(18.30 hodin)
Poslanec Martin Komárek: Děkuji za slovo. Pane předsedající, dámy a pánové, já se chci ještě omluvit za tu minulou schůzi. Mně je líto, že jsem zmátl pana poslance Kalouska natolik, že si musel vzít přestávku na klub. Ale chci upozornit v této souvislosti, že vedle přednostního práva zneužívání přestávek na klub je dalším velkým nešvarem této Sněmovny. Ale to je jen na úvod. Já se chci vyjádřit samozřejmě k bodu, o kterém jednáme.
Dámy a pánové, ta rozprava je taková hodně polarizovaná. Jako by jedna strana říkala - já to řeknu s nadsázkou - chudák Putin, on za nic nemůže, jen mu všichni nasazují psí hlavu. A druhá strana jako by chtěla, aby už Martin Stropnický na bílém koni vedl útok na Doněck a srážel hlavy separatistům. Já myslím, že oboje je tak trošku ideologie, protože my všichni víme, že pravda je kdesi uprostřed. Ale pozor, jsou věci, které jsou jisté a naprosto neoddiskutovatelné podle morálky, svědomí i podle mezinárodního práva. Je naprosto jisté a nezpochybnitelné, že Rusko je agresorem. Je naprosto jisté a nezpochybnitelné, že Rusko ukradlo brutálním znásilněním část svobodného státu Ukrajina. O tom prostě není sebemenších pochyb. O tom nemůže pochybovat vůbec nikdo. To, že si to na Krymu legitimizovali potom referendem, dobrá. Já pevně věřím, že kdyby Hitler po ukradení Sudet uspořádal referendum mezi tamními Němci, tak by měl ještě lepší výsledek. A možná ani ne pod tlakem bajonetů a tanků, protože ti lidé to opravdu chtěli. (Hluk v sále, ruší zejména dva hlasitě se bavící poslanci nedaleko řečniště.)
Jasně, chyby udělali diplomati, chyby udělaly zkorumpované ukrajinské vlády - a teď řeknu prozápadní i provýchodní, jedna horší než druhá. Ale to nám nesmí dát zapomenout na to, že Rusko je jednoznačně agresorem. Jednoznačně. Neexistuje žádný jiný výklad. To, že trpí možná teď víc lidi v oblastech, které jsou obývané proruskými obyvateli, to je možné. Jedni říkají to, druzí ono. Ale opakuji znovu, je tu jeden agresor a jeden napadený. To prostě tak je. A Evropská unie a NATO nemají žádný jiný prostředek než sankce, pokud nechtějí bojovat, a to zatím nechceme a doufám, že nebudeme. My buď můžeme přihlížet, nebo se pokusit aspoň uvalit nějaké hospodářské sankce. Dobře, že to děláme, a dobře, že Česká republika se k sankcím připojuje. Doufám, že tomu tak bude i nadále, a že když řekneme, že chceme aby ten dopad na nás byl co nejmenší, což je legitimní právo každé země Evropské unie, což není jeden stát, ale spolek sobeckých států, že to řekneme pod čarou, ale předtím řekněme nad čarou velkými písmeny - ano, my chceme sankce proti Rusku, protože jsme a navždy budeme proti agresi, máme s tím své zkušenosti, tak já myslím, že to je úplně jasné, že tady není co řešit.
Ale na druhou stranu bychom to neměli používat k tomu, abychom se fackovali navzájem, ale jednak k tomu, abychom se k sankcím připojili, a jednak k tomu - a já jsem moc rád, že tu je pan premiér, takže já to možná nebudu navrhovat ani do usnesení, ale říkám mu to, protože vím, že to je určitě uvážlivý předseda vlády. My už jsme udělali určitou humanitární pomoc raněným na Majdanu. Já si fakt myslím, že co může Česká republika krom toho, že se připojí k sankcím, udělat, je pokusit se poskytnout humanitární pomoc a zmírnit trápení prostých lidí na Ukrajině - teď neříkám, jestli je to Ukrajina prozápadní, nebo Ukrajina provýchodní - zmírnit utrpení lidí na Ukrajině, které vyvolala ruská agrese. Čili prosím pana premiéra, aby vláda tento návrh zvážila a v součinnosti s humanitárními organizacemi pokud možno provedla.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk ze střední a pravé části sálu.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Martinovi Komárkovi. Nyní se slova ujme pan ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek, který se hlásil do rozpravy. Prosím, pane ministře.
Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Přeji vám pěkný večer. Rád bych zareagoval na probíhající rozpravu. Omlouvám se, že tady tak pobíhám, ale snažíme se, protože asi jste sledovali, že v posledních hodinách došlo k tomu, že byl unesen a zadržen redaktor Českého rozhlasu pan Pohanka právě separatisty, kteří ho zadrželi, když se šel podívat, co se děje na našem konzulátu v Doněcku, který byl navštíven právě tou skupinou separatistů. Na našem konzulátu nezůstali, ale zůstali na polském, kde si vytvořili nějaké stanoviště. Takže já samozřejmě nejsem spokojen s tím, že se takto porušují vídeňské úmluvy o respektování onoho prostoru, který mají zastupitelské úřady k dispozici, ale asi chápu, že to stěžování daleko nedojde.
Nicméně to, co bylo ještě vážnější než to obsazení našeho prostoru konzulátu v Doněcku, který si pronajímáme, není to naše budova, je to, že zmizel v průběhu dne právě pan redaktor Pohanka. My jsme se obrátili na misi OBSE v Charkově, ta na Červený kříž a vyvíjeli jsme v posledních hodinách aktivity, abychom zjistili, co se děje. Já mohu v této chvíli říci, že mám úplně čerstvou zprávu, že pan Pohanka je na svobodě, jak asi víte. V této chvíli už s ním dokonce mluvila zástupkyně Ministerstva zahraničí. Takže já tím vysvětluji, proč jsem se nemohl plně soustředit na probíhající debatu.
Ale chtěl bych k ní říci jenom velmi konkrétní poznámku. Tady bylo řečeno, že důležitá jsou fakta. Tak mi dovolte, abych vám sdělil, že to, co mně připadá jako teď úplně nejzásadnější pro vývoj situace na Ukrajině, je to, že 16. září ukrajinský parlament schválil tříletý zvláštní status s rozšířenou samosprávou pro oblast kontrolovanou proruskými ozbrojenci. Ukrajinský parlament schválil zvláštní status ruštiny a amnestii pro členy povstaleckých oddílů. Bylo to schváleno na základě návrhu prezidenta Petra Porošenka. Tento návrh, tento krok, který schválil ukrajinský parlament, je vlastně součástí onoho tzv. mírového plánu Petra Porošenka, který byl dohodnut v té tzv. Minské skupině. Já vám řeknu její složení, je to teď docela klíčové těleso. Členem této Minské skupiny je jednak pan bývalý prezident Kučma, který v ní zastupuje Porošenka, pak je tam ruský velvyslanec Zurabov, je tam zástupce OBSE paní Talyavini a je tam zástupce Doněcké republiky a Luhanské republiky. V tomto vyjednávacím týmu se vlastně dohodl postup, jehož součástí je právě ono schválení zákona, které má určitě velký význam pro současné příměří, které panuje navzdory tomu, že, jak víte, kolem letiště v Doněcku se bojuje. Na politické úrovni v této chvíli to příměří není nikým zpochybňováno.
To je podle mě úplně zásadní zpráva z jihovýchodu Ukrajiny. A já bych to rád spojil s tím, co tady zaznělo ve vystoupení pana poslance Komárka, že nás má zajímat, co jsme schopni udělat pro Ukrajinu. Tak bych vám jenom rád řekl, že zítra ráno odlétám do Kyjeva. Mám tam toho víc, ale mimo jiné budu jednat s představiteli politické reprezentace a kyjevské vlády právě na tohle téma. Blíží se zima. Je jasné, že ta zima bude těžká, protože infrastruktura na jihovýchodě Ukrajiny je zcela rozbitá. Je evidentní, že bude velmi těžké zimu nějak zvládnout. Dokonce i když, zaplať pánbůh, by se podařilo, aby příměří vydrželo, i pak jsou prakticky neschopni situaci tam znormalizovat tak, aby tam bylo všeho dost, myslím vodu, elektřinu apod. A moje otázka na ukrajinské partnery bude, co v této chvíli oni zřejmě budou nejvíc potřebovat. Třeba máme v hmotných rezervách leccos, od trvalých potravin po deky nebo stany, co v této chvíli máme v poměrně hojném množství a co bychom mohli na Ukrajinu dopravit. Takže myslím, že bylo docela věcné to, co tady řekl pan poslanec Komárek, že tohle je to, co by nás mělo zajímat. A já vás ujišťuji, že to jsou otázky, které budu zítra klást na ukrajinskou stranu, a budu chtít vědět, co by Česká republika právě z hlediska blížící se zimy mohla udělat pro ty především nejvíce postižené oblasti, kde žije, odhaduji, zhruba 5 milionů obyvatel, což je poměrně značná masa lidí. Tak abyste věděli, že vláda v tomhle dělá, že zítra o tom budu jednat.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Dále se v rozpravě hlásil pan kolega Benešík. Prosím, pane poslanče, máte slovo. ***