(17.50 hodin)
(pokračuje Okamura)
Za prvé. Zákon se snaží zpolitizovat řízení Energetického regulačního úřadu. Nově má být rada, která ho má kontrolovat, kterou má jmenovat vláda na návrh ministra průmyslu a obchodu, a zároveň tu chybí jasné konkrétní důvody pro odvolání radních. Proč? Podle názoru proto, aby byli radní lehce zmanipulovatelní. Opět se nám tu, stejně jako u služebního zákona, tato koaliční vláda v čele s premiérem Sobotkou snaží v tichosti zlikvidovat nezávislost a převést další úřad do své kompetence. Můžeme přemýšlet nad tím proč. Je tu zřejmě vládní politický úkol, který říká: Musíme dostavět Temelín, abychom to mohli zdůvodnit, a abychom to mohli zdůvodnit, je třeba začít zdražovat elektřinu, a to na politický povel. Bude také třeba v nejbližší budoucnosti rekonstruovat rozvodné sítě, které jsou dnes mnohdy "totálně vybydlené", a bude také třeba, aby opravy zaplatili spotřebitelé na místo těch, kdo dnes z jejich používání inkasují zisky. Jinými slovy, vláda tady chystá další tunel na peněženky občanů.
Zákon také ihned zdraží elektřinu těm, kdo nejvíce šetří, což je naše druhá výtka. Zlepší se podmínky velkých odběratelů na úkor těch malých. Asi nejzávažnější je připravovaná změna, která se týká příspěvku na obnovitelné zdroje. Tento příspěvek ve výši cca 44 miliard korun ročně nyní platí spotřebitelé elektrické energie částečně v platbě za spotřebovanou kilowatthodinu a částečně ze státního rozpočtu. Rozdíl mezi současným výpočtem příspěvku a nově navrhovaným vypadá tak, že příspěvky na dotování obnovitelných zdrojů energie nebudou odvozeny od výše spotřeby, ale od rezervované kapacity připojení k síti. V současnosti platí všichni odběratelé od majitelů chat po ocelárny jednotnou sazbu. Výše příspěvku na zelené energie a další podporované druhy elektrické energie je odvozena od výše spotřeby a dosahuje nyní 495 korun za jednu spotřebovanou megawatthodinu. Nově má být výše plateb odvozena od nejvyšší naměřené spotřeby v případě velkoodběratelů a od příkonu hlavního jističe u domácností a ostatních maloodběratelů. Plánovaný systém, který zákon navrhuje, tak znevýhodní odběratele s nižší spotřebou energie, tedy typicky málo početné a spořivé domácnosti. Dnes běžné domácnosti, jež nevyužívají elektřinu k vytápění ani k ohřevu vody, spotřebují dvě až tři megawatthodiny za rok. Na podporované zdroje energií tedy jednoduchým výpočtem zaplatí 1 000 až 1 500 korun. Napříště podle tohoto návrhu má situace vypadat zhruba následovně: V běžné domácnosti s 25ampérovým jističem zaplatí třeba 1 200 korun bez ohledu na množství spotřebované energie. Výsledkem změn tak může být omezení motivace k energetickým úsporám.
Další naše výtka, číslo tři, je, a někde jsem o ní četl, že je to jediný klad tohoto zákona, paragraf, který odběratelům umožní do 14 dnů odstoupit od smlouvy. Bohužel i tento klad je ve skutečnosti velký průšvih. Pro spotřebitele to totiž znamená, že podepíše nevýhodnou smlouvu, ale fakt, že je nevýhodná, samozřejmě zjistí až v praxi, tedy až několik měsíců poté, co už ztratil možnost od smlouvy odstoupit. Navíc v souvislosti s touto výtkou distributoři varují před zmatkem, protože se může stát, že jeden odběratel bude mít platné smlouvy s několika dodavateli naráz.
Další výtka, ale to je spíše už jenom dokreslení stavu, je, že díky odporu Energetického regulačního úřadu se v zákoně změnila pasáž, která kladla Energetickému regulačnímu úřadu za povinnost, aby dohlížel na to, aby byly energetické firmy finančně stabilní, tedy přeloženo srozumitelně do češtiny, Energetický regulační úřad se měl starat o to, aby soukromé firmy měly zisky a nedostávaly se do ztrát. Tato pasáž tedy opravdu vzbuzuje celou řadu otazníků, byť byla následně po protestech Energetického regulačního úřadu z tohoto zákona odstraněna, nicméně můžeme se jenom dohadovat, proč tam taková pasáž vůbec byla začleněna nebo pro koho tento zákon tedy má minimálně v této pasáži vlastně sloužit.
Opakuji závěrem, zřejmě už posté, že ačkoliv to nikdo nechce slyšet, není potřeba zvyšovat platy nebo důchody. Ono by stačilo našim občanům život zlevnit, či alespoň nezdražovat. Tím spíš, když změny vedou k tomu, že jsou chudí chudší a bohatí bohatší, a to nejen díky šikovně prolobbovaným zákonům.
Hnutí Úsvit tedy navrhuje, a dávám tento návrh, aby byl tento zákon vrácen vládě k dopracování tak, aby vyhovoval potřebám naší země a jejích občanů.
Dále dodávám, že spotřeba primární energie, jenom upřesňuji, se dá rozdělit přibližně na tři stejné části. Je to výroba tepla, výroba elektřiny a pohonné hmoty. Všechny tyto sektory, všechny tyto části mají obrovský potenciál úspor. Úspor, které mají ve své většině záporné náklady a zvyšují konkurenceschopnost, bezpečnost a stabilitu ekonomiky. Ne nadarmo je nejen v Německu, v Rakousku či v Polsku jedním z hlavních cílů státní energetické koncepce snižování spotřeby energií ve smyslu zvyšování účinnosti. A nejsou to malá čísla. Do roku 2030 se má spotřeba snížit až o 30 až 40 %.
A opravdu už na samý závěr bych rád řekl, že spotřeba energií dosáhla v České republice vrcholu v letech 2006 až 2007 a od té doby mírně klesá a je už nyní na úrovni roku 1999. Konečná spotřeba energie a tepla na obyvatele klesla u nás od roku 1999 o více než 10 % a růst zaznamenala v podstatě jen doprava. Nechápu tedy, proč Pačesova energetická koncepce předpokládá růst spotřeby o desítky procent.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji, pane předsedo. Dále s přednostním právem je přihlášen pan předseda Radim Fiala, po něm pan místopředseda Filip a následuje pan předseda Stanjura. Máte slovo.
Poslanec Radim Fiala: Vážené kolegyně, kolegové, vážená vládo, vážený pane předsedající. V brzké době bude Poslanecká sněmovna projednávat vládní novelu o podmínkách podnikání v energetických odvětvích. Vláda v této novele aplikuje do našeho právního řádu celou řadu pokynů, které nám opět přišly z Bruselu, a my tuto příležitost považujeme za zásadní proto, abychom vládě položili otázky, které zajímají nás a které zajímají hlavně naše občany.
Řekněte, proč minulá aplikace příkazu z Bruselu v českých podmínkách skončila tak, že na našich polích místo zemědělské produkce vyrostly solární megatunely a celý národ dodnes ze svých kapes dotuje toto kalné podnikání několika málo vyvolených. Kdo a kdy z minulých politických představitelů země za to ponese odpovědnost? Proč se státní energetická koncepce a stejně tak i surovinová politika mění tak často a tak zásadně, že v důsledku platí, že Česká republika nemá vůbec žádnou koncepci v této klíčové oblasti budoucího vývoje? Kdy hodlá vláda usednout s opozicí a širokou odbornou veřejností konečně k jednomu stolu a vytvořit koncepci, která díky společnému jednání nebude radikálně změněna hned tou další vládou nebo další politickou garniturou? Proč v roce 2013 průměrná česká čtyřčlenná rodina zaplatila za podporu obnovitelných zdrojů 6 200 korun, tedy dokonce více než německá, zatímco celková částka činí 15,5 miliardy, a to ještě nemluvím o tom, že zatím německý průmysl je od moderní energie osvobozen, ten náš nikoliv. České podniky za stejný rok zaplatily dokonce 22 miliard. A pak se bavme o nějaké konkurenceschopnosti českého hospodářství. Stále je zde vláda Bohuslava Sobotky pouze krátce. Stále lze doufat, že k zásadním zlepšením v klíčových otázkách týkajících se každodenního života našich občanů brzy dojde. My se však hodláme ptát, kdy konečně existenční a provozní náklady pro naše domácnosti a firmy začnou být adekvátní a hlavně adekvátní příjmům českého občana. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Další z přihlášených s přednostním právem je pan místopředseda Filip a připraví se pan předseda Stanjura. Máte slovo.***