(18.00 hodin)
Poslanec Jiří Mihola: Vážený pane předsedající, vážení představitelé vlády, dámy a pánové, poslanecký klub KDU-ČSL je jednoznačně proti komunistickému návrhu zákona o referendu o zrušení zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. KDU-ČSL již mnohokrát deklarovala, že je zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi pro ni uzavřenou záležitostí.
Jako historik a vysokoškolský učitel, který o věci něco ví, bych mohl k této záležitosti a problematice dlouze diskutovat. Nebudu to však dělat. Již samotný fakt, že k majetkovému vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, a tím i k nápravě některých křivd v minulosti došlo až po neuvěřitelných 21 letech od sametové revoluce, mi přijde opravdu trapný. Buďto chceme spravedlnost pro všechny, a pak tedy co bylo ukradeno, musí být vráceno, anebo to můžeme zpochybňovat a dávat prostor tomu, aby v naší zemi vítězila nespravedlnost a právní chaos.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezký dobrý večer, milé kolegyně, milí kolegové. Děkuji panu předsedovi poslaneckého klubu KDU-ČSL a dalším přihlášeným je pan poslanec Miroslav Grebeníček. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, není to tak dávno, co papež František jednal s českými a moravskými katolickými preláty. Údajně i o neoprávněných majetkových nárocích katolické církve vůči českým občanům a vůči českému státu. Podle kardinála Duky pro Českou televizi prý Svatý otec jasně řekl, že podle zákona to, co bylo církvím ukradeno, má jim být vráceno. Kardinál Duka k tomu pak ještě dodal: "Nebo už v Československu neplatí vůbec žádný princip spravedlnosti?" To byla velká debata papeže, který zdůrazňoval potřebu spravedlnosti. Z uvedené interpretace jednání ve Vatikánu lze usuzovat na dvojí. Buď kardinál Duka a čeští a moravští preláti stařičkého skromného papeže Františka jednoduše neinformovali pravdivě, případně mu vkládají do úst, co pravděpodobně neřekl. Nebo je papežova mediálně prezentovaná lidská poctivost a sociální vnímavost jen účelovou slupkou.
Zatím se přikláním k těm, kdo kardinála Duku a české a moravské preláty podezírají z nekorektnosti. Dokladem zde může být i prohlášení Svatého otce z listopadu loňského roku. "Dnes je všechno vydáno napospas konkurenci a zákonu silnějšího," cituji jeho slova, "kde mocný pohlcuje slabšího. V důsledku této situace jsou obrovské masy populace vyřazovány a marginalizovány, jsou bez práce, bez perspektiv, bez východisek. Nastoluje se nová, neviditelná, někdy virtuální tyranie, která jednostranně a neúprosně diktuje svoje zákony a svoje pravidla. K tomu všemu přibývá rozvětvená korupce a egoistické daňové úniky, které nabyly globálních dimenzí. V tomto smyslu vybízím finanční odborníky a vlády různých zemí," končí slova papeže Františka, "aby vzali do úvahy slova starověkého mudrce: Nedělit se s chudými o vlastní majetek, to je okrádat je a brát jim život. Majetek, který vlastníme, není náš. Patří jim."
Papež František otevřeně mluví i o tristních poměrech v kurii, o korupčním proudu uvnitř Vatikánu a také o mocné vatikánské lobby homosexuálů. Hodně zlé krve si Svatý otec nadělal i čistkou v Ústavu pro věci víry, známějším pod názvem Vatikánská banka. Tento finanční ústav čelí totiž podezření, že se významně podílel na praní špinavých peněz a že si v něm některé vlivné persony ukrývaly příjmy před zdaněním. To je ovšem velmi odvážný krok ve snaze vnést světlo do činnosti banky, která spravuje peníze Vatikánu a katolických organizací po celém světě.
Mnozí církevní hodnostáři však papeži Františkovi netleskají. Pokušení ze života v blahobytu a využívání materiálních výhod na míle vzdálených od každodenní reality naprosté většiny věřících je až neuvěřitelná. Zdá se tedy, že i čeští a moravští preláti kromě devastace autority církví v očích české společnosti a poctivě věřících aspirují na další pozoruhodný efekt svých praktik, a to je jistá míra kompromitace a zpochybnění mravní integrity Svatého otce.
Dámy a pánové, Bertolt Brecht, umělec světového jména, často mluvil o požitku z přeměny věcí. "Dnešní svět lze dnešním lidem vylíčit jen tehdy," cituji jeho slova, "líčíme-li jej jako svět, který lze změnit." Tento celoživotní postoj Bertolta Brechta je i dnes velkou výzvou. Mám na mysli možnost přeměny poměrů vznikajících nezodpovědností nositelů moci, kdy dochází k neustálému omezování sociálních práv a demokratických přeměn. Mám na mysli možnost změny těch poměrů, které nelze nazvat jinak než jako špatné.
Ano, inklinuji k budování efektivního státu, na němž by nikdo neparazitoval. To, co je pro mne ve věci návrhu skupiny poslanců na vydání zákona o referendu o změně zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi klíčové a rozhodující, je míra podpory ze strany státu a míra finanční spoluúčasti většiny laické veřejnosti na hmotné podpoře věřících občanů a jejich náboženských, ekonomických, politických a dalších institucí. Jsem tedy dalek toho upírat upřímně věřícím českým občanům, kteří respektují Listinu základních práv a svobod a platnou Ústavu, jejich víru, ať už jsou jakéhokoliv náboženského vyznání. Stejně tak přiznávám věřícím a jejich organizacím právo na určitou veřejnou podporu, přičemž jsem zastáncem péče státu o kulturní památky a hodnoty, které jsou spojeny s činností církví a slouží k uspokojování oprávněných potřeb věřících všech vyznání.
Nezpochybňuji tedy právo na svobodu vyznání, které se opírá i o skutečnost, že mnozí věřící významně přispívají k budování naší společnosti, a ani v nejmenším tu nechci a nebudu zpochybňovat, že v minulosti docházelo k silnému napětí a po Únoru 1948 i k fatálnímu střetu římskokatolického kléru a Vatikánu s československým státem, kdy státní moc mimo jiné v zájmu vyloučení politických ambicí zejména římskokatolické církve se dopustila také neomluvitelných křivd vůči církvím a řádům včetně protiprávního postupu vůči věřícím, kněžím a řeholníkům. ***