(18.30 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane kolego, já vás přeruším. Požádám zaprvé sněmovnu o klid a požádám předsedy vládních klubů, aby zajistili přítomnost nejméně jednoho ministra. Už je tady pan ministr zdravotnictví, ale toho jsem zrovna nemyslel, protože chápu, že tady sedí pořád.
Poslanec Martin Lank: Ale já jsem rád, že pan ministr zdravotnictví přišel, ať si to taky poslechne.
Ptal jsem se, proč se vychází z dva roky starého průzkumu, když tady jsou minimálně dva novější od renomovaných agentur. Já vám i rovnou odpovím: protože ukazují něco trošičku jiného. Když to shrnu, ano, většině Čechů skutečně vadí kouř v restauracích, s absolutním zákazem ale nesouhlasí. Celkově se tak podle autorů tohoto průzkumu ukazuje dlouhodobý trend, že většinová domácí populace není nakloněna přijímání striktních zákazů, které nedávají možnost volby. Dále se argumentuje - cituji z důvodové zprávy: "Provozovatelé zařízení společného stravování jsou povinni dodržovat řadu mnohdy až zbytečně přísných hygienických a bezpečnostních norem zajišťujících zdraví, nezávadné prostředí a tabákový kouř by neměl být výjimkou." Jenže tady je jeden zásadní rozdíl. Hygienické předpisy řeší věci, které z pohledu zákazníka nevidíme a nemůžeme ovlivnit. Například jim těžko půjdeme kontrolovat čistotu kuchyně, čerstvost surovin nebo stav lednic. Kuřáckou restauraci ale poznáte okamžitě, a můžete se tedy rozhodnout, jestli do ní půjdete, nebo ne. Ze stejného důvodu nelze také srovnávat zákaz kouření v restauracích s jinými místy, kde zákaz platí, ovšem při jejichž návštěvě nemáme na výběr. To jsou třeba autobusové zastávky, nádraží, soudy a tak dále. Tam musíme jít. Do restaurace můžeme. A pokud jsem svéprávný, tak opravdu nedokážu pochopit, proč bych si proboha jako nekuřák vybíral kuřáckou restauraci.
Existence kuřáckých restaurací nijak práva nekuřáků neomezují. Vždyť je to v podstatě hrozně jednoduché. Nemusíte do nich chodit, nikdo vás nenutí. Ignorujte je, dělejte jako, že nejsou. Až po vašem zákazu zkrachují, tak stejně nebudou. A to vám vadit nebude, předpokládám. Vy jste tam stejně nechodili, protože se tam kouřilo. Když tedy vy, tak nikdo? Jestli chtějí striktní nekuřáci chodit do kterékoliv hospody, aniž by byli obtěžováni dýmem, má to asi stejnou logiku, jako si v řadě restaurací najít tu vegetariánskou a dožadovat se tam práva na krvavý steak. Nebo spíše, a to je asi přesnější, jako by vegetariáni chtěli plošně zakázat konzumaci masa v restauracích, protože je jeho zápach nějakým způsobem obtěžuje.
Podle předkladatelů - opět cituji: "Zavedení zákazu kouření v zařízeních společného stravování v zahraničí nemělo statisticky významný dlouhodobý efekt na zisky jejich provozovatelů." Když pominu, že důvěryhodná studie na toto téma podle všeho vůbec neexistuje, dovolím si výše uvedené souvětí interpretovat o něco srozumitelněji. Statisticky významný dlouhodobý efekt. Jak to chápu já, tak některé hospody krátkodobě, což asi nebudou myšleny řády dnů, přijdou o zisky, řada jich pravděpodobně úplně zkrachuje. Ve výhledu to ale v celorepublikovém průměru nebude zas tak zlé. Já už se těším, až budete vysvětlovat hospodským, že k nim sice lidi přestali chodit, ale z hlediska celorepublikové statistiky si vlastně polepšili. Mimochodem majitelům kaváren a barů v Belgii po zavedení zákazu kouření poklesl počet zákazníků o 27 % a propad tržeb byl zhruba 19 %.
Já budu v každém případě hlasovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a to mi velí, že má být svobodnou volbou hospodských, jestli budou provozovat kuřáckou, nebo nekuřáckou restauraci. Sami dobře vědí, na jakou klientelu cílí a jaké podmínky chtějí. Mou svobodnou volbou zase bude to, jestli chci jít na oběd nebo večeři bez tabákového dýmu okolo, anebo si chci jít posedět s přáteli v pivnici nebo kavárně a k tomu si dopřát cigaretu. Pokud chcete plošně zakazovat, tak to nechte na samotných lidech, ať si to rozhodnou v referendu. Jinak se obávám, kam tato snaha vychovávat národ povede. Ano, kouření má silně negativní důsledky na zdraví. To tady nikdo nezpochybňuje. Budeme pak podle stejné logiky omezovat cukr v nápojích nebo tuk v jídle? A nesmíme zapomenout také na alkohol, tam je situace prakticky stejná jako u nikotinu.
Co se třeba zamyslet nad tím, jestli místo restrikcí nebude vhodnější nějaká pozitivní motivace, například daňové zvýhodnění nekuřáckých podniků, které by pak mohly mít lepší ceny a tím být pro zákazníky atraktivnější? A nebo jestli trváte na omezení v rámci prevence, co takhle zakázat do kuřáckých podniků vstup mladistvým do 18 let, stejně jako to platí třeba v hernách? A jenom na okraj. Počet nemocí způsobených kouřením se podle mých informací v Itálii čtyři roky po zavedení zákazu snížil o 0,2 % - dvě desetiny.
Znovu říkám, že navrhovaný zákaz je v této podobě brutálním zásahem do svobody podnikání i do svobody jednotlivce. Uvědomte si konečně, že kdyby skutečně lidem v této republice kuřácké podniky tak moc vadily, už by tu dávno nebyly, protože by do nich prostě nikdo nechodil. Jestliže nekuřácká většina vyžaduje právo na nekuřácké prostředí ve všech barech a restauracích, pak omezuje moje práva jakožto menšiny, a já tedy vyzývám ministr pro lidská práva a rovné příležitosti pana Dienstbiera, aby konal a začal moje práva hájit.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Lankovi. Nyní pan poslanec Marek Benda. - S faktickou poznámkou? Prosím, pane poslanče.
Poslanec Ivan Gabal: Děkuji. Pane předsedající, pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, přece jenom si neodpustím po rozkladu předřečníka jedno drobné upozornění. Už máme precedens plošného zákazu kouření a to je letecká doprava. Přestal někdo lítat?
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl pan poslanec Gabal. Ani nevyužil čas k faktické poznámce. Prosím pan poslanec. Chcete, pane předsedo, přednostní právo? Pan poslanec Benda, který je ohlášen, a pak s přednostním právem předseda klubu KDU-ČSL. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, já začnu tam, kde můj předpředřečník, ne ten, kdo byl přihlášen s faktickou poznámkou, skončil.
Já si pamatuji rok 1990, první cestu Václava Havla do Spojených států, jeho přednes v Kongresu Spojených států, odkud se vrací s otcem současného ministra pro lidská práva Jiřím Dienstbierem, jinak mým velmi dobrým přítelem. Byla nějaká recepce při příležitosti jejich příjezdu, z tohoto slavnostního příjezdu ze Spojených států, na které Jiří Dienstbier starší říkal na televizní kameru, a já jsem to viděl na té kameře, ne že bych to viděl fyzicky na místě: "Nebojoval jsem 30 let za lidská práva v České republice, abych odjížděl do Spojených států a bylo mi upíráno základní lidské právo kouřit." To jenom historická vzpomínka, abychom věděli, kam jsme se od té doby posunuli.
Druhá věc, kterou bych chtěl říct, a myslím, že je férové ji říct: Jsem kuřák. Někdo by řekl silný, někdo by řekl slabý, to asi závisí na úhlu pohledu. Kouřím od cigaret přes dýmku a občas v letadle i elektronickou cigaretu, jinak ji nepoužívám, ale kde se jinak kouřit nesmí. Takže připouštím, že jsem v této věci v jistém střetu zájmu. Trochu mě mrzí, že řada mých předřečníků neřekla, že v tomto střetu zájmu je. Minimálně ti, kteří jsou odnaučení kuřáci. U těch všech tvrdím, že nám závidí, že jsme u této své krásné závislosti zůstali a že se sami na sebe zlobí, že ji opustili. Pokud je někdo celoživotní nekuřák, je to jeho naprosté právo. Já toto jeho naprosté právo respektuji, ale byl bych stejně tak rád, aby on respektoval toto moje lidské právo se rozhodnout jinak a vybrat si, že kouřit chci.
Třetí poznámka. Jestli něco opravdu ve světě nefunguje, a ukazuje se to opakovaně dnes a denně a máme s tím velké zkušenosti zejména z modernistického 20. století, tak jsou to různé prohibice, tak jsou to různé pokusy o zákazy, pokusy o to něco regulovat. Víte dobře, že Spojené státy zavedly prohibici alkoholu se stejně vznešenými tezemi, které zaznívají dnes tady, se stejným bojem proti alkoholismu, opilým mužům a všemu, co kolem toho je. Výsledek byl jediný, že začaly být neuvěřitelně mizerné alkoholy, přestali umět pít a dodneška se to nenaučili a rozvinula se kolem toho obrovská mafiánská struktura, se kterou bojovali dalších 50 let. Opravdu jsme tak nemoudří, že si myslíme, že když se něco takového ve světě odehrálo, a máme s tím zkušenost, že se to neodehraje v příštích taženích proti příštím drogám, které společnost užívá a je na ně zvyklá? Já tím nehoruji pro všechny drogy, ale horuji pro ty, které užívá a je na ně zvyklá. ***