(16.30 hodin)
Poslanec Vojtěch Adam: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já jsem se obrátil na pana ministra kultury, aby se necítil osamocen, aby měl také nějakou práci, a navážu na včerejší diskusi o významném dnu, dni studentstva. Budu citovat ze stenozáznamu: Jsem absolventem jedné z fakult Karlovy univerzity, která je dokonce starší než univerzita sama. Teologická fakulta byla založena v roce 1347, tedy o rok dříve než Karlova univerzita, a právě díky komunistické straně byla tato fakulta vyakčněna ze svazku univerzit a byla vyhnána z Prahy a já jako student jsem stál před samopalem komunistické Státní bezpečnosti.
Wikipedie o Univerzitě Karlově a vyakčnění teologické fakulty hovoří: Hned po osvobození v květnu 1945 obnovila fakulta činnost a pokračovala v ní do konce studijního roku 1949-50. Dalších 40 let nepřízně, tentokrát komunistického režimu započatého v roce 1950 vynětím fakulty ze svazku Univerzity Karlovy v Praze, fakulta přečkala v exilu v Litoměřicích, kam byla přestěhována v roce 1953 pod vynuceně zaměněným názvem Římskokatolická cyrilometodějská bohoslovecká fakulta.
Pane ministře, já jsem ročník 1950 a promoval jsem v roce 1975. Vy jste o 13 let mladší. Čili studoval jste v 80. letech. Kdy jste, prosím vás, ale nebude to zajímat jenom mě, ale možná i jiné poslance a poslankyně, kdy jste jako student stál před samopalem komunistické Státní bezpečnosti?
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji za dotaz. Pane ministře Hermane, poprosím vás o odpověď.
Ministr kultury ČR Daniel Herman Pane předsedající, kolegyně, kolegové, děkuji za tento dotaz.
Na podzim roku 1981 na mě Státní bezpečnost zavedla svazek a byl jsem v kategorii "prověřovaná osoba". Ten svazek byl, pokud se pamatuji, 7. prosince 1989 skartován, takže bohužel jsem nikdy neměl možnost nahlédnout do jeho nitra.
Tuším, že to bylo v roce 1982 nebo 1983, kdy jsem na hřbitově v Českých Žlebech na Šumavě, kde leží pochovaný bratr krále Šumavy Josefa Hasila Bohumil Hasil, zastřelený v roce 1950 při pokusu vstoupit na území Československa a vyvést odtud některé občany, kteří byli přímo ohroženi tehdejším komunistickým režimem, tak já jsem se na tom hřbitově pokoušel jeho hrob najít a při té příležitosti jsem tam opravoval některé zničené, naprosto zdevastované náhrobky a artefakty, které tam zůstaly. Já jsem byl udán, vím konkrétně kým. Přijela tehdy veřejná bezpečnost, auto, osobní automobil, který tam stál, tak zepředu jedno auto, gazík, zezadu druhé auto, vyskočili tam příslušníci a se samopaly nás začali vyšetřovat. Potom moje matka musela k výslechu. Mám ještě schované dokumenty o tom, že rozkrádám majetek v socialistickém vlastnictví, za to, že jsem tam opravoval ten hřbitov, a bylo mi zakázáno tam vstupovat.
Poté, asi to zase mohlo být 1982-1983, jsem opět pod samopalem, namířeným i s prstem na spoušti, byl vyslýchán kvůli tomu, že údajně zakládám mrtvou schránku, když jsem opravoval zničená boží muka rovněž na Šumavě poblíž Českých Žlebů.
A třetí moje zkušenost s palnou zbraní na mě namířenou byla rovněž někdy ze začátku 80. let, kdy jsem opět opravoval se svým kamarádem zedníkem jednu lesní kapli zase na Šumavě, a tentokrát příslušník vojenské kontrarozvědky v civilu přišel s pistolí a odtamtud nás vyhnal, že tam nemáme co dělat. Bylo to - já jsem si to tehdy ani neuvědomoval, jaký to byl risk, protože to bylo v podstatě poblíž hranice, a kdyby, řekněme, tvrdil, že jsme chtěli opustit území Československa, že jsme chtěli překonat hranice, které byly tehdy zadrátované, tak možná ještě dostal odměnu. Potom co nás vyslýchali pod tím samopalem, ti příslušníci udělali ještě další šikanu, že nám znemožnili, řekli, že okamžitě musíme odejít poté, co si všechno zapsali a vyslýchali, a nesměli jsme odejít po cestě, která tam byla, ale museli jsme odejít pod tím samopalem z takového kopce, pod kterým byla bažina, až jsme zmizeli pod tím obzorem. Že nebyl přímý oční kontakt, tak pak už nevím, kdy odjeli.
Toto byla moje přímá konfrontace s palnou zbraní, kterou drželi v jednom případě příslušníci Sboru národní bezpečnosti, v jiném případě vojenská kontrarozvědka. Já jsem se tedy koukal přímo do té hlavně.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji za odpověď. Ještě doplňující otázka. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vojtěch Adam: Doplňující otázka ani ne. Já děkuji za vysvětlení, protože z toho, co jste včera řekl, to jasně vyplynulo, jako že to souviselo s vyakčněním teologické fakulty z univerzity. Tak tím je to vysvětleno. My jsme takoví hrdinové nebyli. Na nás samopal nemířil. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Pan ministr už na to nebude reagovat.
Dále v pořadí zde byl přihlášen do interpelací pan poslanec Marek Benda a pan poslanec Radim Holeček. Každopádně tito dva své interpelace stáhli. V tom případě 25. v pořadí je pan poslanec Daniel Korte, který by měl interpelovat pana ministra Lubomíra Zaorálka. Takže se chci zeptat, zda pan poslanec zde je. Nevidím ho zde, v tom případě jeho interpelace propadá a budeme pokračovat dál v pořadí. 26. v pořadí je paní poslankyně Věra Kovářová. Interpeluje paní ministryni Michaelu Marksovou ve věci zkrácených pracovních úvazků. Ani paní poslankyně Kovářová zde není. V tom případě i její interpelace propadá. 27. v pořadí je... (Poslankyně Kovářová se dostavila.) Ne. Už ne. Pokračujeme v interpelacích v pořadí. Poslanci, kteří interpelují, mají zde být na místě a být připraveni interpelovat, jinak pokračujeme dál podle jednacího řádu.
Takže 27. v pořadí je paní Chalánková Jitka. Interpeluje pana ministra Milana Chovance ve věci přesunu pobočky České pošty v Olomouci. Máte slovo, paní poslankyně.
Poslankyně Jitka Chalánková: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane ministře, dovolte, abych se připojila do mozaiky interpelací, které se týkají poboček České pošty a jejich eventuálního rušení.
Během prosince a ledna 2013 jsme se v Olomouci dozvěděli o záměru přesunout pobočku České pošty nacházející se na náměstí Republiky v Olomouci do galerie Šantovka. Jednak občané, jednak také některé instituce, které budu jmenovat, dali najevo svůj nesouhlas s tímto krokem. Ujišťujeme, že vítáme vznik další pobočky České pošty, která by byla poštou úložní pro domácnosti v městské části Nové sady. Zrušení pobočky na náměstí Republiky však nepřispěje ke kvalitnější dostupnosti ani pro domácnosti a firmy sídlící v centru města, ba ani pro domácnosti a firmy sídlící v městské části Nové sady. Týká se to pojmu jako pěší dostupnost, dostupnost veřejnou kapacitní dopravou, optimální kapacita statické dopravy včetně parkování. Mohla bych tady konkretizovat i počty domácností, kterých se zamýšlený krok dotýká. Mimo pěší dostupnost je pobočka na náměstí Republiky výhodně umístěna i z hlediska statické dopravy. V okolí pobočky je dostatek volných míst pro krátkodobé parkování. Rušení veřejných služeb v centru města také nepřímo ovlivňuje míru konkurenceschopnosti ostatních veřejných, poloveřejných či soukromých služeb. Přesunutí pobočky České pošty do galerie Šantovka by tak znevýhodnilo malé a střední podnikatele z okolí náměstí Republiky na úkor privátního obchodního prostoru. Česká pošta by se tak nemalou měrou podílela také na novodobé, v uvozovkách, skanzenizaci a atomizaci centra města, tedy postupného vymisťování služeb z veřejných prostor města.
Jsme přesvědčeni, že veřejná správa by tomuto umělému jevu neměla podléhat, ale naopak jej korigovat. Pokud má Česká pošta za cíl přiblížit své provozovny co nejširšímu počtu zákazníků, jak sama deklaruje, pak právě zachování pobočky na náměstí Republiky je tím prvním krokem (upozornění na čas), který je třeba učinit. Mám zde podpisy institucí poblíž České pošty. Týká se to univerzity, arcibiskupství a podobně. (Opětné upozornění na čas.) Konečné stanovisko města Olomouce jsem doposud neobdržela. ***