(17.40 hodin)
Poslanec Marek Benda: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, asi už jsme trošičku unaveni projednáváním zákona o státní službě, nicméně dovolte, abych vás také upozornil na několik problémů, které tam vidím.
První, co mě opravdu baví v této Sněmovně, je, jak se nikdo netváří, že s tím zákonem má něco společného. Nikdo tu nechce sedět, jediný, kdo aktivně pobíhá a vystupuje, je ministr bez práce, ale ministr vnitra se tváří, že to není vůbec jeho dílo, předkladatelé se tváří, že to není vůbec jejich dílo. Jsem zvědavý, kdo za ten průšvih pak ponese odpovědnost, jestli to bude opravdu onen ministr bez práce, nebo kdo to vlastně bude. To je poznámka první.
Poznámka druhá, kterou jsem se pokoušel předkladatelům vnutit, je čistě legislativně technická, ale mám pocit, že je poměrně významného charakteru. Návrh zákona, který sem byl předložen Romanem Sklenákem, Jeronýmem Tejcem a dalšími, se jmenuje návrh zákona na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a státních zaměstnanců ve správních úřadech. Toto je přesně tisk, který projednáváme. Když si vezmete ten krásný komplexní pozměňovací návrh, tak jeho součástí v § 200 bodu 1 je "zrušuje se zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech". To si myslím, že je opravdu zvláštní a absurdní, že zákon, kterým teoreticky nějaký zákon novelizujeme, novelizovaný zákon zruší a nahradí ho úplně něčím jiným. Že jestli je něco přílepek, ale absolutního charakteru, tak je to opravdu toto, a dokonce si opravdu nejsem vůbec jist, jestli to zůstalo. Ale to jsou poznámky spíše technického charakteru.
Nyní již ty pro mne zásadní věcné poznámky.
Já jsem se pokoušel při opakovaných jednáních ústavněprávního výboru na ně upozorňovat, a nebyl jsem příliš vyslyšen. Pokládám za velmi nešťastné, pokud se pokoušíme do státní služby vnutit všechny nezávislé regulátory, které jsme tu složitě dlouhá léta s mnoha peripetiemi budovali, ať už se jedná o Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, Český telekomunikační úřad, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, Úřad pro ochranu osobních údajů a další. Tady naprosto nesystémově vždycky část je někde vyjmuta. Tu je vyjmut ředitel, tu je vyjmuta celá rada, ale přitom celý úřad pod státní službu spadá. Já vůbec nevím, proč, jakou má zvláštní výhodu třeba Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, který má kontrolovat státní správu, kontrolovat, jakým způsobem zadává veřejné zakázky, aby zrovna do něj přecházeli jiní zaměstnanci ze státní správy. Jaký to má zvláštní význam? Totéž staťák, který zcela zjevně vykonává státní správu úplně jiného charakteru, než je předpokládána v tomto zákoně, je státní statistickou službou. Dobře víme, jaké problémy způsobilo např. v Řecku drastické ovlivňování statistické služby a dat staťáku a jakým způsobem pak byli trestáni Komisí. A my se tady staťák pokoušíme nacpat pod státní službu a pokoušíme se říci, že sice tedy šéf bude zvlášť, ale zbytek by měl patřit pod státní zaměstnance v tomto služebním zákonu a že by měl přicházet z ostatních služebních úřadů. Nerozumím tomu, jaká je výhoda, když z Ministerstva průmyslu a obchodu bude přecházet někdo do staťáku, proč není mnohem lepší si vzít člověka z matematicko-fyzikální fakulty, který umí dělat statistiky, ale někoho, kdo dělal někde státní správu. Nerozumím tomu, nebylo mi to předkladateli do této chvíle vysvětleno.
S tím souvisí ještě jeden problém, že v § 17 a 19, kde jsou ze systemizace částečně vyňaty některé úřady, Energetický regulační úřad, ČTÚ, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a Úřad pro ochranu osobních údajů, dobře, tyto jsou vyňaty, ale statistický úřad vyňat není. Nerozumím proč. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání vyňata není. Nerozumím proč. Tím chceme říci, že tyto může více ovlivňovat vláda, těmto může více vláda diktovat, ty jsou méně závislé? Stejně tak v § 19 Organizační struktura, jsou tam nějaká vynětí, ale zase chybí Rada pro rozhlasové a televizní vysílání a statistický úřad. Teď jsme se najednou rozhodli, že statistiku podřídíme vládě, za situace, kdy naopak nás všechny mezinárodní organizace tlačí k tomu, abychom měli statistiku co nejvíce nezávislou? Tak na toto bych chtěl upozornit, myslím si, že to je velká chyba a že bychom si měli s předkladateli ještě sednout na to, jak a které orgány, proč jsou vyňaty.
Druhý problém, který pokládám za velmi zásadní, je ono generální ředitelství a zejména postavení generálního ředitele. Z této osoby, nevím, jestli to někdo dostatečně pečlivě četl, se stane absolutně nejmocnější muž v tomto státě, který bude diktovat vládě, který bude mít absolutní moc nad jmenováním nejenom státních tajemníků, ale i všech dalších vedoucích ostatních úřadů podřízených přímo vládě, a to dokonce v té podobě, že v doprovodném zákoně, který nám byl předložen, zůstávají nadále absurdní ustanovení, že toho či onoho jmenuje nadále vláda, např. šéfa báňského úřadu, šéfa Úřadu pro jadernou energii, ale spadají pod tento zákon. To znamená, vybere jim je reálně generální ředitel státní služby a předloží to na vládu a řekne jim: Vy, vládo, jmenujte.
Pak je tady ještě jeden velký problém, který zase nevím, jestli předkladatelé zaregistrovali, že v § 52 a násl. je ještě k tomu řečeno, že ten, kdo jmenuje, se musí řídit výsledky výběrového řízení, a v odstavci 5 je řečeno: "Účastníci, kteří ve výběrovém řízení uspěli, mají nárok na jmenování v pořadí, ve kterém se ve výběrovém řízení umístili." Nyní předpokládejme, že je někdo, kdo má jmenovat, ať už je to vláda, nebo generální ředitel, a oni to jmenování z nějakého důvodu neprovedou. Například přinese generální ředitel na vládu jméno, které vláda prostě neodhlasuje. Pak jí tu pravomoc nedávejme. Pak řekněme, že to jmenuje všechno generální ředitel. Ale aby přinesl na vládu jméno, které vláda musí odhlasovat, k tomu přece nejsme schopni nikdy vládu donutit. To je kolektivní orgán, kde si každý hlasuje sám za sebe. Jenomže co se stane, když vláda příslušného ředitele nebo příslušného státního tajemníka neodhlasuje? Na základě navrženého textu se tento nepochybně obrátí na správní soud, který zřejmě bude chtít, tak jak to dělal již v minulosti opakovaně v případech soudců a prezidenta republiky, nahradit vůli vlády rozhodnutím správního soudu, že to vláda musela udělat, protože je tak stanoveno. Velmi rychle se nám stane, že pokud vláda někdy neschválí to, co jí generální ředitel přinesl, a k tomu ji nejsme schopni donutit, tak budeme mít v jednotlivých institucích dva ředitele. Jednoho, kterého schválí vláda třeba i podle pořadí, ale prostě prvního neschválí a druhého schválí, a druhého, kterého tam vzápětí vrátí nějaký správní soud. Já nechápu, kdo toto vymýšlel. Nechápu, proč toto pořadí je nejenom závazné, ale kde se ještě navíc říká, že na všechna tato jmenování je právní nárok. Přitom překvapivě na vstup do služby se naopak explicitně říká, že právní nárok není, že i když se přihlásím, uspěji, všechno se mi povede, tak nemám žádný právní nárok a musí se mnou uzavřít. Zato na jmenování ve všech těchto funkcích právní nárok vzniká. Pak se tedy netvařme, že tam ještě někdo jmenuje, a řekněme, že prostě výsledek výběrové komise se vyhlásí.
Já to pokládám za strašlivý omyl, tak jak je to učiněno, ještě v té podobě, že u ústředních orgánů je to učiněno tak, že generální ředitel má absolutní převahu, že jste si sice navrhli komisi čtyři, dva na dva, ale v případě rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedajícího, který musí být člověk od generálního ředitele. Tak to už jste mohli říci, že to je pět lidí a že má tři generální ředitel a dva ty další, nebo že jsou to tři lidi a mají dva jedna. ***