(Jednání pokračovalo v 10.08 hodin.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dámy a pánové, pěkné dopoledne. Vzhledem k tomu, že počet přítomných poslankyň a poslanců se ustálil na počtu 81, konstatuji, že jsme usnášeníschopní. Předtím, než budeme hlasovat, bych ještě požádal paní poslankyni Němcovou, aby zopakovala svoje stanovisko k tomuto bodu, o kterém dám hlasovat.
Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, jenom sdělím těm, kteří zde nebyli, že jsem požádala Sněmovnu o usnesení, že Sněmovna nesouhlasí s odpovědí předsedy vlády na mou interpelaci, která se týkala situace v Ústavu pro studium totalitních režimů. Přečetla jsem ještě 15 doplňujících otázek, které znovu číst nebudu, to nemá smysl, najdete si je ve stenozáznamu, které chci, aby premiér zodpověděl, a právě k zodpovězení těchto 15 dalších otázek může posloužit to, když vyslovíme nyní nesouhlas a vznikne prostor pro další debatu k tomuto tématu.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Než budeme hlasovat, tak náhradní kartu k hlasování číslo 12 má pan poslanec Schwarzenberg, pan předseda Schwarzenberg.
Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro nesouhlasné stanovisko paní poslankyně Němcové. Kdo je proti?
Je to hlasování s pořadovým číslem 157, (z přítomných 100 poslanců) pro návrh 35, proti 39. Návrh byl zamítnut.
Přistoupíme tedy k další písemné interpelaci na předsedu vlády. Tuto interpelaci má opět paní poslankyně Miroslava Němcová a je to ve věci úniku informací odposlechu a informací z vyšetřovacích spisů do médií. Interpelace spolu s odpovědí se předkládá jako tisk 364. Toto projednávání bylo minulý čtvrtek přerušeno. Otevírám rozpravu, do které se hlásí paní Miroslava Němcová.
Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji vám za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, tato interpelace byla sice přerušena již minulý týden, ale předtím byla přerušena již jednou, a to ve fázi, kdy jsme tu debatu otevřeli. Měla jsem zde vstupní vystoupení na téma úniku odposlechů. Sdělovala jsem základní teze ze své interpelace, tedy to, že považuji za neudržitelné, že jsou opakovaně masivně a cíleně zveřejňovány odposlechy, dokonce v poslední době soukromých hovorů, a tím je porušováno nedotknutelné soukromí, které je jedním ze základních práv občanů, zvláště pokud při tom není páchána trestná činnost. Uváděla jsem zde, že v tomto smyslu se zde k odposlechům vyjádřila též vrchní státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová.
Dostala jsem odpověď pana předsedy vlády, z níž vyplývá asi skutečnost, o které má smysl se tady bavit, protože to, jestli některé médium a někteří novináři zveřejní odposlechy, je věc jedna. Věcí druhou je, odkud tyto odposlechy získávají. Jestliže ve své odpovědi předseda vlády konstatuje, že v roce 2012 se Generální inspekce bezpečnostních sborů zabývala úniky informací ve 204 případech a nejvíce úniků bylo prověřováno u Policie České republiky, tedy 180 případů, jestliže v roce 2013, jak vyplývá z odpovědi předsedy vlády, se inspekce zabývala úniky ve 157 případech a nejvíce opět bylo prošetřováno u Policie České republiky, tedy 142 z těch 157, je zde téma, o kterém se máme bavit. Máme se bavit o tom, zda Policie České republiky má nastavený systém tak, aby k těmto únikům nemohlo docházet, aby zde bylo garantováno ono nejdůležitější právo, tedy právo na spravedlivý proces, na nedotknutelnost soukromí.
V tomto ohledu nemohu souhlasit s tím, že mi pan předseda vlády sice poskytl onu statistiku, potom také píše o tom, že GIBS pečlivě projednává každou skutečnost, že šetří důkladně, ale já jsem v tom závěry, k jakým došel GIBS a co tedy může vláda České republiky udělat, nenašla. Proto bych žádala pana předsedu vlády, aby je Sněmovně sdělil a objasnil a rozšířil. ***