(18.20 hodin)
(pokračuje Pavera)
Veřejnosti lze vysvětlit i důvody k finančnímu vyrovnání s církvemi. Za více jak 60 let, kdy majetky církví vlastnil stát, získal stát spoustu financí z jejich užívání, o které přišly právě církve. Řada nemovitostí, které patřily církvím, je dnes již nenávratně zcizena. Celková výše náhrad činí asi 59 mld. korun, které církve postupně obdrží v průběhu 30 let. Po dobu 17 let - dnes už to není 17 let - k této částce církve obdrží ještě na svůj provoz 1,4 mld. korun, která se bude snižovat každoročně o 5 %. Tuto částku dostávaly církve na svůj provoz od státu i v minulosti. Po roce 2030 tak obdrží církve již jen alikvótní část finančních náhrad za nevydaný majetek, a to až do roku 2042.
Vyrovnání se s církvemi byl velký dluh polistopadových vlád vůči církvím. Žádná z minulých vlád k tomu nenašla odvahu, protože měla obavy ze ztráty voličů. Vyrovnání se s církvemi mělo proběhnout ve stejné době začátkem 90. let jako vrácení majetku všem ostatním vlastníkům, kterým komunisté zabavovali majetky, a asi by to nikdo nezpochybňoval. Jenže k tomu nebyla politická vůle a ani odvaha. Teprve vláda pana Petra Nečase se k tomu odhodlala a samozřejmě že sklidila díky silné proticírkevní náladě vyvolané i některými politiky obrovskou vlnu kritiky. Lidská závist je totiž nekonečná a nezničitelná. A strašit lidi, že získaný majetek církve rozkradou, jak tady slyšíme častokrát, je jediný velký argument kritiky církevních restitucí a ještě k tomu neopodstatněný. Ano, nezastírám, že se může stát, že některý ze zástupců církví neodolá pokušení a pokusí se získat nějaké zvýhodnění pro svou osobu. Onomu pokušení častokrát neodolali ani jiní správci majetku v dávné i nedávné minulosti. Jsem ale přesvědčen, že stejně jako většina občanů je slušných, tak i drtivá většina církevních představitelů je poctivých a slušných a že se o získaný majetek budou starat s velkou odpovědností dobrého hospodáře. Navíc kontrolní mechanismy ať už ze strany církve, státu či veřejnosti nedovolí, aby se s majetkem získaným z restitucí nakládalo jinak než ve prospěch církví a společnosti. Mimo jiné díky ziskům ze správy svého majetku se církve budou věnovat stejně jako v minulosti péči o chudé, o nemocné, o vzdělávání lidí apod. Jako příklad uvedu benediktinský klášter nedaleko městečka Benediktbeuern v Bavorsku, který jsme navštívili v loňském roce, kdy šest mnichů v klášteře dává práci dvěma stovkám lidí, vyvařují obědy pro více jak 150 bezdomovců v Mnichově a podílejí se na velkém rozvoji cestovního ruchu v regionu apod.
Na závěr bych chtěl také říci, že za téměř 25 let po sametové revoluci je jasně vidět, že církve hospodaří s majetkem, který vlastní, velmi zodpovědně, ve prospěch celé společnosti. Církvím se nejedná o materiální zvýhodnění jednotlivců, ale o práci pro dobro občanů této země, a to i těch, kteří se deklarují jako věřící, ale také těch, kteří tento postoj nesdílejí. Restituce a celý proces majetkového narovnání mezi státem a církvemi mají umožnit nezávislé fungování církve na státu. Díky tomu, že budou církve soběstačné, nebudou více zatěžovat státní rozpočet. Nicméně pochopitelné je, že některým politickým silám se může nelíbit existence nezávislých církevních společenství, na které státní moc nebude mít finanční páky. Ostatně takové přemýšlení již pamatujeme z tragických let 1948 a 1968.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, pevně věřím, že nepodpoříte tento návrh zákona, a navrhuji ho zamítnout v prvém čtení. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců TOP 09 a Starostové.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Paverovi. Další řádně přihlášený je pan poslanec Petr Kudela. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Petr Kudela: Vážený pane předsedající, vážení kolegové a vážené kolegyně, poslanci. Podrobně jsem se seznámil s předkládaným návrhem zákona a s jeho důvodovou zprávou. Zaujala mě věta v důvodové zprávě: "Základním je nastolení právní jistoty ohledně dalšího nakládání s majetkem státu a veřejnými prostředky." Vyhlášením referenda akorát docílíme toho, že zpochybníme právní jistoty a navodíme v občanech jakousi mylnou domněnku, že zrušením zákona dojde k nějakému novému druhému zestátnění církevního majetku. Proto nebudu už více opakovat všechny křivdy, které byly provedeny jak na občanech, tak na církvi, a také navrhuji, aby tento návrh zákona byl zrušen v prvním čtení. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Kudelovi. Než předám slovo panu poslanci Grospičovi, tak se stanoviskem za klub s přednostním právem se přihlásil pan místopředseda poslaneckého klubu TOP 09 a Starostové František Laudát. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.
Poslanec František Laudát: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já bych tady řekl několik poznámek, v nichž se odráží stanovisko TOP 09 a Starostů.
1. Domníváme se, že je nepřijatelné, aby byla vypisována všelidová referenda o cizím majetku.
2. Domníváme se, že není možné zpochybňovat elementární právní jistoty ať už jakýchkoliv společností, firem či jednotlivců. Dneska zpochybníme jistoty a majetková práva církví, zítra to budou majetková práva a jistoty široké občanské společnosti, jednotlivých občanů.
3. Zpochybnění vyrovnání s církvemi ohrožuje jeden z pilířů občanské společnosti s historickou tradicí a širokým sociálním kontextem.
4. Žádáme všechny politické strany, aby přestaly zneužívat téma vyrovnání s církvemi ke svým politickým a osobním cílům. Žádáme ty levicové strany, které se takto chovají, aby v tomto bodě a v této problematice negenerovaly nenávist ve společnosti vůči jedné důležité skupině našich občanů - věřícím.
A samozřejmě, byť už to tady myslím zaznělo, v podrobné rozpravě bych poprosil všechny, kteří odešli, aby přišli, abychom na tomto zákoně se shodli a zamítli ho v prvém čtení, což budu v podrobné rozpravě navrhovat. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Laudátovi a nyní řádně přihlášený pan poslanec Stanislav Grospič. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně a kolegové, omlouvám se, že možná udělám několik odbočení v souvislosti s předloženým návrhem zákona, ale považuji je za velice stěžejní.
Otázka majetkového vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi je do určité míry evergreenem v Poslanecké sněmovně a odráží, myslím si, ve své podstatě celou hloubku problémů, kdy se výrazná část veřejnosti, velká část veřejnosti, výrazně nadpoloviční část veřejnosti nemůže spokojit s tím, že se zde provedl těsnou většinou, byť tedy většinou jednoho hlasu, majetkový akt, který má dalekosáhlé důsledky do podstaty českého státu, ale také váže český stát nad míru nepřijatelnou k věcem veřejným pro instituce, které mají soukromoprávní rozměr, byť je jim přiznáván dlouhodobě v právním řádu už z historie Rakouska-Uherska určitý moment veřejnoprávní a také už z dob rakousko-uherské monarchie, zejména rakouské části rakousko-uherské monarchie, soustátí, také podléhaly výrazné veřejné kontrole, a to i v nakládání a příjmech svých rozpočtů a správou svého majetku, který potažmo nevlastnily, ale pouze spravovaly či jim nějakým způsobem byl zapůjčen k saturování jejich nákladů. ***