(16.00 hodin)
(pokračuje Gazdík)
Dalším bodem našeho jednání je
54.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 418/2011 Sb.,
o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim,
ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 304/ - prvé čtení
I tento návrh z pověření vlády uvede ministryně spravedlnosti Helena Válková. Prosím, paní ministryně, máte slovo.
Ministryně spravedlnosti ČR Helena Válková Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, tento návrh zákona je samozřejmě mnohem diskutabilnější než předchozí návrh, kde pouze implementujeme evropskou směrnici. Při vědomí toho předkládám návrh, který neznamená komplexní novelu zákona o trestní odpovědnosti právnických osob číslo 418/2011, ale "pouze" návrh, který mění režim, kterým lze postavit před trestní soud právnickou osobu v tom smyslu, že zákon by měl stanovit v případě vašeho souhlasu výčet činů, za které právnická osoba není trestně odpovědná, nelze ji trestně stíhat, a za všechny ostatní trestné činy naopak ji lze trestně postihnout. Dosavadní režim byl opačný.
Dovolte mi, abych se zamyslela i trochu nad historií, protože ta nám ukáže lépe než argumenty, které by mohly vypadat jako účelové, výsledek a současně návrh, který zde předkládám.
V průběhu přijímání zákona o trestní odpovědnosti právnických osob byla původně zvolena varianta omezující trestnost právnických osob pouze na ty případy, u nichž zavedení deliktní odpovědnosti vyžadovaly mezinárodní závazky České republiky nebo to vyplývalo přímo z unijních předpisů. Tento výčet se postupně rozšiřoval o daňové trestné činy a potom na půdě Poslanecké sněmovny o další tři vybrané trestné činy hospodářské. Stávající výčet, který obsahuje § 7 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, je nicméně problematický, protože neobsahuje ty trestné činy, u kterých lze předpokládat právě typicky páchání právnickou osobou, například trestný čin poškozování spotřebitele.
My jsme se tady v průběhu našeho poslaneckého rokování několikrát vrátili jak k filozofii zákona, který nyní platí, tak jsme se zabývali tím, proč je třeba tento výčet rozšířit právě o určité konkrétní trestné činy. Já jsem v této souvislosti vždycky vystoupila a říkala jsem: počkejme, až podáme komplexnější novelizaci, abychom se neustále nezabývali útržkovitým novelizováním předpisu, ve kterém se potom bude možné obtížně orientovat, co vlastně a odkdy platí, přinejmenším pro laika, například jednatele nějaké právnické společnosti. Absence některých trestných činů ve stávajícím výčtu tedy může vést v současné době i k problému při kvalifikaci jednání. Právě v reakci na tyto problémy se Ministerstvo spravedlnosti střetávalo s opakovanými požadavky na rozšiřování dosavadního výčtu obsaženého v § 7.
Ministerstvo navrhuje stávající výčet trestných činů, kterých se může právnická osoba dopustit, proto nadále nerozšiřovat. A právě zde je jádro návrhu, který vám předkládám. Změníme přístup k této otázce v tom smyslu, že by napříště právnické osoby měly být zásadně odpovědné za veškeré trestné činy s výjimkou těch, u kterých to bude zákonem výslovně vyloučeno. Místo pozitivního výčtu trestných činů, za které může být právnická osoba trestně stíhána, by měl zákon obsahovat negativní výčet trestných činů, které nebude možné právnické osobě přičíst.
Nenavrhuje se ovšem radikální změna v tom smyslu, aby právnická osoba odpovídala za tytéž trestné činy jako osoba fyzická, neboť logicky u některých trestných činů jejich spáchání právnickou osobou buď nepřichází vůbec v úvahu ani ve formě účastenství, např. vražda novorozeného dítěte matkou, klasický případ, nebo jsou tak úzce navázány na pachatele jako fyzickou osobu, že lze jenom obtížně konstruovat, ve kterých případech by šlo o jednání v zájmu nebo v rámci činnosti právnické osoby, i když to zcela vyloučit nelze, nebo jejím jménem, například vojenské trestné činy. U některých trestných činů, u kterých se navrhuje trestní odpovědnost vyloučit, se pak nejeví trestní postih z hlediska uplatnění principu ultima ratio vhodný nebo žádoucí. Plně postačující v těchto případech je postih samotné fyzické osoby.
Navrhovaný výčet trestných činů, za které nebude možné právnickou osobu trestně stíhat, je tak projev určité trestní politiky. Nejde o výčet trestných činů, kterých by se právnická osoba jako taková nemohla vůbec nikdy dopustit, čili výčet těch trestných činů, za které nebude možné postavit právnickou osobu před trestní soud, zahrnuje i takové trestné činy, kterých by se mohla právnická osoba dopustit, ale z trestně-politických důvodů si myslíme, že by to nebylo vhodné.
V průběhu tvorby tohoto návrhu byla vytvořena pracovní skupina složená ze zástupců profesních skupin, jako je Česká advokátní komora, Nejvyšší státní zastupitelství, Nejvyšší soud, Ministerstvo vnitra. Tato skupina tu zásadní změnu koncepce odsouhlasila.
Připomínám, že některé západoevropské země touto cestou prošly také, od negativního výčtu po pozitivní. Francie je toho dokladem.
Jednali jsme i se Svazem průmyslu a dopravy, který měl určité připomínky. Předpokládám, že jsme v rámci svých možností se s nimi vypořádali tak, že jsme jim vysvětlili, že nejde o zbytečnou kriminalizaci právnických osob, že jde o něco jiného. O to, abychom neustále nemuseli novelizovat, aby šlo o přehlednou a jasnou právní úpravu, a také s poukazem na to, že v současné době se nedaří trestně stíhat právnické osoby podle toho výčtu, který již je obsažený v příslušném zákoně, a může tak docházet i k tomu, že se zákon celkově vnímá jako neúčinný, formální, neplní ani preventivní roli.
Pokud bude zájem, mohu ještě stručně shrnout některé argumenty, které nás vedly ke změně popsaného přístupu, ale chtěla bych na tomto místě alespoň stručně charakterizovat ty trestné činy, které budou vyloučeny z trestní odpovědnosti právnické osoby.
První skupinu představují ty trestné činy, u nichž nepřichází spáchání toho trestného činu vůbec v úvahu, neboť s ohledem na znění skutkových podstat je právnická osoba nemůže spáchat. O tom jsem již hovořila. Je zřejmé, že se daných trestných činů může dopustit pouze osoba fyzická, často ta, která splňuje určitou zvláštní vlastnost či schopnost. Kromě toho případu trestného činu vraždy novorozeného dítěte je to trestný čin zabití, trestný čin opilství, trestný čin opuštění dítěte nebo svěřené osoby.
Druhou skupinu tvoří trestné činy, kde se vylučuje trestní odpovědnost právnických osob z toho důvodu, že znaky skutkových podstat těchto trestných činů jsou tak úzce navázány na pachatele fyzickou osobu, že by bylo opravdu jen obtížné konstruovat, ve kterých případech by šlo o jednání v zájmu nebo v rámci činnosti právnické osoby nebo jejím jménem.
Dále navrhujeme vyloučit trestní odpovědnost právnických osob o vybrané skupiny trestných činů s konkrétním nebo speciálním subjektem. Skutečnost, že pachatel některých trestných činů musí mít zvláštní vlastnost nebo zvláštní postavení, sice obecně nevylučuje, aby se na těchto trestných činech mohl účastnit kdokoli jiný jako organizátor, návodce nebo pomocník, u některých vybraných trestných činů však podle názoru předkladatele postačuje uplatnit trestní represi pouze vůči konkrétním fyzickým osobám. Není vhodné tato jednání přičítat samotným právnickým osobám, protože půjde spíše o excesy, ne o jednání, které bylo v zájmu nebo v rámci činnosti právnické osoby nebo které by bylo činěno jejím jménem. Jako příklad zase uvedu trestný čin zneužití zastupování státu a mezinárodní organizace či trestný čin vlastizrady. ***