(17.30 hodin)
Poslanec Zdeněk Ondráček: Hezký podvečer. Vážená paní ministryně, jako osobu znalou trestního práva procesního... Předpokládám, že známe § 65 trestního řádu, tj. oprávnění nahlížet do spisu, činit si z něj výpisky, poznámky a pořizovat si kopie toho spisu. Samozřejmě také víme, za jakých okolností může státní zástupce nebo policejní orgán takovéto nahlédnutí do spisu a učinění si výpisků, poznámek, popřípadě kopie spisu v přípravném řízení ze závažných důvodů odmítnout. To je teorie podle trestního práva procesního.
Mám jednu konkrétní věc, kdy se rodiče po zemřelém synovi domáhají po policejním orgánu, aby jim poskytl z uzavřeného trestního spisu, to znamená ze spisu, ke kterému se nekoná vyšetřování a věc byla odložena, aby jim umožnil do takového spisu nahlédnout, respektive aby si mohli pořídit na své náklady kopii videozáznamu z provedeného procesního úkonu. Policejní orgán jim toto odmítá, a když se dotázali u státního zástupce, konkrétně Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 6, tak paní státní zástupkyně odpovídá, že stran žádosti rodičů zemřelého o předání kopie videozáznamu a zpřístupnění počítače zemřelého podle § 65 je nutné uvést, že rodiče poškozeného mají nárok na seznámení se s obsahem videozáznamu, nikoliv však na vydání kopie takového záznamu, jak již uvedl policejní orgán.
Chci se vás v této věci zeptat, zda se domníváte, že tento postup policejního orgánu a státní zástupkyně je v souladu s § 65 trestního řádu, popřípadě jaké můžou učinit opatření k nápravě. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane poslanče i za dodržení časového limitu. Poprosím paní ministryni o odpověď.
Ministryně spravedlnosti ČR Helena Válková Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Vážený pane interpelující, na velmi precizně formulovanou a dostatečně konkrétně objasněnou otázku vám odpovím takto.
To, jak zareagoval policejní orgán a potažmo potom dozorový orgán, státní zastupitelství, nepokládám v této věci, jak jste ji tady konkrétně přiblížil, za správný postup. Neznamená to, že tento postup by byl ovšem nezákonný. On není nezákonný, protože trestní řád to skutečně umožňuje, tento výklad. Já jsem o tom přemýšlela. Myslím si, že v tomto ohledu musíme jít spíše na základní principy a účel trestního řízení, a i když jde o odloženou věc, tak v tomto případě zde nejde o věc, kde by bránily nějaké mimořádné závažné důvody tomu, aby rodiče po zemřelém synovi, ve věci kterého se dokonce vedlo trestní řízení, trestní stíhání proti neznámému pachateli s podezřením, zda nedošlo k podílu na úmrtí cizí osobou, v takovémto případě pro rozptýlení pochybností pozůstalých, navíc nejbližších příbuzných, rodičů, aby jim bylo odepřeno, aby si na vlastní náklady pořídili kopii videozáznamu. Jediné řešení, které já vidím, a bude třeba se opřít i o výklad nejenom komentářový, ale i jiné odborné literatury, postavit tuto otázku takovým způsobem a tak zdůvodněnou, aby až se příště obrátí, protože oni mohou svoji žádost opakovat a samozřejmě lze předpokládat, že policejní orgán jim bude neustále kopii videozáznamu odmítat, a to bych jim doporučila jako takové nejsnazší, byť to nemusí být nejúčinnější řešení, na policejní orgán a on to odmítne, znovu se obrátit na dozorujícího státního zástupce, tak doufám, že jistým objasněním souvislostí případu u nadřízeného státního zástupce by mohl státní zástupce hypoteticky, doufám, že potom i fakticky změnit rozhodnutí a umožnit, aby jim byla kopie videozáznamu vydána.
Jde v tomto případě spíše o věc lidsky zajímavou a psychologicky určitě velmi komplikovanou než o trestněprocesní problematiku, protože orgánu činnému v trestním řízení, ať už je to policejní orgán, nebo státní zástupce, opravdu nic nebránilo, aby takovou kopii rodičům umožnil si pořídit. Je to i otázka školení - to už zabíhám strašně daleko -, aby v takovýchto tragických případech spíše orgány činné v trestním řízení i v kontextu s novým zákonem o obětech trestných činů, mezi které se počítají nyní od 1. srpna 2013 i pozůstalí, kteří jsou poškozeni hlavně psychicky smrtí, traumatem, které prožili v souvislosti s úmrtím svého nejbližšího, aby byli proškoleni i v tom smyslu, že tím můžou způsobit, byť nechtě, druhotnou újmu obětem ve smyslu tohoto zákona. Přemýšlela jsem i o tom, že by se tam dala aplikovat některá ustanovení nového zákona o obětech trestných činů. Ale to chce rozhodně proškolení, protože rutinní postup orgánů činných v trestním řízení je vždycky spíše, když jde o určitou nejasnost a mohlo by to vrhnout špatné světlo na jejich práci, tak využijí příslušného trestněprocesního ustanovení k tomu, aby takovou věc zamítly.
Na jedné straně mě to nepřekvapuje, na druhé straně bych zbraně nevzdávala a rozhodně za sebe mohu slíbit, že speciálně v takovémto případě o tom budu hovořit s dozorujícím státním zástupcem, aby až se věc příště dostane na stůl, postupoval jiným způsobem. Více vám bohužel k tomu asi na tomto místě nejsem schopna říci.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, paní ministryně. Budete mít doplňující otázku? Pan poslanec Ondráček.
Poslanec Zdeněk Ondráček: Ani ne tak doplňující otázku. Nemluvil jsem přesně o konkrétní věci, ale paní ministryně ví, o jakou kauzu se jedná, a jsem samozřejmě i za pozůstalé rodiče rád, že i její přístup může přispět k tomu, aby se rodiče po zemřelém synovi domohli přístupu k informacím o tom, za jakých podmínek jejich syn zemřel a popřípadě zda orgány činné v trestním řízení nechybovaly v rámci svých postupů. My učiníme nový dotaz, nebo doporučím učinit nový dotaz, žádost o materiály, a paní ministryni tímto děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane poslanče. Chci se zeptat, zda paní ministryně chce na to reagovat. Ne, děkuji vám.
Jako čtrnáctý v pořadí byl vylosován pan poslanec Leoš Heger, který má interpelaci opět na ministra zdravotnictví. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Leoš Heger: Děkuji, pane místopředsedo.
Vážený pane ministře, v rámci zahájení prací na velmi obtížném zákoně o dlouhodobé zdravotní sociální péči zahájilo Ministerstvo zdravotnictví v době Nečasovy vlády pilotní projekt určení finančních nákladů různých typů dlouhodobých pacientů na hranici péče zdravotní a sociální a v tomto projektu potom Ministerstvo zdravotnictví pokračovalo i za období ministra Holcáta. Klasifikací existuje na světě hodně. Jsou poměrně složité a je dost obtížné jednu z nich lokalizovat do našeho prostředí, ale vzhledem k tomu, že náš seznam výkonů nemá slušný podklad v téhle oblasti a v České republice žádná klasifikace, která by pomohla, není, tak se domnívám, že bez této klasifikace se nadále obejít už nelze zvláště v situaci, kdy koalice se zavázala odstranit administrativní překážky pro kofinancování zdravotní a sociální péče.
Můj dotaz proto zní, a je to věc, která je víceméně technická spíše než politická, zda bude současné Ministerstvo zdravotnictví v tomto úsilí pokračovat, aby se cenové ohodnocení různých typů ošetřovacích dnů a doléčování dlouhodobých pacientů a upřesnění relací i indikací vzhledem i k domácí péči mohlo jednoho dne zrealizovat. Děkuji. ***