(18.50 hodin)
Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo. Já jsem si vzal faktickou, protože nechci být příliš dlouhý. Podpořím ten návrh, i když jsem přesvědčený o tom, že jej máme podrobit diskusi na příslušném výboru, a to už proto, že otec vlasti bude mít příští rok 700 let od okamžiku svého narození. A má-li mít Česká republika významný den sňatku Jana Lucemburského s Eliškou Přemyslovnou, kdy všichni víme, že Jan Lucemburský nebyl vůči českým zemím nijak super nakloněn na rozdíl od Karla IV., pak mám prostě pocit, že debatu k tomuto bychom vést měli, zejména s ohledem na to, že příští rok bude 700 let výročí jednoho z nejvýznamnějších Čechů vůbec. Přál bych si, abychom se orientovali především na něj a na 14. květen 1316, potažmo 2016.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Bendlovi za jeho faktickou poznámku. První řádně přihlášenou je paní poslankyně Nina Nováková. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, patřím k poslancům, kteří se rozhodli podpořit návrh kolegy, který se domnívá, že by bylo dobré, abychom připomněli právě to, co tady říkal pan poslanec Bendl před chviličkou, abychom prostřednictvím zavedení tohoto významného dne vlastně připomněli velkou postavu největšího neoddiskutovatelně oblíbeného českého panovníka, a tím je Karel IV. Je trošku škoda, že na této schůzi byl vybrán zrovna tenhle ten návrh do opozičního okénka, protože možná, pokud jste si všimli, máme dva neprojednané návrhy, které by novelizovaly zákon o státních svátcích a významných dnech. Takže alespoň doufám, že se podaří procedurálně dosáhnout toho, abychom mohli o nich hovořit na příslušných výborech.
Jestliže v současné době hodně často mluvíme o tom, že se bojíme, aby někdo, kdo nově přichází do naší země, nezlikvidoval naši kulturu, nezlikvidoval evropskou kulturu, ale my můžeme mluvit o našem, o té zemi, za kterou my neseme zodpovědnost, a to jsou země Koruny české, tak by bylo dobré, abychom všemožným způsobem dali najevo, a vydefinovali si sami pro sebe především, než budeme jaksi v určitém obranném, skoro až útočném postoji vůči těm, kteří chtějí v naší zemi najít útočiště, tak abychom si sami vydefinovali, co to je vlastně, na čem se domníváme, že naše kultura stojí.
I když je to jen v rovině symbolické, tak na to máme v podstatě tři systémy. V zákoně 245 máme tedy takový systém státních svátků, systém ostatních svátků a systém významných dnů. Ty státní svátky a ostatní svátky mají dopad na rozpočet, ale mají také pozitivní dopad na rodinu, protože jsou to zároveň dny, které jsou volné. Významné dny, jak už tady zaznělo, nepatří ke dnům, které si kladou za cíl to oslavit, tedy tím způsobem, že bude volno.
Znovu se vracím k tomu prvnímu, jakémusi pomyslnému kruhu, když se podíváme na kalendář, jako něco opakující se, a to jsou státní svátky. Rok začínáme prvním lednem, kdy oslavujeme obnovu samostatného českého státu. Mohli bychom možná někteří říci vznik samostatného českého státu po rozpadu státu předcházejícího. V květnu osmého oslavujeme jako státní svátek a den volna osvobození, čili umožnění, aby znovu vznikl samostatný český, či tehdy československý stát. Přímo státnosti se týkají ještě další státní svátky a to je 28. říjen, vznik samostatného československého státu, a 28. září, kdy nemluvíme o vzniku nějakého státního útvaru, ale kdy si připomínáme, a bylo to zrovna včera, na jakých principech náš stát a naše česká státnost stojí. A to v postavě knížete Václava je zcela jasné. Ten jeden princip je kulturně křesťanský, druhý princip je velká sociální solidarita, což se připomíná ve všech legendách o knížeti Václavovi, určitá modernost, protože například směrem k lidskosti svatý Václav je znám jako odpůrce trestu smrti. Čili jsou to principy.
Dále ukazujeme, nebo odkazujeme na principy, ke kterým se hlásíme, v dalších dvou státních svátcích a to jsou vlastně dva nakupené státní svátky, Den slovanských věrozvěstů 5. července a 6. července den tragické smrti upálení Mistra Jana Husa. Tady, jestliže mluvíme o slovanských věrozvěstech, obracíme se u věrozvěstů nejen k tomu, že k nám bylo přineseno křesťanství, ale pokud někteří z vás vědí, Cyril a Metoděj jsou také patrony Evropy v tom smyslu křesťanské kultury. O upálení Mistra Jana Husa bych si netroufala už vůbec nic říkat, protože se o něm bavíme už celý rok. Tam jistě můžeme být jako společnost rozděleni, a to, že smrt Mistra Jana Husa je tragická, ale hnutí, které potom v naší zemi vzplanulo, rozhodně kultuře neprospělo. Ale tady o tom nediskutuji, patří to ke státním svátkům.
Mezi ostatní svátky patří jak jako cudně, my říkáme Vánoce, protože to můžeme naplnit jolkou nebo Santa Clausem, ale jsou to v každém případě tři vánoční svátky, Štědrý den, první svátek vánoční, druhý svátek vánoční, a potom máme Velikonoce, pondělí velikonoční, a předtím, jak již víme, to jste si jistě prostudovali, existuje návrh novely, aby byl mezi ostatní svátky, to znamená také volný den, aby tam byl zařazen Velký pátek.
Poslední den mezi ostatními svátky je Svátek práce, první květen. Když tedy budeme... (Hluk v sále, výkřiky zejména z levé strany sálu.) Já jsem řádně přihlášená, prostřednictvím pana předsedajícího, to není faktická poznámka.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já poprosím poslance, aby na sebe nepokřikovali, a paní poslankyně Nováková dokončí svůj projev. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Nina Nováková: Pan také někdy ministr kultury by tohle měl poslouchat docela s libostí, prostřednictvím pana předsedajícího. (Poslanec Jandák něco hlasitě volá.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já se omlouvám. Pane poslanče Jandáku, prosím, nepokřikujte. Děkuji. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Nina Nováková: Prostřednictvím pana předsedajícího, vím, že se těšíte domů, už to nebudu dále prodlužovat.
Poznámka k příspěvkům, které zazněly po předkladateli, když se podíváme na významné dny v našem kalendáři, tak ony to nejsou jenom dny, které se vážou k nějaké nedávné historii, nebo historii 20. století, ale jde tam také o určité sociální role a o instituce, na kterých společenství stojí, společenství každého státu, a to je: Máme tam jakousi oslavu, připomenutí Mezinárodního dne žen, škoda možná, že více nezdůrazňujeme Den matek v květnu, ale máme tam také Den rodin. Čili to jsou naprosto nadčasové věci, ke kterým se hlásíme. Jistě, vím, že Karel IV. je skutečně nejpopulárnější a neuznávanější osobností našich dějin, ale domnívám se, že jeho jméno je dostatečně připomenuto 7. dubnem, kdy si připomínáme to nejdůležitější, co nám odkázal. Den vzdělanosti je den, 7. duben je den, kdy byla založena Karlova univerzita.