(15.50 hodin)
(pokračuje Marková)
Povinné testování na přítomnost protilátek viru lidského imunodeficitu je zásadní zásah do soukromí a porušení lidských práv. Toto je hlavní důvod, proč Světová zdravotnická organizace vydala důrazné prohlášení, v kterém povinné testování s výjimkou kontroly krve určené pro dárce krve, tkání a orgánů, odmítá. Je pravděpodobné, že úprava rozšiřující povinné testování na přítomnost protilátek viru lidského imunodeficitu by byla shledána v nesouladu s Listinou základních práv a svobod, zejména článkem 7 odst. 1 Listiny, a proto by byla protiústavní.
Povinné testování nejenže nechrání veřejné zdraví, ale může ho naopak ohrozit. Testování pouze umožňuje diagnózu. Ovšem samotná diagnóza nedokáže v situaci, kdy onemocnění virem lidského imunodeficitu nelze zcela vyléčit, zastavit další šíření nákazy. Nosičství viru lidského imunodeficitu není nakažlivým onemocněním v běžně zažitém významu slova. Na rozdíl od tuberkulózy se virus nepřenáší kapénkovou infekcí. Na rozdíl od tyfu nemůže být virus přenesen jídlem nebo vodou. Skutečnost, že HIV se v České republice šíří především pohlavním stykem, znamená, že nikdo z občanů není bezbranný proti infekci a může se účinně přenosu bránit - sexuální abstinencí, monogamním vztahem, bezpečnějším sexem.
Situaci, kdy fyzická osoba někoho jiného úmyslně či z nedbalosti ohrožuje, nebo dokonce infikuje virem lidského imunodeficitu, již současné době ošetřuje trestní zákoník. V takovém případě lze této osobě provést test na přítomnost protilátek viru lidského imunodeficitu bez jejího souhlasu dle § 71 odst. 2 písmena c) zákona o ochraně veřejného zdraví.
Navzdory pokroku lékařské vědy nosičství viru lidského imunodeficitu s sebou stále přináší vážné osobní a společenské důsledky a je na rozhodnutí každého člověka, zda se rozhodne test podstoupit, případně zda k jeho provedení dá svůj souhlas. Povinné testování je nátlakové opatření, které zasahuje do Ústavou zaručených lidských práv. Přínosy povinného testování jsou iluzorní a vedlejší účinky takového přístupu jsou nebezpečné pro ochranu veřejného zdraví. Světová zdravotnická organizace poukazuje na to, že povinné testování není vhodné ani v případech, kdy je iniciováno orgány ochrany veřejného zdraví, neboť povinné testování nevede ke změně chování, které jediné může zabránit dalšímu šíření nákazy. Pokud byla osoba donucena k povinnému testu, má menší motivaci ke změně svého chování a následnému zamezení šíření viru než osoba, která testování podstoupila dobrovolně a prošla před- a potestovým poradenstvím školeného personálu. Povinné testování naopak odrazuje obyvatelstvo od dobrovolného testování. Přitom neustále platí, že úspěch HIV prevence stále závisí na odpovědnosti chování jednotlivce a ochotě změnit rizikové chování. Dobrovolnou spolupráci nelze získat násilným způsobem povinného testování. Povinné testování osob je rovněž v příkrém rozporu s mezinárodními pravidly o HIV, AIDS a lidských právech, která vydala vysoká komisařka OSN pro lidská práva. To je zdůvodnění mého pozměňovacího návrhu.
Dále mi dovolte, abych se ještě přihlásila k druhému pozměňovacímu návrhu, který je ve sněmovním systému pod číslem 2053 a který se týká velmi složité problematiky chemického zákona. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, paní poslankyně, a požádám nyní o vystoupení pana poslance Novotného a připraví se pan poslanec Vácha. Máte slovo.
Poslanec František Vácha: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, vážená vládo, dovolte, abych se přihlásil k pozměňovacímu návrhu, který byl uveden pod číslem 2037 a předkladatelem jsem já. Tento pozměňovací návrh neřeší a není ani o tom, zda se má očkovat, či nikoliv, já osobně jsem zastáncem očkování, ale tento pozměňovací návrh je v souladu s prvotním záměrem zákona na ochranu veřejného zdraví a jeho cílem je chránit a podporovat zdraví dítěte. Přijetím tohoto pozměňovacího návrhu budou vytvořeny podmínky, za kterých budou mít děti příležitost bezpečně pobývat v přírodě, přivážet si formující zážitky z tábora, výpravy či školy v přírodě. Aby dosáhl tohoto cíle předkládaný pozměňovací návrh, tak za prvé - racionalizuje zákonné závazky tak, aby byly reálné a efektivně splnitelné; za druhé - respektuje a posiluje přitom zodpovědnost a práva rodičů, případně zákonných zástupců; za třetí - snižuje administrativní náročnost dodržování zákonných požadavků; za poslední, za čtvrté - zohledňuje dlouhodobý pozitivní trend hygienické situace zotavovacích akcí, bere v úvahu různorodost jejich pořadatelů, které neohrožuje neodůvodněnými vysokými sankcemi.
Takže ještě jednou. Přihlašuji se k pozměňovacímu návrhu pod číslem 2037. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Nyní požádám o vystoupení pana poslance Váchu a připraví se pan poslanec Kolovratník.
Poslanec František Vácha: Děkuji za slovo. Já bych se chtěl přihlásit ke svému pozměňovacímu návrhu pod číslem sněmovního tisku 2251. Ve znění § 45 se za odstavec 2 vkládá odstavec 3, který zní: "Pravidelné a zvláštní očkování lze provést dle individuálního očkovacího plánu v případě zjištění zdravotního stavu, který dočasně brání podání očkovací látky (dočasná kontraindikace), v případě výskytu závažnějších nežádoucích účinků po podání očkovací látky nebo z jiných zdravotních indikací. Individuální očkovací plán stanovuje poskytovatel zdravotních služeb." Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní tedy pan poslanec Kolovratník a připraví se pan poslanec Kaňkovský.
Poslanec Martin Kolovratník: Kolegyně, kolegové, dobré odpoledne. Já bych se rád osobně přihlásil k pozměňovacímu návrhu pod číslem 2039. Ten pozměňovací návrh míří, resp. je iniciován ze strany resortu dopravy a já jsem ho rád podal a teď si vás dovoluji poprosit o podporu tohoto pozměňovacího návrhu.
Velmi stručně a velmi zjednodušeně vysvětlím, o co kráčí, jak je doprava spojena s ochranou veřejného zdraví. Tato věc se týká takzvané priority hluku v území, kdy v současné době podle současně platné legislativy dochází často k tomu, že poblíž nějaké liniové stavby, ať už je to silnice, železnice, ale někdy i průmyslový objekt, až následně je povolena a realizována výstavba například rodinných domů nebo bytových domů. Teprve poté, co ty domy byly postaveny už vedle existující silnice nebo železnice, si začnou jejich majitelé stěžovat, že je tam hluk, a poté co... Ty případy se skutečně v reálu už několikrát staly poté, co na základě měření ze strany hygienické stanice bylo soudem nařízeno a provedeno opatření, tak pak ten investor, což je většinou tedy stát, musí dodatečně vyrábět, realizovat a investovat protihlukové clony. Máme řadu případů, kdy stát byl nucen takto dodatečně kvůli nevhodné výstavbě a zástavbě budovat protihlukové stěny nebo clony. Jsou to skutečně pro stát naprosto zbytečné náklady, zbytečná zdržení. Ty náklady se pohybují v řádech desítek milionů korun a nejsou státem vyvolány.
Takže velmi zjednodušeně: Hlásím se k pozměňovacímu návrhu pod číslem 2039. Pokud k němu budete chtít jakékoliv vysvětlení, jsem pochopitelně kdykoliv připraven ho vysvětlit. A ještě poslední podpůrná věta. Tento návrh byl i pozitivně přijat na hospodářském výboru, kde hospodářský výbor k němu přijal kladné, doporučující stanovisko a s tímto stanoviskem ho poslal do výboru pro zdravotnictví. Děkuji. ***