(14.40 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Takový způsob hospodaření může být dán jak právními předpisy, tak vnitřními organizačními předpisy či směrnicemi. Tyto předpisy zpravidla stanoví rozdělení kompetencí tak, že některé oblasti hospodaření delegují na dílčí provozní jednotky. Veřejné zakázky týkající se těchto oblastí hospodaření by měly být posuzovány jako věcně nesouvisející, zatímco jiné zůstávají v kompetenci centrální části zadavatele. Předpokládané hodnoty veřejných zakázek zadávaných centrálně se musí sčítat, i kdyby předměty zakázek využívaly různé části zadavatele.
V každém případě se musí jednat o dlouhodobý systém hospodaření. Nelze zohlednit jednorázové pověření zadání zakázky či jiné účelové obcházení povinnosti sčítat pro účely stanovení předpokládané hodnoty obdobná plnění zadavatele, viz § 13 a 16 zákona o veřejných zakázkách.
To je tedy stanovisko expertní komise Ministerstva pro místní rozvoj, které se týká interpretace stávající právní úpravy. Nicméně ten nový návrh by měl obsahovat explicitní formulace. Nebude to samozřejmě jediná změna.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, pane premiére, ale čas určený na odpověď vypršel.
Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Ano. Já děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Jestli pan poslanec dá doplňující otázku, tak získáte další čas.
Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Já děkuji, pane místopředsedo, že jste mě zastavil, protože já jsem se na tabuli podíval až v okamžiku, kdy už časomíra zmizela, tak jsem byl v očekávání, že jste ji třeba zapomněl zapnout a že mohu hovořit dále, ale respektuji samozřejmě to, že čas vypršel.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pan poslanec vypadá, že položí doplňující otázku, takže budete ještě moci pokračovat.
Poslanec Simeon Karamazov: Podle rozsáhlých citací je evidentní, že se pan premiér na otázku připravil, že to bere vážně, takže za to mu velmi děkuji. Rád bych se tedy jenom zeptal - ono to bylo poměrně složité, cítím z toho, že zřejmě moje připomínka by nějakým způsobem mohla být vzata v potaz, ale přesto se ještě jednou zeptám, jestli vy jako premiér České republiky si myslíte, že by fakulty měly být veřejným zadavatelem.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji a požádám pana premiéra o doplnění odpovědi.
Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Čili dvě poznámky k vaší otázce. Za prvé, cílem vlády je, abychom to v novém zákoně jasně definovali, to znamená, aby nebyl problém z hlediska výkladu zákona o zadávání zakázek. To je tato věc. Proto jsem citoval ten návrh znění § 16, který se týká provozních jednotek, a pod ten by spadaly i fakulty. To je první věc.
A druhá věc. Už dnes je tady výklad expertní komise Ministerstva pro místní rozvoj, že to je možné, ale je to možné v situaci, kdy je to dlouhodobě definovaný systém interními směrnicemi příslušné vysoké školy, to znamená, že je to systém, který prostě není ad hoc upraven jenom pro účely nějaké jedné veřejné zakázky. To znamená, musí to být systém, který dlouhodobě funguje decentralizovaně, chovají se všechny subjekty jako samostatně hospodařící jednotky, mají vnitřní směrnice, rozhodují samy o výběrových řízeních, a je to tedy jakýsi systém, na který jsou dlouhodobě zvyklé. Čili tady to je ta výhrada z hlediska výkladu expertní skupiny, protože asi v případě, že by došlo k tomu, že vysoká škola se chová nějakým způsobem podle stávajícího systému a rozhodne se, že ten systém změní právě pro účely nějaké konkrétní veřejné zakázky, tak to by asi byl postup, který by neobstál. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane premiére. Nyní požádám pana poslance Marka Ženíška, který byl vylosován na druhém místě. Připraví se pan poslanec Ladislav Šincl. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Marek Ženíšek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážený pane premiére, jsem si vědom toho, že moje interpelace přímo souvisí s tématem mimořádné schůze, která je plánována na dnešní 18. hodinu, nicméně protože z vašeho ranního vyjádření nebylo úplně zřejmé, zdali dojde ke schválení programu této mimořádné schůze a budou mít možnost diskutovat i ti, co nemají přednostní právo, dovoluji si soustředit svoji interpelaci alespoň na dva dotazy, které považuji za důležité, a rád bych slyšel váš názor, resp. odpověď na ně.
V Evropské komisi údajně vzniká plán, který počítá ve spolupráci se zeměmi severní Afriky se zřízením záchytných takzvaných bezpečnostních zón na území severní Afriky, které by byly financovány z rozpočtu Evropské unie a kam by se mohli navracet neúspěšní žadatelé o azyl. Připomínám, že v loňském roce například to bylo více než 50 % z těch uprchlíků.
Osobně se přiznám, že tento nápad vnímám jako jedno z řešení ve střednědobé perspektivě, a proto se ptám, jaký je postoj vlády České republiky k této věci, zdali nedisponujete více informacemi a zdali jste ochoten případně toto řešení jako jedno z mnoha podporovat a prosazovat je na půdě Evropské unie.
Druhý dotaz se taktéž týká opatření, které svým charakterem zapadá do množiny plánů ve střednědobém horizontu, a to je úvaha o potápění nosiče toho organizovaného zločinu, a tím jsou lodě samotných převaděčů. Nicméně tato úvaha podle všech informací naráží na nutnost souhlasu Rady bezpečnosti pro takovéto opatření. Proto by mě zajímalo, v jaké fázi je tato úvaha, zdali máte tyto informace, zdali by případně naši zástupci v OSN nebo v Evropské komisi nemohli zjistit více a jaký je postoj vlády České republiky resp. váš jakožto premiéra. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane poslanče. Požádám vás, pane premiére, o odpověď.
Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Vážený pane poslanče, vážení poslanci, vážené poslankyně, zkontroloval jsem časomíru. Právě byla spuštěna, děkuji.
Ten problém je natolik komplexní, že když z toho vytrhneme jednotlivé opatření, tak to znamená, že se mu snažíme přikládat nějakou větší míru nebo pozornost a může to budit dojem, že bude samospasitelné. Prostě nic z toho není samospasitelné, ani vytváření záchytných táborů, ani potápění lodí převaděčů. Potřebujeme komplex opatření. To znamená, že Evropská unie musí postupovat tak, aby se soustředila na celý ten problém jako celek, to, co se stalo z hlediska migrace.
Za prvé je důležité, aby Evropská unie se realisticky podívala na bezpečnostní situaci zemí, ze kterých přichází velká část těchto migrantů, identifikovala důvody, proč z těchto zemí odcházejí, a přizpůsobila tomu svoji zahraniční politiku, přizpůsobila tomu svoji politiku hospodářské podpory těchto regionů a svoje diplomatické aktivity. To znamená, Evropa by se měla zaměřit na stabilizaci zemí, odkud přichází největší část migrantů. Nebude to jednoduché, protože největší část migrantů přichází ze zemí, jako je Afghánistán - tam už řadu let působíme a stálo nás to x miliard korun, naše solidarita se spojenci a naše nasazení v Afghánistánu, odkud přichází významný proud migrace v současné době, Sýrie, která je dnes rozbitá občanskou válkou, z Iráku, kde dneska zuří sektářská válka s Islámským státem. Takže to je jedna rovina. Pak je to samozřejmě Libye a africké státy, kde opět je problém s radikálními islamisty a s rozkladem Libye jako takové.
Česká vláda podporuje myšlenku vytvoření záchytných stanovišť na území severní Afriky ve spolupráci se zeměmi, které se tam nacházejí. Rozhodně v případě, že by Evropská unie pokročila, pokud jde o vyjednávání této věci, je česká vláda připravena podpořit tyto tábory a jsme připraveni poskytnout i finanční prostředky na zlepšování životních podmínek v těchto táborech. My dnes poskytujeme převážně peníze na podporu uprchlických táborů pro uprchlíky ze Sýrie, to znamená podporujeme zejména uprchlické tábory v Jordánsku, ale jsme připraveni podpořit i záchytné tábory, které by byly na severu Afriky. Určitě ano.
Součástí těch opatření ale také musí být zlepšení ochrany schengenské hranice. My jsme velmi skeptičtí, pokud jde o účinnost ochrany schengenské hranice ze strany Itálie a Řecka. Čili tam se zdá, že schengenská hranice ve skutečnosti nefunguje. Některé země, jako například teď Makedonie, se k tomu problému staví tak, že umožňují v zásadě volný průchod uprchlíků přes své území, a pak se nelze divit reakci zemí, jako je Maďarsko, které uvažuje o technických opatřeních na hranicích, protože zjišťuje, že státy, které se nacházejí mezi Tureckem a Maďarskem, vlastně nepřijímají žádná opatření k tomu, aby chránily hranice, včetně ochrany schengenské hranice. A vlastně tím pádem jediná země, která nějaká taková opatření chystá, je Maďarsko. Takže určitě je důležité, aby fungoval Schengen. ***