(18.10 hodin)
(pokračuje Kostřica)
Je nepochybné, a to zde zaznělo poměrně málo, že za těmito nebetyčnými následky ekonomickými, katastrofickými a zdravotně je protiklad pouze v tom, v té výhodě, že z toho těží tabákové firmy. O tom si musíme udělat představu, kdybychom se podívali, kolik činí zisky tabákových firem, na kterých se potom velice šikovně přiživuje i kterýkoli stát, že z toho vybírá DPH. To je pochopitelně jeden aspekt, na který bychom neměli zapomenout.
Podle mého názoru je otázka těch elektronických cigaret až otázka budoucnosti, která nám ukáže, jestli to skutečně škodlivé je, či škodlivé není. Jednom snad takovou malou zajímavost, že v cigaretovém kouři u běžných cigaret je popsáno nějakých 8 nebo 10 kancerogenů. Naopak v exhalátech, které člověk vdechuje u těch elektronických cigaret, je jich až 300. Tam se dá těžko odhadnout, jestli opravdu budou škodlivé, nebo nebudou. Jistě to bude věc nepoměrně komplikovanější.
Další věc, která zde zazněla velmi zajímavě, byla ta, myslím, že se o tom zmiňoval zejména pan poslanec Krákora, že je zde závislost mladých lidí na cigaretách a na alkoholu. Možná mě budete považovat za blázna, ale byl také jeden návrh, který by svým způsobem ochránil budoucí mladou generaci, kdy by se řeklo, dejme tomu, dáme nějakou rovnou čáru, v angličtině se tomu říká deadline, dejme tomu rok 2015, kdy by se řeklo, že ti, co se narodí po roce 2015, nebudou smět kouřit. Kdyby k tomu došlo a bylo to skutečně takto aplikováno, tak bychom po 15 - 30 letech tady měli populaci relativně zdravých, mladých lidí, kteří nikdy nekouřili. Protože já jsem pevně přesvědčen o tom, že odvyknout si cigaretovému kouři v kombinaci s alkoholem je mnohem těžší než skutečně nezačít kouřit. Já vím, že je to utopická věc, ale domnívám se, že se tím zabýval, i když to potom neprošlo do referenda, jeden ze švýcarských kantonů, kde se o tom uvažovalo, že od určitého roku narození lidé nebudou smět kouřit. Jistě by to bylo svým způsobem limitující pro někoho, komu je 20 roků a nebude si smět zapálit cigaretu, ten padesátiletý by kouřit mohl, ale bez takového dopadu by to rozhodně bylo příznivé.
Jestli mi dovolíte ještě takovou malou, opravdu krátkou retrospektivní vzpomínku. Já se zabývám léčením karcinomů v oblasti hlavy a krku v podstatě celý svůj profesní život a mohu vám říct, že v dřívějších dobách jsme měli velké množství karcinomů hrtanu. To je tam, kde skutečně se vdechuje ten kouř. Vzpomínám si, že v 60. letech, kdy prof. Hladký, přednosta tehdejší kliniky, poprvé operoval karcinom hypofaringu, to je v blízkosti toho hrtanu, ale tam, kde se jedná pouze o polykací cesty, tak jsme se všichni sbíhali, abychom se podívali, jak se to operuje, co to je za nádor. Mohu vám říct, že v současné době operujeme dva tři nádory tohoto druhu týdně. Takže je tady obrovský nárůst. Ten karcinom hrtanu znamená takový zvláštní trend, že tady byl určitý výskyt a my jsme se učili, že jedná-li se o pacienta, který je starší než 30 roků a je to muž, kouří a chraptí, je to nebezpečí z podezření rakoviny. Toto už vůbec neplatí. Jednak neplatí těch 30 roků, máme 15-18leté děti, nebo mladistvé, kteří mají karcinom hrtanu. A rozhodně se nejedná jenom o to, že jsou to muži. V těch dobách, kdy jsme se o tom učili, to byla 50.-60. léta, bylo kouření cigaret u žen velmi zřídkavé a spíš to bylo takové - spíš na nějaký ten efekt. Postupně ženy velmi rychle dosáhly tohoto trendu, dosáhly té "šťastné" hranice těch mužů, takže v podstatě tam ta úroveň, nebo výskyt toho nádoru v oblasti dýchacích cest je stejný jak u žen, tak u mužů. Což se dá statisticky také prokázat.
Ale teď si ještě uvědomte jednu věc, že v současné době se snižuje čistý výskyt nádorů dýchacích cest, těch horních dýchacích cest, ty, které jsou v kontaktu s vlastním kouřem, ale neobyčejně nám přibývá těch nádorů, kde jsou polykací cesty. Vysvětlení pro to máme jedno. Tam se snoubí působení těch rakovinových - těch kancerogenů ve vdechovaném vzduchu, to znamená u těch kuřáků, snoubí se dohromady ve stejné oblasti s polykanými kancerogeny. A to je buďto alkohol a nebo - to si musíme přiznat, že jsme tady v době, kdy je největší výskyt těch nádorů u populace, která ještě zažila éru před rokem 1990, kdy se pole bělela ne sněhem, ale chemickými prostředky i uprostřed léta. Takže ta chemizace a veškeré ostatní věci, které jsme tady byli tehdy nuceni spolykat, nechci říkat, že jsme s odpuštěním žrali odpadky, ale víte, že úroveň výživy byla mizerná, takže to se projevuje v současné době a máme velmi vysoký výskyt těchto nádorů.
Také si uvědomme ještě jednu věc, že ono je rozdíl, jestli těch 20 cigaret vykouří hajný, který chodí celý den po lese v čistém prostředí, který pojídá vajíčka od nějaké slepičky nebo si zastřelí nějakého bažanta z čistého prostředí, nebo pokud se jedná o toho, kdo kouří 20 cigaret a pohybuje se v Ostravě, ve městě, v Praze nebo tam, kde je spousta polétavého prachu a to prostředí je strašně škodlivé samo o sobě.
Takže já bych ze svého hlediska rozhodně podpořil jakýmkoli způsobem, i když jsem v životě vykouřil také celou řadu cigaret, tak bych chtěl každým coulem podpořit jakékoli omezení kouře, ať už je to kouření pasivní, nebo aktivní. Myslím si, že bychom měli být naprosto důslední nejenom vůči nám samotným, ale vůči té mladší populaci, která tady po nás převezme jednou naše místo.
Děkuji vám pěkně za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Romu Kostřicovi. Nyní s faktickou poznámkou paní poslankyně Jana Lorencová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo k faktické poznámce.
Poslankyně Jana Lorencová: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, vyslechli jsme tady - já nevím, možná že bylo 15 řečníků, možná 20, další jsou přihlášeni. A já mám jedinou otázku. Chtěla bych vědět, kolik z nás, co tu sedíme, během těch argumentů pro i proti, některých velmi vtipných, kolik z nás během toho odpoledne, co tomu věnujeme čas, změnilo svůj původní názor. Kolik z vás - kolik z nás se rozhodlo hlasovat jinak, než byli rozhodnuti předtím, před plejádou toho, co jsme tu do této chvíli zažili. Troufám si říct, že ani jeden, že je to jenom další ztracené odpoledne. Další z těch řady odpolední, kterých jsme tady už byli svědky. Další ztracené odpoledne. Další předvádění argumentů, které už nic, naprosto nic, neovlivní. Děkuji. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Lorencové i za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Štěpán Stupčuk, také k faktické poznámce. Ještě než mu dám slovo, budu konstatovat omluvu, kdy od 17 a od 19 hodin se omlouvá pan poslanec Daniel Korte. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Štěpán Stupčuk: Já se omlouvám, ale přece jenom mi to nedalo, abych nereagoval na svoji předřečnici. Prostě nezlobte se na mě, ale my jsme tady proto, abychom tu diskusi vedli. A demokracie je diskuse, i když je pomalá, neefektivní. Ale je to to nejhodnotnější, co si tady vzájemně můžeme dát, a proto jsme tady. A diskuse nikdy není ztracený čas! Děkuji. (Potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Pokračujeme panem poslancem Františkem Váchou. Připraví se pan kolega Martin Lank. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec František Vácha: Děkuji za slovo. Pane předsedající, já už jsem jednou vystupoval k faktické poznámce. Nicméně měl jsem připravený delší příspěvek, ale už je 18.19 hodin a v podstatě už jsme všechno slyšeli. Víme o tom, že Sněmovna je rozdělená na dva tábory. Jedni jsou pro přijetí tohoto zákona, druzí jsou proti přijetí tohoto zákona. ***