(16.30 hodin)
(pokračuje Hovorka)
Já si myslím, že většina samospráv u nás funguje velmi dobře. Ale jsou bohužel případy především z větších měst, kde v řadě případů dochází k nehospodárnostem, a není to jen na úrovni měst, ale je to často právě v organizacích, kde mají města svoji majetkovou účast. Myslím si, že takto pojatý pozměňovací návrh, který byl přijat, je krok správným směrem, a nebojím se toho, co často zaznívalo jak na kontrolním výboru i od představitelů Svazu měst a obcí apod., že to je šikanování měst a obcí. Domnívám se, že to je nastavení jasných mantinelů, a je to dokonce vylepšení toho, co dosud v Ústavě v této záležitosti směrem k Nejvyššímu kontrolnímu úřadu bylo.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Hovorkovi. Nyní pan poslanec Martin Komárek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Martin Komárek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, já se omlouvám nejen za kašel, ale nepochopil jsem moc dobře obavy pana kolegy Polčáka, protože nedomnívám se, že Senát je sbor loutek v jednom dresu a že předseda kterékoli strany může dát garance, jak budou senátoři, byť v dresu jeho strany, hlasovat. To bychom Senát věru degradovali.
Chápu i dopisy představitelů vesnic a měst, kteří nechtějí být kontrolováni. Nikdo nechce být kontrolován. To je samozřejmě přirozený požadavek každého člověka, protože každý si říká: "Já to přece dělám dobře, proč by na mě měl někdo posílat nějakou kontrolu?" Ale jak říkal kolega Hovorka, myslím si taktéž, že Nejvyšší kontrolní úřad má dobrý zvuk, na rozdíl od některých jiných úřadů a institucí naší země, a pokud někdo hospodaří s veřejnými prostředky dobře, tak proč by se měl kontroly obávat. Ta mu akorát může poklepat na rameno a říci: "Dobře jsi hospodařil."
Takže si myslím, že tak jak to pozměnil kontrolní výbor, pozměnil to dobře a není sebemenší důvod se obávat něčeho, stavět falešnou bariéru, že to bude blamáž, když my odhlasujeme něco, co je dobré, a někdo nám to pak vrátí. Jestli to dobře chápu. Ano, Senát nám to může v tomto případě vrátit nebo neodhlasovat, ale takovou máme Ústavu. My Senát z Ústavy koneckonců můžeme spolu se Senátem vymazat. (Smích v sále.) Ale nebojme se něčeho... Můžeme spolu se Senátem změnit Ústavu, to není k smíchu. Nebo nemůžeme? Můžeme. (Předsedající: Prosím, abychom se věnovali tématu.)
Já už skončím, protože mě to vždycky rozhodí, když se mi někdo směje, protože já jsem sice bývalý humorista, ale už nechci být. Takže myslím si, že obavy pana Polčáka jsou neopodstatněné a měli bychom pozměňovací návrh kontrolního výboru brát jako dobrý.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Martinu Komárkovi. Ptám se, kdo další se hlásí do obecné rozpravy. Pokud se nikdo nehlásí, požádám o vystřídání a přihlásím se do rozpravy i já.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Takže prosím, pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, paní předsedající. Paní a pánové, zamysleme se nad tím, co je ústavní změna, která se týká pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu. Z pohledu předloženého tisku jde o opak toho, co bylo smyslem jednak původní novely, jednak toho, co bylo smyslem vládního prohlášení vlády Petra Nečase, ale i co je smyslem vládního prohlášení současné vlády. Protože smyslem dokumentů, o kterých jsem mluvil, je přece rozšíření pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu, protože zpracovaný text je udělán tak, jak tu bylo řečeno, že je příliš kazuistický, povede k zúženému výkladu právní normy, což v ústavním právu je velmi důležité, protože rozšířený výklad Ústavy by v podstatě připouštěl něco, co může být extra legem, extra constitutione, čili nemusí to být ještě protiústavní, ale bylo by to mimo Ústavu a to si snad nikdo nepřeje. Proto samotný text, který bychom měli projednat předtím, než se budeme zabývat zákonem o Nejvyšším kontrolním úřadu, přece musí být takový, který upevní postavení nezávislého kontrolního úřadu jako nejvyšší kontrolní instituce v České republice. To je hlavním smyslem.
Co mi v návrhu zákona zásadním způsobem chybí, a to zejména z toho důvodu, pro který se tu bavíme o zákoně o státních úřednících. Totiž Ústava České republiky, i když to zákon o Nejvyšším kontrolním úřadu obsahuje, předpokládala, že činnost kontrolního úřadu bude řídit prezident, viceprezident a kolegium. Ale kolegium je jen na úrovni zákona. A představme si, že se Poslanecká sněmovna zbaví své pravomoci volit, tedy i uvádět do funkce členy kolegia, tedy kolektivního orgánu Nejvyššího kontrolního úřadu. Proč byla ochrana NKÚ právě tím kolegiem? Právě proto, aby úřad byl nezávislý. Jestliže se pravomoc soustředí do pravomoci prezidenta a viceprezidenta a kolegium bude formálním orgánem, který nakonec bude moci jmenovat např. generálního ředitele státní služby, tak se dostaneme do toho, že za chvilku se nám z kontrolního úřadu nezávislost vytratí. To si snad nikdo z nás nepřeje, i když tu pan kolega Komárek před námi prohlásil, že si snad nikdo nepřeje být kontrolován. Ano, je to většinou možná pocit, ale podle mého soudu ten, kdo chce něco řídit, si sám zřizuje kontrolní orgán, aby byl včas upozorněn na to, že se v řídicí struktuře něco pohybuje mimo rámec řídicích rozhodnutí.
V tomto ohledu tedy je jasné, že kontrolní výbor ve svém pozměňovacím návrhu navrhuje něco, co umožňuje do budoucna rozšířit kontrolní pravomoci právě na ty systémy, které byly nejméně kontrolovány a byly zasaženy také poměrně vysokou mírou korupce. A to se tu prokázalo ať už kontrolními zjištěními NKÚ, která se toho dotýkala jen okrajově, protože se týkala jen kontroly státního rozpočtu, tzn. prostředky, které byly městům a obcím a krajům vlastně posunovány v rámci státního rozpočtu, a šlo o rozpočtové prostředky státu, na které mohl Nejvyšší kontrolní úřad přijít na kontrolu i v minulosti. Ale nám jde přece o ten systém. Anebo řekněme, že nám nejde o systém, a mlátíme tu prázdnou slámu, protože chceme někomu vytírat zrak. To si myslím, že není předmětem našeho jednání.
V tomto ohledu tedy je podle mého soudu jen posun, když se nám nepodařilo schválit minulou normu, alespoň takový, že si upevníme možnost, aby kontrola probíhala v celé struktuře výstavby státu, tzn. i v té samosprávě, protože samospráva tu není kvůli tomu, abychom vytvořili, teď promiňte, samostatné město České Budějovice, které bude nezávislé na České republice, ale České Budějovice jsou pořád městem, krajským městem Jihočeského kraje, v České republice. Stejně tak jednotlivé kraje mají právo na samosprávu, ale jsou součástí státního celku, jako je Česká republika, nota bene i celku, kterému se říká Evropská unie. Takže v tomto ohledu si tedy dovolím říci, že zásah státního orgánu Nejvyššího kontrolního úřadu není zásahem do výkonu samosprávy, protože samozřejmě se kontroluje to, jestli se dodržují zákony tohoto státu, a to je přece podstata pozměňovacího návrhu, který padl v kontrolním výboru Poslanecké sněmovny. Byl bych rád, abychom se na tom shodli, nebo abychom si tu nelhali jeden druhému, protože to si myslím, že se u ústavního zákona opravdu nehodí. Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Dalším přihlášeným je pan poslanec Polčák. Prosím, pane poslanče, máte slovo. ***