Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

26.
Návrh poslanců Kateřiny Konečné, Miroslava Grebeníčka, Miroslava Opálky
a Stanislava Grospiče na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb.,
o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech
pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 59/ - prvé čtení

Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 59/1. Než se ujme slova zástupce navrhovatelů paní poslankyně Kateřina Konečná, požádám paní poslankyni Martinu Berdychovou, která je zpravodajkou pro první čtení, aby zaujala místo u stolku zpravodajů. Prosím nyní paní poslankyni Kateřinu Konečnou o její úvodní slovo. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji vám. Krásný předobědový čas, vážení kolegyně a kolegové. Dovolte mi, abych vám za skupinu předkladatelů předložila projednávaný sněmovní tisk číslo 59. Tento tisk je návrhem na doplnění zákona 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů.

Navrhujeme do § 1 za slova "17. listopad" vložit slova "Mezinárodní den studentstva", takže nové znění by bylo: "17. listopad, Mezinárodní den studentstva, Den boje za svobodu a demokracii".

Sedmnáctý listopad jako státní svátek Mezinárodního dne studentstva byl v roce 1990 přejmenován na Den boje studentů za svobodu a demokracii a o devět let později, den před jeho 60. výročím, byl nově uveden mezi státní svátky coby Den boje za svobodu a demokracii, také v důsledku toho, že z povědomí veřejnosti, a to zejména té mladé, se znalosti o 17. listopadu 1939 vytrácejí, a tím bohužel i jeho význam. Předkladatelé proto navrhují ke státnímu svátku dne 17. listopadu doplnit označení Mezinárodní den studentstva a s ohledem na časovou posloupnost tento název předřadit před jmenováním pozdějším.

Událostem 17. listopadu 1939 předcházela pražská manifestace ke vzniku Československé republiky 28. října, která byla krvavě potlačena. Zraněni byli dělník Václav Sedláček a student medicíny Jan Opletal, který na následky zranění zemřel. Jeho pohřeb 15. listopadu se stal spontánní masovou demonstrací proti německé okupaci. V důsledku toho proběhlo v noci z 16. na 17. listopad zatýkání vysokoškolských studentů v Praze a v Brně, kteří byli převezeni do koncentračního tábora Sachsenhausen. Devět studentů funkcionářů bylo popraveno a byly uzavřeny české vysoké školy. Tyto události měly ve světě značný ohlas a 17. listopadu 1941 v Londýně na manifestačním shromáždění delegátů studentů z 26 národů světa byl právě 17. listopad vyhlášen coby Mezinárodní den studentstva.

Je to jediný mezinárodní svátek mající původ v bývalém Československu, jehož pokračovatelem je Česká republika, a neměl by tedy ani dnes chybět v našem kalendáři jako odkaz mladých lidí, kteří byli ochotni upřednostňovat ideály nad své bezprostřední profesní a kariérní zájmy.

Rusnokova vláda zaujala k návrhu neutrální stanovisko. Vyjádřím se k němu v rozpravě, do které se tímto přihlašuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Kateřině Konečné za její úvodní slovo a žádám paní poslankyni Martinu Berdychovou, aby se ujala své zpravodajské zprávy. Prosím, paní zpravodajko, máte slovo.

 

Poslankyně Martina Berdychová: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, předkládaný návrh poslanců na vydání zákona, kterým se mění zákon číslo 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů, je návrhem, který mění název státního svátku 17. listopadu a to tak, že před stávající název Den boje za svobodu a demokracii navrhuje zařadit název Mezinárodní den studentstva. Tento návrh není na půdě Sněmovny návrhem novým. Podobný návrh na změnu názvu státního svátku 17. listopadu předkládali poslanci klubu KSČM v minulém volebním období v roce 2013. Návrh nebyl Sněmovnou přijat.

Sedmnáctý listopad byl Mezinárodním dnem studentstva, jak už bylo dnes řečeno, vyhlášen v roce 1941 a je jím dosud. Do roku 2000 nebyl 17. listopad státním svátkem. Chybně je v důvodové zprávě předkladatelů uvedeno, že 17. listopad jako státní svátek Mezinárodního dne studentstva byl v roce 1990 přejmenován. Tato informace je nepravdivá, protože teprve od roku 1990 je 17. listopad významným dnem, označován jako Den boje studentů za svobodu a demokracii. V roce 2000 byl 17. listopad vyhlášen státním svátkem a je označen jako Den boje za svobodu a demokracii.

Důvodová zpráva mj. uváděla, že státní svátky mají vyjadřovat základní milníky, kterými se ubíral vývoj státu do jeho současné podoby. Mají připomínat tradice, ušlechtilé cíle a dějinné zvraty, na nichž je budována česká státnost.

Státní svátek 17. listopadu tak završil řadu státních svátků, milníků naší historie, o Svátek boje za svobodu a demokracii, tedy boje proti totalitním režimům, a oceňuje tak přínos mladé generace, který spojuje obě výročí, která se k tomuto dni váží. Státní svátek tedy spojuje obě výročí - výročí boje proti totalitnímu nacismu 17. listopadu 1939 a boje proti totalitnímu komunismu 17. listopadu 1989.

Přijetím zákona o státních svátcích číslo 245/2000 Sb. byla sjednocena i terminologie názvů sedmi státních svátků, které jsou označovány prvním slovem den, tedy například Den české státnosti, Den obnovy, Den vzniku, Den vítězství.

Předkladatelé, poslanci klubu KSČM, zdůvodňují svůj návrh změny názvu státního svátku tím, že se vytrácí povědomí o událostech 17. listopadu 1939, a tím i role studentů v těchto zlomových událostech našich dějin. Vláda ke sněmovnímu tisku č. 59 uvádí, že naopak právě současné označení státního svátku jako Dne boje za svobodu a demokracii se vztahuje k událostem 17. listopadu 1939 i k událostem 17. listopadu 1989. V obou případech se jedná o boj proti totalitním režimům, které měly za následek rozvrat a destrukci české společnosti, a právě tato skutečnost odůvodňuje stávající název předmětného státního svátku. Navrhovaná změna poslanců klubu KSČM by naopak mohla vyvolat dojem, že se 17. listopadem jsou spojováni především studenti a až na druhém místě hodnoty, jakými jsou svoboda a demokracie. Navrhované nové označení je navíc zbytečně rozsáhlé a nepřehledné. Vláda dále upozorňuje, že název Mezinárodní den studentstva nelze v právním řádu ČR pokládat za tradiční.

Jako zpravodajka projednávaného sněmovního tisku s předkládaným návrhem nesouhlasím. Stávající označení státního svátku 17. listopadu jako Dne boje za svobodu a demokracii je dostatečné a plně vystihuje události z roku 1939 i z roku 1989.

Zdůvodnění předkládaného návrhu změny zákona o státních svátcích nepovažuji za opodstatněné. Je jistě smutné, že neznáme svoji historii a státním svátkům nepřikládáme mnohdy důležitost a významnost, jakou by si zasloužily. K povědomí o naší historii však rozhodně nepřispěje pouze změna názvu svátku v kalendáři. Je na každém z nás, na rodičích, učitelích, médiích, jak naučíme naše děti znát historii země, význam klíčových událostí našich dějin. Je to také o tom, jak budeme podporovat vzdělání a kulturu.

Organizační výbor Poslanecké sněmovny navrhuje přikázání k projednání výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Jako zpravodajka navrhované změny zákona budu v rozpravě navrhovat zamítnutí. (Potlesk poslanců ANO a v pravé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní zpravodajce za její zpravodajskou zprávu a otevírám rozpravu k tomuto tisku. Jako první přihlášená do rozpravy je paní poslankyně Nina Nováková, připraví se kolega Grebeníček, ale samozřejmě s přednostním právem... Pardon, jenom zpravodaj má přednostní právo, navrhovatel je v pořadí. (K poslankyni K. Konečné.) Takže prosím paní Ninu Novákovou. (O slovo se hlásí posl. Mihola.) Já vám musím dát znovu poučení o tom, že písemné přihlášky do rozpravy jsou přednostní před přihláškou z místa. (Hlásí se s přednostním právem.) Já se omlouvám panu předsedovi klubu, že jsem to hned nezaregistroval, ale prosím. Předseda klubu KDU-ČSL. Prosím, pojďte. Omlouvám se. Pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mihola: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážení kolegové, nejsem úplně malé postavy, ale doufám, že mě příště pan kolega Filip nepřehlédne.

Já bych nejdříve poděkoval paní kolegyni Konečné za historický exkurz, který byl koneckonců součástí návrhu, který jste si mohli přečíst a připomenout si tím historii, kterou tolik pozapomínáme, přestože říkáme často historia magistra vitae.

Nyní dovolte, abych se krátce vyjádřil ke komunistickému návrhu, kterým by se měnil zákon o státních svátcích, ostatních svátcích a významných dnech.

Souhlasím s tím, že je špatně, pokud se z povědomí veřejnosti vytrácejí znalosti, historické vědomí a povědomí, které by lidé v naší zemi o svátcích či významných dnech měli mít. Někdy se právě jako učitel historie doslova lekám, když vidím různé ankety ať už v novinách, televizi nebo slyším z rozhlasu. Odpovědi bývají často přímo hrůzostrašné. Na druhé straně už tady bylo částečně naznačeno, že žádné přejmenování tuto záležitost, která je tam takto podtržena, určitě nevyřeší. Tady vidím především úkol škol, ale také rodin a další osvěty, podpory k vlastenectví, kterého se tolik dnes ostýcháme, abychom si prostě to historické vědomí a povědomí daleko více pěstovali.

Osobně nevidím žádný důvod ke změně názvu státního svátku. 17. listopad se stal v našich dějinách mezníkem, svátek nazvaný v současnosti Den boje za svobodu a demokracii si myslím, že je adekvátní, a z historického hlediska se hlásí jak k roku 1939, tak k roku 1989. Svoboda a demokracie totiž byla narušena jak nacistickou, tak nepoměrně déle v našich končinách komunistickou totalitou.

Na závěr bych chtěl konstatovat, že je obecně dobře, že se tady touto problematikou na půdě Poslanecké sněmovny zabýváme. Možná bychom se měli trošku poohlédnout po sousedních a dalších evropských zemích, jak to tam mají se svátky, zdali nám některé z těchto významných svátků, které úzce souvisejí s křesťanskou kulturou, která je základem evropské civilizace, v kalendáři náhodou nechybějí.

Za poslanecký klub KDU-ČSL bych chtěl konstatovat, že tento návrh nepodpoříme. Děkuji za pozornost. (Potlesk v pravé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji předsedovi klubu KDU-ČSL Jiřímu Miholovi za jeho vystoupení. Nyní tedy paní poslankyně Nina Nováková, připraví se pan kolega Miroslav Grebeníček. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo. To je nevýhoda řadových poslanců.

Pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, já se mohu jen ztotožnit s tím, co jsme tady slyšeli od paní zpravodajky i od předsedy klubu KDU-ČSL. Když jsem si tak zvažovala, co všechno mohu vyškrtnout, tedy vyškrtávám ze svého připraveného příspěvku vše, co říkala paní zpravodajka i pan předseda klubu, jen bych ještě chtěla dodat, že když se diskutovalo v roce 2000 o charakteristice, verbální charakteristice, ale samozřejmě také myšlenkové charakteristice dvou nových státních svátků, tak - reaguji na pana předřečníka - se nezdůrazňovalo, že Den české státnosti je ve skutečnosti také svátkem našeho patrona svatého knížete Václava. A můžeme se jistě ztotožnit s tím, že důležité je to, co nám odkázal, a to je řada kladných rysů našich ideálů naší státnosti. Stejně tak se přistupovalo k datu 17. listopad, tedy zase se zdůraznily hodnoty před sociální skupinou, byť je velmi důležité, že právě mladí lidé umožnili, aby pro nás byly spojeny dva pojmy, a to jsou studenti a statečnost.

Já bych si dovolila říci, že jestliže 17. listopad je Dnem boje za svobodu a demokracii a zároveň ale v rámci mezinárodně uznávaných svátků je to tentýž den, kdy je Mezinárodní den studentstva, umožňuje nám to spojit pro naše dějiny hned tři momenty, a to je nejen jméno Opletala, které symbolizuje události října až listopadu 1939, ale dokonce také jméno člověka, dalšího studenta, a to je studenta Palacha, který sice sám sebe obětoval v lednu 1969, ale ve jménu stejných hodnot. A když potom k tomu přidáme události na Národní třídě, tak opět máme spojnici, a tou je - všichni tito mladí lidé dali příklad nám dospělým, že hodnoty demokracie a svobody nejsou mrtvé.

Dovolila bych si říci ještě jedno. Studenti připomněli, že první republika, tzv. první republika, deklarovala, že nejdůležitějšími hodnotami jsou svoboda a demokracie. V roce 1968 jsme se dočasně neúspěšně vydali touto cestou, v roce 1989 jsme se velmi klopýtavě zase za tímto ideálem vydali, ale protože někteří z nás ještě stále v tyto ideály věří, dovoluji si, stejně jako paní zpravodajka, navrhnout, abychom pro den státního svátku 17. listopadu zůstali při názvu Den boje za svobodu a demokracii a nedávali tak přednost připomínání, které stejně v mezinárodních kontextech připomenuto je, a to je připomínání jedné sociální skupiny. Dovoluji si tedy navrhnout, aby návrh již v prvním čtení byl zamítnut. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Nině Novákové. Slova se ujme pan poslanec Miroslav Grebeníček, připraví se pan poslanec Josef Šenfeld. Ještě se zeptám: pan kolega Simeon Karamazov se hlásí s faktickou poznámkou? Pokud ne...

Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Každá společenskoekonomická formace vytváří svoje kolektivní hodnoty, které pak určují chování jednotlivce i celé společnosti. Jde například o kolektivní paměť, která zahrnuje mnohem víc než souhrn skutků a událostí. Oživuje i jejich ducha, jejich příčiny. Ne, není to jen nějaký strohý seznam, je to živoucí tkáň prozářená ušlechtilými myšlenkami a ještě tepající vírou těch, kteří usilovali o spravedlivější budoucnost.

V České republice však nyní zaznamenáváme očividnou ztrátu kolektivní paměti. Ta ovšem není přirozená, nebo dílem náhody. Je to cíleně vysílaná tendence přímo propojená s politickou mocí. Dokonce i obrazy nacistické okupace a boje za národní osvobození Čechů a Slováků z nacistické nadvlády podivně blednou.

Likvidaci a okupaci bývalého Československa odůvodnil Hitler nutností zabezpečit ve střední Evropě klid a mír, a tak 28. října 1939 jednotky SS za pomocí ostré střelby nemilosrdně rozehnaly shromáždění pražských vysokoškoláků, kteří si dovolili provolávat slávu symbolu naší svobody a samostatnosti. Vpodvečer klesl na křižovatce ulice Žitné a Mezibranské na dlažbu už vzpomínaný medik Jan Opletal. Přes všechnu péči lékařů - a vy to, dámy a pánové, nepochybně velmi dobře víte - svému zranění o několik dní později podlehl. Jeho pohřeb se stal tichou žalující manifestací studenstva. Po rozloučení s Janem Opletalem studenti na Karlově a na Václavském náměstí zpívali celou československou hymnu, nikoli jen povolenou část Kde domov můj. Provolávali slávu prezidentům Masarykovi a Benešovi, hanbu Adolfu Hitlerovi.

Den po pohřbu Hitler rozhodl následovně: Uzavřít české vysoké školy na tři roky. Jakékoli demonstrace ihned potlačit. Neostýchat se do ulic postavit třeba i děla. Do každého hloučku střílet kulomety. Bude-li ještě nějaká demonstrace, bude Praha srovnána se zemí.

17. listopadu 1939 obsadilo gestapo a muži SS několik vysokoškolských kolejí. Stříleli do dveří, rozbíjeli je pažbami, studenty vyvlékali za vlasy a kopali je cestou k nákladním autům. 1200 vysokoškoláků bylo o něco později transportováno do koncentračních táborů v Sachsenhausenu a Oranienburgu. Před odjezdem jim bylo oznámeno, že jejich vůdcové byli zastřeleni pro údajné spojení s židem Benešem. Ano, skutečně probíhala poprava devíti funkcionářů studentských spolků. Bez viny, bez soudu, jen pro zastrašení ostatních.

Perzekuce českého vysokoškolského studenstva, a bylo to zde již připomenuto, vyvolala v celém světě mimořádný, mimořádný ohlas. "My, studenti Velké Británie, všech jejích dominií a Indie, Severní a Jižní Ameriky, Sovětského svazu, Belgie, Československa, Francie, Řecka, Číny, Nizozemska, Norska, Polska, Jugoslávie a všech svobodných zemí," cituji z prohlášení Mezinárodní studenské rady z roku 1941, "abychom uctili památku popravených a umučených studentů, kteří jako první zvedli svůj hlas na znamení odporu proti nacistickým utlačovatelům roku 1939, prohlašujeme 17. listopad Mezinárodním dnem studenstva."

Když nastoupil na Pražský hrad Reinhard Heydrich, oznámil českým představitelům, že české vysoké školy zůstanou uzavřeny již navždy. Vše, co bylo cenné - sbírky, přístroje, knihovny, laboratoře -, bylo konfiskováno pro německé školy a instituce. Zmizely i drahé kovy, insignie a zakládací listiny. Také nejvzácnější umělecké památky byly dílem zničeny, dílem se ztratily. Popraveno bylo nebo útrapám věznění podlehlo 62 univerzitních profesorů a docentů.

Ne, smrt Jana Opletala není věc jednoho medika. Není to ani věc jen všeho studenstva. Je to věc celého národa. A to je hlavní důvod, proč jsem připojil svůj podpis nejen k petici Českého svazu bojovníků za svobodu, ale i k návrhu zákona, kterým by se Mezinárodní den studenstva opět vrátil do našeho kalendáře. Ne, nejde mi jen o pohled do tzv. mrtvé minulosti. Nelze přece žít, jako bychom neměli žádné závazky vůči těm, kteří už nejsou mezi námi, ani vůči těm, kteří přijdou po nás. Chci věřit, že můj přístup k dané věci nejenom pochopíte, ale i podpoříte.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Miroslavu Grebeníčkovi za vystoupení. Mám tady před řádně přihlášenými poslanci tři faktické poznámky. První faktická poznámka pan poslanec Simeon Karamazov, připraví se pan poslanec Ivan Pilný. Prosím pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Simeon Karamazov: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi několik věc, ve kterých bych chtěl zdůraznit, že snaha o změnu názvu Dne boje za svobodu a demokracii není nějakým technickým vylepšením tohoto názvu, nebo není to ani otázka toho, jak si pamatujeme nebo nepamatujeme historii, ale je to pouhá snaha komunistů o relativizaci komunistické historie. O relativizaci, o upozadění, o zmenšení povědomí, o tom, jak devastující byl jejich režim na naši společnost a na svobodu a demokracii v ní. Nakonec včera jsme byli svědky při rozsáhlé debatě o lustračním zákonu přesně této snahy.

Ponechme tedy slova svoboda a demokracie jako první v názvu tohoto státního svátku, protože i naše příští generace si musí připomínat, že za demokracii a za svobodu, ať už proti komunistům, nebo proti komukoliv jinému, je třeba bojovat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času. S faktickou poznámkou pan poslanec Ivan Pilný, potom pan poslanec Zdeněk Bezecný a pak paní Kateřina Konečná. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Pilný: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, já bych chtěl poděkovat prostřednictvím pana předsedajícího panu poslanci Grebeníčkovi za barvité vylíčení událostí z roku 1939. Nebudu tady říkat, jak vypadaly popravy na Pankráci nevinných lidí v padesátých letech ani jak vypadají interiéry lágrů nucených prací. Pro mě je totalitní ideologie, totalitní režim založený na jakékoliv ideologii, naprosto stejný. Proto si myslím, že název, který máme v současné době v tom státním svátku, je naprosto oprávněný, a budu hlasovat pro zamítnutí tohoto návrhu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan poslanec Zdeněk Bezecný k faktické poznámce. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Bezecný: Pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, tady zaznělo slovo - nebo spojení - kolektivní paměť. To je termín, se kterým historie samozřejmě pracuje, a místa paměti mají velký význam ve vytváření kolektivní identity a přihlášení se ke společným hodnotám.

Zazněla tady také připomínka oslavy 28. října 1939 v Praze, té demonstrace, která potom vyústila ve smrt Jana Opletala a v následující perzekuci vysokoškoláků. Já bych tady jenom připomněl, jak se s kolektivní pamětí zacházelo v padesátých letech a v letech následujících, v letech komunistické totality. Ten 28. říjen totiž od roku 1952 jako Den samostatnosti, jako vzniku samostatné republiky, slaven nebyl. Místo toho byl slaven Den znárodnění, a dokonce v roce 1975 i Den znárodnění byl vyškrtnut jako státní svátek, protože bylo nebezpečí, že si občané budou připomínat toho 28. října - vznik samostatné Československé republiky, která stála na hodnotách svobody a demokracie, kterou si připomínáme tím svátkem 17. listopadu. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zdeňku Bezecnému i za dodržení času a s faktickou poznámkou paní Kateřina Konečná. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji, pane místopředsedo. Dovolte mi jenom krátkou faktickou. Možná snad abychom se vrátili do reality pro pana kolegu Karamazova prostřednictvím předsedajícího. Prosím, než budete tento tisk komentovat, přečtěte si ho. My neměníme název, my ho doplňujeme. To je podstatný rozdíl. Nikdo ho nechce změnit, nikdo nechce zrušit ty věci, které tam dneska jsou. A navíc, pokud je to vaše výsostné přání a tento návrh podpoříte, věřte, že to klidně obrátíme a dáme první Den boje za svobodu a demokracii a poté Mezinárodní den studenstva. Jestli je to pro vás tak důležité, pro nás je důležitý ten Mezinárodní den studenstva.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Kateřině Konečné za faktickou poznámku a nyní s faktickou poznámkou ještě paní poslankyně Marta Semelová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslankyně Marta Semelová: Děkuji. Když už tady byly exkurzy do historie, tak bych chtěla jenom připomenout, že 16. listopadu 1941 se uskutečnila mezinárodní studentská manifestace v Londýně, kde došlo ke slavnostnímu okamžiku, který se zapsal do českých dějin. V Town Hallu byly vzpomínkové akce, na kterých mluvil i ředitel Hlávkovy koleje, který mluvil o Opletalovi, o jeho pohřbu, přepadení vysokoškolských kolejí. Ve většině anglických univerzit přerušili 17. listopadu 1941 přednášky a konaly se tam vzpomínkové akce za účasti českých studentů. A za několik dnů se do Anglie dostaly zprávy, že na 17. listopad 1939 se vzpomínalo v řadě zemí - v Ekvádoru, na Novém Zélandu, v Uruguayi, Indii, Palestině, v Kanadě, v Číně, v USA i ve Švýcarsku, Mexiku, Švédsku a mnoha dalších zemích. Byly mezi nimi země, kterých se bytostně nedotkla válka, přesto se události z roku 1938 odrazily v povědomí široké veřejnosti.

Já bych chtěla říci, že to, že byl Mezinárodní den studentstva v roce 1941 v Londýně vyhlášen, tak bychom na to měli být hrdi, a ne abychom se jako země, kde se tyto události konaly, za tento svátek, za tento název styděli.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Martě Semelové i za dodržení času. Nyní pan poslanec Leoš Heger s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Leoš Heger: Děkuji za slovo. Pane předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, já k těmto ideologickým sporům moc rád nevystupuji, ale myslím si, že toto je věc, která je opravdu principiální, a po včerejší diskusi nad lustračním zákonem že je tady potřeba opravdu říci, kdo si co myslí.

Já nepochybuji o tom, že v klubu KSČM je mnoho schopných lidí, mnoho lidí, kteří mají k současnému dění někdy rozumné názory, někdy ne, ale to se děje v každém klubu. Ale to, co dneska KSČM předkládá jako návrh, který zasahuje hluboko do historie, je trošku facka všem lidem, kteří komunistickou ideologii neměli rádi a trpěli jí. Kdyby chtěla KSČM napravovat historii, tak by začala především u sebe a u svého názvu, který ji dodneška hendikepuje na politické scéně. Bez toho tento návrh, zasahující do principiálních pilířů našeho národa, je opravdu velmi nevěrohodný.

Zakončím jenom konkrétní vzpomínkou na jednoho svého kamaráda, jehož otec byl mezi těmi studenty, které tady tak pateticky citoval pan kolega Grebeníček. Byl to skvělý muž, vynikající technik, přežil koncentrační tábor, přežil události říjnové v roce 1939, vrátil se, založil technickou skupinu, založil továrnu (upozornění na čas), potom mu ji komunisti sebrali. Tak to jenom... (Mluví oba řečníci najednou.) Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, já se omlouvám, ale přihlásil jste se k faktické poznámce. Nijak neomezuji všechny ostatní, kdo se hlásili, ale čas pro technickou poznámku vypršel.

S faktickou poznámkou ještě pan poslanec Miroslav Opálka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Vážení kolegové, kolegyně, máte před sebou notebooky. Najděte si ten tisk, je krátký, má jenom pár vět. To, co zde zaznívá o nějaké ideologii komunistické, to je úplně falešné. Vy jste ještě pořád v zajetí diskuse o lustračním zákonu. Tady se bavíme úplně o něčem jiném - o historii, kdy komunistická strana - tehdy Československa - ještě nevládla v této republice. Chceme se vrátit k tomu, k čemu se hlásí celý svět. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Miroslavu Opálkovi a nyní se vrátíme do rozpravy. Pan poslanec Josef Šenfeld je řádně přihlášen a poté faktická poznámka paní Niny Novákové. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Josef Šenfeld: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, vážení kolegové, komunisté ani Český svaz bojovníků za svobodu nechtějí odvádět pozornost od událostí roku 1989, jak někdy v souvislosti s návrhem na rozšíření názvu státního svátku 17. listopadu je podsouváno, ale vnímají potřebu nezapomínat a připomínat události roku 1939. Přihlásili se k tomu mnozí občané, kteří podepsali internetovou petici Mezinárodní den studentstva do kalendáře patří, i diskutující čtenáři u internetových novinových článků.

V deníku Referendum 9. ledna 2014 napsal jeden čtenář z Litoměřic - cituji: "Za svobodu a demokracii bojovali studenti v roce 1939 i v roce 1989. Ti v roce 1939 nadto nasazovali a často i obětovali své životy. Ten, kdo to neví, je hloupý, nebo nevzdělaný, anebo má jiný záměr. Antikomunistická hloupost je podobná té komunistické, tedy odsuzovat něco jen proto, že se k tomu hlásí ti druzí." Jeho slova patřila reakci na článek, v němž Jana Časnochová Vrzalová reagovala na vyjádření spisovatele Jiřího Stránského, který v návrhu na obnovení státního svátku 17. listopadu Mezinárodního dne studentstva vidí pokus o odstranění toho, co se stalo v listopadu 1989.

Těch, kteří nevidí v návrhu komunistický záměr snížit či upozadit události roku 1989 a chápou skutečné důvody, je víc. Uvedu alespoň jedno vyjádření z dopisu zveřejněného na webu www.zasvobodu.cz, zaslaného v lednu letošního roku na Ústřední výbor Českého svazu bojovníků za svobodu. Cituji: "Jsme zneklidněni, že původní význam 17. listopadu 1939 je v dnešní době často opomíjen a do popředí se dostává 17. listopad 1989, i když nijak nesnižujeme jeho význam v boji za svobodu a demokracii. Tím dochází k znesvěcení obětí studentů z roku 1939 a k hrubému zásahu do českých dějin. Proto důrazně žádáme o opětovné zařazení Mezinárodního dne studentstva do kalendáře."

Jsem rád, že mnoho lidí chápe projednávaný návrh novely zákona nikoliv z hlediska politické příslušnosti jeho předkladatelů, ale jejich zorný úhel vychází z obsahu návrhu. Možná že podobný postoj zaujmou i mnozí z vás, když budou o návrhu hlasovat. Děkuji vám za jeho podporu. (Potlesk z lavic KSČM.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Josefu Šenfeldovi. S faktickou poznámkou paní poslankyně Nina Nováková. Potom se vrátíme do rozpravy. Prosím.

 

Poslankyně Nina Nováková: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, 17. listopad jako Mezinárodní den studentstva existuje. Podívejte se prosím na významné dny a svátky mezinárodní, evropské, celostátní. Čili nikdo ho nijak nevygumoval, tento den tam je. Nic nebrání ani ve školách, ani médiím, ani subjektům občanské společnosti, aby tento den jako Mezinárodní den studentstva připomínali. Ale v charakteristice českého kalendáře, nebo řekněme svátků v českém kalendáři, které jsou zároveň státními svátky, není žádný státní svátek, který by byl vlastně mezinárodním dnem něčeho. Čili vůbec nejde bojovat o to, aby zůstal Mezinárodní den studentstva, ten tam je. Nedomnívám se, že těmito přesuny zvýšíme identifikaci mladé generace s tímto státem.

Ve svém příspěvku jsem na začátku chtěla říct, že nechci předpokládat, že je snaha, aby zmizely jaksi některé akcenty sametové revoluce. Dnes jsem o tom po této debatě přesvědčena. (Potlesk poslanců z lavic úplně napravo.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Nině Novákové i za dodržení času. Nyní pan poslanec Martin Novotný, zatím poslední, a paní zástupkyně navrhovatelů v rozpravě. Poté pan poslanec Zbyněk Stanjura. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Martin Novotný: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, dámy a pánové, na úvod bych chtěl vytknout před závorku, že jako představitel jednoho ze statutárních měst v této zemi a shodou okolností zároveň města, které se nachází v regionu, v kterém student Jan Opletal strávil své mládí, studoval na střední škole apod., při každé příležitosti tohoto státního svátku připomínám obě důležitá období, která jsou s nimi spojená, to jest jak rok 1939 a následující uzavření českých vysokých škol, tak i listopad roku 1989. Zároveň musím říct na úvod, že mám jisté porozumění pro to, že někteří představitelé Svazu bojovníků za svobodu v tom kontextu, který v době druhé světové války ono mezinárodní uznání v souvislosti s bojem o mezinárodní uznání české státnosti a českého odboje to mezinárodní uznání tehdy mělo, že přemýšlejí nad touto záležitostí vztahu k dnešku.

Chci vám ale jednoduše říct, proč pro tento návrh nebudu hlasovat. Souvisí to s paradoxy 20. století. Souvisí to také s tím, jaké schizma nastalo v mezinárodním studentském hnutí právě ve 20. století v souvislosti se vznikem Mezinárodního svazu studentstva, který - jak možná někteří v tomto sále vědí - měl léta a myslím, že má snad i dodnes své sídlo právě v České republice, v Praze, a v době komunistického režimu to byla organizace pozoruhodná, organizace, která velmi často sloužila ke krycím manévrům a k podpoře nejrůznějších gerilových režimů v zahraničí zároveň, podobně jako podobné organizace novinářů atd. atd. To byla organizace výrazně prorežimní, čehož symbolem možná nejflagrantnějším může být to, že v 70. a 80. letech v čele této organizace Mezinárodního svazu studentstva stál třeba pan Miroslav Štěpán, jehož jméno si mnozí ještě velmi dobře pamatujeme. Myslím, že tahle situace v tom studentském hnutí mezinárodním platí i dodnes. Dodnes jsou jeho levicové odnože velmi často organizující nejrůznější antiamerikanistické kampaně a podobně. A zároveň jsou i studenti, kteří mají jiné představy. Já bych byl nerad, aby se to, že se Mezinárodní den studentstva stane součástí názvu našeho státního svátku, stalo předmětem těchto levo-pravých politických her v budoucnosti, třeba i v tom mezinárodním studentském hnutí.

Pro mě je 17. listopad svátek, který je rovnocenný ve svém významu s 28. říjnem. A důležité jsou pro mě tři základní hodnoty, se kterými je spojen. Svoboda v podobě státní samostatnosti. V roce '18 to byla státní samostatnost, v roce '89 poté odchod sovětských vojsk, vnitřní svoboda, to jest občanské svobody a demokracie jako politický režim. Obávám se, že kdyby ten název tam byl, tak bychom mohli být v budoucnosti předmětem politických her s tímto názvem právě v souvislosti s těmi paradoxními dějinami mezinárodního studentského hnutí ve 20. století, které jsem tady chtěl připomenout. (Potlesk z několika lavic úplně napravo.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Novotnému. S faktickou poznámkou pan předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Pro nás bude to hlasování velmi důležité, chtěli bychom se ho účastnit v plném počtu. Proto bych vás poprosil, kdybyste mohl vyhlásit přestávku ve 12.50, je to pouhých dvacet minut, je to opravdu jenom z organizačních důvodů. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane předsedo, ptám se: Po skončení rozpravy mohu?

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Ano, po skončení rozpravy určitě. Není žádný problém, aby další ještě debatovali. Jenom se chceme účastnit toho hlasování. A bude nám stačit, když začneme hlasovat ve 12.50. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Měl jsem to v úmyslu. Vyhlásím přestávku po skončení rozpravy. Nyní tedy paní poslankyně Kateřina konečná a potom se hlásím do rozpravy já. Požádám paní místopředsedkyni Jermanovou, aby na chviličku převzala schůzi.

Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji. Ještě jednou, pane místopředsedo, odůvodním stanovisko vlády České republiky k tomuto návrhu, se kterým vás zčásti seznámila už paní zpravodajka.

Ale dovolte mi na začátek říct: Tohle není návrh, kromě toho, že ho podepsali poslanci za KSČM, který by vymysleli komunisté. Stejně jako paní Němcová, stejně jako v příštím roce pan Hamáček, stejně jako předsedové Senátu, předsedové vlády budou všichni 17. listopadu stát a uctívat památku Jana Opletala a budou tam stát lidi, kteří přežili fašistický režim a kteří budou žádat, aby tento svátek do kalendáře zařadili.

Pevně věřím, protože to možná budete i někteří vy, naši noví kolegové, že jim to alespoň neodkýváte tak, jak to dělali ti představitelé předtím, kdy se jim dívali do očí a říkali "jasně, chápeme vás", ale tady ve Sněmovně potom prostě předvádějí úplně něco jiného. Tak to jenom úplně na začátek. Není to návrh KSČM jako takové, je to prosba bojovníků, kteří za námi přišli, kteří přišli za všemi parlamentními stranami a jejichž prosbu nikdo jiný nevyslyšel.

Stejně tak to, omlouvám se prostřednictvím pana předsedajícího panu kolegu Hegerovi, fakt není ideologický spor. To si tady hrajete něco, co si asi odehrát potřebujete pro vaše voliče, ale jestli už tu ideologii hledáte opravdu úplně všude, tak se docela máme v provedení TOP 09 a její takzvaně opoziční role na co těšit.

Ale já teď se krátce... Dovolte mi se vyjádřit jako předkladatelce ke stanovisku vlády, které nám bylo rozesláno jako sněmovní tisk 59/1 a obsahuje tři body.

Za prvé. Vláda konstatuje, že stávající označení předmětného státního svátku - cituji - "jako Den boje za svobodu a demokracii je možné vztahovat k událostem, které se váží jak k roku 1939, tak k roku 1989, a v těchto souvislostech je také pravidelně připomínán. Obě významná data, jak 17. listopad 1939, tak 17. listopad 1989, spojuje boj za svobodu a demokracii, na němž se podstatnou měrou podílely osoby z řad studentstva."

Tento názor, jak už jsem zde uvedla, nesdílí Český svaz bojovníků za svobodu, jehož členy jsou dosud žijící studenti ze 1200 těch, kteří byli internování v koncentračním táboře. Už po tři roky opakovaně, a předpokládám, že to bude dělat i nadále, proto jsem vás varovala, že vás to čeká, předseda Českého svazu bojovníků za svobodu Jaroslav Vodička při vzpomínkovém aktu před Hlávkovou kolejí v Praze v den výročí 17. listopadu 1939 žádá přítomné ústavní činitele, aby podpořili návrh Českého svazu bojovníků za svobodu vrátit zpět do českého kalendáře Mezinárodní den studentstva. Na podporu tohoto návrhu vznikla na podzim loňského roku dokonce petice Mezinárodní den studentstva do kalendáře patří, v níž se uvádí: Pomozte k oživení jeho odkazu, jenž v posledních dvaceti letech překrývá 17. listopad 1989. Naše společnost to aktérům z roku 1939 dluží. Pamětníků totiž ubývá a povědomí mladých lidí o událostech roku 1939 je nedostačující.

A možná pro ty z vás, kteří tvrdili, jak vše vyřeší škola a rodina, tak jenom taková krátká vsuvka. Po besedě s jedním z pamětníků listopadových událostí roku 1939 to správně oktavánka Tereza vystihla takto - cituji: Výsledkem besedy pro nás bylo zjištění, že dějiny 17. listopadu nezačínají rokem 1989, nýbrž osudovým rokem 1939. Oktavánka. Škola prostě nevyřeší vše, a můžeme si to všichni myslet, ale pokud o tom nebudeme veřejně mluvit, tak se to nezlepší.

Za druhé. Vláda odmítá nové označení státního svátku jako zbytečně rozsáhlé a nepřehledné, které by vyvolalo dojem - cituji opět -, "že se 17. listopadem jsou spojováni především studenti a že až na druhém místě hodnoty, jakými jsou svoboda a demokracie".

K tomu mi dovolte použít slova profesora ústavního práva a státovědy Václava Pavlíčka, kterými se vyjádřil k návrhu Českého svazu bojovníků za svobodu vrátit zpět do českého kalendáře označení Mezinárodní den studentstva se spojením, že jde o boj studentů za svobodu a demokracii. Cituji pana profesora Pavlíčka. "Domnívám se, že je to zcela oprávněný návrh a požadavek. My jsme - myslím tím Hlávkovu nadaci, jejímž jsem předsedou - takto ten den také vždy označovali na pozvánce před Hlávkovu kolej v den výročí 17. listopadu 1939. Jsme totiž přesvědčeni o tom, že to odpovídá historické pravdě a také potřebě mít úctu k odkazu těch studentů, kteří v době, kdy Německo na všech frontách války vítězilo, se dokázali postavit na odpor."

A za třetí. Vláda konstatuje, že státní svátek je právními předpisy České republiky upraven až od roku 1990, kdy byl novelou zákona přidán mezi významné dny jako Den boje studentstva za svobodu a demokracii. Závěr stanoviska zní: "Vláda proto v této souvislosti upozorňuje, že název Mezinárodní den studentstva nelze v právním řádu České republiky pokládat za tradiční." Toto vyjádření bohužel považuji spíš za úsměvné, protože podle mých zkušeností v Poslanecké sněmovně v uplynulých téměř dvanácti letech byly přijaty desítky zákonů, které zaváděly pojmy a názvy netradiční v právních předpisech České republiky, která po roce 1992 zachovávala právní kontinuitu s právem československým, a tudíž i tradici názvu Mezinárodní den studentstva. Smutné pro mě je, že jediný mezinárodní svátek mající původ v českých zemích byl přejmenován právě u nás. A to má náš návrh napravit.

Své vystoupení mi dovolte uzavřít slovy tiskové mluvčí Českého svazu bojovníků za svobodu Jany Časnochové: "Kolik mladých lidí v České republice si uvědomuje, že existují země, v nichž děti a mládež nemohou svobodně chodit do škol a učit se, že existují státy, v nichž čelí diskriminaci, zastrašování, politickému násilí a diktátu? Mezinárodní den studentstva je jedinečnou příležitostí poukázat na to, že svoboda a respekt k lidským právům skutečně nejsou samozřejmostí."

Dovolte mi úplně na závěr krátkou vsuvku, kolegyně a kolegové, abych potom nemusela vystupovat v té úplně závěrečné zprávě. Možná i díky tomu, že chcete návrh zamítnout, a možná snad i poděkuji některým kolegům z TOP 09, ODS či KDU-ČSL, kteří tak vehementně za to zamítnutí bojují, si náš přenos v Poslanecké sněmovně pustí mladí lidé a možná se dozvědí něco víc o tom, co byl 17. listopad 1939. Nebudeme se tady tak cvičit celé čtyři roky, abychom jim to v pravidelných intervalech zdůrazňovali. Ale prosím věřte, že ten návrh není ani ideologický, ani komunistický. Ten návrh měl uctít ty, kterých bychom měli vážit, protože díky nim tady dneska sedíme. (Potlesk zleva.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji paní poslankyni a nyní s přednostním právem pan místopředseda Sněmovny, pan poslanec Vojtěch Filip.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážená paní předsedající, členové vlády, paní a pánové. Velmi krátce, protože to paní zástupkyně předkladatelů řekla.

Víte, my se někdy utápíme ve vlastních věcech České republiky, přitom se hrdíme, jak jsme vstoupili do té nebo oné mezinárodní organizace. A jediný svátek, státní svátek České republiky, který má původ v tom mezinárodním dění a také z České republiky vychází, a to je Mezinárodní den studentstva, v podstatě opomíjíme. Já bych prosil, aby ti, kteří tak vehementně mluví o Evropě, tak vehementně mluví o ostatních věcech, připomněli a byli hrdí na to, že to, co udělali občané tehdejší Československé republiky v boji proti fašismu a stalo se od roku 1941 tím vyhlášením v Londýně Mezinárodním dnem studentstva, abychom to neškrtali z kalendáře, abychom na to byli hrdí. Samozřejmě můžeme připomínat mistra Jana Husa, můžeme připomínat příchod Cyrila a Metoděje, to jsme si oslavili minulém roce. Devátý květen jsme vyměnili za osmý květen, takže v tomto ohledu jde skutečně i o jediný mezinárodní den, který je slaven na podnět událostí v bývalém Československu, potažmo v České republice. Prosím, berte to takto, nikoliv z pohledu jakéhosi ideologického náhledu na věc. Děkuji vám. (Potlesk zleva).

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Dalším přihlášeným je paní zpravodajka, potom pan předseda klubu KDU-ČSL pan Mihola a pan ministr kultury.

 

Poslankyně Martina Berdychová: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, já bych jenom doplnila, že se určitě za Mezinárodní den studentstva nestydíme. Sedmnáctý listopad je Mezinárodní den studentstva stále a nic jsme z kalendáře nevyškrtli. Do roku 1990 nebyl státním svátkem 17. listopad, 17. listopad nebyl ani významným dnem. To se stalo teprve v roce 1990, a v roce 2000 byl 17. listopad vyhlášen státním svátkem. Označení státního svátku jako Den boje za svobodu a demokracii je plně vystihující obě dvě události, které se k tomuto datu vážou, a já proto navrhuji zamítnutí předkládaného sněmovního tisku.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní zpravodajce. Nyní pan předseda klubu KDU-ČSL Mihola a potom pan ministr Daniel Herman. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mihola: Děkuji za slovo. Vážení kolegové, nebudu dlouho zdržovat, to podstatné už jsem řekl ve svém předchozím příspěvku, ale musím reagovat na paní kolegyni Konečnou. Já jsem za tu diskusi tady vděčný. Pro mě byla osobně zajímavá. Možná že už někoho jiného naopak nebaví, protože už je poněkud dlouhá.

Ale paní kolegyně, nechtěl bych, abyste byla tak rezignovaná, co se týká škol. Ty mají hodinové dotace teď přece jenom na tu moderní historii v rámci RVP daleko větší, mohou se věnovat. Pokud víte, že je někde špatně, je potřeba na to upozornit, a ne říct, že škola to nevyřeší. Prosím vás, už vůbec to nevyřeší nějaký název. Nechci být pesimista, jsem bytostný optimista, ale obávám se, že mnozí studenti, a to je špatně, a tady se shodujeme, že je potřeba udělat něco pro historické vědomí a povědomí, se na svátek těší, protože je volno. A to je chyba. To já říkám jako člověk, který se hlásí k tomu, ať vědí a ať se ohlédnou nejen za rokem 1989, ale také za rokem 1939. Tady se shodujeme.

A prosil bych, protože komunisté mají ve svých řadách také historiky, jeden z nich tady vystoupil minimálně, pokud jsem zaregistroval, tak já jsem teď nedávno úplně náhodně se dostal na stránky www.komsomol.cz. Nevím, jak je úzký vztah mezi KSČM a mladými komunisty, ale z historického hlediska jsem se přímo lekl. Kdyby takto měla modernizace KSČM do budoucna vypadat, tak potěš nás pánbůh.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan ministr Daniel Herman. Vidím, že je poslední přihlášený. Ještě vidím další přihlášku. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr kultury ČR Daniel Herman Děkuji, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, původně jsem neplánoval vystoupit v této diskusi, ale přece jenom nemohu nevystoupit, protože některé příspěvky na toto téma, myslím, si zaslouží odpověď.

Pokud je toto téma, které jistě pokládám za vážné, někým ideologizováno, tak je ideologizováno především některými příspěvky komunistických kolegyň. Jako člen vlády jsem byl poučen, že se nemusím obracet prostřednictvím předsedajícího, tak se obracím k vám, paní kolegyně, přímo. Myslím si, že to byla ukázka tvrdé ideologizace.

Jsem absolventem jedné z fakult Karlovy univerzity, která je dokonce starší než univerzita sama. Teologická fakulta byla založena v roce 1347, tedy o rok dříve než Karlova univerzita, a právě díky komunistické straně byla tato fakulta vyakčněna ze svazku univerzity, byla vyhnána z Prahy a já jako student jsem stál před samopalem komunistické státní bezpečnosti. To znamená, jestliže tady zaznívají hlasy z řad komunistických kolegyň a kolegů, že mají zájem o to, aby památka studentů nebyla zapomenuta, s obsahem souhlasím, ale je to velmi nevěrohodné, a právě proto, že se každoročně setkávám u Hlávkových kolejí s těmi, kteří byli oběťmi těch děsivých represí nacistického režimu, a také se setkávám s těmi, kteří byli oběťmi děsivých represí komunistického režimu, tak se jim chci podívat do očí, a právě proto nemohu přistoupit na takovouto ideologizaci ze strany komunistů a budu samozřejmě hlasovat pro zamítnutí tohoto návrhu.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru Danielu Hermanovi. S faktickou poznámkou paní kolegyně Konečná, pan kolega Opálka a - to byla řádná přihláška, pane předsedo? Faktická. Tak to se omlouvám. V tom případě pan kolega Ondřej Benešík byl první fakticky přihlášený. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vážená vládo, já osobně vnímám 17. listopad jako svátek dvou historických událostí, které jsou naprosto jasně propojené. Studenti v roce 1989 byli napadeni bezpečnostními složkami, protože si připomínali represe z roku 1939. Ten současný název vnímám jako název, který objímá obě tyto události. A podle mého názoru, pokud bychom ten návrh schválili, tak toto oddělíme. To si myslím, že rozhodně není dobře.

Zaznělo tady, že chceme vyřadit, nebo že jsme vyřadili státní svátek, který má mezinárodní původ. Jediný státní svátek. Ale zaznělo tady od paní zpravodajky, že do roku 1989, resp. do roku 1990, toto nebyl snad ani významný den, natož státní svátek. Čili možná by to chtělo trošku upřesnit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Nyní paní poslankyně Kateřina Konečná, poté pan Miroslav Opálka. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji. Vážené kolegyně a kolegové, prostřednictvím pana předsedajícího mi dovolte vzkázat panu ministrovi: Víte, já jsem ročník 1981. Můžete mě obviňovat ze spousty věcí, ale jestli to, co jsem tady četla, a citáty lidí typu profesora Pavlíčka či předsedy Svazu bojovníků za svobodu vám připadají jako ideologické, tak se trošku obávám, co se bude dít na Ministerstvu kultury. (Bouřlivý potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan poslanec Miroslav Opálka s faktickou poznámkou. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Jednak chci poznamenat, že jde o významný den, čili není to svátek, kdy by bylo volno, a že tento významný den byl ve všech kalendářích, i v tom zavrženém režimu, vždy uveden. Nepleťme si pojmy s dojmy. Myslím, že pokud někdo sbírá staré kalendáře, může se o tom přesvědčit.

Mohli jsme si ušetřit tuto debatu, kdybyste se chopili této iniciativy a vyšli vstříc účastníkům té doby, kteří to vnímají tak, jak to sdělili veřejně, a tak, jak to vyjádřili v petici. Nemuselo to být vůbec ideologicky sporné, mohl to být návrh napříč Poslaneckou sněmovnou a nemuseli jsme se osočovat, kdo má a kdo nemá nějaké postranní úmysly.

Zkuste se nad tím ještě jednou zamyslet, a pokud to tedy neprojde, což je v této Sněmovně docela možná, možná že vaše iniciativa bude z naší strany podpořena a třeba tento významný den bude rozšířen o tento název z vaší iniciativy. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu Miroslavu Opálkovi za dodržení času. Nevidím žádnou přihlášku do rozpravy, rozpravu končím. Ptám se, jestli je zájem o závěrečná slova. Paní zpravodajka nemá zájem. Paní Kateřina Konečná také nemá zájem.

A protože jsem slíbil panu předsedovi klubu ODS, že k hlasování se dostaneme ve 12.50, využiji těch tří minut, nebudu vyhlašovat na tři minuty přestávku a sdělím, že budeme pokračovat ve 14.30, že po odhlasování ve 13 hodin začne organizační výbor Poslanecké sněmovny, myslím, že i výbor pro bezpečnost je svolán a další, takže nebudeme otevírat po hlasování žádný další bod jednání, s tím že by, pokud nepadne žádný jiný návrh odpoledne, dnešní den skončil v 19 hodin, což je proti včerejšku příjemná zpráva.

Ve 12.50 začne hlasování o návrzích, které padly k tisku 59, to znamená návrh na zamítnutí, který byl jediný podán k tomuto návrhu, a potom bychom... Když návrh projde, tak není co řešit, když návrh neprojde, budeme se zabývat přikázáním výborům k projednání. Lhůty nemůžeme, protože v rozpravě žádná lhůta nepadla k prodloužení nebo na zkrácení, takže bude hlasování pouze o přikázání, pokud nebude přijat návrh na zamítnutí. Mám pravdu, paní zpravodajko? V rozpravě nepadl jiný návrh. Tak je tomu.

Ještě zagonguji, protože za minutu bychom měli rozhodovat o tomto návrhu.

KDU-ČSL žádá o přestávku na pět minut, takže vyhlašuji přestávku do 12.55 hodin.

(Jednání přerušeno na pět minut.)

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, skončila přestávka pro poradu klubu KDU-ČSL a já samozřejmě... Pan kolega František Laudát.

 

Poslanec František Laudát: Dámy a pánové, vážený pane předsedající, moc se omlouvám, ale vzhledem k té situaci si jménem klubu TOP 09 beru pět minut přestávku.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře, já jsem ale na 13. hodinu ohlásil organizační výbor, takže nezbývá nic jiného, než že přeruším schůzi, a budeme hlasovat tento bod někdy jindy. Nepovažuji to za zcela korektní. Kdyby aspoň klub ODS vyhlásil, že jde na tiskovou konferenci, tak bych tomu rozuměl, bylo by to čestnější. Ta záchrana, která přišla od KDU-ČSL nebo TOP 09 je logická, ale nezlobte se na mě, nebudu měnit pro poslance jiných výborů... (Hlasy z pléna.)

Ale já už jsem vyhlásil přestávku. Bude se hlasovat až po polední přestávce. Děkuji. Ve 13 hodin organizační výbor.

 

(Jednání přerušeno ve 12.57 hodin.)

(Jednání pokračovalo ve 14.30 hodin.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Milé kolegyně poslankyně, milí kolegové poslanci, dovolte mi, abych vás pozdravil a přivítal na odpoledním jednání Poslanecké sněmovny.

Na začátek prosím omluvy. Nejprve se omlouvá pan poslanec Tomio Okamura ve dnech 12. až 14. února z důvodu nemoci, dále se omlouvá z dnešního jednání pan poslanec Štěpán Stupčuk od 12.30 do 15.30 hodin a pan poslanec Josef Zahradníček na dnešní odpoledne od 17 hodin a na zítřejší dopoledne do 13 hodin. Tolik omluvy.

 

Před sebou máme nyní pevně zařazený bod číslo

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.