(9.40 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Já jsem se na ten počet zaměstnanců ptal také proto, že pan ministr financí tady opakovaně mluvil o tom, že posílil - či posílí Finanční správu o 600 zaměstnanců. Evidentně se to do dnešního dne nestalo. Já jsem myslel, že se to už stalo, a tudíž můžeme debatovat, kde těch 600 lidí jaké činnosti dostalo. Ale z té odpovědi vyplývá, že vlastně počet pracovníků na konci roku 2014 byl v zásadě stejný jako na konci roku 2013. Takže za rok fungování této vlády se počet pracovníků nijak nezvýšil. Zvýšilo se procento osobních nákladů zhruba o pět, a když se podíváte na počty, které se přímo věnují daňové správě, tak o pár desítek pracovníků to číslo pokleslo. Ta odpověď je datovaná tento měsíc s tím, že se doposud, do dnešního dne, nebo do dne, kdy se odeslala odpověď, nerozhodlo, kam se umístí těch 600 zaměstnanců.
Než se budu věnovat podrobně jednotlivým daním, tak jedna z věcí, kterou Finanční správa opravdu vykonává, je kontrola dotací. Je to v úvodním listu té odpovědi. A mnohé kontrolované subjekty si opakovaně, a já říkám oprávněně, stěžují na to, že jednu věc chodí opakovaně kontrolovat různé orgány veřejné správy, příslušná ministerstva, finanční úřady, NKÚ apod. Myslím, že je na pořadu dne debata o tom, jestli bychom například kontrolu dotací státních či evropských, ale zejména státních, nenechali pouze na NKÚ. Pak bychom samozřejmě uvolnili ruce všem finančním úřadům a zaměstnancům Finanční správy, nemuseli by kontrolovat dotace a mohli by se věnovat kontrole plnění daňových povinností jednotlivých daňových subjektů. Je to věc k diskusi. My neříkáme, že ano, ale myslím si, že pokud uvažujeme o rozšíření pravomocí NKÚ, tak ruku v ruce s tím by měla jít nějaká debata o zúžení počtu kontrolních orgánů, aby se nemohly opakovaně kontrolovat tytéž věci. Ono velmi často u těch dotací ještě probíhají veřejné zakázky, které chodí kontrolovat nejen například Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, ale také tzv. auditní jednotky, a velmi často výsledky těch kontrol jsou opačné. A pak i starostové, zastupitelé, hejtmani, vicehejtmani mají velký problém, protože jednou mají papíry z Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, že to bylo v pořádku, pak přijde auditní jednotka, a výsledek kontroly je úplně jiný. A výsledkem toho například bývá vratka evropských peněz či penále, politická ostuda. Přitom starosta nebo ten, který dotaci dostal, má potvrzení z Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, že veřejná zakázka proběhla v souladu se zákonem.
Takže si myslím, že je na řadě v příštích týdnech a měsících vést debatu, jestli bychom například o tuto kompetenci Finanční správu - jestli bychom neztenčili její povinnosti tím, aby se mohli více věnovat samotné daňové správě.
Když se podíváte na počty jak zaměstnanců, kteří se věnují jednotlivým daním a těm nákladům, tak identifikujete podle mého názoru minimálně tři daně, které by podle našeho politického názoru stály za zrušení. Jednu jsme už navrhli. Budeme projednávat zrušení daně z nabytí nemovitostí. Když se podíváte do tabulek, tak této dani se věnuje skoro 800 zaměstnanců, náklady jsou zhruba půl miliardy ročně, výnos je mezi 8 až 8,5 miliardy ročně.
Ještě mnohem jasnějším kandidátem pro zrušení, a zase to vyplývá z těch čísel, je silniční daň. Výnos je zhruba 5 miliard ročně. Máme více než milion poplatníků. Více než milion poplatníků silniční daně! To znamená, průměrný výnos na jednoho poplatníka je zhruba 5 tisíc korun. Silniční dani se věnuje 600 zaměstnanců Finanční správy. Tak si zkusme tipnout, kolik ročně se dá zkontrolovat subjektů, když jich je jeden milion, a ten výnos je poměrně malý. Myslím, že by to - a to mluvíme jenom o nákladech, které jsou na straně státu, nemluvím o nákladech, které jsou na straně těch poplatníků. Ty nejsou úplně jednoduché a úplně malé. Určitě je to částka, která se dá do dopravní infrastruktury dostat i jiným způsobem než vybíráním silniční daně.
Další z věcí, o které musíme hovořit, a velmi často o tom hovoříme. Podívejte se na počty poplatníků v jednotlivých finančních úřadech, respektive v jednotlivých krajích. Ten nepoměr - když se mluví o daňovém ráji v Praze - je v zásadě jen u dvou daní. DPH a daň z příjmů právnických osob. Tam ta čísla prostě nesedí, evidentně přesto, že uznáváme, že hlavní město, logicky, je to v každém státě, má největší ekonomickou výkonnost, největší ekonomickou aktivitu, je to naprosto logické, tak ta čísla prostě neodpovídají, nejsou třeba o 5, 10, 15 % vyšší než v okolním, vedlejším, Středočeském kraji, který má zhruba stejný počet obyvatel, tam ta čísla jsou dvojnásobná a vyšší. Neodpovídá tomu samozřejmě počet zaměstnanců, ale já věřím, že to je věc, na které se dá shodnout a dá se odstranit.
U ostatních daní to tak ovšem není. Když se podíváte třeba na daň z minerálních olejů, o kterých se velmi často hovoří, že zrovna v téhle oblasti se páchají daňové podvody, tak v této dani jsou na tom překvapivě podle počtu daňových poplatníků nejhůře, nebo nejvíce daňových poplatníků mají jiné kraje - středočeský region, pro mě překvapivě, a i Vysočina a také jižní Čechy. A platí totéž u spotřební daně z tabáku. Takže ten nepoměr mezi počtem daňových subjektů a počtem pracovníků je zejména, říkám, u DPH a daně z příjmů právnických osob. U daní z příjmů fyzických osob, tam už je to v zásadě vyrovnané, odpovídá to podle mého názoru i ekonomické aktivitě jednotlivých regionů, tam ta čísla nejsou žádným způsobem alarmující nebo překvapující.
Chtěl bych mluvit ještě o jedné dani, u které chceme přijít s návrhem na zrušení. Tady rovnou říkám, že musíme přemýšlet o kompenzacích. Je to daň z nemovitostí. Počet poplatníků je 4,7 milionu 4,7 milionu, a především to jsou fyzické nepodnikající osoby, přestože tam jsou i podnikající osoby, podává a platí každý rok daň z nemovitostí. Ovšem výnos je stoprocentním příjmem obcí a měst. To znamená, není to příjmem státního rozpočtu, a pokud přijdeme, a chceme přijít, se zrušením daně z nemovitostí, tak podle našeho názoru existují dvě cesty, jak to kompenzovat městům a obcím. Případně se dají kombinovat obě dvě ty varianty. Za prvé je to zvýšení podílu měst a obcí na rozpočtovém určení daní. To se dá určitě dopočítat. V těch koeficientech se to dá počítat a dá se to kompenzovat. A přitom se uleví takřka polovině obyvatel ČR od daňové povinnosti. Druhá věc je možnost zavést obecní daně. Protože kromě daně z nemovitostí máme také poplatky, které mají ze zákona charakter daní. Také máme zákon o správě daní a poplatků. To jsou ty známé poplatky za psy, komunální odpad, ze vstupného, lázeňské poplatky, za povolení vjezdu do vyhrazených prostor atd., atd. Myslím si, že by to mohlo být zajímavé, že by pak mohl probíhat i politický souboj na úrovni měst a obcí, kdy by v nějakém rozmezí, podobně jako je to u daně z nemovitostí, měly obce určitou pravomoc nad výší obecních daní od nuly po zákonem stanovenou hranici. Určitě se to dá udělat.
Tu daň z nemovitostí, kde výnos pro stát je nula, tím, že zákonem je to určeno, jsou náklady odhadované na tři čtvrtě miliardy korun ročně a na této dani pracuje - mám to někde tady - 1 250 zaměstnanců. Což z toho počtu 9 tisíc, kteří se věnují všem daním, je obrovská suma. A zase - kdybychom tu daň zrušili, tak těchto 1 250 zaměstnanců, či 800 zaměstnanců, kteří dělají daň z nabytí nemovitostí, či 600 zaměstnanců, kteří dělají silniční daň - dohromady výnos všech těch tří daní je menší než 25 miliard. Což je někdy měsíční inkaso DPH. Někdy je vyšší měsíční inkaso DPH. Když si řekneme, že loni bylo celkové roční inkaso DPH přes 300 miliard, tak průměrný měsíční výnos jedné jediné daně je 25 miliard. A stejný počet... Nižší - nižší - je roční výnos tří jiných daní, kterým se věnuje přes 2,5 tisíce zaměstnanců, kteří nás v nákladech stojí podle těch čísel, která máme k dispozici, zhruba 1,5 miliardy ročně. ***