(11.00 hodin)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji, pane poslanče, a prosím dalšího přihlášeného do rozpravy, pana poslance Klučku. (Šum v sále) Omlouvám se, pana poslance Svobodu. Omlouvám se.
Poslanec Bohuslav Svoboda: Paní předsedající, dámy a pánové, předkládaný návrh zákona zavádí v nějaké podobě institut předběžného souhlasu. Je to institut, který není v té evropské směrnici obligatorní. My ho tam zavádíme s tím, že bude limitovat nějakým způsobem péči o naše pojištěnce.
Já musím na rozdíl od zdravotního výboru vyslovit zásadní nesouhlas s tím, aby tento institut byl používán. Právo pacienta na čerpání zdravotní péče je právo definované v našich ústavních a zákonodárných principech a otevřít prostor pro to, že něco můžeme zakázat, je otevření prostoru pro zásadní lobbistické a korupční vlivy. Pacient, když se rozhoduje, že bude čerpat péči v zahraničí, se rozhoduje s vědomím toho, že bude mít jazykový problém, komunikační problém a že v každém případě bude muset tu péči uhradit. Ta péče mu bude uhrazena zpětně s tím, že mu nebude uhrazen rozdíl mezi cenou, kterou to stojí v zahraničí, a cenou, kterou to stojí tady. A do toho my ještě vložíme institut, že o tom regulačně rozhodne nějaký orgán v podobě předběžného souhlasu. To rozhodnutí bude jistě právně přezkoumatelné a pravděpodobně všechny soudy o to, že zamítnutí souhlasu bylo právně nesprávné, budou. A bude to znamenat jenom jedinou věc. Pacient, pokud to bude obyčejný pacient, se právní pomoci nedomůže, protože nebude vědět jak. Ten, který bude chtít, se jí domůže, jenom tu péči bude mít odloženou.
V neposlední řadě bych chtěl podotknout, že se jedná o v zásadě strašně malý počet pacientů. Zkušenost, která zatím je s přeshraniční péčí, to naprosto jednoznačně ukazuje a nic se nezmění. Když ho tam dáme, implementujeme směrnici, která umožní zakonzervovat veškerou péči v této zemi a zabránit pacientům, aby ji čerpali dle svého rozhodnutí. A to jejich rozhodnutí je v mém chápání to naprosto zásadní. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. A teď prosím pana poslance Klučku. Pan poslanec Vyzula se připraví.
Poslanec Václav Klučka: Paní předsedající, členové vlády, kolegyně, kolegové, nebojte se, nejsem odborník na zdravotnictví, nebudu se plést lékařům a zdravotníkům do jejich činorodé práce. Ale podíval jsem se na současný text příslušného zákona o veřejném zdravotním pojištění a musím říct, že je to aktuální text, který jsem si teď před chvilkou vytiskl ze systému ASPI. Věřím mu, a pak tedy nerozumím jedné věci.
Ve stávajícím § 16a, který je nazván regulační poplatky, v odstavci 1 chybí písmeno f). Písmeno f), abychom si rozuměli, jsou regulační poplatky za pobyt v nemocnici. Bylo vypuštěno. S největší pravděpodobností v situaci, kdy takto rozhodl Ústavní soud. Pak už v následujícím odstavci 2 najdete větu: Regulační poplatek podle odstavce 1 a) až f) se neplatí. To písmeno f) v tom zákoně žije. Pak ještě dále. V příslušném § 16 a v odstavci 3 najdete... pardon, ano, v odstavci 4, omlouvám se, najdete ustanovení, které říká: regulační poplatek podle odstavce 1f) se neplatí při lůžkové péči o narozené dítě, a to ode dne porodu, a tak dále. Zase písmeno f) v tomto zákoně žije. A pak se podívejte prosím na regulační ustanovení v odstavci 6, kde se rovněž regulační poplatek podle písmena f) platí poskytovateli nejdéle do osmi kalendářních dnů po ukončení hospitalizace s výjimkou případu... a tak dále. Nevím si s tímto rady. Na jedné straně tedy písmeno f) bylo vypuštěno, regulační poplatek za pobyt v nemocnici se neplatí, a na straně druhé písmeno f) v tomto zákoně žije, v následujících odstavcích.
Opravdu se s tím nevím rady, nevím, co se s tím dá udělat, jestli je to legislativní úprava, není legislativní úprava, abychom tento problém o regulačních poplatcích ze zákona dostali pryč.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. A prosím k mikrofonu pana poslance Vyzulu.
Poslanec Rostislav Vyzula: Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, vraťme se prosím zpět k přeshraniční péči. Bylo tady řečeno panem docentem Hegerem, a velmi správně, že se jedná opravdu o právní, velmi specializovanou analýzu. My jsme se touto problematikou ve výboru pro zdravotnictví zabývali hodně podrobně, strávili jsme nad tím desítky hodin a celé tři výbory od poslední schůze byly naplněny hlavně problémem přeshraniční péče.
Vyvstávaly otázky jako třeba mnohdy tak diskutovaná protonová léčba, velmi drahá. Ozáření jednoho pacienta na diagnózu třeba karcinomu prostaty stojí něco mezi půlmilionem a třičtvrtěmilionem korun. Víte dobře, že existuje v současné době možnost pojišťovny, že tuto léčbu neuhradí anebo pacient... Ne neuhradí. Že pacienta pošle raději na zahraniční pracoviště do Mnichova, protože je tam ta péče levnější. O protonové léčbě se budeme ještě bavit, je to složitá problematika, a já teď neříkám ani pro nebo proti, ale nicméně je důležité o tom diskutovat.
Ale v případě toho, že ponecháme přeshraniční péči v novelizaci zákona tak, jak byla předložena Ministerstvem zdravotnictví, tak bez předběžného souhlasu pojišťovny kterýkoliv pacient si řekne: já mám karcinom prostaty, zdejší pojišťovna se k tomu staví tak a tak, já bez jakéhokoliv souhlasu, teď hned, okamžitě, bez čekací doby pojedu do Mnichova, oni mě tam ozáří, já to tam zaplatím a předložený účet předložím pojišťovně, která mi ho uhradí s tím, že by teoreticky bylo možné, že dostane nějaké peníze zpět, protože je to tam levnější. Nicméně takto by mohlo dojít k tomu, bez novelizace, kterou jsme navrhli, a která byla schválena výborem pro zdravotnictví, že naše zdravotní pojišťovny prostě vyčerpáme. Já neříkám, že to musí nastat, ale teoreticky, hypoteticky tato možnost tady je. Že jakýkoliv pacient s jakoukoliv péčí, když nebude chtít čekat zde v České republice, odejde do zahraničí, dostane tam tu péči, zaplatí si to a dostane uhrazeno to, co by to stálo zde u nás. Je zde možný nárůst pacientů, protože jak víme, zdravotnictví je někdy bezedné. Proto ta novela. Ta novela... ten pozměňovací návrh, pardon. Pozměňovací návrh prostě jenom stanovuje to, aby ministerstvo opravdu vymezilo přesně, o které indikace se jedná v případě předběžného souhlasu, a zároveň pozměňovací návrh stanovuje to, kdy pojišťovna může tuto péči odmítnout. Je to jakési zpřesnění toho, na čem se právníci nemohli přesně dohodnout. A je to jaksi k tomu, aby nedošlo ke zbytečnému vyčerpání prostředků z našich zdravotních pojišťoven. ***