Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

67.
Vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony
v souvislosti s přijetím zákona o zadávání veřejných zakázek
/sněmovní tisk 638/ - prvé čtení

Prosím paní ministryni Karlu Šlechtovou, která z pověření vlády návrh uvede. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Těch zákonů, které se mění v souvislosti s vládním návrhem zákona o zadávání veřejných zakázek, je několik. Jedná se o změnu zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, změnu zákona o ochraně hospodářské soutěže, změnu zákona o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací, změnu zákona o ochraně utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti, změnu zákona o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně dalších zákonů, správní delikty objednavatele, změnu zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Toto jsou klíčové zákony, které jsou předkládány v souvislosti s návrhem nového zákona o zadávání veřejných zakázek. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní ministryni pro místní rozvoj Karle Šlechtové a prosím zpravodaje pana poslance Lukáše Pletichu, abych přednesl zpravodajskou zprávu. Prosím, pane zpravodaji.

 

Poslanec Lukáš Pleticha: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, nemám k tomu co dodat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji a zahajuji sloučenou rozpravu k tisku 637 a k tisku 638.

Sloučená rozprava k bodům 66 a 67
/sněmovní tisky 637 a 638/

Faktickou poznámku k vystoupení pravděpodobně zpravodaje má pan kolega Jan Klán. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Jan Klán: Děkuji za slovo. Hezký podvečer, vážený pane místopředsedo, vládo, dámy a pánové. Všimněme si, máme tady zákon o zadávání veřejných zakázek. Toto je skutečně první protikorupční zákon. První! To je ten ex ante, na co jsem tady včera poukazoval. Kde jsou všichni ti podporovatelé boje proti korupci? Já tam nikoho nevidím na té galerii. Ale nikde. Já jsem nedostal žádné ani e-maily, na to, že prostě tohle je důležitý zákon. Pořád se řešil registr smluv, na tohle se zapomnělo? Na tohle se zapomnělo, že tohle je skutečně protikorupční zákon? Jestliže tohle bude špatně, tenhle zákon, tak bude úplně špatně všechno! Takže dejme si na tom záležet - na tomhletom zákoně, ne na registru smluv! Děkuji. (Krátký potlesk se souhlasnými výkřiky z levé části jednací síně.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Klánovi, ovšem vyvolal faktickou poznámku paní poslankyně Jany Černochové. Já věřím, že se dostaneme do normálního provozu. Prosím, paní poslankyně, máte slovo k faktické poznámce. (Neklid a šum v jednací síni.)

 

Poslankyně Jana Černochová: Hezký večer. (Předsedající: Klid, prosím!) Já jenom možná navážu na to, co tady řekl můj předřečník. A velmi mne mrzí, že ty ministerské řady za námi jsou velmi prořídlé, protože včera nebo dneska dopoledne jsme tady vedli širokou diskusi na téma rozpočet a snažíme se všichni přidat bezpečnostním a ozbrojeným sborům finanční prostředky. A jestli někde narážel právě problém s veřejnými zakázkami, tak to bylo zejména v těchto resortech. Tečou tam skutečné miliardy peněz daňových poplatníků a já bych velmi ráda slyšela ubezpečení od jak pana ministra obrany, tak pana ministra vnitra na toto téma, že skutečně tento zákon o veřejných zakázkách umožní těmto resortům proinvestovávat ty finanční prostředky, které jim tam možná Poslanecká sněmovna navrhne zvýšit. To je pro mě nejdůležitější. Já bych vám tady mohla vyprávět sáhodlouze o tom, jaké problémy nám ten zákon přinese na radnici. Nebudu zdržovat, myslím si, že si to můžeme potom vykomunikovat s paní ministryní separé. Ale chtěla bych ubezpečit od ministrů této vlády, že skutečně tímto zákonem dojde ke zlepšení a nebude se dít to, co se dělo v loňském roce, kdy v resortu Ministerstva obrany zbyly 4 miliardy právě z důvodů, že je nebylo schopné ministerstvo proinvestovat díky špatnému zákonu o veřejných zakázkách.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Janě Černochové i za dodržení času k faktické poznámce a v otevřené rozpravě jako první je přihlášen pan poslanec Leo Luzar. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Leo Luzar: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážená vládo, faktické, konkrétní připomínky si nechám na druhé čtení tohoto zákona. Co mě přimělo k debatě, je vystoupení paní ministryně, která nás hned v začátku vystrašila. Vystrašila nás, co všechno se na nás chystá, když to nezrychlíme. Já chci tady paní ministryni připomenout její úvodní slova, s kterými přišla do této Sněmovny po jmenování ministryní, kdy si tento konkrétní zákon vzala jako svou vlajkovou loď, jako to, kde chce prezentovat svůj úspěch ministryně. To pozdní - zdůrazňuji pozdní - zařazení tohoto bodu na jednání Sněmovny - někde to skřípe. Čili tady paní ministryni bych rád prostřednictvím nás všech, nejenom osobně, ale nás všech vzkázal, že bychom se jako Sněmovna neměli dostat do této situace, že se po nás žádá, abychom urychlili projednávání zvlášť tohoto důležitého zákona. Možná by stačilo spíše apelovat na předsedy výborů, aby jednání výborů, které projednávají tento zákon, harmonogramem upravili, aby se stihly termíny. Ale začít tím, že nás žádáte, abychom zkrátili jednání, nepovažuji za správný taktický krok. Proto také budu proti tomuto návrhu, byť není až tak markantní, hlasovat. A doporučuji tedy všem, abychom hlasovali, abychom se nedostali pod ten tlak, že prostě tento zákon budeme projednávat v nějakém stresu.

Co se týče tvorby tohoto zákona, chci upozornit ještě na pár věcí z projevu paní ministryně, které považuji za důležité a je možné je připomenout. Proč vznikl zákon o zadávání veřejných zakázek, tak jak doposud platný je. Tady to je určitě voda na mlýn kolegům z ANO. No protože se kradlo, protože obrovské peníze mizely na obcích, na krajích, ve státní správě, všude tam, kde platila výběrová řízení. Zázračné zbohatnutí starostů, primátorů a různých jiných představitelů všichni známe a média za posledních dvacet pět let jsou toho plná. To byl důvod, proč se neustále zpřísňoval tento zákon, proč se dostal do stavu, kdy sice podle mého názoru je docela korupčněschopný zabránit různým lumpárnám, ale dosti výrazně také zbrzdil a zesložitil projednávání veřejných zakázek.

V projevu paní ministryně byla neustále slova "zrychlíme, zjednodušíme, zefektivníme". Úplně se z toho ale vytratilo to základní - že nebude prokorupční tento zákon a že bude i nadále výrazně bránit zneužívání veřejných prostředků, zvýhodňování spřátelených firem, že půjde i touto cestou. Proto bych velice rád, aby v dalším projednávání na výborech paní ministryně jako základ vzala právě tato slova, že tento zákon nebude zneužíván a nevrátí nás o dvacet pět let zpět, kdy peníze z obcí opravdu tekly proudem do spřátelených firem. A nebudu připomínat, že stavební zakázky v rámci projektové ceny stoupaly o 30, 40 % nad tuto cenu, a najednou po hypoteční krizi a krizi průmyslu šly pod minus 40 %. Čili stoprocentní polštář tady fyzicky existoval posledních dvacet pět let mimo poslední tři roky čtyři roky, které ukázaly reálnou hodnotu.

Zajímalo by mě, a budu se potom na to konkrétně ptát, jak je v tomto zákoně vypořádána projekční činnost. Podle mého názoru to je kámen úrazu, kdy starostové zpracovávali projekty do šuplíku, protože chtěli dotaci, tak si nechávali vypracovat projekt - rychle, ať něco máme připraveno, co kdyby náhodou byla dotace. Když ta dotace přišla, vytáhli projekt ze šuplíku, ale nebyl aktuální, nebyl kvalitní, byl podceněn, ale už nebyl čas tento projekt upravit a dovést do stavu. Čili se soutěžily nekvalitní projekty, které neznaly realitu dne. Mnozí projektanti, aby dostali co nejnižší cenu a vyhráli v soutěži, projektovali vrstevnice podle Googlu a potom jsme se divili, že pět metrů nám tam lítá, schodiště se musí nastavovat a podobné praktické záležitosti v rámci řešení.

Toto jsou věci, které jsou dle mého názoru markantem minulé doby a doufám, že budou řešeny a bude na ně odpovězeno. (V sále je rušivý šum.)

Co se týče přípravy, stáhl jsem si tento návrh zákona v materiálu, který šel do vlády. Nevím, jak dalece vláda toto ještě upravovala. Přiznám se, tady mám určitý nedostatek. Nevím, jak dalece vláda provedla změny v tom materiálu. Ale ten materiál, který šel do vlády z ministerstva, jsem podrobil konzultaci třem právnickým kancelářím, které se mimo jiné zabývají výběrovými řízeními a organizací těchto výběrových řízení pro obce. Všechny tyto tři se vyjádřily vcelku velice kriticky k těmto materiálům. Mimoto jsem zjistil, že dvě z nich se podílely na odborném dohledu, práci, spolupráci s ministerstvem na přípravě, a upozornily mě, že jejich připomínky, které byly opravdu masivní a dosti výrazné a nezazněly jenom od nich, ale od všech přítomných, dle jejich názoru nebyly v pořádku vypořádány. Prostě ten časový tlak a ten pres byl natolik velký, že ministerstvo mnohé z těchto připomínek nevypořádalo tak, aby ti, kteří je podávali, byli spokojeni a uznali ty argumenty, které zazněly.

Samozřejmě toto nás asi bude čekat v druhém čtení, kdy budeme tyto připomínky konkrétně probírat a dávat návrhy na jejich úpravy. Ale upozorňuji na to paní ministryni, že ji čeká ve výborech docela tvrdá řehole, aby přesvědčila, že to, co předkládá, opravdu odpovídá normě, která je hlavně potřebná pro to, aby mohly fungovat veřejné zakázky. A teď zdůrazňuji "aby mohly fungovat" a nebudily to, co se tady stalo před těmi dvacet pět lety, kdy prostě samospráva byla postavena před to utratit peníze, a mnohdy se utratily tak, že skončily nevíme kde.

Čili doufám, že dnešní Sněmovna je už na takové výši, že je schopná schválit zákon, který nebude prokorupční, byť umožní utratit hromadu peněz a rychle, ale také umožní obecnou kontrolu těchto veřejných zakázek. A jak jsme tady slyšeli, navrhuje se zrušit komise, nechávat rozhodování na starostech. To mimo jiné pro ty starosty znamená podstatně větší zodpovědnost. A také pokud někdo z vás byl starostou, popřípadě zažil trestní stíhání v rámci veřejné zakázky, jistě ví, co to znamená a jak dalece to bude pro ně složité najít tu vnitřní zodpovědnost se pod to podepsat a rozhodnout, když to potom už bude jenom na nich a ne kolektivním rozhodování.

Čili tyto otázky tady budou všechny zaznívat. Doufám, že paní ministryně pozorně poslouchá. (Poslanec se odmlčel a upřel pohled ke stolku navrhovatele a zpravodaje, kde s ministryní hovoří jeden z poslanců.) Používám dramatickou pomlku stejně jako paní ministryně, když chce uklidnit nás. Je vidět, že to funguje i na ni. Věřím, že v rámci projednávání ve výborech bude na to připravená a nebude tam sama, budou tam s ní odborníci, kteří budou tady v tomto radit.

A věřím, Sněmovno, že budeme v řádném čase určeném k projednávání zákonů tyto zákony schvalovat, abychom se potom nedostali do situace "víte občané, my jsme museli, protože nás Evropská unie tlačila, my jsme to museli urychlovat, a proto tam jsou ty chyby, ale nebojte se, hned za tři měsíce předložíme novelu tohoto zákona, abychom mohli reagovat na aktuální stavy".

Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic nalevo.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Leo Luzarovi. Ještě než budeme pokračovat faktickými poznámkami, dovolte mi, abych konstatoval omluvy došlé předsedovi Poslanecké sněmovny. Od 17.45 do konce jednání paní poslankyně Helena Válková, od 16 do konce jednacího dne paní poslankyně Jana Lorencová, mezi 19. a 21. hodinou pan poslanec Janulík, paní poslankyně Nytrová a pan poslanec Šincl od 19 hodin až do konce jednacího dne, pan poslanec Hájek mezi 19. a 21. hodinou, od 18 hodin pan poslanec Vojtěch Adam se omlouvá. Paní poslankyně Markéta Wernerová od 18 do 21 hodin z osobních důvodů. Z důvodu účasti na (nesrozumitelné) setkání pan poslanec Robin Böhnisch, od 19 hodin do konce jednacího dne paní poslankyně Helena Langšádlová, od 18.45 z pracovních důvodů pan poslanec Stanislav Berkovec a pan ministr životního prostředí Richard Brabec od 18.30.

Budeme pokračovat, a to faktickou poznámkou pana poslance Ivana Adamce a potom pana poslance Václava Horáčka. Nyní pan poslanec Adamec, ten se hlásil dříve než vy, pane kolego. Ale jsou to faktické poznámky obě dvě. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Ivan Adamec: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, já se musím těžce ohradit proti tomu, co tady zaznělo před chvilkou. Říkat, že starostové byli ti, kteří byli zkorumpovaní, tak to tedy nemůžu poslouchat, to se na mě nezlobte. Pokud mě paměť neklame, tak největší korupční aféry byly ve státní sféře, a pak když pojmenuji, tak je to Středočeský kraj, pokud mě paměť neklame. Takže bych byl opatrný.

Jinak mimochodem ten zákon neplatí dvacet pět let. První zákon, ta stodevadesátdevítka, která byla zlatá proti tomu, co přišlo potom, tak ten platí od roku 1996. Takže říkejme to ve faktech.

Já možná vzpomenu na dobu před dvěma lety, když jsem tady poprvé vystoupil, když jsem mluvil o zákonu o zadávání veřejných zakázek, když jsem říkal, že ta poslední verze za Nečasovy vlády se tady setkala s potleskem ve stoje a všichni jsme věděli, že je to prostě zmetek, který v praxi bude obtížně fungovat. A také se ukázalo, že jsme měli pravdu.

Já možná k paní ministryni. Víte, ten tlak, rychle, když to neuděláme - já bych byl opatrný. Mně se ten záměr návrhu zákona líbí, když ty principy jsou pořád stejné. Pořád počítáme jakousi matici nabídek, výhodnosti a prostě vybíráme nějakou firmu. Ale právě proto, že jsem bedlivě sledoval, co tady říkala, tak si myslím, že vždycky to platí tak, že ďábel je skryt v detailu. A tady těch detailů vidím docela hodně a byl bych velmi opatrný. Nechci je tady teď rozebírat, myslím si, že to je opravdu téma na jednání výborů. Ale byl bych opravdu velmi opatrný, protože i dobře míněné myšlenky nakonec mohou skončit podle toho, jak se říká, že cesta do pekel je dlážděná samými dobrými úmyslu. Byl bych velmi nerad, kdybychom se tam dostali.

Jinak možná ještě pro vás pro všechny. Víte, ani tento zákon neodstraní možnost korupce. To neodstraní žádný zákon o zadávání veřejných zakázek nebo nějaká podobná záležitost, ani registr o zveřejňování smluv ani nic jiného. Když se prostě dodavatel a investor dohodnou, že budou krást (upozornění na čas), tak krást budou. Ale na to tu máme jiné orgány, aby to řešily.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Prosím, dodržujme čas. K faktické poznámce pan poslanec Václav Horáček. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Václav Horáček: Děkuji, pane předsedající. Většinu toho řekl už můj kolega. Já se chci také silně ohradit proti tomu, co tady zaznělo z úst pana poslance Luzara, protože mi to připadá, že on je asi taky placený z Rekonstrukce státu, když říkal "starostové kradou, tak musíme udělat zákon". Přece ten nový zákon je právě především i o tlaku starostů, kteří chtějí kvalitní zákon, aby mohli kvalitně veřejné zakázky zadávat, a není to přece o tom, kdo zbohatl, kdo ne. Já jsem třeba z Libereckého kraje a neznám starostu, který by zbohatl a byl z něho milionář. A jestli je to takto důvod, tak já se silně ohrazuji proti tomu - a je tady spousta starostů bývalých, současných krajských úředníků -, že někdo něco rozkrádal, a proto že musíme mít nový zákon. To je naprosto scestné.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Horáčkovi. Nyní ještě faktická poznámka pana poslance Jana Klána. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Jan Klán: Já bych reagoval jenom vaším prostřednictvím na kolegu Horáčka. Já s ním plně souhlasím. Já jsem tady už řekl, že tento zákon je první protikorupční, dokonce první protikorupční této vlády, takže on musí fungovat řádně. Pokud nebude fungovat řádně, tak budeme pořád na stejném místě. Takže to půjde jednoduchým tvrzením od ničeho k ničemu a výsledek bude stejně absolutní nula.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji zejména za dodržení času. Nyní pokračujeme v rozpravě panem poslancem Ludvíkem Hovorkou. Než dojde k pultu, tak bych ještě konstatoval omluvu od 18 hodin do konce jednacího dne pana poslance Karla Fiedlera. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Vážená paní ministryně, vážení kolegové, vážené kolegyně, já bych chtěl poděkovat za předložení tohoto návrhu zákona, který určitě je, myslím, správnou cestou zadávání veřejných zakázek.

Za důležité považuji zejména to, že se nesoutěží jenom na cenu. To byla podle mě velmi špatná podoba zákona, která vedla k tomu, že řada zakázek byla vysoutěžena firmami, které na to ani neměly dodávat kvalitně. Důležité také je, že je možné zakázku rozdělit. Dříve to možné nebylo a bylo to považováno za porušení zákona. Nyní, pokud se podíváte na zadávání v soukromé sféře, tak většinou soukromé firmy, které zadávaly zakázky, tak si je zadaly děleně, a tím získaly samozřejmě daleko nižší cenu ve výsledku. Čili to považuji za pozitivní.

Považuji ale za důležité lépe ošetřit takzvané společné zadávání. Mám zkušenost z toho, že když se zadávají zakázky ve výběrovém řízení nějakému konsorciu firem, tak třeba se k zakázce dostane firma, která v podstatě nemá ani autorizaci na oprávnění na určitou dodávku určitých staveb, ona se zaštiťuje vlastně kulatým razítkem jiné firmy a ve výsledku se tato firma na stavbě ani neobjeví. Čili toto je třeba zásadně vyloučit.

Co je ještě důležité a na co upozorňují firmy, které se účastní veřejných zakázek, je třeba podstatně ztížit účelové odvolávání a zkrátit proces odvolacího řízení, protože pokud si vezmeme situaci při čerpání nebo pomalém čerpání evropských fondů, tak v řadě případů investor, ať už je to obec, nebo jiný investor, který soutěží nebo podle současného zákona soutěžil, tak v zásadě se bál vyloučit zadavatele, který měl nejnižší cenu a u kterého měl pochybnosti, že je schopen splnit veřejnou zakázku, ale bál se současně odvolání, protože ten odvolací proces byl tak dlouhý, že by skutečně nebyl schopen v tom krátkém termínu vyčerpat dotace, které se poskytovaly s nějakým omezením. Čili já považuji za důležité, aby toto se ještě nějakým způsobem dořešilo.

Chtěl bych se ale dotknout ještě některých výjimek, konkrétně jedné výjimky, která v tomto zákoně je. Je třeba podle mě velmi opatrně přistupovat k navrhovaným výjimkám, které jsou obsaženy v § 29. Zejména jde o případ poskytování právních služeb, které jsou ve výjimce uvedeny v písm. k) návrhu. Vynětí ze zadávacího řízení pro právní služby, byť jenom ve vymezeném rozsahu, který dopadá zejména na právní služby, může mít výrazný dopad na zvýšení ceny poskytování právních služeb. Je pravdou, že návrh nepočítá s úplným vynětím právních služeb jako celku, ale vztahuje se zejména na zastupování advokátem před soudy nebo jinými orgány. Tato činnost ovšem tvoří základní kámen poskytování právních služeb a většina poskytovaných služeb se odehrává podle mého názoru právě v této rovině.

Důvodová zpráva uvádí, že sporná agenda, která by měla být zejména předmětem výjimky, je mnohdy ovlivněna specifickým důvěrným vztahem mezi zadavatelem a advokátem. Byť může takový vztah založený na důvěře pozitivně přispět k výsledku poskytování právních služeb a k výsledku sporu, je třeba mít na paměti zákon o advokacii a etický kodex advokátů. Podle těchto předpisů je advokát povinen k plné profesionalitě a kvalitnímu výkonu bez ohledu na to, jakou důvěru k němu zadavatel má. Výjimka v případě právních služeb by neměla být oproti stávající úpravě taková, že bude zcela opuštěno kritérium ekonomické výhodnosti a vhodnosti, tedy mimo jiné i to kritérium nejnižší ceny. Výsledkem v oblasti zadávání veřejných zakázek na právní služby by mělo být zajištění takového procesu zadávacího řízení, který zohlední profesní kvality advokáta a jeho zkušenosti, což lze určitě nastavit, a zároveň nebude klást takový důraz jenom na nízkou cenu. Dle mého názoru není přípustná naprostá cenová liberalizace při poskytování právních služeb zadavatelům dle zákona o veřejných zakázkách. Je pravdou, že problematickou se jeví otázka pružné reakce na vzniklý spor, kdy vyvstane potřeba akutního poskytnutí právních služeb, ale tento problém je třeba dále diskutovat. Nabízí se například řešení ve formě objemového zastropování ceny za akutní poskytnutí právní služby, kdy ale následně v tom mezičase proběhne řádný výběr. Samozřejmě lze uvažovat i o jiném řešení. Myslím si, že jisté omezení výjimky týkající se právních služeb nebude ani v rozporu s komunitárním ustanovením směrnice 2014/24/EU.

Tolik ve zkratce. Jinak si myslím, že skutečně takový obsáhlý zákon, který čítá, tuším, 700 stran, je třeba řádně prodiskutovat, a nejsem příliš nakloněn zkracování lhůty pro jeho projednání, byť jsem si vědom, že zákon musí vstoupit v platnost tak, jak řekla paní ministryně. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Ludvíku Hovorkovi. Nyní bude jedna faktická poznámka poslance Michala Kučery a pak přednostní právo paní poslankyně zastupující předsedu klubu ODS. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Michal Kučera: Děkuji za slovo. Já tady musím trochu reagovat na svého předřečníka. Musím nesouhlasit s tou démonizací soutěže na cenu. Soutěž na cenu funguje, no, může fungovat samozřejmě za předpokladu jedné nebo dvou podmínek. Ta první podmínka je, že musí být kvalitně zpracováno zadání zakázky, zejména technické parametry. Pokud jsou kvalitně zadány, tak samozřejmě nikdo nemůže tu cenu podstřelit, protože musí naceňovat to technické zadání, které je v té zakázce. To za prvé. Za druhé, potom se výběrová komise nesmí samozřejmě bát tu zakázku, která je evidentně podstřelená a nesplňuje to technické zadání, vyloučit. A to už dnes samozřejmě lze.

To, že se to neděje, to je samozřejmě způsobeno dvěma věcmi. Ta první je, že zejména některé menší úřady nemají dostatek kvalitních pracovníků na stavebním úřadě, že nejsou schopny to technické zadání připravit, nebo případně nemají tolik prostředků, aby si na to najaly firmu. Za druhé je to v tom, že komise mají obavu o vyloučení té zakázky, že za prvé tam dneska ta kriminalizace samozřejmě toho rozhodování je poměrně dost velká. To je jedna věc. Druhá věc je potom samozřejmě to časté používání toho odvolání k Úřadu pro hospodářskou soutěž. To je samozřejmě jasné.

Ale nicméně přesto si pořád myslím, že zakázka na cenu, soutěž na cenu, může být funkční, pokud samozřejmě parametry jsou nastaveny správně.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Michalu Kučerovi. Ještě požádám o strpení paní poslankyni Černochovou. Ještě faktická poznámka pana poslance Ludvíka Hovorky. (Poslankyně Černochová hovoří ze svého místa mimo mikrofon.) Faktická poznámka. Přednostní právo vaše bude - já jsem vás vzal jako s přednostním právem, paní poslankyně. Prosím, pan kolega Hovorka a potom s přednostním právem bez časového limitu paní poslankyně Černochová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, já bych chtěl jenom krátce reagovat. Já skutečně vidím problém v tom, kdy se soutěžilo víceméně jenom na cenu. Řeknu konkrétní případ. V naší obci vysoutěžila vodárenská firma v rámci operačního programu zakázku na kanalizaci. Jednalo se zhruba o rozsah 90 mil. korun. Vyhrálo to konsorcium tří firem. Ve finále to dělala firma, u které jsme zjistili, která má jednoho technika a pět zaměstnanců a veškeré práce si vlastně zadává jako subdodávky. V podstatě se ta firma, která měla autorizační razítko, na té stavbě vůbec neobjevila. A podle toho také vypadá kvalita prací. Když jsme se s tím zadavatelem, s tou vodárenskou firmou dohadovali o tom, že ta práce není kvalitní, tak prostě řekli: No ale my jsme měli možnost buď ty peníze vyčerpat, nebo nevyčerpat. Kdybychom tu firmu odmítli, tak se odvolá a do konce roku nejsme schopni vyčerpat příslušné finanční prostředky. Čili to je prostě ten problém, kdy se soutěží jenom na cenu, a dále je tam dlouhé odvolací řízení.

Proto upozorňuji na to, že tyto problémy nastávají, a proto si cením toho nového návrhu zákona, který podle mě jde tím správnějším směrem, kdy těch kritérií je více a nebude se soutěžit jenom na cenu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Ludvíku Hovorkovi. Nyní tedy s přednostním právem paní poslankyně Jana Černochová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Tak mě je trošku líto paní ministryně, že přes ten můj apel, řady ministrů za ní a za mnou neprořídly, byť se někteří vystřídali, a ti, co tady seděli od rána, tak se sem nevrátili v těch odpoledních hodinách. Já nevím, beru to skoro až fatálně. Když projednáváme návrh zákona o zadávání veřejných zakázek, který má 444 stran, a při vší úctě - zpravodajem k tomuto zákonu je pan kolega Pleticha. Nic proti panu kolegovi Pletichovi, ale veřejné zakázky a obvinění, které se vždycky týkalo někoho, kdo tvoří pletichy... To byl takový pokus o šprým a trošku zlehčení té vážné situace.

Ale prosím pěkně, když jsem se hlásila nejdřív s faktickou, pak s přednostním právem, protože to, co tady říkal pan poslanec kolega Hovorka, já jestli za něco jsem ráda, co obsahuje tento zákon, tak je to právě pojetí těch právních služeb, které vyplývá z toho nařízení Evropské komise, protože je obrovský problém v České republice, a ty obce se o to ani nepokoušejí, nebo se možná o to někdy v minulosti pokusily, vysoutěžit právní služby. My na Praze 2 soutěžíme právní služby třetím rokem. Jak jistě víte, tak pokaždé těch možností, kteří účastníci v tom výběrovém řízení, ani ne účastníci, ale ti, co se mohli účastnit, kdyby byly bývaly ty podmínky jinak, tak se najde vždycky dost. Skutečně se mohou potom dostat jednotlivé samosprávy v České republice do obrovských problémů, kdy jim pak hrozí různé škody zase z nějakého zanedbání něčeho, když nemají relevantní posouzení. Ono i najít právníka, který by se zaměřoval konkrétně třeba na obchodní závazkové vztahy, na obchodní právo, je určitě lepší v konkrétních kauzách, které se obchodního práva týkají, než když tam máte trestaře. Nebo když tam máte někoho, kdo umí výborně rodinné právo. Šli jsme na Praze 2 i tou cestou, že jsme přijali do pracovněprávního vztahu několik právníků, zpravidla studentů po ukončení právnické fakulty. Vydrželi tam rok. Ne že bychom k nim nechovali hezky, ale proto, protože ta jednostranná práce, kdy skutečně jenom podávají bianco žaloby na přivolení k výpovědi z nájmu bytu, na dlužné nájemné, posílají návrhy na exekuce, tak prostě tohle nikoho ani po té škole nebaví. Možná to berou, jako že je to nějaká možnost, jak si získají nějakou praxi, ale nevydrží to tam déle než rok.

Takže jak jsem řekla, jestli něco považuji za správné v návrhu zákona, tak je to právě ta část, která se týká právních služeb, a skutečně také asi je tady celá řada komunálních politiků, kteří působí na svých radnicích už nějakou delší dobu, nebo teď nově ve volebním období, a už jste se i setkali s tím, že častokrát vyhrávají výběrová řízení na právní služby právní kanceláře, které vám nabídnou cenu, která vypadá velmi lákavě, je skutečně nízká, vy si říkáte na tom zastupitelstvu "prima, mě nikdo nebude napadat za cenu za hodinu právní služby", a pak vlastně zjistíte, že ta stejná právní kancelář vám bohužel vyfakturovala 100 hodin místo toho, kdy by jedna kancelář, která má i koncipienty, které zaměstnává, a je větší, a byla třeba o 10 korun na hodinu dražší, tak těch hodin vám naúčtovala 80. Takže když to máte postavené pouze na cenu, nejste schopni dohlídnout na ty hodiny. Vy za těmi právníky v těch kancelářích nesedíte a nekontrolujete je úplně přesně. Takže v tom já vidím obrovský problém a tady jsem ráda, že ten návrh je takový, jaký je.

A jenom bych poprosila, tady skutečně paní ministryně to zmiňovala na začátku, ten problém je i v té lhůtě. Tuším, že tam je duben 2016, kdy bychom měli implementovat toto nařízení. Takže máme čas, máme ho hodně, já budu ráda, když se ta lhůta prodlouží a bude probíhat širší diskuse, ale zase až tak toho času moc nemáme a skutečně i to, co jsem tady říkala v tom svém prvním vystoupení, prosím, ptejme se i na těch výborech, ve kterých ten zákon bude, ptejme se příslušných ministrů, co jim konkrétně v jejich odvětví ten zákon pozitivního přinese. A ať jsme připraveni na to, že nemusí být všechno pozitivní, že třeba nám pan ministr obrany řekne, že naopak tento návrh zákona může ještě zhoršit tu situaci v tom složitém akvizičním procesu, se kterým se potýkáme už dneska. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Janě Černochové. Nyní ještě jedna faktická poznámka pana poslance Ludvíka Hovorky, poté pan poslanec Farský. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Já jenom krátce. Samozřejmě právní služby nesoutěží jenom obce a města, ale soutěží je také třeba fakultní nemocnice jako příspěvkové organizace Ministerstva zdravotnictví nebo zdravotní pojišťovny. A věřte mi, že mám zkušenosti z toho, že tady ty soutěže v řadě případů buď vůbec neproběhly, nebo byly velmi podivné. A zkušenost s firmou Šachta & Partners na Homolce nebo na Bulovce, to byly částky, které prostě z těch nemocnic vytahovaly poměrně velké peníze. Kdyby byly řádně soutěženy, tak si myslím, že ta cena mohla být úplně někde jinde. Takže nejenom města a obce soutěží, ale soutěží i velké příspěvkové organizace, ministerstva a podobně. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Ludvíku Hovorkovi. Nyní pokračujeme v rozpravě panem poslancem Farským a připraví se pan kolega Stanislav Grospič. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Farský: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, máme před sebou skutečně jednu z nejdůležitějších norem možná celého volebního období, ale minimálně příštího roku, protože je to norma, která ve finále rozděluje úspěšné od neúspěšných, a dobré by bylo, kdyby se nám podařilo tady dohodnout normu, která bude... skutečně ti úspěšní že budou ti kvalitní, a ne že to budou ti známí a ti podloudně informovaní. Je to na nás, je to nejenom v tomto zákoně, ale ještě si myslím, že s ním bude kus práce i ve výborech, proto bych se také neklonil k tomu, abychom zkracovali lhůtu, byť o 10 dní. Zpoždění, které tady je zcela zásadní, přece není možné dohánět tím, že ve Sněmovně se tomuto zákonu nebudeme věnovat. My jsme legislativní část, my máme odpovědnost, co ze Sněmovny odejde, a nemůžeme si říct, že když od roku 2004 víme o tom, že ten zákon musíme přijmout, tak teď ho budeme přijímat v časovém presu, který vždycky přináší nějaké problémy a chyby. A udělat chyby v tomto zákoně je skutečně jednoduché, ale velice, velice špatné.

Už z úvodu - a debatovalo se to u zákona o veřejných zakázkách v té současné verzi zákona z roku 2006 s poslední velkou novelou v roce 2012, takzvanou transparenční, že snad přinesl tu povinnost, že se musí soutěžit na cenu. Není to pravda. To není problém zákona. To je v tom, že jednotlivé dotační programy začaly být vypisovány, že se musí soutěžit přímo na cenu, do jejich podmínek, a také v tom, jak rozhoduje Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, protože jakékoli jiné kritérium jste použili, tak vedlo k tomu, že byla soutěž napadena, a když už byla napadena, tak skončila u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže na měsíce, mnohdy na roky. Jak to řešili tedy zadavatelé? Soutěžili na cenu, protože je to nejpohodlnější, ale není to zákonem. Ten zákon se v tomto paragrafu od roku 2006 nezměnil a § 78 odst. 1 písm. a) od té doby pořád říká, že se má vybírat nejvýhodnější nabídka, a až písmeno b) říká: nejnižší cena. Od roku 2006 beze změny, přesto k této změně došlo, takže to nemůže být zákonem. Proto říkat, že to zákonem napravíme, je dost kulhající.

Také bych se připojil k tomu, když zaznívá, že není vždycky špatné soutěžit na cenu. Byl jsem starostou osm let, za tu dobu jsme utratili kolem půl miliardy veřejných prostředků na investicích a za tu dobu jsme měli problém u jedné milionové akce a většinu jsme soutěžili na cenu. Ale soutěžit na cenu znamená, že musíte mít výborně připravený projekt až do detailů, jako je typ zásuvek, kliček na oknech, protože pokud to neuděláte, tak samozřejmě vám dodavatel nabídne ty nejlevnější, a cokoli chcete navíc lepšího, tak vám dá za vícepráce a vyšší náklady. Takže pak se přenáší práce do projektové přípravy a také pak nemůžete šetřit na tom, že použijete kvalitní stavební dozor, že použijete skvělý inženýring. A pak se můžete dostat k tomu, a řeknu čísla jen za loňský rok, že v Semilech předpokládaná hodnota soutěžených zakázek byla 40 milionů, vysoutěžená 36 milionů a konečná cena po započtení všech víceprací a méněprací 33 milionů. Jde to. Je to náročnější než jen tak vypsat zakázku, nechat dát nabídky a pak se dohadovat, že tam máme nějaké rezervy 20, 30, 50 % možných víceprací, a tu zakázku průběžně měnit. Jde to, u některého typu zakázek dokonce soutěžit na cenu je velice výhodné, logické, ale má to daleko větší požadavky na zadavatele. A bohužel mnozí zadavatelé tuto náročnost neustáli, a tak se tady rozvinul boj proti soutěžení na cenu a říkalo se, že je to snad zákonem. Nebylo a zákon to také nevyřeší.

Co se týká dalšího momentu, kde by měl tento zákon pomoci, je, že by měl vést k zrychlení výběrového řízení. To je pravda a povede k tomu, tak jak ho čteme - ale musíme si říct, že je to vždycky něco za něco. A tak jestliže zvýším limit pro zjednodušené podlimitní řízení z 10 milionů na 50 milionů, tak si musíme říct: chceme utrácet rychle, nebo efektivně? A vybírejme si. Jestliže tam zkracujeme lhůty, že jsou zcela vypuštěna předběžná opatření, že zůstávají limity dva a šest milionů, byť podle schválené novely z roku 2012 už měla být od příštího roku dokonce v limitech jeden a jeden milion, a ne dva a šest milionů, je otázka, jestli to stojí za to. Jestli chceme investovat efektivně, jestli chceme s prostředky, které vybereme na daních nebo které získáme od Evropské unie, což zase není nic jiného než naše přeposlané peníze, jestli se snažíme utratit co nejrychleji, anebo co nejlépe. A já se obávám, že je tam několik momentů v tomto zákoně, kdy je budeme utrácet co nejrychleji, a že to třeba v první fázi bude přijato jako velice pozitivní, že najednou ty peníze se rozletí tak rychle, jak se nikdy v poslední době neutrácely, ale ono to také bude spojeno s mnoha průšvihy. A příležitost dělá ve finále zloděje. Nemyslím si, že to bude problém, který by se neobjevil, protože se to nabízí, a tak se to i podle mě stane.

Je vypuštěno zveřejňování subdodavatelů, to, o čem jsme se bavili, že chceme vědět, kdo tu zakázku ve skutečnosti dělá. Už ta povinnost předložit seznam subdodavatelů není v tom zákoně. Bude to rychlejší, ale pomůže nám to? Samotné snížení limitů, které jsme tu zvyšovali na dva a šest milionů z jednoho a tří milionů, vedlo, a to je statisticky podloženo, k tomu, že se zapojovalo více malých a středních podniků, že se dostaly k těmto zakázkám, protože o nich měly informace, protože na ně měly sílu a že je soutěžily. Ve chvíli, kdy zvednu lhůty u zjednodušeného podlimitního řízení z 10 na 50 milionů, tak představa toho, že někdo vypíše zakázku na stavbu za 50 milionů, řekněme, malý multifunkční kulturní objekt, ve kterém budou nějaké technologie, ve kterém budou práce pro instalatéry, obkladače, truhláře, zedníky, elektrikáře i specializované profese, pokud tam budeme mít osvětlovací systém, ozvučovací systém, možná nějaký kinosál, tak představa toho, že někdo dokáže dát dobrou nabídku za 20 dní na takhle velkou akci - kdo to dokáže? Buďto ten, kdo o tom věděl dopředu, a mohl se tedy připravit, nebo někdo, kdo to holt střelí od boku, ale pak si tam musí připsat nějaký rizikový příplatek. Je to způsob, jakým chceme utrácet veřejné prostředky? Já se s tím neztotožňuji, proto na to tady upozorňuji. A nemyslím si, že je dobře, abychom takovými úpravami zákona o veřejných zakázkách přesouvali veřejné prostředky zvláště k těm velkým firmám, které pak používají malé dodavatele jako ty subdodavatele, kteří zpravidla na tom příliš zisku nemají, protože ten zůstává u primárních soutěžících. A to mně nepřijde správné, a proto k tomu budu navrhovat některé změny.

Abych byl konkrétní. Myslím si, že i u zakázek malého rozsahu by měla být o nich informace. Nemělo by to být jen tak, že když je ukončena, tak je zveřejněna smlouva, ale mělo by dopředu být vědět, že se taková zakázka chystá a probíhá. Říkáme zakázky malého rozsahu, ale to jsou zakázky u staveb do šesti milionů korun. A alespoň pro mě šest milionů vůbec není malá částka. Přesto o takových zakázkách vůbec nebudeme vědět. U služeb jsou to dva miliony. Také budou v podstatě vyňaty a k informaci o nich se podle zákona nedostanete. U těch zakázek významných a velkých mi naprosto chybí to, že by o nich bylo předběžné oznámení. Můžeme říkat, že to zdržovalo, že se to na 30 dní někde muselo vyvěsit, ale máme snad odpovědnost k financím, se kterými nakládáme, a nebýt schopni 30 dní dopředu říct o tom, že se chystám investovat sto milionů, pak bychom s těmi penězi neměli hospodařit vůbec, protože nám to nepřísluší.

Pak jsou tam technické věci, které na první pohled vypadají skvěle, ale podle mého názoru v sobě skrývají velký problém. V § 257 se říká, že pokud Úřad pro ochranu hospodářské soutěže do 60 dnů v náročnějších případech nevynese rozhodnutí, tak se může uzavřít smlouva a ruší se celé správní řízení, což na první pohled je skvělé, protože nebude zdržovat ÚOHS to, že by tam něco leželo roky, ale za 60 dní buďto rozhodne, anebo se uzavře smlouva a řekne se, že soutěž je v pořádku. Ale logicky, k čemu to povede? Kontrolovat se budou malé zakázky, které se mohou v 60 dnech zkontrolovat, ale miliardové kontrakty, do nich se pro jistotu ani nepustí, protože bude vědět, že v 60 dnech to neuzavře. Je to to, co chceme? Na první pohled dobré opatření, logicky ale povede k tomu, že se nebudou kontrolovat velké zakázky.

Podobně lákavě vypadá vyloučení žadatele, který se neosvědčil. Ale jak to bude v praxi fungovat? Jak si budu moct jako starosta dovolit vyloučit firmu, která nebude pravomocně odsouzena, ale se kterou jsem se dostal do nějakého konfliktu, který je vždycky výkladem dvou stran?

Jak velké to provinění bude muset být, abych ji mohl vyloučit? Kde budou ta pevná kritéria? A když si dnes zadavatelé netroufnou soutěžit na nic jiného než na cenu, tak si myslíme, že tady najednou budou odvážní a budou vylučovat firmy. Já si myslím, že po prvním, maximálně druhém prohraném sporu, kdy firma zažaluje zadavatele za ušlý zisk, přestanou. A opatření možná pomůže tomu, že ten zákon tady Sněmovnou projde relativně rychle a bez potíží, ale vlastně nebude použitelný.

Nejsem ve svých připomínkách sám. Pan ministr Dienstbier tady není, tak připomínky, které dával k návrhu na vládu, tady za něj přečtu, protože si myslím, že jsou zásadní a že je nelze přehlédnout. Jsou z 20. října letošního roku, kdy sám píše jako představitel Rady vlády pro koordinaci boje s korupcí, uplatňuje k návrhu zákona následující stanovisko:

Za prvé. Návrh zákona o veřejných zakázkách nenaplňuje obecné požadavky na tvorbu právních předpisů stanovené legislativními pravidly vlády, podle nichž je třeba mj. dbát, aby byl právní předpis koncipován přehledně a formulován jednoznačně, srozumitelně, jazykově a stylisticky bezvadně. Navrhovaná struktura zákona je nepřehledná a text je místy málo srozumitelný, přičemž ke srozumitelnosti v mnoha případech nepřispívá ani text zvláštní části důvodové zprávy. Některá ustanovení jsou výstižněji upravena ve stávající úpravě. Složitě a značně nepřehledně je sepsaná např. navrhovaná úprava kvalifikace a technických podmínek zadávací dokumentace a zadávacích podmínek smíšených zakázek, obecných výjimek nebo sektorových veřejných zakázek. S ohledem na cíle nové úpravy, mezi nimiž je posílení srozumitelnosti, jednoznačnosti a zpřístupnění zakázek malým a středním dodavatelům, působí komplikované pasáže týkající se právě povinností a kvalifikace uchazečů spíše kontraproduktivně. - To je podepsaný názor člena vlády.

Takovýchto bodů je zde sedm. Já je nebudu všechny číst, na to si příliš vážím vašeho času. Jenom řeknu, v čem jsou ty další. Připomíná, že v zákoně chybí definice užívaného pojmosloví, které nově zákon zavádí. Také připomíná, že jsou přílišně rozvolněna pravidla pro veřejné zakázky malého rozsahu a v případě, že byly ponechány ty vysoké limity 2 a 6 milionů, tak ale zároveň mělo být přistoupeno k tomu, že o těch zakázkách, které jsou pod tento limit, má být nějakým způsobem informováno. Vrací se k předběžným opatřením. Zmiňuje chybějící seznam subdodavatelů. Chybí odůvodnění veřejné zakázky. Odkazuje se na to, že chybí zákon o vnitřní kontrole ve veřejné správě a bez něho je složité toto projednat.

Co bych kvitoval, je, že vláda na svém jednání ustoupila z těch 50 % možných víceprací a vrátila se zpátky k 30 %, které jsou. Z toho důvodu bylo také místopředsedou vlády panem ministrem Dienstbierem řečeno, že pokud toto nebude upraveno, tak nedoporučuje schválit zákon. Minimálně ten odstavec, který jsem četl, samozřejmě upraven být nemohl, protože zákon by musel být přepsán.

Závěrem bych chtěl navrhnout, aby tento zákon byl projednán i v ústavněprávním výboru. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Farskému. Nyní faktická poznámka pana poslance Michala Kučery a poté pan kolega Grospič. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Michal Kučera: Děkuji za slovo. Já se v mnohém připojuji k tomu, co tady říkal pan kolega Farský. Nicméně bych chtěl dodat ještě následující věc, a to čím je ta soutěž jako taková deformovaná. Je to dotační politikou, resp. dotačními tituly a jejich podmínkami. Tady nemluvím samozřejmě o těch podmínkách, které jsou u evropských fondů, ale u národních dotací. A my sami sobě si celou situaci ještě více zhoršujeme. Místo abychom šli cestou navýšení rozpočtů obcím pomocí rozpočtového určení daní, tak naopak jdeme cestou speciálních dotací, které nás samozřejmě nutí, abychom vždy danou zakázku pasovali na tu vypsanou dotaci. A těch příkladů bohužel máme dost i v tomto volebním období a bohužel i z této vlády. Jsou to věci větší, jsou to věci menší. Z těch menších připomenu - třeba jsme tady projednávali školský zákon a řešili jsme tady mateřské školy a podporu obcím na výstavbu mateřských škol. Tak samozřejmě ta podpora nebude tím, že se navýší rozpočtové určení daní. To mimochodem bylo koaličními poslanci zamítnuto, to dvoumiliardové navýšení rozpočtového určení daní. Ale bude speciální dotací. To znamená, obec se bude muset napasovat na tu speciální dotaci, na ty podmínky atd. To znamená, obec se nebude moct samostatně rozhodnout, jak chce celou situaci řešit, ale bude muset vstoupit do těch dotačních podmínek. To znamená, já bych tady řekl - méně dotací a více peněz obcím.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Kučerovi. Nyní pan poslanec Stanislav Grospič, připraví se pan poslanec Petr Bendl. Pan kolega Grospič? Je připraven. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Abych řekl pravdu, mám z předloženého návrhu zákona smíšené pocity. Trošičku mám pocit, že vyléváme vaničku, protože dnes tato Poslanecká sněmovna odsouhlasila registr smluv, který přináší poměrně velké povinnosti ve vztahu k obcím, byť nějakým způsobem chce šanovat obce malé. A nyní máme před sebou poměrně velký kodex návrhu zákona o zadávání veřejných zakázek.

Já bych chtěl říci, že vnímám tu skutečnost velice reálně, že ten stávající zákon o zadávání veřejných zakázek č. 137/2006 Sb., vyhlášený v úplném znění pod č. 40/2015, byl celkem 21krát novelizován, což za dobu platnosti od roku 2006 do roku 2015 je poměrně úctyhodné číslo a samozřejmě nijak nepřispívá k tomu, aby se v něm obce, zvlášť malé obce, kde není nikdo uvolněn, orientovaly. A samozřejmě že nahrává velkým firmám nebo firmám, které se soustřeďují na to, že vlastně na zakázku na základě finančních prostředků se živí tím, že pro obce tyto veřejné zakázky připravují, zpracovávají a navrhují.

Myslím si sám o sobě, že ten zákon má řadu věcí a řadu momentů, a moji předřečníci je tady řekli, o kterých by bylo dobré vést diskusi, o kterých by bylo dobré polemizovat. Už jenom o té skutečnosti výběrových komisí a postavení starosty obce, ale samozřejmě i o objemu finančních zakázek a o vlastním mechanismu. Nicméně si myslím - a proti tomu bych se chtěl ohradit, aby byl tento kodex projednáván ve zkrácené lhůtě, tzn. aby to bylo zkráceno na 30 dnů, protože mám takový pocit, že bychom se dopustili toho, čeho jsme se dopouštěli třeba i u jiných kodexů, které byly poměrně obsáhlé. Tento kodex, jenom chci připomenout, má 278 paragrafů, i s důvodovou zprávou a předloženými tabulkami je obsažen na 676 stránkách a to samo o sobě vyžaduje nějaký čas: přečtení, seznámení se s tím, analýzy a samozřejmě kladení otázek a odpovědí příslušného ministerstva, příp. Legislativní rady vlády nebo někoho dalšího, kdo se tímto bude věcně zaobírat. A samozřejmě to bude vyžadovat a bude zcela určitě a logicky následovat i vyjádření řady občanských aktivit a samozřejmě svazků spojujících obce. Nemyslím teď jenom Svaz obcí a měst. Takže v této souvislosti si myslím, že by naopak u tohoto návrhu zákona měla být prodloužena lhůta na projednávání například na 90 dní.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Stanislavu Grospičovi. Nyní pan poslanec Petr Bendl, připraví se pan kolega Chvojka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo. Pane předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové, dovolte i mně říct pár slov k tomuto návrhu zákona. Nejprve k tomu, jak jej uvedla paní ministryně, kdy nám nejprve řekne: "Je připraven kompletně nový zákon, to, co bylo doteď, už v podstatě nepočítejte, protože všechno, co tam je, je nové, je to poměrně složité". Jeden z kolegů říkal, že je tam asi 700 stránek textu. To nám řekne jednou větou a druhou větou nám řekne: "Ale budete na to mít strašně málo času, protože jestli to neschválíme, tak nás Evropská unie potrestá tím, že nedá eurodotace."

Moje zkušenost je taková, že když se Evropské komisi sdělí, že předmětný zákon, který aplikuje některá nařízení Evropské unie či evropskou legislativu, je v legislativním procesu, pak nikde v Evropě, aspoň jsem neslyšel, že by byla jakákoliv země sankcionovaná v okamžiku, kdy zákon už je projednáván jednotlivými poslaneckými sbory jednotlivých zemí Evropské unie. Neslyšel jsem ani o jediném případu, kdy zákon, který aplikuje evropská ustanovení, že by za to byly země sankcionovány až tak, že jim budou sebrány všechny finanční prostředky. To je nesmysl. A myslím si, že tohle vyhrožování si nezasloužíme. Naopak si zasloužíme více času na diskusi, protože jestli má paní ministryně pocit, že takhle komplikovaný zákon proberou jednotlivé výbory během třeba dvou hodin debat, aniž by se mohly zeptat a znovu si prostě ověřit, zdali to, co se říká, je pravda, pak zkrátka šijeme zase něco horkou jehlou a podle toho to také podle mého hlubokého přesvědčení zase dopadne. Bude platit stará dobrá věta: "Mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždycky." Jestli se opravdu budeme tlačit a necháme si vyhrožovat, že nám Evropská unie nedá ani euro, jestli to nebude mít do 1. dubna, tomu nevěřím a nevěřím ani tomu, že tomu věří paní ministryně. I kdyby 18., jak mi tady říká paní ministryně, nebo 19. ráno - rozhodně ne. To si myslím, že Evropa v tomhle ohledu takhle hloupá zase není.

Zákon, a ona to tady řekla, totiž přináší řadu detailů, kde bude čertovo kopýtko zakopáno. Když vzpomenu, co tady sama paní ministryně říkala, že české podnikatelské subjekty budou mít jiné podmínky při jejich zájmu o ucházení se o veřejnou zakázku než zahraniční subjekty. Já si myslím, že to bude pro právníky velký oříšek se tady bavit o tom, že když je někdo rakouská firma, nebude muset úplně ukazovat svou vlastnickou strukturu, stačí učiněný dotaz do sídla společnosti, aby jim řekli, kdo je vlastně vlastník, kdežto český subjekt se bude muset svléknout donaha. Jestli tohle je ta podpora českého podnikání a podnikatelského sektoru? No dobře, budiž. Ale myslím, že bychom tomu nějakou diskusi věnovat rozhodně měli, a ne to odbýt jednou větou, že to takhle v Evropě projde a Evropa s tím takto nesouhlasí, tak aspoň pro naše firmy tady přitvrdíme, abychom podpořili všechny ty, co jsou registrovaní někde v zahraničí.

Velmi pléduji za to, abychom tento paragraf podrobili podrobné diskusi. Stejně tak vyloučení za pochybení minulosti. Jestli někdo někdy pochybil, byl za to pravděpodobně nějak potrestán, protože jinak by to asi nebyla chyba. Chyba se prokáže jenom tak, že buď byl odsouzen, nebo byl pokutován a podobně. Ale pokud byl odsouzen a pokutován, nevím, jestli ho můžeme vyloučit z toho, že se přihlásí do výběrového řízení. Možná se to někomu v procesu výběrového řízení bude hodit. Pan kolega Farský říkal, že materie by měla jít do ústavněprávního výboru a já se za to velmi přimlouvám, protože i tohle bude někde podle mě na hraně.

Vícepráce. Také oblast, o které jsme poměrně diskutovali, kdy vládní většina prosadila, že ve stávajícím zákoně máme tuším 50 % možných víceprací. To je podle mě absolutní nonsens, který nemůžeme dál dopustit, a máme jít cestou, a my jako občanští demokraté jsme to tady říkali, vzájemného započtení víceprací a méněprací, protože často vyvolané práce ušetří zase někde jinde. My jsme hluboce přesvědčeni o tom, že se do 20 %, bude-li výběrové řízení připraveno dobře, vejdeme, započte-li se vícepráce i méněpráce jako princip, kterého se máme držet, a ne 30 %. Zase utíkáme někam. To je zbytečné, úplně zbytečné. A můžu to říct z vlastní zkušenosti jako krajský hejtman ve středních Čechách. Měli jsme tisíce zakázek, ale vícepráce jsme měli za osm let asi dvě nebo tři a můžete si to zkontrolovat. Přestože to byla vždycky cesta, jak se vymknout z některých pravidel, že se cena podrazí, a pak se přijde s vícepracemi, protože jsou přece objektivní a logické. Moc prosím všechny kolegy poslance, aby o tomhle přemýšleli a tlačili vícepráce dolů, ale objektivizovali to tím, že někdy opravdu vícepráce ušetří někde jinde.

Účelové odvolávání. To byla a je na českém zakázkovém trhu, chcete-li, opravdu běžná praxe třeba často i oprávněnému vítězi zkomplikovat život tím, že prostě zakázku napadnu u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Ale ono to netrvá 60 dní ani 180 dní, ono to někdy trvá léta. Nevím, jestli čísla jsou správná, ale vím, že jsme se pohybovali v řádech desítek miliard korun zakázek nerozhodnutých definitivně, na které veřejná správa napříč Českou republikou měla alokovány finanční prostředky, byly připraveny investice, byly připraveny projekty a na ÚOHSu čekalo rozhodnutí a opravdu velmi, velmi dlouhou dobu na to, jestli zakázka je v pořádku, či nikoliv. Takže nějaký limit, který by tyhle praktiky alespoň omezil, protože je mi jasné, že to nedokážeme z trhu úplně vyeliminovat. Když tam lhůtu nedáme, bude praxe tohoto typu pokračovat dál a bude se zdržovat a komplikovat, aby všichni účastníci procesu výběrového řízení, kteří musí na tu kterou zakázku alokovat pracovní sílu, techniku a podobně, a když to komplikuji, tak už to znamená, že to ten, který má šanci vyhrát zakázku, za ty peníze neudělá, nechá se tímhle způsobem vydírat a nebo pod čarou zajde za tím, kdo je druhý, třetí, čtvrtý, pátý vyděrač a snaží se nějak dohodnout. Já bych prosil, abychom o nějakém limitu uvažovali. Jestli je zrovna 60 dní správně, nebo jestli to má být 90, si myslím, že není úplně tak klíčové, ale nějaký strop a o nějakém chování dál bychom se poradit měli, protože tady mrzne poměrně velké množství peněz ve veřejné správě, které je určeno na investice, mohly by tyto peníze sloužit, mohly by nést pracovní příležitosti a mohly by pomoct české ekonomice, ale využívány ty finanční prostředky nejsou a je to zcela bezpečně špatně.

V principu obecně toho zákona, zdánlivě odbočím, ale když jsem byl poprvé ve Spojených státech, je to asi dvacet let zpátky, ve městě, které se jmenuje Bellevue, zhruba 70 nebo 80 tisíc obyvatel, a ptal jsem se místního starosty, jak dělají veřejné zakázky, tak mi říkal: Tady Johny dělá ty veřejné zakázky. A já jsem říkal: Dobrá, tak Johny je zřejmě šéf investic. A kdo je vybírá, ty zakázky? Jak stavíte komise a podobně? A on na mě koukal a říkal: Jaké komise? Johny dělá tu zakázku. Já říkám: Počkejte, tomu nerozumím. Říká: No on to dělá, protože pak když se cokoli stane, protože my zpětně u těch zakázek umíme spočítat, kolik to stálo, a v okamžiku, kdy se přijde na jakoukoli levárnu, tak Johny nese odpovědnost za to, že to způsobil, a končí s tím, že ho zavřou, a zároveň Johny dobře ví, že tady je řada lidí, kteří by rádi nastoupili na jeho místo.

Já nevolám po americkém systému způsobu rozhodování zakázek, abych tady ne to. Jenom volám po tom, abychom maximálně zjednodušili proces výběrového řízení tak, aby byl lépe kontrolovatelný. Čím více ho zkomplikujeme, tím větší prostředí pro dohody v zákulisí vytvoříme. Čím jednodušší bude, čím průhlednější, čím možná řeknu z pohledu množství popsaných stránek, protože tím lépe pro nás i pro ten transparentnější proces zakázek ve výběrovém řízení.

Co tady říkal pan kolega Farský, musím podepsat, to soutěžení na cenu. Často slýchám, že zákon říká, že je potřeba a že je nutnost soutěžit na cenu. Ale on to zákon úplně neříká. Říkají to ty podmínky, které si v jednotlivých dotačních titulech vymiňují jednotlivá ministerstva, a pak všichni kroutí hlavou, když říkají, že přece neplatí, že to nejlevnější je nejlepší. To nejlevnější často přivezeme z Číny a za 14 dní to zjednodušeně vyhodíme, když řeknu trochu nadneseně, a našim lidem to žádnou práci nepřinese. Myslím si, že zkrátka tohle bychom měli vědět, že chceme-li všechno soutěžit na cenu, jdeme tím často těm tchajwanským a čínským výrobkům úplně jaksi na ruku a že bychom měli mít odvahu u dotačních titulů, které jsou vypisovány, ať se řídí podle zákona o zadávání veřejných zakázek. A tam už je odpovědností zadavatele, jaká pravidla na tu či onu zakázku použije, či nikoliv, a nechť si je zodpoví a případně i zdůvodní. Ať si to správci jednotlivých dotačních titulů tímto způsobem nezjednodušují, protože tím situaci víc komplikují než zjednoduší.

Sebelepší zákon, sebepropracovanější zákon bude stejně potřebovat, aby s ním pracovali lidé, a ten lidský faktor se nedá odstranit absolutně nikdy. Proto myslet si, že odstraníme zákonem o zadávání veřejných zakázek korupci, je naivní a hloupé. Ale omezit ji můžeme. A já jsem hluboce přesvědčený o tom, že půjdeme-li spíše cestou zjednodušování, méně výjimek, méně hledání rozdílů, více odpovědnosti na zadavatele, že to je lepší cesta, než když my tady budeme velké množství moudrých hlav myslících, že za ty zadavatele vyřeší úplně všechno. Tak to není, nebude a nemůže to fungovat.

Děkuju vám za pozornost a těším se, že se setkáme minimálně jednou na jednání výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, protože si neumím představit, že bychom na jednom jednání byli schopni takovýto materiál vyřešit. Děkuju vám.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Petru Bendlovi. Než budeme pokračovat, budu konstatovat další omluvy došlé předsedovi Poslanecké sněmovny. Do konce jednacího dne se omlouvá paní poslankyně Milada Halíková, pan poslanec Josef Zahradníček, dále pan poslanec Antonín Seďa, pan místopředseda Jan Bartošek, paní poslankyně Kristýna Zelienková, paní poslankyně Pavla Golasowská a pan poslanec Petr Adam.

Pokračujeme faktickou poznámkou pana poslance Michala Kučery, poté s přednostním právem pan předseda klubu ODS. Prosím, pane poslanče, máte slovo. (V sále je velký hluk.)

 

Poslanec Michal Kučera: Děkuju za slovo. Já víceméně vnímám to volání po urychlení projednání této novely zákona. Je mi líto paní ministryně, jak tady očividně trpí za tím -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, já vás přeruším a požádám sněmovnu o klid. Připomínám, že jste schválili většinově jednání po 19. hodině, tak respektujte, že i po 19. hodině je potřeba, aby ti, kteří nediskutují na téma zadávání veřejných zakázek, své diskuse přenesli do předsálí a ti, kteří mají zájem o tento významný zákon, mohli své připomínky, návrhy v klidu říct. Prosím, pokračujte, pane poslanče.

 

Poslanec Michal Kučera: Je mi tedy líto paní ministryně, která tady očividně trpí za tímto svým stolečkem.

Nicméně bych chtěl říct, že pokud chceme rychle projednat tento zákon, tak o jeho rychlosti rozhodne jedna zásadní věc a to je kvalita této novely. Pokud ta kvalita bude natolik dobrá, že skutečně vše proběhne rychle ve výborech, tak si myslím, že to proběhne hladce i Sněmovnou. Nicméně argumenty, které tady zaznívají, a nejenom samozřejmě argumenty, ale celá novela si vyžaduje myslím velice důkladné projednání ve výborech. Všichni si uvědomují, nakolik je tato novela zákona závažná. Chci upozornit, že volání po té rychlosti, kterou jsme tady několikrát slyšeli - tak jsme tady dnes už jednu takovou novelu opravovali. Vzpomeňte si prosím na novelu zákona o urychlení výstavby komunikací, kdy někdy před rokem a půl tady stál ministr dopravy a volal: "Urychleně schvalme tuto novelu, abychom mohli rychleji vykupovat pozemky. Pokud ji rychle neschválíte, tak můžeme očekávat problémy." A Sněmovna ho vyslechla, schválila to velice rychle, a dnes, ani ne po dvou letech, jsme ji museli opravit.

Takže věřím, že to nebude problém tady tohoto zákona. A věřím, že ho projednáme důkladně a že ho projednáme také v hospodářském výboru.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Ptám se paní ministryně, jestli chce s přednostním právem, nebo stačí faktická. (Přednostní právo.) Tak v tom případě po panu předsedovi klubu. (Faktická.) Tak fakticky. Tak prosím, faktická poznámka paní ministryně.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová Děkuju za slovo, pane předsedající. Já bych se jenom chtěla ráda vyjádřit k té rychlosti. Víte, očekávala bych nějaké věcné připomínky. Slušně jsem požádala Sněmovnu o zkrácení v podstatě ze 60 na 50 dní. Pokud se tak nestane, nedá se nic dělat, jedeme dál. To, že nás tlačí evropská směrnice, to jste věděli všichni. Věděli jste to všichni minimálně, už když jsem já nastoupila do funkce a musela jsem protáhnout již rozjetou novelu, se kterou jsem já nesouhlasila. A všichni jste to tady věděli. Ty směrnice nám prostě hrozí.

A pokud tady pan poslanec Bendl říká, že se dosud nesetkal, že by došlo k řízení Evropské komise, pokud není splněna implementace evropské směrnice. To tak možná bylo dřív, když jste ještě, pane poslanče prostřednictvím pana předsedajícího, působil právě ve středních Čechách. Nicméně teď jaksi pro programové období 2014 až 2020 máme takzvané ex ante kondicionality. Toto je kondicionalita pro čerpání evropských fondů.

Nicméně bych vás chtěla požádat, jestli si můžu tedy já jako výkonná složka, v podstatě jako ústavní činitel a vaše exekutiva, požádat, jestli když už, tak bychom se mohli věnovat těm věcným připomínkám. Pokud neschválíte těch 50 dní, v pořádku, pojedeme dál, pojedeme normálně, nic se neděje. Jenom prosím, myslím si, že i tento zařazený bod, který je teď ve večerních hodinách, mně bylo přislíbeno, že to byl pevně zařazený bod po státním rozpočtu. Nestalo se tak. Takže chci jenom také říci, že čas netlačí jenom vás, ale tlačí nás všechny. Evropské směrnice, 18. dubna, já si nemohu dovolit říct něco jiného než vás požádat o to, abychom se společnými silami pokusili ten zákon protáhnout. Když bude nekvalitní, velice rádi vám to vše vysvětlíme na výborech. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní ministryni. Ještě jedna faktická poznámka pana poslance Kučery. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Michal Kučera: Děkuji za slovo. Já bych chtěl upozornit paní ministryni, že za termín předložení této novely zákona je zodpovědná paní ministryně, tedy vy. Tento termín jsme si jako Sněmovna nevyžádali, za tento termín jste zodpovědná vy. Chci upozornit, že je už dva roky od voleb. Pokud proběhly nějaké změny na ministerském postu, tak je to čistě zodpovědnost koalice. V každém případě můžu říct, že pokud paní ministryně bude Sněmovnu poučovat, jakým způsobem má jednat, jakým způsobem má tento zákon projednávat, tak si myslím, že spíše nepřispěje k rychlosti projednávání tohoto zákona.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Faktická poznámka pana poslance Laudáta. Poté paní ministryně. Tak paní ministryně nejdřív. Prosím, paní ministryně.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová Já bych chtěla jenom upozornit pana poslance prostřednictvím pana předsedajícího, že se nejedná o novelu. Jedná se o nový zákon o zadávání veřejných zakázek. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan poslanec František Laudát. Elektronická má přednost, pane poslanče, vy to víte dobře podle jednacího řádu. (K poslanci hlásícímu se z pléna.) Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji za slovo. Já jenom k té při o tom času krátce připomenu, že vláda byla, pokud se nemýlím, někdy asi 19. ledna 2014 jmenována. Začala vládnout někdy buď koncem března, nebo začátkem dubna 2014. Já jsem inicioval seminář na půdě hospodářského výboru. Tam přišla ministryně Jourová.

Poprosil bych i socany, aby poslouchali. (Ke skupině diskutujících poslanců vlevo.)

Tam bylo řečeno, do konce června 2014 slíbila paní ministryně za ANO, že přijde s technickou novelou a do konce roku že bude mít vypracován nový zákon, který bude transponovat evropskou směrnici, že předpokládá, že v lednu 2015 nejpozději, a že si tam nechává dostatečnou časovou rezervu, bude tady. Je to tatáž ministryně, ona má totiž problém s odhadováním času. Sami jste určitě zaznamenali, že pár dní před atentátem v Paříži ujišťovala Belgičany, že je dobré pracovat s teroristy a že někteří se dokážou vrátit zpátky do normálního života po návratu z Islámského státu. To je tatáž euroministryně.

Takže při vší úctě, paní ministryně, pokud tady - já teď vím, že už jste v časovém presu z hlediska implementace. Můžete poděkovat své předchůdkyni a hnutí ANO, že takovou střelkyni tam dala před vámi. Byla to velká tvář hnutí ANO.

Vím, že ty za to nemůžete, ale to je realita.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl pan poslanec František Laudát. Nyní pokračuje pan poslanec Ivan Gabal, stále faktické poznámky. A potom pan předseda klubu ODS. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Gabal: Já jenom krátce, děkuji za slovo, vážené kolegyně, paní ministryně. Pro předřečníka. Já si myslím, že Islámský stát má na naši obranyschopnost opačný efekt než zákon o veřejných zakázkách.

Ale jenom jsem chtěl poprosit paní ministryni, já jak těch 22 let v byznysu, tak teď jestliže se snažíme navyšovat obranné výdaje, tak se budu muset procesovat skrz tu legislativu. A prostě jenom bych se přimlouval, abychom poslouchali racionální připomínky, které tady zaznívají od lidí zkušených. My to pak budeme projednávat ve výboru pro obranu taky jako zejména z tohohle hlediska. Takže já bych se tady taky přidal k tomu, že pokud bude potřeba víc času, tak je třeba se nad tím nerozčilovat, ale ten čas tam dát do toho. Myslím si, že Evropská komise v okamžiku, kdy to projednáváme, už nás časově presovat nebude. Ale my musíme postavit něco, s čím jsme schopni ten stát vybavit jako způsobem, který je adekvátní jeho legislativě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce a budeme pokračovat s přednostním právem pana poslance Zbyňka Stanjury, předsedy klubu ODS. A potom řádně přihlášený pan poslanec Jan Chvojka. Pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Nejdřív zareaguji na poslední vystoupení paní ministryně a pak na to první.

Paní ministryně, to, že to projednáváme teď, to si vyřiďte na koaliční radě. Bohužel má vládní koalice v Poslanecké sněmovně většinu. Mně se to nelíbí, ale respektuji to. Takže pokud se vám nezdá adekvátní čas projednávání, já s vámi souhlasím. Pokud je pravda, myslím, že to je až příliš ambiciózní tvrzení, že tento zákon je prioritou České republiky, tak bych tady očekával premiéra nebo alespoň jednoho vicepremiéra nebo alespoň většinu vlády, čímž chválím přítomné ministry a kritizuji nepřítomné ministry. Nikdo tady není.

Já jsem včera v jiné souvislosti říkal a žádal jsem vládu jako celek i jednotlivé členy vlády, abychom už přestali s tou obavou z Bruselu. Kolikrát jsme už slyšeli v tomto volebním období: Když to neschválíte, zastaví nám peníze. Co nám teď říkají naši evropští kolegové? Nebude podle nás v otázce kvót, zastavíme vám peníze! Slyšíme nějaký silný hlas například v Poslanecké sněmovně, že k tomu není žádný právní základ? Velmi často je institut zastavení čerpání dotací používán k politickému nátlaku. Jak v minulém volebním období, tak v tomto volebním období. Něco o tom vím jako bývalý vládní poslanec. Když se něco nelíbilo, jak si Česká republika, tak najednou byl problém, zastavovalo se čerpání evropských peněz.

Je to opravdu klíčová starost Evropské komise v dnešní době, jestli k 1. dubnu budeme mít tento nový zákon a ne novelu? Je to pravda? Když se podíváte do toho tisku, tak podtržené řádky jsou transpoziční, jestli tomu rozumím. Je to tak? Já jsem nepočítal, ale odhadem, možná by paní ministryně věděla, je to tak 75 %. Nevím, co ty desetitisíce očí na tom dělaly, když 75 % opsaly a vyprodukovaly tři a půl tisíce připomínek. Paní ministryně to asi říkala, jako že to je dobrý zákon. Ale pro mě je to známka toho, že ten zákon nebyl připraven dobře. Tři a půl tisíce připomínek přece není normální. Ještě u toho, že je to vlastně de facto takřka čistá transpozice.

To, že to šlo do vlády s 60 nevypořádanými připomínkami, to je poměrně neobvyklé. Ale váš předchůdce Kamil Jankovský na tom byl podobně s tou novelou v roce 2011. Nevím přesně, kolik bylo, tam myslím bylo tisíc připomínek v připomínkovém řízení, tak měl jednu třetinu proti vám, ale jich bylo taky hodně, a tak jsme se s tím tady dlouho trápili a úplně se nám to nepovedlo, když to řekneme. Ale je zajímavé, že ti samí, kteří tehdy říkali "zpřísňujte, zpřísňujte, zpřísňujte" dneska mlčí. Ti samí. Já vždycky říkám, může být někdo hyperkritický, nebo zase hodný k politikům, ale měl by se chovat ke všem stejně a nevybírat si podle svých politických sympatií. Ten se mi nelíbí, tak ho budu kritizovat hlava nehlava, ale když to dělá můj favorit, tak je to vlastně v pořádku.

Nevím, paní ministryně volá po věcné debatě a já jsem pro. Ale skutečně si myslíme, když jsme tady čtyři hodiny ráno dělali státní rozpočet, od 14.30 do 19.30 dalších pět hodin jiné, to znamená, máme za sebou devět hodin jednání, že jsme schopni opravdu vést (debatu) k tak důležitému zákonu? Já souhlasím, že je důležitý. Nemyslím si, že je to priorita České republiky, ale důležitý bezesporu je. Tak po devíti a půl hodinách jsme tady schopni vést opravdu konstruktivní věcnou debatu? Anebo to bude série monologů, že každý z těch, kteří si to zodpovědně připravili, kluboví zpravodajové a lidé, kteří to budou mít na starosti, si to tady vlastně odvykládají, ty monology, protože když už si tu práci dali, tak je škoda, aby to neřekli, ale nejsme schopni vzájemně reagovat, teď nemyslím sérii faktických připomínek, že se budeme trumfovat, kdo dá lepší, nejvtipnější slovo, ale skutečně věcně k tomu návrhu zákona.

Já si myslím, že ne. Proto jsem hlasoval proti prodloužení té doby. A vždycky to říkám, že v tu středu je to extrémně podle mě nevhodné, protože pak klesá koncentrace všech přítomných. A když se podívám do vládních lavic, tak dneska jsou tady tři. V této chvíli tady jsou tři ministři, před chvílí jich tady bylo pět, ono to kolísá mezi třemi nebo dvěma až pěti. To pak neodpovídá významu toho zákona, věcně.

První, co by mě zajímalo, a nesouvisí to s tím konkrétním textem nového zákona, ale s tím, jak funguje systém ve veřejných zakázkách v České republice. Máme tady Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, jehož stanoviska při čerpání evropských peněz jsou k ničemu. Oprávněně si stěžují starostové, poskytovatelé, zadavatelé, že mají v ruce papír. Pokud se někdo na ten ÚOHS obrátil, ÚOHS rozhodl, že je všechno v pořádku, pak přijde auditní jednotka, neplatí nic. To je klíčový problém, který bychom měli vyřešit.

Rozumím tomu, že už to nešlo v minulém volebním období, že ten problém začal někdy jindy, ale jsme v novém programovacím období a můj první dotaz zní: Máme to vyřešeno, nebo zase každý zadavatel bude trpět nebo se obávat toho, že přijdou dvě kontroly, z nichž každá má jinou autoritu? Jedna podle českého práva a řekne všechno v pořádku a jiná řekne: sice nějaký ÚOHS to rozhodl, ale my vám uděláme korekci, budete vracet peníze, titulky. Velmi často se to používá i v komunální politice - ten náš starosta chyboval podle auditní jednotky, co za tím je? Město bude trpět. Přitom starosta má papír českého orgánu státní správy, který dokonce podléhá, myslím, i novému zákonu o státní službě, který jsme také museli přijmout, abychom mohli čerpat peníze. Také to byla ex ante podmínka toho, abychom mohli vůbec čerpat. A jednou bychom už měli říct dost. Těch 40,5 mld., které máme platbu do evropského rozpočtu, máme v rozpočtu. Jaké k tomu máme podmínky? Nic! Dostaneme cifru, my ji tady schválíme, protože nic jiného nemůžeme udělat, a pošleme, a pak zpátky ty peníze dostáváme za velmi těžkých podmínek. Byrokraticky náročné. Ale to je problém, který bychom měli řešit společně. Tak buď když je to veřejná zakázka a jsou tam evropské peníze, ať vůbec nemá pravomoc ÚOHS to šetřit, ať je tam jeden, ale ať tam nejsou dva a ještě k tomu jsou tam různé výsledky. To je to nejhorší, ta nejistota. A pak je jedno, jaký ten zákon je, jestli je lepší, nebo horší, když nejistota existuje.

Jednou z ex ante - já raději říkám podmínek než kondicionalit, je to takové složité slovo, byla příprava nebo schvalování zákona o EIA. Už o tom tady opakovaně mluvíme, kolegové se tím zabývají na hospodářském výboru, mluvili jsme o tom u státního rozpočtu. Také jsme slyšeli, že když to neschválíme, nebudeme moci čerpat. Podle mě to také nemá žádný právní základ, když nám to naschvál komplikují, aby co nejvíc peněz v tom Bruselu zůstalo. Já si fakt myslím, že to je úmysl. A situace dneska vypadá tak, že jsme přesně tam, kde jsme být nechtěli. My jsme schválili zákon a díky tomu zákonu nemůžeme - my sice můžeme čerpat, ale fyzicky nemůžeme, protože musíme plnit nové povinnosti a to, co jsme měli nachystáno, už neplatí. Nebude to s tímto zákonem hodně podobné? Já nevím. Nevíme, jak skončí legislativní proces. Já očekávám desítky pozměňovacích návrhů tady i v Senátu.

Pro mě není rozhodující doba. Když to stihneme k 1. dubnu, je to dobré, když to nestihneme a bude kvalitnější zákon, nic se neděje z mého pohledu. Já myslím, že i Brusel bude mít jiné starosti než u všech transpozic kontrolovat termíny, jak jednotlivé země plní implementaci a transpozici.

Důležitá otázka, která se diskutuje oprávněně, je zvýšení objemu nebo ceny - 20 %, 30 %, 50 %. Tady jsme zase vymysleli podle mě českou specialitu, a nebylo to za této vlády, tím pádem za to nemůže paní ministryně, že se sčítají jenom vícepráce. Takže vysoutěžíte za milion, díky změnám v rozpočtu je výsledná cena 900 tis., vy jste 100 tis. ušetřili, ale protože ty změny byly například za 400 tisíc - koupili jste levnější dlaždičky nebo levnější cihly nebo levnější cokoliv a porušili jste zákon a jste v bezvýchodné situaci jako zadavatel. Tak já rozumím tomu procentu k vysoutěžené ceně. To má logiku. Pak se bavme o tom procentu. A 50 % je prostě mnoho k vysoutěžené ceně, protože pak ten projekt byl opravdu mizerně připravený. A týká se to rekonstrukcí, tam je největší problém v okamžiku nějakých rekonstrukcí, že vznikají nečekané práce, něco se odkryje, všichni to známe. Ale když bude pokračovat to, že to budou vlastně jenom ty tzv. vícepráce, přitom to může být jenom náhrada materiálu, koupím levnější počítač, než bylo v projektu, a tak dále, tak je to nelogické, a pak těch 20 % prostě nestačí, která by stačila. A to zase máme sami v rukou. To mě nikdo nepřesvědčí, že tenhle výmysl, že méněpráce se nepočítají proti vícepracím, že jsme si vymysleli sami. Pokud ne, tak bych chtěl vědět, ve které směrnici EU to je, a pokud to je, tak bych požádal českou vládu, aby se snažila ji změnit, protože to nemá žádnou logiku. Takhle žádný soukromý investor nepostupuje, protože opravdu tím naopak stavbu mohu zdražit, protože řeknu - do toho nejdu. Vždyť to známe. Když jsme dělali my první evropský projekt, tak jsme tam dali něco levnějšího, a hned z toho byly neuznatelné výdaje. Šup, podíl evropských peněz dolů, podíl městských peněz nahoru! Přitom ta stavba jako celek byla levnější, než byla vysoutěžená cena. Přesto jsme byli tzv. trestáni za porušení pravidel čerpání evropských peněz. Naprosto nelogická věc. A měli bychom to odstranit, měli bychom se poučit z minulého programovacího období, protože my de facto teprve začneme čerpat. Příští rok bude vlastně první rok, tak jak byl poprvé, jak jsem říkal, rok 2009 byl reálně první rok čerpání v tom předchozím programovacím období. To je podle mě důležitější než konkrétní návrh zákona.

Co je důležité, jsou reference. Pro mě je důležité, aby reference byly hodnoticí kritérium. Přece, a mluvil o tom pan starosta, pan kolega poslanec Farský, přece známe případ, kdy nám dodavatelé opakovaně podstřelují ceny, vyhrávají veřejné zakázky a pak nejsou ochotni provádět záruční opravy, protože řeknou: to není záruční oprava. A vám nezbývá nic jiného než to provést na vlastní náklady, případně se s tou firmou pak soudit o to, aby peníze, které jste vynaložili na opravu, uhradila, ale mezitím vám ta firma udělá úplně to samé a vy jste nuceni tu zakázku udělat znova. A to je špatně. Rozuměl bych tomu, kdyby váha kritéria reference byla omezena shora, aby nemohla převažovat. Třeba 80 % reference, 20 % cena. To podle mě není dobré, protože tam opravdu vzniká prostor pro spekulaci a pro subjektivní hodnocení. Ale reference jsou subjektivní hodnocení. A zase, soukromý investor když chce něco postavit od garáže přes rodinný dům přes něco jiného, tak se neptá jenom na nabídkovou cenu, ale zeptá se, co jste už postavili, zajede se tam podívat, zeptá se, zda firma dodržela cenu, zda dodržela termín, zda po těch letech byly nějaké záruční vady, nebo ne, a i podle toho vybírá.

Je pravda, že tady existuje mýtus, že se musí v dnešní době soutěžit na cenu. Nemusí. Ale zejména úředníci mají oprávněnou obavu, protože se kriminalizuje rozhodování o veřejných zakázkách. Přispívají k tomu i politici na všech úrovních. Místo toho, aby používali politické nástroje souboje a říkali třeba oni to neudělali dobře, my bychom to udělali lépe, my bychom to lépe vedli, město, kraj nebo stát, tak se podávají trestní oznámení s tím, že tam je to nějaké podezřelé, tam byla cena navíc, tam byl dodatek. Zatěžuje to policii a pak to vede k tomu alibismu - nejjednodušší je to soutěžit na cenu, protože nikdo nemůže být obviňován z toho, že někoho případně preferoval. Ale cena bez kvality nemá žádný význam. Myslím, že to znají - možná ne na základní škole, ale určitě na střední škole - poměr cena/výkon je přece standardní věc a posuzuje to každý z nás v soukromém životě, když kupuje předměty denní spotřeby, nejen když dělají velké investice. Když to neděláme u velkých investic, tak důsledky nás doženou za několik let. Někdo vám dá deset roků záruku, ale my se pak musíme ptát po deseti letech, jestli to vydrželo, a pokud ne, jestli skutečně byly provedeny záruční opravy na účet dodavatelské firmy nebo na účet zadavatele.

Takže můj další dotaz je - a já nepotřebuji ani odpověď dneska, já potřebuji, aby ta odpověď zazněla do té doby, než zákon finálně schválíme - jak se budou posuzovat vícepráce, méněpráce a co reference, protože to, že vám dodá někdo - takové to oblíbené "dokažte, že jste v posledních pěti letech udělali tři zakázky v podobném předmětu podnikání v objemu nad 30 milionů" vám neříká nic o tom, jak zakázka proběhla a zda zadavatel byl, nebo nebyl seriózní a zda plnil své povinnosti.

Možná při mém prvním vystoupení k tomuto návrhu zákona paní ministryně říkala, že odstranili buď na vládě, nebo po jednání vlády 60 připomínek. Já se chci zeptat jak. Teď nemyslím konkrétně. Vy jste je akceptovali, anebo tak, jak se to děje velmi často v rámci připomínkového řízení - neakceptováno, neakceptováno, protože i to je vypořádání. Takže jestli jste je akceptovali, nebo jste to z úrovně politické, to znamená ministrů, udělali tak, že ministři námitky stáhli a dali za pravdu paní ministryni, že je přesvědčila na vládě, že jejich úřady nemají pravdu. Protože také je pravda, že velmi často právní oddělení jednotlivých ministerstev se zkoušejí, kdo z nich to napíše lépe a kdo to pečlivěji přečte a kdo tam najde chybějící středník nebo čárku. Taková neformální soutěž mezi právními útvary evidentně probíhala a domnívám se, že probíhá i v této době, protože je to důležité. A právě ta zkušenost z minulého projednávání, kdy naštěstí se opravdu změnila atmosféra - kdo tady byl v roce 2011 a dal i racionální návrh, tak byl okamžitě veřejně označen za korupčníka.

Nešlo vést rozumnou, věcnou debatu, protože byla jediná pravda, a kdo říkal, že ta pravda jediná není, a navrhoval nějaké rozumné změny, byl automaticky veřejně označen za korupčníka. A s tím nechce nikdo v té Poslanecké sněmovně sedět, s takovou nálepkou. A přestože mnozí věděli, že tam jsou problémy a že to přinese problémy do aplikace, tak jsme prostě počkali, až ta aplikace nám dá za pravdu. Dneska věřím, že ta atmosféra je jiná, že debata ve výborech bude skutečně věcná a že ti aktivisté, které to dejme tomu i oprávněně zajímá, se budou také zamýšlet nad těmi návrhy a nad zdůvodněním, které budou uvádět jednotliví poslanci, a nebudou hned říkat: no, ty když nejsi pro tohle, tak to je určitě korupčník.

Na druhé straně je ten zákon trošku démonizován. I ten, který v současné době platí. I s ním se ti, kteří ho používali, naučili žít. Takže podle mě je horší častější změna než to, jestli tam to bylo o něco přísnější, nebo ne. Samozřejmě že to vedlo k věcem paradoxním, typu - my jsme bohužel nebyli schopni ani otevřít trh v železniční dopravě, protože jsem dostal jako ministr dvě nabídky a jednu jsme museli opravdu z formálních důvodů vyloučit. Nedoložili tam nějaké - u jednoho z těch lidí, kteří měli doložit, jaké mají personální složení, správně nedoložili vzdělání, ten člověk měl vzdělání ze Slovenské republiky, nějak nebylo uznáno v České republice. A konec. A ta soutěž běžela měsíce. A protože nám zbyla jedna nabídka, a ještě k tomu ta lepší, protože tam byla vlastně cena, tak nemohlo Ministerstvo dopravy uzavřít smlouvu. Takže na jedné straně obava o to, aby nebyly vymyšlené soutěže ušité na triko, že to je opravdu jen pro jednoho zájemce, a to může být někdy oprávněné. Na druhé straně, když k tomu zvolíme absolutní, absolutní možnost, že když je jedna, musíme končit, což jsme v té době takto zvolili, tak to přináší problémy zase z druhé strany. Mluvil o tom včera Pavel Blažek u jiného zákona, měli bychom najít míru jak té regulace, tak těch zásahů. A my, kteří jsme se s tím zákonem setkávali na obou dvou stranách, ať už zadavatelů, nebo uchazečů, a roky, tak prostě tvrdím, já to trošku zjednoduším, řeknu nadneseně: každá změna k horšímu. Ten zákon bobtná, bobtná, bobtná, povědomí o tom, že to prostředí není korektní, není fér, to se nijak nezměnilo, přestože pořád vylepšujeme, vylepšujeme, zpřísňujeme. A já se obávám, nic proti tomu, zase když je to 75 %, možná víc transpozice, tak co s tím tady uděláme? Můžeme si to jenom tak prohovořit, můžeme říct, jo, kdybychom mohli, tak bychom to dělali lépe, pak uslyšíme, když to neschválíte nebo změníte, tak vám hrozí peníze, někdo vám vyčíslí, kolik je to za den, takovou škodu přece České republice nemůžete způsobit, zastavené stomiliardové dotace. Ta písnička se pořád, pořád opakuje.

Tak já se na tu debatu opravdu těším. Myslím si, že projednáváme v nevhodné době, jako dnešní večer po těch deseti hodinách, ale to byla volba vládní většiny - i ta poměrně prořídla na to, jaká je to priorita, jak říká paní ministryně. Škoda, že ti, kteří hlasovali, že tady budeme, tu nejsou. Že si odhlasovali a odejdou. Ale my zase neodcházíme, my jsme poctivá opozice. Někteří zůstali, to je pravda, ale já bych, říkal to někdo z předřečníků, já bych skutečně preferoval kvalitu před rychlostí. Padesát nebo šedesát dnů je skoro jedno, protože se obávám těch desítek pozměňovacích návrhů, a stejně i garanční výbor se s tím pak bude muset po druhém čtení vypořádat. Nevím, jestli jste to počítali přesně na nějaký lednový týden schůze. My jsme samozřejmě proti zkrácení, ale to je tak jediné, co s tím můžeme dělat. Ale sami zvažte, zejména kolegové ze sociální demokracie, kteří tehdy seděli v opozici a smáli se nám, jak se trápíme se zákonem o veřejných zakázkách, a víte moc dobře, jak dlouho to trvalo, že jsme se snažili i s vámi najít nějakou shodu a rozumnou dohodu. A nezvládli jsme to ani za dva ani za tři měsíce. Přesto ten výsledek nebyl nijak šťastný, když budu mluvit dneska smířlivě a kulantně.

Takže možná to můžeme mít rychle, možná si můžeme udělat fajfku a bruselští úředníci řeknou: máme v pořádku, nebudeme uplatňovat sankce vůči České republice. Ale my pak budeme s tím zákonem žít. Ti evropští úředníci si najdou například ty naše řidičské průkazy nebo nějakou jinou nepodstatnou věc. Protože logicky oni musí zdůvodňovat každý den svoji existenci. Čím víc budou kontrolovat národní státy a národní parlamenty, tím víc jich tam musí být. Když každý týden najdou něco - tu v České republice, tu v Estonsku, tu v Litvě, v Polsku. Všimněme si jiné věci. Jak se chová Evropská komise k největším státům. Umíte si představit, že my, pokud bychom byli v eurozóně, bychom mohli pravidelně, mnoho let porušovat pravidla hospodaření? To by bylo řečí z toho Bruselu. Jeden za druhým by sem jezdili, to by bylo článků v našich novinách, jaká jsme ostuda Evropy. A když se to děje ve Francii, tak se neděje nic. Takže já myslím, že platí jako hezký bonmot, který používá některý z mých kolegů, a já tím skončím, že Evropská unie je organizace, kde platí pravidla, dokud se to hodí Německu a Francii, pak už ne. (Potlesk z pravé části jednací síně.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl pan poslanec Zbyněk Stanjura. Konstatuji dvě omluvy z dalšího jednání, a to paní ministryně Kateřiny Valachové od 19.15 hodin a ministra Daniela Hermana od 19.30 hodin, oba z pracovních důvodů v resortních záležitostech.

Pokračujeme diskusí pana poslance Leoše Hegera, protože pan kolega Chvojka se odhlásil z přihlášené diskuse. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Leoš Heger: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážená paní ministryně, vážení členové - vážený člene vlády další, dámy a pánové, tak já jsem trošku zaskočen, že bych měl být posledním řečníkem, a jistě nebudu mluvit tak dlouho jako pan kolega Stanjura. Rozhodně nebudu tady vyvolávat nějaké protivládní nálady, ani protievropské. Myslím, že po tom, jak jsme dneska po rozpočtu zahájili rozpravu tím zákonem o dopravní infrastruktuře, tak to byl takový krásný pozitivní případ. Ale dneska ten den zakončujeme problémem, který by vyžadoval velmi podobný přístup, protože je to něco, co hýbe náladami a hospodařením v této zemi, a nedovedeme si s tím poradit. A nedovedeme si s tím poradit už strašně, strašně dlouho. Já jsem také seděl ve vládě, kde se pokoušelo o ten nový zákon. A jak už to tady předřečníci řekli, pan ministr Jankovský s tím velmi trpěl a byl za to velmi pronásledován a také neměl nikoho moc, kdo by se ho zastal.

Já tedy, abych byl aspoň trošku pozitivní, musím pochválit paní ministryni, protože to, co tady říkala v úvodním slově, tak tam byly asi dvě třetiny věcí, které já bych pochválil. A musím říct, že ta třetina další, v tom si nejsem úplně jistý, protože nejsem člověk, který by měl zrovna k tomuto zákonu nějak příliš odborně mluvit, a hned řeknu proč. Ale přece jenom si myslím, že zase to, co říkala paní ministryně, nebo jste říkala, paní ministryně, že bychom měli vznášet konkrétní připomínky, tak si myslím, že není tak úplně namístě. Jsme v prvním čtení, měly by se probírat obecné věci, zasazení toho zákona do celého kontextu a na ty konkrétní připomínky budou jistě druhá čtení. A právě tato rozprava a případně dotazy vznášené na předkladatele by měly sloužit k tomu, aby druhé kolo potom bylo kvalitní.

Já si dovolím vysvětlit, proč tady vystupuji a z jakého základu vycházím. Já jsem patnáct let vedl nemocnici, která za těch patnáct let utratila na investicích a ve veřejných zakázkách - nebo na investicích určitě víc než pět miliard. Bylo to ještě v takové době trošku klidnější, kdy vlastně ten první zákon o veřejných zakázkách se začal aplikovat. My jsme měli velmi osvícené ekonomy, takže jsem se na ně mohl plně spolehnout, a proto tady jsem. Jinak bych asi byl jeden z těch mnohokrát trestně stíhaných, nebo na které jsou podávána trestní oznámení. Tak to naštěstí ti lidé, kteří tam byli, tomu zabránili.

Ale jak se doba vyvíjela, tak se to horšilo. My jsme zcela určitě zůstali, a ta nemocnice, kde jsem byl, dodnes zůstala na úrovni, že výběrová řízení dělá dobře. A to, co tady říkal pan kolega Luzar, že se prostě nakupovalo o třetinu víc a že se ukázalo potom, že to může být podstatně míň a že jaksi je tam stoprocentní polštář, to není tak úplně pravidlem. Řada nemocnic si vedla docela rozumně. Já můžu konkrétně říct, že přestože okolní subjekty nakupovaly někdy o třetinu víc stavební zakázky, tak nám se skoro vždycky podařilo jít pod tu hranici, kterou stanovil rozpočet a nějaké katalogové ceny. Takže ono to jde. A proč to jde, už tady říkali moji předřečníci. A proč to nejde, také říkali.

Nevýhodou trošku nebo zmatením téhle té diskuse je, že my hovoříme o korupčním prostředí a o řešení všech těch problémů, které nad námi celá ta léta visí, tak dneska hovoříme jenom z pohledu toho zákona. A už to tady zaznělo, prostě demonstruje to to, že tady není část vlády. Já jsem rád, že je tady pan ministr spravedlnosti, protože ono to prostředí také souvisí s tím, jak tady funguje justice a zákony a prostě všechny normy, které musíme dodržovat. Ale je to problém, nad kterým by měl bdít premiér a celá vláda a přinejmenším ministr financí. A ti tady nejsou a my tady máme tedy jenom ten zákon, který můžeme kritizovat, a není to tak trošku úplně fér, protože bychom měli právě dneska vést hlavní debatu o tom prostředí.

To, co bylo zajímavé, těch mých patnáct let zkušeností s tím zákonem, bylo, že se to postupně horšilo. Nehoršilo se to tím, že by se nějak ten zákon kazil. Ono principiálně to funguje opravdu tak, že když se nějaká norma vytvoří, tak nastane taková vlna problémů a pak si postupně sedá, všichni se tomu přizpůsobí. Ale horšilo se to tím prostředím, kde se postupně horšilo něco, co se vnímá jako právní stát a co já bych laicky trošku nazval srozumitelnost zákona, vymahatelnost zákona a dodržování zákona. A horšilo se to i tím, co tady zmínil myslím pan kolega Bendl, že se podnikatelské prostředí velmi přiostřilo a začaly se používat metody, které některé vady našich zákonů začaly brutálně zneužívat.

Proč to říkám? Já jenom stručně zrekapituluji, jak já si představuji ten systém, jak by měl asi fungovat systém racionálního nákupu a jakéhosi protikorupčního mementa. Tak v první řadě je tady ten zákon, to je to hlavní, o čem mluvíme. Ale pak je tady něco, co lze nazvat obecně kulturou prostředí, která sestává z celé řady elementů, o kterých už tady byla řeč. A v tom je ten problém. Tak kde se bere korupce, nikdo pořádně neví. Nikdo nezná jednoduchý recept, jak s ní bojovat, ale je to ten hlavní problém, před kterým dneska stojíme a který diskutujeme.

Ale jsou i další. Zazněly tady skoro všechny. Je to problém dotací. Dotace prostě v podstatě deformují systém a způsobují to, proč je komerční sféra asi v některých případech opravdu efektivnější než ta veřejná sféra. Komerční sféra je většinou mnohem méně závislá na dotacích a dotace s sebou nesou termíny, které samozřejmě kdo staví, musí dodržovat, a nechce zdržovat období, kdy něco zainvestoval, půjčil si na to a ono mu to nefunguje. Ale to memento, že musíte utratit nějakou částku na konci roku nebo se strašně snažit po státním rozpočtu, aby vám to přesunul do druhého roku, to je prostě drama v každé hospodářské organizaci, a jak se ukázalo u těch evropských projektů, je to ještě daleko o jeden řád horší. Tak ty dotace jsou jeden problém. (V sále je hlučno.)

Obecně, a to patří opravdu do kultury těžko uchopitelné, těžko ovlivnitelné, je profesionalita. To s tím projektováním, jak tady říkal kolega Farský, úzce souvisí. Když máte dobrý projekt, dobře ho připravíte, máte v té instituci specialisty, kteří se vyznají v zákoně o výběrových řízeních a dovedou ho aplikovat, mají dlouhé zkušenosti, tak to jde. Ale já jsem pozoroval subjekty, které byly desetkrát menší než my, a ty s tím měly problémy. Často řešily složitost věci tím, že prostě si najaly firmu, která za ně výběrové řízení udělala, a celá řada z nich na to dopadla, protože zrovna tak jako si můžete najmout špatného právníka levného, tak si můžete najmout špatnou firmu a je z toho malér a prostě věci, které potom lidi doženou k vracení dotací nebo k nějakému souzení. (Intenzita hluku v sále se zvyšuje.)

Ale to úplně nejdůležitější v té sféře kultury, co považuji za opravdu příčinu toho zhoršování, je čitelnost a jednoznačnost zákonů a jejich vymahatelnost. Vy jste ten zákon dávali dohromady, jak jsem se ještě přesvědčoval tady v kuloárech, dávali dohromady s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. To je naprosto klíčový orgán. Měl jsem tu čest to pozorovat v Německu, kde takový úřad mají, a tam říkají: ano, bez toho nefunguje čistá -

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já se velmi omlouvám, pane poslanče, ale chtěl jsem připomenout, že jako řídící schůze jsem tady také naprosto klíčový orgán, a jako takový vás žádám o klid. Děkuji. (Smích v sále.)

 

Poslanec Leoš Heger: Děkuji klíčovému orgánu. Já už budu brzy končit.

Jednoznačnost posuzování sporů je naprosto klíčovou záležitostí k tomu, aby právo bylo konzumovatelné, čitelné a jednoznačně interpretovatelné a potom také vymahatelné. Tam si myslím, že ten náš úřad nevykonává dobrou práci - a teď mluvím z hlediska empirických zkušeností. Není to kritika toho úřadu. Já opravdu nevím, jestli je to těmi zákony, nebo jestli je to tím, že ten úřad má málo lidí, že nemá dostatek odborníků, ale v žádném případě prostě není oporou systému, který by problémy okolo veřejných zakázek pomáhal účinně řešit. A je to příčinou i toho, že odvolání a zneužití té nejistoty, jak a kdy to na Úřadu pro hospodářskou soutěž dopadne, je příčinou toho, proč se prostředí ve veřejných soutěžích tak zhoršilo a proč se tolik lidí velmi cíleně a účelově odvolává. (Atmosféra v sále se nezklidnila, hluk přetrvává.)

Takže já bohužel tedy nemám úplně jasnou představu, co by se v tom zákoně mělo změnit, ale mám zcela jasnou představu o tom, jak by se tahle ta diskuse měla vyvíjet. A tam, kde budou věci, které -

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Ano, pane poslanče, já mám také představu, jak by se tato diskuse měla vyvíjet, a prosím, aby se vyvíjela v klidu v Poslanecké sněmovně. Nechci jmenovat známé hříšníky, kteří se pořád baví.

 

Poslanec Leoš Heger: Tak já se omlouvám, že jsem nezaujal tak jako jiní, lepší rétoři, ale já už se opravdu chýlím k závěru.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Ne, pane poslanče, určitě jste zaujal. Je to problém... (Nesrozumitelné, hovoří oba řečníci současně.) Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Leoš Heger: Poslední body si poslechněte. V závěru jsem chtěl říct, že tam, kde zůstanou rozpory, které budou dál zdržovat druhé čtení, tak že bych osobně byl velmi pro, aby byla snaha hledat řešení, která budou spíše jednodušší než složitější tam, kde nebude jistota, jak to úplně má být, a hlavně dbát na to, aby všechna pravidla, která tam budou, byla čitelnější. Měl by se k tomu asi vyjadřovat velmi aktivně i Úřad pro hospodářskou soutěž, který nese hlavní břímě posuzování. Měl by říci, co tedy bude schopen rozhodovat z toho, co tady zaznělo, že je neuchopitelné a neinterpretovatelné. Tohle bych rád vložil do vínku dalšího osudu tohoto zákona. Budu držet palce i sobě a všem svým kolegům ve zdravotnictví, aby se to pohnulo trošku dopředu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Hegerovi. Nyní s faktickou poznámkou paní poslankyně Černochová. Prosím, paní poslankyně, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Vzhledem k tomu, že po několika apelech mých i mých kolegů na to, aby se zvedl počet ministrů v tomto sále a nenechávali v tom naprosto nekolegiálně paní ministryni samotnou - opravdu, mně to vadí, mně to vadí z toho principu, že si umím představit, jak jí v současné chvíli je. Nikdo nevystoupil na její obhajobu, nikdo se jí tady nezastal. Není tady ani pan premiér.

Navrhuji přerušení tohoto bodu do pátečního rána do 9. hodiny a chtěla bych poprosit, aby paní ministryně zároveň požádala své kolegy a aby i zástupci koaliční vlády požádali svého pana premiéra, aby byl přítomen této debatě, protože skutečně je ta debata velmi zásadní a chceme se té problematice věnovat. Takže dávám procedurální návrh.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já jsem zaznamenal váš procedurální návrh, o kterém dám hlasovat bez rozpravy. Je tady žádost o odhlášení všech, takže vás všechny odhlašuji a prosím, abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami. (Na tabuli se ukazuje, že je pouze 58 přihlášených přítomných poslanců.)

Musím konstatovat, že Sněmovna zatím není usnášeníschopná. (Ještě chvíli se čeká, počet stoupl na 60.) Jestliže Sněmovna není usnášeníschopná, jsem nucen přerušit jednání Sněmovny do zítřejší 9. hodiny ranní. Přerušuji jednání Sněmovny do zítřejší 9. hodiny ranní. Děkuji vám a přeji hezký večer.

 

(Jednání skončilo v 19.53 hodin.)

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.