Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

22.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých
školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách),
ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
/sněmovní tisk 464/ - druhé čtení

Z pověření vlády předložený návrh zákona uvede paní ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřina Valachová a požádám pana kolegu... Nepožádám pana kolegu Miholu, protože ten je řádně omluven. Takže bych rád, aby buď někdo z kolegů z výboru, anebo předseda výboru, který... Takže to uděláme podle usnesení výboru a výbor nám doporučí jiného.

Paní ministryně, prosím, ujměte se slova, a já si mezitím připravím hlasování o náhradním zpravodaji. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

 

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi tedy blíže představit vládní novelu zákona o vysokých školách v této fázi projednávání, tedy před načtením pozměňovacích návrhů ve druhém čtení.

Jak už bylo dříve představeno, novela obsahuje systém hodnocení kvality vysokých škol, nových pravidel akreditace studijních programů a zavedení systému institucionální akreditace jako rámce, v němž si bude vysoká škola dosahující určitých kvalitativních standardů oprávněna samostatně vytvářet studijní programy pro konkrétní oblast vzdělávání, dále vytvoření podmínek pro nezávislé odborné rozhodování o akreditacích. Také upravuje postavení a působení zahraničních vysokých škol a jejich poboček na území České republiky. Vedle toho se zabývá tématem dříve diskutovaným, to je otázka pozbytí platnosti vysokoškolského diplomu a řízení o vyslovení neplatnosti jmenování docentem, a to se zřetelem k ochraně dobré víry a práva na spravedlivý proces, a současně napravuje některé dílčí nedostatky právní úpravy, popřípadě doplňuje právní úpravu na základě dosavadních praktických zkušeností, jako je například zpoplatnění podání žádosti o uznání zahraničního dokladu o vysokoškolském vzdělávání.

Co se týká dalších souvisejících změn, některých dalších zákonů, tak ty se tedy týkají zejména provazeb týkajících se komplexnosti předkládaných změn v rámci novely vysokoškolského zákona.

Výsledky projednávání návrhu po prvním čtení jsou tedy takové, že návrh byl projednán ve výboru pro bezpečnost a v garančním výboru pro vědu, vzdělávání, kulturu, mládež a tělovýchovu. V mezidobí bylo jednání ve výborech přerušeno právě s ohledem na výměnu na pozici ministra školství. Opakovaně jsme jako Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy diskutovali s Radou vysokých škol, s Českou konferencí rektorů a dalšími odborníky předložené pozměňovací návrhy. Naší snahou bylo najít maximální shodu na předložených námětech. Stejně tak jsme v rámci těchto debat přizývali odborníky a snažili se tady vytvořit maximálně souhrnný pozměňovací návrh, který byl s dílčími úpravami přijat školským výborem.

Výbor pro bezpečnost ve svém usnesení číslo 76 ze dne 24. června doporučil Poslanecké sněmovně, aby s vládním návrhem zákona vyslovila souhlas, a to ve znění šesti pozměňovacích návrhů. S pozměňovacími návrhy, mohu už v tuto chvíli avizovat, schválenými výborem pro bezpečnost Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy souhlasí. Stejně tak Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy souhlasí se souhrnným pozměňovacím návrhem, který přijal výbor pro vědu, vzdělávání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Pokud jde o další písemné pozměňovací návrhy, tak k těm bych se s ohledem na ty, které byly, to znamená v systému na webových stránkách Sněmovny, vyjádřila později, neboť jak bylo avizováno, jednak od některých pozměňovacích návrhů bude autorem upuštěno v návaznosti na podporu oněch usnesení dotčených výborů, to je výboru pro bezpečnost a výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu.

Prozatím děkuji za trpělivost i za pozornost, kterou úpravám návrhu zákona věnují poslankyně a poslanci Poslanecké sněmovny. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní ministryni školství, mládeže a tělovýchovy Kateřině Valachové. Návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu jako výboru garančnímu. Návrh iniciativně projednal výbor pro bezpečnost. Usnesení výboru vám byla doručena jako sněmovní tisky 464/1-7.

Nyní vyřešíme problém se zpravodajem, protože zpravodaj výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu pan poslanec Jiří Mihola je řádně omluven, předseda výboru také. K tisku se hlásí jako náhradní zpravodaj paní poslankyně Martina Berdychová, jako členka výboru. Pro jistotu dám odhlasovat jiného zpravodaje. Myslím si, že s tím nemáme nikdo problém.

 

Budeme hlasovat v hlasování číslo 26. Kdo souhlasí, aby zpravodajkou pro druhé čtení byla paní poslankyně Martina Berdychová? Zahájil jsem hlasování číslo 26 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování číslo 26 z přítomných 170 pro 114. Návrh byl přijat.

 

Prosím tedy paní poslankyni Martinu Berdychovou, aby přednesla zpravodajskou zprávu výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu k tomuto tisku. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Martina Berdychová: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych v zastoupení zpravodaje garančního školského výboru, to je v zastoupení zpravodaje pro první čtení sněmovního tisku číslo 464 pana poslance Jiřího Miholy, který je na oficiální návštěvě v Číně, uvedla alespoň několika větami vládní návrh zákona, kterým se mění zákon o vysokých školách a některé další zákony, a seznámila vás s usnesením školského výboru.

Paní ministryně už mi ulehčila práci, protože v úvodu víceméně uvedla podstatu předkládaného tisku i průběh hlasování v jednotlivých výborech, takže já bych asi s tím už nezdržovala a seznámila bych vás s usnesením školského výboru, to je usnesení číslo 134, které školský výbor projednal na své 18. schůzi dne 4. listopadu. Výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu po odůvodnění ministryně Kateřiny Valachové za Ministerstvo školství, zpravodajské zprávě poslance Jiřího Miholy doporučuje Poslanecké sněmovně vyslovit souhlas s vládním návrhem zákona, kterým se mění zákon číslo 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, zákon o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, tisk 464, ve znění pozměňovacích návrhů.

Těch pozměňovacích návrhů je 43. Já bych možná ještě pro upřesnění uvedla, že školský výbor revokoval usnesení číslo 115, které se týkalo dvou bodů Policejní akademie, takže to už se v tomto novém usnesení neobjevuje. A usnesení školského výboru je v souladu s usnesením výboru pro bezpečnost.

Pane předsedající, mám uvést odůvodnění těch jednotlivých pozměňovacích návrhů stručně, nebo až v obecné rozpravě?

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já si myslím, že to je součástí zpravodajské zprávy. Je na vás, jak to vezmete.

 

Poslankyně Martina Berdychová: Takže velmi stručně a rychle. Některé z těch 43 bodů. Školský výbor - z věcných změn lze jmenovat zejména jiný způsob volby členů Rady pro vnitřní hodnocení, pro zvýšení nezávislosti, dále se navrhuje upravit, resp. rozdělit kompetence fakult. Navrhuje se, aby garantem magisterského studijního programu a doktorandského studijního programu mohl být nejenom docent nebo profesor, ale i mimořádný profesor, pokud dosáhl srovnatelného postavení s docentem nebo profesorem v zahraničí. Dále se navrhuje nestanovovat v zákoně o vysokých školách výši sociálního stipendia pevnou částkou, ale jeho výši navázat na výši základní sazby minimální mzdy. A v bodu 42 se dále navrhuje zcela vypustit změnu zákona číslo 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích, ve znění pozdějších předpisů, protože jde o novelu jiného zákona, která s novelou zákona o vysokých školách vůbec nesouvisí, a proto do návrhu věcně nepatří. Ostatní změny jsou víceméně legislativně technického charakteru.

Tolik tedy stručně k přehledu změn, které jsou obsahem pozměňovacích návrhů doporučených školským výborem nebo výborem pro bezpečnost. Pokud jde o pozměňovací návrhy výboru pro bezpečnost, ty asi zdůvodní paní poslankyně Jana Černochová. Takže já vám děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní zpravodajce za její zpravodajskou zprávu a nyní žádám zpravodajku výboru pro bezpečnost paní poslankyni Janu Černochovou, aby se ujala slova a informovala nás o projednání ve výboru a případně pozměňovací návrhy odůvodnila. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji. Výbor pro bezpečnost se touto problematikou zabýval opakovaně, a to ve dvou rovinách. Jedna rovina se týkala právě Policejní akademie, kdy výbor pro bezpečnost řešil formální věci, které se týkají registru profesorů, kdy jsme poukazovali na to, že tam může dojít k nějakému problému z hlediska zveřejňování osobních údajů. Všechny návrhy, které jsme na výboru pro bezpečnost navrhovali a přijímali, byly přijímány po dohodě s paní ministryní školství, takže výbor všechny tyto pozměňovací návrhy na svém zasedání doporučil.

Následně se ještě jednou svolal mimořádný výbor právě po těch lehce zmatených pozměňovacích návrzích, které k nám připutovaly z jiných výborů a které se týkaly Policejní akademie a jejího vyčlenění mimo vlastně ten stávající systém. Tam poměrně jednoznačně výbor pro bezpečnost tuto aktivitu odmítl a jsem velmi ráda a děkuji všem kolegům za to, že se pak postarali o to, že na výboru pro školství, mládež, tělovýchovu se revokovalo toto usnesení, které navrhoval pan poslanec Mihola, a statut té Policejní akademie zůstává tak, jak je.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní zpravodajce, ale nebudu otevírat obecnou rozpravu, protože máme těsně před 13. hodinou a nerad bych přihlášené omezil v jejich právech na vystoupení. Vyhlašuji polední přestávku do 14.30 hodin. Samozřejmě připomínám všem členům organizačního výboru, že ve 13.03 se sejdeme v jednací místnosti organizačního výboru. Přeji dobrou chuť. Pokračujeme po polední přestávce tímto bodem.

 

(Jednání přerušeno ve 12.59 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 14.31 hodin.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Vážené dámy, vážení pánové, přeji vám pěkné odpoledne. Budeme pokračovat v bodu, který jsme začali před obědovou pauzou, a tím je vládní návrh zákona, kterým se mění zákon číslo 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, zákon o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Je to sněmovní tisk 464, druhé čtení. Prosím zpravodajku tohoto tisku paní poslankyni Berdychovou, aby zaujala místo u stolku zpravodajů. Stejně tak požádám paní ministryni Valachovou, aby zaujala místo jako předkladatelka. Paní poslankyně, jestli vás mohu požádat, na místo zpravodajky... (Poslankyně Berdychová zaujímá místo u stolku zpravodajů.)

Tento bod jsme před obědem přerušili v bodu před otevřením obecné rozpravy a já tedy otevírám obecnou rozpravu. Eviduji pět přihlášených. První se přihlásil pan poslanec Karamazov, připraví se pan poslanec Karel Rais. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Simeon Karamazov: Vážené kolegyně, vážení kolegové, leží před námi vcelku ambiciózní novela vysokoškolského zákona. Byť z původních záměrů zbyla pouze část, mohla by i ta v českém vysokém školství způsobit malou revoluci, a pokud ji neuchopíme správně, napáchá více škody než užitku. Nový systém institucionální akreditace, destrukce existujícího a léty prověřeného postavení fakult uvnitř vysoké školy stejně jako nová úprava odnímání titulu, to jsou některé, nikoliv však všechny změny, jimiž má české vysoké školství projít. Není pochyb, že vysoké školství stejně jako celá společnost prochází vývojem a vývoj i jisté změny vyžaduje. Nesmí ovšem jít o změny za každou cenu. Soustřeďme se například více na propojení jednotlivých stupňů vzdělávání. Chceme přece, aby na konci byli kvalifikovaní absolventi a ne jen pochybné zvýšení statistiky vzdělanosti, kterou tak rádi počítají soudruzi v Bruselu.

Jako vysokoškolský pedagog mám možnost se denně setkávat s našimi studenty a čím dál častěji i se studenty ze zahraničí. Měl jsem také možnost pobývat na řadě univerzit v cizině a mohu tedy srovnávat. Přes všechny těžkosti, kterým české vysoké školy musí čelit, se naši studenti a nakonec ani absolventi nemají za co stydět a v konkurenci dobře obstojí. Změny ve složitém nelineárním systému našeho školství musíme tedy provádět šetrně, neboť více než překotné změny za každou cenu prospěje tuzemskému vysokému školství dlouhodobá stabilita.

Předkladatelům novely rozhodně nemohu upřít snahu změnit vysoké školství. Nejsem si ovšem jist, zda jde vždy o kroky správným směrem. Chybí mi také větší celospolečenská diskuse, do níž by byla zapojena nejen politická reprezentace vysokých škol, tedy Česká konference rektorů a Rada vysokých škol, nýbrž především studenti a pedagogové, ale také zaměstnavatelé a další veřejnost. Zatímco diskuse s těmi, kteří jsou kvalitou vzdělávacího systému nejvíce dotčeni, tedy se studenty a pedagogy, zcela chybí, pro enormní snahu uchvátit veškerou moc a podmanit si jednotlivé fakulty vysokých škol by se Česká konference rektorů mohla klidně přejmenovat na Českou konferenci lobbistů.

Dámy a pánové, dovolte mi nyní blíže se zaměřit na jednotlivé okruhy předkládané novely, které jsem již zmínil na začátku a kterých se týkají i mé pozměňovací návrhy. Půjde o problematiku institucionální akreditace, o navrhované omezení práv fakult a několik dalších, spíše technických vylepšení. Změnami v odebírání titulu se zabývat nebudu, byť jde o problematiku mediálně zajímavou, z hlediska každodenního fungování vysokých škol jde o záležitost zcela okrajovou.

V samotném jádru novely tedy stojí zavedení již zmíněné institucionální akreditace. Pro ty z vás, kteří nejsou úplně zběhlí v této oblasti, se pokusím krátce vysvětlit. Studenti jsou dnes na vysokých školách vyučováni ve studijních programech, které se ještě dělí na studijní obory. Pro každý obor zvlášť musí vysoká škola nebo fakulta vysoké školy prokázat schopnost daný obor vyučovat a získat tak příslušnou akreditaci, tedy jakési oprávnění, od Akreditační komise. Novela navrhuje, zjednodušeně řečeno, aby vysoká škola prokázala schopnost a kvalitu jako celek a poté si už v definovaném období sama tvořila studijní programy. Předně bych chtěl říci, že myšlenka samotná se mi líbí. V řadě zemí tento systém funguje. Každou změnu, která ulehčí vysokým školám život a posílí jejich samosprávu, vítám. Už méně ale vítám implementaci této myšlenky, kterou nám vláda předkládá. Prokazování kvality vzdělávání má být nově založeno na systému vnitřního a vnějšího hodnocení. Vnitřní hodnocení by měla provádět sama vysoká škola, vnější hodnocení pak Národní akreditační úřad.

Nejdřív se vyjádřím k vnějšímu hodnocení. Dosavadní Akreditační komise má být nahrazena Národním akreditačním úřadem. Pomineme-li fakt, že s trochou nadsázky budeme mít místo Akreditační komise stokrát větší Národní akreditační úřad, samozřejmě se stokrát větší administrativou a se stokrát většími náklady, je nutné říci, že nějaký orgán, který posoudí schopnost vysoké školy samostatně tvořit studijní program, být musí. Je jasné, že akreditační činnost budou vykonávat stále ti samí lidé, kteří se pouze přeskupí a jinak pojmenují a asi jich bude více. Pokud ale bude výsledkem posílení akreditačního procesu skutečná kvalita a přestane platit, že na našich přemnožených vysokých školách může studovat každý, kdo udrží tužku v ruce, tak se mně skoro chce říct - proč ne? Nechápu však, proč je Národní akreditační úřad vydáván za nezávislý, když se přímo v návrhu zákona dočteme, že bude organizační jednotkou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a ministerstvo materiálně, administrativně a finančně zajistí jeho činnost. Nemusím ani dodávat, že o nezávislosti úřadu za této situace nemůže být ani řeči.

Vnitřní hodnocení kvality vzdělávání má být naopak ponecháno na samotné vysoké škole, konkrétně na nově zřizované radě pro vnitřní hodnocení. Zatímco v případě vnějšího hodnocení má hodnoticí orgán své opodstatnění, v případě vnitřního hodnocení jej nenacházím. Jak může vysoká škola a jakákoliv instituce hodnotit sama sebe? Co lze od takového hodnocení očekávat? Maximálně tak oslavnou ódu na rektora, na to, jak vysokou školu dobře řídí. Vždyť podle původního návrhu měl být právě rektor nejen předsedou rady pro vnitřní hodnocení, nýbrž měl také jmenovat a odvolávat všechny její členy. Jistě sami odhadnete, jak jsou v takovém případě slova o nezávislosti rady pro vnitřní hodnocení věrohodná.

Osobně se domnívám, že by se systém institucionální akreditace úplně obešel bez celé rady pro vnitřní hodnocení. U Národního akreditačního úřadu si ještě dovedu představit určitý personální pohyb a omezenou nezávislost, u rady pro vnitřní hodnocení však nikoliv. Budou to naprosto stejní lidé, jako působí například ve vědeckých či oborových radách dané vysoké školy. Jiní prostě nejsou. A ještě bude těžké některé z nich přesvědčit k další funkci. Jsem přesvědčen, že by fungoval dosavadní mechanismus žádostí o akreditaci, protože jinak to stejně nebude. Bude to pořád stejná žádost o akreditace, která bude opět stokrát větší a bude se jmenovat vnitřní hodnocení.

Nepředpokládám, že by prošel pozměňovací návrh, který by radu pro vnitřní hodnocení zrušil. Z tohoto důvodu a k posílení nezávislosti jsem ve svém pozměňovacím návrhu požádal, aby rektor nebyl předsedou rady pro vnitřní hodnocení a aby její členy volily akademické senáty jednotlivých fakult veřejné vysoké školy, což bohužel nebylo v pozměňovacím návrhu ministerstva akceptováno. Jsem ale rád a oceňuji, že alespoň drobný posun správným směrem je obsažen v ministerském pozměňovacím návrhu. Ten podmiňuje třetinu rektorem jmenovaných členů návrhem akademického senátu a další třetinu potom návrhem vědecké rady. Když si ovšem uvědomíme, že členy vědecké rady jmenuje právě rektor, je zřejmé, že se jedná o změnu pouze kosmetickou.

Druhý můj pozměňovací návrh, který se týká institucionální akreditace, je spíše technického charakteru. Dosud navrhované ustanovení § 81b určuje dobu platnosti institucionální akreditace pro oblast nebo oblasti vzdělávání na deset let. Zároveň stanoví, že se institucionální akreditace uděluje na dobu pět let, pokud byla vysoké škole dřívější žádost zamítnuta. V této souvislosti navrhuji nahradit pojem "dřívější" pojmem "bezprostředně předcházející". Stávající formulace totiž umožňuje vyvolat sankci v podobě zkrácení doby trvání akreditace kdykoliv i poté, co vysoká škola už institucionální akreditaci získala, a v průběhu prvního zkráceného období osvědčila, že jí tato akreditace byla udělena oprávněně.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, nyní jsme se vypořádali se dvěma pozměňovacími návrhy, které se týkají institucionální akreditace a rady pro vnitřní hodnocení. Další tři pozměňovací návrhy budou spíše technické.

Již z úvodu mého vystoupení je zřejmé, že předkládaná novela vysokoškolského zákona budí velké množství rozpaků, a nejenom u mne. Tuto skutečnost dokazuje i nezvykle vysoký počet podaných pozměňovacích návrhů. V době, kdy jsem připravoval toto vystoupení, jich bylo 21. Oko je hezké číslo pro karbaníky, ale co to znamená pro nás? Buď jsou poslanci příliš aktivní, nebo je s novelou něco špatně.

Můj třetí pozměňovací návrh se týká sociálního stipendia. Cílem stávajícího novelizačního bodu 271 je zvýšení sociálního stipendia z částky 1 620 korun na 2 100 korun. S důvody, pro které má ke zvýšení dojít, nelze než souhlasit. Zatímco životní náklady se zvyšují, částka sociálního stipendia zůstává po mnoho let nezměněna, což může sociálně znevýhodněným jedincům vytvářet překážku při dosahování kvalitního vzdělávání. Původně navrhovaná úprava nicméně daný problém řeší pouze s dočasným účinkem, neboť fixní částku přepíše jinou fixní částkou, byť vyšší. V budoucnu by tak byli zákonodárci nuceni v případě potřeby valorizace opět složitě měnit zákon. Vhodnějším řešením se proto jeví navázat výši sociálního stipendia na jiný číselný údaj, k jehož změnám pravidelně dochází. Tímto číselným údajem může být minimální mzda stanovená nařízením vlády. Navrhl jsem proto, aby sociální stipendium činilo jednu čtvrtinu minimální mzdy. Tím se v budoucnu odbourá nutnost opětovného legislativního procesu, neboť ke zvýšení sociálního stipendia dojde automaticky vždy při každém zvýšení minimální mzdy. Děkuji tímto paní ministryni Valachové, že na můj návrh přistoupila a zahrnula jej do ministerského pozměňovacího návrhu prakticky ve shodném znění.

Čtvrtý pozměňovací návrh se týká právní úpravy zadávání veřejných zakázek. Podle současného znění zákona o veřejných zakázkách se za veřejného zadavatele považuje vysoká škola jako celek, a nikoliv její jednotlivé fakulty. To s sebou přináší několik nepříjemných konsekvencí, na které jsem již ve svých vystoupeních a interpelacích upozorňoval. Zákon o zadávání veřejných zakázek nepřináší totiž jen samé dobro, jak si mnozí naivně myslí, ale výsledkem je často situace, kdy pokud si vůbec můžete něco podle tohoto zákona pořídit, je to předražené, mizerné kvality a trvá to věčnost. Zákon o zadávání veřejných zakázek je totiž skvělý nástroj pro ty, kteří v tom umí chodit. Veřejné zájmy to ale většinou nejsou. Oceňuji, že slova pana premiéra Sobotky, paní ministryně Šlechtové i Valachové se skutečně naplnila a záměr, aby veřejným zadavatelem byly také fakulty, se v novém zákonu o veřejných zakázkách, který již byl rozeslán, objevil. Nebudu se tedy ke svému pozměňovacímu návrhu přihlašovat.

Můj pátý a předposlední pozměňovací návrh je zaměřen na fungování akademických senátů veřejných vysokých škol a jejich fakult. V současnosti účinná práva staví akademické senáty do pozice sotva kontrolního orgánu, který pozbývá efektivních nástrojů na ovlivnění chodu vysoké školy. Akademický senát je sice samosprávným zastupitelským orgánem veřejné vysoké školy nebo její fakulty, nicméně pokud nemá možnost sám navrhovat změny vnitřních předpisů, pozbývá zřízení tohoto orgánu téměř smysl. Tím dochází k nežádoucí konzervaci stavu vysokého školství. Navrhovaná změna si klade za cíl umožnit členům akademických senátů předkládat vlastní návrhy vnitřních předpisů, což by snížilo demokratický deficit v akademické obci a v konečném důsledku zvýšilo kvalitu vysokoškolského vzdělávání. Takový návrh však je pro předkladatele zřejmě příliš demokratický a nebyl do pozměňovacího návrhu ministerstva zahrnut.

Vážené kolegyně a kolegové, poslední a nejdůležitější oblastí, na kterou se zaměřím, je právní postavení fakult vysokých škol. Současné znění § 24 vysokoškolského zákona přiznává orgánům fakult vysokých škol určité množství pravomocí vyjmenovaných v odstavci 1 téhož ustanovení. Fakulty tak nyní mohou tvořit a uskutečňovat studijní programy, nakládat se svěřenými prostředky, rozhodovat v pracovněprávních záležitostech či uskutečňovat jinou doplňkovou činnost a využívat prostředky z ní získané. Tvůrci novely přistoupili na laciný lobbing České konference rektorů a veškerou moc chtěli soustředit v rukou rektorů. Bylo by zcela na vůli statutu veřejné vysoké školy, která práva fakultám přizná a v jakém rozsahu. V praxi by to ovšem znamenalo, že veškerou kontrolu nad fakultami by převzal rektor. Šlo by o tak velkou koncentraci moci, kterou by mohli i bývalí bolševičtí aparátčíci rektorům jen závidět. Takový zásah do akademických svobod by neměl po roce 1989 obdoby. Uvědomme si, že veškerá důležitá část akademického života se neodehrává na sekretariátech jednotlivých rektorátů, ale právě na jednotlivých fakultách veřejných vysokých škol. Nejsou to rektor, natož jeho úředníci, kdo by organizoval přednášky a semináře pro studenty a produkoval vědeckou, výzkumnou či jinou tvůrčí činnost. Naopak jsou to jednotlivé fakulty a jejich akademičtí pracovníci, kdo představuje skutečný motor akademického života. To také znamená velkou zodpovědnost a samozřejmě to vyžaduje i příslušné pravomoci. Osobně jsem přesvědčen, že právě jen § 24, tedy práva fakult, je důvodem podpory novely od České konference rektorů. Rektoři totiž vyhandlovali svoji podporu novely za svoji absolutní moc. Není jistě bez zajímavosti, že důvodová zpráva o § 24 zcela, ale úplně zcela mlčí.

Jsem opravdu rád, že současná paní ministryně si tento problém, který jí předchůdce zanechal, uvědomila a měla snahu jej řešit. Výsledkem je tak okruh čtyř pravomocí, které mají fakultám dle ministerského pozměňovacího návrhu i nadále náležet přímo ze zákona a jež nebude moci fakultám odebrat ani statut veřejné vysoké školy. Fakulty si budou moci určovat vnitřní strukturu, samosprávu, budou mít v pravomoci habilitační a profesorská řízení a nově také nakládání se svěřenými prostředky.

Pracovněprávní vztahy do výhradních práv fakult však ani podle ministerského pozměňovacího návrhu nepatří. Nepatří tam ani určování směru tvůrčí činnosti a ani vedlejší činnost, tedy řekněme komerční aktivity fakulty. Vzhledem k tomu, že osobní náklady tvoří obvykle největší část rozpočtu, je naprosto absurdní, aby děkan fakulty, který má a bude mít zodpovědnost za rozpočet, neměl v pravomoci i pracovněprávní vztahy. Dále představa, že například rektor vzděláním filozof bude určovat směřování tvůrčí činnost strojní fakulty, by byla k smíchu, kdyby to nebylo v návrhu myšleno vážně. Rovněž výsledky vedlejší činnosti fakulty by logicky měly patřit do rozpočtu fakulty a nikoliv rektorátu.

Řada z vás prošla komunální politikou. Představte si, že jste primátor nebo primátorka a vaše město vlastní divadlo. Ředitel divadla je zodpovědný za chod divadla, ale nebude moci rozhodnout o tom, jací herci budou v divadle působit. A nejen to. Vy jako primátor budete určovat, jaký žánr a jaké hry se budou hrát. A aby toho nebylo málo, výtěžek z prodeje vstupného nebude investován zpět do divadla, ale například do dopravního podniku. Jak asi takové divadlo bude fungovat? Přesně tato nezáviděníhodná situace se na fakulty v novele vysokoškolského zákona chystá. Pokud vás při předcházejících slovech napadlo, že primátor přece nemůže rozhodovat sám, že existuje také nějaká rada a zastupitelstvo, tak uvažujete správně. Žádné podobné demokratické struktury ale na vysokých školách nenajdete. Ne, nezapomněl jsem na akademický senát, ale ten prakticky o ničem nerozhoduje a navíc není nezávislý. Je přece tvořen zaměstnanci a studenty. Obě skupiny jsou velmi, velmi závislé na manažerských strukturách školy. Senát sice schvaluje rozpočet jako rámcový dokument, ale jednotlivé kapitoly už jsou zcela v rukou rektora. Není tomu jako ve městě, kde o všech operacích rozhoduje rada nebo u vyšších hodnot nezávislé zastupitelstvo.

Možná vám to, co jsem popisoval, nepřipadá tak důležité. Možná si myslíte, že ani nejde o nijak velké prostředky. Vždyť akademici si na školách jen nad něčím bádají nebo učí a stejně pořád brečí, že mají málo peněz. Ano, prostředků nejde celkově do školství mnoho, ale možná vás překvapí, že rozpočet univerzity v krajském městě bývá obvykle větší než rozpočet tohoto krajského města, tedy řekněme někde kolem půldruhé až dvou miliard korun. Rozpočet Karlovy univerzity pak například činí 9 mld. korun. Pokud jste byli na začátku k mým slovům nedůvěřiví, možná už začínáte chápat, proč rektoři tak bojují o absolutní moc, kterou by jim už nyní mohli všichni primátoři jen závidět. Znovu opakuji, žádná rada, žádné zastupitelstvo. O všem rozhoduje pouze jediný člověk.

Zatím rovnováhu udržuje existence určité nezávislosti fakult. Obvykle jich bývá do deseti. Jednotlivé fakulty musí obstát uvnitř své univerzity a také v konkurenci podobných fakult jiných univerzit. To už je slušný regulační mechanismus. Co by se mohlo stát po přijetí původně navržené novely, ve které fakulty všechna práva mohou ztratit, si jistě dovedete představit. Žádám vás proto o podporu mého pozměňovacího návrhu, který fakultám právo vrací.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, ve svém vystoupení jsem se pokusil nastínit nejpalčivější problémy předkládané novely vysokoškolského zákona a v některých pasážích jsem musel být kritický. Chci ale zdůraznit, že si vážím přístupu paní ministryně, která novelu zdědila. Jsem rád, že při jednání s ní a dalšími pracovníky ministerstva se původní dělení na koaliční a opoziční pozměňovací návrhy změnilo v konstruktivní debatu, ve které nešlo ani tak o politiku jako spíš o názory a zkušenosti těch, kteří mají mnohaletou praxi s vedením univerzit a fakult. Vznikl tak pozměňovací návrh ministerstva, který původní novelu určitě vylepší a obsahuje řadu mých návrhů i návrhů kolegů poslanců.

Neměl bych problém podpořit novelu, která zavádí institucionální akreditaci, byť zatím skrývá mnoho spíš technických problémů, které jsem se pokusil vysvětlit, a navrhnout některá zlepšení. Nemohu však souhlasit, aby došlo k likvidaci základních článků našeho vysokého školství, tedy jednotlivých fakult. Razantně se stavím za to, abychom fakultám jejich práva ponechali v plném a nijak nezměněném rozsahu. Pevně věřím, že i vy rozumně zvážíte všechna pro a proti. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Další přihlášený do rozpravy je pan poslanec Karel Rais. Máte slovo.

 

Poslanec Karel Rais: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážení ministři - momentálně tady nejsou - vážené kolegyně a kolegové, období mezi prvním a druhým čtením bylo využito k nalezení konsenzu mezi -

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, pane poslanče. Vzhledem k nepřítomnosti ani jednoho ministra musím tento bod přerušit dokud alespoň jeden člen vlády se nedostaví. (Chvíli čeká.) Vzhledem k tomu, že přišla paní ministryně a pan ministr Dienstbier, můžeme pokračovat v jednání. Prosím.

 

Poslanec Karel Rais: Tak také něco příjemného. Období mezi prvním a druhým čtením bylo využito k nalezení konsenzu mezi jednotlivými zástupci politických stran a k vytvoření komplexního pozměňovacího návrhu zákona, tak jak tady předřečník řekl. Já to považuji za velice přínosné. Když se podíváme na proces úprav toho zákona, tak si myslím, že v tomto je paní ministryně příkladná, protože skutečně vytvořila prostor pro širokou diskusi všech stakeholderů. V kontextu toho, co za pár možná minut nebo hodin budeme projednávat, kdy právě naopak zase tam je nedostatek diskuse, tak si myslím, že tohle je spíše příkladná věc, protože mimo jiné to ušetří vzácný čas zde přítomným poslancům. Ne vše se vyřešilo, řeší se to také pomocí pozměňovacích návrhů.

Je potřeba vidět nebo si uvědomit, že pokusy o změnu systému celého terciárního vzdělání započaly v letech 2004 a 2006. To byla snaha udělat změnu terciárního vzdělání a to se nakonec zúžilo až do novely, kterou máme před sebou, kde je řada věcí, které úplně chybí, jak bylo zmiňováno financování univerzit, nebo chybí částečně posílení role univerzit, otevřenost univerzit ve společnosti a podobně.

Předkládaná novela, která dnes doputovala do druhého čtení, je několikaletým výsledkem řady obtížně vyjednaných kompromisů mezi některými zájmovými skupinami vysokoškolského vzdělávacího systému, a to zejména konferencí rektorů, radou vysokých škol, zaměstnavateli absolventů a Ministerstvem školství.

Za jeden z velkých a základních nedostatků této novely, o kterém tady zatím nebylo hovořeno, považuji fakt, že Ministerstvo školství předkládá ještě prostřednictvím bývalého ministra Chládka do parlamentu materiál, s jímž není spojena žádná analýza stávajícího stavu. Poslední komplexní analytické práce byly provedeny v letech 2004 až 2006 při příležitosti spolupráce v mezinárodním projektu s experty OECD, kteří se následně podíleli na tvorbě Bílé knihy terciárního vzdělávání. Od té doby byla provedena samozřejmě řada dílčích analytických prací, ale komplexní analytické rozbory, které by byly vykonány nezávislými mezinárodními experty a které by byly podepřeny o strategické rozvojové směry Ministerstva školství, se neuskutečnily.

Přesto novela přináší určitá pozitiva. Osobně považuji (za pozitivní?) na rozdíl od předřečníka částečné posílení pravomocí rektora ve vztahu k fakultám. Rektor musí navrhnout, které pravomoci chce svěřit fakultám, samozřejmě po souhlasu dalších orgánů vysoké školy, to znamená § 24, znamená to omezení práv fakult, jak jsme tady slyšeli, a centralizaci řízení vysoké školy do rukou rektora a to se nelíbí managementu fakult, ale je to také o tom, kdo nese zodpovědnost před orgány činnými v trestním řízení. Je to rektor, není to děkan.

Možnost využití zahraničních profesorů pro garanci akreditovaných studijních programů na českých univerzitách - další pozitivum.

Možnost jmenovat mimořádného profesora z řad odborníků z praxe, aniž by procházel tradičními jmenovacími procedurami pro jmenování docentem, popřípadě profesorem.

Přísnější dohled na působení poboček zahraničních vysokých škol - to přináší zpřehlednění vysokoškolského trhu, možnost eliminace nežádoucích aktérů.

Studenti budou moci bez poplatků studovat druhý a další studijní program, pokud předcházející studijní program úspěšně dokončí. To souvisí s existenci mezioborů a také s tím, že v dnešní době nemusí stačit jeden typ vzdělání na celý život.

Osobně považuji za škodu, že se zatím nepodařilo nalézt shodu v možnosti zakládat univerzitou takzvaná vévéíčka, veřejné vědecko-výzkumné instituce, které by formou spin-off firmy snížily dopad případného krachu, v uvozovkách, některé z centrálních či regionálních výzkumných organizací, které byly v rámci dotací EU hojně v minulých letech zakládány. Kladem nově vzniklých vévéíček by byla snadnější a pružnější spolupráce pracovníků univerzit s praxi, zejména v oblasti aplikovaného výzkumu. Je zde samozřejmě možnost prosadit obdobnou myšlenku v rámci novely zákona o vědě a výzkumu, který nedávno procházel v rámci prvního čtení a který máme vlastně za chvíli řešit v rámci druhého čtení.

Raději bych však viděl, kdyby ctihodná Sněmovna tento pozměňovací návrh projednávané novely o vysokých školách, možnost zakládat univerzitou vévéíčka, schválila, popřípadě části věnované zpřesněním organizací a řízení vévéíček odmítla jako přílepek, který s novelou a se systémem řízení nemá nic společného. Protože můj pozměňovací návrh je v podstatě zahrnut do zmiňovaného komplexního návrhu ministerstva, nebudu se v podrobné rozpravě k němu přihlašovat, protože je dán do toho komplexního návrhu.

V rámci dalších pozměňovacích návrhů jsem upozornil na několik formálních zpřesnění, jejichž opomenutí však může přinést závažné problémy. Jsou to pozměňovací návrhy číslo 2678 a 2687 a jejich obsah je také zahrnut do toho společného návrhu. Jsem velmi rád, že koaliční návrh obsahuje myšlenky, které jsem již dříve vložil do informačního systému, a to možnost ustanovit na univerzitě mimořádné profesory z řad zahraničních či tuzemských expertů, kteří mají dlouhodobou - v návrhu je asi dvacetiletou - zkušenost v dané studijní problematice, a tak mohou studentům předat zkušenosti, které se nedají získat jinak než reálným životem.

Dále považuji za přínosné, že konečně existuje možnost, aby zahraniční profesoři, kteří působí na českých univerzitách a vysokých školách, mohli být garanty studijních programů. Tyto moje dva návrhy byly akceptovány koalicí a jsou vloženy do toho společného pozměňovacího návrhu.

Průběh vlastního akreditačního procesu byl podroben možná několikaletým diskusím mezi jednotlivými stakeholdery. Osobně si nejsem zcela jist, zda uvedený návrh je optimální pro rychlý, korektní a odborně fundovaný průběh akreditačního procesu na našich univerzitách. Určitě však zřízení akreditačního úřadu, profesionalizace pracovníků tohoto úřadu a jejich - alespoň doufám - nezávislost na univerzitní veřejnosti nás nejenom přiblíží zvyklostem a průběhu akreditačních procesů univerzit západní Evropy, ale urychlí vlastní akreditační procesy a přinese zvýšení nezávislosti univerzit, rychlou reakci vysokých škol na měnící se firemní a odborné prostředí. Osobně se domnívám, že rigidnější oddělení institucionální akreditace od akreditace studijního oboru by bylo pro celý proces přínosné. V tomto duchu jsem vypracoval text pozměňovacího návrhu a vložil jsem ho do informačního systému. Budu však akceptovat většinový návrh koalice a k tomuto pozměňovacímu návrhu se nepřihlásím. Věřím však, že minimálně myšlenky, které jsem tam uvedl, mohou být využity při tvorbě následných podzákonných norem. Jde o to, aby myšlenka flexibility a přenesení zodpovědnosti na univerzity byla v akreditačním procesu zachovaná.

Často slyšíme požadavky, a mnohdy i oprávněné, že ve školství je málo peněz. Naposledy Petr Fiala před obědem to tady říkal v rámci projednávání státního rozpočtu. Každé tvrzení má i druhou stranu. Mám-li parafrázovat výrok jednoho dřívějšího politika, pak lze říci: ve vysokoškolském prostředí zdroje jsou. Druhá věc je, jak je s nimi nakládáno. Mimořádně velká zátěž přímé výuky vedené jenom k biflování a bezduchému mentorování ze strany studentů, kteří nerozvíjejí svoji osobnost, ale zejména klade velké náklady na mzdy učitelů. Snížení přímé výuky z dotace 24 na 20 hodin týdně byl strategický cíl mnoha univerzit již před 10 či 15 lety, a podívejte se na dnešní realitu. Ve srovnání se západními univerzitami máme v řadě případů kapacitně dvojnásobně dražší výuku, potřebujeme na stejný titul dvakrát víc přímé výuky než například anglické univerzity. To je pikantní zejména při organizaci těch několika málo skutečných společných studijních programů se zahraničními univerzitami, které české univerzity mají. Proč tomu tak je? Protože se nechováme manažersky, protože jsme mnohokráte v pozici úřadu práce, která pro některé jedince na univerzitách bez publikační a vědecké činnosti zajišťuje jejich existenci. Samozřejmě každý sedlák ví, že jestliže chce, aby mu kráva dojila, musí jí dát pořádně kvalitní stravu do koryta. Není možné budovat prestiž vysokých škol bez odpovídajících finančních dotací. Ale současně je potřeba se dívat a auditovat, jak jsou v resortu finanční prostředky využívány, jak fakulty a vysoké školy snižují náklady na provoz a mnohdy i na výuku.

Další chybu vidím v lehkovážném předávání akademických svobod mimo univerzitní systém. V první řadě si musíme říct, co jsou vlastně akademické svobody. Tu definici už za nás provedli ve 40. letech minulého století američtí profesoři, American Association of University Professors, která v roce 1940 deklarovala principy akademických svobod. Mezi uznávané akademické svobody patří zejména plná svoboda bádání a publikování výsledků při plnění dalších akademických povinností, plná svoboda projevu ve výuce mimo kontroverzní témata, která nesouvisí s předmětem výuky, a zajištěná svoboda projevu, přičemž akademici musí respektovat skutečnost, že jsou do jisté míry tvůrci veřejného mínění.

Z mediálně zajímavých případů předávání, respektive zbavování se akademických svobod bych uvedl příklad jmenování profesorů prezidentem republiky. Domnívám se, že pokud akademická obec reprezentovaná vědeckou radou vysoké školy svobodně a korektně projeví svoji vůli jmenovat konkrétního docenta za jeho celoživotní pedagogickou a vědeckovýzkumnou práci profesorem, pak bychom neměli tento proces jmenování předávat mimo univerzitní prostředí. Je zřejmé, že jde o nesystémový krok, když celý proces jmenování profesorem probíhá v rámci resortu, a pak, až se návrh na jmenování octne na ministerstvu na Karmelitské, obrazně řečeno rychle s ním úředníci běží k mocnáři. Měli bychom spíše akademické svobody rozvíjet a podporovat je, a ne se jich zbavovat kvůli pochybnému pozlátku jednorázové komunikace s prezidentem. Tento rituál, který nás dnes přibližuje spíše k Byzanci a k východním zemím než k tradičním univerzitním zemím Evropy, jako je například Itálie a Anglie, by mohl zůstat dle mého názoru na univerzitní, popřípadě resortní půdě. Aby bylo všem zcela jasno, co chci říci: Jmenování profesorem by mělo zůstat v rukou ministra nebo ministryně školství. Jmenovací proces končící na úrovni ministra nebo ministryně školství je jistou garancí, že získaný profesorský titul bude mít zhruba stejnou kvalitu a bude akceptován v rámci celého rezortu.

Asi bychom našli řadu kladů a minusů předkládané novely. Rád bych ale na závěr zdůraznil skutečnost, že je naprosto nutné, aby vedení ministerstva trvale věnovalo, tam bych podtrhl to trvale, pozornost problematice kvality vysokých škol, jejich financování a též se zamyslelo nad metodami, jak zvýšit prestiž a vážnost učitelů v rámci naší společnosti, a to nejenom vysokoškolského stupně, ale včetně všech stupňů, to znamená od mateřských přes základní až po střední školy.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám, pane poslanče, také děkuji za váš příspěvek.

A nyní dovolte, abych přivítal na galerii hostů delegaci zahraničního výboru parlamentu Albánie, kterou vede jeho předsedkyně paní Arta Dade. Prosím o přivítání. (Potlesk v sále.) Já vám děkuji.

Budeme pokračovat v projednávání tohoto bodu. Jako další vystoupí řádně přihlášený do rozpravy pan poslanec Jan Zahradník. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, já bych se chtěl věnovat při představení svého pozměňovacího návrhu dvěma možná méně významným ustanovením předloženého návrhu zákona. Obě ta ustanovení se ale týkají jednoho druhu z té trojice druhů, které definuje náš zákon ve vztahu k vysokým školám, tedy konkrétně soukromých a případně i státních vysokých škol.

První ustanovení je formulováno v § 60a a týká se vzdělávání v mezinárodně uznávaném kurzu. V textu tohoto paragrafu je vždy výslovně uvedeno, že tyto kurzy, které by vedly k mezinárodně uznávané akreditaci, by mohla udělovat pouze veřejná vysoká škola. (Nesrozumitelné) také stanovuje podmínky, za kterých veřejná vysoká škola může tyto kurzy vykonávat. Mě se zdá, že není možné, aby tato výsada byla umožněna pouze veřejným vysokým školám. Proč by tyto kurzy nemohly také poskytovat školy soukromé, případně školy státní?

Proto navrhuji, aby v § 60a bylo všude vypuštěno přídavné jméno, přívlastek "veřejná", ve vztahu k sousloví vysoká škola. Tedy v textu paragrafu po úpravě už bude umožněno poskytovat tyto kurzy všem vysokým školám.

Další ustanovení se týká uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělávání a kvalifikace. Toto je umožněno zase podle § 89 ministerstvu, tedy myšleno Ministerstvu školství, případně v ostatních případech opět v původním textu pouze veřejné vysoké škole, která uskutečňuje obsahově obdobný studijní program. Myslím si, že není důvod k tomu, aby o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělávání mohla rozhodovat vedle ministerstva pouze veřejná vysoká škola. Proto navrhuji, aby v § 89 byla právě u sousloví vysoká škola odstraněna, škrtnuta přídavná jména "veřejný" ve všech možných příslušných pádech, a uvádím zde také potom text § 89 po provedené změně.

Stejně tak se tohoto problému týká hned následující § 90, kde opět na třech místech navrhuji, aby byl vypuštěn přívlastek "veřejný" v příslušných pádech u sousloví vysoká škola. Pokud by tento návrh byl přijat, budou tyto dvě věci, poměrně drobné, nevýznamné, poskytovat také tyto služby i soukromým, případně státním vysokým školám.

Svůj pozměňovací návrh jsem vložil do sněmovního systému a v podrobné rozpravě se k němu přihlásím. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Než budeme pokračovat v rozpravě, přečtu omluvenky, které jsem obdržel. Dnes od 16 hodin se omlouvá z důvodu pracovních povinností pan ministr Milan Chovanec, dále od 14.40 do 15.30 z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Klaška, od 17 do 19 hodin se dnes omlouvá pan místopředseda Petr Gazdík a dále od 17 hodin z dnešního jednání se omlouvá pan poslanec Josef Novotný.

Budeme pokračovat v rozpravě. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Svoboda. Máte slovo.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, dovoluji si před vás předstoupit s tím, že bych chtěl rád předložit pozměňovací návrh k projednávanému zákonu. K pozměňovacímu návrhu se potom přihlásím v podrobné rozpravě.

Samozřejmě, zákon o vysokých školách je zákon, který vlastně na stole v nějaké podobě leží už po řadu let, procházel nějakým vývojem a je jistě velmi dobře, že zákon o vysokých školách prodělává nějakou novelizaci. Co však je jeho zásadní chybou na tom počátku jeho vzniku, že obrovský tlak vyvinula konference rektorů a vytvořila tak variantu, která skutečně, tak jak zde říkal kolega Karamazov, vytvářela jakousi mocenskou strukturu, která bude o fakultách v zásadě do důsledku rozhodovat. My si musíme uvědomit to, že máme vysoké školy různě veliké a že některé fakulty jsou větší než jiné celé univerzity. Musíme si uvědomit, že ty fakulty mají rozdílný rozsah činnosti. Musíme si také uvědomit, že dneska máme fakulty, které třetinu svých posluchačů mají z posluchačů zahraničních, z posluchačů, kteří si studium platí v nějaké podobě, a samozřejmě to klade na fakulty rozdílné nároky, které určitě univerzita jako celek není schopna zvládat.

My jsme už v dějinách prodělali jednu zásadní změnu statutu fakult. Fakulty byly prapůvodně právními subjekty samostatnými a úpravou zákona byly podřízeny univerzitám. Změna, která proběhla, přinesla celou řadu problémů a do dnešního dny některé věci na fakultách fungují prostě hůře právě proto, že ty pravomoci byly fakultám odejmuty. To je jedna záležitost, která se řeší a měla by se řešit v tomto zákonu.

Máme zde také ale tu druhou rovinu, tzn. Národní akreditační úřad. Já tady musím předeslat, že jsem v určitém konfliktu zájmů, protože jsem člen stávající Akreditační komise, tudíž na tu věc mám náhled trošičku jiný, nebo podrobnější. Samozřejmě že mám obecný problém s tím, že vzniká úřad, který bude mít úředníky, že to je úřad, který nebude nezávislý, ale bude přímo podřízen Ministerstvu školství. Na druhé straně vím, jaké problémy má Akreditační komise, protože ona by vlastně měla garantovat to, že konkrétní vysoké školy skutečně naplňují normu vysokoškolského vzdělávání, a de facto Akreditační komise je ta, která dává ministerstvu podklady pro to, že může garantovat, že ta vysoká škola vykonává vzdělávání v kvalitě, která je požadovaná tak, aby např. na evropské úrovni ty výstupní tituly a oprávnění k výkonu povolání se opíraly o srovnatelné vzdělávání ve všech zemích Evropské unie. Velmi jednoduché je to u medicíny. To vzdělání musí být takové, že je lékař schopen vykonávat povolání lékaře ve všech zemích Evropské unie.

A tady se dostáváme k problému, který možná akreditační úřad bude řešit lépe, a je to problém, který by tady měl zaznít, protože ono je to hrozně jednoduché, když někdo splňuje podmínky té akreditace, výuka je kvalitní, odpovídá všem těm parametrům a požadavkům. Pak je ten proces velmi jednoduchý a je úplně jedno, jestli je to Akreditační komise, nebo akreditační úřad. Ale my se dostáváme skutečně do situace, kdy se o vysokoškolské vzdělávání pokouší kdekdo. Málokdo si to uvědomuje, ale pokud běží studium a vysokoškolské vzdělávání na finančním principu, je to velmi zajímavý způsob podnikání. Bohužel, ne vždycky při tom úmyslu je i ten úmysl druhý, že vzdělávání má být kvalitní. Pokud by Národní akreditační úřad byl schopen v daleko silnější podobě garantovat to, že když někde výuka není kvalitní, bude akreditace v určitém časovém prostoru ukončena, a bude také garantovat to, že ústav, který přijde o akreditaci, nebude smět dále přijímat ke studiu, tzn. nebude otevírat tu variantu, která dneska vznikla, že máme studenty, jejichž fakulta, jejíž univerzita skončila, a oni nemají kde dostudovat, ale je to jenom proto, že ten, kdo to provozuje, to zařízení, nedodržel všechny dohody, které s ním byly udělány, že musí buďto změnit systém toho vzdělávání, doplnit chybějící učitele, a dostal akreditaci na dobu dostudování a on tu dohodu nedodržel, přijímal další studenty, až se to nakonec dostalo do situace, že tady máme stovky studentů, kteří mají ukončenou fakultu, fakulta přestala fungovat, a oni nevědí, kde mají studovat. Pokud to budeme zákonem upravovat, musí mít akreditační zařízení pravomoc, aby v těchto věcech rozhodovalo jakoby jednostupňově, že to rozhodnutí o ukončení akreditace bude predikovatelné, jasné a nebude obejitelné.

To, co zůstává nedostatkem, je to, že Akreditační komise může být složena jenom z nějakých odborníků a že určitě pod hlavičkou Ministerstva školství to nebude úplně nezávislé zařízení, to si nemusíme představovat, a možný tlak na ten úřad bude prostě soustředěn velmi jednoduše, a možná, že ta funkce nebude taková, jak si dopředu ukládáme.

To, co mě ale trápí jako bývalého děkana, jako člověka, který na vysokých školách strávil celý život, je omezování pravomocí fakult. Protože se domnívám, že celá řada pravomocí fakult je nezcizitelná, že není možné, abychom měli centrálně ze shora řízené jednotlivé fakulty, které mají rozdílný charakter, rozdílné financování, rozdílné možnosti, a že musí být okruh činností, které se těm fakultám nemohou odebrat. A to je tedy podstata toho mého pozměňovacího návrhu, kdy rozděluji to, co se nazývá právem fakulty, na tři skupiny. Jedna skupina stanovuje, že orgány fakulty mají právo v těchto věcech rozhodovat, pokud zákon nestanoví jinak, a tyto věci jsou taxativně vyjmenovány. Druhá skupina říká, že orgány mají právo v těchto věcech rozhodovat nebo jednat za tu veřejnou vysokou školu v rozsahu stanoveném statutem vysoké školy, tzn. je to věc, která se rozhodne na úrovni akademického senátu a vedení celé vysoké školy a ta vysoká škola si toto upraví svým vlastním statutem. A může to být pochopitelně na rozdílných vysokých školách rozdílné, protože to, co pro fakultu je důležité, je jiné na fakultách technického směru, na fakultách humanitních. Třetí skupina je, že orgány fakulty budou mít možnost rozhodovat ve věcech veřejné vysoké školy, pokud jim toto rozhodování svěří statut vysoké školy jako takový, který v současné době mají.

Myslím si, že tato úprava by odstranila celou řadu problémů, kterou monopolistický návrh konference rektorů obsahuje. Řešil by i otázky pracovněprávních vztahů, protože pracovněprávní vztahy pro fakultu jsou vztahy zásadní. Je to ten hezký příklad s tím hercem, ale je to úplně stejný příklad - chci-li přijmout odborníka v nějaké podobě, musím tu možnost mít. Není tak snadné vyjednávat s pracovníkem ze zahraničí jeho smlouvu s fakultou a přenášet to na univerzitu, která bude rozhodovat v rámci nějakých svých úvah a vazeb. Pracovněprávní vztahy by měla mít možnost fakulta ovlivňovat a je to tady schováno v tom, že to bude ošetřeno statutem vysoké školy, konkrétní dohodou, konkrétním přenesení té pravomoci v pracovněprávních vztazích. Protože na druhou stranu tím, že se změnil statut jednotlivých fakult a že nemají tu právní pravomoc, je jasné, že porušení v oblasti pracovněprávních vztahů potom trestněprávně a jinak spadá na vysokou školu jako takovou, čili musí to být nějakým způsobem upraveno.

Velmi bych, kolegyně a kolegové, apeloval na to, abychom celou řadu věcí, které tady zaznívaly, které už říkal kolega Karamazov, zvažovali a akceptovali. Znovu říkám, vysoké školy vzdělávají naše odborníky. Mají rozdílný charakter a rozdílné potřeby a ty potřeby se odvíjejí od toho, jakou potřebu mají jednotlivé fakulty. Pokud nedáme fakultám určitý rozsah pravomocí a zodpovědnosti, kvalita, rozsah výuky určitě utrpí. To centralistické vedení z mých celoživotních zkušeností není až tak mnoho výhodné.

A jenom úplně na okraj ke kolegovi Raisovi řeknu, že můj pohled na jmenování profesorem je rozdílný. Já ho vnímám jako určitou historickou vazbu, kterou tady máme. Nevidím to jako cestu na Balkán. Vidím to jako snahu o to, aby profesura byla na tom nejvyšším možném piedestalu tak, jak to potom lidé vnímají, že to byla věc, kterou rozhodla vysoká škola a rozhodla o takové funkci a takové kvalitě, kterou potřebujeme pro to vzdělávání, že si to převzala ta nejvyšší ve státě pomazaná hlava, a na té nejvyšší úrovni proběhl jmenovací akt. Je to prostě jako pasování rytíře. On ty služby udělal, někde si je zasloužil a získal a nakonec finálně ho pasuje panovník. A ten mu, když on klečí, poklepe mečem na rameno a nepoklepává mu na rameno některý z jeho personálu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní se s faktickou poznámkou hlásí pan poslanec Opálka a připraví se paní poslankyně Dobešová. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, faktická poznámka nemá přímo navazovat na to, co bylo před chvílí řečeno, a tak bych využil této situace s otázkou, jestli je Ministerstvo školství schopno řešit problém, který jsem se dozvěděl toto pondělí. Rýsuje se v demografickém vývoji velký problém v nedostatku kvalifikovaných lékařů zejména v určitých profesích a určitých regionech. A jak jsem se dozvěděl, navýšení studentů na vysokých školách není řešením, neboť z celkového počtu studentů je asi jedna třetina ze zahraničí ze zemí s anglicky působícím jazykem, druhá třetina je ze Slovenska a pouze jedna třetina je z českých zemí a z toho asi jedna čtvrtina odchází pak po vystudování do zahraničí. Takže se dostáváme perspektivně do problémů, že i kdybychom navyšovali počty, které by mohly studovat na lékařských fakultách, tak to není ještě zajištění toho, že bychom tento problém nedostatku lékařů řešili.

Takže moje otázka zní, jakým způsobem je schopno se s tím ministerstvo vyrovnat, protože ono to je jednak ve stanovení počtu a druhak v ekonomickém zabezpečení daných fakult, protože ony se samozřejmě chovají tržně a je pro ně výhodnější zabezpečovat si prostředky cash právě z těch zahraničních destinací. Děkuji za odpověď.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Paní ministryně se hlásí s přednostním právem, chce na to reagovat. Prosím.

 

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová: Já si dovolím jenom tady zareagovat na takto přímo položenou otázku velmi rychle. Samozřejmě s ohledem na autonomii vysokých škol a nástroje, které Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy má ze zákona, nedovolují opravdu nějak dramaticky být akceschopni řešit tento problém. My jsme z hlediska situace v rámci nejenom profese lékařů, ale také zdravotnického nelékařského personálu udělali pouze tolik, že v rámci jednání reprezentativní komise na Ministerstvu školství, která tady určuje z hlediska zástupců vysokých škol takové doporučení, jakým způsobem bude rozepsán rozpočet na následující rok, jsme reagovali tak, že právě počítáme s navýšením počtu míst ve studijních programech směřujících k lékařským fakultám. Nicméně máte pravdu, že toto není dostatečná odezva, protože i kdybychom byli úspěšní z hlediska nalákání našich studentů z České republiky do budoucna, tak se to projeví dejme tomu až za pět let. V této situaci se domnívám, že hlavní nástroje má Ministerstvo zdravotnictví, a já samozřejmě budu komunikovat s ministrem zdravotnictví v této věci. Není to z mé strany nějaký ministerský ping-pong.

Osobně se domnívám, že je nutné najít shodu s odbornými a odborovými svazy reprezentujícími lékaře a zdravotní sestry, jakým způsobem budeme schopni reagovat na materiální a personální podmínky. Protože se stáváme v poslední době dokonce nekonkurenceschopnými směrem ke Slovenské republice.

Takže tam je to samozřejmě pro nás nepříjemné i s ohledem na strukturu studentů z hlediska třetiny slovenských studentů, kteří dříve velmi často zůstávali na našem území v našich zdravotnických zařízeních, ale s ohledem na kroky slovenské vlády v poslední době hrozí, že se budou ve větší míře vracet do Slovenské republiky.

Já o problému vím, domnívám se, že o něm ví i ministr zdravotnictví, a dovolím si tedy přislíbit, že dáme poslancům a poslankyním nějakou zpětnou vazbu napříč politickým spektrem. Kdybychom tak nekonali, předpokládám, že budeme vyvoláni v rámci interpelací, ale my samozřejmě konat budeme. Ale přímé nástroje Ministerstvo školství nemá. A je vždy nutná shoda s vysokými školami a univerzitami.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Ještě se s faktickou poznámkou hlásí pan poslanec David Kasal.

 

Poslanec David Kasal: Děkuji, pane místopředsedo. Já zareaguji velmi krátce na oba předřečníky. Ono to není jenom o tom připravovat, co je připravováno, ale nejrychlejší řešení je i snížit papírování, kvůli kterému řada sester a lékařů z našeho systému odchází. A to si myslím, že se nechá zařídit poměrně rychle, a nebude to trvat pět let.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní tedy řádně přihlášená paní poslankyně Ivana Dobešová. Připraví se pan poslanec Petr Bendl. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Ivana Dobešová: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, členové vlády, vážená paní ministryně, vážené kolegyně a vážení kolegové, dovolte mi, abych zde také vystoupila s odůvodněním svého pozměňovacího návrhu ve všeobecné rozpravě.

Myslím, že mí předřečníci řekli, že novely vysokoškolského zákona zde ve Sněmovně nebyly velmi často projednávány. Je to na rozdíl od zákona o regionálním školství, který už měl mnoho novel od roku 1990. Přesto si dovolím do této novely dát ještě jednu dimenzi a jeden rozměr. Je to rozměr, který nás posílá jaksi do oblasti vyššího odborného školství. Věřím, že když toto slovo zde řeknu, tak někteří mí kolegové, kteří přicházejí do Sněmovny z vysokoškolského prostředí, neuvidí před sebou rudě. Nebojte se, nechci nějak zásadně měnit vysokoškolský zákon, ale přesto chci svým způsobem, aby v tomto zákoně byla zakotvena a legislativně dána spolupráce mezi vyššími odbornými školami a vysokými školami.

Jedná se mi o to, aby bylo možné legálně uznávat děkany či rektory dosavadní částečné vzdělání při cestě studentů za profesním bakalářem. V současné době jsou zde vyšší odborné školy, které jsou velmi kvalitní a které jsou blízké svými obory oborům bakalářským. Nedělají si ambice zasahovat do programů vysokoškolských bakalářských, nicméně tím, že existují vedle sebe dvě instituce, vyšší odborné školy a vysoké školy vzdělávající studenty v podobných oborech, prodražuje se vysokoškolské vzdělání v České republice. Jinými slovy, student, který v oboru například zemědělské podnikání dosáhne titulu diplomovaný specialista, musí nastoupit do prvního ročníku a další tři roky studovat profesního bakaláře, aby se zdokonaloval v tom samém oboru. Myslím si, že tohle není cílem, protože v podstatě se stane to, že student, který buď už byl přijat na bakalářský obor, nebo si na něj netroufal, a proto chtěl zkvalitnit své vzdělání a šel na vyšší odbornou školu, dosáhl bakaláře za šest let.

Neustále se potýkáme s tím, že říkáme, že ve školství je málo peněz. Já se domnívám, že ve školství není zase tak málo peněz, jenom je potřeba hledat v systému rezervy a nedublovat věci, které lze nějakým způsobem propojit. Chybí nám peníze na platy učitelů, učitelé se už dneska stávají nejhůře placenými vysokoškolsky vzdělanými lidmi. Chybí nám peníze na pomůcky. A toto by možná byla cesta, jak při nenavyšování peněz do resortu tyto prostředky alespoň částečně najít.

Proto jsem si dovolila v § 68, který se zabývá právě oblastí uznávání vzdělání, do odstavce písmene 1 doplnit písmeno d), které říká: "uznání zkoušek nebo splnění jiných studijních povinností a předepsání rozdílových zkoušek včetně uznání zkoušek vykonaných v rámci studia ve studijním programu uskutečňovaném vysokou školou nebo fakultou a uznání zkoušek nebo jiných studijních povinností nebo předmětů nebo jiných ucelených částí studia absolvovaných v rámci studia v akreditovaném vzdělávacím programu na vyšší odborné škole." Nemíním tím nic jiného, než ponechávám na vůli děkanů fakult, aby uznali částečné vzdělání těch absolventů vyšších odborných škol, kteří chtějí dosáhnout profesního bakaláře ve stejném oboru. Ono se to v podstatě dnes již děje. Je to stavěno na bilaterálních smlouvách mezi vyššími odbornými školami a fakultami vysokých škol a je to jenom na vůli osvícených děkanů a rektorů, kteří se nebojí toho, že tím poníží počet studentů studujících na jejich fakultě, a tím nižší příliv peněz na provoz těchto fakult. Byla bych velice ráda, kdybyste podpořili tuto část mého pozměňovacího návrhu, protože tím se pouze otevírá legální prostor pro to, aby děkani posoudili, zda opravdu některé zkoušky mohou uznat.

Další část mého pozměňovacího návrhu se týká standardů pro akreditaci v části kvality vzdělávacích programů. Když jsem studovala novelu zákona, tak jsem si uvědomila, že při nastavování standardů nám vypadla část, která se dnes už běžně děje, a to je vzdělávání v cizích jazycích. Fakulty mnohé vzdělávají, ať už některé jenom v předmětech, či mají nastaveny celé obory v anglickém jazyce, přesto při standardech pro akreditaci se o tomto nehovoří. Nehovoří se ani o tom, že se zde uskutečňuje nějaká spolupráce se zahraničními vysokými školami. Proto bych ráda i tuto věc do § 78a, který se touto věcí zabývá, doplnila.

Znění, které chci doplnit, je, že v § 78a odst. 2 písm. b) za dosavadní bod 3 se doplňuje nový bod 4, který zní: "Specifické požadavky na studijní programy uskutečňované v cizím jazyce, na studijní programy uskutečňované ve spolupráci se zahraniční vysokou školou podle § 47a a na studijní programy, při jejichž studiu se uznávají zkoušky nebo jiné studijní povinnosti nebo předměty nebo jiné ucelené části studia absolvované v rámci studia v akreditovaném vzdělávacím programu na vyšší odborné škole."

Dámy a pánové, budu velice ráda, pokud se budete zabývat tímto pozměňovacím návrhem. A pokud dospějte k závěru, že je možné ho podpořit, budu vám za to vděčná. Věřte mi, že v mé důvodové zprávě to také píši. Chci jenom zmínit, že oba tyto body korespondují se strategií vzdělávací politiky České republiky do roku 2020, kde se říká, že je třeba udržet otevřený přístup k rozmanité nabídce terciárního vzdělávání, mimo jiné s cílem udržet otevřený přístup k terciárnímu vzdělávání tak, aby podíl poprvé zapsaných do celého terciárního vzdělávání zůstal zachován přibližně na úrovni dvou třetin populačního ročníku, zejména bakalářské studijní programy jako základní stupeň vysokoškolského vzdělávání a vzdělávací programy vyšších odborných škol musí zůstat široce dostupné. Tento můj návrh koresponduje také s dokumentem přijatým vládou v srpnu roku 2014, kde se hovoří v reformě školství u učňovského a technického vzdělávání, že musí být vytvořeny formální předpoklady pro oboustrannou prostupnost mezi profesně orientovanými bakalářskými studijními programy a vzdělávacími programy vyšších odborných škol úpravou legislativních norem.

Dámy a pánové, máme šanci naplnit legislativní plán vlády a já vás prosím, abyste se pozastavili nad tímto pozměňovacím návrhem a můj návrh podpořili. A nyní bych vám všem, kteří jste mi věnovali pozornost, ráda poděkovala. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také vám děkuji, paní poslankyně. Budeme pokračovat dále v rozpravě. Je řádně přihlášen pan poslanec Petr Bendl. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážená paní ministryně, vím, že musíte odejít, proto se budu snažit být maximálně stručný. Chci jen využít příležitosti debaty o vysokoškolském zákoně ve druhém čtení k té aktuální záležitosti, která bohužel nešťastně postihla bývalé studenty Univerzity Jana Amose Komenského, neboť tím, že přišli o akreditaci, se ze studentů stali rázem nestudenti ve všech ročnících v tomto oboru studia.

Podle mě se stala chyba. Tu chybu máme možnost v této novele zákona o vysokých školách napravit v tom, aby bude-li se napříště brát akreditace, aby se brala pouze těm, kteří by teprve měli nastoupit, že se zkrátka obor uzavře a ti, co jsou součástí toho studia, dostudují, možná v nějakém zvláštním režimu, možná v režimu většího dohledu, tak aby to splňovalo podmínky udělení té akreditace a neotevíraly se další ročníky, nicméně aby se nestalo to, co se stalo bývalým studentům Univerzity Jana Amose Komenského.

Tak jak je Akreditační komise dnes nastavena nebo jak si ji představujete v zákoně, já bych určitě nevolil formu, že se Akreditační komise zřídí jako úřad, který bude téměř podřízen Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. To si myslím, že si na sebe zbytečně šijete bič. Spíš bych to volil jakoby vzdáleně od Ministerstva školství, jako doporučující orgán. Ale vy jste se rozhodli jít touhle tou cestu. Kéž byste potom vyslyšeli poslance, kteří přicházejí s pozměňovacími návrhy, aby se tak nestalo a aby zůstala Akreditační komise nezávislým orgánem s konečným slovem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.

Děkuji vám za pozornost. Byl jsem snad dostatečně rychlý.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Táži se, zda se ještě někdo další hlásí do obecné rozpravy. Nikoho nevidím. Je-li tomu tak, v tom případě končím obecnou rozpravu. Táži se, zda si paní navrhovatelka nebo paní zpravodajka chce vzít závěrečné slovo. Není tomu tak. V tom případě zahajuji podrobnou rozpravu a připomínám, že pozměňovací a jiné návrhy přednesené v podrobné rozpravě musí být vždy odůvodněny.

První z přihlášených do podrobné rozpravy je pan poslanec Karamazov a připraví se pan poslanec Karel Rais. Máte slovo.

 

Poslanec Simeon Karamazov: Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych se přihlásil k pozměňovacím návrhům, které jsem tady v předchozí obecné rozpravě odůvodnil. Jsou to návrhy pod čísly 2377, 2452, 2453, 2694 a 2988. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Jako další je přihlášený pan poslanec Karel Rais a připraví se pan poslanec David Kasal. Pardon. S přednostním právem - máte slovo, pane předsedo.

 

Poslanec Petr Fiala: Děkuji, pane předsedající. Já jsem si s panem poslancem Raisem domluvil, že ho předběhnu. Chci se přihlásit ke svému pozměňovacímu návrhu, který je jako sněmovní dokument vložen pod číslem 2382, a chci tento návrh krátce odůvodnit. Týká se změny ve způsobu jmenování profesorů. Ta změna jednoduše řečeno spočívá v tom, že by profesora pro určitý obor jmenoval namísto prezidenta republiky, jak je to v dosavadní úpravě, rektor vysoké školy, na které je jmenování, resp. na které proběhlo navržení vědeckou radou nebo uměleckou radou.

Moje krátké odůvodnění je následující. Dosud platná právní úprava jmenování profesur vysokých škol vychází historicky - na to se také spousta lidí odvolává - na systém uplatňovaný do roku 1950, kdy ale profesoři byli jiným způsobem ve vztahu ke státu, byli ve státně zaměstnaneckých vztazích, a to, že je jmenoval prezident republiky, bylo vyjádřením toho, že jsou v nějakém systému státní služby, do kterého samozřejmě spadaly vysoké školy. Tento systém byl významně modifikován zákony o vysokých školách platnými v letech 1950 až 1989, kdy byly v souvislosti s uplatňováním politické ideové kontroly nad vysokými školami zavedeny ad personam udělované vědecko-pedagogické hodnosti jako předpoklad pro ustanovení na konkrétní místo. Vysokoškolské zákony přijaté po roce 1990 tyto mechanismy převzaly s tím ovšem, že jmenování profesur prezidentem republiky bylo v akademické veřejnosti a nakonec i v širší veřejnosti považováno za jakési symbolické vyjádření respektu státu k vysokým školám.

Nicméně pozice profesora se postupně proměňuje a nelze přehlédnout, že ačkoliv zákon ve stávajícím znění zachovává tradiční terminologii, to znamená jmenování, tak se v případě jmenování profesorem jedná spíše o udělení kvalifikace svého druhu, která je předpokladem pro výkon určitých zase zákonem definovaných funkcí na vysoké škole. A je-li to kvalifikace, tak by měla podléhat právní ochraně v souladu s Listinou základních práv a svobod, konkrétně článkem 26 odst. 1 a 2, což se neděje, protože ta situace, kdy završení procesu, který vede k nabytí určité kvalifikace, je svěřeno zákonem prezidentu republiky v režimu kontrasignace, tak to znamená, že osoby, které jsou navrženy v souladu se zákonem vědeckou nebo uměleckou radou vysoké školy ke jmenování a jejich jmenování není realizováno, což je případ, kterého jsme teď všichni svědky, tak jsou zbaveni jakékoliv možnosti právní ochrany. Realizace jejich jmenování je ponechána na libovůli prezidenta republiky, případně na výsledku nějakých politických tlaků a jednání, což určitě je situace, která je v právním státě nepřijatelná.

To řeší můj pozměňovací návrh, který navrhuje svěřit oprávnění jmenovat profesory rektoru vysoké školy, jejíž vědecká nebo umělecká rada navrhla v řízení podle § 74 zákona o vysokých školách.

Chtěl bych v této souvislosti, abych vyvrátil některé případné polemické názory, říct, že tohle není žádný nový, nevyzkoušený experimentální návrh. Takovéto ustanovení nebo obdobné ustanovení téměř doslova funguje úspěšně 25 let v případě jmenování docentů na základě habilitačního řízení a neexistují s tím žádné problémy ani neexistuje problém toho, že by habilitace získaná na jedné vysoké škole nemohla být využita na vysoké škole jiné.

Chtěl bych také na závěr zdůraznit, a to pokládám za podstatné, že navrhovanou změnou není dotčen charakter a účinky jmenování profesorem. Byl bych rád, aby tomu tak jednou bylo, že bychom to změnili a měli jsme funkční místa. Ale k tomu máme daleko a toto není předmětem mého návrhu. Toto jmenování, jak ho navrhuji já, je nadále vázáno na státem oprávněné, oprávněně udělované, na státem udělované oprávnění vysoké škole realizovat řízení ke jmenování profesorem. Tohoto právního statutu se nedotýká jak můj pozměňovací návrh, tak není ani změněn v předložené vládní novele. Proto taky zůstane nedotčeno celostátní uznání udělené profesury, obdobně jako je tomu u jiných kvalifikací udělovaných v rámci akreditovaných oprávnění včetně mnou zmíněného oprávnění provádět habilitační řízení. Takže v zásadě jde jenom o to, že by proces, který vede ke jmenování profesorem, byl zachován včetně rolí vědeckých, resp. uměleckých škol, uměleckých rad jednotlivých vysokých škol.

Zůstala by zachována všechna pravidla hry, tzn. udělení akreditace, oprávnění vysoké škole realizovat jmenovací řízení. Nic by se proti stávajícímu stavu nezměnilo včetně toho, že profesura platí na celém území České republiky. Jediné, co by se změnilo, že by to definitivní jmenování neprováděl prezident republiky, ale prováděl by ho rektor příslušné vysoké školy tak, jak je tomu v případě jmenování docentů na základě habilitačního řízení.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane předsedo. Nyní požádám řádně přihlášeného pana poslance Karla Raise o jeho příspěvek do podrobné rozpravy. Připraví se pan poslanec David Kasal. Máte slovo.

 

Poslanec Karel Rais: Děkuji. Chtěl bych se přihlásit k pozměňovacímu návrhu k tisku 464 a číslo mého návrhu je 3275. Týká se v podstatě situace, kdy předpokládám, že před 31. 6. 2016 začne fungovat nový akreditační úřad a budeme tady mít ještě členy Akreditační komise, kteří budou lidově řečeno dojíždět. Takže jde o to, aby bylo toto přechodné období nějak kryto, aby tito lidé v podstatě v tom přechodném období, aby byla zajištěna vlastní akreditační činnost, protože se předpokládá, že zákon nabude účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení. A nevíme samozřejmě, kdy to bude. Takže toto je pozměňovací návrh č. 3275, ke kterému se hlásím.

Co se týká mojí diskuse, co jsem taky vedl, ke jmenování řízení profesorem, k tomu tam žádný pozměňovací návrh nemám.

Dále v systému mám pozměňovací návrh 2867, ale tento se týká, to je technická věc, která rozšiřuje sousloví "vzdělávací a tvůrčí činnost a souvisejících činností" bylo nahrazeno souslovím "vzdělávací, tvůrčí a s nimi související činnosti". Tento byl zahrnut do komplexního návrhu, takže k tomu se nepřihlašuji.

Podobně do komplexního návrhu byl přijat můj názor, který je taky uveden pod číslem 2679, ohledně vědecko-výzkumných institucí, takže je také zbytečné, abych se k němu přihlašoval.

Poměrně rozsáhlý pozměňovací návrh jsem dal do záležitosti, kdo bude garantem magisterského studijního programu, aby to byla osoba také ze zahraničí. Ten byl plně uplatněn v rámci toho pozměňovacího návrhu, takže taky není potřeba se k němu přihlašovat.

Velký pozměňovací návrh byl 2868. Týkal se úpravy a vlastního akreditačního procesu. Tam nedošlo ke shodě na výboru, takže předpokládám, že může být využit tenhle návrh v rámci tvorby podzákonných norem.

A ke zbývajícím návrhům se také nepřihlašuji, protože buď v průběhu doby - protože to tam bylo vloženo od srpna - v průběhu doby došlo k řadě diskusí, kdy jsou v podstatě ty návrhy redundantní.

Takže opakuji, přihlašuji se k dokumentu číslo 3275. Jeho zdůvodnění jsem řekl předtím. Jedná se o překrytí členství stávajících členů Akreditační komise s platností nového zákona. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Přečtu omluvenku, která ke mně dorazila. Od 15.30 do 17 hodin se omlouvá pan poslanec Josef Uhlík.

Nyní vystoupí v podrobné rozpravě pan poslanec David Kasal a připraví se paní poslankyně Berdychová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec David Kasal: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já bych se rád přihlásil ke sněmovnímu dokumentu, který je vložen do elektronického systému pod číslem 3276 k tisku 464. Je to modifikace, kterou tady přednesl částečně pan profesor Fiala. Je to malý pozměňující návrh, já si ho dovolím přečíst.

Za prvé, v části 1 čl. 1 bodu 203 se v § 73 za odst. 3 vkládá nový odst. 4., který zní: "Nejmenuje-li prezident republiky profesorem toho, kdo byl podle odst. 1 na jmenování profesorem navržen, do 60 dnů ode dne, kdy mu byl návrh na jmenování profesorem prostřednictvím ministra doručen, platí, že navržený uchazeč byl jmenován profesorem poslední den uvedené lhůty. O jmenování profesorem podle věty první vydá ministr navrženému uchazeči osvědčení." Dosavadní odstavce 4. a 5. se označují jako odstavce 5. a 6.

Za druhé, v části 1. čl. 1 se za dosavadní bod 282 vkládá nový bod 283, který zní: V § 95 odst. 7 písm. e) zní: "e) plní úkoly ministra uvedené v § 73." Následující body se přečíslují.

Ve svém odůvodnění vysvětluji tento návrh následujícím způsobem. Navrhuji ustanovení doplnit o případ, kdy ze strany prezidenta republiky nedojde ke jmenování navrženého uchazeče profesorem. Vzhledem k tomuto postupu, který prezident republiky uplatnil vůči některým návrhům vědeckých rad vysokých škol postoupeným mu po projednání ve vládě ke jmenování profesorem, navrhuji doplnit příslušné ustanovení zákona o vysokých školách o řešení takovéto situace. Tento návrh by v budoucnu řešil stav, kdy prezident republiky je v této věci v rozporu s právními předpisy nečinný. Pokud do 60 dnů od doručení návrhu prezident republiky navrženého uchazeče nejmenuje, byl by tento uchazeč jmenován ze zákona, a to poslední den této lhůty s tím, že osvědčení o takovém jmenování by vydával ministr školství, mládeže a tělovýchovy. Stejně tak by byla upravena působnost ministra vnitra a ministra obrany, pokud jde o návrhy vědeckých rad Policejní akademie ČR v Praze a Univerzity obrany v Brně.

O návrzích je třeba hlasovat společně jedním hlasováním. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní tedy paní poslankyně Berdychová, připraví se paní poslankyně Halíková.

 

Poslankyně Martina Berdychová: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já bych se přihlásila ke dvěma pozměňovacím návrhům. Jedná se o pozměňovací návrhy nepřítomného poslance pana Jiřího Zlatušky.

První pozměňovací návrh je v systému vložen pod číslem 2978 a týká se vícenásobných pracovních poměrů. Protože tyto vícenásobné pracovní poměry, ať už z důvodu vícenásobného zaměstnání, nebo vykazování dílčích úvazků podle zdrojů financování uvnitř institucí, vzniká potenciálně nerovnoměrná distribuce aktivního i pasivního volebního práva do akademických senátů mezi různými členy akademických obcí. Tato úprava zajišťuje uplatnění zásady "jedna osoba - jeden mandát - jeden hlas".

Tato úprava se týká § 70, do kterého se doplňuje nový odstavec, který říká, že zastává-li osoba místo akademického pracovníka ve více pracovních poměrech, zvolí si právě jeden z nich jako pracovní poměr, který určuje jednu vysokou školu a její součást, kde je oprávněna volit a být volena do akademického senátu vysoké školy nebo její součásti.

Druhý pozměňovací návrh je do systému vložen pod číslem 3270 a týká se akademických pracovníků. Také se týká § 70, kde se doplňuje další odstavec, že místo akademického pracovníka může zastávat pouze osoba, která nezastává místo akademického pracovníka na jiné vysoké škol, nebo získala na kalendářní rok, ve kterém takové místo zastává, předběžný písemný souhlas rektora každé vysoké školy, na které zastává místo akademického pracovníka. A v článku 2 se za dosavadní bod 2 doplňuje nový bod 3, který zní, že na pracovní poměry akademických pracovníků vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se po dobu jednoho roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona nevztahuje ustanovení § 70 odst. 2 zákona č. 111/1998 Sb.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji, paní poslankyně, a prosím k mikrofonu paní poslankyni Halíkovou. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Milada Halíková: Děkuji, vážená paní místopředsedkyně. Kolegyně, kolegové, přihlašuji se tímto k pozměňovacímu návrhu, který je v systému uveden pod číslem 3243. Tento pozměňovací návrh je velice jednoduchý a stručný a týká se skutečnosti, kdy v článku I dosavadního bodu 294 se vkládá nový bod 33 přílohy č. 3 k zákonu č. 111/1998 Sb a tento bod zní: Veřejná správa.

Důvodem je skutečnost, že současné zařazení studijního oboru veřejná správa pod program hospodářská politika a správa ve vzdělávací oblasti V - Ekonomie je nedostatečné a nevyhovující. Vzhledem k tomu, že přibližně 70 tisíc pozic ve státní správě je regulováno služebním zákonem, který je jistě významným přínosem k profesionalizaci státní správy, bylo by vhodné, aby soustava vzdělávacích oblastí, v důsledku toho i studijních programů, na tuto skutečnost reagovala odpovídajícím způsobem, tedy právě zařazením veřejné správy do stávajícího systému. Ostatní body v uvedeném článku by se pak přečíslovaly.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, paní poslankyně. Poprosím k mikrofonu pana poslance Seďu, připraví se pan poslanec Zahradník. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážení ministři, vážené kolegyně, kolegové, přihlašuji se tímto ke sněmovnímu dokumentu č. 3302. Důvodová zpráva je uvedena v dokumentu. Jenom pro vaši informaci, týká se § 73 Jmenování profesorem.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a prosím k mikrofonu pana poslance Zahradníka, připraví se pan poslanec Svoboda. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážená paní předsedající, já se přihlašuji k pozměňovacímu návrhu, který jsem představil v obecné rozpravě a který se týká vzdělávání v mezinárodně uznávaném kurzu a uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání pro soukromé a státní vysoké školy. Tento návrh byl vložen do sněmovního systému jako sněmovní dokument 3305 a já se k němu tímto přihlašuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Ano, děkuji. Poprosím k mikrofonu pana poslance Svobodu, připraví se pan poslanec Laudát. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Děkuji, vážená paní předsedající. Přihlašuji se tímto ke svému pozměňovacímu návrhu k tisku 464, který je ve sněmovních dokumentech uveden pod číslem 3256. Odůvodnění zaznělo v obecné rozpravě, ale navíc je součástí sněmovního tisku.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Ano, děkuji. Poprosím k mikrofonu pana poslance Laudáta a připraví se paní poslankyně Dobešová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Dámy a pánové, já tady v zastoupení pana kolegy Váchy a paní docentky Putnové načtu pozměňovací návrhy k této novele zákona 111. Takže načítám pozměňovací návrh, který je v systému veden pod číslem 2969. Opakuji - 2969. Odůvodnění. Text tam máte: Do § 8 odst. 4 se do druhé věty vkládá za slova "rektor nebo v jeho zastoupení prorektor," výraz "děkan fakulty,".

Odůvodnění: Akademické senáty projednávají zásadní dokumenty týkající se fakult vysokých škol, a tak by mělo být zajištěno právo děkanů jako zvolených zástupců zodpovědných za fungování fakult, svobodné vystoupení na zasedání akademického senátu vysoké školy. To je tedy pozměňovací návrh pana kolegy Františka Váchy.

Delší budou pozměňovací návrhy paní kolegyně Putnové, které jsou dva. V systému je máte vloženy pod čísly 3232 a 3240. Takže prosím, pozměňovací návrh, který je veden v systému a ke kterému se přihlašuji pod číslem 3232. Nebudu asi číst konkrétní změny paragrafu. Mění se článek I, dosavadní bod 10 se mění a v článku I se mění bod 80 a v článku II se na konec textu doplňuje nový bod 20.

Odůvodnění k tomu prvnímu, tj. změna článku I bod 10, a k bodu dvě, což je článek I bod 80. Po více než 15 letech účinnosti zákona o vysokých školách je zřejmé, že v řadě akademických senátů veřejných vysokých škol převažují mezi akademickými pracovníky asistenti, odborní asistenti, lektoři, případně další akademičtí pracovníci, kteří dosud nebyli jmenováni docenty či profesory. Může to souviset s představou, že profesorům a docentům je zásadně vyhrazen prostor ve vědecké radě a participaci na činnosti akademického senátu je tak vhodné či z důvodu osobního vytížení účelné přenechat ostatním akademickým pracovníkům. Tím dochází k tomu, že se akademičtí pracovníci, kteří dosáhli privilegovaného postavení - například pouze držiteli titulu profesor je zákonem vyhrazeno předsedat habilitační nebo hodnoticí komisi a pouze docentovi nebo profesorovi je ze zákona umožněno zkoušet při státní zkoušce, aniž by k tomu byl potřebný předchozí souhlas vědecké rady; též pouze profesor nebo docent může dle současného znění § 79 odst. 1 písm. c) zákona garantovat kvalitu a rozvoj studijního programu uskutečňovaného danou vysokou školou nebo její součástí, resp. pouze docent nebo profesor, který je akademickým pracovníkem vysoké školy, může dle novelizovaného § 44 odst. 6 garantovat magisterský nebo doktorský studijní program - pokračuji - se na rozhodování akademického senátu podílí v minoritní míře, a to navzdory tomu, že jsou to právě oni, na nichž vědecko-výzkumná a vzdělávací činnost vysoké školy v převažující míře spočívá.

Tak je faktickým dopadem stavu aprobovaného současným zněním zákona, že akademičtí pracovníci, kteří svým působením vysokou školu tvoří, tedy profesoři a docenti, přebírají v minimální míře odpovědnost za její spoluřízení, za kontrolu či dozor, které akademický senát veřejné vysoké školy vykonává vůči rektorovi a jednotlivým fakultám, resp. vůči děkanovi, a tím přenechávají uvedené těm, kteří jsou ve stěžejní činnosti veřejné vysoké školy méně zkušení či méně úspěšní. Mnohdy jsou navíc ve svém postavení ve vztahu ke kontrolovanému rektorovi či děkanovi více zranitelní, neboť je to právě rektor, resp. děkan, který vykonává podstatné kompetence v řízení předcházejícím získání privilegovaného postavení - docent nebo profesor.

Vzhledem k tomu, že postavení akademického senátu, v němž nezastávají relevantní úlohu profesoři a docenti, lze považovat za nedostatečné, neodpovídající zákonem stanovené roli, kterou má akademický senát plnit, jeví se ustanovení, které jej umožňuje, jako nežádoucí. Proto se navrhuje zakotvit požadavek na to, aby alespoň jedna třetina akademického senátu veřejné vysoké školy byla povinně složena z akademických pracovníků, kteří již dosáhli hodnosti profesor či docent. Stanovení nejméně jedné třetiny reflektuje zákonný požadavek na nejnižší možné - jednotřetinové - zastoupení studentů. Jelikož vedle studentů tvoří profesoři a docenti relativně specifickou skupinu členů akademické samosprávy, je zcela legitimní, aby i ona měla své povinné zastoupení.

A ten bod 3. Navržené přechodné ustanovení souvisí s body 1 a 2. Jeho účelem je nezasahovat do složení akademických senátů, které byly ustaveny před účinností novely nebo jejichž proces ustavení již začal, a to tím, že došlo k vyhlášení voleb. Absence přechodných ustanovení by vedla k nejistotě o zákonnosti již ustavených akademických senátů, jakož i k nejasnostem v rozsahu respektování pravidel voleb v případě, že by volební klíč již vyhlášených voleb nevedl k poměrům požadovaným novelizovaným ustanovením věty druhé § 8 odst. 1 či § 26 odst. 1 zákona. Navržené přechodné ustanovení má naznačené problémy odstranit.

Takže to bylo ke sněmovnímu pozměňovacímu návrhu, který je veden v systému pod číslem 3232, docentky Putnové. A pak ještě tady mám, načtu jejím jménem druhý pozměňovací návrh... (Odmlka pro ruch v sále.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já poprosím kolegy v pravé části sálu, aby pokud si mají co říci, tak počkáme, až si to pánové poví a pak budeme pokračovat. Já nechci jmenovat. (Skupinka stojících poslanců debatujících v uličce pravé části jednací síně se začala rozcházet.) Tak děkuji. Pane poslanče, pokračujte prosím.

 

Poslanec František Laudát: Pozměňovací návrh máte v systému veden pod číslem 3240, tímto se k němu přihlašuji. A já jenom zase nebudu citovat ty konkrétní změny, spíš ten komentář k nim.

Mění se zase článek I, dosavadní bod 244, týká se to § 83 odst. 1, za další v tom samém článku se v § 83 odst. 4 vkládají slova, za další v první části článku I, v dosavadním bodě 244 § 83 b) odst. 1 - je tam nové znění nebo upravené. Za další článek I, dosavadní bod 244 § 83 b) se zase vkládají nové odstavce 5, 6 a 7; máte zase v systému jejich znění. Za páté v části článku II, dosavadní bod 14 se slova "pěti" nahrazují slovy "sedmi". Za šesté, za druhou část se vkládá nová část třetí, máte její kompletní znění. Pak se ještě mění hlava pátá, písmeno B, náležitosti člena, místopředsedy, předsedy Rady Národního akreditačního úřadu pro vysoké školství. (V sále je hluk.)

Doufám, že budete trpěliví vyslechnout zdůvodnění... (Řečník se mlčky otáčí na předsedající Jermanovou).

Obecně k pozměňovacímu návrhu. Je zřejmé, že vysokoškolské vzdělávání patří ke klíčovým oblastem státního zájmu ať již proto, že vzdělaná společnost vede k vyššímu rozvoji, například vědy, technologie, obchodu či občanské společnosti, nebo proto, že vzdělávání jde ruku v ruce s vědou, výzkumem, vývojem, inovacemi, uměleckou nebo další tvůrčí činností. Své role může vysokoškolské vzdělání plnit jen v případě, že je kvalitní. Předpokladem pro to je bezesporu, že zajišťování kvality bude dostatečně odborné, nestranné, a tedy též nezávislé. Patrně z uvedených důvodů text novely v § 83 odst. 1 stanoví, že členové orgánu akreditačního úřadu jsou ve svém rozhodování podle odstavce 2 nezávislí. Vzápětí však deklaruje roli ministerstva při materiálním, administrativním a finančním zajištění činnosti akreditačního úřadu, stanoví mechanismus zastoupení určitých zájmových skupin a naopak nestanoví téměř žádná relativně objektivně posouditelná kritéria prokazující odbornost klíčových osob.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Pane poslanče, já se omlouvám, já vás trpělivě poslouchám, ale mám pocit, že jsem v menšině. Takže poprosím ostatní kolegy, aby si to, co mají říct, řekli v předsálí, popřípadě si sedli na svá místa, abyste v klidu mohl dočíst své zdůvodnění. Děkuji.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji. Já bych to velmi zkrátil, a říkám zcela otevřeně, že toto není jaksi problematika, kterou já se nějakým způsobem více zabývám. Přiznávám a vyděsil mě váš pan předchůdce, předsedající kolega místopředseda Bartošek, který říkal, že musí být zdůvodněny.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Měl pravdu.

 

Poslanec František Laudát: Já s tím souhlasím, ale pak jsem nucen to tady přečíst (s úsměvem).

Platí přitom, že nestrannost nestačí deklarovat, že je třeba i vytvořit podmínky. V obecné rovině k tomu lze uvést, že v podmínkách České republiky je nezávislost pojmovým znakem jen u soudů, soudců. Ve veřejné správě se jí potom blíží postavení některých jiných úředních správních úřadů - je tam odkaz na nějakou literaturu. Nezávislost tak jistě není dána v případě zákonné podřízenosti, pochybovat však o ní lze též v případě finanční závislosti. Nestrannosti pak zajisté může bránit, je-li osoba reprezentantem určité skupiny či má-li finanční či jiný vztah k subjektům, vůči nimž svou činnost vykonává. Vzhledem k tomu, že navržená úprava postavení a ustavení členů rady akreditačního úřadu výše uvedené překážky nestrannosti a nezávislosti vykazuje a též nezaručuje dostatečné odborné předpoklady, navrhuje se několik jejich změn. Při hledání vhodných legislativních posunů bylo zvažováno postavení různých správních úřadů a zejména pak těch, pro které je typické singulární postavení - jde o jediný správní úřad - zároveň však kolegiální povaha, částečně i odborná kvalifikace členů a zejména pak činnost spočívající v hodnocení a rozhodování, případně přijímání nápravných opatření. V tomto směru mezi všemi vyniká Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, dále jenom RRTV. Mám pocit, že dneska zrovna všichni rezignovali. Kromě výše uvedeného pro ni platí, že úřadem, který lze považovat za určitým způsobem nezávislý, což vyplývá též z právní úpravy, bylo postavení složení stejné jako potom, co se ústředním správním systémem stala.

K bodu 1 - navrhuje se zvýšení počtu členů rady akreditačního úřadu, která je výkonným orgánem akreditačního úřadu, a to na dvacet jedna. Odpovídá to dnešnímu počtu členů Akreditační komise.

K bodu 2 - o platu, zákon číslo 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců EP, ve znění pozdějších předpisů, nikoliv náhodou stanoví skupiny osob, jejichž plat s ohledem na potřebnou nezávislost má být stanoven zákonem nikoliv rozhodnutím orgánu moci výkonné. Zase vynechám další zdůvodnění.

K bodu 3 - změna navazuje na změnu v počtu členů rady akreditačního úřadu a též zvyšuje důraz na odbornost členů, zase máte podrobné vysvětlení v systému.

K bodu 4 - jedná se o ustanovení převzatá s nezbytnými úpravami ze zákona, jímž je definováno postavení členů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.

K bodu 5 - legislativně technické ustanovení, které reflektuje předchozí navržené změny.

K bodu 6 - nezávislost nestačí deklarovat, je třeba jí vytvořit podmínky, a to mimo jiné v rovině finanční.

Takže prosím detailnější zdůvodnění, já jsem to zkrátil, snad to bude přijatelné, máte v systému. Takže znovu opakuji, hlásím se k pozměňovacím návrhům 3232, 3240 a 2969.

Děkuji za pozornost a trpělivost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: I já děkuji a prosím k mikrofonu paní poslankyni Dobešovou, připraví se pan poslanec Tejc.

 

Poslankyně Ivana Dobešová: Vážená paní místopředsedkyně, členové vlády, dovolte mi, abych se přihlásila k pozměňovacímu návrhu číslo 3306. Tento pozměňovací návrh má dvě části. První část se zabývá paragrafem 68 odst. 1 písm. d), kde se doplňuje "možnost uznání částečného vzdělání v souladu s oborem, který student chce studovat na vysoké škole". A dále se v druhé části doplňuje §78a o odst. 2 písm. b), kde se hovoří o standardech pro akreditace, kde do těchto standardů se doplňuje "specifické požadavky studijních programů v cizím jazyce, spolupráce se zahraničními vysokými školami a začlenění standardů pro uznávání částečného vzdělání vyšších odborných škol".

Jako odůvodnění uvádím materiály, které přijala současná vláda, je to Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2020 a dále materiál, který přijala vláda v srpnu 2014, který zní Reforma školství učňovského a technického vzdělávání. Tento můj pozměňovací návrh právě je v souladu s oběma dokumenty a pokouší se naplnit toto prohlášení.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Prosím k mikrofonu pana poslance Tejce. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jeroným Tejc: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, dovolte, abych se přihlásil k sněmovnímu dokumentu číslo 3265. Jedná se o velmi úspornou změnu zákona. V § 60a odst. 1 se zrušuje slovo "zahraniční".

Velmi krátce odůvodním, jinak krátce odkážu na písemné odůvodnění, které je tedy v tomto dokumentu obsaženo. Jedná se o to, že veřejné vysoké školy mohou poskytovat v rámci své vzdělávací činnosti ať už bezplatně, nebo za úplatu vzdělávání v mezinárodně uznávaném kurzu orientovaném na zvýšení odbornosti studentů nebo absolventů zahraničních vysokých škol. Jedná se o ty celkem už dnes známé kurzy MBA, případně LL.M, a jsou to kurzy, které jsou poměrně dobře navštěvované. Navíc jsou prováděny ve spolupráci se zahraničními vysokými školami, které ty programy validují. Problém podle mého názoru je v tom, že tyto programy mohou navštěvovat na těchto našich veřejných vysokých školách pouze studenti a absolventi zahraničních vysokých škol. Myslím, že k tomu není žádný důvod. Není důvod, abychom našim absolventům veřejných vysokých škol neumožnili na těchto školách pokračovat a studovat v těchto programech, které jim zlepšují pozici na pracovním trhu, a to i na trhu mezinárodním.

Takže tento dokument, tato změna je tedy pod výše uvedeným číslem a já si dovoluji tedy požádat o její podporu ve třetím čtení. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Mám zde faktickou poznámku pana poslance Pletichy, ale předpokládám, že to byl asi omyl. Ano, tak vás mažu.

Táži se, zda se ještě někdo hlásí do podrobné rozpravy. Nikoho nevidím, tudíž podrobnou rozpravu končím. Táži se, zda je zájem o závěrečná slova. Paní ministryně? Prosím.

 

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová: Děkuji za proběhlou rozpravu. Jenom chci říct, že budeme v rámci školského výboru samozřejmě přítomni a budeme pokračovat v odborné debatě tak, abychom maximálně přiblížili možnost podpory jednotlivých pozměňovacích návrhů. Pokládám za klíčové avizovat, že rozhodně předpokládám debatu o Národním akreditačním úřadě, o jeho kompetencích, o vyváženosti jeho nezávislosti. Stejně tak předpokládám, že bude ještě velká debata ohledně personálních kompetencí rektorů versus děkani. Samozřejmě budu ráda reflektovat i další pozměňovací návrhy v debatách v rámci školského výboru.

Děkuji za proběhlou rozpravu.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, paní ministryně. Paní zpravodajka nemá zájem o závěrečné slovo, tudíž končím druhé čtení tohoto návrhu.

Dříve než přikročíme k dalšímu bodu, načtu omluvu z dnešní schůze od 17 hodin do konce jednacího dne se omlouvá pan ministr Jurečka z resortních důvodů.

Pro stenozáznam - pan předseda Sněmovny Hamáček hlasuje s náhradní kartou číslo 20.

S přednostním právem pan poslanec Sklenák.

 

Poslanec Roman Sklenák: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, kolegové, jménem dvou poslaneckých klubů ČSSD a ANO 2011 si dovoluji vznést procedurální návrh, abychom dnes jednali a meritorně i procedurálně i hlasovali o všech návrzích i po 19. hodině.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. S přednostním právem pan poslanec Stanjura.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Chci vyzvat kolegy, aby to nepodpořili. Říkáme - máme nějaký harmonogram, když to splníme, půjdeme dál. V původním harmonogramu jsme dneska měli mít tři návrhy zákonů. Ten bezesporu překročíme. Překročíme, určitě projednáme víc než tři návrhy zákonů. Je to také díky tomu, že proti zvyklostem jsme poměrně zkrátili svá vystoupení v druhém čtení státního rozpočtu, kdy obvyklá doba byl celý den, a my jsme to zvládli za dopoledne.

Jenom připomínám, že jsme od devíti - na rozdíl od ministrů, kteří se střídají, tak my tady jsme pořád a nepovažuji to za produktivní. Jestli má být důvodem, že chcete v prvém čtení projednávat zákon o zadávání veřejných zakázek - je to důležitý zákon bezesporu, ano. Čeká ho ještě dlouhá cesta a nemusíme ho tady začínat v noci. Stejně ho dneska nedoděláme.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nicméně procedurální návrh zde padl. Svolám kolegy z předsálí. Všechny vás odhlásím. Prosím, abyste se znovu přihlásili svými kartami.

 

Zahajuji hlasování o předneseném procedurálním návrhu, aby Sněmovna dnes jednala i po 19. i 21. hodině (Nesouhlas z lavic.) - po 19. hodině, výborně.

Mám tady houf faktický poznámek, které ruším.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro, zmáčkněte tlačítko, zvedněte ruku. Proti?

Hlasování končím. Je to hlasování s pořadovým číslem 27, do kterého je přihlášeno 147 přítomných. Pro 84, proti 48. Konstatuji, že návrh byl přijat.

 

Nyní se budeme zabývat dalším bodem a tím je

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.