Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

(pokračuje Vojtěch Filip)

3.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském,
o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů
(autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 151/1997 Sb.,
o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku),
ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 70/ - druhé čtení

Předložený návrh z pověření vlády uvede ministr kultury Daniel Herman. Ještě než se ujme slova, požádal bych pana poslance Jiřího Pospíšila, aby zaujal místo u stolku zpravodajů, protože je zpravodajem tohoto tisku. Nyní žádám pana ministra, aby přednesl své úvodní slovo. Prosím, pane ministře.

Ministr kultury ČR Daniel Herman Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, dovolte mi krátce připomenout důvody, proč vláda předložila Poslanecké sněmovně tento návrh. Jak jsem zde již uvedl ve svém vystoupení v prvním čtení, cílem je výhradně transpozice dvou autorskoprávních směrnic Evropské unie. Jde o směrnici novelizující směrnici o době ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících a dále o směrnici o některých povolených způsobech užití osiřelých děl.

Pokud jde o vlastní obsah novely, prodlužuje se doba ochrany práv k hudebním nahrávkám z 50 na 70 let, tak aby hudebníci a zpěváci mohli mít užitek ze svých raných nahrávek i v pozdním věku, a stejně se prodlužují práva nahrávacím společnostem, které budou muset těmto umělcům poskytovat dodatečné odměny získané z užití nahrávek během prodloužené doby ochrany. Doba ochrany práv u hudebních děl s textem neskončí dříve než za 70 let od smrti posledního z autorů. V oblasti tzv. osiřelých děl a osiřelých zvukových záznamů, tj. dosud chráněných děl nebo záznamů, jejichž autor či jiný nositel práv není znám nebo je nedohledatelný, se zavádí výjimka z výlučných autorských práv ve prospěch kulturních a vzdělávacích institucí a veřejnoprávních vysílatelů, kteří budou moci při splnění daných podmínek tato díla digitalizovat a zpřístupňovat na internetu.

Závěrem bych vás rád znovu ujistil, že Ministerstvo kultury již připravuje další novelu autorského zákona, která kromě transpozice nedávno přijaté směrnice o kolektivní správě bude obsahovat i další změny s cílem zefektivnění autorskoprávní úpravy a širšího využití licenčních mechanismů v zájmu jak nositelů práv, tak uživatelů. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru kultury Danielu Hermanovi. Tento návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Usnesení výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 70/1. Nyní žádám pana zpravodaje výboru pana poslance Jiřího Pospíšila, aby přednesl svou zpravodajskou zprávu. Prosím, pane zpravodaji.

Poslanec Jiří Pospíšil: Děkuji pěkně. Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych přednesl stručnou zpravodajskou zprávu. Obsah novely již zmínil ve svém úvodním slově pan ministr kultury. Já tedy pouze zdůrazním a podtrhnu, že se jedná opravdu o čistě transpoziční novelu, a tomu také odpovídala debata na příslušném výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Jinými slovy, již během samotné debaty se ukázalo, že minimálně z řad odborné veřejnosti, ale i z řad některých členů výboru je zde snaha upravovat autorské právo v rozsáhlejší podobě, v rozsáhlejší verzi, nicméně právě na základě příslibu Ministerstva kultury, že bude v nejbližší době v řádech měsíců předložena komplexnější novela tohoto zákona, výbor neprojednával jednotlivé návrhy, resp. ony nebyly nakonec ani předloženy. Proto také usnesení, které vám nyní přečtu, víceméně je velmi jednoduché.

Usnesení příslušného výboru doporučuje Poslanecké sněmovně, aby vyslovila souhlas s vládním návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, tzv. autorský zákon. Jinými slovy, výbor doporučuje přijmout návrh v té podobě, jak jej předložila vláda, bez toho, že by v usnesení byla nějaká upravující ustanovení či upravující či doplňující změny. Právě, jak už jsem řekl, důvod, proč výbor velmi rychle, stručně projednal pouze text vládní předlohy, je takový, že se Ministerstvo kultury zavázalo k předložení vlastního, rozsáhlejšího novelizovaného textu autorského zákona.

Tolik tedy zpráva zpravodaje. Děkuji.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji a otevírám obecnou rozpravu, do které nemám žádnou písemnou přihlášku, a ptám se, kdo se hlásí z místa. Prosím, paní poslankyně, máte slovo. Paní poslankyně Zelienková.

Poslankyně Kristýna Zelienková: Dobrý den, dámy a pánové, pane předsedající. Do sněmovního systému jsem nechala vložit pozměňovací návrh označený jako 680, ke kterému se tímto hlásím. Nyní si dovolím vám jej několika větami stručně představit.

Pozměňovací návrh obsahuje čtyři body. Jeho cílem je aspoň trochu narovnat poměry mezi kolektivními správci a poplatníky. Kolektivní správci, jako je OSA, Integram a další, uplatňují kolektivní ochranu autorských a zejména majetkových práv. Pod tím si můžeme z větší části představit výběr poplatků za užití autorských děl neboli odměn. Přitom lze pozorovat významnou nerovnováhu mezi právy a povinnostmi kolektivních správců a uživatelů předmětu ochrany, tedy to, že kolektivní správci mají více práv než uživatelé a naopak uživatelé, tedy plátci těchto poplatků, jako jsou hotely, prodejny, ordinace podobně, mají vůči kolektivním správcům jenom povinnosti. Provozovatel hotelu, penzionu, restaurace nebo jakékoliv provozovny, ve které je umístěna televize nebo rádio, má ze zákona povinnost platit kolektivním správcům poplatky za možnost veřejného šíření autorských děl. Ačkoliv se nám to může zdát podivné, tak poplatky kolektivním správcům musí být z provozoven odváděny z každého rádia a každé televize.

Pokud máte hotel s 20 pokoji a máte na pokojích televize, tak z každé televize musíte kolektivním správcům platit poplatek za veřejné šíření díla. Jde o jeden z příkladů, že se právo a logika nemusí vždy potkávat. Většina právních oblastí nepovažuje hotelový pokoj za veřejné místo. Například trestní právo jej považuje za soukromý prostor. Pokud chce policie vykonat prohlídku obsazeného hotelového pokoje, tak k tomu podle § 83 trestního řádu potřebuje buď souhlas osoby, která je v pokoji ubytována, nebo povolení k domovní prohlídce vydané soudem.

Velmi pěkně a logicky tuto věc projudikoval Ústavní soud v nálezu 219/2010. Problematice definice veřejného místa se ostatně Ústavní soud i oba naše nejvyšší soudy ve své judikatuře věnovaly v minulosti velmi důkladně. Nejprojednávanější je v tomto ohledu judikatura ve vztahu k trestnému činu výtržnictví. Za ten se považuje mimo jiné i sex na veřejnosti nebo veřejně přístupném místě. Z judikatury Ústavního soudu i Nejvyššího soudu však jasně vyplývá, že se nemůže dopustit výtržnosti, pokud provádí sex v hotelovém pokoji, protože ten veřejným místem není. Tato logika však neplatí v případě autorského práva. Ve sporu SGAE versus Rafael Hotels SA C306/05 totiž Evropský soudní dvůr judikoval, že ačkoliv hotelový pokoj není veřejným místem, tak pokud si host na pokoji pustí televizi, jde o veřejné šíření autorského díla. Odtud tedy pramení povinnost platit z každé televize a každého rádia v provozovně.

Zákon je však bohužel nastaven tak, že kolektivní správci si mohou diktovat ceny a jejich nárůst nemusí ani nikomu zdůvodňovat. V zákoně je pouze jediná hranice, kterou nemohou překročit. Ta je stanovena tak, že součet poplatků hrazených kolektivním správcům nesmí překročit 50 % koncesionářských poplatků placených z televizí a rádia na konto České televize a Českého rozhlasu a jejichž výši určuje zákon o rozhlasových a televizních poplatcích. Jinak můžeme v praxi vidět situaci, kdy jednotlivé správcovské svazy si stanoví cenu nebo si ji meziročně zvýší a nehodlají o tom nijak diskutovat. Jde tedy o jednostranný diktát oligopolu vybaveného neuvěřitelnými zákonnými pravomocemi. Kolektivní správci mají v určitém ohledu dokonce silnější nástroje než finanční úřady. Berňák vám totiž musí každé své rozhodnutí řádně zdůvodnit. Každé jeho rozhodnutí můžete soudně napadnout správní žalobou, a dokonce ani úrok, dříve penále, který vám může finanční úřad vyměřit, je menší než sankce, která vám hrozí, pokud neplatíte, tak jak chtějí kolektivní správci. Ti totiž mají nástroj v podobě žaloby o vydání bezdůvodného obohacení, na jehož základě jim podle platného autorského zákona soud přizná automaticky dvojnásobek obvyklé odměny. Proto si kolektivní správci mohou diktovat a nemusí v podstatě ani nic zdůvodňovat.

Cílem předloženého pozměňovacího návrhu je aspoň trochu vyrovnat postavení plátců a výběrčích v tomto systému. Předně je zde návrh, který by uzákonil, že při výpočtu výše poplatků se kromě jiného přihlíží i k obsazenosti pokojů. Jistě uznáte, že je to zcela logické. V pokoji, v němž nikdo není, nemůže docházet k veřejnému šíření autorského díla. Dlouho to uznávali i kolektivní správci a příslušné smlouvy o úhradě poplatků s hotely, lázněmi apod. dříve obsahovaly klauzule zohledňující obsazenost. V posledních letech však kolektivní správci odmítají do smluv tato ustanovení používat s odkazem na to, že v zákoně není tato možnost výslovně uvedena. Před chvílí citovaný rozsudek Soudního dvora C306/05 se mj. vyjadřuje i k obsazenosti a vlivu tohoto aspektu na výši vybíraného autorského poplatku. Uvádí, že pouhé fyzické umístění takového přístroje v pokoji nepředstavuje bez dalšího sdělování veřejnosti poskytování signálu klientům ubytovaným v pokoji, avšak představuje sdělování veřejnosti. Jinými slovy, pouze ubytovaný klient má možnost využívat sdílení signálu a sledovat tak autorská díla.

Na žádost provozovatelů hotelů, penzionů, lázní a dalších ubytovacích zařízení tedy předkládám návrh, aby zákon byl o tuto úpravu doplněn. Současně s tím vám předkládám návrh, který by jednostranný diktát kolektivních správců při jednání o smlouvách o úhradě poplatků přeměnil na normální jednání dvou suverénních smluvních stran. Jde o to, aby poplatník nebyl nucen urychleně podepsat cokoliv, co je mu předloženo pod hrozbou žaloby o vydání bezdůvodného obohacení s rizikem sankce v podobě dvojnásobné sazby, úhrady soudních výloh a povinnosti zdržet se užívání děl, což v tomto případě znamená nepoužívat rozhlasové a televizní přijímače.

Jde o to, aby poplatník měl možnost během jednání skutečně jednat o detailech smluv nebo i o výši sazeb, a při uzavírání nových smluv by mu proto měla být dána možnost projevit dobrou vůli tím, že by do uzavření dohody platil aspoň podle starých podmínek. V právní praxi jde o zcela běžný institut. V ostatních oblastech práva je zakotvena možnost projevu takové dobré vůle. Když se dvě strany přou o výši platby za zboží či služby a povinný zaplatí část, kterou považuje za nespornou, a tuto skutečnost rovněž sdělí druhé smluvní straně, civilní právo považuje tento akt za projev dobré vůle. Povinný tedy nemůže být postihován za bezdůvodné obohacení nebo za upřednostňování věřitele a podobně. Tedy aspoň pokud ve stanovené lhůtě po vyřešení sporu uhradí rozdíl mezi tím, kolik zaplatil ze své vůle a kolik je mu případně nařízeno doplatit rozhodnutím soudu. Uzákonění možnosti platit během dříve akceptovaných podmínek se zlepší postavení obou stran. Kolektivní správci budou dostávat plynule nespornou část plateb a poplatníkům umožníme svobodně jednat o podmínkách. To jsou dva nejdůležitější aspekty pozměňovacího návrhu, který jsem vám předložila. Ostatní věci jsou legislativně technická zpřesnění.

Závěrem mi proto dovolte vás požádat o podporu tohoto návrhu, který by měl ulevit poskytovatelům ubytovacích a lázeňských služeb, kteří jsou těžce zkoušeni hospodářskou krizí. Předem děkuji za pozornost a za podporu.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Zelienkové a jistě se ještě přihlásí do podrobné rozpravy, protože jsme v rozpravě obecné. Takže ji požádám, aby to poté zopakovala v podrobné rozpravě.

Ptám se tedy, kdo další do obecné rozpravy? Prosím, pane kolego, máte slovo.

Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, kolegové. Já bych podpořil úsilí paní kolegyně, protože vidím kolegu Hovorku, který se usmívá. My jsme totiž tady bojovali a vybojovali změnu autorského zákona, jestli si matně vzpomínám, v roce 2003 nebo 2004, tato změna platila asi dva roky, ale po velkém úsilí autorských svazů se to vrátilo do starých kolejí.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Seďovi za jeho připomínku. Kdo dál v obecné rozpravě? Prosím, pan kolega Polčák. Máte slovo, pane poslanče.

Poslanec Stanislav Polčák: Děkuji. Vážený pane předsedající, je třeba říci, že paní poslankyně zde předložila poměrně zevrubnou analýzu autorského práva, která zasahovala i do oblasti práva trestního. Ne se všemi tvrzeními bohužel lze úplně souhlasit. Ale tomu já se věnovat nechci.

K tomu, co zejména řekl pan poslanec Seďa. Je třeba říci, že novela autorského zákona, která byla přijata v roce, tuším, 2005, tak následně na ni skutečně doplatily všechny subjekty, které byly povinny platit tyto odměny. Protože byla shledána za neevropskou, byla následně zrušena. Všechny subjekty, které se odvolávaly na český zákon, musely platit dvojnásobek těch odměn podle evropského práva. Já bych poprosil, protože ta situace je mimořádně složitá i podle evropského práva, aby takto zásadní pozměňující návrh, jeho analýzu provedlo Ministerstvo kultury. Já si myslím, že není možné, aby byl autorský zákon v této věci novelizován, aniž by se jím zabýval příslušný výbor, protože nám to tedy jakožto pozměňující návrh...

Paní poslankyně, já to tímto nechci shazovat, ale myslím si, že je opravdu vhodné, aby to prošlo debatou příslušného výboru. A za druhé, abychom k tomu měli jasný rozbor Ministerstva kultury, protože už minimálně jednou se Sněmovna v předchozích období v této věci hodně spletla. A doplatily na to ty osoby, pro jejichž dobrodiní to mělo být přijato. Opakuji, je to věc, která je regulována i evropskými směrnicemi a nařízeními, a je důležité, aby tato věc byla prošetřena, zda je v souladu s evropským právem. Já jinak úsilí paní poslankyně Zelienkové vítám, nicméně je opravdu důležité takový zásadní návrh přednést i na výboru. A jestli se tím výbor odmítl zabývat, tak předpokládám, že k tomu měl nějaký důvod, protože novela, která je předkládána Ministerstvem kultury, je novela transpoziční. Měla být pouze novelou toho, co obsahuje evropské právo. Pokud tedy ministerstvo připravuje nějakou další, komplexní novelu autorského zákona, tak tam si myslím, že je přesně to místo, kde by se se všemi zainteresovanými subjekty, ať jsou to uživatelé na jedné straně, nebo kolektivní správci na druhé straně, aby se tato úprava projednala a nebyla vržena do legislativního procesu až takhle v druhém čtení. Děkuji.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane poslanče. Ještě se ptám, jestli to navrhujete formálně pro projednání výboru, jako procedurální návrh na vrácení výboru k novému projednání.

Poslanec Stanislav Polčák: Ne, já si myslím, že to je jen prohlášení nebo stanovisko pro Ministerstvo kultury, protože právě pan ministr by měl říci, co s tímto, protože s tím byl deklarován návrh, že má být původně projednáván v devadesátce, to znamená absolutně bez možnosti výboru se tady této záležitosti se věnovat. Nakonec proběhl standardní parlamentní proces v Poslanecké sněmovně tím, že se i výbor mohl k té věci vyjádřit, ale ta norma byla od začátku považována za transpoziční. Pokud se z ní stane jaksi jiná norma, která má za cíl i regulovat to, co není předmětem evropských směrnic, tak si myslím, že by se k tomu mělo vyjádřit Ministerstvo kultury. Ale nenavrhuji, aby se to vrátilo do druhého čtení. Děkuji.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Já jen že to byla vaše poznámka. Pan zpravodaj se přihlásil do obecné rozpravy.

Poslanec Jiří Pospíšil: Děkuji pěkně. Já mám jednu poznámku ad margo toho, co říkal pak kolega poslanec Polčák. Výbor se neodmítl zabývat tímto případným pozměňovacím návrhem. Žádný pozměňovací návrh na výbor nebyl předložen. To je potřeba korektně říci s tím, že ta debata, která tam proběhla, víceméně krystalizovala v rovině: jedná se o transpoziční novelu, nebudeme se bavit o případných dalších možných změnách autorského zákona, tyto další změny nám Ministerstvo kultury, zastoupené náměstkyní, předloží v případné další novele, která by zde měla být v řádech měsíců. Je korektní to takto upřesnit. Možná že své úvodní slovo jsem špatně řekl, že tam jiné pozměňovací návrhy nebyly navrženy. Ta filozofie debaty byla: toto je transpoziční novela, která měla být původně ostatně přijímána v devadesátkovém režimu.

Také bych se ostatně přikláněl k tomu, abychom zachovali jakýsi konsenzus toho, že zde projednáváme něco, co musíme přijmout ve vztahu k našim závazkům plynoucím ze členství v Evropské unii. Děkuji.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní eviduji dvě přihlášky. S přednostním právem pan ministr Herman a poté pan poslanec Ludvík Hovorka. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr kultury ČR Daniel Herman Děkuji, pane předsedající. Jak jsem řekl, vážené kolegyně a kolegové, Ministerstvo kultury připravuje komplexní novelu autorského zákona, kam samozřejmě zapracujeme věci, které byly předloženy, a setkáme se s těmi, kterých se ty věci týkají. Ale vzhledem k tomu, že se v předloženém textu jedná o transpoziční novelu, tak jak to už zde zaznělo, tak bych se přimlouval za to, aby s předloženým vládním návrhem byl vysloven souhlas tak, jak zde zazněl, a ty věci, které byly doplněny potom v té další novele, kterou Ministerstvo kultury připravuje, by byly zohledněny po odborné diskusi. Děkuji.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi. Nyní pan poslanec Ludvík Hovorka v obecné rozpravě. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já samozřejmě ty argumenty, které tady přednesla paní kolegyně poslankyně, znám. Ty tady byly předneseny skutečně v období 2002 až 2006. Znám i ty předmětné judikáty soudu. Ovšem pravda je taková, že skutečně existoval obrovský tlak od kolektivních správců a zřejmě i nějaké dopisy následovaly směrem k Evropské komisi a Evropská komise poté, co zákon byl schválen, zaslala dopisy na Ministerstvo kultury. A ty dopisy se týkaly právě problému kompatibility s evropským právem.

Čili doporučoval bych, aby taková složitá problematika, která může mít dopady z hlediska možných sankcí Evropské unie, byla podrobně projednána, aby k ní bylo stanovisko minimálně evropského výboru a také stanovisko Ministerstva kultury jako odborného garanta. Děkuji.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Ludvíku Hovorkovi, je zatím poslední přihlášený do obecné rozpravy. Nikoho dalšího nevidím, obecnou rozpravu končím. Žádný návrh v obecné rozpravě nepadl. Budeme se zabývat rozpravou podrobnou. Prosím paní poslankyni Zelenkovou, která se rozhodla, že nám předloží návrh, který odůvodnila v obecné rozpravě. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

Poslankyně Kristýna Zelienková: Tak já bych ještě v podrobné rozpravě chtěla předložit pozměňovací návrh ke sněmovnímu tisku číslo 70. Pozměňovací návrh je označen jako 680.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, paní poslankyně. Kdo dál v podrobné rozpravě? Nikoho nevidím, i podrobnou rozpravu končím. Ptám se, jestli je zájem o závěrečné slovo pana ministra. Nemá zájem, pan zpravodaj také nemá zájem. Není ani žádný návrh na hlasování, a proto končím druhé čtení tisku číslo 70.

Pokračovat budeme návrhem pod sněmovním tiskem 23. Jedná se o

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.