Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Bartošek)

23.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 349/1999 Sb.,
o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů,
a další související zákony
/sněmovní tisk 379/ - prvé čtení

Z pověření vlády předložený návrh uvede ministr Jiří Dienstbier. Prosím, pane ministře, ujměte se slova. (V sále je velmi hlučno.)

 

Ministr vlády ČR Jiří Dienstbier Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, páni poslanci, rád bych vám představil návrh zákona, kterým se mění zákon číslo 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Návrh vychází z programového prohlášení vlády, kde se vláda zavazuje posílit právní možnosti obrany proti diskriminaci a pravomoc veřejného ochránce práv navrhovat rušení protiústavních zákonů. Podstatnou část předkládané novely tvoří změny týkající se -

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, pane ministře, ale požádám kolegy a kolegyně o ztišení. Rozumím tomu, že předchozí bod byl náročný. Jestli to potřebujete prodiskutovat, tak vás poprosím, jděte do předsálí, ať dobře slyšíme přednes pana ministra. Děkuji vám.

Prosím, pokračujte.

 

Ministr vlády ČR Jiří Dienstbier Také děkuji. Podstatnou část předkládané novely tvoří změny týkající se zpřesnění procesu prošetřování podnětů osob veřejným ochráncem práv. Cílem je jeho zjednodušení, vyšší přívětivost vůči podavatelům podnětů a snížení administrativní náročnosti pro prošetřované úřady a instituce. Tyto změny nemají žádný vliv na to, že ochránce zůstává doporučujícím a odborným místem. V žádném případě nemá v žádné věci, ve které jedná, sám rozhodovat.

V duchu programového prohlášení vlády novela také respektuje evropský trend zvýrazňování role ombudsmanů při ochraně základních práv a svobod, což je posun od klasického pojetí ombudsmana jako ochránce práv osob před nezákonným jednáním státní správy a nečinností. Stejně jako ombudsman v České republice, také v jiných zemích získávají tyto instituce působnost v oblasti ochrany osob např. v detenci nebo v oblasti ochrany před diskriminací.

Ruku v ruce s rozšiřováním působnosti v zmíněné oblasti jde také nové oprávnění ombudsmana v možnostech obracení se na Ústavní soud, případně jiné soudy. Návrh dává nově ochránci jednak pravomoc navrhovat Ústavnímu soudu zrušení zákonů nebo jejich částí pro rozpor s ústavním pořádkem, jednak podat soudu veřejnou žalobu ve věcech diskriminace. Toto rozšíření pravomocí veřejného ochránce práv vyplývá i z různých doporučení mezinárodních organizací, např. doporučení číslo 5 k plnění Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Posílení veřejného ochránce práv o možnost navrhnout zrušit zákon pro neústavnost u Ústavního soudu respektuje jeho úlohu v ochraně jednotlivců. Veřejný ochránce práv poté, co provede šetření konkrétního podnětu a bude mít odůvodněně za to, že nezákonnost jednání úřadů se opírá o neústavní zákon, má možnost obrátit se sám návrhem na Ústavní soud. Toto rozšíření pravomoci veřejného ochránce práv mimo jiné vyplývá i z rezoluce Parlamentního shromáždění Rady Evropy o posílení instituce ombudsmana v Evropě. Je to tedy v souladu s evropským trendem posilování pravomocí obdobných institucí v dalších evropských zemích. Doposud proces vypadá tak, že občan, jehož podnět byl shledán oprávněným ze strany veřejného ochránce práv, v případě, že se chce dále bránit, tak se musí bránit soudní cestou, a teprve v rámci soudního přezkumu může buď na jeho návrh, nebo i z vlastní iniciativy soud přerušit řízení a postoupit věc k rozhodnutí Ústavnímu soudu. V případě, že tak soud neučiní, až po dokončení nebo po vyčerpání všech opravných prostředků u soudu se sám konkrétní občan může obrátit v rámci své ústavní stížnosti na Ústavní soud i s návrhem na zrušení zákona pro tvrzený rozpor s ústavním pořádkem.

Vládní novela tak v této oblasti doplňuje možnost ochrany jednotlivců tam, kde je tvrzená neústavnost zjevná z šetření ochránce. Brání tomu, aby úřad v neústavním jednání pokračoval vůči ostatním, kteří se na něho obrátí, a dává možnost ochránci jako ultima ratio obrátit se na Ústavní soud s návrhem, kterému může, ale také nemusí soud vyhovět. Tedy i tady se pořád nic nemění na základním principu, že veřejný ochránce práv sám nerozhoduje, pouze může dávat doporučení, případně návrhy, ale i zde s konečnou platností rozhoduje Ústavní soud. Podobné oprávnění v podobném mechanismu má také slovenský veřejný ochránce nebo např. polský ombudsman. To uvádím pro potvrzení toho, že evropským trendem je dávat obdobnou pravomoc obdobným institucím, tedy ombudsmanům v Evropě.

Druhým navrhovaným oprávněním je podání veřejné žaloby ve věcech diskriminace, což bylo rovněž předmětem doporučení ochránce Poslanecké sněmovně v roce 2013. Smyslem tohoto nástroje je především řešit rozsáhlé a systémové případy diskriminace většího počtu osob. Na základě zkušenosti jde právní úprava v řadě evropských zemí právě tímto směrem. Nové oprávnění ochránce by zároveň významně posílilo ochranu před diskriminací, která zůstává v České republice často latentní a neřešená. O tom bohužel vypovídají i pravidelné zprávy ochránce o jeho činnosti jako národního orgánu pro rovné zacházení, které jsou Poslanecké sněmovně předkládány a které odhalují např. rozsáhlou a systémovou diskriminaci starších osob v přístupu k zaměstnání či finančním službám nebo osob se zdravotním postižením v přístupu ke zboží a službám. Celý návrh zákona je motivován zlepšením ochrany práv všech osob v České republice, v čemž lze vnímat jeho hlavní přínos.

Závěrem bych vás proto požádal o jeho propuštění do dalšího čtení, kde bude samozřejmě příležitost vést nad všemi aspekty návrhu podrobnou debatu v příslušných výborech. Doufám, že se podaří dospět k jeho schválení tak, aby se co nejlépe posílila ochrana práv lidí v České republice. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane ministře. A nyní prosím, aby se slova ujala zpravodajka pro prvé čtení paní poslankyně Markéta Adamová. Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Markéta Adamová: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych vás seznámila se zpravodajskou zprávou k této předkládané novele, tedy předkládanému vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon číslo 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, a zákony s ním související. Hlavním cílem novely, jak již tady bylo i řečeno, je rozšíření pravomoci veřejného ochránce práv.

V souvislosti s posílením lidskoprávních aspektů činnosti ochránce se tedy navrhuje dát ochránci dvě nová zvláštní oprávnění, kromě toho, že je tam ještě řada menších technických změn. Budu se tedy věnovat především těmto dvěma novým oprávněním.

První oprávnění umožňuje ombudsmanovi podávat Ústavnímu soudu návrh na zrušení zákona či jeho části, čímž by mohl rovněž reagovat na poznatky zjištěné v praxi, pokud by dospěl k názoru, že některý zákon či jeho ustanovení jsou v rozporu s ústavním pořádkem. Předkladatel tento záměr odůvodňuje tím, že jedním z primárních úkolů ochránce je sledovat a přispívat k ochraně základních práv a svobod. Pokud tedy ochránce tento úkol má vykonávat efektivně, měl by mít přímý přístup k orgánu, který je oprávněn aspekty souladu právních předpisů s ústavním pořádkem, jehož součástí je i Listina základních práv a svobod, autoritativně posoudit a případné rozpory odstranit.

Druhé navrhované nové opatření je podání veřejné žaloby v oblasti diskriminace, která je často problémem dotýkajícím se většího počtu blíže neurčených subjektů, a proto žaloby jednotlivců nemohou efektivně vést k jejímu úplnému potlačení. Přesně tedy budu citovat tuto změnu v zákoně číslo 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů, tzv. antidiskriminačním zákonu, kde se v § 10 mění odstavec 2, a to na toto znění: Pokud by se porušení práva na rovné zacházení nebo diskriminace mohly dotknout většího nebo neurčitého počtu osob anebo pokud by jimi mohl být vážně ohrožen veřejný zájem, může se upuštění od diskriminace a nápravy závadného stavu domáhat i veřejný ochránce práv.

Dle důvodové zprávy jsou navržené úpravy v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Návrh přímo neimplementuje právo Evropské unie a nebude mít žádné negativní dopady na státní rozpočet. Připomínkové řízení bylo zkráceno na 10 pracovních dnů, zahájeno bylo v červenci minulého roku a vláda návrh schválila na své schůzi dne 8. 12. 2014.

Protože bych nerada zneužívala zpravodajské zprávy k vlastnímu návrhu, tak bych se tímto ještě chtěla přihlásit rovnou do diskuse, kde ještě přednesu nějaké hodnocení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já děkuji, paní zpravodajko. Eviduji vaši přihlášku do rozpravy a konstatuji tedy, že do rozpravy máme přihlášeny tři lidi. Předtím tedy otevírám obecnou rozpravu a požádám prvního přihlášeného, je to pan předseda Okamura, po něm pan poslanec Fiedler, poté paní zpravodajka Adamová a pak pan poslanec Mihola. Máte slovo, pane předsedo.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, to, co je největší bolestí našeho státu, je každodenní bezpráví páchané státními orgány na občanech. Zní to sice strašlivě, ale každý z nás tady ve Sněmovně je určitě tak jako já denně oslovovaný lidmi, kteří prosí o pomoc v případech, kdy byla na nich spáchaná nějakými státními orgány křivda. A je to jen malá špička ledovce, protože pouze menšina lidí se dokáže účinně bránit a bojuje s nespravedlností do posledního dechu.

Z tohoto pohledu je institut veřejného ochránce práv, ombudsmana, skutečně zásadní pomocí postiženým a zaslouží si maximální podporu. Představa, že se diskriminovaní lidé dokážou sami dostatečně bránit a nebo se bránit u soudu, je zcela iluzorní. Je proto nezbytné mít ombudsmana. A ten musí mít sílu a pravomoc efektivně problémy řešit, přičemž v současnosti nemá v podstatě žádnou pravomoc. Pouze podává zprávy a doporučení, což je bezzubé a absurdní. Stávající návrh jde správným směrem, i když zcela nedostatečně. Zákon by měl ombudsmanovi umožnit řešit bezpráví na všech úrovních, tedy například i v trestní rovině. A tady nezávislý přezkum práce státních institucí zcela citelně chybí. A já i Úsvit tento stav již léta kritizujeme.

Dále je škoda, že vláda z finančních důvodů z návrhu vypustila část týkající se monitorování práv osob se zdravotním postižením podle článku 33 odstavec 2 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, kterou sama Česká republika ratifikovala. Citovaný článek smluvním stranám ukládá povinnost zřídit monitorovací orgán ve smyslu nezávislé instituce na ochranu a podporu lidských práv splňující takzvané pařížské principy. Z tohoto pohledu tedy zřizovat další nové instituce je podle mě daleko nákladnější než tuto pravomoc svěřit ochránci práv.

Ale když jsme si tu řekli A, je nutné dodat i B k tomuto návrhu. Velmi těžko se rozhoduje o posilování pravomocí úřadu, jehož současná šéfka paní Šabatová se tu prezentuje jako obhájce takzvaně diskriminovaných menšin proti domácí české většině, která je ovšem ve skutečnosti tím, kdo je tady diskriminovaný. Skutečnost je tedy přesně opačná, než jak ji prezentuje stávající paní ombudsmanka.

Rád bych paní Šabatové a dalším podobným typům, jako je například i ministr Dienstbier, připomněl, že lidská práva máme v naší republice všichni. Nejen Romové, muslimové či Arabové, jak to prezentují tito lid, ale také Češi, Moravané a Slezané. Lidská práva mají nejen intelektuálové z pražské kavárničky pro elitní synky. Ale světe div se v uvozovkách, podle zákona je mají mít i ti, které tito lumpenintelektuálové označují za extremisty. Mají je obyčejní občané v obcích, které terorizují nepřizpůsobivé menšiny. Mají je učitelé, kteří se bojí dát špatnou známku flákači jen proto, že je muslim. To je příklad ze západní Evropy.

Samozřejmě vidím, že úřad ombudsmana denně řeší kauzy stovek postižených lidí. Ale přesto v něčem ostudně selhává. Ve veřejném hájení práv všech, tedy nejen vyvolených etnik a menšin. Je potřebné a nutné, aby ombudsman hájil práva všech. Nikdo z nás totiž neví, kdy se stane obětí nějakého institucionálního bezpráví. V podstatě tuhle zkušenost, věřím, může potvrdit i mnoho z nás přímo tady v sále.

Z těchto důvodů, kdy vidíme značnou nevyváženost názoru ombudsmana vůči hájení práv většiny, hnutí Úsvit v současnosti nemůže navrhovanou změnu podpořit.

Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců hnutí Úsvit.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Eviduji jednu faktickou poznámku pana poslance Chvojky. Poprosím ho o faktickou poznámku. Poté je přihlášen pan poslanec Fiedler.

 

Poslanec Jan Chvojka: Děkuji za slovo. Budu jenom krátce reagovat, ač jsem vystupovat nějak nechtěl, na pana předřečníka Okamuru. Tak nějak jsem čekal, že bude vystupovat, že nám možná řekne něco o kebabech, o hostincích U veselého vepříka a štěkajícího psíka či o dalších věcech. Bohužel tuto srandovní historku - už v ní dál nepokračoval na rozdíl od svého facebookového profilu.

Chtěl jsem říct jen jednu věc. Já úplně ne se vším, co dělá stávající ombudsmanka, veřejná ochránkyně práv paní Šabatová, souhlasím. Myslím si, že její dva předchůdci byli, co se týče té drobné právnické práce, o něco lepší. Možná právě proto, že to byli právníci. Nicméně chtěl bych mu říct jednu věc. Každý zákon, který se zde schvaluje, je obecně závazný a neměl by se týkat, neměli bychom na něj položit prizmatem nějaké osobnosti, která tu funkci vykonává. To znamená, pokud schvalujeme zákon o státním zastupitelství a upravujeme nějak institut nejvyššího státního zástupce, tak bychom se neměli moc koukat na to, kdo tu funkci zrovna vykonává. To stejné platí i u funkce veřejného ochránce práv. Takže není to o paní Šabatové, i když se nám nemusí líbit, jak svoji práci vykonává. Je to o tom institutu. A například za pět let může být ombudsmanem pan Okamura - nedej bože, nedej bože - a ta práce bude vypadat třeba úplně jinak. Děkuji. (Ojedinělý potlesk z řad ČSSD.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane poslanče. Nyní pan poslanec Fiedler a po něm paní zpravodajka Adamová.

 

Poslanec Karel Fiedler: Dobrý podvečer ještě jednou. Děkuji za slovo, pane předsedající. Chtěl bych navázat na to, co tady říkal Tomio Okamura, a také na to, co znám z debat s vámi, kolegy, zde v Poslanecké sněmovně, když jsme debatovali na toto téma. Byl jsem na to častokrát dotazován. A na základě toho, co je naším návrhem nebo naším názorem našeho poslaneckého klubu, vím, že tento názor mají i jiné poslanecké kluby nebo určitě i jiní poslanci přicházejí s procedurálním návrhem na zamítnutí tohoto zákona v prvním čtení.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Váš návrh jsem zaevidoval. Nyní poprosím o vystoupení do rozpravy paní zpravodajku Adamovou a připraví se pan poslanec Mihola. Máte slovo.

 

Poslankyně Markéta Adamová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, podle vládní novely by se mohl ombudsman nově přímo obracet na Ústavní soud s žádostí na zrušení zákonů či jejich jednotlivých ustanovení. V současné době se přitom na Ústavní soud může přímo obracet de facto pouze prezident nebo nejméně 41 poslanců či 17 senátorů. Ústava České republiky staví na principu dělby moci, a to na zákonodárnou, výkonnou a soudní, jak samozřejmě víme, přičemž zákonodárná moc přitom náleží Parlamentu. Rozšířením těchto pravomocí veřejného ochránce práv, který je volen Poslaneckou sněmovnou, by tak de facto došlo k situaci, kdy ochránce vykonává jakýsi dozor nad činností orgánu, kterému je z výkonu své funkce odpovědný. To považuji za naprosto nesystémové opatření.

Veřejný ochránce práv má již nyní možnost apelovat na poslance či senátory, aby návrh na zrušení zákona k Ústavnímu soudu podali. Je na něm, aby svou neformální autoritou zapůsobil na dostatečný počet zákonodárců, kteří následně mohou konat v souladu se svými kompetencemi. Zakotvením této pravomoci do zákona o Ústavním soudu se předkladatel snaží tuto neformální autoritu nahradit autoritou formální. Nelze ani předpokládat, že by veřejný ochránce práv takovéto návrhy podával ve velkém počtu. Jednalo by se zřejmě o jednotky případů. Proto si nemyslím, že kvůli jednotkám případů bychom měli takto významnou kompetenci ochránci přiřknout.

V současné době není veřejný ochránce zakotven v Ústavě České republiky na rozdíl třeba od NKÚ. A chceme-li tedy vážnost této instituce posunout směrem ke zvýšení kompetencí, pojďme se nejdříve zabývat v rámci novelizace Ústavy zakotvením veřejného ochránce právě v Ústavě. Není-li tak učiněno, nezvyšujme pravomoci veřejného ochránce jen proto, že sám ombudsman po takovém navýšení pravomocí volá.

Podíváme-li se na vymezení úlohy veřejného ochránce dle současného znění zákona, lze konstatovat, že tento orgán byl zřízen, aby působil k ochraně osob před jednáním úřadů a také prováděl systematické návštěvy míst, kde se nacházejí nebo mohou nacházet osoby omezené na svobodě veřejnou mocí nebo v důsledku závislosti na poskytované péči s cílem posílit ochranu těchto osob. Pravomoci, které mu chce tato novela dále přiřknout, jdou významně za rámec této úlohy. Proto se tedy domnívám, že by v první řadě měla panovat shoda na zakotvení orgánu veřejného ochránce práv do Ústavy a následně bychom pak případně mohli řešit změny pravomocí. Takovýto postup by byl systémově správný a logický. Proto jsem se také rozhodla navrhnout zamítnutí v prvním čtení.

Ale chtěla bych ještě tady k té diskusi říci, že bychom to opravdu neměli vztahovat na současnou ombudsmanku, ale brát to jako úřad, jako orgán, který je v tuto chvíli někým zastáván, ale nemusí to tak být samozřejmě a nebude to tak vždycky. Děkuji. (Ojedinělý potlesk.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, paní zpravodajko. Eviduji dvě faktické poznámky. První má pan poslanec Svoboda a po něm pan poslanec Jandák. Poté je řádně přihlášen pan předseda Mihola. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Děkuji. Já bych chtěl zareagovat na to, co tady zaznělo, tzn. vazba rozhodování na současnou ombudsmanku. Já jsem přesvědčen o tom, že soustředění neúměrné moci v jedněch rukou je zásadní chyba. Proto také máme tyto věci rozděleny a takovéto právo přístupu k Ústavnímu soudu vlastně má jako jedna osoba jenom prezident.

Myslím si, že zamítnutí tohoto zákona se vůbec neopírá o to, kdo je v současné době ombudsmane, ale opírá se o to, že dání takových pravomocí do rukou jednoho člověka je prostě zásadní a principiální chyba. A máme téměř jistou záruku, že v budoucnosti, když se tam dostane někdo, kdo skutečně nebude ideální, že tu pravomoc zneužije. Mám s tím bohaté zkušenosti. Dali jsme lékařské komoře velké pravomoci a dopadla tak, jak dopadla. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. A nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Jandák.

 

Poslanec Vítězslav Jandák: Děkuji, pane předsedající. Jenom ke kolegovi Bendlovi. Nebojte se, nebude to pohádka, i když se z toho může stát horor.

Ale to, co chci navrhnout, dámy a pánové, protože my tady trošku o někom. Já bych dal návrh, aby nám přišla odůvodnit paní ombudsmanka, proč si stojí za tím, že chce rozšířit své pravomoci. Myslím, že to není špatný návrh, protože ona je ta pravá, která tu práci vykonává. Myslím si, že z jejích úst kdybychom to slyšeli, bylo by to lepší. Takže navrhuji přerušit a na příští schůzi aby vystoupila paní ombudsmanka. Děkuji vám. (Potlesk několika poslanců napříč sálem.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Vzhledem k tomu, že se jedná o procedurální návrh, dám o něm hlasovat bezprostředně. (Hluk v sále, pocity nespokojenosti u některých poslanců.) Bezprostředně dám hlasovat, protože zazní-li návrh, musí se dát hlasovat podle jednacího řádu bezprostředně. Takže já zazvoním na kolegy a kolegyně z předsálí. Eviduji žádost o odhlášení. V tom případě vás všechny odhlásím a požádám vás, abyste se znovu přihlásili svými elektronickými kartami. (Poslanci přicházejí do sálu a přihlašují se.)

 

Vzhledem k tomu, že se počet přítomných poslankyň a poslanců ustálil, zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro přerušení projednávání tohoto bodu. Kdo je pro, zvedněte ruku, zmáčkněte tlačítko. Kdo je proti návrhu? Končím hlasování. (Potlesk některých poslanců po objevení se výsledků na tabuli.)

Je to hlasování číslo 29, přítomných poslankyň a poslanců je 136, pro návrh 77, proti 18. Konstatuji, že s návrhem byl vysloven souhlas a projednávání tohoto bodu bylo přerušeno.

 

S přednostním právem se hlásí pan ministr Dienstbier.

 

Ministr vlády ČR Jiří Dienstbier Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, páni poslanci, já už jsem si trošku zvykl, že pan poslanec Jandák tady občas navrhuje nesmysly, ale představa, že se tady nyní hlasovalo o tom, že vládní návrh zákona tady nebude předkládat zástupce vlády, ale veřejná ochránkyně práv, která sama žádné rozšíření svých pravomocí nenavrhuje, navrhuje ho vláda... (Hluk v sále. Poslanec Jandák mimo mikrofon rozčileně: Bez urážek!) Já bych chtěl upozornit na to (přidává na hlase kvůli hluku), že to je vládní návrh, který vyplývá z vládního prohlášení, kde tyto věci jsou výslovně uvedeny. Takže byť samozřejmě já respektuji toto rozhodnutí Poslanecké sněmovny, projednávání tohoto návrhu je přerušeno, jenom bych trval na tom, že pořád je to vládní návrh zákona, a nikoliv návrh zákona, který by předkládala veřejná ochránkyně práv.

(Po návratu ministra Dienstbiera do vládní lavice k němu přichází hrozící poslanec Jandák se slovy: Bez urážek!!! Pak se vrací zpět do uličky mezi lavice sociální demokracie.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já upřesním pro pořádek, abychom věděli, kde se nacházíme - je přerušen bod a v tento moment mohou vystupovat pouze poslanci a poslankyně s přednostním právem. Eviduji dvě žádosti o vystoupení, je to pan předseda Okamura a po něm pan předseda Kalousek. Máte slovo, pane předsedo.

 

Poslanec Tomio Okamura: No tak pane ministře... (Poslanec Jandák křičí mimo mikrofon: Urážet se nenechám!) Tak já počkám, až se tady dohádají v ČSSD s panem ministrem. (Ozývá se smích.)

Pane ministře, teď jste si odpověděl sám. Jste úplně zbytečný ministr a já vás vyzývám k rezignaci! Váš úřad zbytečně utrácí peníze. Není žádný přínos. A jak vidíte, i Poslanecká sněmovna, místo abyste to navrhoval vy, si radši zvolí paní ombudsmanku. To je přece ten výsledek toho hlasování! Jste zbytečný, pane ministře. A my radši všichni... Sněmovna hlasováním řekla, že radši si poslechneme vysvětlení od paní ombudsmanky než od vás! To je přece ten výsledek. (Potlesk zprava zejména mezi poslanci hnutí Úsvit, rušno v sále, řada poslanců stojí před svými lavicemi, hluk.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Poprosím pana předsedu Kalouska.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Aniž bych chtěl hodnotit míru přínosnosti jednotlivých ministrů vlády (sál se ztišuje), já bych nejradši, kdyby byla prohlášena za zbytečnou celá. (Smích zejména zprava.)

Tak jenom, pane ministře, opravdu nechápu vaše rozhořčení. Nikdo přece nezpochybňuje ten fakt, který nikdo ani nemůže změnit, že to je vládní návrh. A z pověření vlády ho obhajuje vždy jeden z jejích členů a tak to bude nepochybně i v dalším pokračování. Ale Poslanecká sněmovna se demokratickou většinou na návrh sociálně demokratického poslance rozhodla, že chce v rámci tohoto vládního návrhu vyslechnout názor ombudsmanky a přerušila do té doby, než...

Oni se hádají, sociální demokrati. (Jako reakce na poslance Jandáka, Sklenáka a ministra Dienstbiera, kteří stojí před svými lavicemi a více než živě a hlasitě spolu "debatují". Smích v sále.) A hodně se hádají. (Ještě větší smích v sále. Potlesk.)

Přerušili jsme to do té doby, než vyslechneme názor veřejného ochránce práv, což si myslím, že je naprosto legitimní požadavek Poslanecké sněmovny, a ten bude naplněn.

Mám jenom mimo záznam. Samozřejmě nemůže Poslanecká sněmovna něco takového už odsouhlasit. Ten bod byl přerušen. Ale mám prosbu. Pane předsedo Sklenáku, zavolejte taky Křečka. (Řečeno přímo prosebně. Smích poslance Kalouska i většiny ostatních.) Představte si, že vyslechneme paní veřejnou ochránkyni práv a najednou budeme chtít přerušit, než vystoupí také zástupce veřejného ochránce práv, protože ten není jmenován, ten je také volen demokratickým zákonodárným sborem. Tak ať je tady taky. Já myslím, že by bylo dobrý vyslechnout oba. (Smích a potlesk zejména zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Tak. Já jenom zopakuji, v jaké fázi jsme přerušili projednávání tohoto bodu. Byla zde vznesena žádost, zda by paní ombudsmanka mohla být přítomna jednání, a bod byl přerušen do další schůze. To znamená, my paní ombudsmanku, předpokládám, oslovíme. A znovu říkám, bod byl přerušen do další schůze Poslanecké sněmovny.

Eviduji přihlášku s přednostním právem pana předsedy Sklenáka. Máte slovo, pane předsedo. (Velký hluk v sále, zejména vpravo.)

 

Poslanec Roman Sklenák: Děkuji. Já si dovoluji požádat o přestávku na jednání klubu v délce třiceti minut.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Eviduji vaši žádost. Vzhledem k tomu, že jsme si neodhlasovali, že budeme dnes jednat a hlasovat po 19. hodině, přerušuji jednání dnešního dne s tím, že budeme pokračovat zítra ráno v 9 hodin. Já vám přeji pěkný zbytek dnešního dne.

 

(Jednání skončilo v 18.39 hodin.)

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.