(14.20 hodin)
(pokračuje Bendl)
Chceme-li a myslíme-li to vážně, myslím, že jsme jako opozice a občanští demokraté, a věřím, že i ostatní, připraveni k tomu, aby se bez supermediální pozornosti, ale opravdu detailně projednaly jednotlivé návrhy. My jsme své pozměňovací návrhy tady řekli. Minimum, které jsme tady definovali, opravdu minimum, protože člověk by si dokázal vymyslet další desítky pozměňovacích návrhů, ale chceme vás přesvědčit o tom, že tyto čtyři pozměňováky, nebo tyto čtyři věci, o kterých jsme mluvili, jsou pro nás absolutně zásadní, ale je tam řada věcí, které by, věřím, nebyly proti srsti řadě poslanců fungujících v Poslanecké sněmovně, kteří mají zkušenosti s fungováním veřejné či státní správy, a nakonec bychom našli konsensus, který by nenutil budoucí Poslaneckou sněmovnu měnit nefunkční zákon, který zastaví Českou republiku na opravdu řadu let.
ěkuji vám za pozornost. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Mám zde s přednostním právem přihlášeného do diskuse pana poslance Chvojku.
Poslanec Jan Chvojka: Děkuji za slovo, pane předsedající. Mám to štěstí, nebo by možná někdo řekl smůlu, že jsem zpravodajem tohoto zákona o státní službě. Někteří kolegové se mi smějí, někteří mě litují, nicméně je to velký úkol a k tomu úkolu patří to, že zde převážnou většinu času musím sedět, pokud si například nejdu zrovna odskočit nebo na kávu, a poslouchat projevy. Ale říkám, že to k tomu patří.
Já jsem si se zájmem vyslechl projev pana kolegy Bendla, kterého si vážím ani ne tak jako politika, ale jako folkaře. Vzpomínám na jeho text "nechce se mi spát, mám chuť mačkat drát". Nicméně mě trošku uráží jedna věc a to je ta, že říkáte o panu ministrovi Dienstbierovi, vžilo se to tady za nějakých posledních 14 dní, ministr bez práce. Já si myslím, že práci má. Ostatně na služebním zákonu se vykonalo práce dost. Říkal jsem si prostřednictvím pana předsedajícího, když pan kolega Bendl takhle o někom mluví, tak to musí být pěkný stachanovec, a podíval jsem se na jeho sněmovní web a zjistil jsem, že má docházku nějakých 50 %. Takže bych prosil o to, abychom neuráželi kolegy tím, že jsou ministři bez práce, protože bych mohl také o někom například říkat, že je poslanec, který práci má, ale nedělá ji. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Mám zde přihlášenou faktickou poznámku. Pan poslanec Bendl.
Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo. Nemohu nereagovat. Já jsem strašně rád, že se i koaliční poslanci učí texty mých písní. Doufám, že to není jediný, který si pamatujete, pokud jste si to nepřečetl před chvílí na internetu, abyste předvedl, že nemáte co říct. Hodnotit práci jenom podle toho, jestli někdo někam dorazil, anebo ne, není fér a vy to dobře víte. Je to o tom, co předvedete ve výboru, jestli jste schopni předložit nějaký návrh a podobně, a také někdy o tom, že ne vždy je vůbec možné hlasovat pro návrhy zákonů, které zde předkládáte.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další s faktickou poznámkou pan poslanec Chvojka.
Poslanec Jan Chvojka: Chtěl bych reagovat. Samozřejmě znám více textů, ne jenom tento, skoro bych řekl nejlepší, ale pak ještě "hodiny dělají tik tak, tik tak". Tak nějak to je. Nicméně vy jste řekl něco, co vlastně pan Dienstbier dělá. Je to ministr a on předložil prostřednictvím Sněmovny služební zákon. Je to nějaký návrh, který se vám samozřejmě nemusí líbit, a já to jako zástupce koalice chápu, nicméně to je to, o čem jste mluvil. Já jsem jenom reagoval na to, že podle mě není slušné o ministrovi této vlády, a přiznám se, že jsem možná zaujatý, protože jsem členem této koalice, která vládu tvoří, říkat, že je ministr bez práce. Já si myslím, že nějakou práci má, že o ní tady teď diskutujeme, protože to je návrh, a všichni to víme, ministerstva pro lidská práva, a proto si myslím, že není slušné takhle reagovat, že někdo nepracuje. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Mám zde přihlášené tři poslance s faktickou poznámkou. První je pan poslanec Stanjura, potom poslanec Petr Bendl a následuje pan Milan Adamec. První pan poslanec Stanjura.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Vždycky, jak se nechají vládní poslanci strhnout diskusí, tak vlastně přiznávají, že je to vládní návrh, a ne poslanecký. Je to poslanecký návrh, tak neříkejte, že je to práce ministra. Anebo naopak. Já nevím, ale je to celkem jedno a nechci nikoho kritizovat.
Chci ale zodpovědně prohlásit, že u některých lidí, a poslední dva týdny mě o tom přesvědčuje pan ministr Dienstbier, je lepší, když nedělají nic. Skutečně je to lepší a výsledek je mnohem rozumnější, než když se snaží ingerovat do veřejné správy. My tady podle mě oprávněně kritizujeme dlouhodobou nepřítomnost a absolutní nezájem ministra vnitra o tuto problematiku. Je jedno, že nějaké oddělení budoucího generálního ředitelství vzniká na Úřadu vlády. Jasně z kompetenčního zákona celá veřejná správa patří ministru vnitra. A podívejte se na první, druhé a třetí čtení, jak vnímá tento dneska klíčový muž sociální demokracie tuto problematiku. Vůbec ho to nezajímá! (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Ještě než dám slovo panu poslanci Schwarzenbergovi, jedna faktická poznámka od pana poslance Bendla. Pouštíte, dobře. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Karel Schwarzenberg: Pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, je poněkud smutné poslouchat tuto debatu, neboť mám dojem, že si mnozí neuvědomují, že tohle je jeden z nejdůležitějších zákonů, kterým se vůbec Poslanecká sněmovna bude v tomto roce zabývat. Je velice důležité, aby jeho údajný účel stabilizoval poměry našich úředníků. Bohužel to naprosto mine. Proč se tím mine? Poněvadž je to zákon, který jedna strana nebo jedna koalice chce prosadit stůj co stůj podle jediného modelu, který uznává za správný. Politika, dámy a pánové, je umění kompromisu. A chceme-li stabilizovat stav našeho úřednictva, tak bude nutné udělat zákon, který přetrvá tuto legislativní periodu, a ne že každý, kdo je dneska v opozici, si zadá za první úkol, jakmile tato vláda odejde, při příští příležitosti tento zákon zase zrušit, poněvadž byl prosazen jednostranně. Nechci tady opakovat argumenty, které byly už několikrát použity. Ale je naprosto jasné, že když se prosadí jenom jeden názor, protože navrhovatelé jsou často politici přesvědčení o své svaté pravdě, nebo z ješitnosti, nebo ze stranických důvodů, to není ani tak důležité, důležité je, že tady budeme mít zákon, který je jednostranný, a který tudíž tuto legislativní periodu nepřežije.
Dámy a pánové, zamyslete se nad tím, jestli to má být účel tohoto zákona. Já vás opravdu velice prosím, abyste se posadili k jednacímu stolu a vytvořili kompromis. To je to nejdůležitější v tomto okamžiku. Prosím o to.
Na jednu věc bych jako bývalý ministr zahraničí chtěl v tomto zákoně ještě upozornit. Je tam takový nenápadný paragraf, který praví, že na vedoucí místo zastupitelských úřadů můžou nastoupit bez zkoušky bývalí ministři a poslanci. Je to mimořádná zpupnost politické třídy a je to znevážení práce diplomatů, úředníků Ministerstva zahraničí. Já vím, že české hospody a kavárny jsou plné lidí, kteří vám sice neprozradí, jak se ušijou střevíce nebo jak se obrábí hřídel a jaká chemická sloučenina je v tomto skryta, ale zajisté mi budou radit, jak se řeší ukrajinská krize, mají pevný názor na to, jak se může vyřešit blízkovýchodní konflikt a všechny světové problémy v té kavárně či hospodě jsou naprosto lehce k vyřešení. Tento postoj může být v hospodě či kavárně a často jsem pobaveně tyto rozhovory poslouchal. ***