(17.30 hodin)
Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající.
Vážený pane ministře, náš poslanecký klub obdržel dopis Ekumenické rady církví v České republice, ze kterého vybírám některé pasáže:
V posledních měsících členové křesťanských církví a náboženských společností s obavami sledují krutost, s níž bojovníci tzv. Islámského státu postupují proti křesťanům a jiným neislámským menšinám. Syrští křesťané a jejich souvěrci v Iráku a v Libanonu se ocitli na pokraji vyhubení. Islámský stát, který vede bojovou kampaň na území Sýrie a Iráku, likviduje všechny, kdo nepatří k radikálním vyznavačům islámu. Do skupiny určené k vyhlazení patří především křesťané. Nestačí-li uprchnout z míst, která Islámský stát obsadil, jsou muži popravováni, z mladších žen se stávají sexuální otrokyně. Islamisté zahájili v okupovaných oblastech konečné řešení křesťanské otázky.
S lítostí sledujeme nepřesvědčivá a nejednoznačná vyjádření čelných představitelů naší země vůči politickému útlaku jiných režimů a ideologií. Mrzí nás, že přestáváme být vnímáni jako země, která si uchovala cit pro bolest druhých. Proto vás jménem křesťanů sdružených v Ekumenické radě církví v České republice naléhavě žádáme, abyste ve své zahraniční politice brali větší zřetel na situaci utiskovaných a pronásledovaných, pokoušeli se ve zmíněných oblastech pomoci trpícím a při svém rozhodování se jednostranně neřídili pouze ekonomickou výhodností.
K tomu byla přiložena naléhavá výzva Ústřední rady evangelického společenství v Sýrii a Libanonu evangelikálním protestantským církvím a organizacím na celém světě. Zde je psáno, nebo je tady požadavek, aby křesťané na Blízkém východě přežili. Nestačí už žádat rovná práva a ochranu před pronásledováním. Nyní je namístě varovné volání vyslovené dříve, než křesťanství z Blízkého východu zcela vymizí. Jsou zde obsaženy výzvy - urychleně vyzvat vlády a všechny, kdo mají ve vašich zemích rozhodovací pravomoci, aby zvýšili povědomí obyvatel o bezprostředních nebezpečích obsažených ve stávající situaci, aby okamžitě podnikli kroky nutné k zastavení plenění, stejně jako k nucenému organizovanému vyhánění jednotlivců a komunit z rodného kraje pod hrozbou zbraní, aby vypracovali dlouhodobou strategii s cílem ukončit kruté násilí a nevybíravé vraždění a vyhánění jednotlivců i pospolitostí z Blízkého východu.
Historické dlouhodobě vytvářené předivo mírumilovného soužití různých složek blízkovýchodní společnosti se valem drolí a to je potřeba urychleně zastavit. Je třeba urychleně poskytnout humanitární pomoc obětem současného násilí. Apelujeme na partnery, aby přispěli na pomoc s dodávkami potravin a vody, lékařskou a jinou formou pomoci válečným obětem a pomohli k návratu do domovských měst, vesnic a kostelů těm, kteří byli násilně donuceni vystěhovat se z rodného kraje nebo uprchnout do sousedních zemí.
Chci se tedy zeptat, pane ministře, jak se Česká republika bude podílet na účinné pomoci obětem násilí a jak se zapojí do mezinárodní kampaně proti Islámskému státu na mezinárodní úrovni. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Hovorkovi. Poprosím pana ministra Zaorálka o odpověď. Prosím, pane ministře.
Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Děkuji, pane místopředsedo. Děkuji tedy za interpelaci. Já bych rád ujistil pana poslance Hovorku, že může těm, kteří se na něj obrátili, že je může ujistit, že Česká republika se mimořádně angažuje právě v úsilí v boji s organizací tzv. Islámský stát. Mohu to doložit tím, že jsem se účastnil už v září konference svolané v Paříži k tématu bezpečnost Iráku. Byl jsem tam jediný zástupce střední Evropy, nebo, řekněme, postkomunistických zemí, tam žádný jiný nebyl. Díky tomu to bylo vnímáno, že vlastně reprezentuji skoro celý středoevropský region. Podobně jsem se účastnil konference v Berlíně. A ten důvod, proč jsem se vlastně účastnil, že myslím, že tady není žádná jiná země z těch zemí střední a východní Evropy, která má tolik aktivit například vůči Iráku a vůči tomu teritoriu.
Vy jste mluvil o humanitární pomoci, o tom bych mohl mluvit zvlášť, ale podotýkám, že Česká republika je země, která jednak reagovala, jedna z těch, co reagovala nejrychleji, a velmi bryskně jsme rozhodli dokonce o poskytnutí daru do Iráku, potažmo do Erbílu, do kurdské části. Mimochodem právě v části, kde se také bojovalo s radikálními islamisty, kteří se podíleli na genocidě křesťanské skupiny jezídů, tam jsme nejenom přišli s humanitární pomocí, ale přišli jsme tam také s další materiální pomocí, že jsme jako vláda poskytli dar, munici, kterou Kurdové velice potřebovali v tom, aby se mohli bránit, a zároveň jsme spolupracovali na tom, aby Iráku, nejenom tedy Erbílu, ale i Bagdádu bylo možné poskytnout v co nejkratší době také další materiál vojenský, který potřebovali na to, aby se mohli bránit.
A právě proto, že kontraktů a toho, co z naší strany bylo třeba schválit a potlačit, postrčit, tak jsem vlastně navštívil Irák, navštívil jsem Bagdád, navštívil jsem také Jordánsko, navštívil jsem Libanon, a vlastně všude tady jsem měl možnost na vlastní oči třeba vidět i projevy a dopady naší pomoci. Do Libanonu jsem cestoval právě proto, abych mluvil s představiteli Libanonu o tom, co je možné udělat, protože Libanon se octl také pod útokem bojovníků tzv. Islámského státu. Podařilo se mu ubránit, a my jsme jednali o tom, co může Česká republika udělat, aby obrana byla i nadále efektivní. Zajímali jsme se o to, co je možné dodat, ale zároveň jsme poskytli pomoc expertní. Došlo ke spolupráci mezi Ministerstvem obrany, bezpečnostními složkami ČR a Libanonu. Poskytli jsme celou řadu i prostředků, které oni potřebovali na různé typy rádiového spojení, práce s výbušninami, prostě celá řada věcí, kterou oni potřebovali do boje, tak se zjistilo, že máme jednak experty, kteří můžou pomoci, anebo jsme přijeli i s podnikateli, kteří v té oblasti bezpečnosti a vytváření, posilování bezpečnosti pracují a mohli nabídnout nejrůznější zařízení, které oni dnes potřebují. Dokonce v době, kdy jsem tam byl, se konala i schůzka mezi bezpečnostními experty a podnikateli v této oblasti a libanonskými představiteli. Nebyl to v té chvíli jejich první kontakt. Zároveň jsme se zajímali, které typy např. vojenského materiálu jsou pro Libanon zajímavé a co jim můžeme dodat.
Vy jste mluvil zrovna o křesťanském obyvatelstvu, tak zrovna Libanon má velkou část křesťanského obyvatelstva a my určitě máme zájem na tom, aby křesťané nebyli třeba postupně z Libanonu vyháněni v důsledku tohoto rostoucího napětí.
V Jordánsku jsem navštívil utečenecký tábor Zaatari poblíž hranice se Sýrií, kde je 90 tisíc uprchlíků na velice malé ploše. Já jsem tam byl proto, že tam směřujeme českou pomoc. Česká pomoc je směřována křesťanským charitativním organizacím, kterým my dáváme finanční prostředky, a ony za toto třeba organizují vzdělávání mladých žen, mladých mužů, rozšiřují jejich schopnosti, aby měli možnost později získat práci.
Zároveň jsem navštívil nemocnici v Ammánu, kde máme tým lékařů - chirurgů z České republiky, kteří tam operují děti z utečeneckého tábora, které mají vrozené srdeční vady. Jak jsem si tam nechal vysvětlit, zhruba 6 % dětí trpí vadami, které je de facto činí buď ohroženými na životě, anebo žijí neplnohodnotný život. To je forma pomoci, za kterou nám Syřané děkovali, protože to jsou operace, které by si normálně nemohli dovolit. Ty děti to vrací do života. Byly tam operovány tři čtyři děti v době, kdy jsem tam přijel, dalších 17 čekalo. To tam ty naše týmy konkrétně dělají. Je to forma naší pomoci, kterou tam poskytujeme.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Moc se omlouvám, pane ministře, přestože mluvíte velmi zajímavě, váš čas už uplynul. Poprosím pana poslance Hovorku o doplňující otázku.
Poslanec Ludvík Hovorka: Pane ministře, samozřejmě děkuji, že se Česká republika zapojila do humanitární pomoci a především do materiální pomoci. Přesto jsem ještě vycítil v dopise, že je zapotřebí více informovat na úrovni vládní i na úrovni, řekněme, informovanosti obyvatelstva o tom, co se skutečně děje na území těch zemí, které jsou ovládány Islámským státem, protože informace, které se objevují v médiích, jsou velmi kusé a možná ani občané nejsou plně informováni o tom, co tam vlastně probíhá, v jakém rozsahu, vyvražďování komunit.
Další věc. Vycítil jsem také z toho dopisu, že je zapotřebí větší aktivity na mezinárodní úrovni. To znamená zapojit se třeba na evropské úrovni nebo na úrovni OSN více do řešení, protože se zdá, že Evropa se zatím k tomu staví nepříliš důrazně a velmi opatrně. Takže toto jsou dvě věci, které mám potom. Informace, kterou jsme dostali, velký počet uprchlíků se nachází někde za tureckými hranicemi. ***