(16.10 hodin)
(pokračuje Černochová)
Důvodová zpráva k tomu ale uvádí, že prostory určené k bydlení lze na základě splnění zákonných podmínek uvedených v odstavci 1 k provozování prostituce používat pouze na základě povolení úřadu obce s rozšířenou působností. Tak úřad, nebo úřad s rozšířenou působností? Ptám se jako třetí dotaz.
Dále ještě k tomu, aby toho zmatku nebylo málo, důvodová zpráva uvádí, že důvody svědčící pro zvolenou právní úpravu jsou ochrana mravnosti, soukromí a pokojného bydlení. Orgány obce budou rozhodovat na základě znalosti místních poměrů a konkrétních specifik místa, kde se prostory nacházejí, ale přitom návrh ve svém § 20 takovou situaci vylučuje odstavcem 5, který zní - cituji: "Úřad, který mimo svoji územní působnost vydal povolení k provozu zařízení v obci, informuje úřad této obce." Kterémukoli úřadu tedy bude moci žadatel předložit žádost o povolení k provozu zařízení. Tento úřad si bude muset obstarat informace pro zajištění podmínek podle § 20 odst. 1 a 2. Bude tak pro své rozhodnutí muset zjistit, zda se v okruhu 150 metrů nenacházejí budovy státních orgánů, územních samosprávných celků, zastupitelských úřadů, škol nebo školských zařízení, zdravotnických zařízení, zařízení sociálních služeb, zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy, zařízení pro preventivní výchovnou péči ústavu sociální péče o mládež, dětská hřiště, církevní budovy, veřejného nebo neveřejného pohřebiště, krematoria nebo národní kulturní památky. Pak si zjistí, zda má dotčená obec obecně závaznou vyhláškou stanovena místa, na kterých lze v obci provozovat zařízení k provozování prostituce, provozní dobu a maximální užitnou plochu zařízení. Nezakotvení místní příslušnosti úřadu obce s rozšířenou působností - není řešena prakticky vůbec nikde, ta místní příslušnost. Lze tedy předpokládat, že žádosti budou v případě neúspěchu podávány zkusmo a opakovaně u různých úřadů, posléze u úřadů, u nichž se proslechne, že jsou v posuzování benevolentnější než jiné. Zmíněné nejasnosti formulací návrhu zákona představují podle mého maximální prostor pro korupci a to si určitě ani navrhovatelé ani my poslanci, kteří bychom pro tento návrh měli hlasovat, nepřejeme.
O zdravotní způsobilosti už tady byla řeč. Ve shodě se stanoviskem vlády lze konstatovat, že v případě vydání lékařského posudku o zdravotní způsobilosti stát formálně garantuje něco, co fakticky nikterak, alespoň doufám, garantovat nemůže. Je nutné vycházet z toho, že lékařský posudek o zdravotní způsobilosti potvrzuje zdravotní způsobilost právě a jen v době, ve které byl žadatel odborně vyšetřen, nikoli v jakékoli - i poměrně krátké - době poté. Vzhledem k oblasti, kterou návrh upravuje, by v době formálně garantované zdravotní způsobilosti mohly vzniknout fatální následky zájemcům o sexuální službu. Chtěla bych se zeptat, kdo by byl pak za tyto eventuální následky odpovědný.
O dalších nesrovnalostech, výkladových nejasnostech, neurčených pravomocích hovořit nebudu, už vás nechci zdržovat.
Nyní stojí před touto Sněmovnou rozhodnutí, zda chce prostituci řešit, nebo se chce před řešením schovat například za mezinárodní závazky více jak 60 let staré Úmluvy o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob. (Poslankyně se odmlčela a otočila se na poslance, kteří ji rušili v projevu.)
Považovala bych za správné, aby v souladu se vším, co jsem řekla, nám byl v brzké době předložen vládní návrh, který se jednak vypořádá s úmluvou a který nebude pojmově i právně zmatený, jako tomu je u návrhu hlavního města Prahy. Kvalita této zákonodárné iniciativy hlavního města Prahy je bohužel velmi špatná a nedá se pro ni při mé sebelepší vůli hlasovat. Podpořím tedy návrh na zamítnutí a budou doufat, že si vláda má slova vezme k srdci a předloží nám v dohledné době rozumný návrh, který navrhne právně správný postup při řešení regulace prostituce v České republice.
Každopádně bych chtěla poděkovat, přestože ten návrh není kvalitní, chtěla bych poděkovat zástupcům hlavního města Prahy, kteří vlastně předložili tento návrh tak, aby se toto téma otevřelo, stalo se součástí veřejné diskuse, protože bohužel jsme i v minulém volebním období byli svědky toho, kdy jsme tady naposledy na začátku volebního období měli návrh na řešení taxislužby a pak vlastně celé ty tři roky Praha byla zcela legislativně impotentní a žádné návrhy nám nepředkládala, což bylo vnímáno i v této Sněmovně velmi špatně na rozdíl od Ústeckého kraje a jiných krajů, které vlastní návrhy měly. Takže já tohle to beru jako první vlaštovku spolupráce nás pražských poslanců s hlavním městem Prahou, jsem za to ráda a určitě jsem připravená jako poslankyně i jako starostka městské části Praha 2 se na případném novém návrhu, byť preferuji, aby byl ten návrh vládní, tak z hlediska nějakých seminářů, diskusí, povídání o tomto vládním návrhu, jsem připravena se podílet a je třeba i sama iniciovat.
Děkuji vám za pozornost. Omlouvám se, že jsem vás tak dlouho zdržela. A můžete to mé jméno vymazat z toho druhého přihlášení (ukazuje rukou na světelnou tabuli). Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji paní poslankyni. Nyní má slovo paní poslankyně Radka Maxová. Připraví se ne tedy Jana Černochová, ale paní poslankyně Marta Semelová.
Poslankyně Radka Maxová: Děkuji, pane předsedo. Já bych chtěla říci, že i tento problém se ne v tak valné většině týká i jižních Čech, proto si dovolím vystoupit.
K tomuto návrhu hlavního města Prahy: Není pochyb o tom, že prostituce je kontroverzním společenským problémem vyvolávajícím často protichůdné reakce. Objevují se jak radikální názory obsahující její kriminalizaci, tak názory opačné, které prosazují její legalizaci. Mám však za to, že se všichni shodneme na tom, že prostituci a provozování prostituce jednoduše nevymýtíme, a je tedy nezbytné ji alespoň dílčím způsobem regulovat a tuto regulaci zakotvit do právního řádu České republiky. O toto se pokusil návrh zákona o regulaci prostituce, který ve Sněmovně předložilo Zastupitelstvo hlavního města Prahy.
Dle mého názoru nicméně předložený návrh nepředstavuje tu správnou regulaci, tu správnou cestu, kterou bychom se měli do budoucna vydat. Přestože se ve většině ztotožňuji s argumenty, které uvedla vláda ve svém nesouhlasném stanovisku, ráda bych zdůraznila alespoň primární nedostatky předkládaného návrhu.
První a velmi zásadní problém spatřuji především v tom, že návrh zákon, tak jak jej navrhlo Zastupitelstvo hlavního města, nebyl odborně konzultován. (Hluk v sále.) Mnohé výtky zaznívají zejména od neziskových organizací, které se touto problematikou zabývají již řadu let. Jako příklad lze uvést organizaci Rozkoš bez rizika, jejíž činnost se zaměřuje na prevenci, diagnostiku a léčbu sexuálně přenosných infekcí a snížení negativních sociálních důsledků spojených s provozováním prostituce a která má proti zákonu nejednu výhradu.
Dále osobně považuji za nešťastné ustanovení, jímž se zřizuje speciální registr, v němž by měly být evidovány zejména údaje o osobách oprávněných k provozování prostituce. Navrhovaný registr vnímám jako velmi kontraproduktivní především pro jeho obrovský zásah do soukromí osob provozujících prostituci. Domnívám se, že jen málokterá prostitutka se půjde dobrovolně zaevidovat na obecní úřad za účelem vydání oprávnění k provozování prostituce, jelikož tím de facto zanikne její anonymita, ve které žijí dnes a kterou si stráží. Valná většina z nich tak bude zřejmě bude poskytovat služby ilegálně a kýžený výsledek bude zcela opačný. Zároveň je podle mého názoru vznik úplně nového registru zbytečný a rovněž finančně nákladný. Když už se navrhovatel zákona chce vydat touto cestou povinné registrace, není nutné za tímto účelem zřizovat nový registr. Hospodárnější cestou by bylo využití již zavedených stávajících registrů. (Hluk v sále sílí.)
S kritizovanou ztrátou anonymity dle mého názoru souvisí i další věc, a to povinné lékařské prohlídky. Například § 16 odst. 4 navrhované úpravy stanoví povinnost informovat lékaře jak praktického, tak i specialistu o tom, že uvedená vyšetření a lékařské posudky tyto osoby potřebují proto, aby mohly provozovat prostituci. Jedná se dle mého názoru o naprosto zbytečné a ničemu neprospívající ustanovení, které prostitutky pouze utvrdí v tom, aby se ke své činnosti nepřihlašovaly. Současně může uzákonění pravidelných prohlídek u řady lidí vzbuzovat zdání, že stát odpovídá za to, že osoba provozující prostituci je naprosto zdravá, a nehrozí tudíž žádné riziko přenosu pohlavních chorob. Ovšemže není v našich silách toto garantovat, především také proto, že některá onemocnění lze zjistit až po několika týdnech, ne-li měsících. Důsledkem toho pak může být větší zájem klientů po nechráněném styku, tak jak se tomu stalo např. v Německu, což s sebou přinese následně i větší riziko nakažení pohlavními chorobami a jejich, byť nevědomé, další šíření. ***