(12.40 hodin)
Poslanec Milan Šarapatka: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené dámy a pánové, já musím říct, že na rozdíl od některých svých kolegů já s touto smlouvou souhlasím. Na druhou stranu je potřeba si uvědomit, že se jedná pouze o první a formální krok, který Ukrajině v tuto chvíli nijak nepomůže. Naopak postupně otevře trh Ukrajiny podstatně silnějším hráčům ze Západu a Ukrajina bude mít velký problém se těmto hráčům bránit. Současně zaváže Evropskou unii ekonomicky podporovat Ukrajinu a podle mého nejsou vůbec v tuto chvíli vyřešeny otázky, z jakých zdrojů, a nejsou identifikovány objemy té pomoci. Nás Řecko stálo dosud 240 mld. eur. Ukrajina je pětkrát větší! Máme na to? Děkuju vám.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Šarapatkovi. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Kalousek, poté s faktickou poznámkou pan poslanec Jandák. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji, pane předsedající. Já rozumím panu ministru Mládkovi, který říká: Proboha, o co tady jde? Tohle je v podstatě technický dokument, pusťme ho do druhého čtení! Proč o něm vedeme politickou debatu?
Ale kdy jindy, kdy jindy máme vést zásadní politickou debatu, co chceme a kam patříme, než při těchto bodech vzhledem k tomu, jaké naprosto nečitelné výstupy vydává česká vláda ve spolupráci s prezidentem republiky? Pan ministr Mládek se tady formálně přihlásil - nemůže ani jinak, protože tomu tak skutečně je - ke členství v zemích Evropské unie a NATO, ale současně říká: No, ale my tam jako můžeme být tou pátou kolonou, protože jsme suverénní země. Jeho vystoupení i jeho konkrétní politické kroky jako ministra průmyslu a obchodu nás bohužel utvrzují v tom, že on chce být tou pátou kolonou, a nás to mimořádně znepokojuje.
A to, co jsem chtěl říct panu ministru Zaorálkovi, když tady tak jako naplival na ten západní svět a řekl, že musíme být otevření, tak bych vás, to je o tom, jestli jezdíme ven, nebo nejezdíme, tak bych chtěl strašně moc poprosit, až zase příště bude tak velevýznamný summit jako konference v Mnichově, tak si prosím nemažte doma v kuchyni koleno opodeldokem. Já nepochybuji o tom, že vás bolelo, ale to opravdu není argument, proč ministr zahraničí nejede na tento summit. A jeďte tam říct stanovisko České republiky.
K poslancům KDU-ČSL bych chtěl říct, že s tím, co tady říkají, já skoro vždycky souhlasím. Problém je, že oni potom vždycky hlasují a vždycky dělají něco, co není ve prospěch České republiky a jejího ukotvení v západním světě. (Předsedající: Pane poslanče...) Vy si musíte... Ano.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, dokončil jste svůj projev ve faktické poznámce. Děkuji za respektování jednacího řádu. Pan poslanec Vítězslav Jandák k faktické poznámce.
Poslanec Vítězslav Jandák: Děkuji, pane předsedající. Fakticky se chci jenom bránit tamhle panu kolegovi. Nebudu se dále politicky šířit, protože mám strach o minské rozhovory, protože určitě Putin je v šoku a Porošenko přestal v Rusku prodávat bonbony.
Ale já jsem chtěl říct vám, pane kolego, že jsem doteď nevěděl, že v Rakousku a Maďarsku vládnou komunisté. Děkuju vám. Ty země jste jmenoval! (Smích části poslanců.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jandákovi. A nyní dvě přednostní práva: pan ministr Herman a pan ministr Zaorálek. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr kultury ČR Daniel Herman Děkuji, pane předsedající, kolegyně, kolegové, já bych začal takovou anekdotou, kterou jsem začal svůj příspěvek loni na podzim v americkém Kongresu, když jsme tam byli odhalovat bustu Václava Havla. Je to z doby předlistopadové.
Setkal se americký a tehdejší československý prezident a hovoří spolu. Československý prezident říká svému americkému kolegovi: "Pane prezidente, u nás máme svobodu slova." A americký prezident říká: "No, to je fajn. A u nás máme svobodu i poté, co to slovo vyřkneme." Já si myslím, že to je rozdíl mezi Západem a Východem, minimálně tak, jak jsme to chápali do roku 1989.
Myslím, že téma, o kterém tady hovoříme, je příliš závažné na to, abychom ho zneužívali k nějakým krátkodechým politickým cílům. A myslím si, že bychom se měli podívat do historie. Protože stačí se jenom podívat na naše stoly, na to, jak píšeme. Tam, kde se píše latinkou, tam je prostě Západ. My jsme součástí Západu tisíc let. Souvisí to s naší polohou. Vezmu jenom velmi krátce dva základní roky. Rok 845, kdy v řezenské katedrále přijímá křest prvních 14 českých lechů. A rok 863, kdy velkomoravský kníže Rastislav pozval byzantské věrozvěsty Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. To jasně poznačilo identitu této země. Země, která patří k Západu, ale je velmi blízká také kultuře Východu, a je tedy schopná vytvářet jakousi krajinu mostů. A to je myslím velká přidaná hodnota.
Vždycky jsme v minulosti součástí Západu byli. Do roku 1803, kdy Napoleon Bonaparte zlikvidoval Svatou říši římskou, poté 150 let jsme byli opět součástí západních společenství. A po té strašlivé katastrofě druhé světové války, ano, kdy mnoho lidí bylo oprávněně zklamáno velkou a děsivou politikou appeasementu tehdejších představitelů demokratických zemí tváří v tvář Adolfu Hitlerovi, se opět zrodila myšlenka na troskách druhou světovou válkou zničené Evropy postavit nové společenství, a to nejenom Společenství uhlí a oceli, ale také společenství ducha. Přišli s tím lidé jako Konrad Adenauer, Alcide de Gasperi a Robert Schuman. To je základ Evropské unie. Jestliže dnes vidíme ty věci pouze horizontálně, jestliže zapomínáme na to, že je to právě idea, idea ducha, která nás spojuje, tak pochopitelně se vytrácejí určité pilíře stability, na kterých Evropa i naše identita stojí. O tom nakonec svědčí i celá diskuse o evropské ústavě, kdy nejsme schopni se k vlastním kořenům své identity přiznat. Toto ideové duchovní vakuum, které tady vytváříme nejenom my u nás, ale bohužel v Evropě potom nasává různé nebezpečné trendy, které k nám třeba přicházejí odjinud.
Ale ta historická fakta důležitá jsou. Tady celá řada historických fakt zazněla. Gulagy, které byly předobrazem nacistických koncentračních táborů, opravdu nebyly nějakým výplodem Západu. Nacistický ideolog Joseph Goebbels se nikdy netajil svou fascinací bolševickým pučem v Rusku, který znamenal naprostou katastrofu ve 20. století, která umožnila expanzi tohoto moru bolševismu do Evropy a i do jiných kontinentů světa.
Takže toto jsou myslím fakta, na která nemůžeme zapomínat. Na druhou stranu, svět se opravdu posunul někam jinam. Dnes jsme, zaplaťpánbůh, součástí svobodného světa. Ano, světa, který má své kořeny právě v té západní kultuře. Ale myslím, že už je to dneska poněkud složitější než jenom ono vidění Západ-Východ, tak jako před rokem 1989. Máme jedinečnou možnost opět být tím mostem jako před tisíci lety a měli bychom tváří v tvář utrpení našemu blízkému národu na Ukrajině, který je prostě pod obrovským tlakem ze strany ruského agresora, nabídnout ruku k pomoci. Není to jenom o ekonomice, je to i o oné solidaritě, která je jedním z pilířů Evropského společenství, Evropské unie. Nenechme se zatahovat do nějakých krátkodobých partikulárních stranickopolitických zájmů a snažme se věcně přistupovat k tomuto problému. Jsme, Bohu díky, na té straně svobody, lidských práv. Nenechme si toto vzít! Je to naše velká odpovědnost i vůči těm, kteří za tyto ideály zemřeli. Stojíme dnes ve chvíli, kdy země nám kulturně a historicky velmi blízká potřebuje naši pomoc. Dejme jí tuto pomoc, na kterou má jistě právo, a snažme se formulovat věci jasně.
Já jsem hrdý na to, že jsme součástí Západu. Pokládám se za západního politika a jsem rád, že i třeba bezpečnostní strategie České republiky, kterou jsme projednávali na vládě nedávno, stojí na těch dvou základních pilířích, tedy Severoatlantické alianci a Evropské unii. Nezpochybňujte toto! Jsou to velmi důležité pilíře, které nám usnadňují a umožňují, abychom realizovali svou solidaritu vůči zemi, která je v ohrožení a trpí opravdu bezprecedentní agresí obrovského státu, který má za svými hranicemi.
Děkuji vám. (Potlesk v pravé polovině sálu.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru Hermanovi. Nyní dvě faktické poznámky před vystoupením pana ministra Zaorálka, a to pana poslance Kalouska a pana poslance Jandáka (Poslanec Jandák ze sálu: Já byl dřív!) Ale on má elektronickou přihlášku. Pane poslanče, já jsem vás na to upozorňoval. Prosím, pane předsedo, máte slovo. (Poslanec Jandák ze sálu: Segregace!) ***