(10.00 hodin)
(pokračuje Kala)
Co je třeba zdůraznit, je skutečnost, že celková částka odvodů do rozpočtu Evropské unie v roce 2013 dosáhla 41,7 mld. korun a v průběhu roku 2013 obdržela z rozpočtu Evropské unie celkem 125,7 mld. korun. Čistá pozice tedy byla 84,1 mld. korun.
NKÚ s ohledem na údaje uvedené v návrhu státního závěrečného účtu a s ohledem na poznatky ze své kontrolní a analytické činnosti upozorňuje:
Pro vyhodnocování hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti vynakládaných výdajů chybí metodika, vyhodnocování prováděné v závěrečných účtech kapitol nelze použít k porovnání úrovně hospodaření jednotlivých organizačních složek ani pro řízení veřejných výdajů.
Za druhé. Řada přijatých opatření k předcházení daňovým únikům a k zefektivnění vymáhání se ve snížení stavu daňových nedoplatků ani ve zvýšení procenta vymožených nedoplatků dosud neprojevila.
Za třetí. Pokles čerpání kapitálových výdajů o více než 11 mld. korun ve srovnání se skutečností roku 2012. Dále upozorňujeme na skutečnost, že k poklesu těchto výdajů v absolutní výši dochází v absolutní výši stejně tak jako v podílu na celkové výdaje státního rozpočtu. K tomuto poklesu dochází již od roku 2010.
Dále. Neustále roste stav nároků z nespotřebovaných výdajů minulých let, což hodnotíme jako riziko pro plnění státního rozpočtu v dalších letech. Nároky z nespotřebovaných výdajů dosáhly částky 146,6 mld. korun k 1. 1. 2014, v čemž jsou nároky z nespotřebovaných profilujících výdajů ve výši 130 mld. korun a nároky z nespotřebovaných neprofilujících výdajů ve výši 16,5 mld. korun.
Za další. Upozorňujeme na nízké plnění rozpočtu výdajů v rámci programového financování, což souvisí se závažnými problémy v této oblasti, zejména prodlužování lhůt výstavby, růst nákladů staveb, chybějící kvalitní posouzení investičních záměrů i propočet ekonomické efektivnosti.
Další bod. Upozorňujeme na vysoký počet prováděných rozpočtových opatření zvláště v některých kapitolách státního rozpočtu, na trvalý pokles inkasa daně z příjmu fyzických osob ze samostatné výdělečné činnosti, což potvrzuje dlouhodobou neefektivnost výběru této daně. Správa odvodů za porušení rozpočtové kázně je poznamenána vysokou administrativní náročností zatěžující nejen státní správu, ale i samotné příjemce dotací, proto nelze konstatovat, že je správa těchto odvodů hospodárná a efektivní.
Za další. Pro trvale udržitelný fiskální vývoj bude rozhodující, jaká úsporná a prorůstová opatření budou v této oblasti přijata. Podíl státního dluhu na hrubém domácím produktu se ke konci roku 2013 i přes mírný nárůst státního dluhu dále zvýšil na celkových 43,4 %.
Dále neustále stoupá výše výdajů na státní dluh a v roce 2013 dosáhla 57,8 mld. korun, to je téměř 5 % skutečných výdajů státního rozpočtu. Vzhledem ke stálému snižování úrovně privatizačních výnosů může realizace ekologických garancí představovat budoucí riziko pro výdajovou stranu státního rozpočtu.
Dále upozorňujeme na významné riziko automatického zániku závazku spolufinancování z rozpočtu Evropské unie, a tím zvýšení nároků na dofinancování projektu s možným výrazným dopadem na státní rozpočet v následujících letech.
A konečně, při provádění kontrolních akcí opakovaně zjišťujeme nedostatky v podkladech sloužících k sestavení závěrečných účtů kapitol státního rozpočtu, a to jak v oblasti účetnictví, tak v oblasti finančního výkaznictví.
Nyní mi dovolte, abych vás seznámil s doporučeními Nejvyššího kontrolního úřadu.
Za prvé. Provést vyhodnocení možných negativních dopadů snižování kapitálových výdajů na další vývoj ekonomiky a na hospodaření státního rozpočtu.
Dále, vyhodnotit funkci a rizika tvorby a čerpání nároků z nespotřebovaných výdajů.
Za třetí. V případě peněžních prostředků malé privatizace vzhledem ke stavu procesu malé privatizace navrhnout postup, jak bude dále s těmito prostředky naloženo.
Za čtvrté. Nepoužívat výdaje rozpočtované v souvislosti s obsluhou státního dluhu prostřednictvím rozpočtových opatření v jiných kapitolách státního rozpočtu, tj. kapitola státní dluh by neměla sloužit jako další případná rezerva výdajů.
Důsledněji uvádět v návrhu státního závěrečného účtu vyhodnocení legislativních změn zejména v daňové oblasti.
Za šesté. Věnovat větší pozornost sestavování rozpočtů státních fondů vzhledem k výrazným rozdílům při plnění rozpočtovaných částek na straně příjmů a výdajů.
Za sedmé. Návrh státního závěrečného účtu by měl obsahovat v části údajů o státních finančních aktivech také informaci o stavech pohledávek z poskytnutých návratných finančních výpomocí, majetkových účastí a cenných papírů, jejichž majitelem je stát a se kterými jsou příslušní hospodařit správci kapitol, které má Ministerstvo financí povinnost evidovat mimo státní finanční aktiva.
A konečně poslední doporučení, aby návrh státního závěrečného účtu obsahoval vybrané údaje o veřejných rozpočtech také v metodice ESA 95.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, děkuji za pozornost, kterou jste věnovali stanovisku Nejvyššího kontrolního úřadu k návrhu státního závěrečného účtu. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane prezidente. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Votava. Připraví se paní poslankyně Hnyková.
Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo, vážený pane předsedo. Ve stručnosti bych také řekl pár slov ještě mimo svoji zpravodajskou zprávu.
Já si uvědomuji, že v podstatě tady uzavíráme účet tak nějak bez hostinského, jak bych řekl, protože dnes ve vládních lavicích po předčasných volbách sedí naprosto jiná politická reprezentace, která rozpočet na rok 2013 nepřipravovala, která s ním nepracovala, a tedy za výsledek hospodaření státu také nenese odpovědnost. Samozřejmě že jsou zde bývalí členové vlády, kteří se na tom podíleli a jsou dnes poslanci. To určitě.
Podle mého názoru jsou výsledky hospodaření rozpočtu za rok 2013 na první pohled, a to podle skutečně dosažené výše deficitu státního rozpočtu, možná chvályhodné, alespoň si tak někteří činí zásluhy, bijí se v prsa - já bych ale řekl kdyby. Ve skutečnosti tomu tak určitě i přes deficit, který se snížil, jistě není. Oproti plánovanému deficitu státního rozpočtu ve výši 100 mld. korun se deficit státního rozpočtu snížil o téměř 19 mld. korun na 81 mld. korun, ale více než dvě třetiny z této úspory však tvořily investice. Tato neplánovaná, avšak o to reálnější restrikce se samozřejmě nemohla neodrazit v ekonomickém výkonu. Hrubý domácí produkt zopakoval meziroční reálný pokles o dalších 0,9 % a Česká republika jako jediná ve středoevropském prostoru zaznamenala další rok ekonomického poklesu. To je skutečnost, to je realita. Proto já nad tímto výsledkem jako někteří nejásám.
Jen pro úplnost dodám, že tento pokles znamenal samozřejmě proti schválenému státnímu rozpočtu výpadek příjmů v rozsahu 12 mld. korun a u celých veřejných rozpočtů téměř 17 mld. korun. Celkově tedy došlo oproti roku 2012 k dalšímu zesílení restrikce, k meziročnímu poklesu poptávky v rozsahu cca 30 mld. korun, to jest 0,77 hrubého domácího produktu.
Otázka, jaké si můžeme z tohoto vývoje vzít poučení pro letošní a příští rok, pro sestavování rozpočtů na rok příští. Především to, že setrvačnost restriktivní rozpočtové politiky byla za pravicových vlád v České republice extrémně vysoká. Jde o zřetelnou absenci jasně formulované prorůstové hospodářské politiky. Politiky, která by mohla rozpočtové prostředky jasně směřovat k opatřením s potenciálem podporujícím právě ekonomický růst. A přepnutí z podpory restrikce k podpoře růstu, tak to je určitě hlavním úkolem současné vládní koalice. Řekl bych, že hospodářský růst je tedy priorita všech priorit. ***