(17.00 hodin)
(pokračuje Polčák)
Po pravdě řečeno, já zde v tomto návrhu seznávám i určité a možná ani ne úplně drobné legislativní nedostatky. Nejprve je ovšem nutné se vyrovnat s tím, co říká vláda, a myslím si, že by to bylo i do jisté míry inspirativní pro zvážení předkladatelů pro další osud tohoto návrhu.
Za prvé. Vláda myslím velmi správně říká, že nelze vytrhovat jednu část segmentu exekuce z této do jisté míry ucelené úpravy a je třeba předložit úpravu komplexní. To je samozřejmě do jisté míry možno vnímat jenom jako jistý výkřik, na druhou stranu vláda i toto doplňuje konkrétním závazkem, že předloží analýzu stávajících možností exekucí, jejich forem a samozřejmě i jejich úzkých míst. Tento závazek je ve vládním stanovisku obsažen a já předpokládám, že vláda takovouto analýzu předloží.
Za druhé. Vláda správně poukazuje na to, že novela, kterou předkládají mí kolegové, má i souvztažnost s novým občanským zákoníkem, který pojímá instituty i společného jmění manželů nově, a myslím, že správně vláda poukazuje na to, že by bylo vhodné provést jisté srovnání s tím, co vlastně přináší nový právní stav od 1. 1. 2014 právě i na otázku hmotněprávního a procesněprávního rozporu, který je zjevný, ale ten rozpor v exekuční části je veden snahou o zvýšení vymahatelnosti pohledávek, pokud jsou tedy skutečně součástí toho očekávatelného společného jmění manželů.
Absence přechodných ustanovení, která návrh neobsahuje, je velmi zvláštní legislativní postup, přiznám se, krajně neobvyklý, aby pro již zahájená exekuční řízení neexistoval návod, jak postupovat poté, kdy nabude účinnosti tato norma, protože v procesním právu platí zásada, že řízení již zahájené se dokončí podle dosavadních předpisů. To by samozřejmě předkladatelé měli vědět, protože se bavíme na úseku procesního práva, leč poměrně zvláštním způsobem argumentují a ani to jaksi nedoplňují konkrétní právní praxí, že nemusí být v tomto případě přijato přechodné ustanovení. Obávám se, že by to mělo tedy docela zásadní právní spory v oblasti již zahájených exekučních řízení a za druhé to má nepochybný dopad na princip právní jistoty, který by měl i parlament jako zákonodárný sbor samozřejmě ctít. Rozhodně pokud by tato norma byla postoupena do dalšího čtení, si to prostě přechodné ustanovení zasluhuje. To je zcela nepochybné. Nemůžeme nechat orgány veřejné moci, což jsou samozřejmě i jak soudní exekutoři ve smyslu těch exekutorů, kteří jsou pověřeni, tak i těch, kteří vykonávají exekuci na úseku skutečně orgánu soudu, nechat je ve vakuu, že nebudou vědět tedy, jak s probíhající exekucí naložit. Představa, že se jenom prostě zastaví, to s ohledem na procesní zásadu, že by proces měl být dokončen podle procesního předpisu, podle kterého byl zahájen, tak to by měla právní úprava tedy výslovně řešit, pokud by tomu tak býti nemělo.
Já bych mohl přednášet řadu námitek k tomu, co zde je předkládáno. Veden tedy zásadou jisté kolegiality musím říci, že důvodová zpráva je ve značné části nesprávná, nepřesná, a myslím si, že by bylo vhodné - já nebudu navrhovat zamítnutí této předlohy, pokud někdo jiný tak učiní, bude to jeho rozhodnutí - leč pokud by ta norma měla postoupit do dalšího čtení, tak by zároveň bylo vhodné, aby Ministerstvo spravedlnosti, bylo by možné o to požádat paní ministryni, případně zkusilo uspíšit práce na analýze, o které i hovoří, protože je to i pro tuto část poměrně zásadní argument, jak se vlastně s touto normou ve výsledku vypořádat. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásil s přednostním právem předseda poslaneckého klubu ODS pan Stanjura. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji. Já bych podepsal mnohé z toho, co říkal pan zpravodaj, ale já tu kolegialitu úplně necítím k navrhovatelům, proto budu možná o něco otevřenější.
Nejdřív doporučuji všem kolegyním a kolegům, ať se podíváme skutečně na formu toho poslaneckého návrhu. Nejdřív máme 25,5 řádku čísel novel, tři čtvrtě strany, pak máme dva body - arabská jedna, dvě, kde se vypouštějí dva odstavce. Pak máme druhý zákon, kde máme 6,5 řádku čísel novel a zase jeden řádek, kde vypouštíme jeden odstavec. Možná v rámci kolegiality bychom mohli navrhnout, že ve druhém čtení navrhneme z části jedna vypustit odstavce 1 a 2, z části dvě arabská jedna, a máme vypořádáno.
A teď úplně vážně. Já se nechci pouštět do teoretických právních úvah, ale pravděpodobně jsou navrhovatelé vedeni nějakým smutným příběhem. Myslím si na druhé straně, že vytvářejí prostředí k tomu, aby se to účelově zneužívalo. Mně na rozdíl od pana zástupce předkladatele, který říkal, že manželství nemá být takovým tím neomezeným určením, mně na tom nic nevadí, že manželství je neomezeným ručením. Takové to atomizování, že jeden manžel dělá dluhy, mluvil o tom pan zpravodaj, a druhý pořizuje majetek, a pak je tu věřitel. A jak se má věřitel domoci svých práv? Tím, že řekneme: Já jsem sice nabýval majetek, ale nevěděl jsem, že můj partner mezitím dělá dluhy. Já si nemyslím, že je to správná úvaha. Vůbec jsem nepochopil, proč tak rychle to chceme změnit, co nás k tomu vede a proč vlastně otevíráme dveře k tomu, aby se postupovalo tak, jak to popsal pan zpravodaj, to znamená účelové nabývání jedním partnerem majetku do výlučného vlastnictví, na druhé straně potom poměrně bezstarostnou úvěrovou či jinou zatížeností toho druhého partnera, který ví, že v případě, když to nedopadne, ať už úmyslně, či neúmyslně, ať už plánovaně, nebo neplánovaně, tak vlastně o nic nepřijdou, protože majetek je psán na partnera, manžela či manželku - a co? Co věřitel? Ten zjistí, že pak ten člověk možná i papírově platí nájem svému manželovi, manželce v honosné vile, ale zjistí, že svoji pohledávku nemá čím uspokojit, protože majetek nebyl ve společném vlastnictví manželů, ale byl ve vlastnictví manžela či manželky. Na tohle bych chtěl znát odpověď, proč těmto případům vlastně vytváříme prostředí, ve kterém se mohou pohybovat.
Možná jsem staromódní či konzervativní, ale já příliš nevěřím těm příběhům, jak jeden manžel či manželka dělají dluhy a ten druhý o tom vůbec nic netušil a ze svých společných pořizoval majetek jenom na svůj účet. Říkám, právo má být přehledné. Když si kdokoliv přečte návrh zákona v tom, jak jsem říkal, 25 řádků čísel novel, vypouští se dva odstavce, pak poměrně nesrozumitelnou důvodovou zprávu pro ty, kteří nestudovali právo, s tím, že není tam vlastně popsán problém, co vlastně chci řešit, kromě toho, že kdysi to bylo takhle, teď je to naopak a my navrhujeme, aby se to vrátilo, jak to bylo kdysi, s tím, že tam je nějaká odvolávka, že soudní moc to stejně takhle většinově aplikovala. Nepovažuji to za dobrý nápad.
Já nebudu navrhovat zamítnutí, to nechám na jiných, pokud chtějí. Pokud to někdo navrhne, já se k tomu určitě připojím, protože si nemyslím, že to je cesta, jak vylepšit legislativní prostředí, jak i chránit práva věřitelů.
A chci říct jednu věc. Myslím si, že je a byl zdokumentován dostatek případů, já bych řekl až šikany či neoprávněného postupu ze strany exekutorů. To je samozřejmě pravda a také se v tom činily legislativní kroky, takže některé příběhy, které se dodneška tradují, se už dneska stát nemohou, včetně možnosti odstoupit od (nesrozumitelné). Na druhé straně se velmi málo mluví o věřitelích, kteří se opravdu nemohou domoci svých peněz a svých pohledávek, protože ti, kteří závazky mají, je prostě platit nechtějí. A já bych byl nerad, abychom vytvářeli nebo zvětšovali prostor pro ty, kteří by to účelově chtěli používat a pak se v zásadě vysmívali svým věřitelům a říkali: Já nic nemám, na mě si nic nevezmete! Ten majetek je prostě manžela či manželky.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane poslanče. S přednostním právem zde máme přihlášenu do diskuse paní ministryni spravedlnosti Válkovou. Máte slovo, paní ministryně. ***