(16.10 hodin)
Poslanec Bohuslav Chalupa: Velice krátce. Rád bych obrátil vaši pozornost zpátky k problematice nezaměstnanosti, k finančním tokům, které se tohoto problému týkají. Budu mluvit o jedné věci, a to je tzv. program Stáže ve firmách. Tento program údajně absolvovaly asi tři tisíce lidí, možná už dneska víc. Stát proplatil firmám, které tento program realizují od 140 tisíc do - já nevím - 160 tisíc korun za to, že nezaměstnaný člověk v takové firmě působí čtyři měsíce za stravenky a za úhradu jízdného. Mě bude velice zajímat, kdo tento program vymyslel a kolik z těch tří tisíc a více lidí našlo práci na déle, než tři měsíce. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. S další faktickou poznámkou pan poslanec Zlatuška. Prosím, pane kolego.
Poslanec Jiří Zlatuška: Pane předsedající, jenom kdybyste panu Laudátovi řekl, že jsem se samozřejmě předem na to, že působil ve Fyzikálním ústavu, podíval. Podivil jsem se, že s tak malou schopností práce s kvantitativními údaji člověk mohl ve fyzice pracovat. (Smích v sále.) Ale budiž. A upozorňuji ho, že problém počtu studentů na technikách je problém našeho základního a středního školství. I kdyby technikám zvýšil finance desetinásobně, nesežene větší počet kvalifikovaných uchazečů.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Zlatuškovi. To je poslední ze smrště faktických poznámek. Nemám, neeviduji ani žádnou řádnou přihlášku do všeobecné rozpravy. Jestliže není, tak všeobecnou rozpravu končím a přistoupíme k rozpravě podrobné. Do té také nemám žádnou přihlášku v tuto chvíli. Paní zpravodajka. Prosím.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já bych chtěla jenom připomenout, že pan poslanec Opálka vznesl návrh, že Sněmovna bere na vědomí zprávu předsedy vlády o řešení nezaměstnanosti v České republice. O tomto návrhu bychom měli hlasovat, pane předsedající.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Dobře, dám o tomto návrhu hlasovat. Přivolám naše kolegy z předsálí a zahajuji hlasování o návrhu pana poslance Opálky tak, jak ho přednesla paní zpravodajka, že Sněmovna bere na vědomí zprávu předsedy vlády o nezaměstnanosti.
Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?
Je to hlasování číslo 113. Přihlášeno je 153 poslanců, pro 105, proti 25. Zprávu jsme přijali a tím končím projednávání tohoto bodu.
Přistoupíme k dalšímu bodu a tím je
36.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb.,
o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů
(zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 92/ - prvé čtení
Z pověření vlády předložený návrh uvede ministr školství, mládeže a tělovýchovy Marcel Chládek. Prosím, pane ministře, ujměte se slova.
Poprosím ctěné kolegy a kolegyně o klid a o vyslechnutí pana ministra. Děkuji. (Značný hluk v sále.)
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Marcel Chládek Děkuji, pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení poslanci, vážená paní zapisovatelko. Dovolte mi, abych v krátkosti představil vládní návrh zákona, který řeší problematiku jmenování profesorů. Jak jistě víte, jedná se o problém, který se řeší již delší dobu. Chtěl bych konstatovat, že to je záležitost, kterou jsem ani nezapříčinil, ani nenastartoval, ale ctím nějaký proces, který již byl dohodnutý v době minulé.
Tato novela řeší nový způsob jmenování profesorů tím způsobem, že přechází na jiného ústavního činitele. Vzhledem k tomu, ale že tento návrh je legislativně naprosto nedostatečný -
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Milé kolegyně - pardon, pane ministře - milé kolegyně, milí kolegové, prosím o ztišení. Zato vám řeknu dobrou zprávu - když se ztišíte. Předsedové klubů se dohodli, že dnešní jednání bude ukončeno v 17 hodin. Takže když přestanete hlučet, tak opravdu v 17 hodin skončíme. Děkuji.
Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Marcel Chládek Děkuji za slovo, pane předsedající. Takže tato novela řeší nový způsob jmenování profesorů, tak jak jsem řekl v předešlé řeči, s tím, že tento návrh se musí upravit. Jsou dvě možné varianty. Jedna možná varianta je propustit tento návrh do dalšího čtení, kde bychom měli možnost upravit a specifikovat návrh tak, aby odborná záležitost zůstala na vysokých školách, proces by hodnotilo Ministerstvo školství a na předsedovi Senátu, eventuálně ministrovi školství - záleží potom, jak se dohodneme na výboru - bude pouze ten jmenovací proces. Bude tam také specifikován nejenom způsob jmenování, ale i důvody možného odmítnutí tak, aby předseda Senátu nemohl odmítnout z jakéhokoliv důvodu, ale pouze kdyby byl tento proces obejit.
Pokud se slovutná Sněmovna rozhodne, že tento návrh zamítne, nezbývá mi nic jiného, než to také respektovat a podřídit se tomu s tím, že pak bude na mně jako ministrovi školství, abych vešel v další jednání s vysokými školami a s panem prezidentem a abychom celou problematiku vyřídili.
Děkuji za vaši pozornost, za vaši oduševnělost a pevně věřím, že tento problém společnými silami vyřešíme. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Jiří Zlatuška. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.
Poslanec Jiří Zlatuška: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, domnívám se, že tady tato navrhovaná novela je zbytečná a že si zasluhuje zamítnutí v prvním čtení. Vychází z předpokladu, že je možné respektovat nedodržování stávajícího právního stavu, a vychází z celé řady mylných předpokladů o tom, jaké jsou vlastně reálné problémy vysokých škol, resp. problémy, které souvisí se jmenováním profesorů.
Z jednoho pohledu by se dalo říci, že je téměř jedno, jakým způsobem bude ke jmenování profesorů docházet. Často se argumentuje tím, že je to, ten stav, který máme u nás, tradiční pojetí jmenování profesorů hlavou státu, který vychází z dávných dob - někdy se uvádí Rakousko-Uhersko. Na druhou stranu je dobré mít na paměti, že je to akt, který vychází z tradičního pojetí jmenování profesorů hlavou státu, který stvrzuje společenskou vážnost reprezentantů nejvyšších vzdělávacích institucí, a že tím fakticky český stát projevuje úctu vzdělanosti, rozvoji, předávání vědění dalším generacím. Z tohoto pohledu to není otázka, kde bychom s těmi symboly měli zacházet lehkovážně.
V okamžiku, kdy se zamýšlíme nad tím, jestli respektovat tradice, které někomu mohou připadat vyčpělé, tak je dobré si uvědomit, že debata o tom, že by se mělo měnit postavení profesorů na vysokých školách, že by se měl měnit způsob, kterým jsou ustavováni, vyšla v kontextu těch takzvaných reforem vysokých škol, které začaly s takzvanou Bílou knihou, a razilo to několik poslední vlád, zejména někteří ministři. Že cílem tady těchto změn byla především komoditizace vysokoškolského vzdělání, změna pohledu na zejména veřejné vysoké školy jako na vzdělávací instituce a jejich tlačení směrem k víceméně téměř komerčně působícím institucím, prokazujícím jenom jakousi tuctovou službu. Elitní a společensky respektované postavení vysokoškolských profesorů tady v tomto mělo ustupovat do pozadí. ***