Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

1.
Informace předsedy vlády České republiky
o řešení nelegální imigrace na území EU

Dnes do vaší e-mailové pošty vám byly rozdány materiály Informace pro 30. mimořádnou schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky k tématu nelegální migrace na území Evropské unie a Přehled krizových událostí s migračními dopady ve vybraných státech a regionech za květen 2015, které připravilo Ministerstvo vnitra. Tyto materiály vám byly též rozdány na lavice.

Prosím, aby se zástupci jednotlivých poslaneckých klubů, kteří požádali o svolání této schůze, postupně ujali slova. Nejdříve paní poslankyně Miroslava Němcová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a vážení kolegové, vážím si toho, že Poslanecká sněmovna nakonec se schází nad tématem, které je určitě klíčové pro českou veřejnost a pro celý náš kontinent. Je mi líto, že jsme nemohli tento bod projednat tak, jak jsme jej navrhovali, na řádné schůzi. Myslím si, že vzhledem k závažnosti tohoto tématu a vzhledem k tomu, jak veřejnost na řadu otázek chce získat odpovědi, by nám to více příslušelo, než se domáhat tohoto vysvětlení prostřednictvím schůze mimořádné. Nicméně okolnost, proč k tomu došlo nebo nedošlo, není podstatná, o tom se tady nechci příliš dohadovat. Chci se bavit o tom, jaký postoj má Občanská demokratická strana k situaci v oblasti uprchlíků a co očekáváme právě v této době od vlády.

Jestli si vzpomenete, tak Poslanecká sněmovna v únoru přijala usnesení, které mělo sedm bodů, a já ty body, které považuji za stále aktuální, akorát se posunuly někam jinam, protože od února k dnešku se situace dramaticky změnila, tak si dovolím je okomentovat, říci k tomu postoj a návrh Občanské demokratické strany a také vznést otázky, které máme na vládu a rádi bychom znali na ně odpovědi.

Nejprve tedy bod usnesení, který říká, že podporujeme posílení humanitární pomoci z rozpočtu České republiky v uprchlických táborech v Jordánsku, Turecku a dalších zemích, kam masově prchají lidé ze Sýrie. To byl bod 3 našeho usnesení.

Chtěla bych říci, že stanoviskem Občanské demokratické strany je, že je určitě lepší věnovat peníze, i větší peníze, než jsme dosud věnovali, ze státního rozpočtu, protože naše bezpečnost nás určitě bude něco stát. Není možné si myslet, že v krizi, kterou procházíme, tedy těmi migračními vlnami, které se snaží dostat na území Evropy, že z toho vzejdeme bez nějakých vysokých nároků na peníze. Buďto ty peníze budeme investovat do těch táborů, které, pokud se to podaří, to je ta optimální varianta, vzniknou v zemích původu těch migrantů, a budeme se snažit je tam udržet s onou mírou humanitární pomoci, na které se domluvíme, a bude nás to něco stát, nebo přijdou na naše území a náklady budou zvýšeny o to, že bude pozvolna rozvracena také naše společnost, protože ten příliv uprchlíků, který v současné době se počítá dejme tomu jenom na tisíc, kvóty mluví o rozdělení 40 tisíc v těchto dvou letech, ale na březích Afriky čeká podle odhadu komisaře, který má na starosti ochranu vnějších hranic schengenského prostoru, je to široký odhad, ale mluví o půl milionu až milionu uprchlíků.

Není určitě žádoucí, aby se tyto masy daly do pohybu, a viděla bych v tom velké riziko nejenom pro Českou republiku. Proto se ODS domnívá, že je lepší jít naproti těmto rizikům tím, že se budeme na evropské úrovni bavit o tom, jak lze navýšit rozpočet z jednotlivých zemí, jak zároveň lze redukovat rozpočet Evropské unie, aby z těch kapitol, které nemají takovou váhu, takovou míru rizika a takové nebezpečí, aby tyto peníze byly převedeny do kapitoly, která by zajistila bezpečnost schengenského prostoru a snažila se řešit nějakým lepším způsobem než dosud otázku uprchlíků.

Jestliže v tom bodě 3 máme, že podporujeme humanitární pomoc, dovolte mi malou odbočku. Vždycky trpím tím, když se ozve jako reakce na naše výhrady proti přijímání uprchlíků věta: No ale to je nehumánní postoj, vždyť přece my jsme povinni pomoci těm, kteří jsou ve velké nouzi a kteří si zasluhují naši pomoc. A já se dívám na ty konvoje lodí, které připlouvají k břehům Evropy, a sama jsem se zajela podívat soukromě do severní Itálie, abych viděla, jaká je tam situace, a vidím dominantně mladé muže, kteří připlouvají a kteří se snaží, aby byli spaseni uprostřed Evropské unie. Pro mě humanitární pomoc, zejména v místech, která jsou ve válečném stavu nebo v těžké situaci neúrody, hladomoru apod., spočívá v tom, že se staráme o ty nejbezbrannější - děti, ženy, staré lidi. Ale najednou je tady otázka, že humanitní postoj je ten, když my se o tyto lidi, kteří zůstávají v Africe, v Sýrii, ti staří, nemocní, děti a ženy, když se o ně postará evropská populace, zatímco jejich synové, místo aby se tam všemi silami starali o své rodiny a bránili nějaké snesitelné poměry uvnitř své země, tak odcházejí do Evropy. Zdá se mi, že v tomto je zkreslený výklad pojmu, co je a co není humanitární pomoc, co je a co není odpovědnost každého jednotlivého člověka, ať už žije v Africe, nebo žije v Evropě. Tolik jsem měla zapotřebí výklad k tomu bodu 3.

A mé otázky vládě znějí takto. Ráda bych znala odpověď na otázku, kolik přesně bylo peněz zatím uvolněno na tuto pomoc v rámci humanitárních táborů. Zda má vláda představu o možném zvýšení těchto prostředků. Zda jednala s někým v Evropské unii a jaké úrovně by toto navýšení mělo dojít. Zajímalo by mě také, zda jednáme s některými zeměmi o rozšíření uprchlických táborů právě v těch místech, odkud migranti přicházejí, s cílem zastavit je tam, zabránit jim v tom, aby se vydali na moře a připlouvali k břehům Evropy, poskytnout jim maximální pomoc tam. Tedy s kterými zeměmi o tom již jednáme.

Čtvrtým bodem našeho usnesení bylo téma kvót. Ono se z toho celkového problému vymyká jaksi nejvíce. Teď je nejdiskutovanějším tématem, zda tedy má Česká republika a spolu s ní ostatní země Evropské unie přistoupit na návrh Komise na povinné rozdělení uprchlíků pro jednotlivé členské země. Ta otázka zviřuje napětí ve veřejnosti nejenom naší, ale vím, že příští týden se k tomu bude konat summit Evropské unie, a myslím si, tak jak jsme se o tom bavili v ODS, že stále platí naše usnesení z února letošního roku. My jako občanští demokraté odmítáme povinné kvóty pro jednotlivé země Evropské unie. Jsme přesvědčeni o tom, že cesta by měla vést přes maximální diplomatické úsilí k vytvoření zón pro uprchlíky v zemích jejich původu s podporou Evropské unie. Prostě zadržet je, co nejvíc to půjde, doma.

Pak jsme přesvědčeni o tom, že by zde měl existovat tlak na Evropskou unii k posílení personální podpory té identifikace a možná i finanční podpory k tomu, aby byli identifikováni ti, kteří už na břehy Evropy dorazí, aby jejich další postup do dalších zemí už byl pod nějakou kontrolou. Mluvili jsme velmi často, a dá se o tom také číst, o modelu Austrálie, která si zřídila takové mandátní území v Kambodži a myslím ještě někde jinde. Nedovolí ani žadatelům o azyl vstup na jejich území, nepřijímá uprchlíky a jednoznačně vyslala signál - týkalo se to, to musím přiznat, spíše těch ekonomických uprchlíků, nikoli uprchlíků z těch válečných zemí, to já chci prosím rozdělit, protože to je jiná situace - ale postavili se k tomu velmi tvrdě a myslím si, že některé prvky z toho australského modelu bychom mohli přijmout.

Domnívám se též, že je velkou chybou systému povinných kvót to, že už tady přece probíhá několik let různé azylové řízení, které bylo nastaveno v různých zemích různě. Ty země, které v minulých letech otevřely široce svou náruč, nyní zjišťují, že to nebylo správné rozhodnutí, že jsou zatíženy už přívalem uprchlíků velmi, a nyní chtějí, abychom tedy my část toho břemene přenesli na nás. Já rozumím principu solidarity, ale nemyslím si, že za to, že jednotlivé společnosti, ať už je to ve Švédsku, Německu nebo v jiných zemích, už začínají cítit významně tuto tíhu uprchlíků, že pomůžeme situaci tím, že zatížíme také sebe sama. Považuji takovou politiku za velmi chybnou.

Mé otázky k tomuto bodu tedy znějí, zda má vláda skutečně jasno v otázce kvót. Protože jsem četla vyjádření pana místopředsedy Bělobrádka, který mluví o tom, že budeme přijímat uprchlíky, a to více než tisíc ročně, proti tomu ministr Chovanec říká, že neví, kde pan ministr Bělobrádek k takovým číslům přišel, že o tom nic neví. Já prosím nezpochybňuji to, že členové vlády mají nějaké své představy, ale zpráva pro veřejnost musí být jasná. Vláda České republiky přistupuje na kvóty, nebo nepřistupuje na kvóty. Chceme přijímat uprchlíky a v jaké výši, nebo nebudeme přijímat. Proto bych tuto otázku chtěla vyjasnit.

Chtěla bych se také zeptat na to, co jsem slyšela, pokud jde o to zatížení Itálie, ale samozřejmě i Řecka, která podle tvrzení pana náměstka Prouzy nebo ředitele odboru, teď nevím přesně, že Itálie nereaguje na nabídky finanční a personální podpory k tomu, aby zvládla tenhle příval. Tak by mě zajímalo, zda skutečně vláda s italskými partnery jednala a nějakou pomoc tohoto typu jim nabídla a skutečně byla odmítnuta.

Pak bych chtěla vědět ještě odpověď na to, co znamená vyjádření eurokomisaře pro vnitřní věci Dimitrise Avramopulose, který říká - cituji: "Dohoda o povinných kvótách bude uzavřena do konce července." Máme tomu rozumět tak, že tady je jasný plán a to všechno, co se odehrává, je takový trochu politický folklór a ví se už předem, že ta dohoda uzavřena bude, nebo je to spíše zbožné přání pana komisaře, nějaký spíše jeho vzkaz domů, který není opřen o žádné reálie, které by vycházely z dosavadních jednání? Na to bych také ráda znala odpověď vlády.

Chtěla bych také vědět, zda jsme jednali s italskou stranou o tom plánu B, o kterém mluvil premiér Matteo Renzi, o tom, že bude vydávat schengenská víza, která umožní běžencům se tři měsíce pohybovat v rámci všech zemí evropského prostoru. On tím možná vyhrožoval, nicméně předseda vlády Itálie není jen tak někdo a zajímalo by mě, jestli jsme s nimi nějak jednali.

Chtěla bych se ještě chvíli zabývat otázkou schengenského prostoru, protože to figuruje v bodě 6 našeho usnesení, kde vyzýváme vládu, aby podporovala volný pohyb osob v rámci schengenského prostoru, a odmítáme návrhy na jeho omezení. Stanovisko ODS je, že trváme na tom, aby to byla priorita České republiky, tedy zachování schengenského prostoru.

Samozřejmě že si velmi pečlivě všímáme toho, co se děje, ať už ze zoufalství v jednotlivých zemích. To, co se praktikuje na hranicích mezi Francií a Itálií blízko městečka Ventimiglia, co se tam děje na severu Itálie, např. ve městě Bolzano, kde na nádraží řada těch utečenců je nyní soustředěna a už tam dochází k potyčkám, protože řada z nich je nespokojených s dosavadním zacházením s nimi nebo s tím postupem.

Totéž se dá říci, že Rakousko zastavilo na chvíli azylové řízení, Maďarsko začíná budovat 175 kilometrů dlouhý plot, čtyři metry vysoký, mezi ním a Srbskem, což bych na jednu stranu velmi vítala, protože ono je povinno zabezpečit tu zelenou hranici, tu vnější hranici schengenského prostoru, ovšem zároveň oznamuje, že do konce letošního roku Maďaři očekávají, že tudy projde 130 tisíc běženců. A také o tom bych chtěla slyšet nějaký názor vlády. Jestli toto číslo platí a jestli jsme na to připraveni.

Dnes dopoledne, nebo včera, tady byla již řeč, jeden z mých kolegů mluvil o situaci těch, kteří přijíždějí kamiony přes město Calais. Ta situace, která je tam velmi dramatická, tak také svědčí o tom, že je ohrožen schengenský prostor. Že ti, kteří ho budou chtít nějak chránit, mohou v nějakém horizontu přistoupit k tomu, že ty hranice, tak jak byly dosud otevřené, se začnou uzavírat. Slyšela jsem také vyjádření pana ministra vnitra Chovance, který připouští, že musíme být připraveni na to, že také na českých hranicích se může dít nějaká kontrola jiná, než jak se děje nyní. Tak bych potřebovala vědět a znát odpověď na otázku, jestli v tomto slova smyslu děláme nějaké přípravné kroky.

Já jsem se záměrně držela schématu našeho usnesení z února, protože jsem přesvědčena o tom, že tím Poslanecká sněmovna řekla svou vůli, dala mandát vládě, ve kterém očekává, že se bude pohybovat. Dotkla jsem se jenom těch bodů, které si myslím, že jsou nejdůležitější a došlo v nich k dramatickému vývoji. Jak k vývoji u těch kvót, tak k vývoji u možnosti změny hranic schengenského... nebo změny režimu na hranicích schengenského prostoru. Proto se domnívám, že je užitečné, abychom tyto otázky vznášeli, vláda, aby na ně odpověděla a vyslala tím tak k veřejnosti signál, jaká je situace ve všech těch aspektech, které umíme kvalifikovaně popsat, a jaký je postoj české vlády, s kterým bude odjíždět na nejbližší jednání. Zda má vyjednanou nějakou podporu zemí, která je kvalifikovaná na to, aby mohla odmítnout kvóty. Co to bude znamenat pro nás, pokud je skutečně odmítneme. Jestli máme čekat nějaký postih z Evropské unie za takovýto postoj, nebo nemáme nic takového očekávat. Skoro si troufám říct, že to jsou nejvážnější otázky, na které veřejnost by chtěla znát odpověď.

Takže děkuji v tuto chvíli za pozornost. Za to, že nakonec se vláda rozhodla umožnit konání této schůze a poskytnout nám informace. Děkuji za pozornost. (Velký potlesk z galerie.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Miroslavě Němcové. Ptám se, jestli za klub, který to navrhoval, zda další klub má zájem o doplnění bodu nebo návrhu bodu. Pan poslanec Marek Ženíšek má zájem. Prosím, pane poslanče, máte slovo k odůvodnění.

 

Poslanec Marek Ženíšek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Především jsem rád, že byl schválen program této schůze. Sněmovna si dle mého názoru zaslouží, abychom mohli debatovat o tomto tématu mnohem podrobněji a aby se do té debaty mohli zapojit právě i ti, kteří nemají třeba přednostní právo. Jsem toho názoru, že vláda právě díky svolání této schůze by měla využít toho, aby více zapojila opozici při formulování postojů vlády k tomuto tématu, které patrně zůstane hlavním tématem i v následujících letech. Nemohu teď mluvit za všechny v opozici, ale minimálně za TOP 09 mohu deklarovat, že TOP 09 je připravena spolupracovat na tomto tématu s vládou, ostatně tak jako se tomu děje například i v současné době při přípravě nové koncepce zahraniční politiky.

Dle mého názoru se v současné době nacházíme v situaci, kdy onen problém nelegálních migrantů ukazuje, že běžné nástroje a opatření Evropské unie na řešení dané problematiky nestačí, a je zřejmé, že onen pás nestability a chaosu v našem širokém sousedství v blízké době nebude ustávat a spíše naopak se bude rozšiřovat. Proto je nutné o tom jednat nejenom dnes, ale i v budoucnu. Pevně věřím, že vláda zařadí na program některé z dalších schůzí informaci o tom, jak se celá věc vyvíjí a jaká jsou její aktuální stanoviska a postoje například i na jednání v rámci institucí Evropské unie. (V sále je velký hluk. Poslanci se baví.)

TOP 09 je v souladu s vládou v tom, že zavedení povinných kvót problém neřeší, naopak je tu vzácná shoda napříč politickým spektrem. Ostatně to ukazuje ten připravovaný text usnesení, který by mohl být na konci tohoto jednání přijat, že všechny politické frakce se shodly na tom textu, a dokazuje to, že Sněmovna umí a je schopna zaujmout jednotné stanovisko k tak závažné problematice, jakou nelegální imigrace v současné době je. Ty kvóty, ty argumenty jsou shodné. My považujeme za nešťastné, protože právě kvóty, které by byly zavedeny Evropskou komisí, byť by jednotlivé státy s nimi nesouhlasily, stejně tak většina ve společnosti, tak by mohly mít neblahý dopad na samotnou integraci a na samotný projekt Evropské unie jako takový. Daleko více by toho pravděpodobně využily všechny protievropské či xenofobní populistické strany, kterým zkrátka projekt Evropské unie nebo jednotné Evropy vadí. Ohrožen je tak dnes dle mého názoru především schengenský prostor jako takový, a to právě snahou o zavedení kontroly na vnitřních hranicích uvnitř Evropské unie. Ostatně i jedna část právě toho usnesení se k tomu vyjadřuje. Opětovné zavedení hraničních kontrol uvnitř Evropské unie problém migrací nevyřeší a naopak by narušilo volný pohyb nejen osob, ale i zboží a zkomplikovalo by tak minimálně z časového hlediska například situaci některých českých exportérů.

Přesto je evidentní, že problém s imigranty se nevyhne ani České republice, a proto je namístě, aby vláda jasně řekla během dnešní schůze, s jakou kapacitou imigrantů na dobrovolné bázi počítá, jaká budou kritéria pro udělení azylu, kam budou ti lidé umisťováni -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, já vás přeruším a požádám sněmovnu o klid! Pokud diskutujete jiné téma, než je předmětem této schůze, prosím v předsálí. Děkuji vám. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Marek Ženíšek: Diskutují určitě imigrační politiku.

Dále by bylo asi namístě, aby vláda dnes jasně řekla, zdali například komunikuje s kraji nebo s obcemi, zdali nějakým způsobem připravuje na tu situaci státní správu a jak plánuje začlenění imigrantů do společnosti. Další otázky, na které by vláda měla dle mého názoru odpovědět, se týkají plánů ve střednědobé či dlouhodobé perspektivě. Bylo by namístě, aby vláda jasně se vyjádřila, zdali podporuje - já očekávám, že nám to potvrdí, že podporuje navýšení prostředků na ochranu vnějších hranic Evropské unie, případně v jakém rozsahu. Pokud se shodneme na tom, že něco je problémem číslo jedna, pak ta priorita číslo jedna se musí samozřejmě projevit i v samotném rozpočtu Evropské unie, a posílit tak ochranu vnějších hranic Evropské unie.

Česká republika by asi měla také dát najevo, jaká další opatření sama chystá, co je připravena podpořit. Já věřím, že v té informaci, kterou za chvíli přednese pan premiér či ministr vnitra či ministr zahraničních věcí, budou některé věci konkretizovány. Zdali se jedná pouze o ten příspěvek ve formě jednoho letounu Casa, či zdali zkrátka připravuje další opatření, která by mohla v rámci Evropské unie pomoci, atd. Zdali podporujeme tu velmi diskutovanou koncepci Hot Spots, to znamená jakéhosi dohledu hranic v Itálii či například v současné době v Řecku, tak aby v těchto zemích byli evidováni všichni běženci, kteří se v těchto zemích objeví, a zdali se třeba změní nějakým způsobem rozvojová či humanitární politika České republiky tak, aby odpovídala aktuálním potřebám a výzvám a adekvátně by reagovala na problém s ilegální migrací.

To všechno jsou otázky, na které já dnes čekám odpověď, a věřím, že jak pan premiér, tak i ministr zahraničí na tyto otázky odpoví. Z toho dlouhodobého hlediska dle mého názoru je žádoucí, aby Evropská unie začala uvažovat i o takových řešeních a opatřeních, která byla doposud do jisté míry tabu, a poskytla tak nástroje, které by efektivně řešily tento problém. Mám teď na mysli především to, o čem jsem dnes hovořil v rámci dnešních interpelací na pana premiéra. Jsem rád, že mi potvrdil, že i on některá tato řešení vidí jako cestu správným směrem. Mám teď na mysli například vytvoření ve spolupráci s některými zeměmi severní Afriky jakýchsi záchytných bezpečnostních zón či ochranných zón, které by byly financovány z rozpočtu EU a kam by se mohli vracet případně ti, kterým nebude z objektivního důvodu udělena ochrana, udělen azyl. Bude to řešení patrně velmi nákladné. Na druhou stranu stále mnohem levnější nežli řešit situaci na samotném kontinentu Evropy.

To jsou všechno dle mého názoru strašně důležité věci a je naší povinností, a jsem tomu rád, že o nich budeme dnes na půdě Poslanecké sněmovny vést diskusi. Děkuji za pozornost. (Potlesk hostů na galerii.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegu Ženíškovi. Nyní se ptám, jestli Marek Černoch chce doplnit ten návrh, který byl podán. Ano, chce. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Černoch: Hezký večer, dámy a pánové, vážená vládo. Budu tady hovořit za celý poslanecký klub hnutí Úsvit.

Říkáme, že tato krize, která přichází v rámci nelegální imigrace, je dnes jeden z největších problémů, ne-li největší problém, který nejenom Českou republiku, ale celou Evropu ohrožuje. Je škoda, že ty odpovědi na otázky, které budeme dnes klást, nemohly dostat v řádné schůzi jako bod a že se kvůli tomu musí svolávat mimořádná schůze. Na druhé straně musím konstatovat, že vlastně je to lepší, protože mají možnost vystoupit poslanci, mají možnost říct, jaký na to mají názor. Mají možnost se k tomu vyjádřit. Pro mě je opravdu nepochopitelné, že při úterním hlasování někteří vládní poslanci, ať nemluvím globálně, někteří vládní poslanci, bohužel však většinově, náš návrh na tuto informaci svým hlasováním odmítli.

Jak už zde bylo řečeno, problém je obrovský. Do Řecka jen letos dorazilo po moři více než 42 tisíc běženců. Počet uprchlíků, kteří nelegálně připlouvají na řecké ostrovy, se od loňska zvýšil šestkrát. Podobně je na tom Itálie, kam za loňský rok přicestovalo více než 170 tisíc uprchlíků. A další statisíce uprchlíků do Evropy dorazí i příští rok, pokud tomu nezabráníme a pokud nepřijmeme opravdu reálné řešení.

Tento problém eskaluje. Je to vidět po celé Evropě. Není to už dnes otázka pouze jižní Evropy, Itálie, Řecka, je to dnes otázka států, jako je Francie, Německo, jako je Rakousko, jako v současné době, ve velmi krátké době, bude i Česká republika. Všechny státy na to reagují. Na hranicích s Itálií jsou ze strany Francie, Rakouska zaváděny přísné policejní kontroly. Uprchlíci proti těmto kontrolám dokonce protestují, protože se nemohou prý dostat dál. Rakouská ministryně vnitra v sobotu oficiálně oznámila, že její země nebude přijímat další uprchlíky. Alarmující je situace také v Německu, kde se zvýšila kontrola hranic kvůli zasedání summitu G7. Jen v Bavorsku bylo zkontrolováno 105 tisíc lidí, z toho 430 z nich dostalo zákaz vstupu do země a dalších 8 600 lidí vyšetřují pro porušení imigračních pravidel. Navíc bylo zadrženo 350 hledaných osob a policisté odhalili také pašeráky drog a pašeráky zbraní. V Sasku policie zkontrolovala na hranicích 110 tisíc lidí, na 60 jich musela dokonce zadržet. To jsou jen malé střípky z toho, co nás, pokud nepřijmeme usnesení, v blízké době čeká.

Zatím jsme slyšeli pouze, že vláda nepodpoří kvóty. Bohužel ten problém se nestal ze dne na den. Ten problém se táhne dlouhou dobu a v těch minulých měsících, minulých letech bylo neustálo ujišťováno, že k ničemu takovému nedojde, že nic takového se nestane. A v současné době je to zcela reálně na stole. Dokonce to došlo tak daleko, že někteří vládní poslanci v europarlamentu tento návrh kvóty podpořili.

Z citování z průzkumu STEM, který říká, že nelegální imigranty považuje za velké nebezpečí pro Českou republiku 71 %, islámských fundamentalistů se bojí 82 % dotázaných. Bohužel je to problém také médií, a veřejnoprávních médií, která v tomto směru informují absolutně neadekvátně a vytvářejí tím pádem také potom půdu k tomu, aby vznikaly různé skupiny extremistů - někdy extremistů, někdy lidí, kteří si vymýšlejí i ty příběhy a šíří je na sociálních sítích. Kdyby média, veřejnoprávní média, informovala tak, jak mají, tak by k této situaci nedocházelo.

Bohužel jsme byli dlouhé měsíce svědky nekonečných debat, diskusí v otázce uprchlictví. Byly to dva tábory, protichůdná tvrzení. Na jedné straně, že Evropa potřebuje imigranty, na druhé straně, že tito lidé nejdou do Evropy budovat lepší Evropu, ale naopak zničit naši kulturu a styl života. Tyto diskuse rozdělovaly a stále rozdělují.

Věci se však v této chvíli daly opravdu velmi rychle do pohybu a je potřeba konstatovat, že Evropa nedrží otěže těchto událostí ve svých rukou. Obrovský příliv nelegálních imigrantů zaplavuje kontinent a přišel čas, abychom my jako poslanci Parlamentu České republiky začali nazývat věci pravými jmény. Tato přílivová vlna není ničím jiným než invazí. V této chvíli se tato vlna šíří nejenom Evropou, ale i Českou republikou. Mezi uprchlíky jsou určitě lidé, kteří jsou potřební a kteří by se integrovali. Ale naše evropské bezpečnostní složky nejsou schopny tyto lidi oddělit od potenciálních, nebo dokonce skutečných radikálů, které na naše území vysílají různé organizace v čele s Islámským státem. Stačí si vzpomenout na incident, který se stal v Paříži, kdy za bílého dne teroristé vystříleli redakci satirického deníku a pak čtyři dny - čtyři dny - úspěšně unikali 90 tisícům ozbrojených mužů francouzské police a armády. Myslím, že to do značné míry ukázalo, jak nevýkonný a bezzubý je náš systém.

Diskuse o téhle té hrozbě by se měla vést a je vedena napříč politickým spektrem. Vzpomínám si na článek kolegyně Jermanové "Noha ve dveřích", který si myslím, že dneska dostává úplně jiný nádech, a to nádech, že už to není noha ve dveřích, ale že ty dveře jsou buď otevřené, nebo už se pomalu zavírají.

Pojďme na tom spolupracovat opravdu všichni. Nazývejme věci tak, jak jsou. Nazývejme je pravými jmény. Pojďme pracovat na tom, aby se neřešil důsledek, ale abychom nějakým způsobem byli schopni se tomu postavit ještě ve chvíli, kdy se tomu postavit dá. Není možné, aby o našich osudech a osudech Evropy rozhodovalo pár vyvolených jedinců, kteří nechtějí slyšet, neslyší hlasy občanů, nezajímá je to. Hledejme řešení společně s dalšími státy Evropské unie. Hledejme společné řešení tam, kde ten problém vzniká - Střední východ, Afrika, Blízký východ. Hledejme řešení, které odstraní příčinu těchto událostí, a ne následky. Přestaňme být politicky korektní. Začněme nazývat věci pravými jmény, protože přišel čas přijmout odpovědnost za svá slova, za své činy.

Odpovědně tímto prohlašuji, že je v zájmu občanů České republiky, v zájmu České republiky jako takové, v zájmu celé Evropy tvrdě zasáhnout proti invazi nelegálních - nelegálních - imigrantů, nastavit návratovou politiku, neudělat z agentur, které mají střežit vnější hranice Evropské unie, cestovní kanceláře, které odvážejí ilegální, nelegální imigranty do Evropské unie, odkud se pak mohou v rámci schengenského prostoru po celé Evropě pohybovat víceméně bez jakýchkoli problémů.

Rádi bychom, aby vláda České republiky předložila návrh opatření včetně opatření rozpočtových pro zajištění dlouhodobé ochrany státních hranic před nelegálními imigranty. Dále, aby vláda předložila návrh, jakým způsobem bude řešit případ, že by Evropská unie České republice povinné kvóty na přijímání uprchlíků nařídila, a také aby vláda České republiky Poslaneckou sněmovnu a občany pravidelně o této situaci informovala.

Děkuji. (Velký potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Marku Černochovi. Prosím o klid v Poslanecké sněmovně. Upozorním na dodržování pravidel i galerii, platí pro to pravidla pro návštěvníky a žádám ochrannou službu, aby klid zajistila.

Nyní žádám předsedu vlády České republiky pana Bohuslava Sobotku, aby přednesl zprávu vlády o řešení nelegální imigrace na území Evropské unie a České republiky, a potom jednotlivé ministry, tak jak, pane premiére, určíte. Slovo má předseda vlády České republiky Bohuslav Sobotka. Prosím.

 

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, už jsem se trošku obával, že Sněmovna začne projednávat a hlasovat o návrhu usnesení ještě dříve, než zazní zpráva, kterou opozice tak požadovala na jednání Poslanecké sněmovny. Jsem rád, že se mohu dostat ke slovu, protože mě přece jenom poněkud zmátlo, když jsem přišel do Sněmovny, viděl jsem na tabuli bod Informace předsedy vlády České republiky o řešení nelegální imigrace do Evropské unie a vystupovala paní poslankyně Němcová tady k této záležitosti.

Dovolte mi, vážený pane místopředsedo, vážení poslanci, vážené poslankyně, abych se nyní, tedy po tři čtvrtě hodině, mohl vyjádřit za vládu České republiky k této záležitosti.

Jsem přesvědčen, že Evropa je v tuto chvíli znovu na osudové křižovatce. Migrační krize, která je v tuto chvíli, vyžaduje velmi silnou spolupráci jednotlivých členských zemí Evropské unie. Tuhle krizi nemůže vyřešit žádná země samostatně. Žádná země ji není schopna zvládnout sama o sobě jenom nějakými svými opatřeními na národní úrovni. To je naprostá iluze.

Řešení krize vyžaduje také nezbytnou míru solidarity v rámci Evropské unie. Vyžaduje to také pevné vedení Evropské komise, protože je zřejmé, že je to právě Evropská komise, jejíž role byla posílena. Koneckonců také tím, že máme dneska stálého předsedu Rady Evropské unie, že máme stálou představitelku Evropské unie pro zahraniční politiku. Čili na základě minulých změn, ke kterým došlo v Unii, tak je do značné míry posíleno vedení Evropské unie a to nyní v tuto chvíli musí obstát. Musí být dostatečně pevné a musí být dostatečně rozhodné.

Bohužel do doby, než tahle krize vypukla, se nám nepodařilo v rámci Evropy vytvořit silnější pilíř společné zahraniční a společné obranné politiky. Myslím, že zejména v situaci, kterou zažíváme dnes ve vztahu k Ukrajině, ale i ve vztahu k té migrační krizi, která je minimálně stejně vážná jako to, co se odehrává na východě Evropy, a možná ještě vážnější, tak je myslím chyba, že Evropa nemá silnější a lépe zorganizovanou linii vlastní obranné politiky a že nemá silnější linii zahraniční politiky. Ještě se k tomu vrátím, až budu mluvit o jednotlivých aspektech a o možnostech řešení, která jsou před námi.

Proč je Evropa na osudové křižovatce? Mimo jiné proto, že situace v našem bezprostředním okolí se výrazně zhoršila. Snaha o export hodnot liberální demokracie do zemí, které mají velmi odlišnou historii, kulturu a náboženství, se v řadě případů tragicky nepovedla. Mezinárodní instituce, ať už je to OSN, OBSE, ale i organizace, kde jsme členy, jako je NATO nebo i Evropská unie, nebyly schopny zvládnout problémy širokého pásu, který se nachází na jih a na východ od Evropské unie. To se prostě nepovedlo. Čili v posledních letech jsme svědky výrazné destabilizace našeho okolí.

Evropská unie, když se dneska podíváte na mapu, a vím, že pan ministr vnitra Chovanec tady rozdal mapu, která ukazuje ta ohniska, ty země, ze kterých přichází a vychází migrační proud, o kterém tady budeme diskutovat, když se podíváte na tu mapu, tak Evropa tady vlastně zůstává jako určitý ostrov stability. Ostrov relativně vysoké životní úrovně. Místo, kde lidé mají šanci nejenom na bezpečnost, elementární bezpečnost, ale také na zajištění zdravotní péče a základní sociální zabezpečení. A nemůžeme se divit, že ostrov stability uprostřed znejistěné severní Afriky, uprostřed války na Blízkém východě, samozřejmě přitahuje pozornost lidí, kteří přemýšlejí o tom, jak stráví zbytek života. Jestli ho stráví uprostřed nejistoty, úpadku, rozkladu svých vlastních zemí, anebo jestli zkusí štěstí někde jinde.

Ukrajina. Její ekonomický propad. Válka na východě v Donbasu. Rozpad Sýrie. Občanská válka, která tam zuří. Rozpad Iráku. Faktický rozpad Iráku. Rozpad státních struktur v Somálsku. Situace v Mali. Boje s islámskými extremisty ve střední Africe. Rozpad Libye, kde zuří občanská válka. To je prostě jenom velmi stručný popis toho, co se odehrává v okolí Evropy. Já se k tomu ještě dostanu.

To, co se odehrává, má samozřejmě i vážné vnitřní důsledky. Když mluvím o tom, že Evropa je na křižovatce, tak samozřejmě řešení, která budeme volit, ovlivní i náladu, názory občanů, jak je budou v příštích letech uplatňovat i ve volbách. Máme demokratický systém. Evropa sama je založena na demokratických principech. A obávám se, že pokud Evropa zvolí špatné řešení - ještě se k tomu pak dostanu, já za součást špatného řešení kvóty pokládám - tak se obávám, že to bude jenom živá voda. Živá voda pro extremisty, živá voda pro xenofoby, pro okrajové proudy, které v konečném důsledku mohou zesílit do té míry, že vůbec rozloží Evropu, že zabrání jakémukoliv smysluplnému pokračování další evropské integrace. To si myslím, že je velký problém.

Samozřejmě vnitřní důsledky se projevují také tím, že v druhé, třetí generaci přistěhovalců z muslimského prostředí, z arabského světa, dochází k jejich radikalizaci. I v důsledku ideového kontaktu s Islámským státem. Potomci přistěhovalců ve druhé a třetí generací odcházejí bojovat do Iráku, odcházejí bojovat do Sýrie. Řada z nich se bude vracet do Evropy. Zažili jsme atentáty v Paříži. Čili to, co se odehrává, zvyšuje napětí uvnitř Evropy, nejenom politické, ale také bezpečnostní napětí. Ještě než dorazila migrační vlna, tak jenom připomínám obavy z terorismu, které se rozšířily zejména po brutálním atentátu v Paříži. Čili tohle všechno je věc, která výrazným způsobem komplikuje situaci v Evropě.

Abych doplnil ten obraz, tak si myslím, že je potřeba také připočíst velmi objektivně narušené vztahy mezi Evropou a Ruskem, ke kterým došlo v důsledku krize na Ukrajině. A jenom připomínám, že kooperace s Ruskem třeba na Blízkém východě nebo v severní Africe může být v řadě ohledů velmi důležitá. Ta spolupráce byla v důsledku krize na Ukrajině narušena a to samozřejmě může také znamenat určitá omezení pro náš manévrovací prostor.

Jak už jsem zmínil, nemyslím si, že lze tuto situaci podceňovat. Nemyslím si, že to je otázka jenom několika příštích měsíců, že se to přežene a za několik měsíců bude tady jiné téma. Myslím si, že to je otázka několika let, možná i řady let. Myslím si, že to změní Evropu, že to změní evropskou politiku. A teď je na nás, abychom jako Česká republika působili směrem, o kterém jsme přesvědčeni, že Evropě pomůže.

Dovolte mi, abych se tedy podrobně vyjádřil k té situaci, abych se pokusil zareagovat i na některé připomínky, které zde už předem zazněly v rámci vystoupení zástupců klubů, které svolaly tuto schůzi. A začnu u toho, co se vlastně odehrává.

Nejvýznamnější, a teď mluvíme o migraci, migranti do zemí Evropské unie směřují hned několika silnými proudy. Nejvýznamnější je centrální středomořská trasa. Potom západobalkánská trasa a východní středomořská trasa. V roce 2014 využilo centrální středomořskou trasu 170 tis. běženců, což činilo nárůst 270 % oproti roku 2013. Za prvních pět měsíců letošního roku dorazilo k italským hranicím 47 tis. uprchlíků. Jednalo se zejména o lidi z Eritreje, Somálska a další obyvatele subsaharské Afriky. Pokud jde o západobalkánskou trasu, směřovalo loni do Evropské unie 37 tis. běženců, což znamenalo takřka 90% nárůst oproti roku 2013. Jenom letos překročilo hranice v tomto regionu přes 50 tis. migrantů, především lidí z Kosova, Afghánců a Syřanů. Z této trasy se momentálně stává hlavní migrační proud. Pokud jde o východní středomořskou trasu, ta zaznamenala v roce 2014 přes 50 tis. nelegálních překročení hranic. Jenom letos ale tudy už prošlo 47 tis. běženců, zejména lidí ze Sýrie a Afghánistánu. Uvedené statistiky a obzvlášť jejich rapidně vzrůstající trend jsou alarmující a přirozeně nemohou nechat Evropu jen pasivně přihlížet dalšímu vývoji.

Jak je patrné ze spektra národností, které do Evropy nejčastěji směřují, jako hlavní příčinu uvedených migračních toků je nutno označit množství konfliktů, které probíhají v našem okolí. Když se dnes bavíme o uprchlících, bavíme se o migraci. Myslím, že se bavíme především o následcích a často zapomínáme na to, co stálo na začátku. Situace v severní Africe a na Blízkém východě se stala velmi nepřehlednou a komplikovanou. Pro většinu z nás je velmi obtížné se v ní orientovat a dopátrat se kořenů této politické, bezpečnostní a humanitární tragédie. Proto mi, vážené poslankyně a vážení poslanci, dovolte nejprve malou exkurzi k tomu, co vedlo k destabilizaci této části světa, protože si myslím, že bez znalosti příčin lze následky řešit jen velmi těžko.

Dne 17. prosince 2010 se v Tunisku upálil mladý pouliční prodejce, který svým zoufalým činem protestoval proti šikaně policie a státních úřadů. Probudil tím dlouho potlačované frustrace svých spoluobčanů. Vysoká nezaměstnanost, korupce, špatné životní podmínky vehnaly do ulic statisíce Tunisanů, kteří svým tlakem donutili odstoupit tamního dlouholetého prezidenta bin Alího. Tehdejší protesty v Tunisku zahájily vlnu sociálních a politických nepokojů, které se postupně přelily do Egypta, přelily se do Libye, Sýrie a také dalších arabských zemí. Arabské jaro tehdy zasáhlo velkou část oblastí, které dnes jsou zdrojem této migrační vlny. A arabské jaro zasáhlo také svět do značné míry nepřipravený. Přestože existovaly předpovědi, že ty autoritářské režimy, které v tomto regionu dlouho působily, dříve nebo později padnou, neexistovala strategie - a neměla ji podle mého názoru ani Evropa a neměly ji ani Spojené státy - na základě které bychom mohli efektivně jednat. Zatímco Tunisku demonstrace přinesly svobodné volby a vznik demokratické vlády, tak v ostatních zemích už průběh nebyl a ani dnes není nijak optimistický.

V Libyi střet opozice a diktátorského režimu Kaddáfího vyústil v krvavé boje, při nichž zemřely tisíce lidí. Jenom připomínám, že v březnu roku 2011 koalice Spojených států, Francie a Velké Británie zasáhla proti prorežimním silám, a usnadnila tak vítězství tamější opozice. Jenomže vítězství opozice v Libyi nevedlo k tomu, že by se Libye vydala na cestu stabilizace a demokratizace. Libye je dnes zmítaná občanskou válkou, je tam několik znesvářených frakcí, je tam dvojvládí, rozpadl se státní aparát, byly narušeny základní funkce státu. Mezinárodní společenství se snaží vyjednat příměří, snaží se organizovat rozhovory, ale ty zatím bohužel nevedly k žádnému reálnému výsledku.

Ještě komplikovanější a tragičtější je situace v Sýrii. Zde byly před čtyřmi lety poklidné protirežimní protesty prezidentem Bašírem tvrdě potlačeny. Vedlo to k ozbrojenému povstání. Z Iráku se do Sýrie přesunuly militantní skupiny džihádistů, které začaly bojovat nejenom proti Asadovu režimu, ale také proti části syrské opozice. Čili dnes máme v Sýrii občanskou válku několika znesvářených skupin.

Podívejme se na Irák. Islámský stát obsadil přes třetinu syrského území a obsadil také významnou část Iráku. Z Iráku v roce 2011 odešla americká armáda a přechod země k demokracii do značné míry rovněž ztroskotal. Ztroskotal na nepřátelství jednotlivých náboženských sekt. Vznikla skupina Islámský stát, která v červnu roku 2014 velmi rychle převzala moc nad velkou částí západního a severního Iráku. Když se dnes podíváte na Irák, tak Irák směřuje spíše k rozpadu než k čemukoliv jinému.

To je velmi stručný a letmý popis toho, co se odehrávalo v minulých letech na jih a jihovýchod od schengenských hranic Evropské unie. Já myslím, že po tom, co se tam odehrálo, se nikdo nemůže divit tomu, že dochází k této vážné situaci a že stále více lidí se snaží z tohoto regionu dostat do míst, která jsou více stabilní.

Evropská unie a Česká republika, jak už jsem zmínil, v posledních letech nestály stranou. Snažili jsme se přispívat ke stabilizaci tohoto regionu. Poskytovali jsme humanitární asistenci, poskytovali jsme rozvojovou pomoc, ale samozřejmě ty investice, které byly realizovány ať ze strany nás, nebo dalších zemí, zatím k pozitivnímu výsledku nevedly.

Pokud jde o postup Evropské unie. V reakci na tragické události ve Středozemním moři, které souvisely s tím, že ten původní silný migrační proud, který směřoval do Evropy z Afriky, byl spojen s transporty po moři, které byly realizovány na lodích, které velmi často nebyly schopny v pořádku dospět k italským břehům, tak došlo k celé řadě tragédií, které si vyžádaly velké množství lidských životů.

V reakci na tyto tragické události ve Středozemním moři se 23. dubna letošního roku v Bruselu uskutečnilo mimořádné zasedání Evropské rady a myslím si, že to mimořádné zasedání Evropské rady v zásadě ohraničuje období, kdy se téma migrace stává zásadním a klíčovým tématem z pohledu fungování Evropské unie. Cílem jednání Evropské rady v dubnu bylo nalézt účinnou odpověď Unie a členských států na aktuální migrační krizi. Hlavy států a vlád tehdy přijaly společné prohlášení, v němž schválily konkrétní kroky ve čtyřech oblastech. První oblastí je záchrana lidských životů na moři, a to především posílením operace Triton a Poseidon a rozšířením pátracích a záchranných akcí v rámci mandátu agentury Frontex. Za druhé tím cílem byl boj proti obchodníkům s lidmi a proti kriminálním aspektům migrace, kde Evropská rada rozhodla o záměru konkretizovat úsilí vedoucí k identifikaci a ničení plavidel, která pašeráci používají. Za třetí, jako cíl byla definována prevence nelegálních migračních toků, kde je klíčová spolupráce se třetími zeměmi. A za čtvrté, posílení solidarity a odpovědnosti uvnitř Evropské unie.

Evropská rada v rámci posledního uvedeného bodu zavázala členské státy k účinnější koordinaci přesídlování s možností mimořádné relokace, avšak na čistě dobrovolné bázi, a to bez jakékoli kvantifikace. Česká republika tehdy přivítala svolání mimořádné schůzky Evropské rady, podpořila přijetí společného prohlášení s tím, že na tomto jednání jsem jako předseda vlády České republiky zdůraznil zájem České republiky na zachování principu dobrovolnosti při přijímání uprchlíků.

Na současnou situaci reagovala i Evropská komise. Evropská komise 13. května zveřejnila sdělení nazvané Evropský program pro migraci. V něm představila svou vizi dalšího fungování migračních politik Evropské unie, to znamená okamžité řešení situace a také strategický přístup k migraci. Program konkretizovala komise 27. května, když předložila návrh na spuštění nouzového relokačního systému dle článku 78 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie. Relokováno by mělo být 24 tisíc žadatelů o azyl z Itálie a 16 tisíc žadatelů o azyl z Řecka. V obou případech by se mělo jednat o občany Sýrie a Eritreje. Na Českou republiku by podle tohoto návrhu Evropské komise připadlo 3,32 % z celkového počtu relokací, tj. 797 osob z Itálie, resp. 531 osob z Řecka. Celkem by tak Česká republika na základě návrhu Evropské komise měla přijmout 1 328 relokovaných osob. Téhož dne také zveřejnila Evropská komise i doporučení k mechanismu na přesídlení 20 tis. uprchlíků do členských států Evropské unie, kde na Českou republiku připadá 525 osob.

Oba mechanismy, které navrhla Evropská komise, vycházejí z redistribučního klíče, který je vytvořen poměrně na základě těchto kritérií: 40 % tvoří velikost populace, 40 % tvoří hrubý domácí produkt, počet žádostí o azyl či přesídlení osob na milion obyvatel v období 2010 až 2014 tvoří 10 % a míra nezaměstnanosti 10 % tohoto kritéria. Zatímco přesídlovací mechanismus má v návrhu Komise formu doporučení a je dobrovolný, u relokací se v případě jejich ustavení má jednat o schéma s povinným zapojením všech členských států Evropské unie, včetně České republiky.

Jsem přesvědčen o tom, že tímto návrhem, který jsem vám právě popsal, Evropská komise nerespektuje závěry mimořádného dubnového zasedání Evropské rady, protože na tomto zasedání se členské státy shodly na dobrovolnosti přerozdělovacích mechanismů. Takovýto postup Evropské komise je pro Českou republiku neakceptovatelný a může představovat rovněž nebezpečný precedent do budoucna. Je totiž otázkou, proč se má scházet Evropská rada na úrovni demokraticky zvolených představitelů členských zemí a přijímat závěry, když tyto závěry Evropská komise nerespektuje. Připomínám, že mandát Evropské komise je odvozen jak od Evropské rady, tak od Evropského parlamentu. Evropská komise by tudíž měla respektovat závěry Evropské rady. To, že tu existuje takto velká diferenciace, je pro Českou republiku nepřijatelný postup Evropské komise.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, vláda České republiky se migrační problematice intenzivně věnuje. Pokud jde o ten nejvíce diskutovaný návrh Komise, tedy přerozdělovací mechanismy, je pozice vlády České republiky jasná. Odmítáme systém kvót pro přerozdělování migrantů a povinné zapojení členských zemí do schémat navržených Evropskou komisí. Trváme na tom, že to musí být národní vlády, které mají mít šanci kontrolovat migrační toky do svých zemí a regulovat je s ohledem na ekonomickou, sociální a bezpečnostní situaci. Neregulované migrační toky, pokud trvají příliš dlouho, mohou rozložit jakýkoli státní mechanismus a jakýkoli sociální systém. Stanovisko naší vlády je takové, že do navrhovaného evropského programu na relokaci se Česká republika zapojí jen v případě, že se bude jednat o dobrovolné schéma. V opačném případě nemůže Česká republika tento návrh Evropské komise podpořit.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, současně je potřeba si uvědomit, že tváří v tvář humanitární a imigrační krizi nevystačíme pouze s tím, že bychom odmítli tento návrh Evropské komise. Na podporu svého stanoviska, tedy zachování dobrovolnosti mechanismů, budeme na zasedání Evropské rady příští týden připraveni jednat o možnostech posílení solidárních aktivit České republiky. Budeme připraveni v jednání deklarovat ochotu, ovšem s tím, a na to kladu důraz, samostatně a dobrovolně mimo navržený program. Pokud jde o konkrétní formu bilaterální spolupráce s Itálií, s Řeckem nebo s Německem či Rakouskem, musí to být otázka našeho národního rozhodnutí. Takovýto přístup je v souladu s dlouhodobým postojem České republiky. My se snažíme dlouhodobě solidárně působit a zmírňovat následky migrační krize. My jsme přijali v uplynulých letech řadu opatření, která cílí na efektivní podporu a rozvoj třetích zemí, které jsou zdrojovými a tranzitními zeměmi migrace. Jejich účelem je jejich stabilizace a další rozvoj. V lednu tohoto roku naše vláda schválila program na pomoc uprchlíkům v regionech původu, na který bude uvolněno sto milionů korun ročně. Pro rok 2015 je převážně prioritou region Blízkého východu v souvislosti s humanitární krizí v Sýrii. Předpokládáme, že tento projekt bude každoročně obnovován, podle vývoje situace bude také možné modifikovat částku, kterou na stabilizaci v těchto regionech poskytneme.

Chci také připomenout, že Česká republika se zapojuje do společných evropských programů rozvoje a ochrany ve třetích zemích. V roce 2014 jsme se zapojili do realizace programu pro Blízký východ v oblasti Jordánska a také v Libanonu a v Iráku. Poskytli jsme naprosto konkrétní finanční příspěvky a v letošním roce se také zapojíme do programu pro severní Afriku. Od roku 2008 se také Česká republika dobrovolně zapojuje do přesídlovacích aktivit prostřednictvím koncepce národního přesídlovacího programu. Chci připomenout, že v roce 2015 jsme se rozhodli pro dobrovolné přesídlení 15 syrských rodin se zraněnými nebo nemocnými dětmi z Jordánska. Celkem půjde o 70 osob.

Mezi naše další solidární aktivity patří stipendijní program vlády pro 20 syrských uprchlíků z Jordánska na českých veřejných vysokých školách. Chci připomenout průběžnou humanitární pomoc uprchlíkům a vnitřně vysídleným osobám v důsledku konfliktů a velkých katastrof. A chci také připomenout program MEDEVAC, v jehož rámci vysílá Česká republika pravidelně do regionů, které se potýkají s velkými migračními vlnami, lékařské týmy pro léčbu nemocných uprchlíků na místě.

Jsme země, která je solidární, jsme země, která pomáhá, a chci jasně deklarovat, že jsme také země, která pomáhat bude. Ale naším cílem je nastavit systém podpory a pomoci takovým způsobem, abychom řešili příčiny migrace, ne abychom pouze reagovali na její důsledky. Takto je zatím nastavena naše imigrační politika a v rámci Evropy chceme debatovat o tom, aby takto byla primárně nastavena i politika Evropské unie.

Řada otázek, které zde zazněly, se týkaly politiky azylu. Chtěl bych se stručně o těchto pravidlech nyní zmínit. Česká republika se jako člen Evropské unie mimo jiné zavázala ke spolupráci v oblasti azylu a uprchlictví a v souladu s těmito závazky se musíme zabývat každou žádostí o azyl, kterou obdržíme. Česká republika si tak stejně jako kterýkoliv jiný stát Evropské unie nemůže vybírat osoby, jejichž žádosti bude posuzovat. Povinnost poskytnout mezinárodní ochranu vyplývá i z čl. 43 naší Listiny základních práv a svobod. Nicméně pravidla pro přiznání národního statusu azylanta si každý stát určuje sám. Základním právním předpisem u nás je zákon o azylu, zákon o dočasné ochraně cizinců. Česká republika dnes sice není primární cílovou zemí pro cizince z třetích zemí, musí však reagovat na možné zvýšené vlny uprchlických toků do České republiky.

Imigrace a příliv žadatelů o azyl má i důležitý bezpečnostní aspekt. Při přijímání uprchlíků je nezbytné klást důraz na minimalizaci bezpečnostních rizik. S ohledem na události posledních měsíců Ministerstvo vnitra jako reakci na zhoršující se situaci a jako snahu dostát svým unijním závazkům předložilo návrh vyhlášky, kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců. Problémem je, že v současnosti stoupá počet uprchlíků žádajících o politický azyl. Členské státy mají jednak omezené kapacity a jednak celková integrace těchto lidí je náročnější než přijetí legálních migrantů, kteří do cílové země přicházejí dobrovolně z ekonomických důvodů. Jedním z cílů legální migrace je podporovat právě migraci ekonomickou, tj. přivést do České republiky kvalifikované zahraniční pracovníky, kteří jsou schopni přispívat k rozvoji ekonomiky. Tady je naším zájmem, a to musím říci, že je součástí politiky vlády, aby k nám přicházeli zejména lidé ze zemí, které jsou kulturně a nábožensky blízké, kteří mají šanci na dobrou a bezproblémovou integraci. Naší prioritou v této oblasti je minimalizovat nelegální migraci a zároveň zřetelně rozlišovat osoby, které splňují podmínky pro udělení mezinárodní ochrany. Je potřeba tyto lidi, kteří splňují podmínky pro udělení politického azylu, oddělovat od čistě ekonomických migrantů. Političtí uprchlíci musí mít šanci na to, aby se u nás dočkali pomoci. U ekonomických migrantů je vždycky nutno respektovat možnosti a situaci jednotlivých zemí. Na ekonomickou migraci nejsou žádná zaručená práva.

Ještě mi tedy dovolte, abych se vyjádřil k pozici České republiky, k opatřením, která jsou navrhována v rámci reakce na současnou migrační situaci. Česká republika prosazuje geografickou vyváženost opatření v rámci migrace. Upozorňujeme také na fakt, že je potřeba řešit situaci nejenom ve Středozemním moři, ale i v dalších krizových oblastech. Není možné zapomínat na situaci na Ukrajině, která se ekonomicky výrazně v posledních letech zhoršila. Není možné zapomínat na situaci na západním Balkánu, kde v některých zemích také cítíme relativně silnou nestabilitu. Dalším klíčovým prvkem strategického přístupu Evropské unie musí být efektivní správa vnějších hranic a posílení jejich ochrany. Současná krizová situace reálně ohrožuje fungování schengenského prostoru. Objevují se myšlenky, které prosazují revizi Schengenu. Česká republika by měla své další kroky podřídit tomu, aby byl volný pohyb osob v rámci Evropské unie zachován v plném rozsahu, neboť se jedná o klíčový princip, který rovněž velmi kladně vnímá i naše veřejnost. Lepší fungování vnějších hranic, nebo lépe řečeno alespoň nějaké fungování vnějších hranic, protože myslím si, že fungování vnějších hranic se v tuto chvíli v Itálii a v Řecku do značné míry zhroutilo, alespoň nějaké fungování vnějších hranic by nám v tomto směru mělo výrazně pomoci.

Chci zdůraznit, že Evropská unie nemůže dlouhodobě fungovat bez toho, aby byla schopna zajistit ochranu svých hranic. Bohužel v Řecku a v Itálii se tato ochrana do značné míry zhroutila. Zhroutila se pod tlakem kampaně organizované obchodníky s lidmi a zhroutila se pod tlakem destabilizace zemí, které leží v bezprostřední blízkosti Evropské unie. Takový stav ochrany hranice je pro dlouhodobé fungování schengenského systému nepřijatelný a nemožný. Já se domnívám, že pokud nedojde k tomu, že budou dodržována pravidla v celém rozsahu schengenského prostoru, tak to dříve nebo později může vést k tomu, že se schengenský prostor zhroutí.

To, co je důležité, také je, aby Evropská unie a jednotlivé státy nepodcenily kriminální aspekty toho, co zažíváme. Kriminální aspekty, protože tady jde velmi často také o byznys. Proto je důležité, aby existovala posílená spolupráce policií, resortů spravedlnosti v jednotlivých zemích v boji proti převaděčům, proti obchodníkům s lidmi. Ty sítě zasahují velkou část Evropy. Nejsou to jenom sítě organizované v Libyii, ale jsou to také sítě organizované dneska už v Itálii nebo na západním Balkáně a je důležité, aby tady existovala koordinovaná spolupráce v boji proti těm, kdo si z migrace udělali výnosný, velmi výnosný a jednoduchý obchod.

Evropská unie musí přehodnotit současnou návratovou praxi. Buď návratová praxe neexistuje vůbec, anebo je neefektivní. Do Evropy přitom přichází mnoho uprchlíků, jejichž žádost o azyl není motivována bezprostřední potřebou ochrany, ale přístupem k životní úrovni a k sociálním výhodám v některých členských státech. Proto říkám, je důležité, aby každý stát byl schopen regulovat ekonomickou migraci.

Pokud jde o už zmíněné přesídlovací nebo relokační mechanismy. Jak už jsem zmínil, trváme na tom, aby zůstaly na dobrovolné bázi. Není to řešení příčiny, ale následku. Kvóty mohou zapůsobit paradoxně jako pozvánka do EU a jako povzbuzení organizovaného zločinu převaděčů. Jsem přesvědčen o tom, že problémy afrických a blízkovýchodních zemí jednoduše nelze řešit tím, že jejich obyvatelstvo nebo jejich aktivnější elity se přestěhují, přesunou hromadně do Evropské unie. V těchto zemích takový exodus nutně povede k jejich další degradaci, k jejich dalšímu zaostávání, což jen dále roztočí migrační spirálu. Navrhované kvóty jsou proto nesystémovým krokem. Nepřinesou řešení migračního tlaku, přinesou jeho rozptýlení, které sice možná uleví některým členským státům, což ale může být pouze iluze, protože pokud budou kvóty využity pro země, které nejsou hlavními cíli pro migraci, tak tito lidé v nich nezůstanou a budou stejně směřovat do zemí, které poskytují mnohem větší sociální výhody. Vytvoří se ovšem neočekávaný tlak na kapacity dalších členských států včetně České republiky.

Vysoký a neočekávaný přísun migrantů do Evropy může dále vyvolat nárůst antagonismu podle etnického a náboženského klíče.

Nesmíme zapomínat na to, že navrhovaný systém přerozdělování v rámci současných společných pravidel nezabrání v žádném případě tomu, aby lidé, kteří získají azyl na základě relokace, nesměřovali do úplně jiných států, než ve kterých tento azyl získali. Česká republika se v žádném případě nezříká své solidární odpovědnosti. Já myslím, že to je patrné z výčtu opatření, která jsme už udělali. Pomáhali jsme a jsme ochotni pomáhat na dobrovolné bázi. Jsme si moc dobře vědomi toho, že nemůžeme zavírat oči před realitou. Musíme odmítnout šíření nenávisti proti uprchlíkům, protože to velmi často může být jenom munice ve snaze získat na tom nějaké politické body, ale současně nelze založit přerozdělovací systém, který přinese ještě horší následky.

Jaká může být cesta vpřed? Jsme přesvědčeni o tom, že je důležité unijní debatu vrátit do racionální roviny. Je potřeba vyvážit princip solidarity a odpovědnosti, je potřeba nabídnout věrohodnou alternativu, a to nejen zemím, které v tuto chvíli jsou zatíženy migračními toky, ale i zemím, které jsou dnes zdroji těchto migračních vln.

Chci také zmínit fakt, že i na základě změn, které se odehrály v okolí Evropy, i na základě probíhajících změn na našem trhu práce vláda připravuje novou strategii migrační politiky a předpokládám, že i tato strategie migrační politiky bude předmětem široké diskuse, tak jako koneckonců byla i strategie zahraniční politiky a strategie politiky bezpečnostní.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, chci vás ujistit, že vláda České republiky bude na jednání Evropské rady zaujímat postoj, který je v souladu s doporučením výboru Poslanecké sněmovny pro evropské záležitosti. Tak jak jsem se mohl seznámit s návrhem usnesení, který je připraven pro dnešní jednání Poslanecké sněmovny, vláda je připravena pohybovat se v rámci stanoviska Poslanecké sněmovny, pokud tento návrh bude schválen. Nicméně chci upozornit na to, že to příští jednání Evropské rady nepochybně bude důležité, ale rozhodně to nebude poslední jednání Evropské rady, na kterém bychom se zabývali touto otázkou. Proto navrhuji, aby vláda zůstala s parlamentem v intenzivním kontaktu, zejména prostřednictvím výboru pro evropské záležitosti, kde by se měly projednávat informace o tom, jak postupuje vláda v této záležitosti ve vztahu k návrhům a pravidlům Evropské unie, a samozřejmě v případě, že dojde k nějaké výrazné změně pravidel na evropské úrovni, tak jsem připraven parlament informovat a jsem připraven také informovat o krocích, které vláda v reakci na eventuální úpravu pravidel Evropské unie zvolí.

Tolik tedy zpráva, kterou jsem předložil na základě žádosti poslaneckých klubů, které iniciovaly tuto schůzi Poslanecké sněmovny. Děkuji. (Potlesk.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji panu premiérovi a prosím k mikrofonu pana ministra Chovance. Prosím, máte slovo.

 

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, Ministerstvo vnitra pro dnešní jednání připravilo podkladový materiál, kde je spousta důležitých informací pro vaši orientaci. Jsou tam některá čísla, která provázejí migrační politiku, a mnohé tady řekl pan premiér. Dovolte mi tedy jenom pár poznámek, a hlavně abych vás informoval o zasedání ministrů vnitra v rámci Evropské unie, které zasedalo v Lucemburku.

Chtěl bych tady připomenout, že to byla vláda Bohuslava Sobotky, která jako první svým usnesením reagovala na kvóty. Bylo to v době, kdy se o kvótách mluvilo v kuloárech v Bruselu, mluvilo se o nich velmi opatrně. Já jsem tehdy zmiňoval, že variantou pro zavedení kvót v České republice je i referendum. Už tehdy česká vláda reagovala a naši evropští partneři věděli od nás ještě v době, než formulovali svoji pozici, tedy k takzvaným povinným kvótám, že pozice české vlády je v této věci zamítavá. My jsme kontinuální. My té Evropě říkáme stále stejný vzkaz. Když jsem byl na zasedání ministrů vnitra v Lucemburku, tak ten vzkaz od nás byl jednoduchý. My jsme připraveni pomáhat, my jsme solidární, na našem území přijímáme uprchlíky. Za loňský rok o mezinárodní ochranu požádalo přes 1 200 osob, 370 mezinárodní ochranu dostalo. Prošly standardní evropskou procedurou, evropskou legislativou a byl jim udělen pobytový azyl. My nejsme uzavřenou zemí. Na druhou stranu jsme jasně deklarovali, že bychom byli rádi, aby ten vzkaz byl vícesměrný.

První jednoznačný vzkaz veřejnosti v členských zemích: otázka migrace je i otázkou vnitřní bezpečnosti. To je otázka, kterou bereme velmi vážně, nechceme ji a nebudeme podceňovat. Druhý je vzkaz zločincům. My jsme v současné době v regulérním střetu, v regulérní válce s mafií, která sem pašuje lidi, pašuje za úplatu, a my čelíme důsledkům činnosti těchto kriminálních živlů. To je druhý vzkaz. Ten vzkaz pro ně je jednoduchý. Budeme potápět vaše lodě, budeme hledat peníze, které z toho máte a máte je uloženy v evropských bankách, budeme je zabavovat a prostě a jednoduše vám nedáme pokoj. To, co děláte, neschvalujeme, to, co děláte, budeme trestat. To je druhý vzkaz. Třetí vzkaz musí Evropa jasně vyslat migrantům, kteří přicházejí na evropský kontinent bez toho, aby měli šanci získat azyl. Šedesát procent stávajících migrantů jsou ti, kteří nemají podle evropského práva nárok na získání azylu. Jim musíme jasně vzkázat, že nemají šanci se v té Evropě udržet, že je budeme vracet. Má to několik doprovodných otázek a to je změna legislativy Evropské unie. I o tom jsme debatovali, i tam chceme případné změny. Není možné, aby se nám opravdu nedařilo v rámci readmise, v rámci návratů vracet migranty, kteří jsou jednoznačně ekonomickými migranty.

Další debatou, kterou jsme vedli, je debata, že se hovoří o příchozích z Řecka, hovoří se o příchozích z Itálie, už se málo hovoří o tom, že vznikla nová cesta přes Maďarsko. Přes Maďarsko do Evropy přišlo za loňský rok 55 tisíc běženců. Část z nich byli kosovští Albánci, ale už tam byli občané Sýrie, už tam byli občané Iráku. I tam se vytvořil nový proud. Maďarsko na to dnes reaguje stavbou plotu. Samozřejmě je potřeba debatovat s tranzitními zeměmi, s Nigérií. V Libyi velice složitě budeme s někým debatovat. A na tomto plénu, když si vzpomenete, jsem zhruba před čtyřmi měsíci po schůzce s kurdským ministrem vnitra v rámci interpelací informoval Sněmovnu o tom, jaký je stav v Kurdistánu. Ani o tom se moc nehovoří. Kurdská autonomní oblast je jednou z posledních vojenských entit, která se brání Islámskému státu. Mezi spojencem NATO Tureckem a Islámským státem je tato autonomní kurdská oblast. Kurdistán v současné době má čtyři a půl milionu obyvatel a v té době měl 1,4 milionu běženců na svém území.

Také jsem našim partnerům v Evropské unii, ministrům vnitra, říkal, že dnes na světě je přes 3 miliardy lidí, kteří trpí chudobou. Ta Evropa nemá šanci je prostě a jednoduše všechny přijmout. To znamená, jsme připraveni pomáhat těm, kteří potřebují mezinárodní ochranu, těm, kterým hrozí smrt, ale ne těm, kteří přicházejí za bohatými sociálními systémy našich sousedů. Protože toky, které dneska jdou přes Maďarsko, a to jsou ti kosovští Albánci primárně, když se bavíte s našimi partnery v Kosovu, dejme tomu s ministrem vnitra nebo s jinými členy vlády, a ptáte se, proč z poměrně bezpečného Kosova ti lidé přicházejí do Evropy, do Evropské unie, oni říkají: to je jednoznačně problém velmi bohatých sociálních systémů, které poskytují Německo, Rakousko a další země.

V otázkách, které tady padly - schengenská hranice. Říkal jsem ministrům vnitra, že jsme ze státu, který zažil diktaturu, že pro nás svoboda pohybu je vysoká hodnota, jedna z nejvyšších. Že velice neradi pozorujeme debatu o tom, že by Schengen měl skončit, měl se demontovat, a že velice neradi a usilovně se budeme především bránit demontáži Dublinu. To je to, po čem dnes volá Itálie a Řecko, aby skončil dublinský systém. Ten dublinský systém znamená, že migrant, který přijde na území Evropské unie, se má registrovat v první zemi, kam vstoupí. Pokud by skončil Dublin, nemůžeme tak jako dnes ty migranty vracet do zemí, odkud k nám přišli, ať už je to Rakousko, ať už je to Německo, ať jsou to jiné státy. Pro nás i Dublin má vysokou hodnotu. To je debata, kterou jsme tam vedli. My jsme legitimně dali náš postoj, ten postoj je v tom rozsahu, jak jsem vám tady teď říkal, byl přesně v kontextu mandátu, který jsem dostal od vlády, abych tam prezentoval.

Co se týká možnosti zvýšení ostrahy České republiky, já jsem předevčírem jednal s policejním prezidentem, včera a dnes šly pokyny krajským ředitelům a začínáme zvyšovat ne ostrahu hranice, ale zvyšovat intenzitu kontrol ve vlacích, které přijíždějí z Maďarska, na některých vybraných komunikacích a silnicích v příhraničních oblastech. Nebudu specifikovat na kterých, protože nechci napovídat těm, kteří by je chtěli využít. Ale vězte, že česká policie v současné době zvýšila intenzitu kontrol právě proto, abychom reagovali na situaci, která vznikla na území Rakouska, Maďarska a dalších zemí. Když se podíváte na krátkodobé omezení a zvýšení kontrol na hranici mezi Německem a Rakouskem a Německem a Českou republikou, to bylo v souvislosti se summitem G7, tak toto krátkodobé opatření mělo výrazný vliv na migrační situaci v Rakousku a Maďarsku.

Jasně se ukazuje, že pokud se omezí v kterémkoliv členském státě volný pohyb přes jeho vnitřní hranici, tak to znamená dopady na okolní země. My se obáváme, že pokud bychom řekli povinným kvótám ano, že to bude pozvánka pro to, aby přijížděli další lidé, další migranti, a že jestli dnes chceme zamezit tomu, aby se nám topili lidé na lodích ve Středozemním moři, že to je právě pozvánka pro to, aby těch lodí bylo víc. Proto se tomu bráníme.

My nejsme xenofobové. V České republice žije velká spousta cizinců. Na druhou stranu prostě musíme bránit také své zájmy. Naše zájmy jsou určitě ty, aby se nám tady (nesrozumitelné) extrémní hnutí. I to jsou některé otázky, které zmiňuje dejme tomu ÚOOZ ve své zprávě směrem k migraci.

Takže určitě pomáhat těm, co to potřebují v rámci evropských hodnot, ale chránit i naše zájmy a vnitřní bezpečnost. To je to, o čem jsme hovořili v Lucemburku.

Ještě jedna poslední otázka směrem k paní kolegyni Němcové prostřednictvím paní předsedající. Ta debata na Hradě byla primárně vyvolána diskusí s panem prezidentem o zavedení určitých opatření ke zvýšení bezpečnosti Pražského hradu a debata k migraci byla doplňková. Takže to nebylo tom, že bych šel informovat pana prezidenta a vás informovat nechtěl. Byla to doplňková debata, která vznikla na základě pozvánky pana prezidenta k tématu posílení ostrahy Pražského hradu před případným útokem.

Děkuji za pozornost a jsem připraven dál odpovídat na dnešní schůzi. (Potlesk z celého sálu.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji panu ministrovi a prosím k mikrofonu pana ministra zahraničních věcí Lubomíra Zaorálka. Pane ministře, máte slovo.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Ano, děkuji. Přeji vám dobrý večer. Vlastně bylo poměrně mnoho řečeno, tak mi dovolte, abych řekl spíše něco, co by se týkalo toho, co tady nepadlo a co se týká zahraničněpolitického rozměru.

Otázka, která pravděpodobně napadá hodně lidí, je, kdy to skončí, nebo jak to zastavíme a jestli to lze zastavit. Když si tedy položíte otázku, jak to zastavit, tak se nutně budete dívat, kde jsou zdroje, kde je ten kořen problému a jestli s ním nemůžeme něco udělat. Ono se to obecně říká, protože se samozřejmě řekne - musíme se věnovat příčinám a angažovat se v těch zemích, které jsou zdrojem problémů. A já právě jenom ve svém vystoupení chci trochu ukázat, proč se s těmi zdroji tak snadno nevypořádáme, protože ten problém je založen poměrně hluboko.

Já se teď odmyslím od toho, že ve zprávě nebo v návrhu Evropské komise jsme kritizovali, v dopise, který jsme napsali společně se Slováky, Maďary a Slovinci, že ten návrh není zeměpisně vyvážený, takže jsme upozorňovali na to, že problém migrace není spojen jenom s jihem, že je spojen také konkrétně se západním Balkánem, o tom tady ale už mluvil premiér i ministr vnitra, a také na to, že je spojen potenciálně i s Ukrajinou, kde je skoro jeden a půl (milionu?) přesídlenců, kteří ve chvíli, kdy by jim ukrajinská vláda přestala vyplácet příspěvky, tak se mohou třeba také dát do pohybu. A to je něco, na co je také třeba myslet.

Kromě toho, že je třeba si to uvědomit zeměpisně vyváženěji, tak základní problém, který je akutně teď, je samozřejmě spojen se zdroji na jihu. A k tomu bych chtěl říci poznámku, která mi připadá důležitá. Protože vlastně na jihu my čelíme dvěma základním krizím. Takže ne krizi jedné, ale dvěma. Ta první, to je ta, která souvisí se Sýrií a Irákem, nebo takzvaným Islámským státem. Ta druhá, to je subsaharská Afrika.

A teď mi dovolte, abych řekl něco k té první. Myslím, že to je docela klíč k celému tomu problému. Totiž když budu mluvit o takzvaném Islámském státě, tak vzniká pocit, že to je nějaká teroristická skupina, možná větší, než jsme zvyklí, zřejmě tedy lépe vybavená, dokonce se mluví o zdrojích financování, a připadá nám, že nám tady najednou vyrostlo něco, co je o něco větší, než jsme byli zvyklí, ale vlastně je to taková zločinecká teroristická skupina, a tudíž s tou bychom si měli poradit třeba tím, že najdeme nějakou sílu, nebo ji dáme dohromady, zaútočíme a nějak se s ní vypořádáme. A dokonce se objevují i takové návrhy, že prostě sestavíme nějakou armádu nebo nějaké síly, ať už letecké nebo jaké, a prostě na ten zdroj zaútočíme.

Tady nejde jenom o to, že to není vojensky jednoduché. Tady jde o to, že v tom je nepochopení toho problému. Zřejmě totiž ve skutečnosti s čím my se tady potýkáme, není objevení se jedné teroristické skupiny. Ten základní problém je pravděpodobně v tom, že v celém tom regionu dochází k zásadnímu střetu dvou bloků, a to je šíitského a sunnitského. To je to, co vlastně prostupuje tím konfliktem přes hranice států, a to, co způsobuje, že to má základnu daleko širší. A v tom je teprve skryto pochopení celé té věci. Proto není tak jednoduché někde zaútočit a zničit nějakou teroristickou skupinu, protože ten problém má opravdu velmi hluboké kořeny.

Z tohoto hlediska bylo opravdu nešťastné to, co se odehrálo v roce 2003, ta invaze do Iráku. I když bych tady chtěl říci, že si nemyslím, že je to tak, že bez té invaze se věci musely vyvíjet jinak. Já osobně mám podezření, že k něčemu podobnému by pravděpodobně došlo i za jiných okolností, i kdyby třeba možná Iráku nebylo. To nevím, nejsem prognostik. Ale samozřejmě z hlediska toho, jak to tam stálo, tak ta invaze nejenže byla v tom roce 2003, nešťastné bylo třeba to, že pak se politika soustředila na podporu politiky Nurího Málikího, který de facto z irácké armády vytvořil stoprocentně šíitské uskupení. A to stoprocentně šíitské uskupení a to, že se Irák vlastně takto nevytvářel jako inkluzivní stát, ale jako stát šíitský, vedlo postupně sunnity k tomu, že začali utíkat, a nakonec utíkali o pomoc k Sýrii, vlastně k takzvanému vznikajícímu Islámskému státu. Nakonec to dopadlo tak, že sunnité v Iráku žijí buď pod takzvaným Islámským státem, nebo v utečeneckých táborech.

Chápete? Ten problém je v tom, že dnes to, co živí ten konflikt, je, že jsou tady dva bloky, které se připravují na závěrečné zúčtování. A že tady nejde o nějakou teroristickou skupinu, ale že i takzvaný Islámský stát stále více funguje jako skutečný stát. Jako arabský stát, ne jako náš, který my známe v Evropě. To znamená, on už ve skutečnosti nežije pouze z těch peněz, které získá z toho obchodu s ženami třeba, který je ve velkém. Já vždycky uvádím ten příklad, když mi v Erbilu řekl premiér "dneska jsem koupil 200 žen, abych je zachránil". Tam se pravidelně pořádají tyto obchody ve velkém. Nebo že je získává z památek, které občas spektakulárně ničí, aby zvyšoval cenu a plnil potom starožitnictví v Bagdádu stejně jako v Dubaji. To jsou tradiční zdroje. Ty ropné byly do určité míry narušeny leteckými nálety. Ale on má dnes jiné zdroje, úplně normální vybírání nejrůznějších poplatků a daní. Ty struktury se prostě de facto vyvinuly skutečně do podoby zhruba na té úrovni, jak v arabských zemích fungují státy. Dnes dokonce znalci říkají, že rozdíl mezi tím, jak funguje takzvaný Islámský stát a některé další arabské země, už není velký.

Chápete? A proč to mohlo - to není jenom nějaká teroristická organizace. To je něco, co má daleko hlubší základní ideové důvody. Já to tady říkám, protože chceme-li si klást otázku, kdy to skončí, tak tohle skutečně nelze zničit nějakým útokem nebo nějakou soustředěnou invazí nebo něčím podobným, protože to bychom se zapletli do něčeho, z čeho se prostě potom vůbec nemáme šanci vymotat.

To je jako kdybyste dneska chtěli vstoupit do Libye, která vypadá, že to je pouze 8 milionů obyvatel, ne ty desítky, které jsou jinde.

Jenomže kdybychom nakrásně dali dohromady tu padesátitisícovou armádu, o které se říká, že je podmínkou, tak byste zjistili, že v tom prostoru nevíte přesně, ke komu se přidat a koho podpořit, protože to jsou trošku mýty, které se tady vykládají o tom, že jedna skupina je lepší než druhá. Chápete? To je naprosto relativní. A proto taková akce je velmi obtížná, a proto je taky iluze si myslet, že jsme schopni zřejmě v krátkém čase vyvinout strategii, kterou bychom v tom místě, odkud ta krize vlastně pramení, byli schopni věci zásadně změnit. My nejsme schopni do toho prostoru vydat náhradní vládu, která by tam vládla podle našich představ. Chápete, my nejsme schopni pochopit ani úplně možná ty konflikty, které tam vlastně živí krizi, která tam v současné době panuje.

Takže nemá cenu v tomhle smyslu neustále jenom opakovat mantru, která je samozřejmě důležitá a často ji slyšíme, že islám je náboženství míru, protože my tady dnes máme konkrétní příklad něčeho, co si chce říkat chalífát a co tedy rozhodně náboženstvím míru není, útvaru, který prezentuje islám naprosto násilným a agresivním způsobem. A to je samozřejmě výzva muslimskému světu, aby se s tímto nějakým způsobem vyrovnal, a je to výzva i arabskému světu, aby na to reagoval. A to je to, co říkám, když - rozumíte, opakuji, že v tomto problému nebo v této krizi to není tak, že my bychom měli schopnost dávat dohromady sílu, kterou budeme zjednávat pořádek. To musí být přece ty arabské země samotné, které musí na tuto výzvu nějakým způsobem reagovat. A to platí dokonce i o těch důsledcích té krize. Jestliže jsou tam tisíce, desetitisíce, statisíce utečenců, kteří jsou výsledkem té krize, tak já pokládám za legitimní oslovit např. ty bohaté státy Gulfu a říct jim, že ony by se měly podílet významnými prostředky, které mají, aby řešily třeba problém těch, kdo žijí v těch utečeneckých táborech. Nedovedu si úplně představit, že to pokládáme za automatické, že se prostě tihle utečenci povalí z tohoto světa do Evropy, která bude budovat tábory a bude se snažit s tím... Já si myslím, že tady je primární odpovědnost arabského světa, který přece jenom je v rozdělení na ty náboženské bloky vlastně tím, kdo vytváří půdu pro ten konflikt, a my ho podle mě sami nejsme schopni řešit. My jsme schopni pomáhat, my jsme schopni hledat způsob, jak tomu čelit, ale nejsme schopni ho vyřešit. Protože my zřejmě nečelíme něčemu, co je pouze nějakou erupcí, ale je to problém minimálně střednědobý a my se bohužel s tím budeme muset naučit žít. Chápete, to není věc nějaké jedné akce. To je situace, se kterou se budeme muset naučit existovat. Ten prostor se jen tak nezmění.

Já jsem vám tady řekl, že ty bloky se jakoby téměř stále šikují k jakési pomyslné poslední bitvě, o které se v té mytologii vlastně mluví. Proto si myslím, že z toho není jednoduchá cesta a není z toho ani nějaký jednoduchý recept, který bychom my vymysleli a pak jsme ho v tom prostoru aplikovali. Takže to je ta první krize.

A ta druhá, to je vlastně proud utečenců ze subsaharské Afriky a ten má také vlastní logiku, která je jiná. Víte, že odborníci píší o tom, že velký důvod toho je třeba postupující dezertifikace neboli postupující poušť v té oblasti Sahelu, že i to jsou faktory, které způsobují, že se zhoršuje možnost obživy v tom saharském pásu a že se tam dostávají obyvatelé do pohybu. Těch faktorů tam je pravděpodobně více, to bychom mohli jít jeden stát od druhého, ale rozhodně výsledkem je to, že to je další krize a další vlna uprchlíků, která se tlačí na pobřeží Středozemního moře.

Já se domnívám, že ta situace nevznikla dneska, ona už vlastně trvá dlouho a je rozhodně chyba, že se v Evropě nepodařilo vytvořit a připravit strategii, která by tomuhle byla schopna čelit. To první, co ta strategie měla v sobě mít, bylo to, co už tady také padlo z úst premiéra a ministra vnitra, a to je ochrana vnější hranice Evropy. Já si myslím, že to je strašně zásadní věc. Nemyslete si, že Evropa je nějaká pevnost. Evropa byla snad nejotevřenější útvar na světě, když si vezmete počet lidí, kteří do ní přijížděli a kteří se tu ubytovávali. Ta situace najednou odhalila, že Evropa v tomto je tak otevřený kontinent, že přijímá všechno a všechny způsobem, který dneska jakoby nemůžeme zvládnout. A domnívám se, že se staly velké chyby, protože operace Mare nostrum, která sice v prvním, základně reagovala pochopitelně a jedině lidsky možně, že prostě se zachraňují tonoucí, ale ta druhá věc, co potom s nimi, jak s nimi nakládat, kam je dát, tam myslím, že to bylo naprosto nepromyšlené. Místo aby se vědělo, že je životně důležité vybudovat nějaké tranzitní tábory, já nevím, v Tunisu, Egyptě a jinde, tak se prostě začali dotyční uprchlíci vozit do Evropy a tím se vytvořila nabídka pro všechny ty podloudníky, obchodníky, organizovaný zločin, který z toho udělal byznys, na kterém dneska vydělává miliardy eur. To je dneska prokazatelné, že se z toho stala tato chobotnice. A najednou tyto záchranné akce vypadají jako článek řetězu, na kterém vydělává někdo jiný. To jsou podle mě ty strategické chyby. Místo aby se včas vytvořila politika, která by skutečně chránila vnější hranici, což de facto znamená, že se zabrání zneužívání např. onoho principu politického azylu - protože jak tady řekl ministr, ze 60 % dochází ke zneužití toho titulu politický azyl - a místo toho, aby se na nějakém místě skutečně dělala azylová politika a řekněme použila se azylová procedura na ty, kteří skutečně utíkají před pronásledováním, jsou ohroženi existenčně, a odlišila se od těch, kteří utíkají z ekonomických důvodů. Protože my přece máme v Evropě právo o těchto věcech rozhodovat. To není tak, že musíme pustit do Evropy každého, kdo přichází. Já to pokládám za něco jako právo evropského kontinentu. My můžeme být otevřeni tak, jak to uneseme, a my můžeme v těch procedurách, které se týkají ekonomických imigrantů, stanovit pravidla, za kterých je budeme přijímat a v opačném případě provádět repatriace. Jenomže návratová politika je dneska úplně zkolabovaná, ona neexistuje. Když vám někdo říká: vezměte si ty, když tak je vrátíte, tak to není pravda, my víme, že to nefunguje. V tom vlastně ta ochrana vnější hranice se dneska rozpadla a v tom je vlastně to selhání evropské politiky. A to neříkám jako někdo, kdo chce Evropu jen tak kritizovat, ale prostě konstatuji fakta, něco, co musíme změnit, protože to je předpoklad vůbec toho, abychom tu situaci mohli zvládnout.

Takže já se prostě obávám - a aspoň stručně jsem se to pokusil naznačit - že to, čemu tady čelíme, nejsou krize, které jsou odstranitelné v krátké době, a dokonce my tady v Evropě máme omezené možnosti je odstraňovat v tom jádru, tam, kde k těm krizím dochází, a musíme vytvořit strategie, které budou schopny se naučit žít s těmito místy nestability, oblastmi nestability, které podle mě není možné odsud učinit konsolidovanými a garantovat jim dobré vládnutí apod. To neznamená, že nepotřebujeme hledat partnery na severu Afriky, v Africe subsaharské, stabilní země, které nám mohou významně pomoci ve stabilizaci. Ale myslím si, že není dobré si tady představovat, že jsme schopni tu situaci v krátké době nějak zásadně změnit. Naopak musíme v Evropě vybudovat politiky, které povedou k tomu, že situace nám nepřeroste přes hlavu a nepovede k tomu, co tady také naznačoval premiér, že pokud to nedokážeme, tak se může vlastně hroutit společný evropský prostor, ze kterého Česká republika v podstatě žije. Pro stát jako Česká republika je to životní prostor, my vlastně díky tomu máme tady stát v té podobě a na té úrovni, který tady dnes je.

Takže to je, dovolte mi, jen takové zahraničněpolitické upozornění na to, že neexistuje jednoduchý lék, neexistuje a není správná představa, že nějaká dobře postavená armáda, která si dobře stanoví cíl, je schopna vyřešit to, co se děje v severní Africe nebo v subsaharské Africe. Tohle je problém, který je na delší dobu, a je třeba to takto chápat. A Česká republika musí mít ambici se stát součástí řešení evropské strategie, která nám pomůže se s tím vyrovnat.

Omlouvám se, že tak pozdě jsem mluvil tak složitě, ale děkuji za pozornost. (Potlesk.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji a poprosím k mikrofonu s přednostním právem pana poslance Schwarzenberga, poté se připraví paní poslankyně Černochová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Karel Schwarzenberg: Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, když člověk sledoval česká média, výroky, ať je to od různých politiků, nebo v hospodě, tak jsem někdy nabyl dojem, že zajisté mezi Kaplicí a Budějovicemi je uprchlický tábor zvíci 200 tisíc běženců a u Znojma dalších 300 tisíc a někde před Břeclaví na rakouské straně číhají ozbrojenci Islámského státu. Upozorňuji na jednu věc a to je moje životní zkušenost. Nejhorší rádce v jakékoliv situaci, a přiznávám, že dnešní situace je vážná a svízelná, je strach. Strach před uprchlíky, strach před azylanty, strach před cizím elementem u nás v české kotlině. Velice bych vás prosil, abychom v této, ano, připouštím, velmi vážné situaci, zachovali střízlivý postup. Každá generace poslední doby čelila velké výzvě. Naši dědové čelili výzvě národního socialismu čili nacismu, naši otcové čelili výzvě komunistické totality a my dneska, snad, bude výzva pro naši generaci, čelíme výzvě této migrace po celém světě.

Pan ministr zahraničí právem poznamenal, že postrádá už dlouho evropskou migrační strategii. Ale vytvořili jsme si vlastní českou? Mně tato už dávno chybí. Několikrát už jsem dokonce tady ve Sněmovně o tom mluvil, že tohle je nejnutnější, abychom si vytvořili vlastní přístup k migraci. Že migrace bude, a jak právem řekl pan ministr zahraničí a ostatní ministři, tento problém bude trvat léta letoucí, ba desetiletí. A nevyřešíme jej zákazy. Musíme opravdu k tomu přistoupit se strategií, jak s tímto problémem zacházet. A nemyslet si, že můžeme řešení odsunout na Evropu. Musíme sami najít naši strategii. Musíme sami najít řešení, které se bude naší země týkat.

Ještě jednou připomínám, ve srovnání s mnoha ostatními zeměmi v Evropské unii jsme, co se týká migrace, velice dobře na tom. Žádné velké proudy k nám nejdou, nemluvě o Řecku a Itálii. Řekněme Švédsko čelí mnohem větší vlně migrace než my. Máme možnost opravdu si vytvořit vlastní strategii, přemýšlet, co uděláme a co by bylo do budoucnosti možné a prospěšné pro naši zemi.

Ještě jednou opakuji, strach je nejhorší rádce. Musíme dnes čelit výzvě, která je veliká, ale na tom se osvědčí naše generace politiků, nebo na této problematice selhává a selže, jako v minulosti jsme někdy selhali taky. Tak proto prosím střízlivě k tomu přistupovat, vědět, že situace je vážná, a nemít strach a neobávat se všeho cizího. Koncem konců, každý národ i praotec Čech jednou migroval, než se dostavil na Říp.

Děkuji mnohokrát za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji a prosím k mikrofonu paní poslankyni Černochovou, po ní se připraví pan poslanec Černoch. Všechno jsou to přednostní práva. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Černochová: Dobrý večer dámy a pánové. Než zazněl ten poslední příspěvek, chtěla jsem říct s uspokojením, že víceméně se vším snad kromě výkladu pana premiéra Sobotky, který hledá příčiny v arabském jaru, tak se vším, co tady zaznělo až do toho posledního příspěvku, bych já osobně mohla podepsat a souhlasit s tím.

K tomu, co tady říkal pan premiér. Možná jenom pro jeho informaci. Pokud by bývala byla vláda České republiky a koalice daná touto vládou v Poslanecké sněmovně ochotná tento bod zařadit, tak jak jsme my o to prosili na gremiální poradě, mohl pan premiér vystoupit jako jeden z prvních, protože by byl navrhovatelem. Tím, že vládní koalice odmítla tento postup, opozičním poslancům nezbývalo nic jiného, než aby požádali o zařazení tohoto bodu na program, a proto je zcela logické, pane premiére, a překvapuje mě, že po tolika letech, kdy sedíte v Poslanecké sněmovně, to nevíte, že vystupuje jako první paní Němcová, jako druhý pan Ženíšek, jako třetí pan Černoch, protože uvádějí tento bod jako navrhovatelé. Kdybyste býval byl chtěl zařadit tento program, vy, jako členové vládní koalice, mohli jsme si tuto invektivu tady na úvod ušetřit.

Já myslím, že tady toho zaznělo hrozně moc. Já se nechci opakovat. Chtěla bych dát i prostor ostatním, kteří nemohou využít svého přednostního práva k vystoupení. Možná bych pouze řekla něco, co jsem dneska objevila na serverech, a byla bych velmi ráda, aby i zástupci vlády se v rámci svých kompetencí na to podívali, zdali skutečně tady nedochází i z hlediska České republiky k porušování nějakých práv.

Na internetu na stránkách Security magazínu, kteří objevili tuto skutečnost, se objevila následující věc. Ten překlad prosím je volný, můžete si ověřit vy, co umíte, německy, francouzsky, anglicky to v originále. Dovolte mi tedy, abych vás seznámila s textem, který dnes objevil Security magazín. Uvítáme všechny cestující na jejich obtížné cestě a přejeme všem z nich dobrou cestu. Ne, to není reklama cestovní kanceláře, ale takto vítá web w2eu.info nelegální imigranty. Tento server poskytuje velice cenné informace pro uprchlíky při jejich cestě do a přes Evropu včetně rad za hranicemi zákona.

Již dlouho se spekuluje o tom, zda je současná vlna uprchlíků, především ze severní Afriky, někým řízená a podporovaná. Já myslím, že tento článek, který každému doporučuji, aby si přečetl, tak potvrzuje i mou domněnku, že ano. Manuál pro imigranty, který nabízí poradenské služby k azylu, kontakty, i to, jak se mají chovat, aby prošli touto Skyllou a Charybdou - ne hranic, ale případných kontrol.

Oficiální server řeckého ostrova Lesbos přinesl informace o tom, že nelegální přistěhovalci, kteří mají dost peněz, obdrží od tureckých pašeráků lidí dar v podobě příručky, jakým způsobem se mají domáhat svých práv na území jednotlivých evropských států. Za manuál si údajně obchodníci s lidmi říkají o dva až pět tisíc eur na hlavu. Informace, resp. v kontaktech v různých evropských zemích jsou uvedeny nevládní neziskové agentury, charity, různá komunitní sdružení, jsou nabízeny služby soukromých advokátů. Mne by velmi zajímalo, jestli se v tom angažuje některá z našich neziskových organizací. Také by mě zajímalo, jestli Ministerstvo vnitra o těchto aktivitách ví, zdali se i v rámci Frontexu nějakým způsobem tato věc bude řešit.

Informace pro imigranty jsou členěny podle jednotlivých zemí Evropské unie. Jsou v nich velice podrobně popsány podmínky pro udělení azylu, ale také například návody, jak se mají chovat a čeho se vyvarovat. Magazín Security vybral pro ilustraci jako cílovou destinaci uprchlíků sousední Rakousko. Policejní kontroly jsou nejčastěji ve vlacích, na veřejných místech, ulice, náměstí, stejně jako na dopravních uzlech, jako jsou nádraží. I když jsou v Rakousku přísné kontroly, někteří migranti dokážou přejít přes Rakousko do jiné země.

V Rakousku jsou nezávislé nevládní organizace poskytující právní pomoc. Uvědomte si ale, že rakouské Sdružení pro lidská práva, které pracuje v uprchlických táborech, má úzké vazby na vládu a nemá zájem vám pomoci při získání azylu. Raději kontaktujte některou z uvedených nevládních organizací, v Rakousku jsou i antirasistické skupiny, které se snaží podporovat migranty, ale jejich zdroje jsou omezené. Pokud budete žádat o azyl, jako první věc, kterou budou policisté zjišťovat, je, zda jste byli předtím v jiné zemi Evropské unie. Proto pokud vám již dříve nebyly sejmuty otisky prstů, nemějte u sebe mince, jízdenky na vlak z jiné země, aby to nebylo použito jako důkaz pro neudělení azylu.

Rakouskou nezastavilo deportace do Řecka, ohroženi jsou zejména svobodní muži starší 18 let. Pokud vám hrozí deportace do Řecka, musíte okamžitě podat odvolání u Evropského soudu pro lidská práva. To je jediný způsob, jak můžete zastavit deportaci. Musíte reagovat rychle. Před podáním žádosti o azyl je nejlepší informovat se u kontaktních advokátů na našich stránkách. Musíte říci jasně, že žádáte o azyl, a znovu to zopakovat, pokud vás předají jinému policistovi nebo na jiné oddělení. Pokud budete žádat o azyl na policii, počítejte s tím, že budou prohledána vaše zavazadla nejenom z bezpečnostních důvodů, ale také s cílem najít dokumenty a důkazy o tom, že jste přišli do Rakouska. Proto je velmi, velmi důležité, abyste u sebe neměli žádný důkaz - jízdenky na vlak, peníze, atd. - který by naznačoval, že jste byli v jiných zemích Evropské unie. Neignorujte úřední dopisy, a jakmile obdržíte rozhodnutí, pokuste se obstarat si právníka nebo některou z nevládních organizací. Pokud vám bude žádost schválena, budete mít možnost pracovat a získat přístup k sociální péči.

Podobných informací pro uprchlíky na webu je celá řada. Nechci zdržovat dál. Já bych jenom možná štiplavě řekla, že mě vlastně ani nepřekvapuje, že tady dneska na tom jednání není ministr pro lidská práva Dienstbier, který - jestli si dobře vzpomínáte, všichni kolegové poslanci - chtěl prostřednictvím vlády, a děkuji panu ministru Chovancovi, že tomu zamezil, předložit ten báječný nápad, aby se po Evropě mohli zcela beztrestně - po České republice pohybovat uprchlíci s padělanými pasy, tak aby byla jejich kontrola přesně v tom duchu, jak tady doporučují jiné neziskové organizace na svých webových stránkách.

Myslím si, že stanovisko od Občanské demokratické strany tady velmi jasně řekla moje kolegyně paní Miroslava Němcová, a já si velmi vážím toho, že Občanská demokratická strana může být tou stranou, která má své názory na migrační politiku již léta zcela konzistentní. Evropští poslanci i poslanci Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky hlasují v těchto otázkách jednotně, ne jako poslanci vládní koalice, kteří nás tady ubezpečuji o něčem, ale jakmile opustí hranice - v uvozovkách - České republiky a dostanou se do Bruselu, postupují zcela jiným způsobem a hlasují v rozporu s tím, co tady říká naše vládní koalice. (Pokus o pískot.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já se omlouvám, paní kolegyně, a poprosím své kolegy, aby nevyrušovali váš projev pískáním a podobně.

 

Poslankyně Jana Černochová: Pane kolego, zkuste na mě nehvízdat, prosím.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Paní poslankyně, já to zvládnu. Děkuji vám. Takže poprosím, aby byl klid, aby paní kolegyně mohla svůj projev dokončit v klidu. Prosím, abychom se zdrželi těchto projevů. Děkuji.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji. Víte, já jsem ze staré školy a já ani když mi bylo sedmnáct, tak jsem se neotáčela a nereagovala na to, když na mě někdy nějaký muž zahvízdal třeba v autě, takže prosím, aby v mých 42 letech toto na mě nikdo nezkoušel ani na půdě Poslanecké sněmovny. Děkuji. (Pobavení v sále.)

Takže abych dokončila to, co jsem říkala. Občanská demokratická strana má jeden názor. Názor, který zastává léta, a věřím, že i ostatní strany v této Poslanecké sněmovně dojdou k tomu závěru, že mezi integrací a imigrací musí být jednoznačné rovnítko. Protože jinak to bude špatně.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji a poprosím k mikrofonu pana poslance Černocha. Potom se připraví s přednostním právem pan místopředseda Sněmovny Gazdík, poté pan ministr Stropnický. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marek Černoch: Ještě jednou hezký večer. Děkuji za slovo. Já musím říct, že z vystoupení pana premiéra a dvou ministrů - tak musím pochválit pana ministra Chovance za jeho přístup, za jeho slova. Bohužel u pana premiéra to byla velmi dlouhá rozprava, ze které si myslím, že nebylo pochopeno a nedalo se pochopit vůbec nic. A u pana ministra zahraničních věcí Zaorálka - tak já s tím souhlasím, samozřejmě, ale je tam jeden problém a ten problém je ten, že ve chvíli, kdy jsme na to upozorňovali, že tahle ta situace nastává, že ten problém začíná, tak se nám všichni jenom smáli a všichni říkali, že žádný takový problém není.

My jsme od začátku Sněmovny v rámci výboru pro evropské záležitosti, v rámci Rady Evropy na tento problém upozorňovali. A když člověk pak vidí, jakým způsobem třeba i Rada Evropy postupuje, jakým způsobem reaguje na tento problém, kdy se opravdu řeší pouze to, jestli se topí, nebo netopí, vůbec se neřeší, jakým způsobem se to stává. Co se stává? Že potápějí bohužel ty dnes už opravdu organizované mafie lodě samy jenom proto, aby hrály na city EU. Že se objevují případy, a to není případ, který je někde na nějakých sociálních sítích, to je zdokumentovaný případ, že tito lidé jsou schopni vyhazovat z lodí malé děti jenom proto, že vědí ta pobřežní stráž, která je pronásleduje, zastaví a bude samozřejmě zachraňovat ty děti a oni mezitím ujedou někam pryč. Takže je to situace, že stojíme proti někomu, kdo nehraje fér, kdo nemá a nectí žádná pravidla. A ve chvíli, kdy budeme postupovat tím způsobem, že se tady budeme stále dohadovat, jak k tomu přistoupit, co dělat, tak tenhle ten boj prohrajeme. Bohužel, je to tak.

Já bych se jenom chtěl zeptat na konkrétní otázky a jestli by bylo možno potom konkrétně odpovědět. Ta situace je opravdu dneska úplně někde jinde, než byla před rokem. Jak zde bylo řečeno, ten nárůst je obrovský, proti loňskému roku téměř o 270, nebo dokonce 277 %. Nevím úplně přesně. Ve chvíli, kdy se to nezastaví, a zde bylo řečeno, že vlastně není zatím žádný systém, jak to zastavit, tak pokud to bude takhle pokračovat dál, příští rok těch lidí bude daleko víc, budou to opravdu statisíce a Evropská unie, Česká republika se s tímto problémem prostě nebude schopna vypořádat.

Co se týče zpráv, které přicházejí, už dnes zaznívají zprávy o tom, že pokud se nic nezmění, pokud se ta situace nebude řešit, tak že se zhroutí evropský sociální systém. Není to jenom sociální systém. Je to bezpečnostní systém, je to zdravotní systém. Protože ti lidé přicházejí - nejsou očkováni, přicházejí, mají nemoce, na které my nejsme připraveni. Bohužel ta realita taková je, a teď se samozřejmě nebavíme jenom o ebolách a podobných nemocech, ale o spoustě jiných nemocí, na které prostě připraveni nejsme. Zavádějí se tady systémy, kdy lidé přecházejí rohožky, musí v letadlech vyplňovat dotazníky, odkud přilétají, jestli letí z Afriky, karantény, apod., a pak přicházejí dnes už opravdu statisíce lidí, kteří pod žádnou kontrolou nejsou. A nebudou ani ve chvíli, kdy přejdou přes hranice EU.

Já bych se jenom velmi rád zeptal asi pana ministra Chovance a pana premiéra, jakým způsobem tedy budeme reagovat a jakým způsobem se tomuto budeme bránit, nebo jestli vůbec jsme schopni se tomuto bránit. Protože souhlasím i s tím, že jsme zvyklí dnes na volný pohyb v EU, na schengenský prostor, otevřený schengenský prostor. Ale tahle ta situace prostě vyžaduje nějakou reakci, a ta reakce bohužel, pokud nejsou jiné způsoby a jiné principy, jak ji řešit - tak možná i třeba dočasné uzavření hranic samozřejmě v případě, že by ta situace ještě eskalovala dál.

Velmi rád bych se zeptal na otázky, zdali česká vláda přijme ty povinné kvóty, o kterých se mluví v případě, že budou Evropskou unií nařízeny. A pokud nepřijme, tak jestli je připraven systém a jestli jsou připravena řešení na možné sankce, které ze strany Evropské unie by samozřejmě nastaly.

Další otázka je, zdali je česká vláda připravena chránit občany České republiky v případě, že by opravdu ta situace nějakým způsobem začala ještě více eskalovat. Ona už teď je kritická. Ale řekněme si to na rovinu, pokud by ještě eskalovala, i tou možností na dočasnou dobu, do té doby, než by se tato situace nějakým způsobem nezlepšila, uzavřít nebo opravdu natvrdo přísně hlídat hranice, hlavně jižní hranici České republiky.

Jedna z otázek je, protože opravdu těch lidí, kteří se sem valí, je spousta, myslím si, že je velmi těžké rozpoznat, kdo je azylantem, kdo je ekonomickým imigrantem. Ve chvíli, jakmile se dostanou do Evropské unie, a Itálie to opravdu reálně nezvládá, stejně tak jako Řecko, jestli jsme vůbec schopni v tomto směru nějakým způsobem tyto lidi odlišit. A tam, kde je třeba, kdy lidé utíkají před válkou nebo jsou to ženy, děti, tak těm samozřejmě Česká republika pomáhá, pomáhala. A myslím si, že Česká republika jako solidární stát patří k těm nejlepším vůbec na světě. V případě jakýchkoliv katastrof, jakýchkoliv živelních katastrof, tak jsou to Češi, kteří první posílají peníze, kteří první posílají záchranné sbory. Ale rozhodně, rozhodně nebudeme přijímat, nebudeme dávat azyl, nebudeme se vystavovat riziku, nebudeme vystavovat riziku občany České republiky, že sem prostě přijdou obrovské skupiny lidí, kteří se ani nechtějí integrovat. Ti lidé prostě nemají zájem o integraci. Francie s tím má své zkušenosti. Německo s tím má také své zkušenosti. Jak zde bylo řečeno, není to už dnes jediná cesta. Těch cest je více. Takže těch lidí bude přijímat, budou vznikat ghetta, budou vznikat komunity, ve kterých se pak mohou daleko snadněji skrývat lidé, kteří jsou přímo napojeni na teroristické organizace, mohou to potom opravdu být spící buňky. Podle informací, které samozřejmě nejsou ověřeny, je to dnes kolem šesti tisíc lidí minimálně, kteří mají v Evropě nějaké napojení na teroristické organizace. Tito lidé se stanou jedním obrovským problémem.

A jak zde bylo řečeno od paní kolegyně Černochové, pokud je ministr pro lidská práva, jakého máme, který navrhuje lidská práva v trošku obráceném směru, pokud je tady paní ombudsmanka, která hájí oproti českým občanům menšiny, tak pak můžeme očekávat, že tahle ta situace bude pouze horší a horší. Opravdu se stavíme, a není to xenofobie, není to rasismus. Naopak, já si myslím, že se svým jménem jako Černoch asi bych vůbec neměl mít tyhle ty pocity. Mám spoustu přátel jiné barvy kůže. Mám spoustu přátel, kteří mají třeba i jiné vyznání.

Ale tahle ta situace, která je teď, tak to je situace, která tady nikdy nebyla. A myslím si, že ve chvíli, kdy se fakt budou zavírat oči, kdy se bude čekat, jak říkal pan ministr Zaorálek, na politiku nebo politiky, kteří budou do budoucna řešit tento problém, tak do budoucna může znamenat pět let, deset let, ale my řešíme problém, který je tady teď. Myslím si, že ho máme řešit, aniž bychom zavírali oči před tím, nastavit pravidla v této chvíli. Je to Evropská unie celkově. Bohužel radikálně ve smyslu návratové politiky, ve smyslu prostě ty lidi nepřijímat.

Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí Úsvit.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a poprosím k mikrofonu pana místopředsedu Sněmovny Petra Gazdíka. Připraví se pan ministr Stropnický.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezký dobrý večer, milé kolegyně, milý kolegové. Jsem velmi rád, že můžeme řešit na této půdě problém imigrace, a jsem velmi rád, že to řešíme důkladně. Svědčí o tom, že jdu po panu kolegovi Černochovi.

Pan premiér nás zahltil poměrně podrobným popisem událostí, které již známe. Čekal jsem spíše velmi stručnou, ale jasnou formulaci, pozici české vlády, kterou česká vláda hodlá zastávat. O to více děkuji panu ministrovi vnitra za poměrně jasnou pozici, kterou nám sdělil, panu ministru Zaorálkovi za exkurz do jaksi širších mezinárodních souvislostí.

Nebudu opakovat a nebudu verbální masochista, nebudu opakovat to, co jsme tady už zazněli a co si myslím, že si myslí většina z nás. Pokusím se na to podívat spíše z toho, co tady zatím nezaznělo.

Řekněme si prosím jasně, stručně a bez historických exkurzů: Ano, máme morální povinnost pomoci uprchlíkům ze zemí postižených válkou. Zažili jsme dva totalitní režimy a naši lidé také odcházeli na Západ. Nicméně nemáme povinnost pomáhat imigrantům, kteří jdou jen za lepším životem závislým na sociálních dávkách. Kdo si myslí něco jiného, ať neříká neadresné: Evropa má pomoct. Ať řekne: Já XY, já Jan Novák, já Petr Gazdík jsem ochoten vzdát se pětiny, čtvrtiny, poloviny svého platu a chci je dát ve prospěch imigrantům. Připomínám, že tady ještě v čase Nečasovy vlády byly odborářské demonstrace proti třeba vyššímu zdanění stravenek. Nedovedu si dnes fyzicky představit, že by někdo byl skutečně ochoten něco takového udělat. Sám za sebe říkám, že to rád udělám. A vyzývám každého, kdo to chce udělat, ať nespoléhá na Evropskou unii, ať začne u sebe.

Pan ministr Chovanec i paní poslankyně Černochová v tom, co četla, zcela jasně řekla, že jedním z problémů evropské civilizace jsou velmi bohaté sociální systémy. Ano, ti lidé přicházejí za velmi bohatými sociálními systémy. A je naší povinností udělat všechno pro to, aby ty sociální systémy nebyly zneužívány. Ale jako pravicově myslící člověk vím, že každé přerozdělování, každé (s důrazem), povede vždycky k částečnému zneužívání.

Pozice české vlády je taková, že vyjednává v rovině: kvóty ne, ale dobrovolně někoho přijmeme. Ptám se: Proč chceme poskytovat pomoc v Evropě? Neměli bychom raději poskytovat přímo pomoc v zemích, odkud ti imigranti přicházejí?

Pan ministr Zaorálek řekl další věc: Oslovme bohaté arabské státy. Jich se to bytelně týká. A tady v těchto dvou věcech mi u české vlády chybí jedno a to je akce. A proto se chci na rovinu zeptat: Pane premiére, páni ministři, co konkrétně udělala česká vláda? Jakou diplomatickou aktivitu vedla k tomu, abychom oslovili konkrétní arabské státy, abychom s pomocí charitativních organizací při domluvě, při společné domluvě v Evropské unii se snažili vybudovat například uprchlický tábor nebo nějaký záchranný systém přímo v zemích, odkud ti lidé odcházejí? Bude mnohem účinnější - za jedno euro vynaložené v Evropě dostanou imigranti mnohem méně než za jedno euro poskytnuté třeba na severu Afriky. Zastavíme narůstající sociální pnutí třeba těch zemí, které teď imigranty hostí. Zastavíme byznys mafií, které uprchlíky přes moře do Evropy dopravují. Právě tuto pozici bych si strašně přál, aby česká vláda aktivně navrhovala, aby vzhledem k té totalitní minulosti, kterou Česká republika bohužel má, aby byla aktivní a aby Evropské radě jaksi navrhla konkrétní akci.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a poprosím pana ministra obrany Martina Stropnického. (Poslankyně Němcová se hlásí, že má faktickou poznámku.) Ještě není otevřená rozprava, paní poslankyně. Ještě pořád tu jsou přednostní práva. Nebojte se.

 

Ministr obrany ČR Martin Stropnický Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové, vážení hosté, tady zazněla spousta věcí a já se rozhodně nebudu pouštět do toho, že bych něco z toho opakoval nebo na tom nějak parazitoval. Jenom se omezím na to, že řeknu, že s řadou těch názorů souhlasím. A cítím ještě potřebu vyjádřit to, že z toho celku vnímám určitý soulad v tom nejpodstatnějším. Myslím si, že je to nesmírně cenné, že nám jde určitě všem o jedno, že ani ty cesty k nějakému řešení nejsou zcela diametrálně odlišné jedna od druhé, a to si myslím, že je velmi důležité a že bychom si to měli u tohoto tématu udržet co nejdéle.

Teď pár poznámek nikoli přímo z titulu ministra nebo Ministerstva obrany, protože pokud by tomu tak bylo, tak to už by to bylo skutečně vážné. Imigrace. Padlo to tady, ale to si neodpustím. Jsou tedy minimálně řekl bych čtyři kategorie. Je ta humanitární, to je asi kategorie, kde tradice a vzájemnost je něčím evropsky samozřejmým. Pak je tu ta politická, kterou si dovolím označit za relativně velmi málo početnou v té situaci, které teď musíme čelit. Pak je ta ekonomická a pak je ta teroristická. A já jsem někdy na rozpacích při různých výrocích evropských politiků, kdy ty rozdíly jsou myslím velmi podceňovány, a v tom spatřuji jedno ze základních nebezpečí.

A pak je tu ten obchod. Ono to taky už padlo. Těžko mohu přijít po tak dlouhé debatě s něčím průrazně originálním. Ale tady nejde o originalitu. Ten aspekt obchodu je zarážející. Všichni to víme, všichni víme, že to je miliardový byznys v dolarech, to pašování lidí. Zazněla tady možná zajímavá informace navrch od paní poslankyně Černochové - vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyně - o těch službách, řekněme, včetně právnických a jakýchsi průvodcovských téměř. Ale je tady taky velmi zajímavé to, že tzv. Islámský stát žije především ze zdrojů na dobytých územích. A to je, když to zjednoduším na jednu komoditu, tak je to například ropa. Ta ropa se musí z té země dostat nějak ven. Ta ropa jezdí cisternami. Ta ropa jezdí do sousedních států. Ty sousední státy jsou některé našimi spojenci. Jeden třeba. Je docela zajímavé, že toto je vlastně v tuhle chvíli neřešitelné a přitom je to jeden ale z klíčů toho oslabit Islámský stát. Protože jedním směrem jezdí kamiony s ropou a v protisměru vozí potraviny. A my děláme, že to není. Tak trochu děláme, že to není.

Čili těch otázek je celá řada. Pomoc na místě, o které se tak často mluví. Ano, kdyby to bylo tak snadné, tak určitě by k ní už dávno docházelo. Ale ono je strašně těžké najít partnery na místě a tu pomoc realizovat. V tom obecném slova smyslu, v tom obecné měřítku, samozřejmě. V praxi je to podstatně těžší. Ale samozřejmě je potřeba se o to pokoušet.

Schengen je jeden z hlavních výdobytků Evropské unie. Je nám jistě všem velmi drahý. Byl bych jenom nesmírně nerad, kdyby to, že něco podceníme, přivodilo takovou situaci, že v Evropě postupně zvítězí takové strany, které ho zruší i bez nás. To by bylo docela Pyrrhovo vítězství.

Potom si dovolím říct ještě jednu věc snad už na závěr, že to vnímám kromě toho všeho, co tady zaznělo, jako určité přímé ohrožení ještě jiného typu - Evropské unie jako takové. Možná jste si všimli, že v posledních dnech se na sociálních sítích, které nepřeceňuji, ale ani nepodceňuji, množí nejrůznější zaručené zprávy, zaručená videa, zaručené fotografie. Řada z toho jsou fotomontáže nebo nějakým způsobem počítačově upravené věci. A abych to řekl lidově, topí se pod kotlem. Existuje celá řada nejrůznějších subjektů, občanských sdružení nebo různých nových a nových informačních serverů, které vysloveně pumpují tu atmosféru. Určitě to je k neprospěchu, a to říkám velmi eufemisticky. A pak si kladu otázku - nejde tady taky o to dokázat, že ta Unie je vlastně neschopná? Opět je neschopná něco řešit, něco velice vážného? Komu prospívají nějaké různice uvnitř Unie? A ony jsou teď, teď jsou. Kdo se z toho případně může nějak politicky radovat? Nechci spekulovat, jenom kladu tu otázku. Ale že Unie je pod určitým jasným atakem, se domnívám tvrdit, že je nepochybné.

A na sám závěr bych si dovolil ještě možná trochu v intencích toho, co vaším prostřednictvím, paní předsedající, tady říkal pan předseda zahraničního výboru Schwarzenberg. A to je kategorie toho strachu. V tom bych velice souhlasil. Rozhodně síla křiku není měřítkem jakéhosi zájmu politika o to řešit situaci. Naopak, myslím si, že využívat ji, a tady to prakticky nezaznělo, a to velice kvituji, využívat současnou situaci bych považoval nejenom za nevkusné, ale za také nebezpečné. Myslím si, že i do budoucna, a budeme v té situaci až po krk, s prominutím, važme ta slova, neživme náznaky nebo už existující případnou hysterii a vůbec už nevyvolávejme paniku. Jednejme. Jednejme prosím uvážlivě, ale rozhodně. Děkuji. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji panu ministrovi a nyní otevírám obecnou rozpravu, do které mám přihlášeno pět faktických poznámek. První pan poslanec Chalupa, poté paní poslankyně Černochová, pokud ji nechce stáhnout. (Poslankyně Černochová informuje z lavice, že si to rozmyslí.) Dobrá. Potom pan poslanec Kolovratník, pan poslanec Plzák a potom paní poslankyně Němcová. To jenom pro pořádek, abyste věděli, kdy kdo přijdete na řadu. Prosím, máte slovo, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Bohuslav Chalupa: Dobrý večer, děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, zaznělo zde mnoho slov popisujících stav, slov varujících, slov, která se nás táží na to, co budeme činit. Jsou z hlediska práva je zde vyslovit zcela jistě namístě, nicméně, a omlouvám se za to, neslyšel jsem nic tak nového, aby mě to donutilo k nějakému novému zamyšlení. Nic, co by zásadním způsobem přispělo k mnohatýdenní diskusi a přijímaným opatřením a usnesením k této velmi závažné problematice.

Co mě poněkud překvapilo, je, že řada poslanců zde hovořila tak, jako by tato Poslanecká sněmovna problém nevnímala, jako by ti poslanci, kteří zde nevystoupili, nejsou v tomto směru aktivní. Bohužel mám i pocit, jako by si někteří nepřipouštěli svou odpovědnost za svá hlasování a podpis Lisabonské smlouvy. Jako by nevnímali to, jak jejich straničtí kolegové hlasovali ve věci kvót v Evropském parlamentu. Překvapuje mě to o to více, že tak hovoří i ti poslanci, se kterými se potkávám tu ve výboru pro obranu, tu ve výboru pro bezpečnost, tu v podvýboru pro integrovaný záchranný systém či ve výboru pro migraci a azylovou politiku nebo ve stálé komisi pro kontrolu Vojenského zpravodajství. Právě tito poslanci, vy kolegové, velmi dobře víte, jak dlouho a jak intenzivně se tímto problémem zabýváme. Jak vážně chápeme veškeré aspekty a jak velmi pozorně vnímáme názory našich spoluobčanů.

Řada z nás, kteří v těchto výborech pracují, své názory pronáší velmi zřetelně a jasně a delší dobu. Proto se neztotožňuji s jistou snahou některých politických subjektů si na tomto velmi vážném problému hledat prvoplánově své politické PR, nicméně s ohledem na pozornost médií to samozřejmě chápu.

To, co zde dnes večer zaznělo, to zde v Poslanecké sněmovně nezní poprvé. V řadě případů je to jen myšlenkový extrakt z toho, co již dříve bylo vysloveno řadou z nás -

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Pane poslanče, váš čas, dvě minuty vypršely.

 

Poslanec Bohuslav Chalupa: Tak já to rychle dopovím.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Ne, já se moc omlouvám. Jsou dvě minuty, je vás tady dlouhá řada, abychom, případně se přihlaste znovu k faktické nebo do řádné rozpravy. Děkuji.

Další s faktickou paní poslankyně Černochová, stahuje svoji přihlášku. Poprosím pana poslance Kolovratníka. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Martin Kolovratník: Dobrý večer, kolegyně, kolegové, já budu stručný a svůj čas ani nevyčerpám. Nejdříve budu citovat zprávu, kterou jsem přes chat dostal od jedné voličky, občanky z Pardubic, který přesně vystihuje můj postoj: "Imigranti. Obavy chápu a mám velký strach i o své děti. Na druhou stranu, nejsou mi lhostejní a neumím si představit zavřít hranice a nazdar. Navíc vykašlat se na Evropu nejde. Jsme součástí ve všem dobrém i zlém."

Tak to je taková citace jedné z občanek. A já chci říct to, že velmi děkuji a souhlasím s ministrem vnitra Milanem Chovancem, který ten problém jasně popsal. Já jsem tady od něj slyšel jasná stanoviska, jasné formulování politiky, jak budeme postupovat, jaké kroky v tuto chvíli naše vláda činí a bude činit. Podobně jsem slyšel, byť obsáhleji, další závěry a názory od pana premiéra Bohuslava Sobotky. Možná vás překvapím, ale souhlasím s Petrem Gazdíkem, který vyzývá ke konkrétním akcím i na místě. Například k diplomatické nótě na ony bohaté arabské státy, které by měly pomoci, a je to jejich problém. Vyzývá k humanitárním aktivitám České republiky. To jsou stanoviska, která bychom my jako Poslanecká sněmovna měli vzkázat vládě a žádat na vládě, aby tyto kroky podnikala a aby nás o nich zpětně informovala. A to tady budu prosazovat.

Poslední věta. Chci poprosit prostřednictvím paní předsedající paní kolegyni Černochovou, na kterou nebudu pískat ani dnes ani nikdy jindy, aby tuto debatu nezneužívala k politické reklamě. Když paní kolegyně tvrdíte, že vaši europoslanci nějak hlasují a koaliční jinak, tak buďte prosím konkrétní, anebo toto tvrzení stáhněte. Ale nepromítejte tuto debatu do reklamy Občanské demokratické strany.

Děkuji a věřím, že všichni se shodneme na jasném stanovisku vůči vládě, vůči Evropě a hlavně vůči imigrantům. Pěkný večer.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji za dodržení časového limitu a poprosím k mikrofonu pana poslance Plzáka. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Pavel Plzák: Paní předsedající, děkuji za slovo. Vážené kolegyně a kolegové, já mám opravdu faktickou poznámku k projevu paní kolegyně Černochové.

Já jsem pozorně poslouchal, mně se ten projev líbil, já jsem se s ním do puntíku ztotožnil až do toho okamžiku, kdy jste nám neřekla úplnou pravdu, a to když jste, co se týče hlasování v Evropském parlamentu, tzv. hodila všechny poslance koalice do jednoho pytle. Nevím, jestli to nevíte nebo jestli jste to řekla úmyslně, ale prostě když se hlasovalo o bodu 8, když se projednávala imigrace na půdě Evropského parlamentu, který doporučoval Evropské komisi ustanovení kvót, tak všichni poslanci za hnutí ANO hlasovali proti tomuto bodu a všichni poslanci hnutí ANO hlasovali i proti rezoluci jako celku, to znamená stejně jako vaši poslanci. Takže tím bych to chtěl vysvětlit, omlouvám se za svůj projev, to opravdu nebylo důstojné.

A pak ještě navážu na neziskové organizace, o kterých jste mluvila. To je mi také opravdu záhadou, protože včera jsem vyslechl konec Interview na ČT1 do sedmi hodin, kde byla paní zástupkyně snad Amnesty International, která řekla, že v Německu si nechali udělat studii, která jednoznačně prokazuje, že imigranti jsou ekonomicky výhodní. A já jsem říkal, proč je tedy do toho Německa všechny nevezmou. Děkuji. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji za dodržení časového limitu a poprosím paní poslankyni Němcovou a její dvě minuty. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji. Nejprve chci ujistit naše kolegy, že jsme tuto debatu nechtěli vést ve Sněmovně s cílem nějak z toho budovat politické body pro ODS. My si velmi dobře uvědomujeme, jak vážné je to téma, se stejným úvodem jsem tady stála v únoru, kde jsem vysvětlovala Poslanecké sněmovně, že to je téma, které zajímá celou Českou republiku, a nikdo, i kdyby sebevíce chtěl, tak na sebe nemůže strhnout pozornost, jako že on je spasitelem celé akce. Buďto se domluvíme všichni společně, buďto tady bude nějaká dobrá vůle Poslanecké sněmovny, která vymezí vládě takový mandát, na kterém se shodneme, a bude vyjadřovat zároveň tento mandát názor většiny české společnosti, aby měl váhu a legitimitu, anebo se nedohodneme. Já z dosavadního průběhu mám pocit, že jsme schopni se dohodnout, a jsem za to vděčná v této.

Moje krátká poznámka vedla mě k tomu, co zde říkal pan místopředseda Gazdík. Všechno říkal moc pěkně, ale v jedné věci bych prosila, abychom odlišovali. Často slyším argument o tom, že Česká republika má co vracet, neboť během dvou totalitních režimů, které nás postihly, odtud odešla řada lidí, kteří byli přijati. Já chci upozornit, že nelze tyto dvě skupiny, ty, kteří utíkali z Československa před komunismem nebo nacismem, dávat rovnítkem k lidem, kteří nyní opouštějí Afriku, Sýrii apod. Odtud odcházela elita země, která v zemích, kam přicházela, nikdy nepůsobila žádný problém. Začlenila se do systému a práce, jako např. letci RAF, kteří odtud odešli a okamžitě byli nápomocni v zemi, kam přicházeli, aby čelili tomu zlu, před nímž utekli odtud. Myslím si, že proto není možné dávat do jednoho pytle ty, kteří odcházeli odtud, protože skutečně nepředstavovali vůbec žádné riziko pro společnosti, kam přicházeli. (Potlesk z pravé části sálu.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, paní poslankyně, a nyní poprosím prvního přihlášeného do rozpravy, pana poslance Fiedlera.

 

Poslanec Karel Fiedler: Dobrý večer, děkuji za slovo, paní předsedající. Dobrý večer, dámy a pánové. Dvě a půl hodiny, to je slušný výkon, než se dostane na prvního řádně přihlášeného. Já se budu přesto, přestože mám ty poznámky udělané dlouhé, protože jsem si je dělal během toho, co tady mluvili předřečníci, tak se budu snažit to zkrátit, ale přece jen chci své nějaké názory sdělit.

Musím se přiznat, že mě poměrně dost zklamalo vystoupení pana premiéra. Ne že bych s ním nesouhlasil, s tím, co říkal, ale popis faktů, výlet do historie, popis toho, co se děje a jak problémy vznikaly, to se sice týká toho tématu, ale dnešní schůze má v názvu slovo řešení. A já jsem ta navrhovaná řešení opravdu v proslovu pana premiéra velmi postrádal. Myslím si, že jsem poslouchal dobře a dělal jsem si poznámky. Zaregistroval jsem, že naštěstí pan ministr Chovanec to pojal trochu jinak, a tam jsem některé konkrétní věci a konkrétní návrhy slyšel a to jsem tedy vnímal trochu jinak.

Vy jste, pane premiére, říkal, prostřednictvím paní předsedající, že ty programy nefungují. Častokrát jste používal slovní obrat, že je třeba řešit, nesmíme zapomínat, musí být a je potřeba - ale konkrétně: co budeme dělat, jak budeme dělat? Že to nesmíme, že to musíme dělat, to jsou sice nějaké obecné formulace, ale já si myslím, že tady aktivisté, kteří sedí na galerii, přišli proto, aby slyšeli nějaké konkrétní věci, a ne popis toho, jaký je stav. Ten asi všichni dobře víme, a proto tady dnes sedíme.

Bylo také řečeno, že jsme přijali již v minulých letech řadu opatření. A jaké jsou tedy výsledky? No ty výsledky jsou takové, že tady dnes se tímto problémem zabýváme, že tento problém narůstá a nějaká konkrétní opatření se tedy asi nepřijala, nebo neúčinná, a výsledky jsou takové, že nám prudce roste příliv imigrantů do Evropy. Takže to, co se konstatovalo, že se dělalo, tak já říkám, že se konstatovalo to, že jsme si s tím problémem nebyli schopni poradit.

Také jsem tady zaslechl, tuším, že to bylo pořád v projevu pana premiéra, ale nejsme si jistý, jestli ministra zahraničí, nebo pana premiéra, výčet toho, kde se všude zapojujeme v Africe, do jakých programů jsme se zapojili. No a co dál a jak to tedy budeme řešit u nás? To, že tu přijmeme pět nebo dvacet studentů z Jordánska, tím přece nevyřešíme problém imigrantů na naší hranici. A to jsme tady asi my, kteří jsme tu schůzi vyvolali, očekávali, že uslyšíme nějaký konkrétní nástin toho, co se dělá. To zřejmě očekávali i aktivisté na galerii a to zřejmě očekává asi v tuto chvíli podle mých informací těch 80 tisíc petentů, kteří podepsali petici, která je sice proti kvótám, proti přijetí kvót, ale jistě očekávali nebo mají představu, že uslyší návrhy nějakých řešení.

Zaznělo tu, že musíme být připraveni. A já se k tomu zase vrátím. Jak? Já jsem tady moc neslyšel, jak musíme být připraveni. Zaslechl jsem tady také v proslovu premiéra, že musíme podporovat ekonomickou migraci. On sice pan premiér následně v tom projevu to zase popřel, on si ve svých projevech často protiřečí, tak jako dnes dopoledne při písemných interpelacích. Ale proboha, tím, že si vezmeme z těch chudých zemí odborníky, ty, kteří jsou ekonomicky na výši, tak tím těm zemím nepomůžeme. Tím jim pouze ublížíme, protože jejich ekonomická situace se bude pouze zhoršovat.

Zmínil bych se ještě o tom informování. To, co tu řekl pan ministr Stropnický, s tím souhlasím, že to, že jsou informace, které se šíří, které, jak říkal pan ministr Stropnický, se pumpují a zveličují, častokrát je otázkou, jestli jsou reálné, nebo nejsou reálné, s tím souhlasím, to je pravda. A proč se takové informace šíří? Protože, já jsem tedy přesvědčen o tom, že to je právě z toho důvodu, že chybí zásadní informace, které by měla předkládat vláda, naše oficiální sdělovací prostředky, tam toho najdeme málo, a proto vzniká podhoubí pro to, aby se šířily ty informace, o kterých pan ministr Stropnický hovořil. Já s ním souhlasím. Je s otazníkem, jestli jsou reálné nebo nakolik jsou reálné, ale že v nich podstata nějakého problému je, to asi všichni víme, o tom zřejmě diskutovat nebudeme.

Petice, kterou jsem zmínil, ta byla předána do Sněmovny před týdnem, měla 46 tisíc podpisů. Podle informací, které mám, má nyní 80 tisíc podpisů a další přicházejí. Čili se dá říct, že zhruba za týden občané připojili téměř dvojnásobek podpisů, a je vidět, že to je opravdu aktuální palčivý problém, který naše občany pálí. Zhruba pět tisíc podpisů na tu petici jako přírůstek připadá denně.

Když už jsem zmínil tu petici, tak mně to připadá tak, že dnes jsme dostali od Ministerstva vnitra nějaký soubor informací, za což tedy určitě děkuji a s tím jsme se seznámili, ale nemohu si nevzpomenout, nebo nemůže se mi nevybavit podobnost s peticí Vrbětických, kdy také veškeré informace byly odmítány, kdy požadavek, můj požadavek, který jsem přednášel, na zařazení toho bodu na program schůze, byl zamítnut, až na potřetí se podařilo svolat mimořádnou schůzi a až potom nějaké informace byly poskytnuty. A já tady vidím v tom bohužel paralelu.

Na Ministerstvu vnitra před nějakou dobou proběh seminář, který se týkal imigrace, a já jsem ho pokládal, nebo pořád pokládám, za velmi užitečný. Zúčastnil jsem se toho. A chtěl bych tam zmínit jednu věc, která tam zazněla, která tam byla jasně řečena, že vlna imigrantů, která přichází do Evropy, a to tu dnes také zaznělo, že ti migranti nejsou identifikováni. My vlastně nevíme, kdo tady přichází. Jakmile nám začnou běhat po Evropě, cestovat tedy myslím, tak asi těžko budeme něco dělat, když nevíme vlastně, odkud jsou, jaké mají vazby, jaké mají kontakty, kdo to je. To pokládám za velmi nebezpečnou situaci. A to, že tohle bylo konstatováno, já nevím, jaký je současný stav, ten seminář byl, já nevím, dva tři měsíce zpátky, tak nevím, co dělá EU, jestli tedy opravdu zase je tady pouštíme dál. Já mám pocit, že když český občan vyjede do zahraničí a nemá u sebe pas, tak je vrácen, ale imigranti nám tady do Evropy proudí ve velkém.

Problém není nový, ani není krátkodobý. Trvá několik let, a jak se při stávajícím přístupu zejména Evropské unie řešil, to víme. On se v podstatě nevyřešil. My jsme nedokázali vyřešit problémy s nepřizpůsobivými občany u nás, my jsme nedokázali vyřešit, a to za mnoho let, problémy se zneužíváním sociálních dávek, my jsme nedokázali vyřešit problémy se zneužíváním vyplácení příspěvků na bydlení. A já se obávám, že při stávajícím přístupu, který předvádějí naše orgány a vláda, nedokážeme vyřešit a poradit si s problémem imigrantů. Mám vážné obavy. Myslím si, že ty vážné obavy stejně jako já mají petenti a občané, kteří tu petici podepisují.

Když jsem navrhoval bod na pořad jednání schůze, který byl tedy zamítnut, a na základě až toho, že opoziční strany musely vyvolat tuto mimořádnou schůzi, tak jsem chtěl, aby zazněly konkrétní odpovědi na otázky, jak jsme připraveni na příliv imigrantů. Já vám říkám jednoduchou věc, už to opakuji poněkolikáté: Je úplně jedno, jestli my - je to můj názor - kvóty přijmeme, nebo nepřijmeme. Imigranti, nebo jak tady bylo řečeno nájezdníci, tady jednoho dne prostě přijdou bez ohledu na to, jestli kvóty přijmeme, nebo nepřijmeme, jestli nám budou vnuceny, nebo nebudou vnuceny, jestli je budeme akceptovat, nebo nebudeme akceptovat. Prostě jak tady zaznělo z úst myslím ministra vnitra, vznikla nová trasa z Maďarska. To už je velmi blízko. Jsou v Rakousku, jsou v Německu a jednoho dne se k nám prostě dostanou. A když jsme chtěli, aby proběhla tato schůze, abychom dostali od vlády informace, tak jak je na tabuli, o řešení tohoto problému, tak jsme očekávali, a já tedy vidím, že asi trošku naivně, jak jsme na to připraveni, jestli jsou připraveny materiální zásoby v nějakých táborech nebo jsou vytipována místa, kde by uprchlíci, kteří nám tady proti naší vůli zůstanou, co s nimi budeme dělat. Já jsem člen rozpočtového výboru, momentálně se probírá rozpočet, jestli v rozpočtu na tento rok se udělají nějaké rezervy, jestli se s touto částkou bude počítat v rozpočtu na příští rok v návrhu jednotlivých kapitol. Protože jsem v rozpočtovém výboru, vím, že se moc nepočítá. A my jsme čekali konkrétní odpovědi, které pořád postrádám. Děláme nějaké materiální zásoby, abychom to mohli řešit, aby nám tady imigranti neběhali volně po naší republice, když nevíme, jak jsou na tom zdravotně, bezpečnostně, jakou mají identitu? My to nevíme a nedostal jsem zatím odpověď, jestli vláda s tímto počítá, jestli se na to připravujeme, chystáme, jestli na to máme vyčleněny finanční prostředky. Nedělejme si iluze, ono nás to bude stát peníze, finance, a nebude jich, obávám se, málo. A odpověď na tuto otázku jsem také nedostal.

Zaregistroval jsem ve sdělovacích prostředcích, a teď nevím, jestli je to pravda, já bych rád slyšel odpověď pana ministra vnitra, že se zvažuje, že bychom i hranice uzavřeli. Proto mám na triku trikoloru se zámkem. To je od aktivistů, kteří očekávají uzavření hranic - pomyslné, zvýšenými kontrolami, o kterých pan ministr hovořil. Jestli se tedy počítá, že by opravdu v případě potřeby - říkám, nechci nic vyvolávat - ale v případě potřeby, nutnosti, když situace bude eskalovat, a já se obávám, že ta možná eskalace je reálná, že není nereálná, jestli jsme schopni nebo v jakém časovém úseku budeme schopni na to zareagovat s tím, že budeme své hranice dělat méně a méně propustné. Ne pro občany EU, ne pro naše sousedy z Polska, z Maďarska, z Rakouska, ale pro tyto uprchlíky, o kterých nevíme, odkud jsou, jaké mají cíle, co všechno vlastně u nás chtějí, jestli se chtějí, nebo nechtějí přizpůsobit. A tuto odpověď jsem také nedostal a bohužel také mám zkušenosti, tak vím, že získat ji bude asi velmi těžké.

Je možná symbolické, že tady, protože se jedná o finance, peníze jsou prostě u všeho, že tady - ať se na mě kolegové z hnutí ANO nezlobí - opět symbolicky není pan ministr financí, protože nás to bude hlavně stát peníze.

Když už jsem se tedy dostal ke slovu, tak využiji ještě jeden bod, o kterém jsem chtěl mluvit. My jsme předložili návrh zákona o církvích, který právě souvisí s touto tematikou. Kromě současné situace na hranicích jsou zde i jiné aspekty současné krize. Je to aktualizace české legislativy, která se v mnohých bodech neumí vypořádat s nastalou situací. My jsme mj. předložili návrh zákona o církvích. Cílem návrhu je podmínit přiznání zvláštních církevních práv, jako zakládání církevních škol či provozování duchovní služby ve věznicích a armádě, bezpečnostním hodnocením dané církve. Jsou to právě ty instituty, kdy může pronikat radikalismus do společnosti, ať už se radikální myšlenky dostávají do hlav mladých studentů, nebo odsouzených zločinců. BIS, Vojenské zpravodajství, Úřad pro zahraniční styky a informace a policie mají tak dát závazné hodnocení, zda příslušná církev nevzbuzuje důvodnou obavu, že ohrožuje zahraničněpolitický zájem ČR, či nezakládá důvodné podezření, že ohrožuje veřejný pořádek nebo národní bezpečnost.

Vůbec nechápeme, proč tato vláda tento návrh odmítá. Zdůvodnění vlády je dosti křečovité. V prvním bodě vláda říká, že takové opatření není potřebné a že omezuje nediskriminační přístup k církvím. Ve druhém bodě zároveň říká, že k takovému vyhodnocování již dochází.

Přitom principem zákona v podstatě je, aby k takovému hodnocení docházelo povinně, bylo závazné. Nedovedeme si představit, že budeme vědět, že církev představuje bezpečnostní riziko, a přitom jí udělíme zvláštní práva. Důležité také je, že žádný z bezpečnostních orgánů - NBÚ, Ministerstvo vnitra, BIS a další - se k zákonu nestaví zamítavě a chápou důvody zavedení.

Chtěl bych proto apelovat na vládu, aby dala stranou své politické ambice a aby podporovala návrhy zákonů, které jsou důležité pro bezpečnost České republiky. Já bych zde chtěl zmínit, že oceňuji - a říkal jsem to už i na našem brífinku - že ti aktivisté, kteří tady sedí, se neuchylují k tomu, aby ten problém eskalovali a radikalizovali. Jak vidíte, předkládají petice, což je cesta demokratického řešení, aby se domohli projevení svého názoru, předkládají nebo navrhli zákonnou úpravu, což je přesně v souladu s naší demokracií a s našimi legislativními principy. Pokud se budeme vyhýbat tomu, nebo budeme liknaví, neříkám, že se tomu vyloženě vyhýbáme, ale pokud budeme liknaví v řešení tohoto problému, tak jenom bude vznikat prostor pro to, aby se této tematiky chopily radikální skupiny, kterým bude cizí nějaký demokratický zákonný princip, a ten problém bude eskalovat a bude i nám přerůstat přes hlavu.

Apeluji proto na vládu, aby začala jednat konkrétněji. Já osobně očekávám, zopakuji to, odpovědi na to, jestli počítáme v rámci, já nevím, hmotných rezerv, v rámci rozpočtu Ministerstva vnitra s vyčleněním míst, kde by ti imigranti byli, prostředků pro jejich dočasné působení u nás, doufám dočasné, finanční prostředky na to, které to bude stát, zvýšený počet zaměstnanců nebo příslušníků policie, armády a tyto věci. Ty odpovědi jsem bohužel zatím neslyšel. Dále bych chtěl rád slyšet konkrétní odpověď na to, už to tady bylo, tato výzva padla, když my nepřijmeme kvóty, jaké budou sankce a jestli jsme schopni - tedy co se bude dít dál, jak bude vůči nám postupovat Evropská unie, jak si s tím problémem poradíme. Protože naším posláním tady v této Sněmovně, tak jak jsme všichni přísahali, když jsme dělali poslanecký slib, a to bych chtěl připomenout všem, že budeme hájit zájmy občanů České republiky. Já chápu problémy imigrantů, mám sociální cítění, ale v našem poslaneckém slibu jsme se zavázali hájit zejména a primárně zájmy občanů České republiky.

Protože se blíží jednadvacátá hodina, chtěl bych navrhnout, abychom jednali i po 21. hodině.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji, beru to jako procedurální návrh (ojedinělý potlesk z levé i z pravé části jednací síně). Dáme hlasovat o tom, že Poslanecká sněmovna bude jednat a hlasovat po 21. hodině meritorně i procedurálně. Eviduji žádost o odhlášení, takže vás, kolegyně a kolegové, všechny odhlásím, zazvoním (neklid a šum v jednací síni), samozřejmě přivolám ty, kteří jsou v předsálí, a požádám vás, abyste se znovu přihlásili. Vzhledem k tomu, že je přítomno poslankyň a poslanců 44, tak musím ještě chvíli počkat, aby Poslanecká sněmovna byla usnášeníschopná.

Já tedy ještě jednou zazvoním a přivolám kolegyně a kolegy z předsálí (neklid a šum v jednací síni). Ještě stále poslankyně a poslanci přicházejí, tak vás požádám o chvíli strpení, abychom počkali, než se všichni dostaví do jednacího sálu.

Já vás požádám, vás, kteří jste přišli do sálu, abyste se přihlásili svými elektronickými kartami.

Hlásí se pan poslanec Koníček.

 

Poslanec Vladimír Koníček: Vážený pane předsedající, návrh pana poslance Fiedlera je nehlasovatelný. Včera jsme to tady měli už jednou, když jsem říkal, že návrh pana poslance Miholy je nehlasovatelný, návrh pana poslance Fiedlera je taktéž nehlasovatelný.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dobře, já tedy požádám pana poslance Fiedlera, aby zopakoval svůj návrh, protože to je procedurální návrh, o kterém dáme hlasovat. (Šum, smích, neklid v jednací síni.)

 

Poslanec Karel Fiedler: Pardon, omlouvám se, jménem dvou poslaneckých klubů, poslaneckého klubu Úsvitu a poslaneckého klubu ODS navrhuji, abychom jednali a dokončili tento bod i po jednadvacáté hodině.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Bylo by dobré, aby "jednali a hlasovali"...

 

Poslanec Karel Fiedler: Jednali a hlasovali i po jednadvacáté hodině.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dobře. Já ještě jednou zazvoním na gong a požádám kolegy a kolegyně, aby se dostavili k hlasování, protože máme čtyři minuty do 21 hodin, to znamená, buď odhlasujeme, že budeme pokračovat v jednání, nebo budu nucen jednání Poslanecké sněmovny přerušit. (Neklid v jednací síni.)

Pro pořádek přečtu ještě jednu omluvenku, která ke mně dorazila. Je to omluvenka paní poslankyně Zuzany Kailové, já ji přečtu. Pane předsedo, prosím omluvte neúčast poslankyně Zuzany Kailové z dnešního odpoledního jednání Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky od 18 hodin z osobních důvodů. Takže to je omluvenka paní poslankyně...

(Vyčkává se, zda se na světelné tabuli objeví dostatečný počet přihlášených poslanců. Po chvíli se hlásí a k mikrofonu přistupuje poslankyně Němcová.)

Vzhledem k tomu, že máte přednostní právo, dobře. Prosím, aby vystoupila paní poslankyně. Jenom říkám, že je 20.59 hodin. Jistě víte, že jednání končí ve 21 hodin. Máte slovo.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Já tomu všemu rozumím. Děkuji za slovo. Myslím, že tomu rozumíme všichni, kteří jsme tady. Je hanbou koalice, která tvrdí, jak vážný bod směrem k veřejnosti tato otázka je, a víme dobře, že část poslanců se tady odpíná. Vidím dobře, kolik nás tady teď sedí. Na tabuli svítí 66.

Jestli pro pana předsedu vlády a pro vládu jako celek skutečně je vztah s občany tak důležitý a budování důvěry tak důležité, tak nechápu, jak to, že nemůže zajistit alespoň mezi svými poslanci, když koalice dává většinu z Poslanecké sněmovny, aby u tohoto bodu tady většina byla.

Považuji to za ostudu koalice a její přístup k tomuto bodu, k občanům i ke Sněmovně. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: S přednostním právem se hlásí ještě pan předseda Bělobrádek. Bohužel mohu konstatovat, že do 21. hodiny nebyla Poslanecká sněmovna usnášeníschopná. Z toho důvodu jsme nemohli odhlasovat, abychom jednali a hlasovali po 21. hodině. Z toho důvodu já přerušuji jednání této schůze.

Děkuji vám a přeji pěkný zbytek dnešního večera.

 

(Schůze byla přerušena ve 21.01 hodin.)

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.