(16.40 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
A je to z prostředí, do kterého přicházejí tisíce lidí z Evropy, aby se tam vyučili pro válku v zemích Evropy! A dokonce tento islámský stát vyhlásil Evropě válku! Zatímco v případě usnesení, které se týkalo Ukrajiny, jsem už několikrát zopakoval, že NATO dalo jasně najevo, že se v této chvíli necítí ohroženo Ruskem. My to nechápeme tak, že Rusko chystá útok na členské státy NATO. Prostě my se připravujeme vzhledem k tomu, co se děje a co je vážné, ale není to tak, že bychom na summitu NATO mluvili o Rusku jako o nepříteli. Zatímco tady se mluvilo o konfliktu, který vlastně v něčem je ještě překvapivější a vyrostl doslova týdny před summitem NATO.
Takže já se vůbec nebráním o těch hrozbách mluvit a to celé tady říkám jenom proto, abych vás přesvědčil, že to není tak, že vláda o ničem neví. My to samozřejmě sledujeme se stejnými obavami jako občané v této zemi a jsme připraveni o tom mluvit v této Sněmovně, a dokonce bychom se měli bavit třeba i zde ve Sněmovně i o těch dalších hrozbách, které nám bohužel dnes hrozí. Já to neříkám proto, abych někoho strašil, ale proto, že si myslím, že to je naše povinnost jako politiků, kteří v této chvíli jsou součástí vlády v České republice. Takže já chci apelovat na to, co jsem řekl v úvodu, když říkáme, že nechceme být černobílí, tak abychom tomu dostáli i tady v těch vystoupeních. Aby diskuse v tomhle byla korektní.
Já si nemyslím, že je šťastné nás obviňovat, že nevíme nic, co se děje na Ukrajině. Snad jsem vám prokázal, že se tomu věnujeme dost. A když budete zvažovat kroky vlády, kroky premiéra, tak já na vás apeluji, abyste se na to podívali skutečně třeba i z jiného úhlu než z toho, který se vám nabízel dosud. Já si nemyslím, že je to tak jednoznačné. Chápu, že vám může připadat, že je třeba se ozvat co nejtvrději, co nejrazantněji a že to je jakoby jasný postoj. Na druhé straně když se o tom budete bavit v Německu s jinými politiky, jako je Steinmeier, každý vám řekne: Máme odpovědnost také za to, že se z toho dostaneme ven. Parlament není jenom to, že si tady řekneme dneska svoje. To, co od nás chce veřejnost, je, abychom našli řešení, které nás uchrání požáru, které nás uchrání toho, že ty konflikty budou růst a že je nedokážeme zastavit. Naše povinnost je najít cestu, jak je zastavit.
A proto, jak říkám, sankce jsou nástroj politiky, kterou bychom ale měli dělat jako celkovou strategii a ve které výsledkem bude to, že budeme snižovat míru toho konfliktu a že povedeme Ukrajinu k tomu, aby udělala parlamentní volby, hledat způsoby, jak ty parlamentní volby provést, třeba tím, že se nabídne proruským separatistům, aby se zároveň uspořádaly lokální volby, které oni požadují, spojily s těmi parlamentními volbami, a tím najdeme způsob, jak vytvoříme novou politickou reprezentaci na Ukrajině. To jsou věci, o kterých je třeba se bavit.
Takže - rozumíte? - kromě těch co nejrazantnějších postupů také potřebujeme tvořivou diplomacii, která opravdu pomáhá hledat řešení v té situaci. Jinak se nám může stát, že zapadneme do bažin, ze kterých bude těžko se dostat.
Omlouvám se, že jsem se nechal unést, protože zřejmě se mě trošku dotkly ty řeči, jak o tom nic nevíme. Tak za to se omlouvám. Jinak jsem to myslel pozitivně a chtěl jsem přispět do toho, aby tady ta debata byla korektní a aby skutečně nebyla černobílá. (Potlesk z řad ČSSD.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane ministře. Další přihlášený s přednostním právem je pan poslanec Mihola.
Poslanec Jiří Mihola: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, KDU-ČSL vítá, že Poslanecká sněmovna se dnes mimořádně na svém jednání zabývá tou dramatickou situací na Ukrajině. Možná trošku překvapivě se připojím i k apelu pana předsedy Filipa, že by nemělo zůstat jenom u té Ukrajiny, že bychom neměli být jenom evropocentričtí, ale měli bychom se zajímat i o věci ve světě více. A není to jen Izrael. Těch ohnisek napětí a zla je ve světě plno. Například pronásledování křesťanů v některých zemích světa je nehorázné, barbarské, zločinné, ale je to od nás docela daleko.
Trochu mě tady v tomto ohledu mrzí, že se poněkud méně vyjadřují k těmto dramatickým záležitostem některé významné výbory, jako zahraniční nebo výbor pro obranu, kde si myslím, že veřejnost nějaké jasné postoje, jasná vyjádření či poselství prostě očekává.
Nyní si dovolím pár slov k situaci samotné, ač tady již bylo řečeno mnoho.
Z úst pana premiéra, pokud jsem dobře zaslechl - dneska už máme třetí schůzi, pokud to neřeknu úplně přesně, tak se dopředu omlouvám, ale měl jsem pocit, že zaznělo, že ruští vojáci opouštějí Ukrajinu. My jsme před pár dny slyšeli z různých zdrojů, nebo mohli číst, že "kdoví jestli tam vůbec nějací ruští vojáci na té Ukrajině jsou, jestli se to někomu nezdá". Nebo že "chceme důkazy". Nemusím to asi více rozebírat. Dobře víte, na co narážím. Na různé story typu, že tam snad nějací jednotlivci jako ruští vojáci nějakým nedopatřením prostě zabloudili.
Já sám osobně se velmi hlásím za prvé k diplomacii a k hledání mírového řešení, a teprve potom, a opravdu po důkladném zvážení, až k nějakým dalším krokům. Ale z historie dobře víme, že ne vždy toto prostě stačí. Mnohdy ta diplomatická jednání a snahy prostě selhávají.
Respektuji, že názor na konflikt se může velmi různit. Já tady tuto otázku poctivě diskutuji s lidmi opravdu různé, ať už filozofické, náboženské, politické orientace, především s univerzitními profesory, ale také s Ukrajinci samotnými, a samozřejmě se dívám na celou tu záležitost svým úhlem politika a historika. Vnímám, že někteří hovoří jednoznačně o ruské invazi, o rusko-ukrajinské válce. Jiní to nazývají občanskou válkou, tento konflikt. A jsou i tací, kteří říkají, že tam můžeme spatřit rysy obojího.
V každém případě s naší historickou zkušeností bychom neměli přehlížet, jak je suverénní stát připravován o svá území. Nechci se smířit s tím, že zaznělo, když bylo 10 let výročí vstupu do Evropské unie, a to z úst přímo pana prezidenta naší republiky, že Krym je zřejmě ztracen. Včera Krym, zítra Donbas a pozítří si můžeme klást otázku, jak by to šlo dál. A tyto problémy se samozřejmě nemusí týkat jenom Ukrajiny, ale brzy také dalších, jiných zemí.
Ano, Ukrajina je kolos, kolos na hliněných nohou, který vlastně nahrává tou svou dlouhodobě nestabilní situací agresi ať už kohokoliv. Pokud ale máme nějaká jiná řešení, když odmítáme sankce, já se divím, že dávno s nějakým takovým opravdu účinným plánem někdo nevyšel, takže by byl již dávno realizován a možná by bylo vše splněno a nemuseli bychom tady dnes sedět a vlastně vůbec o ničem diskutovat.
Proto osobně já i kolegové z KDU ctíme jasný a srozumitelný postoj vicepremiéra Pavla Bělobrádka a v tomto ohledu mi přijdou nepřípadná, nepřiměřená, neadekvátní vyjádření především ze strany hnutí Úsvit. Obsah a argumenty, které tady zazněly, a nechci být vztahovačný, že mířily přímo jenom na ty, kteří požadovali tvrdší sankce, bez nějakého dalšího ale, považuji za natolik slabé, že se jimi nebudu podrobněji ani zabývat nebo na ně dál reagovat.
Byl bych opravdu velmi rád, kdyby se na evropský východ znovu vrátil mír. Dost vážně ale pochybuji o tom, že k tomu dojde nějak samo od sebe nebo díky blahosklonnosti nebo zničeho nic dobrou vůlí pana prezidenta Putina. A co se týká České republiky, pokud nechceme být oním nejslabším článkem řetězu, měly by být naše postoje srozumitelné, jednoznačné a odhodlané.
Děkuji za pozornost.***