(18.40 hodin)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Chalánkové. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Karel Fiedler. Prosím, pane poslanče. Písemně přihlášení mají přednost.
Poslanec Karel Fiedler: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, původně jsem nepředpokládal, že vystoupím tady v této diskusi, ale přiměly mě k tomu některé věci, které tady zazněly. Jednak mě trošku zarazilo, že asi ti, co diskutovali, a ti, co navazovali na úvodní slovo předkladatele, asi nezaregistrovali, že došlo přece jen trošku ke změně toho, co navrhují a co předkládají, a že na toto nestihli zareagovat a nezaznamenali to, což mě trošku překvapilo i od zpravodaje tohoto návrhu.
Zaznělo zde od kolegy Sedi - zmínil, že se chystá předložení návrhu zákonné úpravy, která by měla řešit tu věc vydávání. Já bych si dovolil odcitovat to, a chtěl bych tím podpořit tento jeho návrh, nebo tento návrh obecně, chtěl bych zde odcitovat to, co mám od Státního pozemkového úřadu, od první náměstkyně ústředního ředitele Ing. Veroniky Nedvědové, v odpovědi na dotazy, které jsem zaslal.
Cituji z odpovědi: Mimořádně náročného a na dohledávání dokladů v archivech, dále na příliš krátké lhůty k uzavření dohody i správních rozhodnutí a v neposlední řadě na personální poddimenzovanost se bude pravděpodobně stále častěji - myšleno Státní pozemkový úřad - dostávat do problémů s dodržením zákonem stanovených lhůt.
Tady vidíme, že i přímo pověřená instituce, Státní pozemkový úřad, písemně sdělila, že má vážné obavy, že nebude schopná správně, bez tlaku, bez nátlaku, a tedy pravděpodobně i bez chyb reagovat na podané žádosti. Návrh, který tady dnes zazněl, že by se měla prodloužit lhůta, do které má být rozhodnuto o vydávání těchto církevních nároků, má být prodloužena, pokládám za velice správný.
Dovolil bych si také zareagovat na to, co zaznělo z úst kolegy Pavery, který říkal, že předešlé vlády se zdráhaly toto vyrovnání s církvemi provést, protože by přišly o své voliče. To mi tedy připadá opravdu velmi komické, protože o voliče právě přišly ty strany, které protlačily tento takzvaně restituční zákon proti vůli občanů většinou jednoho hlasu. Tak to mi připadalo opravdu velmi komické, tohle sdělení.
Dále bych chtěl říci, že to, proč dnes o tom tady znovu povídáme a proč se tento problém opakovaně a znovu řeší, je jen názornou ukázkou toho, jak to dopadá, když Poslanecká sněmovna rozhoduje v zájmu nějaké skupiny, a ne v zájmu většiny občanů, a tady bych si dovolil říci drtivé většiny občanů, nad 80 %, kteří ne že nesouhlasí s církevními restitucemi, ale nesouhlasí s tou podobou a s tou formou restitucí. A dnes řešíme důsledky toho, co tady napáchala minulá Sněmovna, že doslova protlačila Sněmovnou něco, co nemělo podporu veřejnosti. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Fiedlerovi. Poprosím ještě pana poslance Benešíka. S přednostním právem se přihlásil pan zpravodaj s technickou poznámkou. Prosím, pane zpravodaji.
Poslanec Radek Vondráček: Já opravdu jenom technickou poznámku, abych vrátil diskusi na tu rovinu, kam patří. Při vší úctě ke kolegovi - řešíme otázku referenda a způsob, jak řešit tuto situaci referendem. Já jsem tu měl konkrétní argumenty, proč mám důvodné pochyby o ústavnosti takovéhoto postupu. Ke změně sněmovního tisku nedošlo. Já jako zpravodaj musím komentovat sněmovní tisk v podobě, v jaké přišel. Takže se soustřeďme na to, že se bavíme o referendu, u kterého by bylo vysloveno buď "ano", nebo "ne", aby Poslanecká sněmovna zrušila daný zákon o majetkovém vypořádání s církvemi.
Já chápu ty připomínky, chápu i technické nedostatky na pozemkovém úřadu, případně na Lesích České republiky, ale toto není předmětem tohoto jednání. Tento problém musíme řešit jako poslanci případně jiným způsobem. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu zpravodaji. Bavíme se o referendu a prosím, abychom se bavili jenom o referendu, a ne mezi sebou, abychom poslouchali řečníky.
Nyní prosím pana poslance Benešíka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ondřej Benešík: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, předtím než začnu věcně - nemohli jsme si nevšimnout, že Svatý otec František má nového tiskového mluvčího, který umí vykládat i jeho myšlenky.
Teď k návrhu. Tento návrh KSČM není de facto ničím jiným než volební kampaní na náklad státu nejméně půl miliardy korun. Na tolik samotní předkladatelé odhadují náklady na referendum. Toto je základní úhel pohledu, který nelze opustit při připomínkování.
A teď k jednotlivostem. K článku 1 tohoto návrhu. Ve skutečnosti se jedná o nepřímou změnu Listiny základních práv a svobod, zejména článku 11, podle něhož má každý právo vlastnit majetek a podle něhož vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Samotný zákon č. 428/2012 je v souladu s Ústavou, neboť vrací, a to ve velmi okleštěném rozsahu, to, co církve vlastnily předtím, než se k moci v únoru 1948 dostala KSČ. Zákon je vlastně třeba spojit s článkem 16 Listiny, když jednak církvím vrací materiální základnu pro činnost, která se u ní předpokládá, a to taktéž v článku 16 Listiny.
Několik funkcí pak má peněžité plnění ve výši těch zmiňovaných zhruba 59 mld. korun, které ale budou vypláceny po dobu třiceti let. Tato částka představuje jednak náhradu za nevrácené nemovitosti a též představuje specifickou formu vyvázání se státu ze závazků, které převzal zákonem č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví státem. Podle § 11 odst. 1 tohoto zákona: Veškerý soukromý a veřejný patronát nad kostely, obročími a jinými církevními ústavy přechází na stát. Jak stát tyto závazky plnil, lze i dnes zjistit prohlídkou církevních nemovitostí: jedním slovem devastace.
Částka 59 mld. korun pak koresponduje s povinností státu podle § 1 citovaného zákona o poskytování osobních požitků duchovním. Tuto povinnost zde založil komunistický režim po převratu v roce 1948. Je tedy třeba důsledně trvat na tom, že nejde pouze o církevní restituce, nýbrž že jde o majetkové vypořádání s církvemi a náboženskými společnostmi pro futuro.
V článku 3 návrhu, možnost opakovat referendum -
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já poprosím ctěnou Sněmovnu o zklidnění se a vyslechnutí pana poslance Benešíka. Prosím, kdo má jakékoliv jiné téma diskuse, aby opustil tento sál. Děkuji. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ondřej Benešík: Taktéž děkuji. Možnost opakovat referendum. Opakované referendum je pouhý trik. Jedná se jednoznačně o vydírání pro případ, že by referendum neuspělo. To znamená, kdyby lid, jak se ho v důvodové zprávě předkladatelé dovolávají, rozhodl jinak, než předpokládají.
Existuje i další alternativa, to je taková malá rada, totiž že by nakonec i lid byl vyměněn, a to u předkladatelů skutečně nelze úplně vyloučit. V praxi by to třeba mohlo znamenat nebo vypadat tak, že by se hlasovalo v Severní Koreji a toto referendum by bylo v České republice závazné.
Odkaz na referenda v jiných zemích je zavádějící, protože se navrhuje referendum k jedné jediné otázce a pouze ve vztahu k církvím a náboženským společnostem. Výběr určitých soukromých subjektů, jejichž majetkové právo má být předmětem referenda, je v jasném rozporu se zákazem diskriminace, zejména s článkem 11 Listiny. ***