(18.30 hodin)
Poslanec Herbert Pavera: Děkuji, pane místopředsedo. Milé kolegyně, milí kolegové, já bych chtěl jenom reagovat nejdříve na slova pana předsedy Faltýnka, že u nás neexistuje žádná firma, která by vyráběla biopaliva druhé generace, ani v Evropě. Není to pravdou. U nás je firma, která vyrábí. Je to firma, kterou jste jmenoval. A v Evropě existuje mimo jiné v Holandsku, v Anglii, v Irsku, v Německu a v jiných zemích. Můžu vám potom předat tabulku.
Nyní bych rád přistoupil k tomu, co jsem chtěl tady přednést, a to je říci něco o řepce olejce v souvislosti s bionaftou.
Asi víte, že brukev řepka je jednoletá nebo dvouletá plodina, která je pěstovaná pro olejnatá semena. Řepka je nejrozšířenější a nejstarší hospodářská plodina v České republice, nebo jedna z nejvíce rozšířených. Má široké využití v potravinářství, při výrobě olejů nebo v kosmetice. V Čechách se její pěstování ujalo hlavně v letech 1820 až 1839. Ale s rozvojem uplatnění svítiplynu a používáním petroleje ke svícení a minerálních olejů k mazání strojů význam řepky postupně klesal. Také růst pěstování cukrové řepy a dovoz surovin z kolonií zatlačoval řepku do pozadí.
Po vzniku Československé republiky úpadek pěstování olejnin včetně řepky pokračoval. Prakticky pěstování řepky zaniklo. Výstižně to ilustruje ročník 1930, kdy se řepka na území Československa pěstovala na pouhých 1 073 hektarech. Za existence Československé republiky se začal rozvíjet výzkum pěstitelské technologie a částečně i šlechtění řepky. Například za okupace Československa na území protektorátu se řepka pěstovala již v roce 1944 na ploše téměř 38 tisíc hektarů.
Můj kolega už tady říkal, že Česká republika patří z hlediska podílu zemědělské půdy k největším pěstitelům řepky v Evropě. Sedmnáct procent zemědělské půdy. Pan poslanec Faltýnek tady říkal o tom, na kolika hektarech se u nás pěstovala řepka v loňském roce. Je to něco málo přes 389 tisíc hektarů.
Také tady padlo, že řepka je plodinou biomasou, ale je velmi náročnou plodinou na živiny i postřik. Tvoří hodně biomasy, a proto extrémně vyčerpává půdy a je třeba ji intenzivně hnojit. V oblastech pěstování řepky je velké riziko vysoké kontaminace podzemních a povrchových vod dusičnany. Řepku je také třeba intenzivně ošetřovat proti škůdcům.
Původně používané pesticidy založené na chemikáliích neonikotinoidech jsou podezřelé z devastujícího vlivu na včely a čmeláky a další důležité opylovače. Jak jistě víte, nyní jsou na dva roky zakázány, aby se potvrdila nebo vyvrátila jejich toxicita. Místo nich se ale používají starší, méně selektivní pesticidy, které otráví bohužel větší spektrum druhů živočichů. Přitom nedostatek opylovačů je jedním z největších rizik potravinové bezpečnosti světa.
Řepka se také desikuje, postříká defoliantem, aby v létě před sklizní uschla. Na to se používají další nebezpečné pesticidy. Na ochranu řepky proti plevelům se používá pesticid Roundup - účinná látka glyfosát, zabíjející všechny jednoděložné rostliny. Glyfosát je také podezřelý z mnoha negativních účinků na teplokrevné živočichy, samozřejmě včetně člověka. V České republice se třetina spotřeby této látky používá na řepku, přestože se pěstuje pouze na sedmnácti procentech rozlohy. Řepková pole jsou tedy zatížena více než dvojnásobně v porovnání s ostatními plodinami.
Látky obsažené v postřicích na řepku stojí za hromadnými úhyny včelstev a drobných živočichů, ale také jsou schopny narušit vývoj plodu u zvířat, jako například hříbat v těle klisen, upozorňuje například v pořadu A dost! internetové televize Stream.cz MUDr. Miroslav Šuta z Centra životního prostředí a zdraví. Vědecké studie navíc potvrdily, že tyto látky mají podobné účinky i na lidi. Například podle kalifornské studie pesticid chlorpyrifos způsobuje změny v některých částech mozku. Děti, které jsou látce vystaveny, mají problémy s pamětí a inteligencí, častěji také trpí autismem. Pokud tedy přijdou do styku s touto látkou těhotné ženy, byť jen v malém množství, může to vést k nevratným změnám ve struktuře mozku ještě nenarozeného dítěte. Přitom právě tento pesticid patří ve světě k nejčastěji používaným. Jen v České republice je ho ročně použito kolem 140 tisíc kilogramů. Značná část skončí právě na žlutých lánech s řepkou.
Řepka také obsahuje glukosinoláty, které spolu s vysokým obsahem dusíku v listech řepky způsobují úhyn tisíců kusů srnčí zvěře.
A možná pro pobavení, řepka spolu s kukuřicí je jednou z možných příčin expanze divokých prasat. Řepková pole poskytují divočákům vydatnou potravu - olejnaté lusky - a klidné a nerušené útočiště. Po sklizni řepky v červenci se divočáci přestěhují do kukuřice, kde se živí až do podzimu. A jak jistě víte, divočáci likvidují další druhy zvířat, zejména ptáky hnízdící na zemi.
Kvetoucí řepka je i nebezpečím pro řadu alergiků.
A proč přes všechny tyto důvody došlo v posledních letech k obrovskému zvýšení pěstování řepky? Jednoduše řečeno, pro velké zisky pěstitelů i výrobců bionafty. Jestliže výnos z jednoho hektaru byl před dvanácti lety okolo dvanácti tun řepky (špatně přečteno, v tištěném materiálu je uvedeno "okolo dvou tun"), pak rok 2014 přinesl rekordní sklizeň řepky v podobě téměř čtyř tun na hektar, což je skoro 47 procent vyšší výnos, než je desetiletý průměr. Výnos na jeden hektar vzrostl o 14,2 procenta oproti roku 2013. Těžko se pak divit zemědělcům, že dávají přednost této plodině před tradičními plodinami. Menší část vypěstované řepky skončí v potravinářském nebo jiném průmyslu, větší část se používá na výrobu bionafty.
Myslím si, že prostřednictvím pana místopředsedy... Pane Faltýnku, vy jste dneska řekl v televizi špatnou chybu, když jste říkal jenom 500 tisíc tun. Je to milion tun, které se spotřebuje na řepku. Vy jste tam asi udělal chybu.
Je zvláštní, že Česká republika stále zvyšuje celkové množství vyprodukované řepky a v EU se již několik let mluví o snížení produkce řepky. Je zvláštní, že Česká republika zvyšuje podíl bionafty z řepky v naftě, a v EU se uvažuje o opaku. Evropská unie bude navíc při stanovování povinných podílů biosložek pečlivěji hlídat i to, jak dané palivo snižuje emise oxidu uhličitého. Stanovila, že biopaliva první generace, třeba nafta z řepky, emise skleníkových plynů snižují zhruba o 35, maximálně 45 procent. Je však dobře známo, že od roku 2017 budou v Evropské unii přípustná pouze paliva, která sníží emise minimálně o 50 procent. Od roku 2018 dokonce o 60 procent.
Otevírá se tak prostor pro druhou generaci biopaliv. Jde například o seno, slámu, ale také o různé odpady. V České republice se už totiž bionafta druhé generace díky šikovnosti českých vědců vyrábí. Plně se však exportuje do ciziny. Jde jen o to, dát této bionaftě prostor i u nás. Bionafta z odpadních tuků snižuje emise oxidu uhličitého o více než 80 procent. (Hluk v sále.)
Evropská komise dnes přehodnocuje rozhodnutí z období zelené revoluce. Zjistila, že dobře míněná myšlenka je obrovským byznysem. Podle časopisu Science se ukazuje, že pokud bychom plochy, na kterých se nyní pěstuje řepka, zatravnili a zalesnili, docílili bychom mnohem větších úspor skleníkových plynů než při pěstování řepky pro biopaliva, vysvětluje současný postoj EU k pěstování řepky profesor Sklenička. ***