(16.50 hodin)
Senátor Radko Martínek: Tak děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, kolegové, za prvé, osobní útoky nechám stranou, protože každý má nějakou kulturu, tak se i projevuje. Já chci naopak všem vám poděkovat za to, že debata tady odpoledne už je úplně jiná, než byla dopoledne, a myslím si, že ať můžeme s tím, co tady dnes odpoledne kolegové řekli, souhlasit, nebo nesouhlasit, tak to bylo kultivované. To, co jsem tady zažil dopoledne, mohu jen pokrčit rameny.
Já bych vám chtěl osvětlit, jak to tedy ve skutečnosti bylo, když tady pan kolega Stanjura říkal, co říkal. Já jsem byl zpravodajem tohoto návrhu zákona. Pozměňovací návrh, který navyšoval obcím příjmy ve dvou letech o 11 miliard korun, jsem dostal v noci předtím, než zasedal výbor, který o tom měl jednat.
Protože jsem ve Sněmovně a v Senátu poměrně dlouho, tak říkám zcela jednoznačně, že neexistoval, neexistuje a nebude existovat ministr financí ani předseda vlády, který by si nechal takovýmto způsobem zasáhnout do rozpočtu, a je tedy tudíž zcela jasné, že kdybychom schválili to, co tam někteří navrhovali, tak dneska jste byli v té situaci, že byste tady rozhodovali o tom, jestli zásah do rozpočtu bude 9 miliard, nebo tedy 11 miliard ve dvou letech, a vládní koalice by to nutně musela zamítnout a samozřejmě si všichni domyslíte, jaká by byla reakce a co by se tady dnes odehrávalo.
Říkám tady zcela jasně, že tento návrh je kompromis, je to kompromis mezi Ministerstvem financí a Senátem, je to kompromis, který byl dělán v poměrně velké časové tísni, a já si vážím toho, že jsme ten kompromis nalezli, nehledě k tomu, že v Senátu ještě pan ministr přislíbil, že v nějakých etapách bude vracen obcím také ten příspěvek na státní správu, který byl obcím odebrán, a stejně jako tady slíbil, že se bude intenzivně v příštím roce o celé situaci RUD jednat, a já nemám žádný důvod, abych o tom pochyboval.
Myslím si, že, jestli tady bylo dneska řečeno, co je důležité a co není důležité. Vezměte si jenom zákon. Tento zákon vláda poslala do Poslanecké sněmovny v únoru letošního roku. My jsme ho v Senátu dostali na konci listopadu, resp. prosinci, a v okamžiku, kdy jsme ho projednávali, tak to byl vlastně poslední termín, kdy jsme vám mohli vrátit sem, do Poslanecké sněmovny, zákon, abyste ho vy byli ještě schopni projednat, aby platil od 1. 1. příštího roku. Mimochodem o týden později jsme měli dva další zákony, které mají platit od 1. 1. 2016, a ty už jsme sem ani nemohli vrátit s pozměňovacími návrhy, protože kdybychom je vrátili, tak jsme věděli, že nebudou platit. V takové pozici byl Senát. A já prostě nechci komentovat, jakým způsobem probíhá jednání v Poslanecké sněmovně. Na tom se podílíte všichni a vy musíte rozhodnout, co je rozumné a co není rozumné.
Pokud se týká toho, co je nepochybné na tomto zákoně, tak musím zcela jednoznačně říct, a jsem rád, že pan ministr tady sdělil, že samozřejmě existuje propočet na každou jednotlivou obec. Kdysi dávno tady tyhle propočty vznikaly ve spolupráci s úředníky Ministerstva financí v mém vlastním počítači, dva roky byly v mém počítači, pak vznikl analytický tým a od té doby Ministerstvo financí, jak všichni, kdo ve financích pracovali, vědí, má každý rok detailní přehled o každé obci, o každé dani, která (?) ta obec dostává. Tudíž je jasné, že Ministerstvo financí a ten analytický útvar, resp. pracovníci odboru 12, jsou schopni tady tyhle věci dělat.
Pokud se týká tvrdých čísel, tak tvrdá čísla o dani, mluvíme tedy o té druhé dani, o té dani fyzických osob ze samostatné výdělečné činnosti, tak ta se vyvíjí, bohužel to mám v takhle malém grafu, ale ta se vyvíjí tak, že od roku 2005 s malými výkyvy neustále klesá, a to až do roku 2015. To znamená, že každý, kdo prognózuje, tak je zcela jasné, že tato daň má neustále dlouhodobě sestupnou tendenci. A sice od roku 2005 bez ohledu, kdo vládl, tak se zmenšila z osmi miliard na stávající zhruba jednu miliardu korun. To je úplně jasné. V téhle chvíli je úplně jasné, že ten původní záměr je prostě někde jinde. Ta motivace není z téhle daně. Navíc je to daň, která je opravdu jediná, ty výkyvy jsou tak velké, že ji skutečně prognózovat nemůžete, zatímco všechny ostatní daně se poměrně dobře prognózovat dají.
Mluvili jsme zde o Praze. A jestliže Praha z této daně - ty údaje, ze kterých se vycházelo tady v toho pozměňovací návrhu, jsou samozřejmě tvrdá čísla z roku 2014. A jestliže v roce 2014 Praha měla 689 milionů 629 z téhle daně a ptáte se, jak je možné, že jedna Praha měla tyhle daně daleko největší ze všech obcí v republice, v podstatě se dá říct, že to představuje téměř dvě třetiny ze všech daní z tohoto typu daně vybraných. Je opravdu Praha o tolik lepší ve vytváření pozic pro podnikatele jako všechny obce České republiky dohromady? Nebo je to něčím jiným? Já osobně si myslím bez ohledu na to, jak to dopadne, tak si myslím, že ta změna je záchranou pro Prahu v okamžiku, kdy se skutečně uskuteční to, že v Praze finanční úřady začnou podnikatele skutečně kontrolovat, protože je zcela veřejným tajemstvím, že od nás od všech, z toho venkova, prostě ty fyzické osoby prchaly do Prahy právě proto, že tam měly neustálou kontrolu, kdežto tady ji neměly. A pokud s tímto někdo něco udělá, tak je jasné, že tohle číslo se bude určitě zmenšovat. O tom není možné pochybovat.
Co je tragické pro téměř 800 obcí, je to, že z této daně nemají ani korunu, ale nicméně musí z ní vyplácet celkem 60 milionů korun. To znamená, ony nedostanou nic a ze všech ostatních daní musí ještě platit zpět finančnímu úřadu, který to dál rozdistribuovává, 60 milionů korun. Ta další čísla nebudu říkat, protože pan ministr to tady popsal správně, kolik těch obcí na tom vydělává a kolik na tom prodělává.
Problém těch úlev je opravdu palčivý. Je to problém, který vede k tomu, že jsou úlevy mnohdy velmi samozřejmě důležité, chvályhodné atd., ale vzhledem k tomu, že se ty úlevy realizují prostřednictvím dodatečného daňového přiznání nebo daňového přiznání, tak bohužel dosavadní praxe byla taková, že ty vratky jdou jenom a pouze za obcemi. A to není možné, aby to tak dál bylo, protože se jedná opravdu o velké peníze.
Chtěl bych také zdůraznit, že tento zákon má platnost od příštího roku, resp. od 1. 1. 2017. To znamená, že je zcela zřejmé, že budou probíhat další jednání o rozpočtovém určení daní. Nicméně já bych nebyl takový optimista, jak tady bylo nedávno řečeno, protože i kdyby k té dohodě došlo dejme tomu někdy v březnu, v dubnu letošního roku, tak jen se znovu vracím k tomu, že tento návrh zákona, úplně jednoduchý pro kraje, sem přišel v únoru tohoto roku, a probíráme jej teď v prosinci.
Takže mně z toho vyplývají dvě věci, závěry, které si myslím, že mám podložené, ale samozřejmě nikomu neberu jeho názor. Za prvé se domnívám, že se vyměňuje daň nejistá a neustále klesající za velmi jistou daň, která je DPH dlouhodobě, a dlouhodobě DPH stoupá. To znamená, pro obce je to určitě posun k lepšímu. A tak jako vždycky ve všech daňových změnách, které se teď udály, i u těch, o kterých tady mluvil pan Stanjura, pan kolega Stanjura, omlouvám se, tak vždycky byly obce, které na to doplatily. Jakákoli změna v daňovém rozdělování vždycky přinese pár obcí, které na tom prodělávají. V tomto smyslu musím říct, že kontinuálně Ministerstvo financí vždycky - vždycky - se snažilo těm, kteří na tom prodělávali, to kompenzovat. Není pochyb, že je v moci Ministerstva financí, aby to těm pár obcím, které to eventuálně takzvaně odnesou, kompenzovalo. Navíc se jedná o částku, která je zcela jednoznačně v moci Ministerstva financí.***