(17.20 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní se dostáváme k řádně přihlášeným. Nyní pan poslanec František Laudát. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec František Laudát: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já jsem dnešní vystoupení nechtěl vést v konfrontačním duchu, nicméně pan Babiš mě zase nadzvedl ze židle. Já bych ho moc poprosil, aby - možná že vám to projde v těch vašich novinách, ale abyste už tady přestal lhát. Vy jste tady řekl, že my jsme hlasovali, nebo tady jste hlasovali proti zrychleným výkupům. Tak já vás jenom upozorňuji, že tady nikdo nehlasoval proti výkupům, že vašemu panu ministrovi dopravy se podařilo to, co se nepodařilo zatím zřejmě, aspoň co já pamatuji, nikomu, že tady obhajoval jiný materiál, než je v parlamentní databázi. Že to bylo z mé strany, kdo nabídl maximální zkrácení, a ten návrh prošel, aby se v hospodářském výboru vůbec vyjasnilo to fiasko. Protože já nevím, co jste na vládě vlastně schvalovali nebo neschvalovali. Takovouhle ostudu tady ještě nikdo ani procedurální neudělal. A my jsme tady udělali maximum pro to, aby to ze stolu nespadlo.
Další, k neotvírání dálnic. Možná nemáte latifundie v jižních Čechách, abyste věděl, že jenom loni se tam otvíralo asi přes 25 kilometrů D3 a otvíraly se další kratší úseky v celé republice. Tak prosím přestaňte vykládat nesmysly. Moc bych o to poprosil.
Takže k vlastnímu tématu. Jestli tomu dobře rozumím, tak my tedy chceme, aby se Česká republika nejenom přihlásila k fiskálnímu kompaktu, ale aby ho i naplňovala. Pokud tady pan premiér naříká, že někdo na něj připravuje nějakou past a teď že oni se mají začít chovat a teď a hned, pak bych se zeptal, když toho je schopna vlastně celá eurozóna, tak proč toho nejsme schopni my. Proč za podstatně horší situace, horších východisek, k fiskálnímu kompaktu přistoupili. My dokonce máme řadu parametrů, ať je to nezaměstnanost, ať to byl, bohužel byl, trend zadlužování. Ať je to vyrovnávání v celé řadě parametrů s ekonomickou a dluhovou krizí v Evropě a ve světě. Tak přesto tady to nejde a ve zbytku Evropy za podstatně krvavějších obětí to jde. To je vidět, jak to myslíte vážně. (V sále je hluk.)
Řekl bych, že vykastrovaný fiskální kompakt bez článku 3 a 4 skutečně bude pouze prázdným gestem. Dokonce i špatným nebo nedokonalým signálem pro investory. V tom se liším asi od pana předsedy Stanjury, protože pokud bych byl investor, který by neznal reálie České republiky, tak se podívám, jaká zhruba je očekávaná ekonomická, hospodářská i společenská stabilita země, a podle toho bych se rozhodoval. V té zkratce asi nikdo nebude zkoumat, co obsahuje a jak dobře nebo špatně je napsaná smlouva, ale pouze se podívá na to formální gesto, to znamená, jsou v tom proudu států, které přijaly ten závazek, nebo nejsou.
To, o co nám ale jde primárně, tak to je skutečné odpovědné rozpočtování. Fiskální odpovědnost. Protože my klademe, na rozdíl asi od vás, od vládní koalice, rovnítko mezi fiskální odpovědnost a kvalitu života. Myslím si, že příklady z Řecka, Španělska, Itálie a dalších zemí, dokonce i těch hodně rozvinutých, ukazují zcela jasně, snad s výjimkou Německa se to v Evropě týká všech zemí, že je přímá úměra mezi tím, protože kvalita života, to je také stabilita a klid občanů, zda budou dostávat aspoň v dosavadním rozsahu s nějakým očekáváním, vylepšováním nebo alespoň stability setrvalého stavu penze, zda se postaráme o potřebné, zda jsme schopni ufinancovat tu část ekonomiky, kterou bohužel stále více, která přechází pod veřejný sektor.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Požádal bych kolegy o klid, aby mohl pan poslanec František Laudát dokončit svoji řeč a abyste mu věnovali patřičnou pozornost. Prosím, pane poslanče, pokračujte.
Poslanec František Laudát: Děkuji, pane předsedající. Tím, že se hlásíme, nebo chceme tady vynucovat fiskální odpovědnost, tak už jsme hodně po sezóně. Já bych upozornil, že bez velkého humbuku ale řada zemí už počátkem 90. let ve světě sáhla k tomuto kroku, byť v roce 1997, jestli se nemýlím, a byl to i pan dnešní premiér Sobotka, se vysmívali Václavu Klausovi, když chtěl zakomponovat do Ústavy princip nezadlužování země, to znamená, rozdělujme jenom takové peníze, když to řeknu hodně zhruba, které vybereme, aby byl prostě soulad příjmů a výdajů. Jsou země, které dokonce, nebo jejich části, nižší celky, které to dokonce přijímaly už ve druhé dekádě minulého století.
Já jsem očekával, že někdo z Úsvitu se tady přihlásí k demokracii švýcarského typu. Nechal jsem si vytáhnout, jak funguje ve Švýcarsku rozpočtová odpovědnost. Takže tam většina municipalit aplikuje tzv. harmonizovaný účetní model. Tento model odděluje u účtu administrativní provozní účet a investiční účet, přičemž roční provozní účet musí být vyrovnaný. Přebytky nebo deficity mají být eliminovány úpravou daní. Dále platí pravidlo, že alespoň 60 % ročních investičních nákladů by mělo být samofinancováno. Některé kantony také zavedly závaznou legislativu, která omezuje úroveň deficitu a ukládá bezprostřední korektivní opatření. Když jsem tady zmiňoval minulé století, tak v kantonu Saint Gallen například zákon ze 17. června 1929 o kantonálních financích stanoví, že rozpočet musí být navržen v souladu s principem vyrovnaných příjmů a výdajů. V praxi tato podmínka je považovaná za splněnou, pokud rozpočtový deficit nepřesáhne tři procenta daňových výnosů.
Myslíte, že byste mě nemusel rušit, pane kolego? (K poslanci Pavlu Blažkovi.)
A pokud přece jenom dojde k překročení deficitu, ten se převádí do dalšího roku a platí totéž pravidlo, to znamená, nemůžou hospodařit deficitně.
Bylo tady zmíněno Polsko. Tam udělali přesně ty kroky, které sociální demokracie slibovala při vyjednáváních v minulém volebním období s vládou Petra Nečase a od kterých se potom odtáhla. To znamená, národní veřejný dluh mají zastropovaný na maximálně 60 % ročního HDP a zároveň zavedli monitorovací systém. Pokud by to bylo překročeno, nastupují velice tvrdé restrikce a další zadlužování není možné a musí dojít ke krácení téměř čehokoliv. Takže pokud by bylo Polsko, sociální demokraté měli šanci už v minulém volebním období.
Myslím si, že spíš můžeme být v očekávání toho, že tady někdo zkusí možná, byť v jiné podobě a v jiných časových horizontech, zopakovat příběh z Kanady. První provincií, která v roce 1991 zavedla zákon o vyrovnaném rozpočtu, byla Britská Kolumbie. Následující vláda pod vedením Nových demokratů - tak se ta strana jmenovala, Noví demokraté, nikoliv sociální demokraté - zákon krátce nato zrušila a nastala série rozpočtových deficitů. V roce 2000, těsně před volební porážkou, Noví demokraté schválili zákon o rozpočtové transparentnosti a odpovědnosti, který následně vítězní liberálové nahradili zákonem o vyrovnaném rozpočtu a ministerské odpovědnosti. ***