Středa 14. května 2014, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze

(pokračuje Petr Gazdík)

17.
Návrh poslanců Kateřiny Konečné, Karla Šidla a Václava Snopka na vydání
zákona, kterým se mění zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti
za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů
(zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů,
a zákon č. 239/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách
provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb.,
o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně
některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla),
ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 118/ - prvé čtení podle § 90 odst. 2
 

Je tady navrženo, abychom s návrhem zákona vyslovili souhlas již v prvém čtení. Stanovisko vlády jste obdrželi jako sněmovní tisk 118/1.

Nyní prosím, aby předložený návrh za navrhovatele uvedla poslankyně Kateřina Konečná. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně a kolegové, je tady pořád ještě Pinocchio, nevím komu patřil, ale říkám to, aby si ho tady někdo ve večerních hodinách nezapomněl.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Prosím, Pinocchia se nedotýkat. My ho pak když tak odstraníme. (Veselost v sále.)

 

Poslankyně Kateřina Konečná: Vážené kolegyně a kolegové, děkuji vám za vaši vstřícnost, že dnes ještě projednáme první čtení návrhu zákona, který je v této Poslanecké sněmovně už poměrně dlouho. Chceme jím vyřešit situaci, která je podle nás taková, že pokud dnes zašle Česká kancelář pojistitelů kterékoliv osobě výzvu o zaplacení příspěvku za dobu, po kterou bylo vozidlo údajně provozováno, v rozporu se zákonem, má tato osoba povinnost prokázat, že dané vozidlo v rozporu se zákonem neprovozovala, či jej neprovozovala vůbec, případně že není jeho vlastníkem. Tuto skutečnost by mohla prokázat výpisem z údajů z registru silničních vozidel, avšak možnost obstarání tohoto výpisu je v dnešní době poměrně problematická, jelikož je nutno prokazovat naléhavý právní zájem. Neprokáže-li osoba tento zájem, výpis z registru jí poskytnut nebude.

V praxi však eviduji případ, kdy tento výpis člověk získal, zaslal je na výzvu kanceláři a ta jej i přes tuto skutečnost nebrala vůbec v potaz a dotyčnému přesto vyměřila dlužnou částku. Na e-mailovou zprávu reagovala kancelář tak, že onen doklad o odhlášení vozidla a výpis z registru neeviduje, ačkoliv měl dotyčný pán kopii e-mailové komunikace s kanceláří. Takový případ se jistě dá označit za zvůli vůči bývalému vlastníkovi, který řádně splnil veškerou povinnost týkající se pojištění i evidence vozidel. (V sále je obrovský hluk a neklid!)

Tento případ však hovoří pouze o bývalému vlastníkovi, který již v registru evidován není. Kancelář ovšem běžně obesílá bývalé vlastníky, kteří vůz například prodali a z registru dosud vymazáni nebyli, jelikož tuto přihlašovací povinnost má vlastník nový. Kancelář si vyžádá od ministerstva údaje, které se obměňovaly s největší pravděpodobností do tohoto léta, protože v tomto Ministerstvo dopravy opravdu po velmi dlouhé době začalo konat dvakrát do měsíce. Údaje totiž byly neaktuální a čerpalo se z dat, která rozhodně neodpovídala aktuálnímu stavu.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pardon, paní poslankyně. Já se omlouvám. Já chápu, že je pozdní hodina a dnes už každý z dnešního jednání je vyčerpán, přesto vás prosím u tohoto posledního bodu o klid. Děkuji.

 

Poslankyně Kateřina Konečná: V takovém případě nepostačí ani výpis z registru. Nový vlastník jej navíc, pokud nemá v úmyslu vozidlo provozovat, ani nemusí registrovat. V takovém případě by samozřejmě mohla být dostatečným důkazem kupní smlouva, kterou však ani jedna ze stran nemusí disponovat, jelikož zde máme volnost ve formě uzavírání smluv o prodeji movitých věcí. Dostáváme se tak do absurdní situace, kdy vozidlo má svého vlastníka, který vozidlo neprovozuje, neregistruje jej, ale kancelář pojistitelů požaduje zaplacení příspěvku na osobě, která je stále zapsána v registru, ačkoliv již vlastníkem není, k vozidlu ztratila veškerá práva, a tato osoba nemá jedinou šanci kanceláři prokázat, že povinnost platit nemá. A tady je podle nás bezesporu na místě změna. (Hluk v sále neutichá!)

Co se týče změny, která zavádí tříletou prekluzivní lhůtu pro dobu vymáhání příspěvku, je jejím cílem v prvé řadě ochrana slabší strany a zamezení možnosti nechat takzvaně uzrávat pohledávky, jak je dnes běžnou praxí. V souladu s principy ochrany slabší strany se prekluzivní lhůta zdála vhodnější před lhůtou promlčecí, protože v případě promlčení musí být v soudním sporu promlčení namítnuto, kdežto v případě prekluze se jedná o zánik samotného práva, tudíž je z hlediska ochrany slabší strany vhodnější. Zašle-li kancelář výzvu domnělému či skutečnému dlužníkovi a dál se o jeho pohledávku nestará a nedá případ k soudu, po třech letech právo na vymáhání této pohledávky zanikne. Kancelář však také nově musí výzvu zaslat do dvou měsíců ode dne, kdy se dozvěděla o porušení povinnosti. Pokud takto neučiní, právo na vymáhání pohledávky zanikne již uplynutím této dvouměsíční lhůty. Tím bude kancelář nucena starat se o své pohledávky a do jisté míry je to také způsob, jak zabránit zmíněnému uzrávání pohledávek.

Druhý náš bod v této novele má za cíl dvě úpravy. První se týká porovnání údajů o povinnosti zjistit si úplné a relevantní informace ještě předtím, než kancelář vůbec začne s vymáháním pohledávky. Eviduji totiž z praxe případ, kdy byla obeslána paní, která vozidlo nikdy nevlastnila, a přesto jí kancelář zaslala výzvy k zaplacení příspěvku na tři vozidla a na námitku, že nikdy vlastníkem vozidla nebyla, bylo reagováno, že je to irelevantní, jelikož již byla zaslána výzva. Bezvýchodná situace, ze které podle dnešní úpravy není úniku. Ono samotné stanovování povinnosti a vymáhání příspěvku samotnou kanceláří by nemělo mít v našem právním řádu místo, jelikož jde o soukromoprávní subjekt. Nehledě na to, že takto postavená úprava v podstatě umožňuje obcházet principy práva na spravedlivý proces, protože mnohdy i nevlastník ve strachu z exekutorů příspěvek zaplatí i přesto, že k placení povinný nebyl. (Předsedající zvoní, protože hluk v sále neutichá.)

Z tohoto důvodu je novela postavena tak, aby byla konečně možnost bránit se proti výzvě kanceláře pojistitelů a především aby samotná kancelář měla povinnost k důkazu, kterému se obeslaný brání, přihlédnout a v případě nesouhlasu jej nesmést ze stolu, jak je tomu dnes, nýbrž obrátit se svou pohledávkou na soudní řízení a umožnit tak dlužníkovi účastnit se spravedlivého procesu. Za dostatečný důkaz je novelou navrhováno čestné prohlášení, které bude mít za následek, že povinnost platit příspěvek vůbec nevznikne. Aby nebylo kanceláři zcela znemožněno požadovat zaplacení příspěvku, bude mít nadále možnost, pokud se bude domnívat, že obeslaný nejedná čestně a svou povinnost porušuje, zaslat mu písemné vyjádření, že na zaplacení trvá, a zahájit ověřování zaslaných dokladů. Čestné prohlášení kancelář přezkoumávat nebude. Zde bude mít možnost obrátit se na civilní soud.

Třetí bod tohoto zákona doplňuje zákon o situaci, kdy obeslané osobě vznikly z důvodu dokazování, že není dlužníkem, účelně vynaložené náklady. Pokud byla osoba k zaplacení příspěvku vyzvána neoprávněně a prokáže tyto vynaložené náklady společně se skutečností, že dlužníkem není, bude mít kancelář zákonnou povinnost této osobě náklady uhradit. Kancelář bude mít nárok požadovat uhrazení těchto nákladů po subjektu, který poskytl informace vedoucí k neoprávněné výzvě o zaplacení příspěvku.

Vážené kolegyně a kolegové, seznámila jsem vás s jednotlivými body novely, která je podle mého názoru velmi důležitá. Bezpochyby i vy jste se ve vašich rodinách, protože neznám člověka, který by se s činností České kanceláře pojistitelů nesetkal, setkali s tím, jakým způsobem tento soukromoprávní a nikým nekontrolovaný subjekt postupuje vůči občanům naší země. Myslím si, že je čas na to, abychom poměry v této věci narovnali, a přestože děkuji Ministerstvu dopravy za to, jak se zachovalo ve věci centrálního registru, kde by opravdu údaje už konečně měly být aktualizovány, není to řešení pro řadu sporů, kdy opravdu Česká kancelář pojistitelů bez toho, aby jakýmkoliv způsobem si ověřila majitele vozidla, vymáhá své poplatky a požadavky například už i od osoby dávno zemřelé. Je to prostě fakt, který se v naší zemi děje, a já si myslím, že bychom celou tuto věc měli napravit.

Chápu, že s největší pravděpodobností padne veto na § 90. Bylo to od nás jako od předkladatelů ambiciózní, protože jsme si prostě mysleli, že je důležité tuto věc vyřešit velmi rychle, aby nedocházelo k dalšímu šikanování občanů. Pokud tento návrh padne, pak si vás dovolím požádat o zkrácení lhůty a zároveň o vaši podporu, protože tady nejde o politiku, tady jde o to, že buďto necháme občany ve zlovůli nějakého soukromého subjektu, anebo se jim budeme snažit prostě pomoci. Děkuji vám za vaši podporu. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní navrhovatelce. Prosím, aby se slova ujala zpravodajka pro prvé čtení paní poslankyně Kristýna Zelienková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Kristýna Zelienková: Dobrý večer, dámy a pánové. Já bych jako předkladatelka ráda předestřela, že problematika pojištění odpovědnosti z provozu vozidel je vnímaná jako závažná a domníváme, že je nutné provést kompletní změnu legislativy. Oceňuji práci paní poslankyně Konečné a také to, že vyzdvihla toto téma, kterým bychom se měli zabývat, nicméně bychom měli udělat opravdu komplexní změnu legislativy, protože problémů kolem pojištění vozidel je daleko víc, a proto bych upřednostnila vládní návrh řešení. Tímto bych tedy navrhla zamítnout v prvém čtení tento návrh, tuto novelu, a připravit komplexní změnu legislativy v této oblasti.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pardon, paní zpravodajko. Chápu to dobře, že navrhujete - nezaznělo tady veto na § 90, máme to schvalovat v jednom čtení? Nezaznělo veto od dvou poslaneckých klubů na § 90? Takže nejprve se budeme muset vypořádat s tímto, až pak případně na návrh na zamítnutí v prvém čtení.

Otvírám tedy obecnou rozpravu, do které se s přednostním právem hlásí předseda poslaneckého klubu TOP 09 a Starostové pan poslanec Kalousek. prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Já jsem se chtěl připojit k názoru paní zpravodajky. Budeme všichni hlasovat pro zamítnutí. Jenom se domnívám, že ta změna, po které paní zpravodajka volá, by měla být nejenom komplexní, ale také systémová. (Smích v sále.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Ivan Adamec. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Adamec: Děkuji, pane předsedající. Vidím, že Pinocchio má pořád nos krátký, takže tady nikdo nelže, je to dobré.

Takže možná pár slov k tomuto záměru. Já s tím záměrem samozřejmě plně souhlasím, protože je to opravdu problém. Ale na druhou stranu už jsem tady několikrát říkal, že dobré úmysly také mohou vést někam úplně jinam, než si myslíme. Bohužel si myslím, že je to právě problém návrhu tohoto zákona.

Já bych vám tady něco přečetl, abychom si to uvědomili: Vláda si je vědoma problematických aspektů úpravy pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, kdy porušení veřejnoprávní povinnosti provozovat na pozemních komunikacích pouze vozidlo, k němuž je sjednáno pojištění odpovědnosti, je postihováno v podstatě soukromou právní sankcí v podobě příspěvku do garančního fondu vymáhaného Českou kanceláří pojistitelů, která je profesní organizací osob oprávněných poskytovat na území České republiky pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Nicméně atd. - že je úprava nesystémová a další věci, které k tomu jsou. A pak je tady šest bodů, proč s tím vláda nesouhlasí. Docela významných bodů, docela je to rozepsáno podrobně.

A já bych z tohoto místa chtěl tedy říct, když vláda s tím nesouhlasí a je si vědoma, tak ať vláda koná, činí a předloží nám návrh zákona sama za sebe. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Adamcovi. Ptám se, kdo další se hlásí do obecné rozpravy. S přednostním právem pan předseda poslaneckého klubu sociální demokracie. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Roman Sklenák: Já si dovoluji jménem dvou poslaneckých klubů - sociální demokracie a hnutí ANO 2011 - vznést námitku proti projednávání podle § 90 odst. 2.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji, pane předsedo. Beru tuto námitku v potaz. Další řádně přihlášenou je paní navrhovatelka paní poslankyně Konečná. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji. Protože paní zpravodajka neupozorňovala úplně přesně na stanovisko vlády, tak jsem vás nechtěla zdržovat. Ale asi budu muset. Protože já s vámi, pane kolego, tentokrát velmi nesouhlasím. Myslím si, že vláda tento návrh poměrně odflákla a že spíše hledala důvody, proč něco nejde, než aby to šlo. A vzhledem k tomu, že jsme celý tento návrh konzultovali i s Ministerstvem financí a Ministerstvem dopravy, tak mi věřte, že jsem překvapena, jak to dopadlo, byť chápu, že možná je problém hlavně v tom, že je to návrh opoziční.

A co se týká toho, když říkáte, že to chce systémovou změnu a chce to změnu komplexní, tak já se ptám, kam se mají obracet tisíce lidí, kteří neoprávněně jsou házeni do různých exekučních řízení, protože se prostě dneska nemůžou bránit podle zákona, který jste tady kdysi v roce 2009 předložili, který byl nesystémový a nedal obyčejnému občanovi prostě vůbec žádnou naději v tom, že by v tom úředním šimlu, resp. v rámci soukromoprávního subjektu našel jakoukoliv oporu.

A teď k té argumentaci. To, že situace okolo přístupu k údajům z registru silničních vozidel řeší § 5 odst. 6 zákona ve znění novely provedené zákonem z roku 2013, která má nabýt účinnosti dnem 1. ledna 2015, je sice chvályhodné, avšak neřeší problém, že vymáhání pohledávek do garančního fondu je již samo o sobě absolutně nesystémovým řešením, kdy jakýsi hybridní subjekt soukromoprávní povahy ukládá povinnost bez jakéhokoli předchozího správního či soudního procesu, tedy bez garance práva na spravedlivý proces, jež zaručuje článek 36 a 38 Listiny základních práv a svobod a článek číslo 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Kancelář není soudem ani správním úřadem a neměla by tedy výzvou nahrazovat řádné soudní či správní řízení. Výzva k zaplacení příspěvku nikdy neměla sloužit jako nástroj nahrazující či obcházející řádná soudní a správní řízení.

Vláda kritizuje náš návrh jako nesystémový, ale samotná úprava a současné řešení prostě je nesystémové. Není možné, aby v právním státě - a vy všichni, nebo my všichni si myslíme, že v něm ještě pořád žijeme - pravomoci, jež náležejí jen soudům nebo jiným orgánům veřejné moci, náležely soukromoprávní organizaci. Problematika současného řešení tkví v tom, že i pokud se sám domnělý dlužník brání výzvě a k uhrazení příspěvku soudní cestou, tyto výzvy nejsou řádně soudy prověřovány, neprobíhá detailní dokazování, výzva je často brána jako dostačující důkaz, že člověk dluží, a je jen soudem konstatováno, že povinnost má být splněna.

Na tento alarmující fakt upozornil před čtyřmi týdny i Ústavní soud, když prohlásil, že justice přistupuje k podobným kauzám velmi rozdílným způsobem, například co se týče rozsahu dokazování. Ústavní soud kvůli tomu obdržel množství stížností. Cituji: Rozpory v rozhodovací praxi zjistil Ústavní soud dokonce i u různých soudců téhož obecného soudu. Právní závěr soudu o tom, že vozidlo stěžovatele bylo provozováno, neměl oporu v provedeném dokazování a je závěrem natolik extrémním, že má za důsledek zásah do práva stěžovatele na spravedlivý proces. Již ze samotné skutečnosti, že je vozidlo vedeno v registru, je sice možné dovozovat, že je vozidlo provozováno, a zpravidla tomu tak bude, to nicméně pouze za situace, kdy nebude jeho vlastníkem dodatečně prokázán opak. Tedy současná tristní situace je prohlašována Ústavním soudem za neúnosnou.

Vláda tvrdí, že situaci ohledně registrů řeší. Projednává dokonce i novely, avšak žádná byť sebelepší změna registru nezmění nic na situaci, kdy pohledávka není a nebude projednávána ve standardním sporném kontradiktorním řízení před soudem nebo správním orgánem. Vláda ve svém vyjádření k návrhu sice konstatuje, že účinná právní úprava ukládá České kanceláři pojistitelů povinnost zjistit si před zasláním výzvy k úhradě příspěvku všechny relevantní informace, avšak na stovkách případů lze prokázat, že se tak neděje, že sama kancelář nemá zájem situaci řádně prověřovat, svých pravomocí a výjimečného bezprecedentního postavení zneužívá a jedná se tak toliko jak z její strany, tak ze strany zákonů i vlády pouze o deklaratorní prohlášení bez jakékoliv právní relevance.

Řešení jsou tedy možná dvě. Přijmout námi navrhovanou novelu jako dočasnou a následně další novelou, již třeba vládní, podřídit proces vymáhání pohledávek například pod standardní správní řízení. Mým návrhem by se získal toliko potřebný čas k přípravě novely a zároveň by se zabránilo bezprecedentnímu poškozování práv občanů, jež se znelíbilo již i Ústavnímu soudu. Nebo nadále zůstat u současného stavu, nechat občany napospas kvůli soukromému subjektu, jenž není ani orgánem státu, a čekat na to, jestli pouhé novely registrů přinesou ovoce až někdy v roce 2015.

Vláda dále tvrdí, že návrh zákona zcela nevhodně a nesystémově užívá institut čestného prohlášení, které má být považováno za důkaz o tom, že nebyla porušena povinnost provozovat na pozemních komunikacích pouze vozidla se sjednaným pojištěním, a zavádí fikci pravdivosti tohoto čestného prohlášení, kdy tento institut fakticky neguje celou úpravu úhrady příspěvku, neboť pokud by čestné prohlášení bylo považováno za důkaz neexistence povinnosti uhradit příspěvek, stal by se příspěvek při jeho uplatnění fakticky zcela nevymahatelným. A to i v případě soudního řízení. V tom, že se jedná o mírně nestandardní použití institutu čestného prohlášení, má vláda pravdu. Ovšem je třeba konstatovat, že se zde celkově ocitáme v nestandardní situaci, kdy nejsme v soudním ani správním řízení, a přesto dochází ke stanovování povinnosti. V tomto případě by tedy vzhledem k tomu, že nárok prochází pouze jakýmsi pofidérním prověřováním ze strany subjektu, jenž ho sám vymáhá, měla být situace pouze vyrovnána ve prospěch obeslaného, a to v rámci procesní zásady rovnosti zbraní.

Má-li ČKP nadstandardní pravomoc sama rozhodovat, sama prověřovat i sama vymáhat své vlastní nároky vůči ostatním osobám, musí v právním státě být tyto osoby vybaveny nástrojem, jak se této zvůli postavit. Je třeba říci, že v rozkazním řízení u soudu se taktéž nárok žalobce nepřezkoumává a rovnou je vydán platební rozkaz, avšak situace žalovaného je vůči žalobci vyrovnána možností platební rozkaz úplně změnit odporem. Podá-li žalovaný odpor, soud vydává platební rozkaz, změní a nařídí se řádné jednání. Tedy vydá-li ČKP dnes výzvu k úhradě, kterou si sama prověřuje, která se stává splatnou a téměř poté neprověřitelnou bez toho, aniž by její závěry přezkoumal jakýkoliv nezávislý subjekt, je třeba, aby měl obeslaný subjekt nástroj, jak výzvu zrušit bez toho, aniž by byla jeho tvrzení znovu přezkoumávána tím stejným subjektem, který o jeho povinnosti rozhodl. Vždyť se jedná o absurdní situaci, kdy ČKP stanovuje povinnost a zároveň rozhoduje i o veškerých námitkách údajně povinného! Jedná se tak o paskvil na spravedlivý proces. Proto bylo zvoleno řešení za pomoci čestného prohlášení jako odraz odporu v soudním řízení. Jsme si vědomi, že toto řešení není ideální, ale jiné v současné situaci nemá smysl a jedná se pouze o logické vyústění současné úpravy.

Pokud se vládě navrhovaná koncepce nezdá, vyzývám ji, aby tedy proces vymáhání příspěvků převedla do klasického správního či soudního řízení a ČKP se domáhala svých nároků jako jakýkoliv jiný soukromý, veřejný či zahraniční subjekt. Tvrdí-li vláda, že institut čestného prohlášení by znemožnil ČKP jakkoliv se domoci svého nároku, jedná se o čistou demagogii a absolutní právní nepochopení problematiky. ČKP by v případě zrušení výzvy čestným prohlášením byla pouze se svým nárokem odkázána na standardní řízení tak jako jakýkoliv jiný subjekt, kde by za pomoci řádných důkazních prostředků prokazovala své právo.

Pokud vláda rozporuje formulační nejasnosti nově zaváděných lhůt, je třeba konstatovat, že se nejedná o nic, co by se nemohlo lehce vyřešit interpretací v rámci aplikační praxe, a pokud jsou tedy lhůty opravdu tak nejasné, je možné je jistě mírně upravit v rámci pozměňovacích návrhů v druhém čtení. A argumentace vlády, že není patrné, co se v rámci přechodných ustanovení myslí pojmem řízení, nemůže být myšlena snad ani vážně a nutí mě zamyslet se nad tím, jestli návrh vůbec někdo z vlády četl. Je nadmíru jasné, že si zákonodárce sám uvědomuje, že proces vymáhání pohledávek ČKP není řízení. Pojmem řízení zákonodárce tedy myslí jen a pouze standardní význam, jenž je mu právní praxí přikládán, a to tedy řízení buď soudní a vykonávací, popřípadě exekuční, nebo řízení správní. Zde vláda už nejspíš neví, co by návrhu vytkla, a tak se snižuje k argumentaci, jež uráží kohokoliv alespoň trošku poučeného právem. Má-li návrh zabránit současné praxi České kanceláře pojistitelů, je naprosto jasné, že vylučuje po nabytí účinnosti jakýkoliv další postup ČKP dle staré úpravy. Připustil-li by zákonodárce podobné doběhnutí procesu vymáhání za pomocí výzev, popřel by tím svá tvrzení i to, co chce novelou dokázat. Tedy přechodné ustanovení míří jen a pouze na již přede dnem účinnosti novely zahájená soudní vykonávací či exekuční, popřípadě správní řízení, a nikoliv tedy na jakási kvaziřízení zahájená ČKP s údajnými dlužníky. Jejich obesláním, které zákonodárce toliko považuje ani za řízení ve svém pravém slova smyslu, protože standardům správního či soudního řízení neodpovídají ani na základní úrovni.

Takto bych mohla pokračovat dál. To, co vláda napsala, promiňte mi to, kolegové a kolegyně, mi připadá, že to psal opravdu někdo, kdo sedí za stolem, možná už několik let, a možná už poměrně dlouho nebyl venku a v praxi. Věřím tomu i podle vyjádření pana ministra dopravy, že toto považuje za problém, že to myslí vážně, a že se najde důvod pro to, abychom tuto novelu posunuli do druhého čtení, upravili ji, my se tomu nebráníme, ale zabránili tomu, o čem jsem tu mluvila. Prostě bez toho ty lidi necháte tak, jak jsou, a věřte mi, že ty případy jsou opravdu, ale opravdu tragické, a věřte mi, že jsme to způsobili my tím, jak špatně jsme minulý zákon připravili.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Konečné. Dále je s přednostním právem přihlášen pan předseda poslanecké klubu ODS poslanec Zbyněk Stanjura. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Paní navrhovatelka byla mimořádně stručná. Nevím, jestli se mi povede totéž. Možná budu o něco delší, ale to je až takové osobní. Dneska mám nějaký divný den. Jednou jsem souhlasil s Lubomírem Zaorálkem a teď mi nedá, abych aspoň v základních věcech souhlasil s poslankyní za KSČM. Něco není dobře dneska. Možná se v osm nemají dělat vtípky. Já jako předseda vládního poslaneckého klubu moc dobře vím, co to je, když se říká, že vládní koalice nesouhlasí s poslaneckým návrhem zákona, zejména opozičním, protože chystá vlastní, systémové, komplexní, lepší a ještě lepší řešení. Nezapomněl jsem na to. Byl to takový pokus o vtípek. Jestli se to paní předkladatelky dotklo, tak já se omlouvám. Známe to velmi dobře. Známe i ty pravé důvody.

Je třeba si všimnout, kdo zavetoval devadesátku, kdo navrhuje zamítnutí v prvém čtení. Ale z toho, co píše vláda, já bych řekl, že Ministerstvo dopravy by se mělo zaměřit na to, aby umělo implementovat novelu, která je tam zmíněna, ke které jsme dali rok a půl lhůtu na přípravu všech nutných systémových softwarových podkladů. Podle informací z veřejných zdrojů se pan ministr dopravy chystá posunout účinnost a současně argumentuje, že to je v zákoně od 1. ledna 2015 už částečně vyřešeno. Tak může platit jedno, nebo druhé. (V sále je trvale silný hluk.)

Myslím, že problém je ještě složitější. Kdo někdy působil ve funkci starosty či primátora na tzv. trojkové obci, tak ví, že zákon ukládá povinnosti i trojkovým obcím ve vztahu k České kanceláři pojistitelů - a nejsou malé. Záleží, jak se kdo s tím vypořádá. My jsme naplnili literu zákona cestou nejmenšího odporu a nejmenší námahy úřadu, protože souhlasím s tím, že by to měl vymáhat ten, kdo má z toho užitek.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pardon, pane předsedo, já se omlouvám. Je tady signalizováno, že paní stenografky nemohou vykonávat svoji práci pro hluk v sále, protože vás neslyší a protože by se mohlo stát, že vaše vzácná slova nebudou zaznamenána pro historii, tak prosím, abychom se opravdu ztišili. Děkuji. Prosím, můžeme pokračovat.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Na druhé straně chci tady kolegyním říct, že to nikdy po sobě nečtu, když mi to vždycky někdo přinese vytištěné, ať to zkontroluji, tak mě to ani nenapadne, abych po sobě četl svá vystoupení a říkal, že tam je nějaké slovo jinak, než jsem řekl. To si myslím, že mám na starosti příjemnější věci. To nechám třeba na vládních poslancích, pokud je to zajímá. Tak pokud něco vynecháte, já se určitě zlobit nebudu. Neradujte se.

Měl tady být ministr dopravy a zdůvodňovat, proč si myslíme, že je to špatně. Není tady. Podívejte se sami, kolik je obsazeno těch vládních lavic. Taky si pamatuji, jak křičeli tady tihle kolegové a kolegyně, když byli v opozicích, co je to za neúctu, že jsou tady pouze dva tři čtyři ministři, že za nich by se to stát nemohlo. Ale to jsem říct nechtěl.

Pokud paní zpravodajka navrhuje zamítnutí s tím, že vláda připravuje systémové komplexní a lepší řešení, bylo by korektní říct kdy. Kdy ho připraví, zda už ten návrh existuje, zda bylo spuštěno vnější připomínkové řízení, kdy by mělo skončit, kdy by to mělo přijít na jednání vlády, a pak, po deseti dnech, by to mohlo přijít na jednání v prvém čtení. Obávám se, a něco o Ministerstvu dopravy vím, že pokud to ještě není napsané, tak letos to neprojednáme. Jsme v polovině května. Pokud znáte nějaké legislativní lhůty, tak se to prostě nedá.

Můj názor je, že se to dá opravit, že ty výtky se dají ve výborech opravit. Když jsme dneska uměli schválit v zákoně o potravinách pozměňovací návrh, který měl 34 bodů a 17 stran, tak si myslím, že pozměňovací návrh k tomuhle nemůže mít 17 stran a že bude kratší. A je to o vůli, zda necháme něco i opozici, anebo budeme hledat komplexní řešení. To je všechno.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi Stanjurovi. Dalším přihlášeným je pan poslanec František Laudát. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec František Laudát: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já nebudu dlouho zdržovat, ale zareaguji na předřečníka. Já si nemyslím, že zkoušet tady paní zpravodajku je na místě, protože tady by měl sedět ministr dopravy. My ten návrh na zamítnutí v prvním čtení podpoříme už při vzpomínce na hasičskou lobby, kdy se tady odehrávaly srdceryvné scény, přestože zasvěcení varovali, že když zatížíme pojišťovny povinností převádět část financí na sbor, a jak to dopadlo. Samozřejmě že si to vzali jako záminku na navýšení potom. Víceméně jsme přenesli břemeno opět na občany.

Myslím si, že tohle musí být sofistikovaně vyrobené, a já v tomto případě opravdu se přikláním k tomu názoru, který zaznívá v tom vládním stanovisku, byť samozřejmě ten problém existuje, ale já doufám, že pan Prachař se s tím rychle vypořádá. Ale nezkoušejte paní zpravodajku, musím se jí zastat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Laudátovi. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Vondráček, po něm pan poslanec Adamec.

 

Poslanec Radek Vondráček: Dámy a pánové, hodně už řekli mí předřečníci. Já také zažívám zvláštní chvíle, kdy souhlasím i vlevo i vpravo. Opravdu bych chtěl za klub ANO říct, že vnímáme závažnost té situace, která existuje. Já za sebe můžu říct, že znám z praxe ten pocit bezmoci vůči postupu ČKP. Znám z vlastní praxe některá až absurdní rozhodnutí soudů, která jsou naprosto protichůdná. Kdy třeba vozidlo je již dávno ve šrotu a jeden soudce rozhodne, že stejně je nutné zaplatit sankci, že vozidlo nebylo pojištěno, kdežto druhý soudce uvěří, že když auto skutečně už je sešrotováno, není nutné platit povinné ručení.

Situace vyžaduje nápravu. Nejsem si schopný sám pro sebe vyhodnotit, nakolik je to akutní potřeba, aby byla přijímána novela zákona, o které tady zaznělo, že je dočasná, a skutečně se přimlouvám za to, aby bylo přijato systémové řešení, aby byla splněna a aby byla oslovena všechna připomínková místa. I v nepřítomnosti ministra dopravy si troufám říct, že tento úkol bude mít prioritu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Vondráčkovi. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Adamec, po něm pan poslanec Černoch. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Ivan Adamec: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Já tedy nevím. Všichni mí předřečníci tady říkají, že souhlasí s názorem zleva, zprava, já taky a dostanu jediný kartáč od paní kolegyně. Tomu trošku nerozumím. Ale myslím si, že je to nakonec správně, protože každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán.

Nicméně já jsem netušil, že vláda může odfláknout důvodovou zprávu. Já jsem tu nový. Pro mě je to docela zajímavá informace, ale stát se to může. Také jsem nebyl u schvalování těch předešlých verzí tohoto zákona. A nechci hodnotit praxi, protože samozřejmě každý z nás, kdo převáděl automobil přes bazar, určitě nějakou zkušenost má. Buď s kanceláří pojistitelů, nebo jak se k vám chovali v bazaru, jestli vám řekli, že si to auto musíte odhlásit sami, jestli vám to neřekli, pak jste se strašně mýlili. Nicméně říkal jsem, když ta vláda i podle paní poslankyně Konečné tu důvodovou zprávu takto odflákla, tak já si myslím, že to je právě i ten důvod, proč by měla něco konat a něco činit. Protože já si skutečně myslím, že tento stav je velmi neudržitelný a je potřeba s ním něco dělat. Takže já se nebráním ani tomu, když tento návrh půjde do výboru, pokusíme se s ním něco udělat. Na druhé straně, osobně si myslím, že rozumnější je, když vláda se k tomu chová tímto způsobem, zaúkolovat vládu, patřičného ministra, aby si s tímto problémem poradil, předložil nám relevantní návrh a my jsme měli o čem hlasovat.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Adamcovi. Prosím pana poslance Černocha. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Černoch: Dobrý večer, dámy a pánové. Já jsem tu taky nový a musím říct, že je asi takové zaklínadlo, že budeme hledat komplexní řešení, systémové řešení. Nějak pořád nejsou. Takže já bych tím chtěl jenom říct, že za Úsvit to podpoříme. Díky.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Černochovi. Další řádně přihlášenou je paní navrhovatelka, paní poslankyně Konečná. Prosím, pane poslankyně.

 

Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji. Já jenom, protože i naše sněmovna toto určila do gesce rozpočtového výboru, a tím, jak jsou složité právní předpisy, a je to vlastně propojení dvou zákonů, to je další nesystémovost v našem právním řádu, tak nicméně se domnívám, že za tuto novelu nese velký díl zodpovědnosti i Ministerstvo financí.

Ráda bych se pana ministra financí vaším prostřednictvím zeptala, zda vůbec ví o tom, že by v této věci měl nějakým způsobem koordinovat svůj postup s Ministerstvem dopravy, a zda ví o tom, že má toto také v gesci, protože Česká kancelář pojistitelů je prostě také v gesci Ministerstva financí, resp. ten zákon byl tehdy připravován v součinnosti s Ministerstvem financí. Má na to dokonce celý odbor na ministerstvu. Jenom jestli by nám nemohl říct. Já chápu, že to možná teď nevíte, pane ministře, nechci vás uvádět do rozpaků. Jenom kdybyste nám třeba mohl říct, že nám do týdne sdělíte, jestli vaše vláda, vaše ministerstvo v tomto vůbec bude něco dělat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Konečné. Ptám se, jestli se někdo další hlásí do rozpravy. Když už to bylo mým prostřednictvím, tak pan ministr je tak hodný, že paní poslankyni mým prostřednictvím odpoví. Děkuji. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Děkuji za slovo. Paní poslankyně, já si to beru za úkol a hned ráno, jak přijdu do práce, vyhledám ten odbor a budu to řešit. Podám vám zprávu. (Potlesk, smích.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi a přeji mu, aby ten odbor našel zítra ráno (smích), a ptám se, kdo další se hlásí do obecné rozpravy. Není tomu tak. Končím tedy obecnou rozpravu.

Vzhledem k vetu dvou poslaneckých klubů nebudeme hlasovat podle § 90 odst. 5, nicméně eviduji tady návrh na zamítnutí předloženého návrhu, který přednesla paní zpravodajka paní poslankyně Zelienková. O tomto návrhu na zamítnutí dám hlasovat. Přivolám naše kolegy z předsálí.

 

Zahajuji hlasování o návrhu na zamítnutí. Kdo je pro zamítnutí tohoto návrhu zákona, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti zamítnutí tohoto návrhu zákona?

Je to hlasování číslo 169, přihlášeno 133 poslankyň a poslanců, pro zamítnutí 46, proti 41, tento návrh nebyl přijat.

 

Budeme se tedy zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání rozpočtovému výboru. Má někdo jiný návrh? Paní poslankyně Konečná. Prosím.

 

Poslankyně Kateřina Konečná: Dovolím si vzhledem k tomu, jak jsem mluvila o tom, že jde vlastně o propojení jak Ministerstva dopravy, tak Ministerstva financí, požádat o to, zda by mohl být ten zákon přikázán, a nemám to projednáno, protože tu není nikdo - aha, tady vidím pana předsedu hospodářského výboru. Omlouvám se. Jestli bychom to mohli dát i do hospodářského výboru, který tuto agendu standardně řešil v minulém funkčním období. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Takže návrh na hospodářský výbor. Ptám se, jestli má někdo ještě nějaký jiný návrh. Prosím, pan předseda Kalousek. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Chtěl jsem se jenom přimluvit za návrh paní poslankyně Konečné, protože pod hospodářský výbor, nebo hospodářský výbor má v gesci úřad zeměměřický a katastrální a s jeho pomocí se lépe vyhledává. (Smích v sále.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. Pan poslanec Bezecný se hlásí? Ne, nehlásí. Pan poslanec Vondráček, prosím, s návrhem na přikázání nějakému výboru?

 

Poslanec Radek Vondráček: (Směje se.) Asi nenadchnu kolegy, ale on je ten problém i do značné míry právní. Navrhoval bych přikázat ústavněprávnímu výboru.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Vondráčkovi. I kolegové z ústavněprávního výboru jsou zjevně vděční. Má ještě někdo nějaký jiný návrh? Nemá. Budeme tedy hlasovat o přikázání jednotlivým výborům.

 

Nejprve tedy budeme hlasovat o přikázání rozpočtovému výboru.

Zahajuji hlasování o přikázání tohoto návrhu zákona rozpočtovému výboru. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 170, přihlášeno 135 poslankyň a poslanců, pro 122, proti žádný.

Dále se budeme zabývat návrhem na přikázání hospodářskému výboru.

Zahajuji hlasování o přikázání hospodářskému výboru. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 171, pro 104 poslanců, proti 17. I tento návrh byl přijat.

 

Posledním návrhem je návrh pana poslance Vondráčka na přikázání ústavněprávnímu výboru.

Zahajuji hlasování o přikázání ústavněprávnímu výboru. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 172, přihlášeno 135 poslankyň a poslanců, pro 64, proti 20. Tento návrh nebyl přijat.

 

Dále jsem zaznamenal v řeči paní poslankyně Konečné návrh... Nezaznamenal, dobře, děkuji. Konstatuji tedy, že tento návrh byl přikázán k projednání rozpočtovému výboru a hospodářskému výboru. Tím končím prvé čtení tohoto návrhu zákona.

To byl poslední bod, milé kolegyně, milí kolegové, dnešního jednání. Já přerušuji 8. schůzi Poslanecké sněmovny do zítřejší 9. hodiny ranní, kdy začínají písemné interpelace, a přeji vám hezký večer.

 

(Jednání skončilo ve 20.41 hodin.)

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.




Přihlásit/registrovat se do ISP