Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Hamáček)

12.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb.,
o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, a zákon
č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně
souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 257/ - druhé čtení

Prosím paní ministryni práce a sociálních věcí, aby tento tisk uvedla. Zpravodaj dorazí hned po vás.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, protože se jedná o druhé čtení, tak jenom stručně připomenu, že tento návrh především upřesňuje pravidla pro poskytování dotací na financování sociálních služeb. Jedná se vlastně o to, že o dotacích pro poskytovatele sociálních služeb na rok 2015 budou poprvé rozhodovat kraje namísto Ministerstva práce a sociálních věcí. Nicméně je to věc, která už dávno měla být, ale pořád se odkládala. Ještě v minulých letech se Ministerstvo práce stejně dotazovalo krajů, protože nemůžeme znát všechny jednotlivé poskytovatele, a ty dotace se v naprosté většině případů řídily podle toho, co kraje doporučily. Takže my se domníváme, že ten přechod je připraven kvalitně. V tuto chvíli už probíhají na jednotlivých krajích procesy pro dotační řízení na rok 2015.

A co se týče směrných čísel, o kterých tady nepochybně bude ještě diskuse, to znamená procentuální částky přidělené jednotlivým krajům, tak bych jen chtěla říci, že to nestanovilo ministerstvo, to se stanovilo na dohodě na zasedání sociální komise Asociace krajů a vycházejí přesně zase na základě jejich dohody z čísel z průměrů za poslední tři roky.

Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. A teď je ten moment pro zpravodaje, resp. nejprve by to byla zpravodajka výboru pro sociální politiku paní poslankyně Hnyková a po ní pan zpravodaj rozpočtového výboru pan poslanec Novotný. Nejdřív paní zpravodajka výboru pro sociální politiku. Já ji prosím, aby nás seznámila s usneseními výborů, která nám byla doručena jako tisky 257/1 a 2.

 

Poslankyně Jana Hnyková: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, přeji vám zase hezké odpoledne a dovolte mi, jako zpravodajku tohoto tisku, vás seznámit s usnesením číslo 66 výboru pro sociální politiku, přijaté na 9. schůzi dne 3. září 2014 k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon číslo 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, a zákon číslo 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, sněmovní tisk 257.

Po úvodním slově Michaely Marksové, ministryně práce a sociálních věcí, a zpravodajské zprávě poslankyně Jany Hnykové a po rozpravě výbor pro sociální politiku Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky tisk projednal a přijal k tomuto usnesení, které najdete, jak už zde zaznělo, v systému pod číslem 257/2. Toto usnesení kromě toho, že doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, aby vyslovila souhlas s vládním návrhem zákona, kterým se mění zákon číslo 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, a zákon číslo 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vyslovila souhlas i s podanými pozměňovacími návrhy a zmocnilo zpravodajku tohoto výboru, aby se stanoviskem výboru seznámila schůzi Poslanecké sněmovny a ve spolupráci s legislativním odborem Kanceláře Poslanecké sněmovny provedla příslušné legislativně technické úpravy.

Jinak děkuji vám za pozornost a já se v obecné rozpravě ještě ke slovu přihlásím.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ano, již jste přihlášena jako první do obecné rozpravy. Ještě předtím než k tomu dojde, prosím pana poslance Novotného, zpravodaje rozpočtového výboru.

 

Poslanec Josef Novotný: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážená vládo a kolegové, dovolte, abych vás jako zpravodaj rozpočtového výboru seznámil s usnesením rozpočtového výboru z 12. schůze ze dne 4. září 2014 k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon číslo 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, a zákon číslo 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, sněmovní tisk 257.

Po úvodním slově náměstkyně ministryně práce a sociálních věcí paní Šteklové, zpravodajské zprávě poslance Novotného a po rozpravě rozpočtový výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu za prvé doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu, aby vládní návrh zákona, kterým se mění zákon číslo 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, sněmovní tisk 257, schválila bez připomínek. Za druhé, zmocňuje zpravodaje, aby s tímto usnesením seznámil Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky.

Děkuji vám za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji vám, pane zpravodaji, a nyní již nic nebrání tomu, abychom otevřeli obecnou rozpravu, do které je přihlášeno deset kolegyň a kolegů. Jak jsem již avizoval, první vystoupí paní poslankyně Hnyková a připraví se paní poslankyně Pecková.

 

Poslankyně Jana Hnyková: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, doufám, že jsem dnes tady již naposled -

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Já se omlouvám, pardon, paní zpravodajko, já se omlouvám, ale snažil jsem se gestikulovat na hlučící poslance, ale někde to fungovalo, ale někde to nefungovalo, takže teď musím použít mikrofon - prosím o klid a tak. Ano, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Hnyková: Tak já začnu odznova, dovolte mi vyjádřit se k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, sněmovní tisk č. 257 - a nacházíme se ve druhém čtení.

Tato novela je pro mě velmi důležitá nejen proto, že se bude ze státního rozpočtu rozdělovat přes sedm miliard korun, ale také proto, že jsem v sociálních službách prožila řadu let a na vlastí kůži jsem pocítila nejistotu při přidělování dotací pro zařízení sociálních služeb. Vždy jsme napjatě očekávali, kolik dostaneme, jak vyjdeme, protože není žádným tajemstvím, že sociální služby v České republice bez dotací nepřežijí a uživatelé v nich by se dostali do velmi svízelné situace, protože výše jejich důchodu nepokryje náklady na provoz, a to bez rozdílu, zda jsou to zařízení pro seniory, nebo zdravotně postižené, příspěvkové či neziskové organizace. Velmi jsem byla vždy nakloněna převodu financování na kraje, aby se finance přiblížily více potřebám uživatele, a kdo jiný by měl více znát podmínky na svém území než právě kraje a jejich reprezentace. Od začátku tohoto roku jsme nejen já, ale i ostatní členové výboru pro sociální politiku bombardováni, jak to vlastně bude - jak od zřizovatelů, tak i pracovníků krajů.

Zastavím se trochu u historie této novely. Co jsme pro to udělali? Pátého května 2014 mi přišla odpověď na moji otázku položenou v rámci návštěvy výboru pro sociální politiku na Ministerstvu práce a sociálních věcí a otázka zněla: Jak bude probíhat převod financování na kraje? Jaká bude příprava? V jakém stadiu se nacházíme? Jak bude probíhat školení či semináře? V odpovědi na moji otázku mi zástupci Ministerstva práce a sociálních věcí sdělili, že musí připravit metodiku Ministerstva práce a sociálních věcí na dotace kraji. Přílohou metodiky pak bude rozhodnutí o poskytování dotace kraji, která poskytne právní oporu pro postupy stanovenou metodikou. Byly zde vyjádřeny i obavy jednotlivých aktérů, aby nebyl rozdílný přístup k poskytovatelům sociálních služeb. Při přechodu bude metodiku schvalovat zastupitelstvo kraje a hejtmani by se měli jednomyslně dohodnout a schválit postup. Financování by mělo být nediskriminační a transparentní.

Nebyla jsem uspokojena s touto odpovědí a na prvním jednání podvýboru pro nepojistné dávkové systémy pro zdravotně postižené, seniory a sociálně ohrožené skupiny 15. května 2014 jsme vyslechli pracovníky Ministerstva práce a sociálních věcí a upozornili na tuto problematiku převodu financování a požadovali, aby převod financování nebyl metodikou, ale nařízením vlády, které by bylo závazné, pro všechny kraje stejné, aby financování bylo zajištěno pro služby na území kraje. Přesto to nebylo ani po tomto jednání vyslyšeno - na požadavky našeho podvýboru. Proto jsme vyhodnotili jako závažné a požádali jsme, aby se tato problematika přenesla na jednání výboru pro sociální politiku. Mimořádná schůze k tomuto se konala 12. června 2014 za účasti veřejnosti. Vystoupili hosté jak z Asociace krajů, zdravotně postižených, asociace poskytovatelů, odborů a mnoho dalších hostů. Tam jsme se dozvěděli, že došlo k dohodě na směrných číslech mezi kraji, i když tu zazněl názor, že to není zcela spravedlivé, ale nakonec kraje souhlasily. Proběhla tam i diskuse nad metodikou a její nahrazení nařízením vlády. Zástupci - především zástupci zdravotně postižených, se obávali, aby služby byly všude financovány stejně v rámci České republiky. Zástupce asociace poskytovatelů upozorňoval na neprodiskutování metodiky a obavu, že by zde mohlo vzniknout 14 různých sociálních přístupů. O tomto všem se dovíte ze zápisu.

Členové výboru požadovali metodiku k prostudování, ale ta nám přišla mnohem později, než jsme ji dostat měli, vše se prostě šilo horkou jehlou. Přišla mimořádná schůze 17. července 2014 a konalo se první čtení tohoto zákona a já byla určena zpravodajem a hned jsem ve své úvodní zprávě sdělila - cituji: "Nesouhlasím ani s tím, aby se proces financování sociálních služeb uskutečňoval nadále metodickým pokynem Ministerstva práce a sociálních věcí místo na základě prováděcího právního přepisu." Nerozumím, proč po tolika letech diskusí o podobě a obsahu prováděcího právního předpisu je navržena pouhá metodika s tím, že její závaznost bude dána tím, že se stane přílohou každého individuálního správního rozhodnutí pro každý kraj. Kromě jiného v tom spatřuji obcházení jednoho ze základních principů právního státu. Proto budu požadovat předložení prováděcího předpisu hned od začátku platnosti této novely.

Metodika vydaná Ministerstvem práce a sociálních věcí se také dostává do rozporu s návrhem změny zákona o sociálních službách. Předložená úprava navrhovaná vládou stanovuje s účinností od 1. 1. 2015 přechod odpovědností za realizaci dotačního řízení na poskytování sociálních služeb. Ve skutečnosti převody finančních prostředků na jednotlivé kraje, které si budou moci schválit vlastní pravidla a rozdělit systém sociálních služeb na 14 různých podsystémů, rozbít celostátní jednotu a garanci jedněch pravidel pro celou Českou republiku.

Cílem vládou navrhované novely zákony je zafixování absence právního předpisu, který by pro financování sociálních služeb nastavil celostátní jasná pravidla. Dává se možnost krajům samostatně rozhodovat o přidělených prostředcích. Tato skutečnost nepřijetí prováděcího předpisu neboli nařízení vlády, pokračující realizace dotačních řízení metodickým pokynem a autonomní rozhodování každého kraje v samostatné působnosti by mělo dalekosáhlé dopady na klienty sociálních služeb, poskytovatele sociálních služeb jakožto zaměstnavatele a další subjekty ovlivňované dotačním řízením. Stejně tak by došlo k významnému rozkolísání systému sociálních služeb.

Na výboru pro sociální politiku jsem předložila pozměňovací návrh, ve kterém požaduji, aby byl prováděcí právní předpis, který stanoví...

Pane předsedající, mohl byste mi zjednat klid? Mluvím o vážných věcech.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ano, já prosím všechny, kteří diskutují, například s ministry, aby tak nečinili, popřípadě aby tak činili mimo tento sál.

 

Poslankyně Jana Hnyková: Děkuji vám. Já potom zvyšuji hlas a vypadá to, že křičím, ale já nechci křičet, ale ten ruch mě opravdu ruší.

- prováděcí právní předpis, který stanoví bližší podmínky pro stanovení účelu, výše, členění a způsob poskytování dotace. Výše dotace kraje stanoví ministerstvo ve výši procentního podílu kraje na celkovém ročním objemu finančních prostředků vyčleněných ve státním rozpočtu na podporu sociálních služeb pro příslušný rozpočtový rok. Výše procentního podílu kraje je uvedena v příloze k tomuto zákonu. Ministerstvo zajišťuje na vlastní náklady počítačový program pro podávání žádostí o dotace a poskytuje bezplatně tento program včetně jeho aktualizací krajským úřadům a poskytovatelům sociálních služeb zapsaným v registru podle § 85 odst. 1. Krajské úřady a poskytovatelé sociálních služeb jsou povinni používat program pro podávání žádostí o dotace, který jim ministerstvo poskytne. Krajské úřady jsou povinny používat program též pro posouzení žádostí o dotace poskytovatelů a stanovení výše finanční podpory. Za podanou žádost poskytovatele sociálních služeb o dotaci podle odstavců 1 a 2 se považuje pouze žádost, která je podaná kraji prostřednictvím tohoto programu. Kraj předloží ministerstvu do 31. května příslušného rozpočtového roku prostřednictvím počítačového programu podle odstavce 5 průběžný přehled o čerpání dotací a do 31. března následujícího rozpočtového roku konečný přehled o čerpání dotace za příslušný rozpočtový rok. Dále žádám, aby dotace byla účelově členěná na dotaci na služby sociální péče a na dotaci na služby sociální prevence a poradenství. Tam přece ty peníze patří. Nebo se pletu? (Hluk v sále.)

Pozměňovací návrh kolegy Kaňkovského a můj, který byl schválen na výboru a je součástí usnesení výboru, rozpoutal velké emoce a já sama jsem byla vystavena tlaku, abych svůj návrh stáhla, a je tomu tak stále. Bylo vyvoláno minulý týden jednání s pracovníky Ministerstva práce a sociálních věcí, kde byla dohoda, že budou respektovat vytvoření nařízení vlády do konce letošního roku na další období a že budou směrná čísla do nařízení vlády dána, aby Asociace krajů si mohla o nich každoročně rozhodovat. Přišel návrh z Ministerstva práce a sociálních věcí, že nařízení vlády -

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Já se omlouvám, ale hladina hluku se opět zvedá. Já jsem napomínal paní poslankyni Berdychovou, musím napomenout i pana premiéra, protože dělá úplně to samé. Diskutuje s paní ministryní a ruší paní poslankyni, která řeční. Takže omlouvám se, platí to pro všechny, pane premiére. Prosím.

 

Poslankyně Jana Hnyková: Přišel návrh z Ministerstva práce a sociálních věcí, že nařízení vlády bude až od roku 2018, což je pro mě naprosto nepřijatelné, a já věřím, že můj pozměňovací návrh najde podporu u vás ve třetím čtení.

O nařízení vlády se mluvilo hned od začátku v zákoně o sociálních službách a není to žádný výmysl poslankyně Hnykové. Všichni se do něj můžete podívat. Já prostě nechápu, co Asociace krajů zastupovaná panem Čermákem sleduje a proč to tak potřebuje. Aby návrh novely fungoval, tak jak byl předložen, že bychom sociální služby změnili na služby sociálně demokratické, protože ve většině krajů vládne právě tato strana? Mám velmi vážné obavy, že sociální služby jsou ohroženy a že může dojít k transformaci, a tak by přešly do soukromých rukou. To pak, vážení, musíme vyčlenit ze státního rozpočtu další peníze na výstavbu chudobinců.

Musím vás, vážené dámy a pánové, upozornit, že se již rozběhlo dotační řízení a není schválena novela. A já nebudu poslankyní, která k tomu bude mlčet a odsouhlasí vše, co jí ministerstvo předloží, jinak ohrozí sociální služby. Pracovníci Ministerstva práce a sociálních věcí nám ve středu 3. září řekli, že přepracování metodiky do nařízení vlády neohrozí plynulý chod dotací, tak nechápu jejich nové návrhy. Zadání dostali úplně jiné a moji kolegové z jiných politických stran, které se tohoto jednání účastnily, vám to mohou potvrdit.

Chci stabilní sociální služby, transparentní financování a ve všech krajích stejné podmínky, ale nevěřím, že metodika, která nám byla předložena, je jejím garantem. Doufám, vážené kolegyně a kolegové, že vše zvážíte a neohrozíte budoucnost v sociálních službách. Ke svému doplňujícímu pozměňovacímu návrhu se přihlásím v podrobné rozpravě. Děkuji vám za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji paní kolegyni a slovo má paní poslankyně Pecková, připraví se pan poslanec Soukup. (Výkřik v levé části sálu.) Ale no tak, já prosím opravdu levou část sálu, aby nepokřikovala.

 

Poslankyně Gabriela Pecková: Tak ještě jednou dobré odpoledne, dámy a pánové. V současné době upravuje procentní podíl kraje na celorepublikovém objemu finančních prostředků na podporu poskytování služeb mezi kraje a hlavní město Prahu § 101a odst. 5. Ministerstvo však v minulých letech při stanovení tohoto procentního podílu nedodržovalo kritéria obsažená v zákoně a finanční prostředky rozdělovalo v přímém rozporu s ním, což se dá velmi snadno ověřit v dostupných statistikách přímo Ministerstva práce a sociálních věcí.

V novele zákona je navrženo stanovit podíl kraje procentními podíly z celku, které nejsou v žádném vztahu k reálným potřebám poskytování sociálních služeb ani relevantním statistickým datům, jako je např. počet obyvatel, objem vyplácených příspěvků na péči nebo kapacitách poskytovaných sociálních služeb v kraji a nejsou ministerstvem ani nijak zdůvodněny. Naopak novela legalizuje stav, kdy jsou některé kraje diskriminovány na úkor krajů jiných.

Proto navrhujeme jednoduché a transparentní kritérium rozdělení finančních prostředků, a to podle počtu obyvatel krajů a hlavního města Prahy. Jen pro ilustraci, v novele navrhovaný procentní podíl pro hlavní město Prahu je 8,08 % z objemu finančních prostředků při 11procentním podílu počtu obyvatel České republiky. Pokud by byl přijat návrh ministerstva, dojde podle našeho názoru k porušení principu rovnosti v přístupu občanů České republiky k sociálním službám, a zákonná norma tak může být v rozporu s Ústavou České republiky. Není pravda, že Praha odsouhlasila dohodu krajů v celém rozsahu. Praha souhlasila, že změna je potřeba a že je na ni připravena bezodkladně. Proti fixaci a výši podílu opakovaně protestovala a příslušný radní opakovaně oslovil jak ministerstvo, tak zástupce jednotlivých krajů, ti ale až na výjimky nereagovali.

Chceme jenom zajistit všem občanům rovný přístup k sociálním službám, založený na jasných transparentních kritériích, která budou pravidelně vyhodnocována pro dané rozpočtové období, aby objem finančních prostředků v rámci možností státního rozpočtu pružně reflektoval potřeby občanů daného kraje. V podrobné rozpravě se proto přihlásím k pozměňovacímu návrhu a nyní vám děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Dalším v pořadí je pan poslanec Soukup a připraví se paní poslankyně Chalánková.

 

Poslanec Zdeněk Soukup: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych v duchu představ poslanců ANO o jednacím řádu Sněmovny, tedy krátce, se vyjádřil k vládní novele zákona o sociálních službách i já. Jako klubový garant tisku 257 navrhnu kolegům za ANO hlasovat pro přijetí stěžejních tezí novely. Za nepřijatelný pokládám tedy jakýkoli pozměňovací návrh na odložení přechodu financování sociálních služeb z Ministerstva práce a sociálních věcí na kraje. Termín 1. leden 2015 pokládám za neměnný. Mám k tomu silný důvod - tím je vzácná shoda hlavních aktérů přechodu financování nad prováděcí novelou, tedy Ministerstva práce a sociálních věcí, Asociace krajů a Asociace poskytovatelů sociálních služeb.

Na některé paragrafy a odstavce novely jsou pochopitelně odlišné názory, jsou promítány do pozměňovacích návrhů. Za rozumný např. pokládám návrh, podle kterého nebudou v krajích o rozdělování peněz na sociální služby rozhodovat radní, ale zastupitelstva. Navrhnu kolegům v klubu ANO také podpořit návrh, že ministerstvo nebude vydávat k vyhlašováním dotačních řízení metodické pokyny, ale právně silnější nařízení vlády nebo ministerské vyhlášky.

Naopak, nedoporučím, aby se cokoliv měnilo na směrných číslech, podle kterých budou rozdělovány peníze na sociální služby mezi jednotlivé kraje a hlavní město Prahu. Ostatně během jednání o novele proti nim z Asociace krajů, jejímž členem je i hlavní město Praha, nebyly závažnější připomínky.

Osobně jsem velmi uvítal řešení dalšího problému. Tím je inspekce sociálních služeb. Na její úroveň a hlavně na to, že se zatím šlo spíš po účetní kontrole než po kvalitě, si léta stěžovali sami poskytovatelé. Myslím, že převod inspekce z přetížených úřadů práce na Ministerstvo práce a sociálních věcí je systémový krok správným směrem. Proti původnímu znění novely budu podporovat pozměňovací návrh na to, aby do inspekčních týmů byli zařazováni také zástupci krajů.

Co pokládám za důležité? Některé problémy, které se snaží v dobré víře řešit pozměňovací návrhy, částečně odezní po zavedení principu vyrovnávacích plateb v režimu povolené veřejné podpory pro služby obecného hospodářského zájmu. Novela předpokládá její plné zavedení v roce 2016. Jasná pravidla pro ni vymezilo rozhodnutí Evropské komise v roce 2012 nebo 2011. Pravidla by měla vést k hospodárnosti a transparentnosti. Měla by také přiblížit podmínky a standardy sociálních služeb v jednotlivých krajích. Pochopitelně při respektování regionálních specifik.

Vážené dámy a pánové, já sám, a pokud vím, také nikdo z klubu ANO nepodáme k tomuto tisku pozměňovací návrh. Nechceme komplikovat přijetí potřebné novely. Ovšem podpoříme rozumné návrhy, které ji a hlavně dotační řízení na rok 2015 neohrozí. To všechno s vědomím, že přijetí novely považujeme jenom za první krok k uvedení pořádku do financování sociálních služeb. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pane poslanče, vešel jste se asi do tří minut, pouze pro vaši informaci. Takže jste splnil to, co jste říkal na začátku.

Paní poslankyně Chalánková, připraví se paní poslankyně Aulická.

 

Poslankyně Jitka Chalánková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dříve než budu avizovat, že se přihlásím v podrobné rozpravě ke svému pozměňovacímu návrhu, tak dovolte, abych vystoupila s komentářem, který je také stanoviskem klubu TOP 09.

Máme před sebou předloženou novelu zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, který má realizovat převod dotace na financování sociálních služeb ze státního rozpočtu na kraje. Pokud se vrátíme do historie, myslím, že už jsem tady několikrát upozornila, že peníze, které se vyplatily do financování sociálních služeb do roku 2006, přesně v tom roce činily asi 13 mld. korun na poskytování služeb péče. V dnešní době jsme dohromady s příspěvkem na péči a s dotací na poskytování sociálních služeb na výši asi 27 mld. korun. Takže vidíte, že peněz je tam hodně, a přesto jsou neustále stížnosti o nedostatečném financování poskytovatelů sociálních služeb. Takže to jen na okraj.

Do roku 2006, před přijetím zákona o sociálních službách, té zmíněné stoosmičky, bylo financování jiným způsobem. Peníze šly jednak jako účelově vázaná dotace do rozpočtu kraje, který se znalostí věci potom přiděloval peníze jednotlivým neziskovým organizacím. Dále to byl proud, který financoval dotaci na lůžko jednotlivým poskytovatelům, kteří patřili obcím. A poslední byl balík, který šel jako dotace na výkon zřizovatelských funkcí v rámci krajů, které převzaly svá zařízení z bývalých okresních úřadů. Takže to jen do historie. (Hluk v sále sílí.)

Od roku 2007, kdy vešel v účinnost tento zákon o sociálních službách, jsme v jiné situaci a předpokládalo se... (Poslankyně se odmlčela.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Já se opět omlouvám a prosím o klid.

 

Poslankyně Jitka Chalánková: Předpokládalo se, že lidé, kteří budou potřebovat sociální služby, si zaplatí vše z příspěvku na péči, který takto byl i koncipován.

Domnívám se, že jsme dospěli tak daleko, že je potřeba velká novela financování sociálních služeb, která se bude zabývat jednotlivým postavením zřizovatelů, ať už se týkají zřizovatelů krajů, ať se to týká i obecních neziskových organizací apod., protože ta disproporce neustále narůstá. Zákon o sociálních službách v podstatě také vůbec neřeší to, že kraje jsou zároveň zřizovateli sociálních služeb a budou zároveň poskytovateli dotací. Takže pozor - zde se podle mě jedná o jasný střet zájmů. V neposlední řadě budou také chodit na kontrolu využití dotací, takže opravdu to považuji za střet zájmů.

Nebudu se dostávat do podrobností, které zde již paní kolegyně Hnyková vysvětlila, jakým způsobem budou kraje vlastně tento postup realizovat. Je pravdou, že v červnu letošního roku jsme byli ze strany úředníků Ministerstva práce a sociálních věcí na výboru pro sociální politiku seznámeni s metodikou, kterou si na ministerstvu úředníci napsali. Takže to byla jedna věc. Já se domnívám, že jsme od toho zvolení politici a poslanci, kteří by měli tuto situaci mít ve svých rukou a rozhodovat velmi zodpovědně, protože toto byla skutečně dohoda mezi úředníky Ministerstva práce a sociálních věcí a Asociací krajů, která odsouhlasila v rámci všech krajů tento způsob převedení financování na kraje. Ale nikoliv Poslanecká sněmovna. Hovoříme o metodice, která je přílohou zákona, který má být platný a účinný až od příštího roku, přesto již kraje podle této metodiky vlastně postupují. Takže to je jedna věc.

Pak jsem upozornila na to, že dotace přinejmenším obcím by mělo schvalovat zastupitelstvo krajů, ale nebudu tuto věc brát ještě z úst pana svého následujícího kolegy, který o tom také na výboru pro sociální politiku hovořil a jistě podá tento pozměňovací návrh. Hovoříme o dotaci, která je nenároková, to znamená, je to nemandatorní výdaj státního rozpočtu. Je pěkné, že máme k dispozici procentuální dohodu mezi jednotlivými kraji, ale vůbec nevíme, jakým způsobem bude tato dotace zakotvena do státního rozpočtu, jak se vůbec může stát takovýto výdaj mandatorním. Já se domnívám, že pouze komplexní změnou financování sociálních služeb.

V neposlední řadě bych chtěla upozornit na nedostatečné vysvětlení tzv. veřejné podpory, protože zde bylo sice hovořeno o tom, že se bude jednat o poskytování služeb obecného hospodářského zájmu, ale nemám zde vyjádření Evropské komise, že právě tento postup je odsouhlasen pro příští rok právě pro poskytnutí dotací těmto krajům.

Domnívám se, že tento zákon není správný, proto se přihlašuji k pozměňovacímu návrhu, který by měl odložit účinnost o dva roky a který by měl umožnit, aby se jednak vyřešily disproporce mezi jednotlivými kraji, které snad nejsou spokojené s tím rozdělením, ale především by se mělo přistoupit ke kompletní a komplexní změně financování sociálních služeb. Již se na tom minimálně rok mělo pracovat. S touto předloženou novelou nejsem spokojena.

Za TOP 09 také mohu říci, že podpoříme jednak usnesení výboru pro sociální politiku, které obsahuje také návrh paní poslankyně Hnykové v původním znění, také pozměňovací návrh paní kolegyně Aulické-Jírovcové a další, které ještě zanalyzujeme po dnešním druhém čtení.

Děkuji za pozornost a v podrobné rozpravě se přihlásím ke svému pozměňovacímu návrhu.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Chalánkové. Dále vystoupí paní poslankyně Hana Aulická. Připraví se pan kolega Vilímec. Prosím, paní kolegyně, máte slovo.

 

Poslankyně Hana Aulická-Jírovcová: Děkuji, pane předsedající. Dovolte mi, abych i já přispěla do této diskuse.

Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, projednávaná novela zákona vzbuzuje velký zájem všech dotčených subjektů. Po desítkách jednání však stále vidíme značné mezery a nedostatky v předložené novele. Nasvědčuje tomu i množství předložených pozměňovacích návrhů, které ve většině ale bohužel Ministerstvo práce a sociálních věcí neakceptuje.

Jeden z pozměňovacích návrhů je předkládán i mnou a týká se tří paragrafů, které se zabývají oblastí inspekcí. Kontrolní činnost poskytovatelů sociálních služeb za účasti zástupců příslušných krajů vidím jako zásadní věc. První úprava se týká § 82 odst. 3, která se vztahuje ke zrušení registrace. Předkladatelem navrhovaná změna váže zrušení registrace na uložení sankce za správní delikt dle § 107 odst. 2 písm. m). Tedy na správní delikt, kterého se právnická nebo podnikající fyzická osoba jako poskytovatel sociálních služeb dopustí tím, že nesplní ve lhůtě stanovené ministerstvem opatření k odstranění nedostatků zjištěných při inspekci.

Takovéto propojení je však neakceptovatelné, neboť značně znesnadňuje pružnost, vymahatelnost práva. Předkladatel v důvodové zprávě v části 3 uvádí statistické údaje, ze kterých je patrné, že za období let 2008 až 2013 bylo provedeno celkem 1 643 inspekcí, tj. že z celkového množství 5 729 registrovaných sociálních služeb byla za šest let provedena inspekce pouze u 28,69 % registrovaných sociálních služeb. Při této frekvenci provádění inspekcí je vymahatelnost práva takřka nulová. V praxi to znamená, že nebude možné několik let zrušit registraci poskytovateli sociálních služeb, který závažným způsobem opakovaně porušuje plnění zákonem stanovených povinností. Půjde-li o porušení práv uživatelů, je tato časová prodleva neakceptovatelná. V systému budou dlouhodobě existovat sociální služby pochybné kvality.

Další úprava se týká § 98 odst. 2, kde s ohledem na povinnosti stanovené krajům je neakceptovatelné tyto subjekty zcela vyčlenit z procesu hodnocení kvality sociálních služeb. Kraje by měly mít přece možnost zúčastnit se inspekcí sociálních služeb poskytovaných na jejich území, neboť by měly mít o kvalitě těchto služeb s ohledem na povinnosti svěřené jim zákonem v povědomí. V případě, že kraj nebude mít informace o kvalitě služeb, hrozí, že dojde k předimenzování sítě o další poskytovatele z důvodu poptávky po službě, která bude považována za kapacitní problém, ačkoliv může být problém kvality v místě poskytovaných služeb. S tím jsou spojeny i finanční nároky na státní rozpočet. Cílem každého kraje v rámci definování služeb je však vytvoření efektivních, kapacitně vyhovujících, ale především kvalitních sociálních služeb. Procesy registrace sociálních služeb, hodnocení jejich kvality a financování jejich poskytování jsou úzce propojené. Principem by tedy měla být úzká a aktivní spolupráce všech zainteresovaných subjektů, a je tedy nepřijatelné, aby tomu tak nebylo.

Poslední úprava se týká § 85 odst. 3. V souvislosti s plněním povinností, které jsou krajům stanoveny, zejména povinností souvisejících s financováním sociálních služeb, je nezbytné, aby byly co nejvíce informovány o kvalitě sociálních služeb na jejich území, a to všech sociálních služeb, u nichž byla inspekce provedena. K tomu je zapotřebí, aby měly k dispozici konkrétní výstupy z provedených inspekcí. Informace o výsledku provedení inspekce dle § 38a prováděcí vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, tak jak jsou zapisovány doposud, jsou nedostačující, tedy nejsou dostatečně vypovídající a jsou v různé kvalitě v různých krajích.

Věřím, že tento pozměňovací návrh dostane ve třetím čtení zelenou a napomůže tak vylepšení navrhované novely o přechodu financování sociálních služeb na kraje. Já vám děkuji za pozornost. (Potlesk z řad KSČM.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji poslankyni Haně Aulické za její vystoupení. Pokračujeme v rozpravě vystoupením pana kolegy Vilímce, připraví se pan poslanec Beznoska. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vladislav Vilímec: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, již v prvním čtení zazněla poměrně obsáhlá a také kritická debata na adresu připravenosti této novely zákona o sociálních službách. Přiznám se, že jsem v mezidobí od prvního čtení prostudoval mnohé materiály, vyslechl mnohé argumenty ve prospěch i v neprospěch tohoto návrhu, ať už argumenty kraje, jehož jsem trvalým obyvatelem, argumenty Svazu měst a obcí České republiky i některých poskytovatelů sociálních služeb. Využil jsem i možnosti podat prostřednictvím rozpočtového výboru, nikoliv sociálního výboru, pozměňovací návrhy v těch věcech, kde podle mého názoru nebylo dosaženo nějakého konsensu.

Paní ministryně uvedla ve své vstupní řeči, že Ministerstvo práce a sociálních věcí nenastavovalo ona směrná čísla, že to nastavovaly kraje, že to byla otázka dohody krajů. No, já jsem učinil na Zastupitelstvu Plzeňského kraje dotaz směřovaný panu hejtmanovi, který je statutárním zástupcem Plzeňského kraje, zda skutečně hejtmani, tedy Rada Asociace krajů, hlasovali o nastavení těch zafixovaných podílů na celkové částce dopředu neznámé, vyčleněné každoročně pro sociální služby, které jsou předmětem přílohy tohoto zákona. Nedočkal jsem se odpovědi. Větší světlo do toho vnesla paní ministryně, když prohlásila, že tzv. dohoda krajů byla pouze dohoda na úrovni sociální komise, resp. členů sociální komise krajů. Myslím, že nelze takto postupovat v situaci, kdy se nerozhoduje o rozdělování částek tisíců, statisíců, milionů, ale miliard. Není možné akceptovat, byť nějaký většinový názor komise, ačkoliv je to komise odborná, sociální komise, bez toho, že by o tom hlasovali hejtmani krajů, Rada Asociace krajů.

K svým dvěma pozměňovacím návrhům, které jsem uplatnil na rozpočtovém výboru a které se týkají právě onoho rozdělení finančních prostředků, resp. zrušení oné přílohy, která fixuje jistá směrná čísla nebo určité podíly na několik let dopředu, minimálně do doby, než se změní zákon, a také nastavení obvyklého schvalování jednotlivých dotací na zastupitelstvu kraje, resp. schvalování samostatné působnosti, jsem dostal pouze stručná stanoviska obou ministerstev, nejen Ministerstva práce a sociálních věcí, ale také Ministerstva financí. Podle mého soudu představa, že tyto prostředky půjdou k tomu prvnímu pozměňovacímu návrhu, který jsem uplatnil a uplatním ještě v podrobné rozpravě, představa, že budeme rozdělovat prostředky v řádu miliard nějakým zvláštním způsobem na základě výjimek ze zákona o krajích, je pro mě představa absurdní. Ze současné dikce zákona o krajích totiž nelze - a většina, nebo všichni krajští zastupitelé to vědí - bez rozhodnutí zastupitelstva rozdělovat částky nad 200 tis. korun, nelze rozdělit ani jednu korunu mimo zastupitelstvo, pokud ty částky jsou směrované obcím. Ani z části věty, o kterou se opírá důvodová zpráva i stanovisko Ministerstva práce a sociálních věcí, tedy z části věty v § 36 odst. 1 písm. c) ve vztahu k účelovým dotacím z prostředků státního rozpočtu, nevyplývá kompetenční příslušnost rady kraje. Prostě nelze takovým způsobem zasahovat do samosprávních pravomocí orgánů krajů, určovat zákonem o sociálních službách, nikoliv zákonem o krajích, který orgán kraje rozhoduje o poskytnutí dotace.

Ministerstvo na jednání rozpočtového výboru poukazovalo, že všechny připomínky byly vypořádány. Ale i samotné kraje - např. i Plzeňský kraj požadoval v této věci zrušit navrhovanou speciální úpravu rozhodování o poskytnutí dotace. Navíc je obecně známo, že zastupitelstvo má právo si vyhradit i další pravomoci v samostatné působnosti mimo pravomocí vyhrazených radě. To nezpochybňovali ani zástupci Ministerstva práce a sociálních věcí ani přítomný předseda sociální komise Asociace krajů pan Čermák.

Ačkoliv jsem jako opoziční politik kritik současného fungování krajů, musím podotknout, že kraje se za dobu své existence naučily časově plánovat zastupitelstva tak, aby nikterak neohrozily chod nejrůznějších subjektů odkázaných na dotace. Odmítám, že by zastupitelstvo kraje nebylo schopno rozhodnout o dotacích dříve než v červnu, jak se píše ve stanovisku Ministerstva práce a sociálních věcí. To jsou nepravdivá tvrzení od někoho, kdo se rozhodl obhajovat neobhajitelné. Jsme svědky neustálého používání, podle mého soudu spíše nadužívání, termínu, jako je transparentnost. Tato vláda se k těmto termínům hlásí, přitom v daném případě se činí pravý opak.

Pokud se týká té druhé vážné námitky, takzvaného podílu krajů na vyčleněné částce, tak dochází ke zvláštní situaci. Dopředu není známo, kolik finančních prostředků bude pro tyto účely vyčleněno ve státním rozpočtu. To se vždy rozhoduje při schvalování státního rozpočtu na příslušný rozpočtový rok. Nastavovat podíly k neznámému objemu prostředků je beztak velmi problémové a samozřejmě může postihnout v konečném důsledku samotné poskytovatele. Navíc, jak je zákon koncipován, jsou podíly fixovány jako průměr, alespoň se to tvrdí, směrných čísel tří let. To znamená mimo jiné, že se konzervuje stav, který vznikl v minulosti, kdy pro stanovování směrných čísel nebyl úplně obecně známý systém. V případě přijetí tohoto zákona, když jsem si to propočetl na částku 7 mld. 200 mil., o které se uvažuje, že by to mohla být částka v příštím roce, tak se výše celkové dotace na jednoho obyvatele podle krajů pohybují od 461 korun, a to v případě Prahy, až do výše 817 korun v případě jiného kraje. Tento rozptyl je značný a není odůvodněný.

Ministerstvo ve svém stanovisku k mému pozměňovacímu návrhu uvedlo, že neexistuje korelace mezi potřebností služeb a zalidněním území. Ve stanovisku je napsáno, že naopak kraje s odlivem obyvatel, typicky kraje příhraniční, řeší na svém území sociální jevy, které jsou finančně náročné. Zajímavé ale je, když jsem se podíval na ona směrná čísla nebo na ony procentní podíly a porovnal to s umístěním krajů a počtem obyvatel jednotlivých krajů, že v případě některých příhraničních krajů, včetně Plzeňského kraje, se to v onom podílu nijak nepromítlo.

Chci dodat, že mnou navrhovaná úprava, kterou předložím v podrobné rozpravě ve druhém čtení, spočívá v tom, že ministerstvo každoročně na základě jasných pravidel nastaví tyto podíly, které nevycházejí pouze z počtu obyvatel, aby bylo jasno, nebo registrovaných kapacit. Počet obyvatel je natolik významný parametr, že nemůže být pominut. Když se podíváte na srovnání počtu obyvatel a výši navrhovaného koeficientu ve vládním návrhu, rozdíly jsou značné. Někdo na tom významně vydělá, někdo na tom významně prodělá. Nechci teď mluvit o tom, kdo na tom prodělává nebo vydělává, ale je zajímavé, že ti aktivní zástupci z Asociace krajů, respektive sociální komise, na tom spíše vydělávají. Nebyly ani předloženy relevantní argumenty k takovým rozdílům. Navíc stanovením těchto podílů přímo v zákoně se zakonzervuje stav minimálně na několik let, přičemž měnit tyto podíly v zákoně i podle mé zkušenosti bude velmi obtížné.

Dámy a pánové, vážené kolegyně a kolegové, pokud chceme dělit tyto prostředky na kraje a neprojde odložení, které bude navrhováno, ať už o dva roky, nebo o jeden rok, tak je možné postupovat dvojím způsobem. Buďto nastavit jednotlivá procenta podle počtu obyvatel, takový návrh také bude podán a k tomu uvádím, že by to bylo zcela namístě v případě, že by došlo k převedení těchto prostředků přímo do rozpočtového určení daňových výnosů krajů. To ale není tento případ. Stále se vychází z toho, že bude ve státním rozpočtu každoročně pro tyto účely vyčleněna státní dotace. V daném případě se tedy ukazuje, že ony podíly na dotaci ze státního rozpočtu by mělo ministerstvo stanovit na základě jasných pravidel pro každý rozpočtový rok. Tady není moudré ani rozumné zbavovat ministerstvo zodpovědnosti. Jsou to státní peníze a ministerstvo by pro každý rok mělo tuto celkovou částku rozdělit. Oproti současné praxi navrhuji mezi kritéria na prvním místě zařadit také počet obyvatel, protože není akceptovatelné, aby se podíly či směrná čísla v některých případech výrazně odlišovaly v porovnání počtu obyvatel, pokud k tomu nejsou zcela transparentní důvody, a ty jsem neslyšel.

Jakási podivně vzniklá dohoda-nedohoda na Asociaci krajů nebo sociální komisi krajů, k ní se i některé kraje stavějí minimálně velmi vlažně, v některých případech i odmítavě, má velmi daleko k nějakému dosaženému konsensu. Proto v zájmu nevytvářet hned na počátku podmínky ke vzniku 14 rozdílných systémů sociální péče - ony už beztak vznikají, ale nemusíme to ještě prohlubovat -, v zájmu především klientů podpořte pozměňovací návrhy, které napravují ty nejvíce kritizované pasáže novely zákona o sociálních službách, pokud se nepodaří financování odložit o dva roky nebo o jeden rok. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Vilímcovi. Nyní se slova ujme pan poslanec Adolf Beznoska. Připraví se pan kolega Vít Kaňkovský. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Adolf Beznoska: Děkuji za slovo. Kolegyně a kolegové, jenom krátce k tomuto návrhu. Návrhu rozumím. Myslím si, že je dokonce věcně správný, to znamená přesunout financování sociálních služeb na kraje a kontrolní činnost vrátit na Ministerstvo práce a sociálních věcí. Potud s tím celkem problém nemám, naopak považuji to za krok správným směrem. S čím mám ovšem problém, že je ten přechod naprosto nepřipravený. Bavíme se tady o částce pro letošní, nebo příští rok zhruba 7,2 mld. korun, kterou budou přerozdělovat kraje na základě jakýchsi směrných čísel, která si hejtmani, a nevíme za jaké účasti, sami mezi sebou dohodli. To považuji za první chybný krok.

Další chybné kroky jsou v tom, že příslušná metodika, která je vydána, má pro kraje spíše orientační charakter. Není nijak právně závazná a stává se a stane se zcela jistě to, že budeme mít pro 14 našich krajů 14 různých metodik, jak tyto peníze pro poskytovatele rozdělovat. Ponechám stranou to, o čem tady hovořil pan kolega Vilímec, že o těchto částkách by mělo rozhodovat zcela jasně zastupitelstvo kraje, neměla by to být kompetence vyhrazená pouze radě kraje.

Další otazníky vyvolává to, co se stane, když se někdo z poskytovatelů sociálních sítí, který nedostane příspěvek, bude odvolávat. Přinese to celou řadu konfliktů, zmatků, a asi rozumíte, kam mířím. Rozumím tomu, že jediné rozumné při všech těch pozměňovacích návrzích, které tady zazní a zaznívaly na výboru pro sociální politiku, i já sám jsem tam přednesl celou řadu návrhů, bude velmi jednoduše tento zákon o jeden rok, respektive jeho účinnost o jeden rok posunout. Toť vše. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Beznoskovi. Nyní se slova ujme pan kolega Kaňkovský. Připraví se pan poslanec Ludvík Hovorka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené dámy, vážení pánové, důvodová zpráva k dnes projednávané novele zákona č. 108/2006 Sb. hovoří o tom, že jejím cílem je upravit několik zásadních okruhů v oblasti sociálních služeb, které v současné podobě zákona nejsou zcela vyhovující. Všichni víme, že zásadním dopadem této novely je přechod financování sociálních služeb na kraje, respektive toto je už z dikce v tuto chvíli platného zákona. Názory na tento krok se od samého schválení zákona v roce 2006 liší jak u politiků, a to jak těch předchozích, tak současných, tak u poskytovatelů sociálních služeb, ale samozřejmě i u veřejnosti, a to zejména u té části veřejnosti, která je na sociálních službách bezprostředně závislá.

Za sebe musím říci, že obecně přechod financování na kraje podporuji a považuji ho za správný. Každé přiblížení rozhodovací pravomoci týkající se nejen dotací na sociální služby blíže k občanům vnímám pozitivně, u sociálních služeb, které se dotýkají v různých ohledech oslabené části populace, ještě o to více. Otázka ale, která se k tomuto záměru váže, zní, zda je celá operace převodu financování na kraje ve všech zúčastněných segmentech dobře připravena. Musím říct, že sám za sebe jsem si na tuhle otázku dlouho odpovídal. V tuto chvíli chci věřit že ano. Mám zprávy z několika krajů, mohu mluvit hlavně za Kraj Vysočina a vím, že tam Kraj Vysočina je skutečně velmi dobře na tuto operaci připraven. Přesto zdůrazňuji, že to není jenom na krajích. Segmentů je tam mnohem víc a tady je potřeba říci, že doba je pokročilá.

V této souvislosti si dovolím poznamenat, že je velká škoda, že se k této problematice, resp. k novele zákona o sociálních službách ve druhém čtení, dostáváme až v polovině měsíce září. Nechci spekulovat o příčinách. Rozhodně si nemyslím, že toto padá jen na vrub MPSV. Rozhodně to ale vnáší nejistotu a neklid do celého segmentu sociálních služeb, ale hlavně nejistotu pro potřebné, kteří jsou na fungování sociálních služeb závislí. Opakuji, nechci slepě kritizovat, jen to s politováním konstatuji.

Ještě krátce k důvodové zprávě, která kromě jiného zmiňuje dva zásadní cíle této novely. Za prvé je to nastavení transparentního financování sociálních služeb v návaznosti na přechod financování sociálních služeb na kraje a za druhé je to úprava definice střednědobého plánu a sítě sociálních služeb. Kromě toho tam je samozřejmě ještě řada dalších bodů. Musím konstatovat, že toto je zcela v souladu s koaliční smlouvou a s programovým prohlášením vlády. Dnes projednaná novela se těmto oblastem věnuje, bohužel ale z našeho pohledu se zcela nedostává ke kýženému cíli.

V této souvislosti vidíme jako jedno z největších rizik fakt, že novela počítá s tím, že většina procesů přechodu financování na kraje a pak naplňování tohoto záměru bude probíhat na podkladě metodiky MPSV. Jsme v tomto ohledu jednoznačně přesvědčeni, že jde o tak zásadní operaci, kterou je třeba upravit vyšším právním předpisem. Už nyní není žádným tajemstvím, že síť sociálních služeb, ale i jejich kvalita a s tím přímo související dostupnost sociálních služeb pro občany se v jednotlivých krajích mnohdy zásadně liší. Samozřejmě to záleží na přístupu každého kraje k sociální problematice. Zcela jistě bychom tady našli top kraje a možná některé kraje, kde to tak úplně top není. Do budoucna je ale nutné, abychom současné nerovnosti v přístupu k sociálním službám napříč naší republikou minimalizovali.

Jako zásadní pro klub KDU-ČSL je pak docílit větší veřejné kontroly rozdělení dotací kraji, než jaké navrhuje vládní novela. Už o tom tady byla zmínka. I my jsme přesvědčeni o tom, že tato pravomoc by měla být i v podstatě v souladu s gescí zákona o krajích ponechána zastupitelstvu kraje jako nejvyššímu orgánu samosprávy jednotlivých krajů.

Z uvedených důvodů jsem po dlouhých konzultacích s představiteli provozovatelů sociálních služeb, ale i se zástupci krajů dospěl k závěru, že by bylo nejvýš nutné některé parametry předkládané novely ještě upravit. Jen podotýkám, že jsme komunikovali se všemi kategoriemi provozovatelů sociálních služeb, tedy jak z neziskového sektoru, tak i s organizacemi zřizovanými kraji či obcemi. Následně jsme pak přistoupili ke zpracování pozměňovacího návrhu, který, jak se přiznám, a kolegové z výboru pro sociální politiku to vědí, procházel určitým, v některých fázích ne zcela idylickým vývojem. Děkuji na tomto místě zástupcům MPSV, že i když jsme zprvu nemohli najít společnou řeč, tak jsme v poslední fázi celou řadu rozporů odstranili, což oceňuji. Připravený pozměňovací návrh představím potom následně v podrobné rozpravě.

Na samotný závěr si dovolím vyjádřit víru, že tak jak v rámci koalice je zdůrazňováno naplňování koaliční smlouvy a programového prohlášení vlády v záležitosti samotného převodu financování na kraje, že se stejně odvážně a důsledně budeme v koalici, a doufám, že třeba i mimo koalici, věnovat tomu, co na dikci těchto dokumentů navazuje, tedy že učiníme další kroky ke standardizaci sociálních služeb, k definici a kultivaci sítě sociálních služeb a zejména pak k hledání nástrojů k prosazování víceletého financování sociálních služeb.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců KDU-ČSL.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní prosím k mikrofonu pana poslance Hovorku. Prosím, aby se připravil pan poslanec Bendl. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já si dovolím vystoupit na podporu pozměňovacího návrhu pana poslance Kaňkovského a přednést několik argumentů, které podpoří jeho slova.

V naší zemi žije 1,64 mil. seniorů starších 65 let a 400 tis. lidí je starších 80 let. Do 26 let by se počet seniorů starších 65 let měl zdvojnásobit a počet lidí starších 80 let dokonce ztrojnásobit. Prudce rostou požadavky na dlouhodobou péči, ale v naší zemi dosud neexistují, nebo ve své podstatě neexistují zdravotně sociální služby. Výdaje na sociální systém dosahují 41,7 mld. Kč, z toho příspěvek na péči 18,1 mld. Kč, dotace poskytovatelům sociálních služeb 12,7 mld. Kč, platby klientů 9,5 mld. Kč a úhrady za ošetřovatelskou péči ze zdravotního pojištění asi 1,4 mld. Kč.

Několik let byla snaha vytvořit systém financování dlouhodobé péče, ale tato práce se minimálně 15 let nedaří dotáhnout. Týká se to zejména financování péče na pomezí sociálního a zdravotního systému, kde doposud neexistuje dohoda mezi MPSV a Ministerstvem zdravotnictví, a tyto problémy se přehazují z jednoho ministerstva na druhé. Takovým dokladem můžou být poslední spory poskytovatelů zdravotních a sociálních služeb v domovech pro seniory, kde nelze dosáhnout dohody se zdravotními pojišťovnami o úhradě ošetřovatelské péče v odbornosti 913. A bohužel dohoda není. MPSV řeklo, že nadále nebude financovat zdravotní péči v domovech, a byl vytvořen kód a měly začít platit zdravotní pojišťovny, ale protože tyto náklady raketově rostou, tak se samozřejmě pojišťovny brání financovat tuto péči v plném rozsahu.

Já si dovolím odcitovat v této věci pár řádků: Ústavů máme v této zemi poměrně hodně. Nevzkvétá ale domácí péče a hlavně kvůli tomu, že praktičtí lékaři, kteří mohou takovou službu předepisovat, jsou limitováni, a proto předčasně volíme ústavní řešení. Právě léčebny dlouhodobě nemocných a domovy důchodců jsou instituce, které se na první pohled zabývají podobnou činností, jenomže rozdíl je tu velmi zásadní. Přinejmenším z finančního hlediska. Zatímco v léčebnách dlouhodobě nemocných pacient nedoplácí vůbec nic, v té druhé, to znamená v domovech sociální péče, odevzdává většinu svého důchodu a leckdy musí rodina hradit další náklady.

Kritéria, za jakých okolností se má volit léčebna dlouhodobě nemocných a kde seniorský domov, nejsou jasně nastavena. Vedle finanční motivace rodiny tak rozhoduje místní dostupnost. V okresech, kde je větší počet lůžek léčeben dlouhodobě nemocných, je méně kapacit v domovech důchodců a naopak.

Odložit babičku do následné péče je sice pro rodinu nejlevnějším řešením, ale pro stát tím nejdražším. Tyto skryté sociální hospitalizace nejsou žádnou výjimkou. Analýzy projektu Dostupná zdravotní a sociální péče odhadují, že náklady na ni dosahují minimálně 3,5 mld. Kč.

Je třeba se podívat, jak se tato situace péče o seniory řeší v jiných zemích. Ve Švédsku existují sociální služby, které zajišťují obce. Němci mají speciální pojištění, o kterém se mluvilo i u nás, bohužel se to nedotáhlo do konce. Rakousko dává přednost domácí péči. V této souvislosti bych chtěl požádat, aby se paní ministryně práce a sociálních věcí a pan ministr Němeček dohodli na tom, aby patnáctiletá práce na koncepci dlouhodobé péče byla dotažena do konce.

A nyní se chci zmínit konkrétně k zákonu o sociálních službách. Řada výtek, které tady zazněly od mých předřečníků, je oprávněných. Největší problém, který mají poskytovatelé sociálních služeb, je v tom, že se obávají, že po přechodu financování sociálních služeb na kraje nebudou rovné podmínky pro všechny poskytovatele, tzn. jak pro krajské, ty které zřizují kraje, tak pro ty neziskové organizace.

Další věc, na kterou upozorňuji, jsou nejasná kritéria pro poskytování dotací. To znamená, ministerstvo předává problém financování na kraje, mnohé kraje jsou připraveny a mnohé kraje se k tomu stavějí velmi pozitivně a dofinancovávají i sociální služby ze svých rozpočtů. Naproti tomu existují kraje, kde je přístup velmi odlišný. Tam řada příspěvkových organizací nedosáhne na financování srovnatelné s tím, jak jsou financovány krajské příspěvkové organizace.

V této souvislosti si znovu dovoluji ocitovat závěry pracovního týmu pro sociální otázky Unie zaměstnavatelských svazů České republiky ze 17. dubna 2014: Zaměstnavatelé, resp. poskytovatelé sociálních služeb trvají nadále na nastavení takového systému financování, který by mohl být označen těmito známkami: Zavedení alespoň rámcových měřitelných postupů na centrální úrovni, tedy na ministerstvu. Zavedení a používání měřitelných postupů a kritérií v každém kraji, které by umožnily zpětné ověření a kalkulaci obdržené výše státní dotace. Oproti současnému nebo dosavadnímu systému zavést opatření a principy, které by zaručovaly transparentnost dotačního řízení. Umožnění zástupcům sociálních partnerů účast ve smyslu dohledu nad tzv. regionálním dotačním řízením. Dále poskytovatelé sociálních služeb vyzývají Ministerstvo práce a sociálních věcí k zavedení možných měřitelných postupů, kalkulačních vzorců, vyrovnávací platby, personálních normativů apod., na kterých poslední měsíce pracovalo. Z těchto důvodů požadují sociální partneři za stranu zaměstnavatelů předložení návrhu technicko-organizačního řešení, předložení dopracování těchto zmíněných záležitostí v zákoně o sociálních službách, předložení metodického pokynu Ministerstva práce a sociálních věcí a předložení takových principů, které by umožnily podle měřitelných postupů kontrolu dotací, které by ztransparentnily celý systém přidělování dotací na sociální služby, a především zveřejnění souhrnných žádostí krajů za rok 2014. To je mimořádný požadavek, kde se dosáhne kontroly toho, co bylo před datem předání financování sociálních služeb na kraje, protože pak se dá dohledat, jak jednotlivé kraje financovaly sociální služby a kolik peněz dostaly z centrálního rozpočtu.

Z těchto důvodů, jak jsem již řekl, podporuji pozměňovací návrh, který předložil pan kolega Kaňkovský, a prosím také o jeho podporu. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. Prosím k mikrofonu pana poslance Bendla. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo, paní předsedající. Dámy a pánové, na začátek bych si rýpl, neboť musím zde připomenout, že stát už velmi dlouhou dobu v podstatě už vůbec nezřizuje žádné organizace, které poskytují sociální služby. Zřizují je převážně města a obce a ty významnější, řekněme, a důležitější zřizují kraje. A podotýkám, že krajům vládne sociální demokracie už téměř sedm let a že se ta situace dostává do téměř až absurdních úrovní v oblasti poskytování sociální péče, protože jsme svědky toho, že seriózní poskytovatelé sociálních služeb nemají na svůj provoz, a to jak ti zřizovaní krajem či obcemi, tak ti z nestátního sektoru, ale objevuje se zde čím dál tím více tzv. poskytovatelů sociálních služeb, kteří fakticky poskytovateli sociálních služeb nejsou.

Jedno číslo za všechny a nechytejte mě úplně za slovo. Ale někdy v roce 2002 měl Středočeský kraj poskytovatelů sociální péče zhruba 200, dneska jich má něco kolem 700. Podíváte-li se na jejich strukturu a na to, co často poskytují za tzv. sociální službu, byli byste asi kolikrát zděšeni z toho, čemu všemu my říkáme poskytování sociální služby. Souhlasím s tím, že stát by neměl mít 14 států nebo 14 různých úrovní sociálních služeb v tom smyslu, že někde to nesmí být katastrofa, a když to někde bude dobré, tak to je asi v pořádku. Myslím si, že stát by měl hlídat jakousi základní úroveň a jakýsi standard poskytování sociální péče v České republice a měl by vyžadovat po krajích stejně tak, jako to dělá v oblasti zdravotnictví, protože kraje jsou povinny předkládat Ministerstvu zdravotnictví a diskutovat na základě zastupitelstvem schválené koncepce, diskutovat svoji problematiku ve zdravotnictví s Ministerstvem zdravotnictví. V oblasti školství, která má zase regionální působnost, je kraj povinen schválit si každý rok koncepci školství a jít s tím na Ministerstvo školství a tam diskutovat o tom, jestli má být více gymnázií, nebo více učňovských škol, nebo více průmyslových škol apod. - a v oblasti sociálních věcí takto důležité oblasti toto není. Pak se nedivme, že si každý kraj dělá, co vlastně chce.

Některé kraje prostě evidentně nepovažují za prioritu poskytování sociálních služeb. Podíváte-li se do výdajů jednotlivých krajů, tak to není možné nezkonstatovat. Někde o to pečují více, někde méně. Někde podlehli tomu pocitu, že evropské peníze, které tečou do téhle oblasti, protože jsou obrovské a veliké, tak se téměř každý, kdo se přihlásil o to, že chce poskytovat tzv. sociální službu, no tak mu to bylo umožněno, ale ve skutečnosti, jak říkám, v řadě případů sociální služba našim občanům poskytována opravdu není. A je třeba na to dohlédnout a přinutit kraje, aby na efektivitu vynaložených peněz v oblasti sociálních služeb dohlédly, protože jak říkám, opravdu platí, že spousta peněz, které by se měly dostat k potřebným, se k potřebným v žádném případě nedostávají.

My potřebujeme stabilní prostředí, protože v oblasti poskytování sociálních služeb není možné, abychom klienty nutili každých čtrnáct dní měnit poskytovatele sociálních služeb. Není možné je neustále stěhovat a říkat jim: dneska už nemáte podporu, nebo kraj už dneska ze dne na den nepodpoří tu či onu instituci apod. Je třeba na delší dobu nasmlouvávat takováto zařízení a zároveň je třeba si být jistí v tom, že splňují jistý standard, který je nutné splnit.

Na jaký standard stát bude ze svých prostředků mít, to je otázka. Do jaké míry to pro něj bude nebo nebude priorita. Ale dneska, věřte mi, na tom sociálním systému nebo poskytování peněz do této oblasti je navěšena spousta těch, kteří tam už dlouhou dobu být nemají, a mělo by být naším cílem, aby prostředky zůstaly u těch, kterým opravdu patří. Proto bych se přimlouval za to, aby Ministerstvo práce a sociálních věcí vzalo tuto záležitost v potaz, vynutilo si a přinutilo kraje k tomu, aby předvedly a řekly, jak si představují poskytování sociálních služeb ve svých teritoriích, aby Ministerstvo práce a sociálních věcí také řeklo, co je ten standard, a ten vyžadovalo, ale pak nechalo na samostatnosti jednotlivých zastupitelstev a krajů, do jaké míry budou cítit, že to je pro ně tato oblast priorita, či nikoliv.

Krajům byla posílena jejich samostatnost, finanční zdroje, které dostaly z rozpočtového určení daní, se v minulé době zvýšily, což sice mělo za dopad i tu skutečnost, že když kraj získával méně finančních prostředků z daní, získával je i stát, často si to kraje najednou vysvětlovaly tak, že stát jim posílá méně. V okamžiku, kdy tady byla finanční a ekonomická krize, to zkrátka platilo, protože kraje dnes více, nebo jejich rozpočty více dýchají s tím, jak je státu, tak je i kraji, protože jsou navázány nikoliv na dotace nebo ve velké míře na dotace, ale na významnou část takzvaných vlastních příjmů z jednotlivých daní. Proto si toho kraje musí být vědomy a měly by v této oblasti říci, co tedy vlastně chtějí. Stát ať řekne, co je standard.

A připomínám opravdu sociální demokracii, že už téměř dvě volební období má poskytování sociálních služeb na starosti a nemůže se vymluvit na to, že to zavinila něčí nebo někoho jiná vláda. Myslím si, že to, že tady vzniklo čtrnáct systémů, a je to evidentní, za to stát jako takový v minulosti nemůže.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní prosím k mikrofonu s faktickou - prosím, pane poslanče. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Josef Novotný: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, to, co jsme před chvílí slyšeli od pana poslance, to je čirá demagogie. Podívejte se, v současné době už od roku 2002 tak kraje prakticky pouze zprostředkovávaly to, že byly a registrovaly smlouvy a žádosti o to, aby byl zřízen v daném kraji nějaký poskytovatel. Jinak o tom rozhodovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí, které bylo řízeno panem Drábkem, a díky tomu narostl ten počet na takový počet, který tady před chvílí uvedl pan poslanec, a tato čísla slyšel včera ode mne.

Samozřejmě že druhá věc je, že tento zákon, nebo ta novela, která teď se tady bude diskutovat a posílat do třetího čtení, právě umožňuje to, aby byly korigovány tyto počty, aby byli kontrolováni ti poskytovatelé, a kraje doteď neměly možnost to nějakým zásadním způsobem ovlivňovat. Naopak my jsme místo toho, aby peníze dostávali poskytovatelé včas od Ministerstva práce a sociálních věcí, každý kraj musel zřídit určité množství peněz na začátku roku, tak aby předfinancoval poskytovatele, protože peníze z Ministerstva práce a sociálních věcí přicházely většinou až v březnu nebo v dubnu, a to jsou otázky právě na pana ministra Drábka, který tady vládl za minulé období.

Tolik jenom na vysvětlenou, protože to byla opravdu čistá demagogie. Děkuji. (Potlesk zleva.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji za dodržení časového limitu. Nyní prosím s faktickou pana poslance Bendla. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Petr Bendl: Ne, já se musím v tomto ohledu pana exministra zastat, neboť jsem byl hejtmanem dvě volební období a vím, že to tak není. Kdyby hejtman, potažmo zastupitelstvo nechtěli tyto finanční prostředky uvolnit, tak by se tak nestalo. Ale protože s tím jednotlivé kraje přišly na ministerstvo a prosazovaly to, no tak zkrátka to, že jim prostě ministr vyšel vstříc, je jejich odpovědnost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. A nyní prosím řádně přihlášeného pana poslance Běhounka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Běhounek: Vážená paní místopředsedkyně, členové vlády, dámy a pánové, všichni, kdo tady vystupují, mají svým způsobem pravdu. Já jsem hejtmanem skutečně šest let, ne celé druhé volební období, a za tu dobu jsem už absolvoval jednání o sociálních službách s pěti vládami. Když se konečně jedna z vlád - a možná se vám zdá, že tady pléduji za vládu, která je koaliční sociální demokracií - pokusí nějakým způsobem tuto záležitost vyřešit a od samého začátku s kraji diskutuje, sociální komise se podílí připomínkami na vytvoření toho, aby se skutečně podařilo zajistit to, co ten klient dostat má, a aby na prvním místě nebyli poskytovatelé, tak tady slyším to, co slyším. Já jsem přesvědčen, že posunutí tohoto zákona a jeho přijetí je skutečně krokem pro to, aby klienti a popis těchto služeb byl naprosto jednoznačný, smysluplný a aby skutečně byl v jejich prospěch.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk zleva.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní prosím přihlášeného pana poslance Laudáta. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já nevím, co si o tomhle mám myslet. Já jsem začal být silně na pochybách o kvalitě toho zákona a o nějakém sjednaném konsensu, protože slyším od koalice i od opozičních poslanců, že všichni považují jaksi novelizaci toho zákona za potřebnou, ale to, co se tady teď odehrává, tak to už jako nesvědčí o tom, že prostě se tady schyluje k tomu, že bude schválena jednoznačná čistá a průzračná novela.

Pochybnosti ve mně zaselo už chování obhájců tohoto zákona na rozpočtovém výboru, kde nevím, co si mám myslet, když zástupce Asociace krajů tam něco tvrdí, kolega Vilímec mu tam mává papírem, kde dokazuje, že to tak není, a on stejně to tvrdí dál, to znamená, že evidentně lže. Ani jsme se tam nebyli schopni dohodnout na tom, jaký byl skutečný postoj politické reprezentace hlavního města Prahy. Pochopil jsem to tak, že v minulých letech si jednotliví krajští politici vylobbovali nějaké dotace a teď to lobbování a vylobbování se bude kodifikovat do zákona, aspoň tak, jak to je předkládáno v originálním návrhu, což považuji za nejenom nešťastné, ale i dokonce nemravné.

Já nejsem žádný pragocentrista ani Pražák naturelem, nicméně prostě si myslím, že je potřeba, po čem tady volal pan kolega Hovorka, aby byla kritéria jasná, měřitelná a stejná pro všechny. A jestli jsou potom nějaká špecifika, jak jsme slýchávali velice často před rozpadem Československa, tak to by se mělo dorovnávat nějakými mimořádnými dotacemi nebo podle nějakých vyhlášek.

Já nevím, kdo z vás ještě ví, co se bude dít, když projde původní, jestli se takhle dohodnete v koalici a proválcujete návrh Ministerstva práce a sociálních věcí, což jsem pochopil z rozpočtového výboru, že se tak stane, nebo jestli projdou některé z těch pozměňováků, co to bude znamenat.

Je škoda, že tady není pan Babiš, protože jestli někde hrozí, že budou tedy divoké přetoky financí, tak to bude zrovna zřejmě v takto chaoticky schváleném zákoně.

A co se vlastně bude dít, když se něco schválí, nebo se něco neschválí? Poprosil bych paní ministryni, abychom z ministerstva dostali jasnou analýzu, co některé pozměňováky budou znamenat, co se týká financí, co to bude znamenat v dopadu do jednotlivých krajů. Pochopil jsem, že podstatně kvalitnější, než je původní předloha, že tu se snaží nějakým způsobem zřejmě napravit pozměňovací návrh paní poslankyně Hnykové, což je ostuda pro Ministerstvo práce a sociálních věcí, nebo jestli to je schvalováno v dohodě, já nevím, protože tady už během té diskuse je zcela nevídaná situace, že z koaličních řad čas od času zní kritika, z opozičních chvála na některé části, takže koalice schvaluje některé pozměňovací návrhy, resp. někteří její politici. Ještě bychom se mohli dočkat jasného slova k tomu, co se bude dít při třetím čtení. Podotýkám, že nejsem členem sociálního výboru, takže možná jeho členové jsou jediní, kteří se v tom ještě vyznají a dokážou odvodit nějaké dopady.

Nicméně důsledně bych se přimlouval za to, abyste poskytovatele sociálních služeb na území hlavního města Prahy nedeklasovali. Je mi líto, že zrovna sociální demokracie přichází s novelou, která může být nebezpečná, která aspoň i podle ohlasů z řad poskytovatelů sociálních služeb na území hlavního města Prahy skutečně tuto zásadní nerovnost může znamenat. Nečekejte, anebo může se stát, že nebude budoucí po volbách politická vůle pražských zastupitelů dosýpat lapsy a narovnávat lapsy tohoto zákona.

Nicméně stejně bych chtěl vědět i při tomto čtení, jestli by nám paní ministryně řekla předběžně, stálo by za to, abychom si udělali představu, které z těch pozměňovacích návrhů bude ministerstvo podporovat, a tím pádem předpokládám, že koalice akceptovat, a které nebude. Nevím, jestli na tabuli vyskočí ještě další jména, nebo už je to všechno, protože už takhle jich je tam požehnaně, tabule nestačí. Skutečně bych byl rád.

Já mám pocit, paní ministryně, že vaše ministerstvo, ministerstvo dopravy... To chápu, že neuděláte žádné radikální řešení, pane premiére, před volbami, ale po volbách prosím nenechte některá ministerstva upadnout v chaos. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. S faktickou tady mám přihlášku pana poslance Votavy. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Kolegové, kolegyně, nedá mi, abych nereagoval na svého ctěného kolegu Laudáta. Pane kolego prostřednictvím vás, paní místopředsedkyně, nevím tedy, kdo lhal na rozpočtovém výboru. Vím jasně, že tam vystoupil pan náměstek Čermák, vystoupil s dohodou Asociace krajů. On je předsedou sociální komise. Já nemám důvod mu nevěřit, že přednesl stanovisko Asociace krajů. Samozřejmě může se mi líbit, nebo nemusí tzv. směrné číslo, o které zřejmě jde i panu kolegovi Vilímcovi, ale taková je dohoda v Asociaci krajů a je třeba ji respektovat. (Potlesk vlevo.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. A nyní prosím s faktickou pana poslance Laudáta. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec František Laudát: Panu poslanci Votavovi, já jsem to pochopil tak, ať mě když tak opraví další přítomní na tom výboru, který se konal v této místnosti. Ono tam šlo nejenom o obhajování stanoviska, ale i o obhajování věcné podstaty. A pan Vilímec tam říkal např. o Plzeňském kraji, a on to tady, myslím, dneska i opakoval, přišlo stanovisko jiné. A přijde mi divné, možná že zástupce Prahy na nějakých jednáních nevystupoval příliš razantně, nicméně z těch zápisů, co jsem byl informován, tam výhrady jakési byly, ale říkám, nečetl jsem ty zápisy. Ale pak by mi přišlo nenormální, proč se městská rada proti novele, tak jak ji předkládá MPSV, postavila poměrně razantně a odmítavě. Nevím, nechci soudit.

Ani jsem neřekl, že zástupce krajů je lhář. Jenom říkám, že nevím, co si o tom mám myslet. Tam bylo tvrzení proti tvrzení. A bohužel, není to jediný případ, kdy se poslední dobou dostáváme do toho, že zřejmě pravda je třídní.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji za dodržení časového limitu. Nyní zde mám řádně přihlášeného do rozpravy pana poslance Bendla. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo. Moc jsem nerozuměl panu hejtmanovi a poslanci Běhounkovi, jeho komentáři. Znamená to tedy, pane poslanče prostřednictvím paní předsedající, že jste s tímto návrhem zákona absolutně spokojeni? Ten návrh zákona povede k tomu, aby vyrovnal standardy poskytování sociální péče v ČR, podporuje-li to Asociace krajů ČR, a povede k tomu, že z poskytovatelů sociálních služeb vypadnou ti, kteří byli původně doporučováni jednotlivými kraji, aby poskytovali a byli těmi čerpateli finančních prostředků, přestože neposkytují v podstatě žádnou sociální službu? Ti z toho vypadnou, tak aby více zbylo na ty, kterým to opravdu náleží? Jste tedy s tímto návrhem absolutně jako kraje ztotožněni a spokojeni a chcete, aby platil co nejdřív? To byla moje otázka. (Potlesk vpravo.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Musím konstatovat, že nevidím již žádnou přihlášku do obecné rozpravy ani faktickou poznámku, tudíž obecnou rozpravu končím. Zahajuji podrobnou rozpravu, do které se přihlásili poslanci. Dobrá, je tady zájem o závěrečná slova - paní zpravodajka, paní ministryně. Obě? Paní ministryně, prosím.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, já bych především chtěla říct, že tady se nejedná o žádnou revoluci. Už od roku 2007 se Ministerstvo práce v podstatě výhradně řídí doporučeními krajů. My jsme odesílali v personálním obsazení 2,2 úvazku dotaci 2,5 tisíce poskytovatelů na 5,5 tisíce sociálních služeb. A je snad zřejmé, že asi těžko si tady z té Prahy můžeme nějakým způsobem ověřit, kteří z těchto poskytovatelů jsou dobří a kteří ne. Samozřejmě že se lidé na ministerstvu ptali krajů, a jak říkám, už od roku 2007 v podstatě neděláme nic, co by nám kraje nedoporučily. Ty kraje samy si řekly, na jaké poskytovatele ty dotace chtějí, a tohle je samozřejmě stejné. Mám někdy pocit, že si možná někteří z vás myslí, že úderem 1. ledna 2015 se najednou ty kraje zblázní a asi si vyberou úplně jiné poskytovatele, než si vybíraly dosud od roku 2007 přinejmenším. To je samozřejmě absurdní a není to pravda.

Také je naprosto nefér říkat, že to je nějaká ČSSD politika. Kraje mají svoje plány, běží podle nich. Ve spoustě krajů se podporují charity, podporují se diakonie, je to celé široké spektrum, tak jak to v krajích je, jak poskytovatelé fungují.

Také bych chtěla říct, že není pravda, že najednou budeme mít 14 úplně různých metodik. Naprosto klíčová je ta centrální v uvozovkách metodika Ministerstva práce a ty ostatní jsou krajské mutace, ale musí dodržovat základní principy rovného přístupu. Především rovný přístup jak ke svým příspěvkovým organizacím, tak k ostatním, které kraje nezřizují. A ministerstvo má na ně páku. Pokud to kraje dodržovat nebudou, tak tam peníze, třeba tu druhou splátku, také nemusí dostat.

Jinak je také naprosto stěžejní, že se touto novelou stanoví povinnost krajů určovat ve spolupráci s obcemi síť sociálních služeb na území kraje. To je přece také zásadní, k tomu všichni směřujeme.

Ještě bych ráda dodala, že samozřejmě ano, tato novela je tzv. technická a počítáme s tím, že v roce 2015 bude velká novela zákona o sociálních službách, protože je tam spousta věcí, o kterých víme, že se musí změnit, že se musí zlepšit. Bude o tom velká debata, takže to určitě nezanedbáváme.

A jenom ještě poslední poznámku k směrným číslům. Dohoda na Asociaci krajů byla, že to bude průměr za poslední tři roky. To znamená, za tři roky, kdy u toho tato vláda nebyla. Takže jestli se to někomu nelíbí, tak zpytujte své vlastní svědomí, kdo u toho byl a kdo tato čísla v těch posledních třech letech určoval.

Co se týče Prahy, tak tam za prvé bych trošku podotkla, že zatímco v únoru se to dohodlo, tak ta Praha se začala probírat asi tak někdy v červenci. A ještě je také důležité vědět, že Praha se liší od ostatních krajů mimo jiné tím, že je zároveň krajem i obcí. To znamená, že ona ještě na rozdíl od těch krajů má další výnosy z rozpočtového určení daní, a to je potřeba mít také na mysli. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji paní ministryni. Nyní prosím se závěrečným slovem paní zpravodajku, paní poslankyni Hnykovou. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Hnyková: Děkuji, paní předsedající. Vážené dámy a vážení pánové, vy, kdo nejste členy rozpočtového a sociálního výboru, vidíte, o jak závažné problematice jsme nyní hovořili. V obecné rozpravě vystoupilo 12 kolegů a kolegyň a s faktickou poznámkou čtyři a s přednostním právem jeden. Chci říci, že jsme nejvíce probírali procentní podíl krajů, účinnost převodu na kraje, případně její odložení. Také se zde mluvilo o přísnějších pravidlech, to znamená nahrazení metodiky nařízením vlády. Probrala se tady i inspekce kvality a také příprava zákona. Samozřejmě byl tu vznesen požadavek i na větší veřejnou kontrolu zastupitelstvy kraje. Byly zde i představeny sociální služby a jejich největší problematika. A samozřejmě tu byl vznesen i požadavek na Ministerstvo práce, co se týká dopadů pozměňovacích návrhů do rozpočtu.

Já vám chci říci, že zítra se schází mimořádně výbor pro sociální politiku, kde probere všechny pozměňovací návrhy k této novele. Není nám to jedno, jak budou sociální služby vypadat.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní prosím s přednostním právem pana poslance Laudáta.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji za slovo. Jak tady v jiné souvislosti zaznělo, odpovědi, té se nedočkáš. To je jedno, ale vložím řečnickou otázku a možná že ne pro všechny. Víte, co je to Biafra rozumu? Biafra je jednou z provincií Libérie a někdy, já nevím, byl jsem ještě hodně mladý, probíhala tam občanská válka. Nakonec to skončilo, že každý střílel po každém, jakmile se dva potkali. Tomu se říkalo potom Biafra, protože válka v Biafře. To se přeneslo do duchovního světa jako termín Biafra rozumu, naprostý chaos.

Paní ministryně tady tím, co řekla, tak se jí povedlo fakticky popřít to, co tady říkali hejtmani, exhejtmani, možná politici sociální demokracie. Jestli jste zaznamenali, co řekla, tak přesný opak. Takže já už opravdu nevím. Fakt jenom Biafra rozumu.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní přistoupíme konečně k podrobné rozpravě, kterou tímto zahajuji. Mám do ní přihlášenou paní poslankyni Hnykovou. Prosím, aby se připravila paní poslankyně Pecková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Hnyková: Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, dovolte, abych se přihlásila k pozměňovacímu návrhu, který doplňuje můj pozměňovací návrh, který byl přednesen na výboru pro sociální politiku, a to bod 32 § 119 zní: Zmocňovací ustanovení, vláda vydává nařízení k provedení, a teď vkládám § 101, a pokračuji, a § 101a odst. 7. Bylo to vloženo do systému pod sněmovním dokumentem 1348. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. A nyní prosím k mikrofonu paní poslankyni Peckovou. Připraví se paní poslankyně Aulická. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Gabriela Pecková: Dámy a pánové, já se přihlásím k pozměňovacímu návrhu, který je v systému pod číslem 1189. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Prosím k mikrofonu paní poslankyni Aulickou. Prosím, aby se připravil pan poslanec Vilímec.

 

Poslankyně Hana Aulická-Jírovcová: Děkuji, paní předsedající. Dovolte mi přihlásit se k svému pozměňovacímu návrhu, který je v systému pod číslem 1344. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní prosím pana poslance Vilímce k mikrofonu, připraví se pan poslanec Kaňkovský.

 

Poslanec Vladislav Vilímec: Vážené kolegyně a kolegové, chtěl bych se přihlásit ke sněmovnímu dokumentu 1327. Jde o pozměňovací návrhy, které jsem odůvodnil v obecné rozpravě. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní prosím k mikrofonu pana poslance Kaňkovského, připraví se paní poslankyně Chalánková.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Dobrý večer vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní předsedající, dovoluji se přihlásit tímto k pozměňovacímu návrhu, který je v systému vložen pod číslem 1369.

Na úvod si dovolím jasnou poznámku, že náš pozměňovací návrh nebourá dokončení převodu financování sociálních služeb na kraje. Náš návrh se věcně dotýká dvou oblastí. V bodě 2 a 5 navrhujeme úpravu v legislativním rámci financování sociálních služeb, a to jednak stanovením podmínky tvorby střednědobých plánů tak, aby jejich rámec upravoval prováděcí právní předpis, a nikoliv pouze metodika MPSV. Dále náš návrh deleguje pravomoc rozhodnout o poskytnutí finančních prostředků a jejich rozdělení na nejvyšší orgán kraje, krajské zastupitelstvo. Navrhujeme také, aby stanovení procentuálního podílu krajů stanovil pro každé rozpočtové období prováděcí právní předpis. Poslední, pátý bod se týká stanovení obvyklých nákladů na jednotlivé sociální služby prováděcím právním předpisem. Aby nedošlo k narušení převodu financování sociálních služeb na kraje, souhlasili jsme u některých, dalo by se říci možná trošku kolizních ustanovení s žádostí MPSV a navrhli odloženou účinnost těchto ustanovení.

Vrátím se ještě k bodu 1. Ten vyplynul z opakovaných žádostí Národní rady osob se zdravotním postižením a v tomto bodu navrhujeme změnu v přiznání příspěvků na péči ve čtvrtém stupni postižení těm osobám, které jsou sice schopny komunikace a jsou v odborné terminologii řečeno osobami orientovanými, ale nezvládají všechny ostatní základní životní funkce. V současnosti tyto osoby spadají vesměs do třetího stupně, přičemž ale vyžadují vesměs 24hodinovou péči blízké osoby nebo osoby pečující. Jsem si vědom, že v této oblasti jsou v posuzování nároků na jednotlivé stupně příspěvků na péči ještě další problémy, které je třeba řešit, a pevně věřím, že se tomuto problému budeme intenzivně věnovat ve výboru pro sociální politiku a že se tím dál bude zabývat i Ministerstvo práce a sociálních věcí. Cílem je, abychom dospěli k systémovému řešení této problematiky a aby žádná ze skupin těchto zdravotně postižených se necítila nějakým způsobem ohrožena.

Vážené kolegyně a kolegové, dovoluji si vás požádat o podporu našich návrhů a děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní poprosím paní poslankyni Chalánkovou a připraví se pan poslanec Beznoska.

 

Poslankyně Jitka Chalánková: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych se přihlásila k pozměňovacímu návrhu 1368.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. A nyní poprosím pana poslance Beznosku. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Adolf Beznoska: Děkuji. V § 101 odst. 7 navrhuji nahradit slova "31. prosince 2014" slovy "31. prosince 2015." Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já též děkuji. Táži se, zda se ještě někdo hlásí do podrobné rozpravy? Není tomu tak, tudíž podrobnou rozpravu končím a končím též druhé čtení tohoto návrhu.

 

Nyní se budeme zabývat dalším bodem číslo 18, kterým je

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.