(18.50 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Ale já jsem asi tak před 140 minutami položil podle mého názoru mnohem důležitější dotazy a ptal jsem se jak ministerského předsedy, tak paní ministryně, jak si představuje její zasahování do živých kauz. Jak řekla sama dobrovolně v přímém přenosu v České televizi. To je věc, která nás znepokojuje mnohem více než to, a já o tom budu mluvit za chvilku, co jsme tady dneska slyšeli z úst paní ministryně i jejího bývalého náměstka pro vězeňství. A odpovědi jsme se nedočkali. Proto mluvím o odvádění pozornosti. To byly konkrétní dotazy k tomuhle, k jiným věcem, které jsou podle našeho názoru mnohem důležitější a závažnější než poptávkové, nebo resp. průzkum trhu.
Mnoho poslanců nám sdělilo překvapivou informaci, že teprve když se vypíše veřejná zakázka, tak se zjistí cena. Nevím, koho to překvapilo, pro koho je to nová informace, ale nezbývá mi, než souhlasit.
Mnoho poslanců tady mluvilo o tom, jak má být transparentní veřejná zakázka. Ale bavíme se o průzkumu trhu. A to v tom sporu nikoho nehájím. Pochopil jsem, že krize ve vládní koalici je hlubší, než jsem čekal. A pravděpodobně budou brzy volby. Protože jinak není normální, aby tady chodili jednotliví poslanci, vykládali svoje sívíčko a říkali: já jsem byl manažer tam a tam, měl jsem tolik a tolik podřízených. Přijde další poslanec a říká" to nic není, pane kolego - a říká to těm lidem, kteří to slyší, těm budoucím zaměstnavatelům - to já jsem byl manažer ve firmě déle, anebo jsme měli větší obrat, anebo jsme měli víc zaměstnanců, anebo všechno. Takové dětinské. Připomíná mi to trošku mateřskou školu, kdo se tady pochválí, že je lepší manažer. Já myslím, že ti skutečně dobří o tom moc nemluví, a když tak o tom mluví jejich bývalí podřízení nebo jejich obchodní partneři. To mi přijde mnohem lepší než tady takové: Chcete mě? Já jsem výborný manažer. Teď jsem sice ve Sněmovně, ale mám tolik zkušeností z řízení. Tak kdybyste náhodou nějakou nabídku měli, tak jsem k dispozici.
Teď k tomu, co jsme slyšeli k tomu průzkumu trhu. Na začátku se nastavila nějaká pravidla. Vládní poslanci, zejména z hnutí paní ministryně, říkají: to ale nejsou dobrá pravidla. Nebudu používat ty expresivní výrazy jako někteří z vás. To se nastavilo špatně. Zase s vámi souhlasím. Už asi počtvrté v tom svém vystoupení. Ale ta pravidla někdo schválil, pravděpodobně paní ministryně nebo na nějaké poradě. Problém je jiný. Mají se dodržovat principy. Nastavím pravidla, sice špatně, možná netransparentně, ale ta pravidla jsem nezrušil, a pak je chci obejít. Zvláštní. Určitě to ovšem není na podání na policii. To se zase shodujeme a to říkáme dneska celý den.
Podle mě ta debata, a pokud chcete jakoby opravdu hodnotit, jaká je situace na Ministerstvu spravedlnosti, tak si promítněte vystoupení paní ministryně, včetně té interní porady, a vystoupení pana bývalého náměstka. No mně to úplně stačí k tomu, abych věděl, že to ministerstvo se řídí špatně. To přece není normální. Takovým detailem v takové zbytečnosti je takový velký spor. To přece v normálně fungující organizaci, ať už se jmenuje ministerstvo, nebo jakkoli jinak, není normální. Pochopili jste tu zásadovost toho sporu? Ty rozdílné, diametrálně rozdílné postoje? No my tedy ne. Opravdu, opravdu ne. Všichni chtějí být transparentní a ještě transparentnější, všichni to myslí dobře a ještě lépe, ale nemohou spolu dělat. Tomu moc dobře nerozumíme.
Škoda, my víme, že pan premiér byl od 17. hodin omluven, ale ani on neodpověděl na ty dotazy. Třeba jestli se vláda ztotožňuje s tím, co paní ministryně chce, a to jsou ty živé kauzy. (V sále je šum.)
V té debatě mě napadlo, paní ministryně říká, že není zkušený politik. Tak mně nedá, abych se zase přímo nezeptal. (Hlas z levé strany: Šššš.) Já jsem vstoupil do politické strany v roce 1991. Už je to 23 let. Chtěl bych se zeptat, kdy do nějaké politické strany vstoupila paní ministryně, jestli to náhodou nebylo dříve (smích některých poslanců ČSSD) než v roce 1991. A pak můžeme... (Poslanec Komárek vykřikuje: Úkoly můžeme dostat.) To nejsou úkoly. Já ho nesplním. Jako mám pustit Sklenáka, ale nepustím. Ještě navíc není přihlášený, pan předseda Sklenák. Omlouvám se za to familiérní oslovení. To bychom neměli. (Předseda Hamáček u lavice ČSSD - připomínka mimo mikrofon.) Ne pan předseda... No byla to dohoda bez nás. (Posl. Kalousek k posl. Stanjurovi před řečnickým pultem: To je procedurální.) Tak to je vaše dohoda, tak to jako akceptuji, že máte dohodu, ale my se na té dohodě nepodílíme, tak nechtějte, abychom dodržovali jiné dohody. To opravdu po nás nemůžete chtít.
Takže jsme se za dvě hodiny, kdy chodí paní ministryně debatovat, chodíte vy obhajovat kroky, nedozvěděli nic k tomu, co jsme chtěli, o generálním řediteli vězeňství, nic o tom, jak skončili náměstci, které si sama vybrala, a velmi málo jsme se dozvěděli o tom, co je vlastně příčinou toho stávajícího sporu. Nebo aspoň pro mě je to nepochopitelné, ten stávající spor. Nicméně zase úplně to zlehčovat, že to, co řekl pan bývalý náměstek Štern, je úplně vymyšlené, to si tedy nemyslím. (Poslanci stojící před lavicemi jsou velmi neklidní.)
Já bych chtěl prostřednictvím pana místopředsedy uklidnit pana předsedu Sněmovny, že pustím řádně přihlášeného pana předsedu klubu KDU, který půjde hned po mně, nebojte, aby stihl načíst svůj procedurální návrh. Neříkám to proto, abych tady uměle mluvil ještě pět minut, a pak vám řekl: je 19.01, končíme. Fakt, buďte v klidu. My jsme to chtěli dělat ráno. Mohli jsme to mít dávno za sebou. Uvidíme. Jestli si pak myslíte, že se už nebudu hlásit do debaty, klidně to může být, ale já bych tak optimistický nebyl.
Já bych očekával od těch, kteří spolu s námi podpořili zařazení toho bodu, a oznámil to pan předseda Faltýnek, pokud se nepletu, po poradě, což jsme taky ztratili asi třicet minut, že jo, abychom byli přesní, že ti, kteří hlasovali pro ten bod, že navrhnou nějaké usnesení.
Takže já pustím pana předsedu poslaneckého klubu KDU. Ujišťuji vás, že my nějaké návrhy usnesení máme, předložíme je a budeme rádi, když o nich budeme debatovat ještě předtím, než budeme hlasovat.
Pane předsedo, je to vaše.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi klubu ODS. A nyní předseda klubu KDU-ČSL pan Jiří Mihola. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Jiří Mihola: Děkuji za ten prostor. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, jménem dvou poslaneckých klubů, KDU-ČSL a ČSSD, navrhuji, aby Poslanecká sněmovna jednala a meritorně i procedurálně hlasovala dnes po 19. hodině. (Náhlý hluk v sále.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, i když u tohoto bodu to není jistě nutné, protože nejde o zákon, ale vnímám procedurální návrh pana předsedy Miholy, že to je o zákonech, jednat po 19. hodině. Rozumím tomu správně? (Předseda Mihola - odpověď mimo mikrofon z pravé části sálu.) Uvádíte mě docela do složité situace jako řídícího. Takže ano, rozhodneme bez rozpravy.
Odhlásím vás. Požádám vás o novou registraci. Prosím, přihlaste se svými registračními kartami. (V sále sílí hluk.)
Vnímám návrh pana předsedy Miholy, když tak abych nebyl nařčen, že snad tady mám jiné zájmy než předsedajícího, že návrh je procedurální, týká se zákonů, které budeme projednávat meritorně i po 19. hodině.
Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 125 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuju.
V hlasování pořadové číslo 125 z přítomných 140, pro 59, proti 48. Návrh nebyl přijat. ***