(16.40 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Co proti tomu ty vlády minulých sedm let stavěly? Na jednu stranu se snižovaly trvalé daňové příjmy a proti tomu vlády stavěly dočasné úspory. Dočasné úspory, které byly dlouhodobě neudržitelné. Jeden z příkladů dočasných úspor: to, že se roky nezvedala platba za státní pojištěnce. Tak přece každému je jasné, že nelze platbu za státní pojištěnce mít zmrazenou věčně, protože náklady na zdravotnictví rostou. Čili vyčerpalo se období, kdy tohle většina společnosti byla schopna tolerovat, a už loni se platby za státní pojištěnce zase zvýšily. Druhá cesta dočasných úspor, které byly dlouhodobě neudržitelné: snižování platů zaměstnanců veřejného sektoru. Třetí příklad: snižování valorizace penzí dvěma a půl milionu důchodců.
To byly dočasné škrty. Podtrhuji slovo dočasné. Ano, byly to škrty, ale jejich účinnost byla omezená. V okamžiku, kdy společnost už není schopná takovéto dočasné škrty snášet, tak se samozřejmě prosadí změny. Ale o ty daňové příjmy už jsme jednou přišli. Ty zmizely a je velmi obtížné vracet se k nim zpátky a získávat je zpátky. Proto tady došlo k velké nerovnováze veřejných rozpočtů a důsledkem je fakt, že i když odezněla velká krize z let 2008-2009, tak ty schodky státního rozpočtu už se nikdy nevrátily na předkrizovou úroveň. Já vám chci připomenout, že v roce 2007 byl schodek státního rozpočtu někde kolem 37 až 40 mld. korun. Rok 2007, před krizí. Teď, několik let po krizi, se bavíme o přípravě státního rozpočtu, kde je zatím pracovně navržen schodek 100 mld. korun. Čili my už jsme se nedokázali po té velké finanční krizi a po propadu ekonomiky vrátit k těm nízkým schodkům, které tady byly předtím, i v důsledku toho, že ekonomika už po krizi tak rychle nerostla, jako rostla před ní. Některé věci a impulsy, mimo jiné ten impuls vstupu do Evropské unie, už se v čase vyčerpaly. Takže máme tady problém, a ten skutečně existuje. To není jenom polemika mezi pravicí, levicí, mezi TOP 09, vládou, sociální demokracií. Reálně tady máme strukturální deficit kolem 100 mld. korun. A tahle vláda ho zdědila po vládách předchozích. To je prostě také realita.
Pan poslanec Kalousek tady před malou chvílí navrhoval: Ano, TOP 09 podpoří fiskální pakt, ale musíte podle pravidel fiskálního paktu snížit schodek. A když to neuděláte příští rok, tak alespoň v roce 2016. Co by to znamenalo? Zase se bavme o skutečných číslech. Když máme schodek v tuto chvíli kolem 100 mld. korun státního rozpočtu, znamenalo by to snížit ho na polovinu. Na polovinu, v zásadě přijmout opatření během roku 2015 tak, aby v roce 2016 deficit nebyl 100 mld., ale byl jenom 50 mld. Snížení schodku o 50 mld. korun, to je ve skutečnosti ta podmínka, kterou tady otevřeně postavila TOP 09 pro podporu fiskálního paktu. A já se ptám, jakým způsobem to lze udělat. A TOP 09 říká: No ale my vám podpoříme všechny státní rozpočty. A já říkám: To ale nestačí, protože pro to, aby se snížil tento schodek o 50 mld. korun, nemůžete jenom snížit výdaje. Během roku takovéto snížení výdajů není prakticky možné. Musíte také zvýšit příjmy. Ale ke zvýšení příjmů už TOP 09 žádné hlasy nenabízí. Říká "my budeme hlasovat pro fiskální pakt a budeme hlasovat pro státní rozpočty", ale neříká, jak se ten státní rozpočet má sestavit.
A já chci moc poděkovat panu Kalouskovi za takovou nabídku, protože ona nemá žádnou hodnotu. Ve skutečnosti žádnou hodnotu nemá. Já jsem rád, že pan Kalousek a TOP 09 na nás uplatňují tato tvrdá kritéria. Jsem rád, že pan Kalousek má v novou vládu tak velkou důvěru, že má pocit, že my zvládneme a dotáhneme všechno, co jemu se za těch sedm let pravicových vlád nepovedlo. Tahle naděje a tahle důvěra je skutečně velká, ale to, co nabízí TOP 09, nestačí k tomu, abychom se vypořádali se strukturálním deficitem v rozsahu 50 mld. korun během jednoho roku, tak, abychom splnili podmínky fiskálního paktu.
Čili ano, jsme připraveni jednat, ale je potřeba také vnímat reálné rozpočtové problémy, které současná vláda zdědila, a deficit 100 mld. korun, který ani ty minulé vlády nedokázaly zredukovat těmi opatřeními, která v této Poslanecké sněmovně prosazovaly.
Já jsem rád, že s tím, aby Česká republika přistoupila k fiskálnímu paktu, vyjádřili souhlas i sociální partneři na půdě tripartity. Chtěl bych informovat Poslaneckou sněmovnu o tom, že jak zástupci odborů, tak zástupci podnikatelů v tripartitě vyjádřili souhlas s tím, aby Česká republika přistoupila k fiskálnímu paktu bez článku 3 a 4. Tohle je také, vážené dámy a pánové, poselství reálného světa, který je za okny této Poslanecké sněmovny. Podnikatelé i odboráři se domnívají, že toto bude pro Českou republiku pozitivní krok. Když se podíváte na složitost debaty v tripartitě, tak málokdy se podaří najít shodu mezi těmi, kdo reprezentují zaměstnance, a těmi, kdo hájí práva podnikatelů. Ale v tomto bodě se tu shodu nalézt podařilo. To si myslím, že je také důležitý signál, který by Poslanecká sněmovna měla vnímat.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, naše země za sedm let zvýšila veřejný dluh ze 27 % hrubého domácího produktu na 47 % hrubého domácího produktu. Já budu velmi rád, pokud se nové vládě bude dařit taková rozpočtová politika, že se tato trajektorie růstu veřejného dluhu zastaví v poměru k HDP, nebo alespoň výrazným způsobem zpomalí. Už nemáme příliš velký prostor. Víte, že limit je 60 % HDP. Jestliže ho překročíme, tak to není otázka fiskálního paktu, ale je to problém, který budeme mít i z hlediska stávajících pravidel Evropské unie, a znemožní nám to přijetí eura. Proto je velmi důležité, abychom limit zadlužení 60 % jako Česká republika nepřekročili.
Co pro to můžeme udělat? Samozřejmě dělat vyváženou rozpočtovou politiku, která na jedné straně nebude nepřiměřeně zvyšovat dluh, ale současně nezařízne hospodářský růst, protože rostoucí ekonomika může přinést dodatečné daňové příjmy, které pomohou stabilizovat schodek. Za druhé, boj proti daňovým únikům. Pokud se nedokážeme shodnout na zvýšení daňových sazeb, alespoň některých, tak já pevně věřím, že se dohodneme ať už ve vládě, nebo v této Sněmovně na dalších opatřeních proti daňovým podvodům, která mohou zvýšit příjmy veřejných rozpočtů. To, co je samozřejmě možné udělat bez ohledu na fiskální pakt, bez ohledu na to, že nebude platit článek 3 a 4, je přijmout fiskální ústavu, nebo, chcete-li, dluhovou brzdu. To je, myslím, věc, na které bychom se také mohli domluvit mezi vládou a opozicí, protože i dluhová brzda bude vyžadovat ústavní většinu. A jestliže bychom mohli přijmout dluhovou brzdu, tak bychom také měli ustavit fiskální radu, která koneckonců vyplývá nejenom z fiskálního paktu, ale už ze stávajících platných smluv, kterými je vázána i Česká republika. Takže bez ohledu na to, jestli fiskální pakt bude, nebo nebude schválen, tak se domnívám, že tady v Poslanecké sněmovně můžeme udělat hodně práce pro to, aby se hospodaření České republiky v následujícím období zlepšilo. A pokud se nám to povede, pak si myslím, že skutečně nebude žádný důvod k tomu, abychom přistoupení k fiskálnímu paktu odmítali.
Vážené dámy, vážení pánové, v této situaci vládě nezbývá, než jednat s jednotlivými poslaneckými kluby, diskutovat o podmínkách, za kterých by bylo možné fiskální pakt schválit ve Sněmovně. Chci upozornit na to, že to je unikátní příležitost, protože teď je v Poslanecké sněmovně a je i v Senátu ústavní většina, která je proevropsky orientovaná. Teď je šance k fiskálnímu paktu přistoupit a myslím si, že bychom toto období neměli promeškat, protože na podzim budou senátní volby, budou další volby, které změní složení Poslanecké sněmovny nejpozději za tři roky. To znamená, že to všechno jsou faktory, které budou ovlivňovat i schopnost ratifikovat fiskální pakt. Teď máme unikátní příležitost, abychom to dotáhli do konce. A já bych chtěl požádat všechny poslance, kteří se domnívají, že Česká republika do Evropy patří, aby o této otázce a o této možnosti velmi vážně přemýšleli. Děkuji. (Potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu premiérovi. Dále se o slovo přihlásil nejprve pan zpravodaj. Pak s přednostním právem pan ministr zahraničí Zaorálek. Prosím, pane zpravodaji.
Poslanec Karel Rais: Já jsem chtěl reagovat na předřečnici, kolegyni z Úsvitu, protože tady vidím dvě tendence. Jedni poslanci říkají - toto nepřináší nic nového, a pak tedy postřehnou, že vlastně jde skutečně o zvýšení informovanosti, o možnost získávat informace z Evropské unie, že to samozřejmě vede ke zvýšení, když bude diskuse o konkurenceschopnosti, o diskusi o Evropské unii, tak budeme mít informace, a tak jak v podstatě si myslím, že standardně víme, že informace je základem úspěchu, bez informace v podstatě není šance řídit ani stát. ***