(13.00 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Současně platí, že celkový dluh měst a obcí je zanedbatelný k tomu, co dluží stát. Navíc obce a města splácejí své úvěry. Prostě nemají tu komfortní situaci, kterou má stát. Zase říkám za jakékoli vlády, aby to nebylo vnímáno jako kritika této vlády. Za jakékoli vlády.
Česká republika od svého vzniku vlastně nesplatila korunu dluhu, který produkuje. Bavíme se o tom, jestli máme nižší nebo vyšší úroky dluhové služby. Máme je nižší, to je dobře. I tak za loňský rok to bylo myslím, to číslo publikovalo Ministerstvo financí, něco málo přes 55 miliard korun. Když se podíváte do státního rozpočtu, tak to je podle mě třetí nejvyšší položka po důchodech a po platech všech zaměstnanců, ať už podléhají služebnímu zákonu, nebo ne, a je to mnohem vyšší než celkové výdaje, které dáváme na armádu, na policii. A takhle bych mohl jmenovat další a další ministerstva. Ale říkám, je dobře, že platíme nízké úroky. Ale to číslo je mnohem důležitější a závažnější pro celkový stav veřejných financí než zadluženost měst a obcí.
Když se podíváte na zadluženost měst a obcí a krajů, zůstanu u těch měst, u komunální politiky, tak to číslo je přibližně 120 miliard a z toho polovinu tvoří čtyři největší města. Já to trošku zaokrouhlím, není to úplně přesné. To znamená, všech ostatních 6 240 obcí má celkové zadlužení 60 miliard a splácí. Někde za výhodnějších podmínek, někde za méně výhodných podmínek. A je dobře, že každá politická reprezentace na tom místě se rozhodne, zda si vezme úvěry, nebo ne.
Tady taky hrozí, když to spustíme do roku 2018, víte, že mnohdy musíte předfinancovat evropské peníze. V české společnosti je taková mantra, že musíme vyčerpat každé euro. V okamžiku, kdy to musíte předfinancovat, máte nějaký větší projekt, tak vám skokově jeden rok vyroste celkové zadlužení. Logicky. Protože to jinak nejde udělat. Nicméně návrh zákona na to nepamatuje a může se poměrně jednoduše stát, že těch 60 % se překročí. Zejména jestli menší obec udělá nějakou velkou investiční akci, kde může mít spoluúčast mezi 5 až 15 % podle typu programu, a může to být nějaká kanalizace, kdy objem investice může být větší než roční rozpočet. Banky to tak dělají, že vám poskytnou, když máte zájem o úvěr, pokud máte podepsanou smlouvu s poskytovatelem evropských peněz, tak je to jakási jistota. Banka si jistí to, že ty peníze přijdou přímo té obci a nepřijdou někam jinam.
Ta možnost je reálná. A myslím si, že původní návrh k 1. lednu 2020 byl prostě lepší. A to je můj první dotaz na zpracovatele a pana zpravodaje. Proč se vláda rozhodla o dva roky zkrátit přechodné období na to, aby se obce, města připravily o dva roky, přitom to reálný problém českých veřejných financí není? Mně to přijde zbytečné a myslím, že korektnější k datu příštích komunálních voleb nechat ten původní termín 1. leden 2020.
Potom druhá věc. V tom původním návrhu, ať už našem, nebo pana ministra financí, bylo, že v okamžiku, kdy stát se dostane do té hranice, která je dneska nastavena na 55 %, vláda musí povinně předložit návrh vyrovnaného nebo přebytkového státního rozpočtu. To si myslím, že je efektivní nástroj k tomu, abychom se zase dostali pod tu hranici, která bude stanovena nejlépe ústavním zákonem. Nicméně vláda po projednání nejenom že to dostala z ústavního zákona do režimu normálního zákona, o tom jsem už mluvil, ale místo této opravdu brzdy tam vymyslela takové gumové znění, které podle mě prosadili kolegové ze sociální demokracie, které říká, že vláda předloží návrh státního rozpočtu, který zajistí trvale udržitelné veřejné finance. A já nevím, co to je. To je druhý dotaz na pana ministra či pana zpravodaje. Co si máme představit pod pojmem trvale udržitelné veřejné finance? Jestli je to socialistické "zdroje prostě jsou". Nebo co si pod tím máme představit. Co je vyrovnaný nebo přebytkový rozpočet, chápe každý. Co je rozpočet, který zajišťuje trvale udržitelný rozvoj veřejných financí? Pod to se dá schovat cokoli. Je to podobně gumový paragraf nebo znění, které používá Evropská komise, když mluví o tom, co to je strukturální schodek státního rozpočtu. Kdo z vás se bude poctivě snažit najít přesnou definici, co to je strukturální schodek státního rozpočtu, tak vám garantuji, že se ji nedozvíte. (Hlas z pléna: Čas!)
Jaký čas? Já nemám omezený časový limit. Já jsem neměl faktickou připomínku. (Neklid v sále, poslanci upozorňují, že už je po jedné hodině, že už má být obědová pauza.) To musí pan řídící. To nechtějte po mně. Když mě pan řídící schůze přeruší, já to budu respektovat. Pokud ne, tak... Ale ještě se nechystám končit, pro ty, kteří mají hlad, abyste věděli a nebyli překvapení.
Protože je to mimořádně vážná věc... Tváří se, že je to ústavní návrh zákona. Vládní koalice se tváří, že stojí o hlasy opozice, resp. musí stát o hlasy opozice, pokud to chce schválit, pokud to není jen takové: máme splněno, předložili jsme, Sněmovna to neschválila, jedeme dál, tohle si můžeme odškrtnout. Takže bych opravdu prosil o nějakou definici, aspoň hrubou, co jsou to trvale udržitelné veřejné finance. Když už překročíme tu hranici 50 % HDP.
Když se podíváte na nástroje dluhové brzdy, které jsou v normálním zákoně, ne ústavním, tak se vláda důsledně vyhýbá povinnostem sama sobě. Říká, co mají dělat zdravotní pojišťovny. Říká, co mají dělat ostatní organizace, které jsou státní a které nepatří přímo mezi ústřední orgány státní správy jako ministerstva. Říká, co mají dělat města, obce a kraje. O vládě decentně mlčí. A pak máte tu odvahu říkat, nazývat to návrh ústavního zákona o rozpočtové odpovědnosti - EU. Já tam tu rozpočtovou odpovědnost prostě nevidím. Ta tam prostě není. (V sále je velký hluk, někteří poslanci vstávají a odcházejí.)
Já bych poprosil pana místopředsedu, aby mi aspoň zjednal pořádek, když už jsou někteří nervózní, tak aby tady byl klid.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Samozřejmě, že požádám sněmovnu o to, aby se ztišila, případně abyste své debaty, které se netýkají ústavního zákona a na to navazujících dvou zákonů, přenesli mimo jednací sál. Můžete pokračovat, pane poslanče.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuju, pane místopředsedo, za zjednání relativního klidu.
A pak se chci zeptat zejména pro pana poslance Komárka, navážu na debatu z minulého bodu, jak myslel pan ministr financí svůj návrh, který byl poslán z Ministerstva financí, ve kterém se říká, že součástí dluhové brzdy bude pravomoc vlády - ne Parlamentu, ale vlády - snížit důchody. To je černé na bílém, to není žádný výmysl opozice. Kdo z vás to nečetl, doporučuji, ať si to stáhnete z eKLEP, tam to v tom původním návrhu zákona je.
Existují pouze dvě možnosti. Za prvé, že to pan ministr myslel vážně a koaliční partneři mu to nedovolili. Nebo druhá, že pan ministr neví, co odešlo v návrhu z jeho ministerstva. Já se logicky kloním k té první. Nevěřím tomu, že by u ústavního zákona ministr financí nevěděl, co je obsahem zákona. Ale jiní ministři občas říkají, že nevědí, co jejich ministerstva kritizují na návrzích, které podávají jejich kolegové, že to oni ne, ale nějací externí nebo interní úředníci a že oni jsou v tom vlastně úplně nevinně. Tak to je dotaz na pana ministra. Jak to vlastně myslel? Proč od toho ustoupil? Kdo proti tomu na vládě vlastně nejvíce vystupoval?
Já za nás říkám, že to je návrh mimořádně odvážný, který bychom nepodpořili, protože si myslím, že takové věci má rozhodovat Parlament a ne exekutiva, která svým rozhodnutím sníží důchody. Navíc když aspoň v tomto volebním období se rozmáhá trend, že čím dál víc členů vlády jsou ti, kteří neprošli volbami. To znamená, ti, kteří získali mandát, těmi ministry nejsou, a ti, kteří ten mandát ve volbách nezískali, jsou ministry a přitom by chtěli mít pravomoc rozhodovat o tak výsostných věcech Parlamentu, jako je snížení důchodů.
Pan poslanec Komárek si může ukroutit hlavu. On ten návrh evidentně nečetl, jinak by se mnou musel souhlasit. Je to tam černé na bílém. Klidně vám pak můžu na náklady našeho klubu ten návrh zákona vytisknout a přinést osobně a předat. Protože když někdo proti něčemu protestuje, tak by měl aspoň vědět, jak vypadá ten základní materiál.
Takže to je další dotaz na zpracovatele. Proč ten návrh podali? A proč od něj ustoupili? To si myslím, že je docela legitimní dotaz.
Závěrem chci říct, že pokud opravdu vláda stojí o podporu některé části opozice, tak by tu dluhovou brzdu měla dát do ústavního zákona. Pokud trvá na svém, tak je úplně zbytečný bod 15 a můžeme pouze projednávat bod 16 a bod 17. Jsou to standardní zákony. Proč ne. Mohou být takhle schváleny. Proč ne. Ale s ústavním zákonem a s tím, že to máme v ústavním pořádku, a s tím, že základní parametry zadlužování státu má pod kontrolou výrazná většina Poslanecké sněmovny. ***