(17.10 hodin)
(pokračuje Zahradník)
§ 24. "Úředník má zachovávati ve službě i mimo službu vážnost stavu." Mluvíme my také o stavu úřednickém? Máme na mysli nejenom zaměstnání, nejenom ten klan, ke kterému se chystáte, že jej vytvoříte, tu kastu? Máte také na mysli, že vytváříme stav, něco, na co ti lidé by měli být hrdí? Vždyť být úředníkem by mělo znamenat příslušet k nějakému stavu. To už ovšem naši předkové dobře věděli, co to znamená, a tak se také i chovali nejenom jako úředníci, ale i jako tvůrci tohoto zákona. Vyloučení úředníka z různých spolků, svazků, které by mohly narušit jeho postavení, je tedy samozřejmé. I my na to zřejmě myslíme.
"Úředník má se uctivě chovati ke svým představeným a ve styku s úředními soudruhy a podřízenými šetřiti slušného chování." Tak to doufám na to také myslíme.
Nás se netýká již vojenská služba, na kterou ale předkové myslet museli, protože museli zachovat po dobu konání prezenční služby výsady stavu úřednického a umožnit držiteli těchto hodností vrátit se po absolvování vojenské služby zpátky. V lednu netušili, co je čeká za půl roku nebo tři čtvrtě roku v tom roce 1914, tedy před oněmi sto lety, kdy tento zákon byl vydán.
Tento zákon dokonce myslí i na to, jak si má úředník počínat, uzavře-li sňatek. "Ožení-li se úředník, má to oznámiti ve čtrnácti dnech služebnímu úřadu." Tak to by u nás asi neprošlo, v naší genderově korektní době. My budeme totiž asi taky míti i úřednice. Tak to prosím asi pomineme, nebudu na tom trvat, abychom to do našeho zákona zapracovali.
Co se týká výdělkových vedlejších zaměstnání, která mají být oznámena služebnímu úřadu, i my... (Poznámka zpravodaje mimo mikrofon). Vy na to myslíte, věřím tomu, je to tam, v tom zákoně.
Tady je zajímavé ustanovení, na které vy jste také mysleli poměrně široce a bohatě, a už to tady bylo zmiňováno: "Úředník jest oprávněn užívati úředního titulu a má nárok na to, aby jak ve služebním styku, tak i v úředních vyhláškách byl nazýván tímto titulem." (Řečník se obrací k lavici zpravodajů.) Tituly jste přidělili. Zdalipak jste také mysleli na to, že má být ten titul používán a důsledně šetřen? Věřím tomu, že ano.
Naši předkové, vědomi si trvalosti času a trvalosti hodnot, také mysleli na to, aby úředníkům - a teď zase cituji: Úředníkům mimo službu, jakož i úředníkům ve výslužbě přísluší právo dále užívati svého úředního titulu. Avšak při všech úředních příležitostech a při všech vyhotoveních mají doložiti poznámku ke svému titulu, která označuje poměr mimo službu, poměr ve výslužbě." To my známe od našich rakouských přátel, ono krátké a. D. - Kreishauptmann ausser Dienst. Tak mě důsledně naši přátelé z Rakouska v dopisech titulují, pořád ještě. Mysleli jste na tyto tituly, věřím tomu. A dokonce jste, věřím tomu, i na jejich používání důsledně vzpomněli.
Ale na co jste nevzpomněli, a to vám musím velmi důtklivě vytknout, pane autore toho zákona, a to je uniforma. Naši předkové stanovili právo - cituji opět: "Úředník má právo nositi uniformu v tuzemsku podle platného uniformního předpisu, přiměřenou svému hodnostnímu postavení a odborné příslušnosti." Ovšem pozor! "Úředníku prozatímně ustanovenému náleží uniforma přiměřená prozatímně zastávanému postavení."
Co se týká dovolené, překvapivě před sto lety nebyli od nás příliš vzdáleni, stanovujíce, že "každý úředník má nárok na výroční dovolenou pro zotavenou, pokud neodporují naléhavé služební ohledy". Kolik byste řekli, že ta dovolená byla? Pro praktikanty 14 dnů, pro úředníky v 10. a 9. třídě hodnostní tři týdny, v 8. a 7. hodnostní třídě čtyři týdny a konečně pro ty nejvyšší úředníky od 6. a vyšší třídy hodnostní pět týdnů. Pět týdnů dovolené měli. Ale na to jste asi také mysleli. A myslím, že tady nejsme nějak výjimeční.
Možná na závěr - tady také § 62 říká: Stane-li se úředník následkem oslepnutí nebo pomatení mysli bez své úmyslné viny neschopným k další službě (oživení v sále) a ku každému jinému výdělku, tedy mu bude připočteno k jeho čitatelnému služebnímu času deset let pro vyměření výslužného. - Budou-li ti úředníci číst tento zákon, který jim dáte do vínku, tak k pomatení mysli bude moci docházet. Myslete na to prosím.
Co je ale teď vážné a nevím, zdali jste na to mysleli, § 71 o dání mimo službu říká: "Uchází-li se úředník o mandát poslanecký pro některý ústavní zastupitelský sbor nebo o mandát náhradníka, buď z úřední povinnosti až do vykonané volby dán do poměru mimo službu. Bude-li úředník zvolen za poslance do Říšské rady a neodmítne-li svou volbu, buď nařízeno daní mimo službu na dobu mandátu, a to v případě volby za náhradníka tím dnem, kterého vstoupil nebo byl povolán do zastupitelského sboru." Úředníci, o kterých vy mluvíte, budou blízko tomu světu všemožných mandátů. Budou možná lákáni tím ucházet se ve volbách o získání mandátu poslaneckého nebo senátního. A myslíme na to, že by oni v té době, kdy budou kandidovat, chodili zároveň do práce, resp. nechodili, ale nechali se zastupovat nějakým svým náhradníkem a přitom se věnovali kampani? Mám obavu, že nikoliv.
Velká část je pak věnovaná trestům a disciplinární odpovědnosti. Byli na to velmi přísní, ale zase na druhou stranu spravedliví. Dávali možnost k zastupování u ústního líčení, odkázání a zastavení, odvolání, a důtklivě vyžadovali výkon nálezu a následně pak po provedení výkonu suspendování.
Takže takhle vypadal, pánové a dámy, ten zákon, který naši předkové ústy panovníka získali před sto lety.
Co se týká toho druhého historického exkurzu, tady musím říci, že s tím zákonem o úřednících územních samosprávných celků jsem se potkával v roli onoho hejtmana, nyní již mimo službu, a řešili jsme různé problémy, jak zbavit vlivu a možnosti vystupovat na veřejnosti úředníka, který fatálně zklamal důvěru, která v něj byla složena. Úředník, který přestal zastávat zájmy kraje a zastával zájmy strany jiné, protivné, soukromé. Jak se jej zbavit? Dát mu výpověď? Odvolat jej? To nešlo. On nesplnil podmínky v zákoně stanovené, že musí být pravomocně odsouzený za trestný čin. To nebyl, a proto nebylo možné jej odvolat. Učinili jsme to, byli jsme jím potahováni k soudu.
Nebo jiný příklad. Vedoucí významného odboru na krajském úřadě byl podezřelý ze spáchání trestného činu pozměnění veřejné listiny, byl tedy trestně stíhán, byl nepravomocně odsouzen, ale stále jaksi objížděl kraj a působil a tlumočil názor kraje o tom, jak mají vedoucí pracovníci institucí, za které byl odpovědný, správně korektně vystupovat, jak mají správně korektně žádat o evropské fondy, a přitom sám byl sice nepravomocně, ale posléze pravomocně odsouzen. To pravomocné odsouzení přišlo až posléze. My jsme se ho opět snažili odvolat. Žádali jsme, aby odstoupil, to on nemohl učinit tvrdě, že odstoupení by mu v očích státního zástupce přitížilo, neboli pořád konal tak, jak si myslel, že má konat. ***