(16.00 hodin)
Poslanec Martin Komárek: Děkuji za slovo. Já navážu na kolegu Chalupu. My jsme se tu jako expresem Paříž-Dobříš přesunuli z Brd přes Krym a Spojené státy, Írán až do Iráku, ale podstata toho problému je podle mě taková - a já to řeknu trošku pohádkově. My jsme v situaci, že máme dva sousedy a někdo jim dává zadarmo krásnou louku. A ti dva sousedi, tedy aspoň jeden z nich, argumentuje: no možná se nám nepodaří z té louky vypudit krtka. To je jeden argument. Druhý: my nevíme přesně, jak si tu louku rozdělit. Třetí argument: ono je možná lepší, aby ta louka zůstala ladem a byla tak zachována. Žádný z těch argumentů není relevantní. Já si pamatuji dobu, kdy tato země byla pokryta vojenskými újezdy i vojenskými újezdy cizích armád, a jsem strašně rád, že armáda - doufám, že bojeschopná a hrdá Armáda České republiky - jeden újezd dává nám turistům a houbařům. My bychom za to měli být vděční a ne si vymýšlet argumenty, proč si tenhle krásný dárek nevzít. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji panu poslanci a s poslední, zatím poslední, faktickou pan předseda Sněmovny Jan Hamáček.
Předseda PSP Jan Hamáček: Chci slíbit, že je to snad opravdu faktická z mojí strany, ale musím reagovat. Za prvé, my jsme tady od toho, abychom, jak řekl pan poslanec Chalupa, rozumným způsobem nakládali s penězi daňových poplatníků. Právě proto jsem kladl ty otázky. Na jedné straně je 77 mil., které ušetříme. Zatím mi nikdo nezvládl odpovědět, kolik to všechno bude stát, kolik budou stát přesuny vojska, kolik bude stát ta pyrotechnická asanace, kolik budou stát ty další náklady, co by to stálo v případě, že se zruší 13. dělostřelecký pluk v Jincích a bude se přesouvat někam jinam. To jsou náklady, které zatím nikdo nevyčíslil, ani ta analýza, která je uvnitř v šuplíku a je tajná, to nevyčíslila. Ad a).
Ad b). Tady ze strany pana zpravodaje padlo, že my jsme tady od toho, abychom politicky realizovali závěry Generálního štábu. No tak před tím já bych varoval. To už se tady několikrát - a prosím, já se nechci dotknout současné sestavy Generálního štábu, já si těch pánů generálů velmi vážím, pokládám je za odborníky - nicméně už se tady v minulosti politicky realizovala odborná doporučení Generálního štábu. Máme tady materiál, že je potřeba koupit casy. Máme čtyři, máme z nich velkou radost. Je tady materiál, že je potřeba koupit 72 bitevníků L-159. Třicet pět jich je v hangárech. Máme tady materiál - a pod tím vším jsou podepsáni vojáci a odborníci - že je třeba modernizovat tank T-72 na modernizaci M-4. Stálo to miliardy.
Takže já neříkám, že toto je neodborně zpracováno. Já pouze říkám, že musíme k takovýmto věcem přistupovat velmi opatrně a velmi podrobovat kritickému hodnocení všechno, co nám armáda předkládá. Od toho tady také jsme.
A poslední k panu poslanci Komárkovi, který tady už není, tak prostřednictvím paní předsedající. Rozdíl mezi krtkem a nevybuchlou municí je, že krtek vám neutrhne nohu.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. A nyní prosím k mikrofonu pana poslance Votavu, který je přihlášen do rozpravy.
Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. No to, co naposledy řekl pan předseda Sněmovny, to bych i podepsal, o těch casách a dalších věcech, nicméně já budu mít trošku odlišné stanovisko, než zastává on. Budu hovořit pouze o Brdech, protože se mě to samozřejmě dotýká. Dotýká se mě to i jako zastupitele za Plzeňský kraj a budu tedy vyjadřovat stanovisko Plzeňského kraje, stanovisko rady Plzeňského kraje, která v této věci přijala usnesení a to usnesení je v podstatě souhlasné s tím, co tady dnes k tomuto zákonu předkládá pan ministr obrany.
Chtěl bych tedy říci, že tento návrh zákona nevznikl nějak z iniciativy Plzeňského kraje a už vůbec ne z iniciativy Středočeského kraje, ale vznikl z iniciativy Ministerstva obrany, chcete-li Generálního štábu, na základě nějaké komplexní analýzy, která byla zpracována. Já nejsem odborník na vojenství, takže tyto věci posuzovat nebudu. Budu vyjadřovat pouze názor Plzeňského kraje, jeho obcí, protože této otázce byla věnována řada jednání, kterých jsem se i účastnil, ze strany starostů dotčených obcí, kteří samozřejmě vyjadřovali k tomuto zákonu své připomínky, a musím říci, že vesměs souhlasili s tím řešením, které se v zákonu nabízí. Myslím si, že ale neuškodí takový malý určitý exkurz do minulosti, jenom si říci, jak vznikal vojenský újezd Brdy. Myslím si, že to je docela i důležité.
Po roce 1918, tedy se vznikem Československé armády, měla vojenská správa snahu vybudovat dělostřelecké cvičiště, o tom tady už řeč byla, že v podstatě Brdy jsou určeny pro výcvik dělostřelců. Konečná volba tedy padla přibližně v roce 1923 právě na tento prostor a vojenská střelnice se formovala v následujících letech na rozlohu více než 20 000 ha. V době okupace Německem byl prostor střelnice dále rozšířen a byli i nuceně vysídleni první obyvatelé. Po osvobození se potom mohli vrátit do svých domovů a v roce 1949 byl vydán zákon o vojenských újezdech, který se tedy dotkl řady původních obcí. Pokud budu jmenovat obce třeba na plzeňské straně, tak se jedná o Dobřív, Kolvín, Mirošov, Padrť, Skořice, Strašice, Štítov, Těně či Trokavec. Na tajné schůzi vlády 5. 2. 1952 byl vojenský újezd potom rozšířen do současné podoby a celé území Plzeňského kraje pak bylo začleněno do území kraje Středočeského, a to z důvodu, aby ten vojenský újezd byl celistvý. To bych chtěl také podtrhnout. Hranice vojenského újezdu tak byla po dlouhá desetiletí doslova za zahradami obyvatel řady obcí na plzeňské straně, řady obcí, které jsem i před chvílí jmenoval.
Teď současnost. 4. 1. 2012 schválila vláda České republiky optimalizaci vojenských újezdů. Logicky bylo rozhodnuto, že armáda toto území nepotřebuje v takovém rozsahu. Hlavním důvodem optimalizace je redukce počtu naší armády, jak už tady zmínil pan ministr obrany. Jestliže jsme tedy měli dříve asi 115 000 vojáků v roce 1993, dnes jich máme asi 25 000. Myslím, že pan ministr řekl 21 000, ale to už není tak podstatné, jestli o pár tisíc míň, nebo víc. Jestliže v okolních zemích připadá na vojenské újezdy kolem půl procenta rozlohy země, tak u nás je to více než trojnásobek. I to myslím o něčem vypovídá.
Bylo také vyhodnoceno, že z hlediska zajištění výcviku, ale i vybavení přesunu vojsk, ale i ekonomických důvodů je nejvhodnější uvolnit, tedy armádou opustit, vojenský újezd Brdy. Myslíme opustit jako výcvikový prostor. Nechci tady o tom polemizovat, jak říkám, nejsem odborník na vojenství, tak je to aspoň prezentováno nejenom v té optimalizaci, tak je to prezentováno i v důvodové zprávě.
Rozdělení hranic mezi kraj Plzeňský a Středočeský respektuje podle tohoto návrhu zákona hranice historických katastrů obcí před vznikem vojenského újezdu. To bych chtěl podtrhnout - ano, tento návrh zákona, který budí emoce, a to je třeba si říci, je to vidět i tady na jednání pléna, ale budí emoce samozřejmě ve Středočeském kraji, budí emoce na plzeňské straně, ten vrací katastry do roku 1949. Možná, že to - ne možná, ale asi i to je jádro pudla, i to je právě ten spor, který možná na obou stranách, jak Středočeského kraje, tak Plzeňského kraje, o tom je. Mě to velice mrzí. Mě to velice mrzí, že tyto emoce tady jsou a že je to i mediálně stavěno jako střet obou krajů. Ale i tak to je, samozřejmě.
Já bych si teď dovolil ocitovat z důvodové zprávy k návrhu zákona, kterou pokládám za důležitou a která právě vyjadřuje i názor obcí v Plzeňském kraji, názor Plzeňského kraje, názor rady Plzeňského kraje. Budu citovat. ***