(20.10 hodin)
Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, tento návrh směřuje primárně k tomu, aby v souvislosti s přípravou tzv. elektronických náramků bylo umožněno používat tyto elektronické náramky v některých případech, kde by mohly nahradit vazbu. Mělo by to být poměrně výrazné ulehčení situace osob, které je třeba nějakým způsobem zajistit pro účely trestního řízení, a dosud se tak musí činit velice zasahujícím způsobem, to znamená jejich uvržením do vazby. Nově by to bylo možné namísto toho učinit tím, že by bylo rozhodnuto o tom, že jim bude přiložen elektronický náramek, a tím bude kontrolován jejich pohyb a neporušování vymezeného prostoru, na který budou odkázáni.
V návrhu potom, když už se otevírá trestní řád, se zároveň také počítá s rozšířením oprávnění pověřených orgánů Vojenské policie konat vyšetřování některých trestných činů, kde rozhodující roli hraje znalost prostředí.
Konečně návrh počítá se zrušením povinnosti pravidelného soudního přezkumu trvání ambulantní - to zdůrazňuji - ochranné léčby. Tam se totiž v praxi ukazuje, shodují se na tom všichni mně známí odborníci - psychiatři, že se jedná o formalitu, kde soud toliko formálně přezkoumává pravidelně, zda má dál probíhat ochranná léčba. Nejenže je to pouhá formalita, která nic neřeší a jen zatěžuje soudy, ale zároveň je to něco, co narušuje léčebný proces, protože to oslabuje podle vyjádření odborníků důvěru léčené osoby ve svého lékaře. Znovu zdůrazňuji - jde o případy ambulantní léčby. Nic z toho nemění na pravidlech léčby hospitalizační a vůbec to nijak nesouvisí s problematikou mediálně známou právě těch osob, které jsou propouštěny mimo ústavní léčbu a pak páchají ošklivé věci.
Když to shrnu, to hlavní, o čem je tento návrh, jsou elektronické náramky namísto vazby. Je to něco, co je poměrně důležité, mají-li ty elektronické náramky k něčemu být. Proto vás velice prosím o podporu tohoto návrhu. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi. Prosím zpravodajku pro první čtení, kterou je paní poslankyně Marie Benešová, o její zpravodajskou zprávu. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Marie Benešová: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, pan ministr tady představil tento vládní návrh, který považuji za praktický. Řeší tři okruhy problémů, jak tady uvedl. Je to hlavně kýžený a očekávaný návrh na elektronický monitoring, který by měl nahradit vazbu. Jak jistě víte, věznice máme přeplněné, v současné době je asi vytíženost asi 98 %. Sama jsem minulý týden v jedné takové věznici byla a tam už dávali pomalu přistýlky na chodbu. takže je potřeba tento alarmující stav řešit. Toto určitě budeme vítat. Myslím si, že to velice pomůže. Myslím, že to je i moderní instrument, který má řada západních zemí.
Pokud jde o druhou oblast, jak pan ministr uvedl, jedná se o rozšíření okruhu na příslušníky ozbrojených sil, kterých se bude týkat druhá část.
Pokud jde o institut ochranného léčení, řeší se ambulantní léčení, nikoli ústavní. To je třeba zdůraznit. Zde se odbourají formalismy tím, že budou zrušeny pravidelné soudní přezkumy a odformalizuje se celé řízení.
Zbývá dodat, že to celkově bude něco stát, zejména elektronický monitoring, tam bude potřeba vstupní kapitál. Jedná se o částku přes 10 560 000 korun, a pak tam budou určitě udržovací provozní náklady, což bude rovněž představovat nějakých 12,5 milionu korun. Předpokládám, že toto bude hrazeno z kapitoly Ministerstva spravedlnosti, což nebylo řečeno, ale jiná možnost není.
Navrhuji, aby tento vládní návrh byl propuštěn do druhého čtení a přikázán ústavněprávnímu výboru. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní zpravodajce. Otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil pan poslanec Ondráček, po něm pan poslanec Benda.
Poslanec Zdeněk Ondráček: Dobrý večer, pane předsedající, členové vlády, kolegyně a kolegové. Jak bylo mými předřečníky zmíněno, návrh se zabývá třemi okruhy. Z toho ten první okruh je asi nejméně problematický, to znamená ty náramky. Asi se na tom shodneme. Je to poměrně dlouhá doba, co o náramky usilujeme.
Určitě za zmínku a myslím, že bychom měli i vést určitou diskusi, je ta věc, kdy Vojenská policie chce být vyšetřujícím orgánem pro trestné činy příslušníků ozbrojených sil a osob, které páchají trestnou činnost proti příslušníkům ozbrojených sil ve vojenských objektech nebo proti vojenským objektům. Odůvodnění je takové, že to nadbytečně zatěžuje Policii České republiky. To nadbytečné znamená 50 až 60 případů za rok. Takže tvrdit, že je to nadbytečné a že to zvýší efektivitu a ekonomičnost trestního řízení, která plyne z této skutečnosti, si myslím, že není úplně pravdivé. To, že má Vojenská policie nesporně větší znalosti struktury, vnitřních předpisů, zvyklostí a postupů uvnitř Ministerstva obrany, je z mého pohledu další nesmysl. Stejně by mohly argumentovat například pověřené orgány Vězeňské služby České republiky v řízení o trestných činech uvnitř věznic. I ony mají bezesporu větší znalosti struktury vnitřních předpisů, zvyklostí a postupů uvnitř věznic, než mají orgány Policie České republiky.
Naopak, myslím si, že vždy je třeba zajistit nestrannost, nezaujatost a plnou objektivitu vyšetřování, což u stejné složky nemusí být vždy zaručeno. Je proto plně postačující, aby pověřené orgány Vojenské policie konaly prověřování, a považovat si to, že mohou konat vyšetřování o trestných činech vojáků spáchaných při plnění úkolů v zahraničí. Tam to konají již dnes.
Dalším poměrně zajímavým tématem je to posledně zmíněné, a to ukončení kontrol u ochranného léčení. Je zde třeba vést širokou odbornou diskusi. Nelze jen suše konstatovat, že pravidelný přezkum trvání ochranných léčení v obou formách, tedy ambulantní a ústavní, který se provádí u dospělých osob jednou za dva roky a u mladistvých jednou za rok, z pohledu personálních kapacit jednotlivých okresních soudů a zdravotnických zařízení, kde se ochranné léčení vykonává, představuje nadměrnou, zejména administrativní zátěž, a proto se zúží na formu ústavní. To zřejmě podle mě nebude cesta správným směrem. Připomeňme si nedávné kauzy, na jejichž konci byla smrt mladého studenta ve Žďáru na Sázavou nebo smrt mladé knihovnice na Plzeňsku. Pachateli těchto trestných činů, zločinů, byly osoby již dříve léčené s poruchami psychiky, které se měly zřejmě i nadále léčit, ale neléčily se a místo toho zabíjely.
Už slyším ty humanisty, kteří budou křičet, že ty chudáky nemocné chceme zavírat do léčeben. A já říkám klidně ano. Pokud se nenajde jiný účinný způsob, tak třeba i zavírat do léčeben. Hlavně před nimi ochránit společnost, neboť ten chlapec i ta mladá žena měli celý život před sebou, a kdyby je dokázala společnost účinně ochránit, mohli zde být pro tu společnost, pro své rodiny.
Takže závěrem. Pokud někdo v této diskusi navrhne předkladateli vrátit k přepracování, budu klidně pro. Pokud ne, určitě povedeme odbornou diskusi v ústavněprávním výboru. Myslím si, že právě k ochrannému líčení by se mohl vyjádřit i výbor pro zdravotnictví. Děkuji. ***