(17.50 hodin)
(pokračuje Filip)
Nyní tedy, že po tomto bodu bude následovat bod číslo 15, tedy přerušený bod týkající se zákona o vojácích z povolání.
Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 134 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.
Hlasování pořadové číslo 134, z přítomných 132 pro 131. Návrh byl přijat.
Nyní je poslední návrh, a to je, že můžeme hlasovat v dnešním odpoledni po skončení bodu 15 i o zákonech ve třetím čtení.
Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 135 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.
Hlasování pořadové číslo 135, z přítomných 134 pro 134. Návrh byl přijat.
Protože byly i návrhy konkrétních bodů ve třetím, čtení, prosím, chcete je zopakovat? Pokud ne, můžeme hlasovat o těch třech bodech, které přednesl pan předseda Sklenák.
Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 136 a ptám se, kdo je pro zařazení těchto tří bodů ve třetím čtení. - Devět bodů, pardon, ve třetím čtení. Omlouvám se. Kdo je proti? Děkuji vám.
Hlasování pořadové číslo 136, z přítomných 135 pro 134, proti nikdo. Návrh byl přijat.
Můžeme tedy pokračovat, s tím, že mám před sebou faktickou poznámku pana kolegy Volného. Ne. V tom případě dám slovo panu ministru zahraničí Lubomíru Zaorálkovi k jeho vystoupení v otevřeném bodě. Prosím.
Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Chtěl bych zareagovat nějak v celku, protože jsme vlastně vyčerpali tu řadu vystupujících k tomuto bodu. Já bych to vlastně shrnul v reakci na jednu větu, která tady zněla v průběhu vystoupení. Jeden z kolegů řekl: K čemu vlastně ten Brusel potřebujeme? Na co vlastně my ten Brusel potřebujeme?
Víte, co je na tom zvláštní? Pokud jsem to sledoval, já jsem tady včera nebyl, protože jsem byl právě v tom Bruselu, který k ničemu nepotřebujeme, tak tady hodiny probíhala debata kolem jednoho výroku ministra obrany. Proč proběhla ta debata? Protože části poslanců se zdálo, že tím výrokem možná se Česká republika v oblasti bezpečnosti ocitá na periferii. To byl zřejmě podle mě důvod toho, proč to tady někdo zvedl. Na periferii právě vůči tomu Bruselu.
Dovolte, abych vám připomněl, že ta jednání, která se týkají bezpečnosti ČR, probíhají právě v Bruselu. Ten Brusel, který, jak tady bylo řečeno zároveň, nepotřebujeme. Chápete? Čím jsme se tedy celé hodiny zabývali a proč tady někomu vadí, že se ocitáme na periferii? Já bych vás chtěl ujistit, že naše členství v Evropské unii má také veliký a významný bezpečnostní rozměr a má ho stále významnější. Právě na půdě Evropské unie třeba tento týden v pondělí ministři zahraničí jednali o bezpečnostních otázkách. Prakticky celou dobu. Ten Brusel, který nepotřebujeme, jedná o otázkách bezpečnosti, které jsem chápal, že jsou vnímány jako klíčové. A nikdo by si zřejmě nepřál, abychom se v nich ocitli na periferii. Tak jak je možné, že tady někomu nevadí, nebo vadí, že se ocitáme v Evropě na periferii, a tady to najednou někomu nevadí? Já tvrdím, že to, co dělala česká zahraniční politika v posledních letech, když jsme odmítli Pakt plus pro euro, když jsme odmítli fiskální pakt, když jsme odmítli mluvit o bankovní unii, tím vším jsme se skutečně na periferii ocitali. A já tvrdím, že to má zásadní důsledky pro pozici ČR a pro to, jak jsme tam vnímáni. Pro to, jak jsme tam bráni. Chápete? Jak jsme chápáni jako někdo, kdo se chce, nebo nechce na něčem podílet.
Dovolte, abych připomněl, že v posledních letech se díky krizi odehrálo to, že se v Evropě v drtivě většině států dospělo k poznání, že by evropská integrace v podobě, jak byla dosud, další krizi nemusela přežít, a proto se dělají kroky, aby se něčemu podobnému předešlo. To je podstata i toho, co je v základu fiskálního paktu. Je to reakce, která by měla zabránit tomu, aby se Evropa dostala do tak složitých situací díky tomu, že nemá nástroje, díky tomu, že připustí zadlužení, díky tomu, že nemá prostředky, jak řešit to, když se určitá část financí ocitá v propadech. Díky tomu se vytvářejí tyto nástroje. A jestliže některá země řekne, že nemá zájem se toho účastnit, tak se samozřejmě ocitá na periferii, a to, co nám dneska připadá samozřejmé, může být v Evropě, kde bude jádro zemí, které budou tyto věci dělat, a pak jiné, které to nebude zajímat, tak je otázka, co pro ty země na periferiích zítra zbude. To, o co podle mě stojí občané této země, je např. volný pohyb osob. O co stojí podnikatelé, kteří tu jsou, je volný pohyb zboží. Obchod, ze kterého žijeme. A to, co nám dneska připadá samozřejmé, nemusí být samozřejmé, dokonce i v takových věcech, jako je volný pohyb osob, pokud nebudeme hlídat to, aby Evropa se skutečně vyvíjela tím, že my jsme její součástí a že se drží projekt, kde většina postupuje spolu.
Do této chvíle i klíčové postavy Evropské unie měly zájem na tom, aby se Evropa neštěpila. To se dá říct o předsedovi Van Rompuyovi, to se dá říct o Barrosovi, to se dá říct o paní Merkelové, celé řadě klíčových politiků Evropy. Neměli zájem na štěpení.
Víte, že máme před sebou volby a vlastně není stoprocentně jisté, jak se bude Evropa zítra vyvíjet. To znamená to, kde my se v tomto procesu stavíme, jestli dáváme najevo, že nám jde o to, aby Evropa do budoucna fungovala, to jsou docela zásadní věci. Jestliže nám, přátelé, vadí to, že máme někteří pocit, že bychom se mohli ocitnout na periferii z hlediska bezpečnosti a ochrany bezpečnosti tohoto státu, tak já vám tvrdím, že otázka našeho plného členství v Unii, maximálně se angažujícího, je také otázka, která souvisí s budoucí bezpečností, začleněním našeho státu v Evropě. Ta souvislost je podle mě evidentní.
A já, pokud tady přicházejí jakékoli návrhy, které říkají, že jsou poslanci, byť z opozice, připraveni jednat o fiskálním paktu, tak je samozřejmě vítám. Tuto debatu jsme dnes pouze začali a já bych si přál, aby všichni zvážili, co tady říkám. Evropa se dneska rozhoduje o tom, jak zítra bude vypadat. My bychom u toho měli být. Fiskální pakt je součástí nového pohybu a bavme se o tom tady. Bavme se o tom tady, nejenom ve sněmovně, bavme se o tom na výborech. Pokud by tato debata tady začala, tak já ji vítám, i řekněme návrhy, které nemusí být vždy totožné s našimi. Rozhodně stojíme o tuto seriózní debatu a stojíme o dohodu, která překročí rámec pouze koaličních politických stran. Kéž by se nám to povedlo.
Děkuji za dnešní debatu. (Slabý potlesk.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru zahraniční Lubomíru Zaorálkovi. Mám tady ještě jednu faktickou poznámku pana předsedy klubu ODS Zbyňka Stanjury. Pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Chtěl bych se ohradit k tomu, co řekl ministr zahraničí. Je to taková oblíbená metoda, že vytrhnu dvě slova z celé věty a pak s nimi polemizuji. Já jsem řekl, a celou větu, že k rozumné rozpočtové politice nepotřebujeme Brusel, je to v našem zájmu. Na tom trvám a vy z toho vyvozujete dalekosáhlé závěry. Já jsem řekl, že nepotřebujeme Brusel, tečka, bez té první části. To není prostě korektní. Říkal jsem, že k tomu, abychom měli rozumné veřejné finance, vyrovnané státní rozpočty, nepotřebujeme podepisovat nějaké pakty, o kterém váš vicepremiér vaší vlády tady před padesáti minutami řekl, že to je gesto, formalita, zbytečnost de facto. Prosím, když citujete a kritizujete opoziční vystoupení, tak potom v celé větě. Nic takového, co vy jste pak kritizoval, jsem neřekl, neříkám a nemyslím si to.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi klubu i za dodržení času. Nemám žádnou písemnou přihlášku ani nikoho nevidím. Obecnou rozpravu končím. Ptám se, jestli je zájem od pana ministra zahraničí, od pana zpravodaje o závěrečné slovo po obecné rozpravě. Ano, pan zpravodaj má zájem. Prosím, pane zpravodaji.
Poslanec Karel Rais: Dobrý večer téměř. Pouze bych chtěl na základě toho, co jsem zde slyšel, rozšířit v podstatě okruh výborů, kde budeme tyto materiály projednávat, a to jednak výbor zahraniční, rozpočtový, to jsem říkal, a také výbor pro evropské záležitosti. Děkuji. ***