Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

(pokračuje Vojtěch Filip)

71.
Návrh poslanců Stanislava Polčáka, Petra Gazdíka a dalších na vydání zákona,
kterým se mění zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou
při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem
a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích
a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších zákonů
/sněmovní tisk 23/ - třetí čtení

Návrh na zamítnutí, ani pozměňovací návrhy nebyly předneseny. Otevírám rozpravu a ptám se, jestli se do ní někdo hlásí. Hlásí se zástupce navrhovatelů pan kolega Polčák. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Stanislav Polčák: Děkuji, pane místopředsedo. Já se hlásím o slovo především proto, abych do jisté míry vyvrátil pochybnosti, které se projevily při schvalování tohoto návrhu zákon zejména v ústavněprávním výboru, který tedy bohužel nepřijal usnesení o podpoře tohoto návrhu, nepřijal tedy ani opačný návrh na zamítnutí tohoto tisku, zatímco třeba kontrolní výbor přijal návrh doporučující.

Chci říci, že tento zákon je podle mého názoru skutečně velmi důležitý. Řeší jednu zásadní okolnost, kterou každý možná z nás řeší ve svém životě, a to je otázka náhrady škody. Když vás někdo poškodí, je na vás samozřejmě, jestli budete škodu vymáhat po škůdci. Pokud zaměstnavatele poškodí jeho zaměstnanec, tak je na něm, zdali bude vymáhat po svém zaměstnanci tuto škodu, ale samozřejmě právní úprava mu to zmocnění dává. Bohužel v případě orgánů veřejné moci právní úprava, tak jak je pojímána dnes, a dokonce nejen jak je pojímána, ale i jak je aplikována, má zásadní nedostatek v tom, že se škoda, kterou způsobí při výkonu veřejné moci úředník nebo i výkonný politik, který je v rozhodující funkci, tak tato škoda se nevymáhá.

Myslím, že jste byli snad i vy konfrontováni s čísly. Já si dovolím alespoň některá říct. Za celou dobu fungování české justice se škoda, kterou způsobili soudci, a ta jde skutečně minimálně v průtazích do řádu stamilionů, vymáhala pouze po necelých deseti lidech, po deseti soudcích za dvacet let. Řekněte si sami, jestli je to dostatečný počet těch, které stát volá k odpovědnosti, když uhradí škodu k tíži daňových poplatníků. Na Ministerstvu průmyslu a obchodu - nevím, jak je to teď, ale v době ještě minulé - se vymáhaly škody po úřednících pouze ve čtyřech procentech. Devadesát šest procent se vůbec nevymáhalo.

A já chci říci, že ten zákon neřeší to, že chceme úředníka nebo kohokoliv, kdo rozhoduje, dávat do nějaké pozice, ve které by se měl cítit naprosto nekomfortně, to v žádném případě. Chceme pouze to, aby stát měl povinnost škodu vymáhat, ale v mantinelech, jak je stanoví zákon. To znamená, nemůže samozřejmě úředník, pokud škodu nezpůsobí úmyslně, tam je úprava jiná, ale pokud ji způsobí svým zaviněným jednáním, bude odpovídat stejně jako kterýkoliv jiný zaměstnanec do výše 4,5násobku svého platu. Tím je to omezeno.

Chci tímto opravdu vyvrátit ty trochu nesmyslné tanečky, které se trochu s tímto zákonem pojí, že úředníci se budou bát rozhodovat. To je první argument, který velmi často zaznívá. Pokud se budou bát rozhodovat, tak se dopouštějí nesprávného úředního postupu, jsou nečinní, mají průtahy, a tím více budou platit. Takže nečinnost by se rozhodně úředníkům v tomto směru nevyplatila.

Za druhé. Omezenost výše náhrady. Ta je limitována zákonem. Pokud úředník způsobí škodu svým zaviněním, ale ne úmyslným jednáním, je to do výše 4,5násobku jeho měsíčního platu. Je to stejně jako u zaměstnanců.

A za třetí. To, co bohužel argumentovali i někteří kolegové z ODS, chci vyvést z omylu. Je zajímavé, že přesně tuto úpravu, tento návrh zákona dala Sněmovně do legislativního procesu ještě vláda premiéra Nečase, která taktéž považovala aplikaci zákona za velmi, řekněme alespoň v uvozovkách, zvláštní, pokud je škoda nevymáhána. Sama vláda premiéra Petra Nečase tento princip navrhla, odsouhlasila. Takže věřím tomu, že i kolegové z ODS budou stejně konzistentní v hlasování, které bude patrně za chvíli absolvovat Sněmovna a toto plénum.

Já opravdu neshledávám jediný důvod, aby jediným poškozeným v celé sérii těch, kdo má nést odpovědnost za škodu, byl daňový poplatník. Musí si to samozřejmě asi zodpovědět každý z vás, zdali tedy má být jediným poškozeným ten, kdo tedy skutečně doplatí na to, že není vymáhána škoda po úřednících a po politicích ve výkonné funkci, pokud skutečně rozhodují ve smyslu orgánu, správního úřadu. Opravdu nevidím jediný důvod, abychom měli v zákoně takové dobrodiní, že stát se sám rozhodne - může - to slovíčko v tom právním předpisu je, mění se na povinnost konat, ve smyslu tedy vymáhat škodu, to znamená, že není opravdu jediný rozumný důvod pro to, aby se stát benevolentně rozhodoval, zdali takovouto škodu bude vymáhat. Slovíčko "může", myslím, v okamžiku, kdy má stát konat, působí velmi destruktivně, jak se minimálně ukázalo na případech dvou resortů.

A za čtvrté chci říci: Pro odstranění tvrdosti případných dopadů ve smyslu, kdy by měl skutečně někdo odpovídat za škodu, která nastala, v důsledku toho by bylo třeba rozhodování velmi obtížné. Právní úprava, která je navržena, zná takzvané liberační důvody, kdy se této škody ten škůdce, úředník nebo politik, musí zprostit. Tam potom by samozřejmě soud rozhodl, že v takovém případě mu povinnost nahradit škodu neuloží. Liberační důvody jsou dány přesně. Myslím, že podle právní teorie práva to nemohou být osobní majetkové poměry. To chci pouze říci na margo toho, co navrhovalo hnutí ANO. Jakkoliv mi byl ten návrh i sympatický, tak bychom porušili principy, na kterých je vystavěn regres v civilním právu. Myslím si, že je opravdu nesmyslné, abychom do práva zaváděli instituty, které jsou prostě neověřené.

Já vás už nebudu déle zdržovat. Pouze pevně věřím, že dnešní hlasování, protože normu už prosazuji opakovaně, minule tuto novelu zamítla až ve třetím čtení taková zvláštní duhová koalice kolegů z ODS, ČSSD a komunistů, pevně věřím tomu, že se zde dnes najde dostatečný počet poslanců, kteří budou řešit základní problém, kdo má být ten, kdo zaplatí škodu, která evidentně vznikla státu, a kdo to má být v té poslední řadě. Zdali to má být daňový poplatník, jak je stávající praxe, anebo zdali to má být tedy ten úředník v limitech a pravidlech, které zákon stanoví. Já na nich neměním skoro nic, pouze jedno kouzelné slovíčko "může" měním za "je povinen". A budu velmi rád, pokud se k tomuto principu i vy přidáte. Děkuji.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji zástupci navrhovatelů. Byl jsem tolerance sama. Pan kolega Polčák hovořil pravděpodobně naposledy v tomto sněmu. Takhle tolerantní k němu v Evropském parlamentu jistě nebudou. Nyní ještě zpravodaj.

Poslanec Jan Chvojka: Dobré odpoledne, dámy a pánové. Chtěl bych navázat na pana zástupce předkladatelů tohoto tisku. Když jsem byl v opozici a pan kolega Polčák v koalici, a dnes, když jsem v koalici a kolega Polčák v opozici, tak tento tisk, tento nápad jsem podporoval a podporuji. Myslím si, že je zcela správné chtít po úředníkovi, po soudci, po státním zastupiteli, pokud spáchá škodu, aby ji byl povinen nahradit. Samozřejmě to, co říkal, že se úředníci budou bát rozhodnout, je nesmysl. Protože úředník prostě rozhodnout musí, ve správním řádu máme lhůty, samozřejmě i v jiných zákonech ze správního práva, a tam je prostě povinnost nějaké rozhodnutí vydat. Takže to není o tom, že se úředník bude bát rozhodnout. On prostě rozhodnout musí. Pokud rozhodne samozřejmě špatně, nezákonně, nebo nerozhodne, protože prošvihne nějaké lhůty, tak to je jeho chyba, za kterou by měl, v uvozovkách, zaplatit.

Takže já tento tisk podporuji. Naprosto správně řekl pan kolega Polčák, že bohužel v minulém funkčním období tento tisk neprošel ve třetím čtení o pár hlasů. Věřím tomu, že dnes projde, a myslím si, že by to bylo dobře ku stavu veřejné správy v této zemi. Děkuji.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Opakuji, že nepadl návrh na zamítnutí, nejsou ani žádné pozměňovací návrhy, do rozpravy nemám nikoho přihlášeného, rozpravu končím. Myslím, že už není zájem o závěrečná slova. Přikročíme k hlasování o celém textu zákona.

Přednesu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s návrhem poslanců Stanislava Polčáka, Petra Gazdíka a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, podle sněmovního tisku 23."

Zahájil jsem hlasování a ptám se, kdo je pro návrh zákona. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 190 z přítomných 129 pro 51, proti 57. Návrh nebyl přijat. Konstatuji, že s návrhem zákona nebyl vysloven souhlas.

Děkuji zástupci navrhovatelů, děkuji zpravodaji. Končím tento bod.

Ještě vystoupení pana kolegy Polčáka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Stanislav Polčák: Já již jenom velmi krátce. Přestože hlasování dopadlo takto, tak již asi nebudu mít možnost se zde takto veřejně vyjádřit. Chtěl bych vám všem popřát hodně úspěchů do vašeho osobního rodinného života odleva až po mé oblíbené vpravo. Byť tento zákon tedy neprošel, tak mi nezbývá nic jiného, než se pokusit ho prosadit na evropské úrovni, abyste ho potom museli přijmout. Děkuji. (Veselost napříč sálem.)

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Polčákovi. Před zahájením dalšího bodu mi dovolte, abych konstatoval další omluvy. Paní ministryně Válková do 15 hodin, poslankyně Zuzka-Bebarová Rujbrová od 14 hodin do konce pracovního dne a pan kolega Vozdecký od 13 do 14 hodin ze zdravotních důvodů. Od 14 hodin pak paní poslankyně Věra Kovářová.

Dalším bodem našeho jednání je

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.