Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Bartošek)

15.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb.,
o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, a zákon
č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně
souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 257/ - prvé čtení

Z pověření vlády návrh měla uvést ministryně práce a sociálních věcí, ale poprosím pana ministra Mládka o přečtení tohoto návrhu. Prosím, ujměte se slova.

 

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Novela zákona o sociálních službách především upřesňuje pravidla pro poskytování dotací na financování sociálních služeb. O dotacích pro poskytovatele sociálních služeb na rok 2015 budou poprvé rozhodovat kraje namísto Ministerstva práce a sociálních věcí.

Novela stanovuje přímo v zákoně o sociálních službách tzv. směrná čísla, a to výši procentního podílu každého kraje na celkovém ročním objemu finančních prostředků vyčleněných ve státním rozpočtu na podporu sociálních služeb pro příslušný rozpočtový rok. Touto úpravou dojde ke stabilizaci poměrů směrných čísel a zvýší se transparentnost financování sociálních služeb. Zároveň dojde k větší provázanosti financování sociálních služeb na střednědobý plán rozvoje sociálních služeb, který je kraj povinen zpracovat. Z důvodů urychlení postupu při poskytování dotací se navrhuje, aby o poskytnutí finančních prostředků na jednotlivé sociální služby a jejich výši rozhodovala rada kraje dle podmínek stanovených zastupitelstvem kraje.

V souvislosti s úpravou financování sociálních služeb se nově stanoví povinnosti krajů určovat ve spolupráci s obcemi síť sociálních služeb na území kraje. Síť sociálních služeb bude součástí střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb kraje a má zohledňovat rozsah sociálních služeb potřebných k napomáhání řešení nepříznivé sociální situace osob na území kraje v souladu s jejich zjištěnými potřebami.

Další významnou úpravou zákona o sociálních službách je převod působnosti k provádění inspekce poskytování sociálních služeb z úřadů práce na Ministerstvo práce a sociálních věcí. Smyslem této úpravy je snížit rozsah agendy vykonávané Úřadem práce ČR, který by se měl primárně zaměřovat na aktivní politiku zaměstnanosti.

Navrhovaným zákonem se také stanovuje bezplatné poskytování pečovatelské služby pozůstalým manželům a manželkám po účastnících odboje starším 70 let, které bylo k 1. lednu 2014 zrušeno.

Dále se v zákoně o sociálních službách navrhují některé úpravy v oblasti správních deliktů a rovněž navazující legislativně technické úpravy.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane ministře, a nyní poprosím, aby se slova ujala zpravodajka pro prvé čtení paní poslankyně Jana Hnyková. Prosím, ujměte se slova, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jana Hnyková: Dobrý večer. Pane předsedající, vážené dámy, vážené kolegyně, pan předkladatel vlastně řekl všechno. Já jsem si svůj projev velmi zkrátila, protože vidím, že řady prořídly, že zákon o sociálních službách příliš nikoho nezajímá. Chápu to, protože sociální služby budeme potřebovat až někdy jindy. Přesto bych ještě k této oblasti dodala některé věci, které považuji za velmi důležité.

Chci říci, že k převodu financí, dotací na kraje se sešel v předstihu jak podvýbor pro nepojistné dávkové systému, zdravotně postižené seniory a sociálně ohrožené skupiny, ale i mimořádně výbor pro sociální politiku, protože jsme chtěli vědět o této problematice více, jak daleko je příprava této novely zákona a jaká je příprava krajů.

Jako zpravodajka podporuji novelu tohoto zákona, a to hlavně převod financování dotací na kraje. Přesto mám k této novele výhrady a věřím, že po projednání ve výboru pro sociální politiku vše řádně probereme, vyjasníme si a Ministerstvo práce a sociálních věcí bude reflektovat nejen na moje připomínku, ale že i napraví ostatní.

Úvodem svého krátkého hodnocení musím konstatovat, že Ministerstvo práce a sociálních věcí připustilo po letech, že současná právní úprava je zcela nevyhovující, neboť nezaručuje dostatečnou ochranu a transparentnost systému financování sociálních služeb, což považuji za velmi smutné konstatování, protože právě v minulosti jak zdravotnické odbory, tak i Českomoravská konfederace odborových svazů na tuto problematiku dlouhodobě upozorňovaly.

Nesouhlasím ani s tím, aby se proces financování sociálních služeb uskutečňoval nadále metodickým pokynem Ministerstva práce a sociálních věcí místo na základě prováděcího právního předpisu. Nerozumím, proč po tolika letech diskusí o podobě a obsahu prováděcího právního předpisu je navržena pouhá metodika s tím, že její závaznost bude dána tím, že se stane přílohou každého individuálního správního rozhodnutí pro každý kraj. Kromě jiného v tom spatřuji obcházení jednoho ze základních principů právního státu. Proto budu požadovat předložení prováděcího předpisu hned od začátku platnosti této novely zákona. Jak jsem se informovala, je to otázka přepracování necelého jednoho měsíce, a ne až od roku 2016. Je nutné říci, pokud zůstane pouze metodika, je nutné zavázat zastupitelstvo kraje k přijetí metodiky ministerstva tak, aby zde nevzniklo 14 různých přístupů k financování sociálních služeb v kraji.

Vidím i zde velké nebezpečí ve financování sociálních služeb do budoucna, protože dotace a jejich výše je fixována na tuto vládu a na jejich koaliční smlouvu, a výše procentního podílu kraje na celkovém ročním objemu finančních prostředků vyčleněných ve státním rozpočtu na podporu sociálních služeb pro příslušný rozpočtový rok je daná v příloze tohoto zákona a je opravdu velmi nebezpečná. Jsem přesvědčená, že dotace by měla být mandatorním výdajem státního rozpočtu s přesně stanoveným způsobem a účelem, a tak závazná i pro další léta a budoucí vlády, abychom zajistili stabilitu sociálních služeb, než bude připravené jiné dofinancování sociálních služeb.

V závěru nemohu souhlasit ani s tím, že navrhovaná úprava zákona nepřináší rizika na krajské úřady. Vždyť vzrostou nároky na činnost související s realizací dotačního řízení kraje, novou agendou příjemců dotací, výplatou dotací, vedením agendy k jednotlivým službám, kontroly vykazování dat o poskytovaných sociálních službách. Jestli toto bude zohledněno ve výši příspěvků na výkon státní správy v přenesené působnosti, a protože realizace dotačního řízení na poskytování sociálních služeb je výkon státní správy v přenesené působnosti. A já si myslím, že na toto zohlednění není brán zřetel.

Jen v krátkosti, jak jsem vám řekla některé připomínky. Myslím, že o tom povedeme podrobnou debatu právě ve výboru pro sociální politiku, a souhlasím s organizačním výborem, aby to bylo i tomuto výboru přiděleno, a také navrhuji zkrácení lhůty k projednání na 50 dnů. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkují paní zpravodajce. Nyní tedy otevírám obecnou rozpravu, do které v tento moment eviduji pět přihlášek. První je s přednostním právem pan poslanec Stanjura.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Původně jsem se chtěl ptát, ale ministryně není přítomna, tak nebudu trápit ministra průmyslu. Myslím, že by to nebylo vůbec produktivní.

Nicméně jsme na mimořádné schůzi. Vládní koalice prohlasovala jednání po 19. i 21. hodině. Proč ne. Taky jsme to dělávali. Podívejte se na ty vládní lavice (sedí tam pouze jeden ministr), podívejte se, jak těm ministrům mimořádně záleží na tom, aby tady ty zákony dobře vysvětlili, podpořili, získali podporu. Opravdu mimořádná situace, mimořádný zájem, zejména nepřítomných ministrů.

Asi projde i to zkrácení, když jsme tady schválili tolik zákonů, tak proč by tady chudák tento zákon neměl mít zkrácenou lhůtu. Jenom upozorňuji, že zářijová schůze je naplánovaná na jeden týden. No to se teda fakt těším, jak to půjde, jak to bude sypat za ty čtyři jednací dny. Doporučoval bych organizačnímu výboru, aby nám změnil harmonogram na druhé pololetí, protože reálně už dneska víme, že neodpovídá tomu, co se stane.

K tomuto návrhu zákona. Je tam několik rizik. My jsme podali poslanecký návrh zákona, chtěli jsme o rok odložit účinnost toho převedení. Ten samotný fakt převedení podporujeme. A my vám řekneme proč. A které věci nejsou vyjasněné a nejsou ani v tom zákoně.

Je docela v uvozovkách hezké, že tam jsou procenta, kolik přijde na jednotlivé kraje. To je docela zajímavá matematická úloha. Můžeme si to zkontrolovat, jestli ta suma dělá sto procent. Ale nevím z čeho. Neznáme tu cifru, která se bude dělit. Paní ministryně někdy v březnu říkala, že to bude 10 miliard, pak říkala 8 miliard a dneska říká 7,2 miliardy. No uvidíme. Já rozumím tomu, že to bude až v návrhu státního rozpočtu. Ale pokud si tady hrajeme na to, že to bude tři roky fixováno, a hrajeme si na procenta, tak by bylo dobré vědět, kolik to bude dělat.

Když budu mluvit ze svého kraje, a poprosil bych všechny své kolegy z Moravskoslezského regionu, aby se podívali na to procento, já myslím, že to procento není adekvátní velikosti kraje a sociálním problémům našeho kraje, že to procento je příliš nízké. Ale i tak je rozdíl, jestli je to 12 procent, nebo 11,99 z 10 miliard anebo ze 7 miliard. A opravdu je rozdíl třeba mezi hlavním městem a Moravskoslezským regionem necelá čtyři procenta. Nevím, jestli je to správné. Doufám, že bude dostatek času to prodebatovat ve výboru či ve výborech.

Druhá věc, která není vydiskutovaná, která není jasná a která vzbuzuje oprávněné obavy poskytovatelů sociálních služeb, jejichž zřizovatelem není kraj. My ty peníze dáme kraji a všichni ostatní, zejména nestátní, a v tom správném slova smyslu nestátní, to znamená ani státní, ani krajské, ale platí to i o městských, mají oprávněnou obavu, že kraj zcela logicky si upřednostní svoje zařízení na úkor obecních, městských a soukromých. Nejsou daná žádná pravidla, aby se tak nestalo.

Další problematická věc, která by tam podle našeho soudu být měla, když už ty kraje dostanou tak obrovskou pravomoc, aby měly povinnou spoluúčast. Pokud bude mít kraj povinnou spoluúčast třeba ve výši 15 procent, myslím si, že mnohem zodpovědněji bude vybírat smysluplné projekty, protože bude muset dávat i svoje peníze, ne takzvané peníze, které mu přitečou ještě k tomu mandatorně ze státního rozpočtu. Pak se sejde krajské zastupitelstvo a ti - jako bývalý krajský zastupitel o tom něco vím, seděl jsem tam jedenáct let - nějak rozhodnou. A logicky budou preferovat opět ty svoje.

Takže to jsou ty hlavní problémy, které se musí vyjasnit. Úplně nejlepší by to bylo o rok odložit. Už teď ministerstvo přiznává, že první peníze při změně systému dorazí zřejmě v dubnu. Ale neziskové organizace nejsou ty, které mají rezervní fondy, které mají peníze v bankovních domech a které jsou schopny tři čtyři pět měsíců počkat na dotaci a vydržet z vlastních zdrojů.

Nebudeme navrhovat žádné zamítnutí ani vrácení, podpoříme propuštění do druhého čtení a jenom opakuji, že by bylo mnohem lepší, kdybychom to celé o rok odložili. Pak jsme schopni i podrobně debatovat o těch problémech, které jsem tady nastínil - spoluúčast, rozdělení mezi kraje a jasná pravidla. Bylo by přece velmi dobré, kdyby byla jasná pravidla financování, třeba že by byly stejné ceny za úkony nebo za lůžko. To je logické, mít cenu za úkon a podle toho poskytovatele sociálních služeb dotovat. A když to někde jde levněji, tak ušetří, a když to někdo dělá dráž, tak prostě se bude muset zlepšit, nebo nebude mít místo ani na trhu sociálních služeb.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Mám zde s faktickou poznámkou pana poslance Novotného.

 

Poslanec Josef Novotný: Děkuji za slovo. Dobrý den. Já jenom chci ubezpečit prostřednictvím předsedajícího pana Stanjuru o tom, že kraje opravdu již několik let v době, kdy vládla vláda koalice ODS a spol., musela v lednu, v únoru a v březnu předfinancovávat všechny organizace. Karlovarský kraj pravidelně vyčleňoval několik milionů korun, než přijdou první peníze z příslušného ministerstva, aby ty organizace, a nebyly to pouze organizace kraje, vůbec přežily. To je jedna poznámka.

Druhá poznámka. Já si neumím představit, že budeme upřednostňovat organizace kraje. Já se jenom obávám toho, že peněz bude stále málo, protože jich nikdy není dost, a samozřejmě že na kraje se budou valit obrovské připomínky, že to špatně dělají, že to špatně rozdělují. Doteď tyto připomínky chodily na Ministerstvo práce a sociálních věcí.

Takže tolik jenom dvě připomínky, že opravdu kraje se chovají zodpovědně a snaží se vyváženým způsobem rozdělovat peníze.

Na druhou stranu musím ještě říct jednu věc, že jestliže v roce 2000 například ve Středočeském kraji bylo 170 neziskových organizací, tak dneska jich je tam 760 a to se nedá ufinancovat! Takže je potřeba se na to dívat ze všech stran a nemyslím si, že by se kraje chovaly nezodpovědně. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další faktickou poznámku má přihlášenu pan poslanec Sklenák.

 

Poslanec Roman Sklenák: Děkuji za slovo. Já se musím zastat nepřítomné paní ministryně Marksové a vysvětlit její nepřítomnost. Samozřejmě těžko plánovat, kdy přijde na řadu bod, který má daný ministr předkládat v situaci, kdy jsou ohlašovány obstrukce a mnohatýdenní jednání. Paní ministryně velmi stála o to, aby svoje body zde mohla přednést a vysvětlovat, a když viděla průběh projednávání schůze včera, tak zkrátila svoji zahraniční cestu, pracovní samozřejmě, na které je, o jeden den a teď je možná někde v letadle a směřuje sem. Mrzí mě ta poznámka, protože i ze strany ODS zde dnes byla projevena vůle, abychom projednávali všechny body v prvním čtení.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji za dodržení času. Další faktickou poznámku má pan poslanec Stanjura.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: To je pravda. Já jsem slíbil, že nebudeme navrhovat přerušení toho bodu do příchodu ministryně, a také jsme to neučinili a tu dohodu držím.

K obstrukcím. My jsme je oznámili včera, osm dnů předem, než je spustíme. Takže si myslím, že to není nic překvapivého, řekli jsme to včera na tiskové konferenci a řekli jsme, že to uděláme u posledního bodu schůze a že nebudeme obstruovat u těch předchozích 24. To jsme také oznámili. Můžete nám to vyčítat, ale já myslím, že to je korektní postup, že se nepřekvapujeme na poslední chvíli. A tu poznámku jsem si odpustit nemohl, protože paní ministryně je tedy v letadle, to je možné, ale počet ministrů se tím nijak zásadně nezmění z toho počtu členů vlády. Včera nebo v úterý ve dvě na ty fotky, jak tady jsou všichni, tu seděla celá vláda, a teď už nejsou. Ale nic proti.

Já jsem chtěl reagovat ale na pana hejtmana. Myslím, že se nemusíme přesvědčovat, který kraj nebo které město ještě dodává nějaké peníze do sociálních služeb, ale mluvíme o původně státních penězích, mluvíme o tom balíčku, který v tom systému kofinancování nedávaly ani města ani kraje, ale stát. A stát se této pravomoci zbavuje. My říkáme: dobře, to nám nevadí, ale musí být jasná pravidla. To je všechno.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Žádnou faktickou poznámku v tento moment neeviduji. Pan poslanec Zavadil.

 

Poslanec Jaroslav Zavadil: Dobré odpoledne, vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, vážení tři členové vlády. Já si myslím, že je dobře, že nechcete jaksi bojkotovat a že chcete tento zákon, který já vnímám jako velmi důležitý, propustit do dalšího čtení. To je první poznámka.

Druhá poznámka. My také stojíme o pravidla, protože i já jsem přesvědčen, že není možné, abychom metodickým pokynem umožnili poskytování těchto finančních prostředků tam, kam by měly jít, takže já si myslím, že tady není rozpor, že spíš jde o to, abychom využili doby, která před námi je, aby se to samozřejmě prohnalo výborem, kterému to patří, a tím se k tomu hlásím, že sociální výbor je náš výbor a že tam dokážeme i prostřednictvím vašich poslanců si tyhle věci vyříkat a že závěr k tomu bude takový, že nakonec tady budeme schopni tuhle normu přijmout.

Jenom snad malinký apel prostřednictvím pana místopředsedy. Víte, ona ta účast tady, ono je to na vašich lavicích i na našich lavicích znát. (Posl. Stanjura: Jde o vládu.) Já se nebavím teď o vládě, já se teď bavím o poslancích, protože ona tam padla i poznámka vůči poslancům, takže to bych nerad. (Námitka.) Já jsem to takhle jaksi dostal naprezentováno. Jestli to bylo jenom vůči vládě (ano), pak se vám, pane kolego, hluboce omlouvám! (K posl. Stanjurovi.) Což jsem od vás - nemyslím od vás, ale od vašich poslanců - mnohdy neslyšel.

Takže já bych ukončil svoji řeč tím, pokusme se to tedy velmi rychle projednat, pustit to do druhého čtení, přikázat to výboru pro sociální politiku a tam bude prostor na to, abychom si tyhle věci vyříkali a abychom si to tam vydiskutovali. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další s faktickou poznámkou je paní poslankyně Hnyková.

 

Poslankyně Jana Hnyková: Dobrý večer. Já chci reagovat prostřednictvím pana předsedajícího na pana předsedu poslaneckého klubu sociální demokracie. Já jsem ho na to upozorňovala. Máme tady před sebou další dva důležité zákony, které se týkají MPSV, a není tady odpovědný ministr. Já nic nemám proti panu ministru Chládkovi, ale prostě si myslím, že tady by k tak důležitým věcem měla paní ministryně sedět. A to, že prodloužil to jednání po 19. a 21. hodině, je sice hezké, ale chybí nám tady odpovědný člověk. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Vypnu čas a pan ministr se hlásí s faktickou poznámkou.

 

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek Já bych jenom drobnou poznámku. Já jsem Mládek, nikoliv Chládek. Ten tu není. (Pobavení a potlesk.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další faktickou poznámku má pan poslanec Stanjura.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já jsem tu přestřelku o účasti či neúčasti odstartoval, tak bych ji rád ukončil. Mně tady paní ministryně v tuto chvíli nechybí. Já myslím, že bude dostatek času ve výborech, jak jsme řekli, proto jsem říkal, že nebudeme navrhovat přerušení projednávání všech tří bodů do příchodu paní ministryně. A já, i když nechtě, se jí musím gentlemansky zastat. Někteří předkladatelé tady dneska byli, a stejně nám nic neodpověděli a nic o tom zákonu nevěděli. (Pobavení a potlesk vpravo.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. A nyní již přistoupíme k řádně přihlášeným do rozpravy. První z nich je paní poslankyně Hana Aulická. Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Hana Aulická-Jírovcová: Já děkuji, pane předsedající. (Z pléna: Dvě minuty!) Mám to zkrátit na dvě minuty a všichni tady měli faktické poznámky, tak to je nespravedlivé!

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Máte času, kolik si vezmete, paní poslankyně. Vy jste řádně přihlášena.

 

Poslankyně Hana Aulická-Jírovcová: Děkuji. Vážené poslankyně, vážení poslanci, k předloženému sněmovnímu tisku č. 257, novely zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, máme i my několik zásadních připomínek.

V důvodové zprávě předložené novely je u návrhu změny § 101 zákona o sociálních službách použito tvrzení, že současná právní úprava nezaručuje transparentnost systému financování sociálních služeb. S touto argumentací však nemůžeme souhlasit. Souhlasíme s tím, aby bylo uzákoněno směrné číslo, tedy alokace finančních prostředků jednotlivým krajům, avšak proces finanční podpory tak, jak byl realizován dosud, nebyl dále netransparentní, neboť byla pro poskytovatele dána jednotná metodika, jako jsou průměrné úhrady od uživatelů, uznatelné a neuznatelné náklady, jednotný systém převodu prostředků apod. Stanovený postup v hodnocení jednotlivých krajů a odůvodnění nepodpoření některých služeb bylo oficiálně zveřejněno poskytovatelům na webových stránkách MPSV. Stanovený postup schvalovalo Ministerstvo práce a dále pak docházelo k přímé obhajobě navržených reálných podpor kraji před zástupci MPSV.

Naopak v současné době dochází k vytváření individuálních metodik jednotlivých krajů, které mohou být značně odlišné, pouze mají možnost opřít se či využít některé body z metodiky vydané Ministerstvem práce a sociálních věcí. Pro poskytovatele to tedy znamená, že pokud budou podávat žádost na služby v několika krajích, setkají se s odlišnými metodikami i postupy hodnocení stanovených rozpočtů, povinných příloh apod. Dále se pak mohou setkat s odlišnými termíny obdržení dotace, a co více, s odlišnou formou podpory, jako je dotace, příspěvek zřizovatele, režim rozhodnutí SGEI apod. V současné době velké riziko vidíme ve stanovení této sítě služeb, která dosud nebyla nikde definována. Stavět je pouze na tom, jak bylo doporučeno ze strany MPSV, zda dostala finanční podporu ze strany kraje, či nikoliv, nevidíme jako vhodné a žádoucí. Mnohdy se jedná o služby, které byly podporovány v jiných programech a grantech, či během roku vzniknou na základě poptávky, a tudíž nemohou být v síti jasně definovány. K sestavení této sítě, aby byla odpovídající a kvalitní, je potřebný delší časový úsek, než je dán ze strany MPSV, které si stanovení této sítě zapracovalo do novely zákona. Ačkoliv účinnost zákona bude pravděpodobně v roce 2015, je tato síť vyžadována již na dotační řízení vypsané v tomto roce.

Další velké úskalí z hlediska kvality sítě sociálních služeb, která musí být definována, vidíme v právní úpravě zákona týkající se převodu inspekcí na MPSV. Původní úprava, která předpokládala přechod inspekcí na kraje, byla schůdná a přinášela krajům určité výhody. Byla navázána úzká spolupráce s registrátory služeb, hodnoticí skupinou dotací a kontrolními skupinami dotací.

Tím by bylo možné pružně reagovat a plánovat neboli vytipovávat kontrolované subjekty dle zjištěných informací ze strany obcí o porušení zákona a neposkytování služeb v souladu se zákonem s ním. Docházelo by k okamžitému předání informací o výstupech z kontrol atd. Aktualizovat síť sociálních služeb a ohlídat správné nastavení optimálních kapacit na základě kvality poskytovaných služeb by tak bylo mnohem jednodušší a hlavně pružnější. Spolupráce hodnoticí komise, plánovačů, kontrolních skupin, registrátorů a inspektorů je jedinou zárukou toho, že v krajích nebudou služby posuzovány z hlediska výkaznictví o kvantitativních údajích, ale z hlediska kvality poskytovaných služeb.

Metodika vydaná Ministerstvem práce a sociálních věcí se také dostává do rozporu s návrhem změny zákona o sociálních službách. V § 101 odst. 2 poslední věta totiž zní: O poskytnutí finančních prostředků na jednotlivé sociální služby a jejich výši rozhoduje rada kraje v souladu s podmínkami stanovenými zastupitelstvem kraje. Zde je nutné postupovat dle § 36 odst. 1 písm. d) zákona 129/2000 Sb., o krajích, kde je zastupitelstvu vyhrazeno poskytování finančních prostředků obcím z rozpočtu kraje a kontrola jejich využití. V § 36 odst. 1 písm. c) zákona o krajích zastupitelstvu je vyhrazeno rozhodování o poskytování dotací spolkům částkou nad 200 tis., nejedná-li se o účelové dotace z prostředků státního rozpočtu. Pak lze předložit rozhodování radě kraje, avšak v souladu s § 28 odst. 12 zákona o krajích, o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. To znamená, že návrh zákona by musel být upraven tak, že kraj by zasílal finanční prostředky organizacím, zřízeným obcím či přímo sociálním službám, jak už tento princip funguje např. při poskytování dotací na přímé náklady školských zařízení dle zákona 561/2004 Sb., školský zákon.

Na metodiku zveřejněnou MPSV reagují příslušné odbory v současné době krajů tak, že propočítávají nákladovost služeb dle uvedených vzorců a tyto vzorce upravují dle informací a údajů služeb, které jsou jim dostupné. Ne všechny vzorce jsou totiž v souladu s údaji uváděnými v loňském formuláři žádostí o dotaci. Není tedy vždy možné vzorec použít tak, jak je uveden, ale upravit ho podle dat, která jsou od poskytovatelů žádosti skutečně požadována a na jejichž základě je možné maximální výši podpory stanovit.

Hlavní úskalí, možná však spíše hlavní důvod, je, že metodika nehovoří o možném dofinancování nově vzniklých služeb během roku. Tyto služby mohou vzniknout především na základě transformace pobytových zařízení, příp. na základě potřeby zajistit službu v lokalitě, kde služba chybí a poptávka po ní je definována ve střednědobém plánu sociálních služeb. U služeb zapojených v individuálních projektech kraje jsou v rámci projektu dotčené obce upozorňovány na návrat služeb do běžného financování a na přechod financování na kraj a dále pak na povinnost vícezdrojového financování služeb, kde by z deseti procent mělo jít o podporu z veřejných zdrojů, mezi něž patří i obce. U obcí, které služby finančně nepodporují, je vyvíjen ze strany krajů apel na jejich potřebnost, která je na finanční potřebě závislá a bez níž by služby v regionu nemohly být poskytovány. Je tedy velice zřetelné, že do financování sociálních služeb se musí zapojit všechny úrovně, tedy nejen kraje, ale i obce, pro které to bude v mnoha případech velice nepříjemný zásah do jejich rozpočtu. Na tento přechod financování se kraje připravují již několik měsíců. Je ale nutné podotknout, že již nyní jsou na kraje kladeny vysoké nároky z hlediska časové náročnosti všech příprav.

Na závěr mi dovolte říci, že náš klub podpoří novelu zákona o sociálních službách v prvním čtení, ovšem budeme předkládat pozměňující návrhy, které napomohou ke stanovení lepších podmínek pro celkový přechod financování sociálních služeb na kraje. Já vám děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další přihlášenou do rozpravy je paní poslankyně Chalánková. Máte slovo.

 

Poslankyně Jitka Chalánková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Už bylo řečeno mnohé a řekla bych i velmi podrobně a konkrétně, takže se snažím spíše doplnit, protože s mnohými z předřečníků musím velmi souhlasit.

Také za naši bývalou koalici musím říct, že jsme hlasovali pro odsun účinnosti novely zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, o jeden rok. V současné situaci, jak jsme postaveni před způsob převedení těchto finančních prostředků na kraje, se domnívám, že bude nutné tento odsun dále pozměňovacím návrhem prodloužit, a za sebe a za klub TOP 09 se domnívám, že by bylo lepší odsun posunout ještě déle než o jeden rok, ale minimálně o jeden rok. Domnívám se, že lépe by bylo o dva až tři roky. Proč, vysvětlím později.

Jednak jste slyšeli něco o převodu kompetencí k výkonu inspekce. Já tam chci jenom upozornit, že kraje přece jen budou za poskytovateli služeb chodit na kontroly, ale nikoliv kvality sociálních služeb, ale využití dotace. V čem tkví nebezpečí, k tomu se ještě dostanu.

Jednání výboru pro sociální politiku, které již probíralo metodiku Ministerstva práce a sociálních věcí pro poskytování dotací ze státního rozpočtu krajům a hlavnímu městu Praze, jsme přerušili, neboť jsme byli seznámeni s touto metodikou, a dá se říci, že jsme byli i velmi překvapeni, že se nám dostává do rukou metodika k něčemu, kde účinnost teprve nastane. Jednání bylo přerušeno také vzhledem k nepřítomnosti paní ministryně, na kterou jsme měli spoustu dotazů.

V čem vidím největší úskalí této metodiky, je, že tato metodika byla připravena úřednickou cestou na Ministerstvu práce a sociálních věcí a ta čísla, o kterých bylo hovořeno jako o směrných číslech z dotace, která nebude jasně stanovena a nebude závazná z roku na rok, tak tato směrná čísla v procentech byla stanovena čistě administrativně na základě dohody s Asociací krajů. To úskalí tkví v tom, že kraje jsou zároveň poskytovateli sociálních služeb a jsou také zřizovateli příspěvkových organizací. Tak na to jen upozorňuji. Zde je jasný střet zájmů. Takže jedná se o čistě úřední postup, který nám byl předložen na výboru. Nevím proč, asi zjevně možná na vědomí, snad ne k odsouhlasení.

V této metodice je také napsáno, jakým způsobem budou kraje schvalovat rozdělení dotací, a to ve svých orgánech v radě a v zastupitelstvech kraje. Já se domnívám, že takto by nám úředníci směrem ke krajům a k samosprávám postupovat neměli. To byl ten moment, kdy jsem si řekla, že takto určitě ne.

A zde se zastavme a bavme se o systémové změně financování. Ta měla nastat. Jak byly financovány sociální služby dříve? Do roku 2006 jsme měli financování sociálních služeb třemi směry: Peníze šly ze státního rozpočtu jednak obcím na organizace, které zřizovaly obce, a zde byla dotace na lůžko vypočítaná a pravidelně valorizovaná podle potřeby po roky. Dále to byla účelově vázaná dotace na poskytování sociálních služeb neziskovými organizacemi, která šla prostřednictvím krajů. Se znalostí věcí a terénů tyto kraje potom rozdělovaly konkrétním sociálním službám. Nenastal s tím žádný problém, zejména z toho důvodu, že kraje dokázaly tyto dotace poslat těmto neziskovým organizacím již do poloviny února daného roku. A poslední balík byla dotace na výkon zřizovatelských funkcí pro příspěvkové organizace krajů.

Zákonem číslo 108/2006 Sb. toto vše bylo zrušeno a nahrazeno tzv. příspěvkem na péči, kdy po dlouholetém, snad čtrnáctiletém vyjednávání s Národní radou zdravotně postižených apod. byl konečně tento zákon schválen. Bylo určeno, že si žadatelé o sociální služby budou tyto služby kupovat a podle toho se stanoví síť těch poskytovatelů. Někteří zaniknou, nezaniknou a takto vlastně tato síť vznikne. No, to se nestalo. Navíc na tyto mandatorní výdaje jsou poskytovány dotace na výkon sociálních služeb. Jenže - celkový objem finančních prostředků v roce 2006 na poskytování služeb činil asi 13 mld. korun. Pro rok 2014 jsme na 26,5 mld. korun, z čehož 20,5 mld. korun činí příspěvek na péči.

Je jasné, že se nám mění demografická struktura obyvatelstva, takže je potřeba většího objemu finančních prostředků na sociální služby, ale zároveň je nejvyšší čas se začít bavit o systémové změně financování sociálních služeb. A zde se můžeme bavit o rozdílných kategoriích. Týká se to osob se zdravotním postižením. Těch je méně a zaslouží si třeba v jednotlivých příspěvcích i vyšší částky vzhledem k těm postižením, ale zároveň zde máme rozsáhlou skupinu seniorů, kteří potřebují sociálně zdravotní péči, a tam je určitě dobré se začít bavit s resortem zdravotnictví, jak má vypadat dlouhodobá péče o tyto osoby.

Takže ten problém je velmi složitý a velmi široký, opravdu to nejde jednoduchou metodikou překlopit nenárokovou dotací ze státního rozpočtu. Takže když si rozdělíme procentuálně směrná čísla z nenárokové dotace, tak také se můžeme dočkat toho, že nenároková dotace může činit nulu - ale to jsem nadsadila. Proto žádáme a budeme uplatňovat pokus o odsun této změny financování na kraje nejméně o rok, lépe o dva až o tři. Aby mohla nastat debata o systémové změně financování sociálních služeb.

Na co bych ještě chtěla upozornit a co tady ještě nezaznělo, tu metodiku už radši rozebírat nebudu, ale týká se to otázky nebezpečí vůbec vyjednání veřejné podpory. Protože z důvodové zprávy máme napsáno, že financování sociálních služeb bude řešeno jako služby obecného hospodářského zájmu v návaznosti na upřesňování a dobudování datové základny MPSV atd., atd. Ale my nevíme, jestli vůbec je vyjednaná možnost využití, jestli je vůbec vyjednaný způsob veřejné podpory na poskytování těchto služeb příspěvkovým organizacím krajů. Já se domnívám, že není, že zde narazíme na problém nesprávné veřejné podpory. Takže upozorňuji i na tento problém.

Nebudu již dále svou řeč prodlužovat. Ve výborech - my tedy nenavrhujeme zamítnutí, budeme hlasovat pro propuštění do výborů a do druhého čtení, ale zde ve výboru se budu snažit posunout účinnost o další minimálně rok, lépe dva až tři.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Dalším přihlášeným do diskuse je pan poslanec Vilímec.

 

Poslanec Vladislav Vilímec: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, již z předchozích vystoupení jasně vyplynulo, že tento zákon není dobře zpracován. Ten manévr převodu financování sociálních služeb na kraje jako takový nezpochybňuji. Ale v podobě, v jaké je připraven, je značně rizikový. I v případě klubu Občanské demokratické strany platí, že nebudeme navrhovat zamítnutí tohoto návrhu zákona hned v prvním čtení, ale jsem velmi skeptický, zda je možné tento návrh dostat do podoby, která by omezila rizika jak na straně poskytovatelů, tak na straně krajů.

Pan poslanec Novotný, také aktuálně hejtman Karlovarského kraje, zde mluvil o tom, že v předchozím volebním období kraje žádaly příslušné Ministerstvo práce a sociálních věcí a vládu o převod těchto finančních prostředků do dispozice krajů. Musím říci, já jsem zastupitelem Plzeňského kraje od samého počátku fungování krajů. Od roku 2000. Už v té době jsme žádali také o převod těchto prostředků. Tehdy byla levicová vláda v prvních dvou volebních, když jsem byl v radě kraje, a bylo nám sděleno, že je to příliš velké riziko, že se Ministerstvo práce a sociálních věcí obává, jak budou kraje postupovat, zda skutečně nevznikne 14 systémů financování sociálních služeb.

Tento návrh má ve dvou bodech značné problémy. Ten jeden bod, o tom mluvil nejen pan poslanec Stanjura, ale mnozí, je dán tím, že jde o nenárokovou částku ze státního rozpočtu. To znamená, každoročně paní ministryně nebo pan ministr musí žádat na vládě o jakousi částku na dofinancování sociálních služeb. Nikdo neví, jestli to bude osm miliard, sedm miliard, devět miliard, deset miliard. A teď nastává to největší nebezpečí. Tímto návrhem zákona se totiž zafixovává podíl jednotlivých krajů. Nevím, na základě čeho, protože když se podíváte do té přílohy, tak ty podíly ani nekopírují počty obyvatel krajů. To znamená, je to na základě pravděpodobně nějakého algoritmu, který byl stanoven úředníky Ministerstva práce a sociálních věcí, možná na základě celkového rozsahu aktuálních žádostí krajů. Ale přece není možné nastavit statický model a předpokládat, že žádná změna nebo žádní jiní poskytovatelé v dalších letech nebudou nebo se nebudou měnit. To je podle mne jedno z velkých rizik tohoto návrhu. Jsem z Plzeňského kraje a musím říci, že nejsem vůbec spokojen s tím procentem, protože procento pro Plzeňský kraj je jedno z nejmenších. Takže buď platí to, že v Plzeňském kraji je málo poskytovatelů sociálních služeb, málo klientů, anebo platí, že současné vedení kraje nedokázalo vyjednat lepší podmínky.

A druhá věc, která mi samozřejmě vadí a která zde také byla již vzpomenuta, je otázka vůbec systému rozhodování o těch dotacích. Byť nějaké dotační řízení můžeme vnímat v tzv. systému přenesené působnosti, tak nepochybně rozhodování o dotacích je v systému samostatné působnosti. Není možné, aby kompetence krajského zastupitelstva tímto zákonem byly předávány na krajské rady. Už tady jedna paní poslankyně vzpomínala školský zákon, ten je ale nastaven úplně jinak. Tam o rozdělování finančních prostředků rozhoduje krajský úřad v přenesené působnosti, nikoliv kraj v samostatné působnosti. To jsou věci, které neslouží, řekněme, pověsti Ministerstva práce a sociálních věcí nebo kvality toho zpracování. A byť platí to, že nebudeme navrhovat zamítnutí tohoto návrhu zákona v prvním čtení, tak naprosto souhlasím s paní poslankyní Chalánkovou, že by bylo nejlépe, aby se odstranila rizika, skutečně prodloužit účinnost nebo odložit účinnost toho manévru převodu financování na kraje do dispozic krajů minimálně o rok, ne-li o více, o dva roky, tak aby všechny ty věci v mezidobí mohly být nějak domluveny, mohly by být dotaženy do nějakého lepšího systému nebo do preciznějšího systému, než je tento návrh zákona.

Takže nechci dál mluvit o nějakých vyhláškách nebo metodických pokynech. Myslím paní poslankyně Aulická nebo paní zpravodajka mluvila o tom, že kdyby to zůstalo v rovině metodického pokynu, tak by Ministerstvo práce a sociálních věcí muselo přinutit krajské zastupitelstvo, aby s takovým metodickým pokynem souhlasilo, což já si skutečně nedokážu vůbec představit.

Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Opálka. Prosím, ujměte se slova.

 

Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Musím říci, že máme ještě jeden tisk s číslem 205, který řeší tuto situaci, ale je to z dílny ODS, ale odkládá pouze o půl roku. Což je docela nešťastné, protože v polovině roku granty rozdělovat je problém.

Ale chtěl jsem reagovat na to rozdělení mezi kraje. Víte, já bych byl nejradši, kdybychom to řešili v rámci rozpočtového určení daní tak, aby kraje měly jasně stanoveno, kolik peněz kdo bude mít. Ale máme s tím velký problém v tom, že ne každý kraj je na tom stejně. Někde je zasažení bývalou těžkou průmyslovou výrobou jiné, a proto jsou taky tak velké rozdíly.

Ten problém se řeší už nemálo let. Musím říci, že kraje dneska a v nedávné minulosti vlastně rozdělují ty granty. Devadesát devět procent toho, jak to rozdělí ony, tak to ministerstvo v podstatě jenom potvrdí. Takže kraje chtějí, aby se konečně litera zákona, který byl už také odkládán, naplnila. Jenže proti stojí poskytovatelé sociálních služeb, Národní rada zdravotně postižených a jiní. Myslím si, že na výboru tentokrát budeme mít velký oříšek, jak to vyřešit.

Dovolím si ale učinit už teď jeden návrh, aby kromě sociálního výboru to bylo přikázáno i rozpočtovému výboru. Protože to opravdu bude velký problém. My nemůžeme zafixovat nějakou stálou částku, která se nebude inflačně zhodnocovat, a navíc tam máme vnitřní dluh, neboť v sociálních službách již několik let nerostly mzdy, a my jim dáváme čím dál méně, ale ten boom sociálních služeb, protože se to stává pro některé i kšeftem, a já se to nebojím tady tak říct, přináší větší a větší náklady. Takže -

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Omlouvám se, pane poslanče, váš čas.

 

Poslanec Miroslav Opálka: Ano. To je všechno, jenom ten rozpočtový výbor zaznamenat.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Hovorka.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážení páni ministři, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych chtěl říct, že tento zákon není dobře připraven, a většina předřečníků tady popsala ty problémy a rizika. Já se shoduji s tím, co řekl pan poslanec Stanjura. Vystihl přesně ta rizika pro poskytovatele sociálních služeb. Já se domnívám, že už od té doby, kdy došlo k převedení peněz na uživatele za péči, toho příplatku za péči na jednotlivé uživatele sociálních služeb, tak od té doby se vlastně poskytovatelé sociálních služeb setkávají s mnoha problémy, které do dnešní doby nebyly vyřešeny, a neustále vlastně chybějí peníze na dofinancování sociálních služeb.

Chtěl bych říct, že uživatelé sociálních služeb potřebují kvalitní služby, ale zase poskytovatelé potřebují stabilitu. A ta stabilita v tomto sektoru bohužel doposud není a ani tímto zákonem nebude. V řadě případů mají kraje vlastní poskytovatele sociálních služeb a dochází tady k určité konkurenci mezi krajskými příspěvkovými organizacemi a těmi dalšími poskytovateli sociálních služeb. Je tady obava, že dojde k zvýhodňování krajských organizací na úkor těch ostatních.

Podle mého názoru není možné zafixovat nějakou tabulkou v příloze zákona výši procentního podílu na celkovém ročním objemu. To je naprosto špatně podle mě, když tak by to mělo být někde ve vyhlášce. Nemůže to být fixně nastaveno. A také poskytovatelé upozorňují na to, že každý kraj je jiný. Každý kraj má jiný počet obyvatel, jiný počet uživatelů sociálních služeb apod. Toto administrativní stanovení je velmi špatné.

Rovněž pokládám za nešťastné, že bude kompetence rady kraje rozhodovat o tom, kolik kdo dostane těch dotací. Mělo by to být v kompetenci zastupitelstva. A chci také říct, že nejsou dosud stanovena jasná kritéria, parametry, nejsou žádné normativy. To všechno je třeba dopracovat. Protože pokud pustíme tento zákon tak, jak je, tak budeme tady mít 14 dotačních řízení a v některých krajích bohužel může dojít k tomu, že někteří poskytovatelé nedosáhnou na peníze.

Unie zaměstnavatelských svazů k tomu dala stanovisko už v dubnu letošního roku. Požadovali zavedení alespoň rámcových postupů na centrální úrovni, zavedení a používání exaktních postupů a kritérií v každém kraji, které by umožnily zpětné ověření a kalkulaci obdržené výše státní dotace. Proti současnému, dosavadnímu systému zavést opatření, která by zaručovala transparentnost dotačního řízení. Umožnit zástupcům sociálních partnerů účast na regionálním dotačním řízení. Poskytovatelé sociálních služeb vyzvali Ministerstvo práce a sociálních věcí k zavedení možných exaktních postupů, kalkulačních vzorců, vyrovnávacích plateb, personálních normativů apod., na kterých v posledních měsících pracovalo, a také zveřejnění souhrnných žádostí krajů za rok 2014.

Z toho všeho, co tady bylo řečeno i předřečníky, se rovněž přimlouvám za to, aby tyto věci byly dopracovány a aby byla účinnost tohoto zákona odsunuta minimálně o jeden rok. Domnívám se, že nemůžeme postupovat v případě zákona o sociálních službách cestou pokus a omyl a nemůžeme si dovolit pokračování v těch chybách, které se tady děly od roku 2002. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji, pane poslanče. Táži se, zda je ještě někdo přihlášen do obecné rozpravy. Není tomu tak. (Protesty, hlásil se pan poslanec Zavadil.) Takže děkuji a končím - ještě s faktickou poznámkou pan poslanec Zavadil. Máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Zavadil: Já se všem omlouvám, ale víte co? Já vám něco povím. Tady se kupu let, a řada z vás tady seděla, nedokázaly sociální služby naplnit finančními prostředky. Každý rok jste se tady hádali, kolik set milionů je potřeba na to přidat. V letošním roce poprvé se stalo, že se na sociální služby dalo 7,2 miliardy, což samozřejmě nestačí na navýšení mezd, ale alespoň to stačilo na provozní náklady těchto sociálních služeb. To bych byl rád, kdybyste vzali v potaz. Že ten návrh zákona není dokonalý, o tom se nemusíme přesvědčovat. A já jsem přesvědčen, že řada věcí, které tady zazněly, a já je vnímám, se na tom výboru prostě projedná a že budeme dbát na to, aby se tam nedostaly peníze bez mašliček, aby se ty peníze daly nějak rozfrcat, a to si myslím, že je úkolem sociálního výboru.

Takže já bych doporučoval, abychom skončili tu debatu, byť ji teď já sám prodlužuji, ale cítil jsem potřebu tohle to říct. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nikoho do rozpravy dál přihlášeného nevidím, tudíž končím obecnou rozpravu. Táži se pana ministra, případně paní zpravodajky, zda si chcete vzít závěrečná slova. Není tomu tak. Budeme postupovat dál a budeme se zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Předseda Poslanecké sněmovny svým rozhodnutím navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro sociální politiku. Zaznamenal jsem zde návrh pana poslance Opálky přikázat to také rozpočtovému výboru, takže tento návrh trvá, a ptám se, zda má někdo ještě jiný návrh na přikázání. Není tomu tak, v tom případě přistoupíme k hlasování.

 

Nejdříve budeme hlasovat o tom, kdo souhlasí s tím, aby předložený návrh byl přikázán k projednání výboru pro sociální politiku.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro takto navržené usnesení, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Končím hlasování číslo 41. Přítomných poslanců je 144, pro tento návrh je 133, proti žádný. Tento návrh byl přijat.

 

Dále budeme hlasovat o tom, kdo souhlasí s tím, aby předložený návrh byl přikázán k projednání rozpočtovému výboru.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro takto navržené usnesení, nechť zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Končím hlasování číslo 42. Přítomných poslanců 144, pro návrh 132, proti žádný. Návrh byl přijat.

 

Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání výboru pro sociální politiku a dále rozpočtovému výboru. Tím končím projednávání bodu č. 15 a předávám řízení schůze.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Dobrý večer. Budeme pokračovat projednáváním bodu číslo

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.