(17.50 hodin)
Poslanec Jiří Štětina: Dobrý večer. Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já si zde připadám jako na adiktologické konferenci, kde jsme slyšeli mnoho zajímavých přednášek, které mě i poučily, a to nejen z hlediska medicíny, ale i z hlediska ekonomie, a pak jsme tu slyšeli několik, abych nebyl sprostý, politických řečí - já bych to chtěl říci jinak -, které jsou naprosto zbytečné.
Já jenom kvůli pořádku - já nejsem ani puritán ani nekuřák. Mně se velmi líbil příspěvek kolegy Birkeho, protože ve stejné situaci jsem byl v roce 1975 a též ze strachu jsem přestal kouřit. Takže vím, co to je kouřit. To je moje první poznámka.
Druhá poznámka. Já jsem velmi rád, že kolegové připravili nejdříve návrh poslaneckého zákona. Já jsem byl velmi zvědavý, jaký zákon připraví vláda. Musím říci, že jsem velmi potěšen tímto zákonem, protože ten se netýká jenom kouření, ale týká se všech návykových látek.
Nyní mi dovolte jenom velmi stručně, já nerad tady hovořím a vedu politické řeči, to už nemám vůbec rád, ale musím se vrátit trochu do historie. Když jsem se ještě poctivě živil jako doktor za velmi málo peněz, tak v roce 1987 jako lékař pověřený vedením záchranné služby, protože jsem nesměl být ve vedoucí funkci, to si nemohl v mé pozici nikdo dovolit, tak jsem zjišťoval, kolik procent je výjezdů, kde byl požit alkohol. Bylo to 4,1 % výjezdů. Podotýkám, byl to pouze alkohol. Když jsem si stejnou statistiku udělal v roce 1993 na stejném pracovišti, leč už ve funkci ředitele, tak toto číslo bylo 8,4 %, ale nebyl to jenom alkohol, byly to samozřejmě drogy. A musím vám říci, že jestliže má lékař ve výjezdové skupině zdravotnické záchranné služby posoudit, jestli se jedná o otravu alkoholem, nebo se jedná o otravu návykovou látkou, tedy fetem, tak to je velmi složitá situace a tento lékař se vždycky může dostat do stavu, kdy ho následně budou honit právníci.
S touto neutěšenou situací, která se samozřejmě stupňuje, bych zde nechtěl opakovat ten zákon, který se mi skutečně líbí, koncepce zákona je dobrá, ale chtěl bych se obrátit až na konec tohoto zákona, který se týká toho, jak nakládat s opilci, kteří zneužijí zdravotnické služby, kteří si zavolají, nebo jejich okolí jim zavolá bez jejich vědomí, záchranka tam musí přijet a zjistí, že ten člověk je totálně opilý, tak jsou tam zcela jasně vymezené paragrafy, jak může zdravotnická služba obecně postupovat. A já jsem rád, že to tam je. Jsem také rád, že tam je popsáno, jak si má počínat záchytná stanice. I tam je zákonem vymáhána náhrada. To je také v pořádku. A já se tedy už na závěr ptám, a mám z toho skutečně obavy, ale budu rád, když pan ministr řekne "my víme, jak na to", tak já ho za to samozřejmě pochválím, jak my budeme vymáhat to, když bude zneužita zdravotnická služba obecně opilci a feťáky. To já nevím, protože vždycky jsou různé okolnosti, že ten člověk mohl být nemocný a nebyl, že to nemůže posoudit, nebo že zavolalo okolí, které není zdravotnické. Z toho mám jediné obavy.
Jinak si ale myslím, že ten zákon je dobrý, a já osobně pro něj budu hlasovat i s vědomím toho, že budu mít několik nepřátel v této slovutné místnosti, protože to jsou kuřáci, kterých si já samozřejmě vážím. Kdepak ty, ptáčku, hnízdo máš? On je asi někde venku. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Štětinovi. Nyní pan poslanec Martin Kolovratník, připraví se paní poslankyně Pecková. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Martin Kolovratník: Pane předsedající, děkuji. Kolegyně, kolegové, dobrý večer. Je to výživná a dlouhá debata. Není se co divit za mediálního zájmu. Ale mně to nedalo, abych také několika slovy do té debaty nepřispěl, byť si myslím, že to asi bude trochu zbytečné, protože je to vidět, jsme tu rozděleni na dva nesmiřitelné tábory a těžko doufat, že někdo svůj názor změní nebo nějakým způsobem posune. Ale cítím, že to, co chci říci, je důležité, aby zaznělo.
Chci teď poděkovat předřečníkovi panu doktoru Štětinovi, protože moje stanovisko bude stejné jako jeho i proto, že jsem spolupodepsán pod tou druhou verzí tohoto návrhu, tedy pod tou kratší, jednovětou verzí návrhu zákazu kouření z dílny nás kolegů z hnutí ANO.
A proč vás chci poprosit o podporu, resp. o zvážení vašeho názoru u těch z vás, kteří zatím jste proti. Prosím, kolegyně, kolegové, vezměme rozum do hrsti. Mně to opravdu přijde normální a běžné. Podívejme se do civilizovaného světa. Já na jednu stranu rozumím těm argumentům ze strany především kolegů z pravicové části spektra, i já se považuji za člověka liberálního, nemám rád jakékoliv regulace, omezování podnikání, omezování osobní svobody, ale v tomto případě je to pro mne opravdu výjimka a tu situaci vidím úplně jinak a naprosto opačně. Mrzí mě, že s řadou kolegů, se kterými se jinak mám rád a se kterými se často shoduji, tak že tady je názor jiný. Ale tak to bývá.
A o co svůj názor opřu? Já jsem si vzpomněl na tři konkrétní příklady relativně tady zblízka i zdálky, které dokazují, že nekouřit v restauracích je opravdu bez jakýchkoliv dalších úvah a debat okolo naprosto normální.
Příklad první - malá obec Veleny u nás na Pardubicku, z mého volebního obvodu. Včera večer jsem mluvil se starostou té obce, s panem Krejcarem. Je to obec, která má necelých 500 obyvatel, nějakých 450, a on říkal: "Já jako starosta si myslím, že to bude normální. Běžte se dnes do té naší restaurace podívat. Je zakouřená, špinavá, smradlavá a řada lidí tam nejde nebo nechce jít." Naopak ti nekuřáci, kterých je podle statistik - dnes to zaznělo - 65 až 70 % populace, tak v té malé obci vlastně nemají šanci, nemají kam jít, nemají jinou možnost. To je první příklad z malé obce.
Druhý příklad je z větší vzdálenosti, z britského Glasgow. Skotsko, Skotové s jejich národní náturou takovou, jaká je. Byl jsem tam asi před třemi nebo čtyřmi lety. Klasický skotský pub, restaurace, kde se pila whisky, tančilo se, hrála muzika, a pro všechny návštěvníky té restaurace bylo úplně normální, že si - bylo to v prosinci - vyběhli ven, tam si dali jednu cigaretu a zaběhli dovnitř zpátky, zaběhli se zpátky bavit. A nikdo se nepodivoval, nikomu to nepřišlo divné, degradující nebo omezující. Pro Skoty je to normální.
A příklad třetí a pro mě, musím říci, nejsilnější. Je to příklad asi dva měsíce starý - Oktoberfest v Mnichově. Možná jste na něm sami byli nebo jej znáte z médií. Tisíce, desetitisíce návštěvníků, obří stany, kde hraje bavorská muzika, nádherné kroje, nádherné německé selky s těmi tupláky, opravdu parádní zábava. Na Oktoberfestu v těchhle stanech mají cosi, čemu se říká Raucherbalkon - neumím německy, umím anglicky. Opět, pro ty návštěvníky je opět normální, že si na pět minut vyběhnou ven, zakouří si a vrátí se do čistého prostředí.
Prosím, vezměme rozum do hrsti. Mně to skutečně nepřijde divné nebo nenormální nebo někoho omezující. Já věřím tomu, že lidé, občané České republiky, si i na tohle zvyknou a že i pro ně to bude normální. Prosím, nevymýšlejme složitosti, nehledejme různé kličky a debaty o různých omezeních podnikání a osobní svobody. Věřte mi, není tomu tak. Pokud se jako Sněmovna dohodneme na rozumném znění tohoto zákona, já za sebe jsem velmi jednoduše prostě pro plošný zákaz kouření v restauračních zařízeních, tak občané České republiky nám za to poděkují a věřím, že to velmi ocení. Takže ještě jednou, vezměme rozum do hrsti. Díky moc.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Martinu Kolovratníkovi. Nyní paní poslankyně Gabriela Pecková, připraví se pan poslanec Rom Kostřica. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Gabriela Pecková: Dobrý podvečer, vážený pane předsedající, dámy a pánové. Než se dostanu ke svému vlastnímu příspěvku, tak jenom prostřednictvím pana předsedajícího ještě drobná ale velmi důležitá zmínka k vystoupení pana poslance Jandáka. Prosím vás, on tady mluvil o styku jednou za tři roky. Já bych před tím opravdu důrazně všechny pány varovala, protože jak známo, nízká frekvence a nepravidelnost je zásadní při vzniku rakoviny prostaty. (Potlesk z pravé strany.) ***