(20.20 hodin)
(pokračuje Konečná)
Má-li ČKP nadstandardní pravomoc sama rozhodovat, sama prověřovat i sama vymáhat své vlastní nároky vůči ostatním osobám, musí v právním státě být tyto osoby vybaveny nástrojem, jak se této zvůli postavit. Je třeba říci, že v rozkazním řízení u soudu se taktéž nárok žalobce nepřezkoumává a rovnou je vydán platební rozkaz, avšak situace žalovaného je vůči žalobci vyrovnána možností platební rozkaz úplně změnit odporem. Podá-li žalovaný odpor, soud vydává platební rozkaz, změní a nařídí se řádné jednání. Tedy vydá-li ČKP dnes výzvu k úhradě, kterou si sama prověřuje, která se stává splatnou a téměř poté neprověřitelnou bez toho, aniž by její závěry přezkoumal jakýkoliv nezávislý subjekt, je třeba, aby měl obeslaný subjekt nástroj, jak výzvu zrušit bez toho, aniž by byla jeho tvrzení znovu přezkoumávána tím stejným subjektem, který o jeho povinnosti rozhodl. Vždyť se jedná o absurdní situaci, kdy ČKP stanovuje povinnost a zároveň rozhoduje i o veškerých námitkách údajně povinného! Jedná se tak o paskvil na spravedlivý proces. Proto bylo zvoleno řešení za pomoci čestného prohlášení jako odraz odporu v soudním řízení. Jsme si vědomi, že toto řešení není ideální, ale jiné v současné situaci nemá smysl a jedná se pouze o logické vyústění současné úpravy.
Pokud se vládě navrhovaná koncepce nezdá, vyzývám ji, aby tedy proces vymáhání příspěvků převedla do klasického správního či soudního řízení a ČKP se domáhala svých nároků jako jakýkoliv jiný soukromý, veřejný či zahraniční subjekt. Tvrdí-li vláda, že institut čestného prohlášení by znemožnil ČKP jakkoliv se domoci svého nároku, jedná se o čistou demagogii a absolutní právní nepochopení problematiky. ČKP by v případě zrušení výzvy čestným prohlášením byla pouze se svým nárokem odkázána na standardní řízení tak jako jakýkoliv jiný subjekt, kde by za pomoci řádných důkazních prostředků prokazovala své právo.
Pokud vláda rozporuje formulační nejasnosti nově zaváděných lhůt, je třeba konstatovat, že se nejedná o nic, co by se nemohlo lehce vyřešit interpretací v rámci aplikační praxe, a pokud jsou tedy lhůty opravdu tak nejasné, je možné je jistě mírně upravit v rámci pozměňovacích návrhů v druhém čtení. A argumentace vlády, že není patrné, co se v rámci přechodných ustanovení myslí pojmem řízení, nemůže být myšlena snad ani vážně a nutí mě zamyslet se nad tím, jestli návrh vůbec někdo z vlády četl. Je nadmíru jasné, že si zákonodárce sám uvědomuje, že proces vymáhání pohledávek ČKP není řízení. Pojmem řízení zákonodárce tedy myslí jen a pouze standardní význam, jenž je mu právní praxí přikládán, a to tedy řízení buď soudní a vykonávací, popřípadě exekuční, nebo řízení správní. Zde vláda už nejspíš neví, co by návrhu vytkla, a tak se snižuje k argumentaci, jež uráží kohokoliv alespoň trošku poučeného právem. Má-li návrh zabránit současné praxi České kanceláře pojistitelů, je naprosto jasné, že vylučuje po nabytí účinnosti jakýkoliv další postup ČKP dle staré úpravy. Připustil-li by zákonodárce podobné doběhnutí procesu vymáhání za pomocí výzev, popřel by tím svá tvrzení i to, co chce novelou dokázat. Tedy přechodné ustanovení míří jen a pouze na již přede dnem účinnosti novely zahájená soudní vykonávací či exekuční, popřípadě správní řízení, a nikoliv tedy na jakási kvaziřízení zahájená ČKP s údajnými dlužníky. Jejich obesláním, které zákonodárce toliko považuje ani za řízení ve svém pravém slova smyslu, protože standardům správního či soudního řízení neodpovídají ani na základní úrovni.
Takto bych mohla pokračovat dál. To, co vláda napsala, promiňte mi to, kolegové a kolegyně, mi připadá, že to psal opravdu někdo, kdo sedí za stolem, možná už několik let, a možná už poměrně dlouho nebyl venku a v praxi. Věřím tomu i podle vyjádření pana ministra dopravy, že toto považuje za problém, že to myslí vážně, a že se najde důvod pro to, abychom tuto novelu posunuli do druhého čtení, upravili ji, my se tomu nebráníme, ale zabránili tomu, o čem jsem tu mluvila. Prostě bez toho ty lidi necháte tak, jak jsou, a věřte mi, že ty případy jsou opravdu, ale opravdu tragické, a věřte mi, že jsme to způsobili my tím, jak špatně jsme minulý zákon připravili.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Konečné. Dále je s přednostním právem přihlášen pan předseda poslanecké klubu ODS poslanec Zbyněk Stanjura. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Paní navrhovatelka byla mimořádně stručná. Nevím, jestli se mi povede totéž. Možná budu o něco delší, ale to je až takové osobní. Dneska mám nějaký divný den. Jednou jsem souhlasil s Lubomírem Zaorálkem a teď mi nedá, abych aspoň v základních věcech souhlasil s poslankyní za KSČM. Něco není dobře dneska. Možná se v osm nemají dělat vtípky. Já jako předseda vládního poslaneckého klubu moc dobře vím, co to je, když se říká, že vládní koalice nesouhlasí s poslaneckým návrhem zákona, zejména opozičním, protože chystá vlastní, systémové, komplexní, lepší a ještě lepší řešení. Nezapomněl jsem na to. Byl to takový pokus o vtípek. Jestli se to paní předkladatelky dotklo, tak já se omlouvám. Známe to velmi dobře. Známe i ty pravé důvody.
Je třeba si všimnout, kdo zavetoval devadesátku, kdo navrhuje zamítnutí v prvém čtení. Ale z toho, co píše vláda, já bych řekl, že Ministerstvo dopravy by se mělo zaměřit na to, aby umělo implementovat novelu, která je tam zmíněna, ke které jsme dali rok a půl lhůtu na přípravu všech nutných systémových softwarových podkladů. Podle informací z veřejných zdrojů se pan ministr dopravy chystá posunout účinnost a současně argumentuje, že to je v zákoně od 1. ledna 2015 už částečně vyřešeno. Tak může platit jedno, nebo druhé. (V sále je trvale silný hluk.)
Myslím, že problém je ještě složitější. Kdo někdy působil ve funkci starosty či primátora na tzv. trojkové obci, tak ví, že zákon ukládá povinnosti i trojkovým obcím ve vztahu k České kanceláři pojistitelů - a nejsou malé. Záleží, jak se kdo s tím vypořádá. My jsme naplnili literu zákona cestou nejmenšího odporu a nejmenší námahy úřadu, protože souhlasím s tím, že by to měl vymáhat ten, kdo má z toho užitek.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pardon, pane předsedo, já se omlouvám. Je tady signalizováno, že paní stenografky nemohou vykonávat svoji práci pro hluk v sále, protože vás neslyší a protože by se mohlo stát, že vaše vzácná slova nebudou zaznamenána pro historii, tak prosím, abychom se opravdu ztišili. Děkuji. Prosím, můžeme pokračovat.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Na druhé straně chci tady kolegyním říct, že to nikdy po sobě nečtu, když mi to vždycky někdo přinese vytištěné, ať to zkontroluji, tak mě to ani nenapadne, abych po sobě četl svá vystoupení a říkal, že tam je nějaké slovo jinak, než jsem řekl. To si myslím, že mám na starosti příjemnější věci. To nechám třeba na vládních poslancích, pokud je to zajímá. Tak pokud něco vynecháte, já se určitě zlobit nebudu. Neradujte se.
Měl tady být ministr dopravy a zdůvodňovat, proč si myslíme, že je to špatně. Není tady. Podívejte se sami, kolik je obsazeno těch vládních lavic. Taky si pamatuji, jak křičeli tady tihle kolegové a kolegyně, když byli v opozicích, co je to za neúctu, že jsou tady pouze dva tři čtyři ministři, že za nich by se to stát nemohlo. Ale to jsem říct nechtěl.
Pokud paní zpravodajka navrhuje zamítnutí s tím, že vláda připravuje systémové komplexní a lepší řešení, bylo by korektní říct kdy. Kdy ho připraví, zda už ten návrh existuje, zda bylo spuštěno vnější připomínkové řízení, kdy by mělo skončit, kdy by to mělo přijít na jednání vlády, a pak, po deseti dnech, by to mohlo přijít na jednání v prvém čtení. Obávám se, a něco o Ministerstvu dopravy vím, že pokud to ještě není napsané, tak letos to neprojednáme. Jsme v polovině května. Pokud znáte nějaké legislativní lhůty, tak se to prostě nedá.
Můj názor je, že se to dá opravit, že ty výtky se dají ve výborech opravit. Když jsme dneska uměli schválit v zákoně o potravinách pozměňovací návrh, který měl 34 bodů a 17 stran, tak si myslím, že pozměňovací návrh k tomuhle nemůže mít 17 stran a že bude kratší. A je to o vůli, zda necháme něco i opozici, anebo budeme hledat komplexní řešení. To je všechno. ***