Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Bartošek)

3.
Zákon o poskytování služby péče o dítě
v dětské skupině a o změně souvisejících zákonů
/sněmovní tisk 82/7/ - vrácený prezidentem republiky

Eviduji zde přihlášku do rozpravy - s přednostním právem pan předseda Kalousek a po něm s přednostním právem pan předseda Mihola.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem se neúčastnil této debaty. Nemyslím si, že jsem odborníkem na tuhle problematiku, ale tady se chci vyjádřit ke kvalitě legislativního procesu a k logice postupu -

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vás požádám, kolegyně a kolegové, abyste snížili hladinu hluku v sále. Není zde rozumět.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: - a k logice postupu, ke kterému se tady hlásíte a který jste pravděpodobně připraveni naplnit. Dovolte mi, snad mi pan předseda Mihola odpustí, dovolte mi přirovnání. Pan předseda Mihola si jde koupit hodinky. Při prohlížení kupovaného předmětu zjistí, že hodinky nemají velkou ručičku, že mají jenom malou. Upozorní na to prodavače a prodavač říká: "To nevadí, hodinky zaplaťte, my vám je zabalíme a já vám slibuji, že při nejbližším možném termínu vám to opravíme, abyste tam měl ručičky obě." Předpokládám, že pan předseda Mihola jako příčetný a vzdělaný člověk řekne prodavači: "Vy jste se zbláznil. Dejte mi hodinky takové, jaké chci, které jsou v pořádku, a není potřeba je opravovat." Ovšem politik pan předseda Mihola si ty hodinky vezme, zaplatí, odnese si je ve víře, že mu je ten prodavač potom opraví. On mu je možná potom opravdu opraví. Ale proč by si měl kupovat špatné hodinky, které budou vyžadovat opravu? Proč by to dělal?

A to je ta otázka, se kterou se já obracím na vás. Tady slyším, že ten zákon má zásadní nedostatek, že má zásadní vadu. Ta vada dokonce ohrožuje ne úplně bezvýznamnou skupinu občanů, ne úplně bezvýznamnou část občanské společnosti. Pan předseda Mihola říká: "My budeme trvat na tom, aby byl novelizován v těchto bodech." Ano, já souhlasím s tím, že v těchto bodech má prostě ten zákon vypadat jinak. Ale kde v tom proboha spočívá ta logika, že nejdříve schválíte zákon, o kterém tvrdíte, a máte pravdu, že má tyto vady, že nemá tu velkou ručičku na hodinkách, že tam má ta rizika, a až ho schválíte, tak ho budete novelizovat?

Pan doktor Nykl bude aplikovat kardioverter a nebude mít k dispozici správný kardioverter. A řekne: "Nevadí, já tam dám nějaký jiný a on přijde za čtrnáct dnů a já mu ho vyměním." Tohle, kolegové, opravdu vy chcete udělat. A já se vás proboha ptám proč. Tady neexistuje žádné nebezpečí z prodlení! Kdyby to byl, řekněme, zákon o dani z příjmů, který když neplatí k 1. lednu, tak může začít platit zase až za rok, tak mám pro to jisté pochopení a chápal bych vás, že to prostě teď chcete schválit, aby to bylo účinné k 1. 1., a pak se to rychlou novelou opraví. Tomu bych rozuměl. Ale u tohohle zákona je přece úplně jedno, jestli vstoupí v účinnost teď, nebo 1. února, 1. března, 1. dubna. Když to počkalo tolik let, tak to ještě ty dva tři měsíce na pořádnou legislativní práci počká. Takže tady neexistuje žádný časový důvod! To je jedna věc, na kterou chci upozornit.

Druhá věc, na kterou chci upozornit, je, že všichni si tady občas stýskáme, jak zaplevelujeme právní řád nekvalitními normami. A vy tu teď stojíte a říkáte: Vy, vy, kteří kritizujete a kritizovali jste - a někdo z vás to měl i ve volební kampani, kritizovali jste politické strany, které byly ve Sněmovně, že zaplevelují právní řád špatnými normami, tak se tady teď bijete v prsa a říkáte: Jsme připraveni zaplevelit náš právní řád špatnou normou. Normou, o které víme, že je špatná, ale my ji teď schválíme a pak ji opravíme. Proč? Protože můžeme. Jsme připraveni, máme dost energie, odvahy a síly k tomu, abychom si schválili věc, o které sami říkáme, že to je pitomost. Prostě jsme ve většině, tak to můžeme udělat. Tam neexistuje žádný jiný důvod než prostě vaše přesvědčení, že když je vás víc, tak i když o tom tvrdíte, že to je hloupost, tak prostě můžete tu většinu projevit tím, že to prostě schválíte. A pak to tedy možná opravíte.

A třetí poznámka, proč tenhle postup pokládám za mimořádně nebezpečný, je, že právním řádem nestanovujeme jenom nějaká pravidla, podle kterých se pak musí řídit celá společnost, ale schváleným zákonem posíláme nějaký signál té společnosti, která je povinna se podle našich pravidel řídit. A vy prostě chcete schválit zákon, kde posíláte vzkaz občanské společnosti, že ji chcete naprosto nesmyslným způsobem regulovat a způsobit těm lidem potíže. A pak jim budete říkat - ale my to rychle opravíme. Ale proč je té situaci vůbec vystavíte? Od okamžiku, kdy ten zákon začne platit a vstoupí v účinnost, uplyne nějaká doba do okamžiku, než vstoupí v účinnost novela, o které tvrdíte - my vám můžeme věřit, nemusíme -, že ji chcete schválit. A tu dobu, i kdyby to byl den, vystavíte ty subjekty do naprosto nesmyslného, neprávního prostředí a pošlete tento signál celé společnosti. Proč? Protože můžete. Žádnou jinou logiku to nemá. Kdybych uslyšel jeden jediný důvod pro nebezpečí z prodlení, nebezpečí prekluze, tak bych se to pokusil chápat. Ale ten důvod tady neexistuje. Žádné nebezpečí z prodlení ani z prekluze nehrozí, naopak. S pravděpodobností blížící se jistotě se lesní školky po nějakou dobu - a tvrdím, že jakákoli doba je zbytečná - dostanou do právně nekomfortního až likvidačního prostředí. K tomu vy nám řeknete: no my nad tím budeme zamhuřovat oči. Proč chcete vytvořit situaci, kdy tady bude neprávní prostředí, nad kterým budete zamhuřovat oči? Jsme Poslanecká sněmovna! Jsme garantem kvality zákonů, které schvalujeme. Jsme garantem kvality legislativního procesu a z toho legislativního procesu byste si neměli dělat srandu. A neměli byste si dělat srandu ani z lidí, pro které ty zákony schvalujete! (Potlesk poslanců TOP 09.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Mám zde jednu faktickou poznámku. S tou se hlásí pan poslanec Laudát a po něm s přednostním právem pan předseda Mihola. Máte slovo.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Mobil má také tichý chod. A já, když jsem přemýšlel nad tím, kde bych viděl nějaký vzorec chování pana předsedy Miholy, tak jeden mě napadl. Kdysi byla na Kubě tiskovka amerických novinářů, vzácná, s Fidelem Castrem. A oni se ho ptali - no a co aktuálně děláte a řešíte? On povídá - napravuji omyly minulosti. Co budete dělat zítra? Budu napravovat dnešní omyly...

Skutečně má smysl znepokojovat velmi významný segment občanské společnosti? Jak známo, ve Sněmovně se může cokoli semlít, nemusí se rychle podařit novela toho zákona. Můžeme narazit v Senátu, u pana prezidenta. Kde berete jistotu, že teď už půjde všechno hladce?

To, k čemu tady vyzývá nebo co říká pan předseda Mihola, je strašně nepříjemný, hazardní stav. Já myslím, že dnešní společnost je hodně rozčeřená, neklidná. Byť výzkumy říkají, že přesný opak je pravdou, já si to nemyslím. Ale prosím, vy zodpovídáte za 10,5 milionu lidí. To není na to, abyste tady něco zkoušeli a s něčím experimentovali.

Paní ministryně tady byla upozorněna na to, že tak jak to tlačíte Sněmovnou, je to špatně. Přesto to naprosto natvrdo tímto způsobem prohlasovala. I ten moudrý Senát to neopravil tak, aby to odešlo v pořádku. Takže já nevidím žádný důvod, proč bychom se tentokrát zcela výjimečně neměli postavit za názor pana prezidenta a přijít rychle s komplexní novou novelou. To riziko je řádově menší, než když tady dojde k nenaplnění slibu pana Miholy. Děkuji. (Potlesk poslanců TOP 09.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. A nyní s přednostním právem pan předseda Mihola.

 

Poslanec Jiří Mihola: Děkuji za slovo. Vážení kolegové, já musím reagovat na své předřečníky. (Ukazuje a dívá se na své hodinky.) Jednak ty hodinky, docela dobrý nápad. Jsem se zamýšlel, že už je mám dost dlouhou dobu, mají šrámy různé atd., zamyslím se, jestli nepůjdou do hodinářství. Ale to teď tady nebudu rozebírat.

Já bych chtěl jasně zdůraznit to, co už jsem ve svém vystoupení řekl. (Rázně.) Osobně jsem pracoval - i náš klub - se dvěma variantami. Já jsem obhajoval i na koaliční radě, konkrétně já, který tady najednou slyším od pánů kazatelů z pravé strany, jako bych o téhle variantě nevěděl nebo s ní nechtěl mít nic společného. Na iDNES si dohledáte, že jsem toto prohlásil, že bych preferoval řešení poslanecké verze napříč kluby. Na druhé straně jsme v demokracii, respektuji demokratickou většinu, zůstal jsem v tomto ohledu osamocen a to respektuji. A vím, že to druhé řešení je také řešení. Ne že není řešení.

A děkuji za připomínku panu předsedovi Kováčikovi. Nechtěl jsem tady předčítat doslova a do písmene, komentoval jsem to a vzhledem možná i ke své indispozici jsem asi opomenul zdůraznit ten časový horizont. Máme to v té dohodě přímo, že se kluby zavazují podat - cituji doslova - "poslanecký návrh novely zákona o dětských skupinách, jakmile zákon vyjde ve Sbírce zákonů, a podpořit přijetí novely při jednání Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky". Takhle to bylo řečeno na koaliční radě, že je to nejbližší možný termín. A takhle ho tady zdůrazňuji.

A ještě bych chtěl znovu k dětským skupinám. Za A. KDU-ČSL, jak už jsem říkal, to má ve svém programu a chce napomoci řešení stále ještě palčivé situace nedostatku míst v mateřských školách. Měli jsme to ve svých předvolebních programech snad úplně všichni zase, odleva doprava. Ptám se tedy, proč, když tady dnes slyšíme různá moudra, různé příměry, proč ten dlouhotrvající problém nevyřešily nějakým brilantním způsobem už předchozí vlády. Nerad se odvolávám nebo poukazuji na to, co předchozí dělaly a nedělaly. Ale v tomto případě se ptám, protože baby boom tady netrvá jeden a půl roku, ale zhruba tak deset let, a dokonce se to podle různých demografických materiálů dalo předvídat.

My chceme napomoci tomu akutnímu řešení, kterým dětské skupiny jsou. Proto podporujeme tento zákon, ale chtěli jsme to okamžitě ve třetím čtení řešit pozměňovacím návrhem, který by umožnil bezproblémovou existenci všem alternativám. KDU-ČSL to nikdo nemůže vyčítat. Vzpomeňte si dobře, jak to bylo. Taktéž jsme podporovali senátní verzi návrhu. Takže to rozhodně není KDU-ČSL, která by dostala návrh tohoto zákona do této situace, která, uznávám, může pro někoho být poměrně absurdní nebo nepřehledná a nebo na ni můžou být různé názory. I já jsem zde jasně zmínil, že existují dvě cesty řešení. Řekl jsem svoji preferenci, ale uznávám demokratické dohodnutí na koaliční radě a pracuji s tím, aby se situace vyřešila.

Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců KDU-ČSL.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. S faktickou poznámkou se hlásí pan předseda Kalousek.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Mám respekt ke koaliční loajalitě, ale myslím si, že si zasloužíme odpověď, a tu odpověď si zaslouží především veřejnost - proč? Slyším proto, že se tak dohodla koaliční rada. Ale proboha, proč se tak dohodla koaliční rada? Co je skutečným důvodem? Znovu opakuji, důvodem nemůže být časová naléhavost. Tím důvodem nemůže být prekluze, tím nemůže být strach o to, že něco nebude schváleno včas. Naopak. Zákon bude schválen a vstoupí v účinnost dnem, kdy vyjde ve Sbírce zákonů, a od toho okamžiku se ocitnou lesní školky v této situaci, o které vy říkáte, že je špatná a že je do této situace dát nechcete. A vy říkáte: my to rychle opravíme. Ale proč je tam do této situace chcete poslat, byť jenom na jeden jediný den? Na tuto otázku by si alespoň veřejnost - já jsem zvyklý na nelogická uvažování vládních poslanců - zasloužila tuto odpověď. Proč? Proč si myslíme, že je lepší zaneřádit právní řád zákonem, o kterém říkáme, že je špatný a pak ho opravíme. On se nevygumuje, on tam zůstane navždy jako svědectví opovrhování snahy o kvalitní legislativní postup. Proč?! Neslyšel jsem odpověď. Pan předseda Mihola říká, že proto, že koaliční rada. Ale proč, kde je ten důvod, který ta koaliční rada k tomu má? To vůbec nechápeme. Všichni chceme dětské skupiny, všichni chceme dobrovolnou, nikoliv povinnou registraci. Ale vy, pane předsedo, zítra, pozítří budete odpovědný za to, že právní řád bude říkat něco úplně jiného!

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. S přednostním právem se hlásí do rozpravy paní ministryně práce a sociálních věcí.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová Děkuji. Vážený pane místopředsedo, poslankyně a poslanci, já bych chtěla jenom technicky upřesnit k tomu, co tady říkal pan předseda Kalousek, že úderem toho, kdy zákon začne platit, se nestane vůbec nic, protože je tam roční lhůta, kde předtím to bylo vlastně myšleno tak, že je čas na to, aby se organizace přizpůsobily. Takže tam určitě žádná katastrofa nenastane.

Jinak bych vám chtěla ještě připomenout, že když jsem tady vystupovala v okamžiku, kdy se hlasovalo o senátním návrhu, o podobě, kterou vrátil Senát, tak jsem se tady osobně vyjádřila tak, že se sice domnívám, že poslanecký návrh je lepší, ale že rozhodně proti senátnímu nic nemám. Ráda bych vám také připomněla, že velká část opozice hlasovala pro poslanecký. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. S faktickou poznámkou pan předseda Kalousek.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Vaše vnímání právního řádu je dost dojemné, paní ministryně. My všichni víme, že je tam roční lhůta, ale dnem vyhlášení vznikne povinnost se do roka registrovat a my nechceme, dokonce i vy tvrdíte, že nechcete, aby ta povinnost vznikla. Tak proč ji ze zákona chcete uzákonit? Znovu opakuji, kdyby se jednalo o daň z příjmu právnických osob, která musí platit od 1. ledna, tak bych rozuměl ministru financí, který říká: prosím vás, daňové přiznání se bude dávat až za rok a tři měsíce a my to do té doby znovelizujeme, ale v účinnost to musí vstoupit k 1. lednu. Takovou nějakou odpověď, která by dávala logiku pro tento zákon, bych chtěl slyšet od vás. Musí to platit hned, nebo se stane nevím co, a my to pak opravíme. Ale vy tu odpověď nemáte. Vy se prostě jenom cítíte silní tím, že máte většinu, a většina vás podle vašeho názoru opravňuje k tomu, abyste schválili věc, o které sami tvrdíte, že to je hloupost! V tom je neskutečná arogance vůči právnímu řádu, vůči celospolečenským pravidlům i vůči lidem, pro které pravidla tvoříte. (Potlesk z řad poslanců TOP 09.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další faktickou poznámku má pan poslanec Votava.

 

Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, já bych chtěl reagovat na pana kolegu Kalouska vaším prostřednictvím.

Pane kolego Kalousku, když jsem se díval do hlasování ve třetím čtení, a nechci se mýlit, pokud se mýlím, tak se vám omluvím, tak vy jste si ty hodinky, které jste podsouval panu kolegovi Miholovi, koupili v TOP 09 všichni, protože jste všichni hlasovali ve třetím čtení pro vládní návrh.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. S faktickou poznámkou pan předseda Kalousek.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Všichni ne, já ano. Já ano, protože jsem skutečně věřil paní ministryni práce a sociálních věcí, která tady slibovala, že tyhle problémy nemohou nastat. Já jsem tomu uvěřil, udělal jsem chybu, už to nikdy neudělám, a právě proto tvrdím, že pokud jsme se my, kteří jsme uvěřili paní ministryni, dopustili této chyby, tak bychom se jí měli vyvarovat při závěrečném hlasování.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. S faktickou poznámkou ještě pan poslanec Laudát.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji za slovo. Já bych se chtěl zeptat takzvané koaliční rady, což je tedy divný spolek. Ze dvou subjektů tady zaznělo, že to je špatně, a že tedy kvůli koalici se to bude držet. Zaznělo to od pana kolegy Miholy a pak od pana předsedy Pilného. Kde je problém? Dva ze tří subjektů koalice říkají, že je to špatně, tak kde je problém dnes vzít veto, a my tady klidně hned dáme návrh komplexního zákona a bude všechno v pořádku a můžeme to odhlasovat ve velmi zrychleném režimu. Nevím, kde je problém. Mně to rozum nebere. Mně přijde, že tady někdo dostal úpal. Kdo dostal úpal? Vezměte si první písmena té zkratky.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Votava.

 

Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Jenom dovětek k panu kolegovi Kalouskovi, který tady teď není, vaším prostřednictvím. On, co teď říká, tak v tom čisté svědomí může mít, protože on tady tehdy nebyl. Ne, že říká, že hlasoval pro. On byl omluven.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Neeviduji nikoho s faktickou poznámkou ani s přednostním právem, v tom případě přistoupíme k rozpravě řádné přihlášených. První řádně přihlášený je pan poslanec Zdeněk Soukup.

 

Poslanec Zdeněk Soukup: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já se tady k něčemu přiznám. Já jsem ta bílá vrána, která věří tomu, že původní zákon je dobrý. Budu tedy hlasovat proti vetu prezidenta. Udělal bych to, i kdyby nedošlo k dohodě koaličních stran. Jsem totiž přesvědčený o tom, že původní zákon je dobrý, poplašné zprávy o ohrožení lesních školek, kroužků a dalších zájmových aktivit jsou liché a jsou dílem určité mediální masáže ze strany některých zřizovatelů. Všichni velice dobře víme, o co se jedná, měli jsme toho plné maily.

Jestli mají lesní školy problém vejít se do hygienických a dalších standardů, potom to není vina kodexu o dětských skupinách. Řešením může být zmírnění určitých vyhlášek Ministerstva školství a zdravotnictví. To ostatně ministři obou rezortů slíbili. Jenom na okraj. Problém vejít se do daných standardů měly lesní školy už dávno před projednáváním zákona o dětských skupinách. Ale budiž. Má-li ten problém řešit kompromis z koaličního ujednání, tedy poněkud bizarní novela ještě nepřijatého zákona, je to přijatelné řešení, když odblokuje potřebný zákon o dětských skupinách. Čekají na něj mladé rodiny, které musejí žít z jednoho platu. Čekají na něj také zaměstnavatelé, kterým vadí dlouhá mateřská dovolená hlavně u těch rodičů, do jejichž kvalifikace vložili určité prostředky a kterých si považují. O ničem jiném tento zákon není.

V České republice je nedostatek míst v předškolních zařízeních. Citelně chybí především kapacity pro děti do tří let. To je jedna z nejvýraznějších bariér pro brzký návrat žen, resp. mužů z rodičovské dovolené do práce. Vyjádřeno v číslech: v Česku pracuje jenom 39,6 % matek od dětí do šesti let. To je třetí nejnižší číslo v Evropské unii. Průměr unie je 58,9 %.

Dětské skupiny jsou pro stát rozhodně levnější než mateřské školy anebo jesle. Některé studie říkají, že zázemí pro dětskou skupinu přijde v průměru na 600 tis. korun. Nese je většinou zaměstnavatel. Ten ovšem může využít prostředky z Evropského sociální fondu. A takových příkladů, kdy je tam zažádáno, je v současné době asi 70. Provoz, tedy hlídací službu a režie, zaplatí opět zčásti zaměstnavatelé a rodiče. Na rozdíl od klasických mateřských škol a jeslí nemají dětské skupiny nárok na státní příspěvek na dítě. Stát za to poskytne zaměstnavatelům i rodičům daňové zvýhodnění. Dětská skupina má ještě jednu přednost. Tou je flexibilnost. Dokáže pružně reagovat na vrtkavou populační křivku.

Existuje výzkum, který dokládá naléhavost řešení nedostatku předškolských zařízení. Podle agentury, které tu nechci dělat reklamu, se 71 % firem vyjádřilo, že po přijetí zákona bude podporovat péči o děti svých zaměstnanců v dětských skupinách.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Faktickou poznámku má nahlášenu pan poslanec Laudát.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji. Slibuji, že vystupuji k téhle věci naposledy, ale pan předřečník tady zapřáhl koně za vůz, protože tady se bavíme o vráceném zákonu, o prezidentském vetu a taháme se o to, jaké je nejrychlejší řešení k tomu, abychom přijali správný a férový zákon.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další řádně přihlášenou do rozpravy je paní poslankyně Alena Nohavová. Máte slovo.

 

Poslankyně Alena Nohavová: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, na rozdíl od mého předřečníka musím konstatovat, že zákon není dobrý. O jakousi nápravu se pokoušeli senátoři, návrhy neprošly. Nyní nám vrací zákon pan prezident. Já vás vyzývám, paní poslankyně a páni poslanci, k nepřijetí tohoto zákona, a to z několika důvodů, které zde na plénu několikrát již připomínám. Zopakuji je tedy ve stručnosti znovu, proč tento zákon nepřijímat.

Ano, zákon se tvořil asi osm let, kdy skutečně byly problémy s neumístěnými dětmi v předškolních zařízeních. V současné době je ale tento zákon nadbytečný, protože porodnost klesá a problém s neumístěnými dětmi je pouze lokální. A tam, kde je potřeba zřídit dětskou skupinu, lze to uskutečnit. Ne načerno, samozřejmě, ale podle obecně právních předpisů. Tedy bez existence nového zákona. Různé alternativy péče o děti v předškolním věku, ať jsou to dětské skupiny, lesní školky, mateřská centra, ty prostě dnes existují. A to zdůrazňuji, že existují bez zákona. Zákon o dětské skupině, který zde máme schválit, má upravovat to, co vůbec nepotřebujeme.

Za další. My zde mluvíme o alternativě k mateřským školám. Ale současná alternativa se při nedostatku finančních prostředků pro zřizovatele stane minimální závaznou normou a může ohrozit mateřské školy, a to ve smyslu transformace mateřských škol na dětské skupiny, čímž způsobíme zase další problémy do budoucna.

Za další. Zákon o dětské skupině by měl smysl pouze pro děti do věku tří let, a to jako náhrada za dnes již neexistující jesle. Ale tuto změnu v současné době již provést nemůžeme. Proto je i tato norma v tomto případě nadbytečná a poslední řadě za nejlepší považuji tento zákon zamítnout.

Závěrem bych si dovolila položit otázku: Proč přejímáte a ztotožňujete se s tím, co někteří z vás v minulém volebním období značně kritizovali?

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Aleně Nohavové. Vážené paní a páni poslanci, budeme pokračovat. Nyní se svým vystoupením přijde paní poslankyně Gabriela Hubáčková a připraví se Marta Semelová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Gabriela Hubáčková: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, kolegové, kolegyně, myslím, že k tomuto tématu zde zaznělo mnoho, a to ve všech částech projednávání jak ve Sněmovně, v Senátu, pak zpátky zde ve Sněmovně. Takže pouze, byly zde zopakovány všechny argumenty a já chápu mnohé z vás, kteří tento návrh zákona přivítali a chtějí ho podpořit. Rozumím tomu, a proto velmi velmi krátce, proč nepodpořím tento zákon v žádné podobě.

V České republice existuje a velmi úspěšně funguje systém předškolního vzdělávání a tím je mateřská škola. Jako stupeň ucelené vzdělávací soustavy s kvalifikovanými pracovníky, vzdělávacím programem, a ať se vám to líbí nebo ne, státní finanční podporou. Já chápu stále a dokola opakovaný nedostatek míst pro děti. Vůbec nic nemám proti lesním školkám, které fungují a fungovaly dosud. Myslím si ale, že by bylo efektivnější oprášit kapacitu mateřských škol z 90. let, povolit péči o mladší děti. Potom by tedy místo bylo pro předškoláky, protože by vznikala nová místa ve školách jako předškolní zařízení. Navíc si ještě dovolím poznámku, že stále čekám na slib pana ministra, který dal při nástupu do své funkce, že se zasadí o rozšíření kapacity mateřských škol a předškolních zařízení.

Navrhovaný zákon, tak jak byl předložen v Poslanecké sněmovně, ať v původním znění, či s dodatky ze Senátu, tedy v tuto chvíli považujeme za nadbytečný a já osobně jej vnímám jako krok zpátky. Děkuji vám. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Gabriele Hubáčkové za její vystoupení. Nyní vystoupí paní poslankyně Marta Semelová a připraví se paní poslankyně Helena Langšádlová. Prosím paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Marta Semelová: Děkuji, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já jsem opakovaně při projednávání dětské skupiny zdůrazňovala, že chápu rodiče, kteří potřebují jít do práce. Na druhou stranu je třeba vnímat i demografický vývoj, který svědčí o tom, že se snižuje počet narozených dětí a že problém se posouvá někam jinam. Kromě toho nedostatečné kapacity v mateřských školách už bez zákona řeší obce, které otevírají nové montované stavby, které realizují přístavby, rekonstrukce, modernizace, čímž rozšiřují kapacity mateřských škol. Řeší to i firmy a vysoké školy tzv. firemními školkami, které mají určitá pravidla, které se zabývají vzděláváním, hygienické normy tady fungují. U některých vysokých škol, kde dělají další a další třídy mateřských škol, tak už je dokonce nabízejí nejenom pro děti svých zaměstnanců a studentů, ale také pro veřejnost.

Myslím si, že v této situaci je potřebná a nutná pomoc státu. Já jsem ráda, že k tomu jsou určeny a připraveny fondy jak národní, tak peníze z evropských fondů a že je plánováno i navýšení státního rozpočtu právě na financování rozšiřování kapacit mateřských a základních škol.

Co nám chybí v zákonu a co považujeme za podstatné, proč jsme nakonec nepodpořili ten zákon v minulém projednávání, to je především povinnost poskytovatele dát dětem od tří let vzdělání podle vzdělávacího plánu s tím, že tady by měl být stát garantem vzdělávání, a to i předškolního, o jehož významu zde bylo řečeno už velmi mnoho. Dále jsme navrhovali v našich pozměňovacích návrzích, aby garantem tohoto předškolního vzdělávání na jednotlivých místech byla kvalifikovaná učitelka mateřské školy, tak jak je tomu ostatně i v zákoně o pedagogických pracovnících, který byl tady velmi ostře projednáván. Požadovali jsme také, aby poskytovatel zajistil stravování dětem na základě norem, aby bylo kvalitní toto stravování a také aby byla povinnost poskytovat péči dětem od jednoho do čtyř let věku na neziskovém principu. Bohužel nic z toho neprošlo. My jsme proto nepodpořili tento zákon.

Jak už jsem sdělila, velký počet dětí se postupně přesouvá z mateřských škol na základní školy. Už dnes, ale především během následujících let zažijí základní školy velký nápor dětí, tak jak to zažívaly v minulém období mateřské školy. Myslíte, že v tomto případě, kdy se to přesouvá na základní školy, budete to zase chtít řešit dětskými skupinami pro základky nebo místo prvního, druhého stupně? Já si myslím, že vzdělávání na základních školách je velmi důležité, ale stejně tak je důležité i vzdělávání v mateřských školách. Podle našeho názoru by bylo potřeba, aby stát podpořil obce při znovuvybudování dostatečné sítě jeslí, finančně dostupných jeslí, dále aby se soustředila pozornost na rozšiřování kapacit mateřských škol poskytujících předškolní vzdělávání, ale také základních škol, a co bude velký problém, to jsou školní družiny, kde už dnes nedostačují kapacity. Dále, aby se vytvářely podmínky, které umožní rodičům návrat do práce - mám na mysli flexibilní pracovní dobu, zkrácené pracovní úvazky, práci doma apod., přičemž v prvé řadě ovšem ta práce musí být.

Klub KSČM považuje zákon o dětských skupinách, a bylo to tady už řečeno, za krok zpět od předškolního vzdělávání k pouhému hlídání, za zákon, který zároveň proto způsobí nerovnost v přístupu ke vzdělání. Proto budeme podporovat veto prezidenta, nepodpoříme zákon jako takový. Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Martě Semelové. Slova se ujme paní poslankyně Helena Langšádlová a připraví se pan kolega Adolf Beznoska. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Helena Langšádlová: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, mnohé zde již zaznělo, já bych se však na tuto problematiku chtěla podívat ještě trošku z jiného úhlu pohledu.

Za několik dní si budeme připomínat 25. výročí, kdy žijeme ve svobodě, v demokracii, a všichni víme, že ke kvalitě demokracie patří i rozvinutá občanská společnost. Je obrovskou hodnotou, bez které žádná demokracie nemůže existovat. Víme, že občanská společnost je velmi rozmanitá, působí v mnoha oblastech kultury, volnočasových aktivit, lidských práv a dalších. Jsou to lidé, kteří jsou aktivní, nelhostejní a kteří se aktivně zapojují do života naší společnosti a vedle standardní struktury a institucí opravdu jsou nezbytnou součástí každé demokracie a my si jejich aktivity musíme vážit. A právě jeden ze segmentů občanské společnosti zde vytvořil téměř tisíc zařízení, která se věnují volnočasovým aktivitám a péči o předškolní děti. Jsou to právě tito představitelé občanské společnosti - jsou to rodiče, neziskové organizace, které již 25 let budují podmínky pro svou práci. A já tento návrh zákona, který je ukotven s povinnou registrací, považuji za mimořádný projev arogance moci. My těmto lidem říkáme: těchto tisíc organizací, které vznikly, které se starají o 50 tisíc dětí, nebude existovat a my chceme povinnou registraci.

Já nechci žít ve státě, kde bude všechno regulováno, kde na všechno bude registrace a stát všemu bude dávat pravidla. Jsem přesvědčena, že na to nemáme nárok! Proto tak naléhavě prosím, abychom nepodpořili návrh zákona. Hovoříme o tom již několik měsíců. Již na jednání komise jsem navrhovala pozměňovací návrh, který hovořil o dobrovolné registraci. Již na projednávání na plénu jsme o tom hovořili. A já oproti paní ministryni nejenom že o těchto organizacích vím, ale já jich i desítky navštívila. Oni to nedělají načerno, to jsou lidé mimořádně obětaví a velmi často tyto organizace vznikají z iniciativy právě rodičů a jsou to rodiče, kteří mají právo si stanovit formu péče o své děti.

Závěrem bych chtěla říct, že dětské skupiny již dnes existovat mohou. My nepřinášíme něco nového. Ony dokonce existují. To, co zákon přináší, a to je dobře, jsou daňové výhody. To je v pořádku. Ale my nepřinášíme nějakou novou formu. My tím zákonem pouze ohrožujeme existenci těch institucí a organizací, které již jsou. Proto vás velmi naléhavě žádám, nepodporujme ten původní návrh, podepišme a podejme nový návrh, který bude řešit otázku dětské skupiny s dobrovolnou registrací. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Heleně Langšádlové. Slova se ujme pan poslanec Adolf Beznoska, připraví se paní poslankyně Olga Havlová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Adolf Beznoska: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, možná trochu překvapím, ale ve svém osobním stanovisku, které vyjádřím hlasováním, podpořím tento zákon proti vetu pana prezidenta. Zákon jsem sledoval velmi pečlivě od samého počátku. Mnoho diskusí proběhlo ve výboru pro sociální politiku, opakovaně jsem o něm hovořil s paní ministryní práce a sociálních věcí a chápu ho jako zákon potřebný, protože na něj čeká celá řada zaměstnavatelů a dalších institucí. Je to zákon, který opravdu rozšiřuje možnosti zejména pro rodiče a zejména těch nejmenších dětí ve věku do tří let. Proto jsme spustili celý kolotoč rekvalifikací na dětské chůvičky a proto já cítím povinnost, abych tuto linii dodržel. Rozumím tomu, že je tam celá řada věcí, které je potřeba dořešit, včetně obrovského tlaku lesních školek, je jich asi dva a půl tisíce, jejich práce si nesmírně vážím, ale pokud mám opakovaně garantováno, opakovaně veřejně garantováno, že toto bude napraveno, a já osobně si myslím, že lesní školky mají směřovat spíš do zákona školského, tak já tento zákon podpořím. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Adolfu Beznoskovi. Slova se ujme paní kolegyně Olga Havlová, připraví se pan poslanec Radim Holeček. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Olga Havlová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Kolegové, kolegyně, členové vlády, dnes se bude hlasovat o vetu prezidenta k zákonu o dětské skupině. Podle vyjádření, která k tomuto zákonu dávají organizace, kterých se přímo dotýká, je bohužel zcela nevyhovující. Čerpám především z vyjádření České rady dětí a mládeže.

Problém je v tom, že návrh definuje dětskou skupinu velmi nešťastně a měl by se vztahovat v podstatě na všechny organizace a spolky, které s dětmi pracují. Zákon má platit pro každého, kdo poskytuje pravidelnou péči o děti, a to takřka v každé podobě. Zákon nedefinuje četnost poskytování služby, hovoří pouze o pravidelnosti. Nikde není jasně specifikováno, co bude s organizacemi, které poskytují služby například jednou týdně.

Nikdo jasně neřekl, kde je hranice, a nestanovil rozsah péče. Stejná pravidla by tak měl dodržovat jak ten, kdo poskytuje péči každodenní, tak ten, kdo vede dětský klub, který se schází jednou týdně. Návrh nepřipouští, že by mohla existovat jiná forma péče o předškolní děti, která by nebyla živností, školkou nebo dětskou skupinou. Jedná se o zavedení regulace, která všechny ostatní formy péče zapovídá. Ti, kdo takové formy péče poskytují, například organizace dětí a mládeže, jsou tak odkázáni na libovůli stavebních úřadů, hygienických stanic při rozhodování, zda uplatní regulaci stanovenou pro dětské skupiny, či nikoliv.

Paleta činnosti s předškolními dětmi je velmi pestrá. Jedná se o pravidelné aktivity mladých dobrovolných hasičů, skautů, turistů atd. Dále o různé kluby, ať již s přírodní tematikou, nebo městskou. Nezanedbatelné jsou kluby pro chudé děti, které provozují neziskové organizace. Zákon ignoruje pestrost a snaží se všechny aktivity naroubovat na paragrafy zákona. To je nereálné a v důsledku škodlivé. Odporuje to kultuře a tradici, na jejichž základě různá uskupení dětí vznikala v uplynulých dvaceti letech. Je to jen jeden z dalších příkladů, kdy stát není službou občanům, ale kdy občany dusí a ničí nesmyslnou regulací. Proč vyhánět lesní školky do betonových domů? Princip většiny těchto organizací je, že jsou děti v přírodě. Nikoliv v betonu. Problémem současnosti je dostat děti od počítače do přírody a stát chce tímto zákonem opak.

Druhá věc, která si rovněž zaslouží spravedlivou kritiku, je postup, který v rámci tohoto zákona prosazuje koalice. Tedy schválit nevyhovující zákon a okamžitě mít k němu připravenou novelu. Přijde mi to naprosto neuvěřitelné. Vládní koalice tu hodlá čachrovat s paragrafy, jak se jim zlíbí. Jako by ani vůbec netušili, že se zákonem musí také někdo řídit. Jak k tomu přijdou všechny dětské školky a organizace, které se starají o děti? Dosud tu bezproblémově fungovaly, a najednou jim chce do těchto činností někdo zcela nesmyslně zasahovat. Takový postup nemůžeme přece nikdo soudný schvalovat.

Děkuji za pozornost. (Slabý potlesk v sále.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Olze Havlové. Slova se ujme pan poslanec Radim Holeček, připraví se paní poslankyně Jitka Chalánková. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Radim Holeček: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené dámy, vážení pánové. Protože tady bylo již mnoho k tomuto tématu řečeno, tak já své vystoupení zkrátím jenom na minimum, a to že z historie řeknu to, že původní návrh zákona byl zpracován již v roce 2013, byl schválen vládou, ale vzhledem k rozpuštění Sněmovny již nebyl přijat. Co sledovali občanští demokraté vždy v této oblasti byly cíle: rozšíření možností volby pro rodiče, spolurozhodování o péči o své dítě, rozšíření škály služeb péče o předškolní děti, a tím dosažení lepší dostupnosti těchto služeb, zjednodušení podmínek pro zakládání firemních školek a zmírnění norem a požadavků na prostory pro mateřské školy.

Poslanecký návrh zákona, jehož cílem bylo kodifikovat vznik dětských skupin, které by ulevily rodičům, kteří se chtějí vrátit do zaměstnání, a jenž byl zamýšlen k formálnímu zakotvení poskytované péče zřizovatele, nejčastěji zaměstnavatele nebo obce, byl postoupen Senátu v červnu 2014, ten ho projednal ve čtyřech výborech, jak víme. Tři ho doporučily vrátit Poslanecké sněmovně s pozměňujícími návrhy, jeden z nich nepřijal usnesení.

Pro ODS byla nepřijatelná úprava, která odbornou způsobilost pečující osobě nastavila na určitý typ střední nebo vysoké školy v oblastech pedagogiky, psychologie, zdravotnictví či sociální péče. Ten původní poslanecký návrh počítal s tím, že by se o děti mladší, tzn. jeden až dva roky, staraly chůvy, které splnily podmínky pro živnost vázanou. Prošly, tak jak řekl kolega Beznoska, náročnou profesní kvalifikací, tři roky se připravoval hodnoticí standard profesní kvalifikace chůva pro děti.

Dále se nemůžeme ztotožnit se zavedením minimální provozní doby na čtyřicet hodin, což omezí flexibilitu, která stála u zrodu myšlenky dětských skupin.

Velmi ožehavou a potom i rozhodující pro nás se stala problematika dobrovolnosti evidence, to jest, aby se poskytovatelé péče sami rozhodli, zda budou péči poskytovat v daném režimu, s výhodami a podmínkami, které zákon přinese. Je zde zřejmá a hmatatelná obava lesních školek o vlastní existenci, která je zatím ošetřena jednoletým přechodným obdobím, ve kterém se ministerstvo zavázalo nastalou situaci vyřešit.

Klub ODS se rozhodl pro volné hlasování dle toho, jak bude jeden každý poslanec přesvědčen o zárukách ministerstva vyřešit trvale ochranu lesních školek.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Radimu Holečkovi. Slova se ujme paní poslankyně Jitka Chalánková a nevím, jestli ještě nechá přípravu panu kolegovi Černochovi, protože ve 12.30 máme pevně zařazený bod. Paní kolegyně, požádám vás o pokus, abych mohl dodržet i já rozhodnutí Sněmovny.

 

Poslankyně Jitka Chalánková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, budu velmi krátká, protože už zaznělo mnoho argumentů. Slyšeli jsme zde, že občané si vybudovali zařízení, která poskytují péči o jejich děti, tato péče rodinám vyhovuje a rodiče si ji vyhledávají. Tyto služby nebyly zaregistrovány, a proto jsme umožnili a přednesli pozměňovací návrh, který umožňoval volitelnou registraci. Přesto tento pozměňovací návrh byl vždy odmítnut ať již na výborech, nebo na plénu Sněmovny. S tím, že ministerstvo nesouhlasí.

Zdá se mi, že státní byrokratický dirigismus postupuje krok za krokem a v podstatě ohrožuje i demokracii v této zemi, i když toto je oblast poměrně úzká.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážená kolegyně, já vás přeruším a požádám sněmovnu o klid.

 

Poslankyně Jitka Chalánková: Mám k tomu opravdu jen velmi krátké vyjádření.

Při projednávání tohoto návrhu zákona ve výboru pro sociální politiku, možná mimoděk, možná si neuvědomila paní ministryně na výboru, možná si neuvědomila, ale řekla větu: Děti patří státu. Snažila jsem se proti tomu - zaznělo to na výboru, věřím tomu, že to bylo mimoděk, protože se domnívám, že především děti patří rodičům, kteří mají právo si péči o své děti vybrat a také si za ni nést zodpovědnost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. A protože je přihlášen pan kolega Černoch, jestli to stihne do dvou minut? Ne. Tak dobře. Tak v tom případě přeruším tento bod. Budeme v něm pokračovat pro projednání oněch dvou bodů, které jsme pevně zařadili, a to je bod, který byl na 12.30.

Než uplynou potřebné dvě minuty, respektive jedna, tak zopakuji, že jsme na 12.30 připravili dva body. Pevně zařadili bod číslo 120, Informace o nasazení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v zahraničních operacích v roce 2013, a pak nový bod 136, kterým je Vládní návrh na působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany zahraničních operací v letech 2015 a 2016 s výhledem na rok 2017. Oba body bude uvádět pan ministr Stropnický. K tomu druhému bodu bude potřeba ještě pana ministra zahraničních věcí Zaorálka a požádám o to, aby se připravili pánové Václav Klučka a Bohuslav Chalupa, kteří jsou zpravodaji těchto dvou bodů. Tak. V klidu vyčkáme na 12.30 a já mezitím požádám pana ministra obrany, aby se připravil na své vystoupení bodu

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.