Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

138.
Závěrečná zpráva vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny
k prověření způsobu vyšetřování kauzy Opencard
/sněmovní dokument 1699/

K tomuto bodu vám byl doručen sněmovní dokument 1699, který obsahuje návrh usnesení Poslanecké sněmovny. Prosím předsedu této vyšetřovací komise pana poslance Bronislava Schwarze, aby se ujal slova a předložený sněmovní dokument uvedl. Pane předsedo vyšetřovací komise, máte slovo.

 

Poslanec Bronislav Schwarz: Děkuju, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, pane premiére, kolegyně, kolegové, nebudu si tady užívat dlouhé povídání. Po zkušenostech, které teď zažívám i tady ve Sněmovně při volbě, začnu tím, že bych chtěl poděkovat napříč všem, kdo umožnili svým hlasem založit vyšetřovací komisi a zvolili mě předsedou a nominovali některé kolegy v komisi, kteří se mnou působili, protože napříč politickým spektrem jsme v komisi pracovali skoro půl roku.

Myslím si, že kdo si přečetl závěrečnou zprávu, zjistil, že v závěrečné zprávě je 21 bodů, které jasně poukazují na to, že v kauze Opencard, oznamované kauze paní doktorkou Ryšlinkovou, policie i státní zastupitelství pochybily každý svým dílem, jasně jsme to tam dokázali. Na základě těchto 21 námi označených pochybení jsme dospěli k závěru, že jsme navrhli takové usnesení, se kterým bych vás rád seznámil.

Doufám, že v minulosti už nebudu nikdy pracovat ve vyšetřovací komisi, která v uvozovkách dokáže, že opravdu naše některé organizace státu pracují špatně. (Někteří poslanci se posmívají: V minulosti asi těžko. Snad v budoucnosti, ne?) Jestli úmyslně, nebo ne, to už musí dokázat orgán činný v trestním řízení. Ale mě to přesvědčilo o tom, že jsem ztratil ideály tam, kde jsem dříve pracoval, a že policisté odcházejí od policie, je to pouze můj důvod, ne jenom kvůli výsluze, ale i kvůli tomu, že někteří nemohou pracovat, jak by chtěli. Koneckonců včera kolega Ondráček tady opět přednesl v rámci interpelací závažnou věc, takže si uděláte obrázek sami.

Teď bych rád přistoupil, pane místopředsedo, že bych seznámil ctěnou Poslaneckou sněmovnu s usneseními naší komise, a rád bych je přečetl.

Usnesení parlamentní vyšetřovací komise ze dne 18. listopadu 2014, kdy oficiálně přestala komise pracovat.

I. Parlamentní vyšetřovací komise navrhuje Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky vzít zprávu komise na vědomí.

II. Parlamentní vyšetřovací komise navrhuje vládě České republiky, aby postupovala v intencích návrhů a doporučení komise v kapitole Návrhy a doporučení.

III. Parlamentní vyšetřovací komise v souladu s ustanovením § 48 odst. 9 jednacího řádu vyšetřovací komise ukládá předsedovi komise Bronislavu Schwarzovi podat trestní oznámení na dozorující státní zástupkyni doktorku Dagmar Máchovou pro podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby, případně jiné blíže nespecifikované trestné činy, a to v souvislosti s výkonem dozoru v kauze Opencard.

IV. Parlamentní vyšetřovací komise v souladu s ustanovením § 48 odst. 9 jednacího řádu vyšetřovací komise ukládá předsedovi komise Bronislavu Schwarzovi podat trestní oznámení na policejní orgán pro podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby, případně jiné blíže nespecifikované trestné činy, a to v souladu s prověřováním a vyšetřováním kauzy Opencard.

Takhle zní naše závěrečné usnesení ve čtyřech bodech. Závěrem vám chci říci, že jsem už splnil usnesení, která mi dala vyšetřovací komise, a trestní oznámení jsem již podal.

Pane místopředsedo, to je všechno. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi panu Bronislavu Schwarzovi za jeho zprávu a přednes návrhu. Nyní zahajuji všeobecnou rozpravu, do které mám přihlášené pana poslance Korteho a pana poslance Ivana Gabala. Nyní tedy pan poslanec Daniel Korte ve všeobecné rozpravě. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Daniel Korte: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, projekt Opencard stál dodnes hlavní město Prahu, tato tramvajenka a legitimace do knihovny, přes 1,3 miliardy korun a s jeho dědictvím se dnes potýká již druhá politická generace po jejich tvůrcích. Nebudu mluvit dlouho, chci pouze shrnout nejdůležitější fakta, k nimž jsme dospěli.

Komplexní trestní oznámení doktorky Jany Ryšlinkové, o kterém se zmínil pan předseda, poukazovalo na trestnou činnost organizované skupiny skládající se jak z tehdejší politické reprezentace města, tak z pracovníků magistrátu i ze subjektů vnějších. Záměrem této skupiny byl komplot, podvod, jehož cílem bylo získat neoprávněný zisk z veřejných peněz. Státní zástupkyně, resp. příslušné policie, vyšetřovací orgány, toto komplexní trestní oznámení rozparcelovaly na dílčí skutky, které následně překvalifikovaly, čímž z komplexního finančního podvodu organizovaného tehdejší politickou reprezentací vznikly zdánlivě nesouvisející dílčí skutky, které byly posléze odkládány. Tím byla vyloučena možnost vyšetřit trestní odpovědnost samosprávných orgánů a vyšetřování se omezilo pouze na podřízené úředníky magistrátu, kteří pouze plnili příkazy svých nadřízených.

Vyšetřování samo bylo provázeno řadou...

Já chápu, že to pana Tejce nebaví, ale kdyby byla ta skupinka tak laskava, vaším prostřednictvím. (Premiér Sobotka a poslanci Sklenák, Adámek a Tejc se o čemsi dohadují.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já vám rozumím, pane poslanče. Už jsem to dnes učinil několikrát, musím to učinit teď velmi vážně. Prosím, žádám sněmovnu o klid. Pokud máte jinou diskusi, než je zpráva vyšetřovací komise k Opencard, přeneste to do předsálí a nechte diskutující, aby se k tomu vyjádřili.

 

Poslanec Daniel Korte: Děkuji, pane předsedající. (Místopředseda Filip: Prosím, pokračujte.)

Vyšetřování bylo provázeno řadou podivných a nestandardních kroků jak ze strany vyšetřovatelů, policejního orgánu, tak zejména ze strany státního zastupitelství. Vyšetřování bylo obstruováno, blokováno, brzděno. Dozorující státní zástupkyně a její nadřízená přímo ingerovaly do vyšetřování, dávaly pokyny policistům. S trochou obraznosti lze říci, že zatímco nadřízení vyšetřovatelů házeli vyšetřovatelům pod nohy klacky, státní zastupitelství jim sypalo do soukolí písek. Vyšetřovací komise dospěla k pochybnostem i o profesionálním nasazení Generální inspekce bezpečnostních sborů, která při vyšetřování postupu policie v kauze Opencard nevzala v úvahu důkazy o jejich nestandardních krocích.

Kapitolou samou o sobě je pak osud osoby z prostředí, která se dobrovolně z vlastní iniciativy přihlásila policii ke spolupráci výměnou za statut utajeného svědka. Jednalo se o úředníka Magistrátu hlavního města Prahy, který poskytl policii cenné informace a důkazy. Policie s ním však řádně procesně nepracovala, identita svědka byla prozrazena. Následně byl samozřejmě vyhozen z práce, obviněn, obžalován a pravomocně odsouzen. Státní zástupkyně přitom uvedla soud v omyl, kdy v závěrečné řeči prohlásila, že tento člověk nespolupracoval s policií, ačkoliv musela dobře vědět, že spolupracoval a byl to právě on, který policii upozornil na důležité informace, a tímto ho zásadním způsobem poškodila.

Při výslechu svědkyně státní zástupkyně doktorky Dagmar Máchové, která ostatně svědčila pouze velmi neochotně a neúplně, její svědectví bylo velmi neuspokojivé, po tomto výslechu se vyšetřovací komice obrátila se stížností na nejvyššího státního zástupce. Ten delegoval vyřízení stížnosti na bezprostřední nadřízenou paní doktorky Máchové, která měla na vyšetřování kauzy Opencard rovněž svůj podíl. Byla to ta, která do vyšetřování přímo ingerovala. Tudíž nepochybně nepřekvapí, že ve své odpovědi činnost doktorky Máchové pokryla, což vrhá dosti zásadní stín na systém vnitřní kontroly ve státním zastupitelství.

To jsou, já bych řekl, základní pilířová fakta, k nimž jsme dospěli. Jaké z toho plynou závěry? Při vyšetřování kauzy Opencard došlo k zásadním pochybením orgánů činných v trestním řízení, která zmařila řádné vyšetření trestního oznámení doktorky Jany Ryšlinkové poukazující na komplexní, ve skupině organizovaný podvod, a to ať už z nedbalosti, nebo úmyslem. Výsledkem bylo odklonění vyšetřování od skutečných hlav celého komplotu a svedení viny na řadové pěšáky. Důsledkem nevyšetření této fáze projektu Opencard bylo absurdní obvinění další politické garnitury, tj. případ Svoboda a spol. Toto konstatuje i městský soud, který vrátil doktorce Dagmar Máchové žalobu k přepracování a došetření a který konstatuje - cituji: "Pokud jde o meritum věci, nelze ovšem přehlédnout, že jde o kauzu svým způsobem výjimečnou, dotýkající se obrovského množství občanů Prahy a současně věc obecně dobře známou. V dané době platí, že se senát Městského soudu v Praze, jemuž byla věc přidělena, nesetkal s nikým, kdo by podanou obžalobu považoval za spravedlivou, když je poukazováno na to, že samotná chyba nastala již při původním zadání zakázky a obvinění jsou jen těmi, kdo se věc snažili vyřešit." Tolik usnesení Městského soudu.

Vyšetřovací komise není orgánem činným v trestním řízení, nemůže rozhodnout, které osoby nesou odpovědnost za uvedené skutečnosti a zda jednaly s úmyslem, nebo pouze z nedbalosti. To musejí rozhodnout jiní, a proto vyšetřovací komise podala trestní oznámení na orgán policie a doktorku Dagmar Máchovou pro podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby, jak o tom referoval předseda komise.

Vyšetřovací komise ve své zprávě vyzývá orgány činné v trestním řízení, aby se trestním oznámením doktorky Jany Ryšlinkové zabývaly znova od začátku. Sama oznamovatelka, nemajíc příliš důvěry, že tak příslušné orgány učiní, podává své trestní oznámení znovu. Posléze vyšetřovací komise dospěla k názoru, že dozor a kontrola v rámci systému státního zastupitelství nebyly dostatečné. Příčinou jsou rigidní vazby a dlouholeté osobní vztahy v hierarchii státního zastupitelství.

Já se tímto obracím bohužel na zde nepřítomnou paní ministryni spravedlnosti, aby ve svém návrhu novely zákona o státním zastupitelství přihlédla - kterážto novela budí mezi laickou i odbornou veřejností značné kontroverze ostatně - aby věnovala pozornost oněm pasážím a podnětům z naší závěrečné zprávy.

Dámy a pánové, závěrem mi dovolte konstatovat: bylo mi ctí pracovat v první zhruba z té dvacítky vyšetřovacích komisí, které zřídila Poslanecká sněmovna, která dospěla k evidentním a nezpochybnitelným závěrům.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk zejména poslanců TOP 09 a hnutí ANO.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Danielu Kortemu. Nyní eviduji faktickou poznámku pana poslance Richarda Dolejše. Ne? Tak ne. S řádnou přihláškou pan poslanec Ivan Gabal. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Gabal: Dobrý den, pane předsedající. Kolegové a kolegyně, já jsem si připravil poměrně obsáhlejší analytický paper k té věci, protože nepředpokládám jednak, že byste tu závěrečnou zprávu studovali, i když bych se za to přimlouval, a ona také neobsahuje mnoho detailů z toho, co jsme zjistili, ale zkusím celou věc zkrátit, a když jenom mi dáte pár minut trpělivosti, tak říct i některé hlavní závěry, které já v tom vidím.

Podle mého názoru je finanční kriminalita, zvlášť organizovaná finanční kriminalita -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, já vás přeruším. Prosím, pokud máte opravdu jinou diskusi, přeneste ji do předsálí a nechte jednotlivé poslance, poslankyně Poslanecké sněmovny projednávat tuto zprávu. Děkuji. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Ivan Gabal: - běžná v mnoha různých zemích, ale přes to všechno je mezi těmi zeměmi v oblasti organizované finanční kriminality jeden základní rozdíl, a to ve schopnosti finanční podvody odhalit, postihnout a nelegální výnosy odčerpat. Nemůžeme sice říct, že by to odčerpání, rozkrytí bylo stoprocentní prevencí, ale když se podíváme na některé případy ze Spojených států, z Islandu a podobně, vidíme, že přece jenom tam jakési výsledky jsou.

Mnohokrát jsem si během práce v komisi kladl otázku, kam z hlediska těchto zemí vlastně patříme my. Já bych řekl, že jsme zemí, kde se finanční a organizovaná finanční kriminalita nepochybně páchala a páchá, občas dokonce je i souzena a potrestána, například švýcarskou justicí, zároveň se ale nepochybně podle výsledků práce komise řadíme do zvláštní kategorie. A nevím, jak ji nazvat, aby se někdo necítil uražený. Jsme zemí, kde se leckteré vyšetřovací a justiční orgány zastupující stát a daňové poplatníky aktivně spojují v úsilí, aby se organizovaná finanční kriminalita neodhalila, a když už se odhalí, aby se nevyšetřila, a kdyby se vyšetřila, aby se neodsoudila, a když už se odsoudí, tak aby byli odsouzeni ti, kdo se pokoušeli finanční kriminalitu odhalit, usvědčit anebo katastrofální důsledky z hlediska občanů alespoň ztlumit. To je naše situace.

Dovolte mi nyní říci aspoň stručným příkladem, co bylo v pozadí celého problému. Když si představíte, že vám ukradli a odehnali sousedovi kovbojové stádo koní, pak nesmíte vyšetřovat stádo ukradené organizovanou partou, ale sérii krádeží jednotlivých koní. Tím se z jedné velké a organizované krádeže náhle stane sada banálních a všude běžných krádeží, za kterými se můžete honit roky a postupně jednotlivé případy každého koně zastavovat a odkládat. Ano, někdo ukradl 50 koní, vyšetřujeme tedy postupně 50 krádeží. To byla ta metoda, kterou se podařilo celou tu věc neutralizovat.

Proč organizovaný podvod státní zástupkyně rozdělila na dílčí trestní podezření, odmítla sdělit vyšetřovací komisi. Proč snížila objem prostředků, které Praha celkově vynaložila na Opencard, nedokázala vysvětlit ani obhájit. Proč nebrala v úvahu auditorské zprávy renomovaných firem a řídila se obskurním posudkem podezřelé firmy, kterou si sama vybrala, nedokáže vysvětlit. Zda a proč nesledovala finanční toky velkých objemů peněz, odmítla komisi sdělit. A pochopitelně, protože je podle všech indicií vůbec seriózně nesledovala. Proč spolupracujícího obviněného nařkla před soudem ze spolupráce a nechala jej odsoudit, odmítla vysvětlit. Jak došlo ke zmanipulování a odkladu policejní prohlídky kanceláří magistrátu o několik dní a k tomu, že byli zřejmě v druhém termínu již příslušní úředníci informováni, nevysvětlil nikdo. Proč státní zástupkyně na samém počátku zadržela ostrý rozjezd vyšetřování přinejmenším o několik týdnů, odmítla vysvětlit.

Teď ještě pár příkladů, jak se vlastně taková kriminalita páchá. Prvním příkladem je takzvaný rollout projektu Opencard, který dostal od rady hlavního města za úkol nově příchozí ředitel odboru IT, kterému rada zvedla roční rozpočet odboru IT ze 600 mil. Kč na 2 mld.

Pražané kartu Pražana, jak se nová tramvajenka honosně nazývala, nechtěli kupovat a nedůvěřovali jí. Situace se vyřešila jednoduše jak za starých časů, rozhodnutím radnice o zrušení všech dalších forem předplatného, a to včetně školní mládeže a důchodců. A stalo se to, co bylo třeba, Pražané se stali rukojmím projektu Opencard a kartu kupovat museli chtě nechtě. Pražané i předplatné pražské hromadné dopravy byli rázem a z hlediska rozhodující autorské kontroly systému projektu Opencard privatizováni přímo do rukou firmy Haguess, a to rozhodnutím samotné pražské radnice a radních.

Dokumentaci o tendru na Opencard si původně vyzvedlo několik desítek firem, nabídku předložila jenom jedna, té radnice zakázku přidělila. Proč se asi ostatní firmy nenamáhaly? Například proto, že na zadávací dokumentaci a koncepci projektu -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Prosím, pane poslanče, ještě jednou vás přeruším. Znovu zkusím, abyste se uklidnili všichni a vyslechli pana poslance Gabala v jeho přihlášce do rozpravy, který obdržel slovo. Děkuji vám, pokračujte.

 

Poslanec Ivan Gabal: Například proto, že na zadávací dokumentaci a koncepci projektu pracoval jeden a tentýž muž, napřed jako expert na straně radnice až do výběrového řízení a posléze jako spoluprovozovatel firmy, která jedinou nabídku předložila a tendr získala.

Když se v roce 2009 provalily auditem zjištěné finanční machinace - a ponechme stranou, že se tehdy auditoři vůbec nedostali do Dopravního podniku, který rada neuměla donutit, aby vydal své účetnictví pro forenzní audit - řešila to tehdejší rada výměnou odpovědného radního, a stal se zázrak. Novému radnímu Richterovi po jednání, na jehož obsah si pan Richter před vyšetřovací komisí nevzpomněl, se podařilo zázračně ušetřit a projekt zlevnit, protože mu firma Haguess podle jeho slov odpustila asi 170 mil. neproplacených faktur. No neberte to! Ale když jsme se zeptali na to, proč někdo někomu odpustí 170 mil. korun, tak na to už si nevzpomněl. Co vlastně ta firma získala za tento ústupek? Nikdo to nevyšetřil a radní na tuto otázku komisi neodpověděl, nicméně i přesto nadále zůstala firma Haguess a později její nástupce Emoney nezpochybnitelným vlastníkem autorských práv na Opencard, jakkoliv mnozí z politiků, včetně zmíněného exradního, nepokrytě lhali před komisí i veřejností, že tendr na provoz Opencard mohl být nově a jejich zásluhou zcela otevřený, ačkoliv to nebyla a dodnes není pravda.

Dovolte mi jenom ještě pár závěrů, které vidím jako důležité, co tedy vlastně s tím vším.

1. Kromě přímých kroků, které vyšetřovací komise trestněprávně navrhla a podnikla, bych se přimlouval za to, aby se závěrečné zprávě dostalo pozornosti od relevantních aktérů exekutivy a justice. Netvrdím, že jde o úplný a přesný text a obraz, ale skrze tuto jednu kauzu je to objektivní a nestranný pohled na náš justiční systém.

2. Je nepochybné, že současný systém vnitřní kontroly a rotace státních zástupců vyžaduje zásadní úpravu tak, aby nemohlo dojít k podobným lokálním politickým či jiným provazbám státních zástupců. Nebudu zde zdůrazňovat, ve kterých všech pražských a nedostatečně vyšetřených či odložených a nestíhaných případech se jméno příslušné zástupkyně státu Máchové objevilo. I to ukazuje na absenci odpovídajícího dozoru nad dozorujícími a na přílišnou stabilitu, shovívavost a propojení mnohaletých pracovních a zájmových vazeb, ne-li lenost a alibismus. A pokud proto zákon připouští toto, je třeba ten zákon změnit. Asi nelze opustit směr udržení nezávislosti státního zastupitelství na Ministerstvu spravedlnosti, ale z nezávislosti se nesmí stát neodpovědnost a vyproštění z odpovědnosti za mimořádná selhání a nedostatečné kontroly práce a výkonnosti, natož v případě podezření na trestné jednání nebo podezření z jeho zametání pod koberec. Ve vnitřní kontrole státního zastupitelství bych neváhal použít slovo alibismus nebo šlendrián. A vyšetřování ve švýcarské Belinzoně ukazuje, že by tomu asi nebylo poprvé. A to již není případ toho, čím to na mě působilo, tedy Kafkovým Procesem, to je něco mnohem a mnohem horšího.

Pokud nový zákon nezmění mechanismus personálních výběrů státních zástupců, nezavede jejich rotace a povinnou vnitřní kontrolu s odpovědností nadřízených za selhání nebo manipulace a dlouhodobě neodpovědné či protiprávní jednání podřízených, nehneme se kupředu. A ani se neptejme, kde zůstala spravedlnost a právo.

3. Není sporu, že v naší justici je ústavně garantovaná rovnost před zákonem spíše iluzí a že v ní zřejmě lze pomocí politického vlivu nebo čehosi jiného dosáhnout nerovnosti a privilegií ve prospěch některých zájmových skupin. A co je mimořádně vážná degradace celého ústavního pořádku a postavení právního státu a zákonnosti v jeho rámci. Zda lze nerovnost občanů před zákonem přímo spojovat s možnou korupcí nebo politickým krytím kriminálního jednání je otázkou, ale na hypotetické úrovni reprezentované touto kauzou tomu leccos nasvědčuje. A naopak lze pozorovat, že jednotlivec, který nebyl opřený o mocné zájmové zázemí a vlivy, pokud chce s protizákonností nebo korupcí bojovat, má jen malou šanci, jakkoli mohl být v právu.

4. Do jaké míry se tohoto neblahého stavu a trendu dokáže justice zbavit sama, se neodvážím odhadnout, je ovšem nesporné, že velice účinnou protizbraní vůči zkorumpovaným poměrům... (Odmlka kvůli hluku v sále.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Klid prosím!

 

Poslanec Ivan Gabal: Členové komise asi diskutují závěry.

... zkorumpovaným poměrům je celá sféra občanské společnosti, zejména ad hoc vznikající a sebeobranná nebo zájmová sdružení občanů. V kauze Opencard se jich angažovala a angažuje celá řada a odpovědně říkám, že bez jejich robustního a neustálého tlaku by patrně nevznikla ani naše vyšetřovací komise.

5. Případ Opencard silně indikuje, že Kafkovské poměry na státním zastupitelství se tváří v tvář finančním manipulacím v politické sféře potkaly s podobnými poměry uvnitř elitního policejního útvaru. I poměry v ÚOKFK v inkriminovaném období lze podezírat spíše než z chaosu z nepatřičné vstřícnosti, ne-li podlézání a posluhování politickým zájmům. Někteří z bývalých vysokých policistů tohoto útvaru před komisí nemluvili pravdu nebo přímo lhali, vědomi si svých minulých manipulací a ve snaze odvrátit jejich odhalení. Na druhou stranu by zákon o státním zastupitelství měl pamatovat i na větší ochranu práce poctivých policistů před chybujícími nebo záměrně manipulujícími státními zástupci.

6. Finanční kriminalita má smysl pouze tehdy, pokud se vyplácí, tj. pokud se finanční výnos podaří pachatelům a spolupachatelům zajistit, legalizovat, proprat a ochránit. Proto považuji v zájmu ozdravení popsaných poměrů za žádoucí nejdvojsmyslně tvrdou legislativu mířící na prokázání původu podezřele nabytého majetku a jeho odčerpání v případě, že původ věrohodně prokázán nebyl. Pokud nedokážeme odebírat objemné výnosy z kriminality a finančně organizovaného zločinu, nemáme šanci se z této džungle vysekat.

7. Zcela na závěr. Trvalo nám několik měsíců práce, než jsme překonali značnou nedůvěru k institutu parlamentní vyšetřovací komise uvnitř i vně parlamentu. Pro mne a z této první zkušenosti jde o unikátní nástroj, kterým může parlament pomoci v situaci, kdy ztratil justiční systém schopnost s organizovaným zločinem bojovat, přinejmenším v některé oblasti nebo regionu, a je třeba ho nenadužívat, ale je třeba se za něj nestydět a umět jej nasadit včas a cíleně.

Děkuji svým kolegům z komise za spolupráci a pozitivní zkušenost a děkuji jim za úsilí a solidnost, ve které zcela zanikly stranické dresy i dílčí politické zájmy. Děkuji rovněž svému týmu spolupracovníků. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Ivanu Gabalovi. Dovolte mi nejdříve přečíst omluvu paní poslankyně Chalánkové, která mi byla doručena. Omlouvá se od 13 hodin.

Nyní vás požádám o chvilku trpělivosti, protože podle dohody předsedů poslaneckých klubů jsme měli končit ve 14 hodin. Navrhuji, abychom dokončili alespoň tento bod. Protože nemám nikoho jiného do rozpravy a návrh usnesení pan předseda komise přednesl. Myslím si, že to nebude nic, co bychom nemohli zvládnout, i když respektuji samozřejmě právo předsedů poslaneckých klubů navrhnout postup při jednání Sněmovny.

Pokud se nikdo nehlásí do všeobecné rozpravy, všeobecnou rozpravu končím. Otevírám podrobnou rozpravu a žádám předsedu vyšetřovací komise Bronislava Schwarze, aby přednesl návrh usnesení.

 

Poslanec Bronislav Schwarz: Pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já bych zopakoval jenom, protože bylo několik dotazů, jedná se pouze o odhlasování, aby Poslanecká sněmovna dnes vzala na vědomí závěrečnou zprávu parlamentní vyšetřovací komise Opencard, nic jiného. Vše ostatní bylo podle jednacího řádu Poslanecké sněmovny v pravomoci komise. Opakuji, pouze Poslanecká sněmovna bere na vědomí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Někdo jiný do podrobné rozpravy s jiným návrhem k výsledku vyšetřovací komise? Nikoho jiného neregistruji. Uzavírám podrobnou rozpravu. Je zájem o závěrečné slovo, pane předsedo? Není tomu tak.

 

Budeme hlasovat o jediném návrhu usnesení, kterým bere Poslanecká sněmovna zprávu vyšetřovací komise k prověření způsobu vyšetřování kauzy Opencard podle sněmovního dokumentu 1699 na vědomí. Všechny vás odhlásím, požádám vás o novou registraci. Prosím, přihlaste se svými identifikačními kartami.

Jakmile se ustálí počet přihlášených, rozhodneme o tomto návrhu hlasováním pořadové číslo 76, které jsem právě zahájil, a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 76, z přítomných 138 pro 137, návrh byl přijat. Zprávu vyšetřovací komise jsme vzali na vědomí a činnost komise je tak ukončena.

 

Ukončím tedy i dnešní jednací den. Schůze bude pokračovat v řádném únorovém termínu. V příštím týdnu je týden výborový, takže se s vámi těším na shledanou až 10. února.

 

(Jednání skončilo v 14.03 hodin.)

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.